29. srpna 2020

Hromadné - Jeden by snad začal truchlit. - část 2.

(Mihrunisa)

Kamijo, Takeshi, Reita, Uruha, Shinya, Ju-ken, Toshiya

Kamijo už se mírně usmívá, když odstoupí ode dveří, aby se mohly vzápětí otevřít. Však on to tušil, že mu to nebude dlouho trvat. Dlouze si ho prohlédne od hlavy až k patě se zatajeným dechem a potom teprve vydechne, když se zase očima vrátí do jeho tváře.
"Jestli se svlékneš, nenechám tě odejít, to víš." V očích se mu tajemně blýskne a bez váhání protáhne paži kolem Senova boku, aby si ho mohl přitáhnout zlehka k sobě.
"Jsi ten nejdražší a nejzářivější klenot, jaký jsem kdy viděl. Všechny ostatní šperky můžu nechat doma. Jsou zbytečně, když jdeš se mnou, Sena-koi." Zavrní mu zblízka do rtů, než překoná poslední milimetry a smyslně jej políbí. Sena ho vždycky dokáže překvapit. Pokaždé mu vyrazí dech a Kamijo ví, že to nikdy jinak nebude.
"Váš kočár je připraven, můj pane." Broukne, když ho pustí a vezme jen za dlaň, aby mu mohl vyseknout hlubokou poklonu.
"Min bude zářit mnohem víc, jen co tam vstoupíš." Složí mu ještě jeden kompliment a krátce si povzdechne.
"Začínám se nenávidět za svou vlastní dochvilnost." Postěžuje si nahlas, protože teď by se opravdu rád zdržel a přišel by pozdě.
"Musím si to všechno nechat na později." Ušklíbne se zlehka sám nad sebou a vede jej do garáže. Ta má totiž pro něj takové malé překvapení. Před dveřmi garáže si ho otočí čelem k sobě a znovu krátce líbne, tentokrát na tvář.
"Zavři oči, můj poklade. Něco pro tebe mám." Zavrní smyslně a počká si, až jeho prosbu opravdu splní, a pak ho dovede dovnitř, kde se nachází nové, růžové ferrari, které mu na zakázku nechal vyrobit. Ano, v nové práci se mu dařilo víc, než skvěle. Jak šlo jen o peníze a čísla, neměl konkurenci. Tohle rozhodně zdědil po otci a konečně se to naplno projevilo. Nic menšího se tedy nedalo čekat. A k tomu řidičák samozřejmě. Ale ten už má napůl v kapse.
"Tak, který kočár mám dnes řídit?" Pozvedne obočí ale je mu úplně jasné, který to bude. Neváhá proto ani vteřinu a otevře mu dveře nového čtyřkolého obyvatele. A ano, neodpustil si, aby uvnitř nebyly i Senovy oblíbené kameny. Řadící páka se jimi jen blýská.
"Jsem zvědavý, jaká bude moje odměna." Položí mu dlaň na stehno, jakmile se usadí za volant a pasuje do role řidiče. Jemu ta barva rozhodně nevadí a Senovi prostě sluší. Na parkovišti v clubu jsou samozřejmě první, ale to je jen dobře. Zatím jsou jen vpuštěni do předních prostor, kde jsou pohodlná křesílka a tác se šampaňským. Sklenky jim podá jeden z mladých kluků, kteří tu pracují jen krátce a přivítá je se všemi poklonami. Dál je ale nepustí.
Uru se spokojeně pousměje, když mu přijde zpráva zpátky. Je to upřímný a vřelý úsměv a je rád, že všichni společně dokážou trávit čas. Za zdmi clubu se odehrála podstatná část jeho života. Mnohem lepší, než byla jeho minulost ale teď…Nemůže už být šťastnější. Sáhne po telefonu.

A já mám poprvé v životě chuť ti říct, že se ti to povedlo. Hm, co takhle zazářit společně, ať ostatní puknou závistí...


Dopíše ještě s krátkým uchechtnutím, než konečně vyleze i ze šatny a je trochu obezřetný. To Hideho pojď sem, na něj mělo neskutečný efekt. Asi by to vzal rovnou přes postel, ale to by tam nedojeli nikdy. Bez okolků ho sjede hodnotícím pohledem, ale pak se láskyplně usměje a už ho tlačí dlaněmi na zádech ke dveřím. Na chodbě si ještě oba vyslechnou, jak jim to hrozně sluší a pak už jsou konečně v autě. Hide sice nemá na jeho osahání vůbec čas ale to mu Uruha rád vynahradí svými doteky. Když konečně stanou před clubem, pošle mu jen vzdušný polibek a vyskočí z auta jako laňka. Rovnou se rozejde k Taijimu, aby ho řádně objal, než se očka stočí na Toshiyu, který se…nemračí? A to se přihodilo kdy?
"Přiznej se, Tai-chan, že v tom máš…prsty." Nahodí Uru jako první a pak se mu koutek rozverně pozvedne.
"Nebo jiné partie?" Zeptá se a dostane se mu jen Totchiho zmateného cože? Ten je totiž úplně v jiném světě. Už jen doma byl rozhodnutý na něj neskočit hned ale Taiji mu ani nedal příležitost. Když on strašně žere ten jeho zadek, když si na sebe zrovna tohle natáhne, jde vidět totiž úplně všechno. Musel vypadat jak idiot, když nasedali do auta a on celou dobu přemýšlel nad tím, jak rychle dokážou proběhnout clubem, aniž by je kdokoliv zastavil. Nestačilo mu ani dotéct, co to mělo s tím filmem znamenat a už byl doslova v zajetí Taijiho rtů. A ne, ani se nestačil vztekat, kde všude bude mít nakonec fleky. Nikde. Všechno skončilo přesně tam, kde mělo. Prostě se neovládl a v poslední chvíli, kdy zcela neobezřetně zaklonil hlavu a zavřel oči, ho za vlasy víc přitiskl ke svému klínu a ano, tohle byl málem celý barák a nejen hydrant.
"Úplně jiné, než by tě napadly, Uru-chan." Vzpamatuje se nakonec ale kruci, tohle z hlavy nedostane už nikdy. Místo dalšího dobírání vytáhne z vnitřní kapsy saka placatku a řádně si lokne.
"Asi si najmu řidiče." Prohodí, jak kdyby to dělal dnes a denně a podá placatku i Hidemu, se kterým už má přivítání za sebou.
"Až ti někdo řekne, že některé věci ve filmu jsou nesmysl, nevěř mu." Odtuší jako první ledově. Zní to skoro jako dobře míněná rada a plácne ho po zádech.
"Klidně u toho rozflákám i tři auta." Pokývá hlavou a přitáhne si Taijiho majetnicky za pas a krátce zaboří tvář do jeho vlasů a že se mu tam klidně schová celá.
"Ani slovo." Zamumlá z nich, varujíc všechny před jