Hromadné - Polehčující okolnost. Určitě to moc dobře znáš. - část 2.

(ředitelna)

Tetsuya, Hyde, Miyavi, Aki, Reita

"Nic se mi neválí na stole." Prskne po něm okamžitě Tetsuya a je jasné, že nemá daleko k výbuchu. Sám moc dobře ví, co ho čeká, pokud se ta čipovka nenajde a je jen otázka sekund, kdy vyletí úplně. Jen představa, že ho vyrazí a ještě určitě s takovým posudkem, že si nikde neškrtne, v něm probouzí část povahy, která zůstávala dost dlouho pod pokličkou. Ta, která zmizela v dobách, kdy sám dělal na ulicích, kde co.
"Máš v tom prsty, já to vím a taky to dokážu, o to neměj strach." Vrčí na něj dál, když k němu o krok přistoupí a je vidět, že je kousíček do toho, aby ho popadl pod krkem a ukázal mu, co dřív dělal s těmi, kteří se mu jakkoliv snažili pošlapat pověst. Jediné, co ho dokáže zkrotit je Sugizův pohled, který jasně značí, že tohle zachází moc daleko.
"Budeš prosit, abychom se nikdy nepotkali." Sykne na Hideho s jasně vepsanou výhrůžkou ve tváři ale teď nemůže kruci vůbec nic, jen se vztekat. Kdyby na něj jakkoliv sáhl, tak by už opravdu letěl a jen tak lehce se rozhodně nevzdá. Ale v duchu už si maluje plán, jak mu život tady řádně znepříjemní. Pak se otočí na patě a prostě z toho pokoje oddupá. Našli toho sice dost ale ne to, co by opravdu potřebovali a  jemu to dokonale zvedá mandle. Měl by se uklidnit, než půjde před ředitele. Teď by to chtělo minimálně toho panáka. Dá si dvě minuty, kdy je opřený o stěnu zády a u toho si mne kořen nosu, než se vydá společně se Sugizem za Hydem a Aoim. Ten stážista má jediné štěstí, že nepotřebuje další problém navíc, jinak by mu asi jednu střelil.

Aki se snaží v první chvíli nevidět Aoiho pohled. Neměl by krýt Miyaviho, to on ví ale je mu za dost vděčný a ano, prostě si k sobě našli cestičku. Tak to cítí, i když ví, že by to Miy nikdy nepřiznal. Jen díky němu si však na něj nikdo netroufne. Zkusili to  jednou, kdy si ho chtěli podat na záchodě a nejspíš mu do něj strčit hlavu ale najednou se tam objevil Miy a bylo po problému. Málem se strachy počůral, když těm dvěma, kteří se ho snažili zničit, narval hlavu do pisoáru, oběma najednou!
"Tak to máme cigarety a alkohol." Shrne to Hyde s dlouhým povzdechem.
"Byl jsem přesvědčený, že jsme si to patřičně vyříkali nedávno u mě. Víš, co tě čeká, až tohle uvidí ředitel?" Nespouští z něj pohled, i kdy se snaží tvářit pořád stejně klidně.
"Není to tvůj první prohřešek." Dodá ještě Hyde s dalším povzdechem.
"No a co má být? Tak mě odtud vyrazí. Já se z toho vážně neosypu." Miy je navrch ještě drzý a okázale přehlíží pohled Akiho, který se na něj mračí. Snad poprvé v životě! On prostě ví, že Miyavi není v jádru špatný.
"Dobře, tady jsme skončili." Prohodí Hyde a otočí se k odchodu. Aki upře v poslední chvilce trochu prosebný pohled na Aoiho, jak kdyby to celé mohl nějak zachránit a rozhodně si nevšimne pobaveného pohledu Miyaviho.+Jen si vyhrožuj psychouši. Já odtud vypadnu ale tvou zásluhou to nebude.+ Proběhne mu hlavou a už si spřádá plán, jak čipovku využít a sám nepůjde, o tom je přesvědčený. Nic pořádného už nenajdou. Další překvapivý objev, kromě Miyaviho flašek, je jen dámské prádlo, které objevily o několik pokojů dál.
"Hm, každou razii mě něco překvapí. Kluci jsou vynalézaví ale jak k tomuhle přišli, to netuším ani já." Pokrčí rameny s náznakem pobavení, ale to ho hned přejde, když vidí Tetsuyu a jeho výraz.
"Ano, to bude ideální. Dneska v noci se příliš nevyspíme." Souhlasí Hyde a pokývá u toho několikrát hlavou. Tělem podvědomě troch brání Aoiho, protože Tetsuya vypadá, že brzo něco rozbije.
"Půjdu za ním první sám." Odlepí se Tetsu od zdi a na tváři mu sedí ledově klidný výraz, jak rychle se dokázal ovládnout. Rozejde se chodbou míříc rovnou do kanceláře ředitele, aniž by se ohlédl.
"Někdo by měl jít s ním." Podívá se Hyde na Sugiza. Jemu je jasné, že on by Tetsuyu v ředitelně jen dráždil.
"My zatím seženeme Reitu. Budeme na telefonu a postaráme se, aby tu byl klid." Dodá ještě, protože by se tam asi všichni nahrnout neměli.
"Podle mě to bylo na tom tělocviku. Kluci byli rychlejší, než by Aoi kdy tušil." Ani on nevěří, že by Tetsuya nechal kartu někde válet. Vytáhne telefon a najde Reitovo číslo. Trochu se zarazí, když se ozve se moc příjemný hlas a pak přijde i omluva.
"V pohodě, Rei-kun. Jen se budeš muset vrátit, ideálně hned, je tu celkem dost velký průser." Nehlídá si pusu Hyde.
"Hai, vezmu si pár věcí a jsem tam jak na koni."  Nevyzvídá Rei, pokud řekl Hyde, že je průser není na co čekat. Všechny své věci nechá nevybalené u kamaráda a prostě sedne na motorku a ještě pořád trochu vzteklý z toho, co se stalo v jeho bývalém domě, ze sebe prostě dostane rychlostí. Trvá to necelou hodinu, když už smykem zastavuje na štěrku a žene se do školy, aby zjistil, co se tu stalo. Jako první ho dostane zpráva, kde se nachází Ruki a pak se konečně dozví, co se tu děje.
"Tak to je pěknej průser, obojí." Zamumlá si pro sebe s dlouhým výdechem a jde hledat ostatní, aby zjistil víc. Přemáhá nutkání jít jako první na samotku anebo se začít okamžitě vyptávat, proč tam Ruki je a co provedl. Kdyby věděl, jak to dopadne asi by snad ani nikam nejel.+Co taky vyvádíš?+ Ptá se ho nešťastně v duchu a všechny trable při rozchodu jsou rázem zapomenuty.

Sugizo, Aoi, Yoshiki

Sugizovi z toho Tetsuyova vyhrožování Hidemu není ani trochu dobře. Bylo to už moc a mělo to hodně svědků. Kdyby toho Hide chtěl využít, Tetsu by svůj problém jenom zhoršil, obzvlášť se svou minulostí, kterou se ředitel rozhodl krýt. Jediné štěstí bylo, že Hide byl v tomhle dost hrdý a svoje problémy si chtěl většinou řešit sám. Je přesvědčený, že ta válka zůstane jen mezi nimi. Jakmile jsou z pokoje venku, nechá ho trpělivě vydechnout a raději na něj ani nemluví. Aoi tam pořád stojí jako spráskaný pes a hlavou mu létá jen Akiho prosebný pohled, aby Miyavimu nějak pomohl. I když tomu moc nerozumí, samozřejmě by to pro něj udělal, ale jediný, u koho to může zkusit, je právě Hyde. Pokusí se přijít na to, jak s ním promluvit, ale teď na to není nejlepší chvíle. To dámské prádlo ho skoro pobavilo, jenže mu nezvedlo náladu ani to.
"Buď ho sem propašovali už při příchodu nebo ho někdo nosí." Pokusí se taky o vtip, ale asi to není nic moc. Za chvíli už se dívají jenom na Tetsuyova záda, když míří chodbou pryč. Sugizo by se rád zeptal Hyda, proč se domnívá, že to bylo zrovna při tělocviku, ale aby Tetsuyu stihl, musí to nechat na později. Přikývne a popoběhne si chodbou za ním. Když dorazí, dveře ředitelny už jsou zavřené a za nimi slyší Yoshikiho hlas, jak vstává od stolu a zdraví se s Tetsuyou. Zaklepe a spěšně vejde za nimi. Yoshiki vypadá překvapeně, ale jakmile se víc zadívá na výraz jich obou, je mu jasné, že se stalo něco vážného. Ani jim nenabídne sezení, jen vytáhne úhledné obočí nahoru a jasně je tím vyzve, aby rovnou mluvili. Sugizo si vymění rychlý pohled s Tetsuyou a pak se nadechne.
"Neuhlídali jsme čipovou kartu." Vysype ze sebe a záměrně použije množné číslo, protože nějak nedovede dopustit, aby tohle odnesl jenom Tetsu. Ne potom, co se mezi nimi stalo. Yoshiki se miloučce usměje, když nakloní hlavu k rameni s výrazem Co prosím? A pak se v jeho očích začnou stahovat mračna.
"Jak to myslíte neuhlídali?" Povystrčí bradu nechápavě dopředu.
"Kde je? Kdo jí má?" Rozhodí rukama, protože už si ve své hlavě domýšlí ten neskutečný průšvih se všemi jeho následky. Obrovská okamžitá finanční investice, aby se všechny zámky vyměnily, izolace školy s okamžitou platností, aby nikdo neutekl, stížnosti rodičů, pokud to jakéhokoliv studenta ohrozí. Škola tolik peněz neměla a to, co měla z dotací, potřebovala na opravy, nákupy učebních pomůcek a údržbu pozemků.
"A kde, na půdě školy? Jste si jistí?" Už trochu zvedá hlas a Sugizo provinile přikývne.
"Téměř ano." Přizná a Yoshiki s nebezpečně rozšířenýma očima a kamenným výrazem okamžitě míří k telefonu, aby zavolal bezpečností službu. Jakmile telefon odloží, propálí je pohledem.
"Je to jedna kartička. Jak máte uhlídat problémové studenty, když nedokážete tohle? Všichni musí do budovy. Žádné pozemky, žádné hřiště ani jiné venkovní aktivity. Zamkněte garáž a zavolejte všechny z osobního volna zpět do školy. A koukejte hledat. Do rána bude na stole." Poklepe dvěma prsty na desku stolu. Sugizo chvíli hledí na koberec kanceláře, než oči zase zvedne.
"Pokoje a osobní věci už jsme prošli. Přesně podle norem." Dodá hned, když vidí ten pohled.
"Nenašli jsme ji." Yoshiki chvíli mlčky

hledí z okna.
"Samozřejmě, že ne. Ten, kdo ji má, nebude tak hloupý, aby si ji odnesl s sebou, je někde schovaná..." Řekne nahlas, co je pro něj zjevné. Tohle je jehla v kupce sena.
"Můžeme je jedině zkusit motivovat, aby se práskli navzájem." +A to tady usiluju o soudružnost...+
"Mohli byste převrátit pozemky buldozerem a nemuseli byste ji najít..." Odtuší. Může být zakopaná, schovaná v kanále, na stromě, kdekoliv… Pokud ji někdo z kluků opravdu má. Musí prostě změnit kódování a zámky.

Tetsuya

Čím víc se blíží dveře ředitelny, tím víc se Tetsuyovi stahuje hrdlo. Sám si nepřipouští nic jiného, než že poletí. Tohle byla osudová chyba. Jeho chyba, i když by to nahlas nikdy nepřiznal.+To ti parchanti.+ Kývne si několikrát rozhodně hlavou pro sebe, než se dlouze nadechne a vstoupí. Krok do jámy lvové a doslova. S úklonou a pozdravem se přivítá s ředitelem, než se ode dveří ozve zaklepání. Stáhne obočí, tohle chtěl mít hodně rychle za sebou a vytrpět si to nejhorší, v co nejkratším čase a ne, aby je někdo sledoval. Nakrčí obočí se zvláštním výrazem ve tváři, když se objeví Sugizo a v očích mu zasvítí něco, co tam za pěknou řádku let nebylo. Vděčnost. Podvědomě doufal, že se přece jen někdo objeví a nenechá ho si to vyžrat samotného. A Sugizo nenechal. Hned na to se otočí k řediteli, aby začal ale Sugizo je rychlejší. Tentokrát se na něj zamračí, když použije množné číslo a zavrtí nesouhlasně hlavou. Počká si až ředitel domluví, rozhodně by mu neskákal do řeči a začne se svou verzí.
"Je určitě na půdě školy. Přišel jsem o ni při tělocviku během hry. Jeden ze studentů si zvrtl kotník a já..." Odmlčí se krátce a je vidět jak moc mu to po chuti není ale ne, Aoiho nepotopí. Jestli má někdo jít ke dnu půjde sám. Nezničí kariéru mladého kluka, ať se po většinu tváří jak chce.
"Jsem je neuhlídal, proklouzli mi za zády. Jsem o tom přesvědčený. Do té doby jsem ji měl a pak už ne." Dokončí celé své vysvětlení. Pak už jen souhlasně přikývne na prohlídky a stejně tak na Yoshiho slova o tom, že je někde schovaná. To je asi napadlo všechny.
"Hyde si je může postupně zavolat a zkusit je přesvědčit." Svěří výslechy do jeho rukou, i když se u toho tváří, jak kdyby kousal citrón. Ale kdo jiný, pokud ne on. Dostal se do hlavy i jemu samotnému a to je co říct. Přece to s bandou flákačů nebude tak složité.
"Sugizo nechal zavolat Reitu z dovolené." Dodá ještě, aby bylo jasné, že tady jsou rozhodně v plné polní.
"Jako první bych vzal prostor kolem hřiště, šatny a sprchy. Tam je největší pravděpodobnost, že to bude." Pokusí se nahodit alespoň nějaký plán, když už to tak dopadlo.
"Je to nejblíže po ruce, třeba budu mít štěstí." Dodá ještě s dlouhým výdechem a snaží se ovládat svůj výraz, aby nedával najevo své rozpoložení. Tohle totálně posral. Ano, už si to dokáže dost schopně připustit. Za to může asi Yoshikiho výraz. To je snad jediná osoba, kterou má v úctě. Nejspíš proto, jak se tehdy při jeho přijetí zachoval. I s tím, co měl tehdy v životopise. Dal mu šanci a on to takhle zpackal. Za ty roky je to poprvé ale počítá s tím, že naposledy. Tady už si ani neškrtne.+Bude ti to tu chybět i Hyde.+ Vyděsí sám sebe svými myšlenkami a nejradši by protočil očima v sloup. A to si plánoval taková hezká dostaveníčka se Sugizem. No, to už asi taky nestihne.

Sugizo, Yoshiki

Yoshiki stále hledí z okna a ticho se několik dlouhých vteřin natahuje. Ruce má spojené za zády a jeho půvabný profil je přesným opakem toho, jak dovede řádit, když se vážně rozzlobí. Konečně stočí oči za Tetsuyou.
"Víš, co mi nejde do hlavy? Jak jsi o ni mohl přijít při tělocviku? Ty ji nenosíš na krku nebo u sebe? Všichni byli přece jasně instruováni, že nesmí kartu nikdy odložit." Možná přeháněl, ale často říkával, že to je jako by bachař ve věznici odložil zbraň a šel na záchod. A zrovna Tetsuya byl vždycky pánem situace. Kdo jiný, než on, by měl mít všechny ty bohaté zkušenosti z minulosti? Ví, co se těm klukům honí hlavou mnohem víc, než všichni ostatní, protože byl sám jedním z nich. Proklouzli mu za zády… co tím myslí? Sugizo stočí oči na Tetsuyu a pak je skloní, když se pro sebe usměje. Teď byla ta chvíle, kdy mohl polovinu viny hodit na nezkušeného stážistu a neudělal to i přes to, jak mu vynadal a jak to na chodbě vypadalo. Byl rád, že je tam uvnitř přesně takový, prostě férový, i když si kdokoliv mohl myslet cokoliv. Yoshiki znovu pokývá hlavou.
"Ano, ať to udělá a to co nejdřív. Jako první tu třídu, co byla na tělocviku. Ale je pravděpodobné, že karta už je předaná dál. Nejhorší na tom je, Tet-chan, že se ti mají hodně za co mstít, takže si ani nevytipujeme ty, se kterými máš konflikt. Nenechte se zmást ani benjamínky a těmi hodnými, ti bývají často v dobré víře volavkami nebo tyhle grázlíky kryjí." Nabádá je. Zrovna ti hodní většinou povolili snáz a nakonec prozradili, co kdo provedl. Nechtěli přece zklamat rodiče, ani být vyhozeni ze školy? Hyde to musí udělat citlivě, tak aby je přimáčkl ke zdi a zároveň je nezradil.
"Pošli tam Reitu, zná tam každou zašívárnu. A vy si vemte na starost noční službu. Teď se z tebe budou klepat strachy." Řekne už mírnějším hlasem Yoshiki. Pokud před někým kluci zalezou do nory, tak před rozzuřeným Tetsuyou. Čas trochu přivřít oko nad jeho praktikami, které nejsou zrovna podle směrnic.
"A ty..." Podívá se na Sugiza.
"Dneska zapomeň na to, že jsi jejich kamarád. Stejně ti nic neřeknou." Su se zatváří přistiženě, chvíli nahazuje obličej, že on přece není a pak si vzpomene na ty věčné tajné pokecy a rozhovory o léčivých účincích marihuany… Yoshiki má vážně oči všude a to tady většinu času ani není. Kupodivu se toho víc zatím nekoná. Žádné podmínky, žádné hrozby vyhazovem, žádné kázání o tom, čeho se Tetsuya dopustil, ale Sugizovi je jasné, že to Tetsu ví i bez toho. Nakonec se s ředitelem oba dva rozloučí a vyjdou na chodbu. Su si promne dlaní bradu.
"Ty si vážně myslíš, že za to může Hide? Myslíš, že to sehrál? Pokud ano, je s někým spřažený. Byl celou dobu na trávníku, nevzal ji. Možná někoho kryl." Chvíli přemýšlí s rukama v bok a hledí z okna. Všechny bloky školy už se uzavírají. Odnesou to i ostatní skupiny a učitelé, ne jen jejich speciální kroužek.
"Tohle Hydovi možná překazí projekt… Přijde se na to, že speciálka nakonec dělá největší přešlapy..." Přileje Tetsuyovi do ohníčku viny.
"Pojď na chvíli na čaj… než nám začne služba." Broukne k němu měkce. Nepochybuje o tom, že potřebuje pár minut o samotě, aby si vydechl.

Tetsuya

Sevře pevněji čelist, když přijde výčitka, že ji neměl u sebe. Tetsuya to nenese vůbec dobře, i když ví, že Yoshiki má pravdu. Neměl ji tam na té lavičce nechávat. Měl ji mít pořád u sebe a nic z toho by se nestalo. Hledí upřeně před sebe.
"Byl jsem si příliš jistý, že se mi to stát nemůže." Vyjde z něj nakonec upřímně. Nezáleží na tom, jestli byl na hřišti nebo ne. Neměl vůbec odcházet. Vždycky, když si je člověk příliš jistý, dostane podobný kopanec a ten přišel teď.
"Dobře pošlu ho tam a řeknu i Hydovi, aby začal." Kývne několikrát hlavou. Pak mu koutky trochu povyskočí, ale je to spíš děsivý, než pobavený úsměv.
"Zařídím, aby nikdo nevytáhl ani prst z pokoje." Dodá ještě. Jestli je to, to jediné, co může udělat....Však on jim ukáže s kým si můžou a nemůžou zahrávat.
"Arigato." Řekne mu upřímně, jakmile ředitel domluví a ukloní se mu jako snad nikomu. Je to jediná autorita, která na něj opravdu platí. Ví, že každé jeho slovo bylo pravdivé a není nic, co by mu mohl vytknout, i kdyby jen ve své hlavě. Má pravdu a Aoi za to rozhodně nemůže, i když na něj pouštěl hrůzu. Ale to jen tak z principu, aby neopakoval jeho chyby. Snad to bude stačit, aby si to zapamatoval. Jeho metody nikdy nebudou všem po chuti ale za ty roky ví, že většina z nich dost dobře zabírá. Pokud ne, je dotyčný větší idiot, než si předtím myslel. Jakmile se rozloučí a vyjdou na chodbu Tetsuya dlouze vydechne a opak jeho výraz dokonale ztvrdne.
"Jsem si tím jistý. Nevzal ji Hide ale rozhodně v tom má prsty. Jeho poslední prohřešek byl s Miyavim, že?" ohlédne se na Sugiza, který v tom má rozhodně větší přehled, než on sám.
"Nevyšlo jim to jednou, zkouší to podruhé jinak." Odtuší se zamyšleným výrazem ve tváři.
"Ani jeden z nich ale nic neřekne." Dodá ještě přesvědčeně.
"Myslí si, že mají navrch." Zastaví se před Sugizovým kabinetem.
"Věděl bych, jak to z nich dostat ale ani v téhle situaci, mi to nikdo nepovolí." Neodpustí si svou typickou poznámku a v očích se mu zlověstně blýskne.
"Zavřít je na samotku?" Pozvedne obočí, když začne přemýšlet nahlas a automaticky vstoupí do Sugizova kabinetu, kde se posadí na židli, opře se lokty o stehna a na pár chvil složí hlavu do dlaní. Trochu sebou trhne, když se ozve mobil a pípnutí emailu. Nakrčí obočí, než po něm sáhne a to, co si přečte, mu vyrazí dech podruhé. Chytne Sugiza za zápěstí, když prochází kolem a přitáhne si ho mezi svá kolena, aby zapřel hlavu do jeho břicha s pohledem upřeným do země.
"Zdá se, že teď si budu moct na hodně dlouho vzít i víkendové služby." Odtuší tichým hlasem a mračí se na podlahu.
"Jeden by řekl, že už se víc den posrat nemůže. Kašlu na to nebudu čekat na Hyda. Půjdu je skřípnout sám. Začnu s Hidem a pak si vezmu i Miyaviho. Byli to oni a já to z nich dostanu." Nechá se ovládnout vztekem, když vstane, nechávajíc svůj telefon ležet na stole.
"Za tohle mi prostě zaplatí." Zavrčí teď už dost nepříjemně a málem převrhne židli, jak se kolem ní snaží protáhnout. Na displeji svítí email s přílohou. Formulář, kterým dá souhlas s odstěhováním syna na Hawai, kde chce očividně jeho bývalá žena s novým přítelem zůstat.

Sugizo

"Tuším, že ano..." Odpoví Su už trochu unaveně na otázku, zda to bylo s Miyavim. Ředitel se zachoval mírněji, než by mohl, ale on byl vždycky chlap na svém místě.
"Nejradši bych si šel lehnout a ne na noční." Zasměje se tiše.
"Vždycky si myslí, že mají navrch. Jenže je to jako s vězni v Alcatrazu. Jednou za čtyřicet let dva utečou..." Prohodí, aniž by tušil o plánu, který kluci mají. Zasměje se znovu, když se za nimi dveře kabinetu zavřou.
"A co bys chtěl dělat, mlátit je telefonním seznamem, aby řekli pravdu?" Nepochyboval o tom, že by to Tetsu dokázal, ale jako dítě ulice by k tomu použil metody, které už by nešly označit ani jako alternativní. On to měl přesně obráceně. Věřil, že dobrá vůle a otevřený přístup vyřeší mnohem víc. Nespíš se pletli oba, ale třeba bude Hyde moudřejší a vybalancuje jejich extrémy. +Tolik k tomu, že se protiklady přitahují.+ 
"To bohužel nemůžeš udělat bez motivu, který se zapíše jako důvod umístění. Podezření z krádeže na základě šestého smyslu nám neuzná ani Yoshiki-san. Kromě toho tam ještě pořád sedí Ruki. Musím říct, že mě hodně překvapil. Takový výbuch agrese bych do něj neřekl, něco se muselo stát." Přemýšlí chvíli taky nad něčím jiným, než se ozve Tetsuyův telefon. Zrovna jde k němu, položí na stůl konev a chce se vrátit pro kalíšky, když ho Tetsu vezme za ruku a zastaví.
"Cože?" Zeptá se zmateně, zatímco se ho dotkne oběma dlaněmi na ramenou, pohladí ho po nich a pak položí ruce do jeho vlasů. Ten tón jeho hlasu se mu ani trochu nelíbí. Ví přece, že má synka a tohle znělo… Jenže než se na to stačí zeptat víc, Tetsu najednou vylítne a chce jít rovnou na kluky. Nechce mu koukat na ten telefon, je to v podstatě takový automatický pohyb očí, ale rychle přečte nadpis přílohy i emailu a bleskově si všechno poskládá dohromady. Dvěma kroky je mu v patách, natáhne se po něm a stáhne ho zpět k sobě dřív, než stačí vzít za kliku.
"Tet-chan, tohle nesmíš! Už teď to máš nahnuté, o tohle místo přece nechceš přijít!" Snaží se ho probrat a honem ho otočí čelem k sobě, když vezme jeho tvář do dlaní a přinutí ho se na sebe podívat.
"Ty to nemusíš podepsat, máš taky nějaká práva. Dost na tom, že s tebou nežije, tak trochu zabojuj, jestli s tebou tvůj synek chce trávit čas. Bojíš se, že když začneš kopat, otočí ho proti tobě, že jim nepřeješ? Třeba tam ani jet nechce." Naléhá na něj. Jeho žena byla povinná umožnit jim kontakt v takovém rozsahu, jaký vyžaduje dítě, pokud to soudem nebylo stanoveno jinak.
"Nepodepisuj to, budeš toho do smrti litovat. Už ho neuvidíš." Sejde z očí, sejde z mysli, když bude tak daleko. To dítě bylo ještě moc malé.

Tetsuya

Vztek, který se v něm hromadí už delší dobu, prostě nedokáže ovládnout. Je toho tolik, co se za poslední dobu stalo. Vždycky se od toho dokázal odprostit, naučil se nechávat si na tváři chladnou a nepřístupnou masku, od které se všechno odráželo. Jenže dál už to nejde. První dlouhé odloučení do syna, kterého miluje nejvíc na světě a nikdy si nepřestane vyčítat, že zapříčinil rozchod svým chováním. Ne, neklapalo to spoustu let ale nevyřešil to nejlepším způsobem. Pak karta a teď tohle. Před očima mu proběhnou vzpomínky na mládí, kdy nic neřešil a nic ho netrápilo. Ale i tohle chování si nakonec vybralo svou daň, která je teď jako černá skvrna v jeho papírech. Nikdy se jí opravdu nezbaví. Snažil se tolik let přimět ty kluky, aby si uvědomili, že to za to nestojí. Svým hodně osobitým způsobem ale cíl jich všech byl stejný, jen každý na to šel trochu jinak. Dohromady to prostě dávalo tu správnou kombinaci. A teď, by je všechny nejradši zadupal do země. Přesně takový výraz ve tváří má, když je připravený vykročit ke dveřím. Prostě to dokončit, přijít na to, kdo mu tu pitomou čipovku vzal a vyřešit to jednou provždy a je jedno jakým způsobem. Už Sugizovo Tet-chan, ho donutí se zarazit uprostřed pohybu a prudce se ohlédnout přes rameno, aby se na něj zamračil. Chce na něj vyjet, aby ho nechal na pokoji a prostě ho to nechal udělat. Může to být horší? Těžko. Ohlédne se zpátky ke dveří a znovu vykročí, dokud ho Sugizo neotočí k sobě. Sevře silně jeho boky, aby ho od sebe odstrčil a pokračoval ve své sebevražedné misi. Když se mu však podívá do očí, nějak se nedokáže přimět to udělat.+Co to se mnou kruci provedl?+ Ptá se sám sebe, neschopný najít odpověď. Uvnitř ale ví, že má pravdu. Má svou práci rád, vždycky pro nic svým způsobem žil. Oni všichni. Nedokáže mu na jeho první větu nic říct. Tolik se přemáhá, aby nepřiznal barvu. A pak přijde na řadu druhá 'skvělá' zpráva dnešního dne. Neví, jestli na něj má být naštvaný, že to viděl nebo začíná vnímat obsah jeho slov.
"Copak na to bude někdo brát ohled? Víš, kolik mě stálo, abych ho viděl alespoň jednou za tři týdny?" Sykne po něm ale nechá ho, aby mu vzal tvář do dlaní a jeho boky nepouští.
"Poštve ho proti mě a pak i soudy. Nikdy bych ho neviděl, kdyby na to po přemlouvání nekývla." Mračí se na něj a přitom se mračí sám na sebe.
"Myslíš, že bude někdo hledět na práva někoho, kdo seděl?" Sykne po něm podruhé ale v jeho očích není vztek, je tam znatelná stopa zoufalství.
"Každý soudce mě pošle někam. Naposledy to tak taky bylo." Dodá sotva slyšitelně, když o krok přistoupí blíž a natiskne se na jeho tělo, aniž by mu přestal hledět do očí.
"Byl jsem podobném zařízení a pak jsem seděl za ublížení na zdraví. Nemám šanci něco podobného vyhrát." Nakrčí znovu obočí a prohlédne si zblízka rysy jeho tváře.
"Nemám nic, jen..." Nadechne se krátce, když mu to naplno dojde.

"Mám jen tuhle práci." Protočí sám nad sebou očima, když si uvědomí, že to poslední, co ho mohlo zachránit, je tohle místo a roky, kdy tu pracoval. Poslední pohled do očí před sebou, než se začne sklánět.
"Já..." Hlasitěji polkne, jak kdyby se nemohl rozhodnout, jestli to opravdu říct.
"Potřebuju pomoct, Su-chan. Nesmím bouchnout, už ne." Vydechne jako poslední, než překoná poslední milimetry a uzme si jeho rty v typicky dravém polibku.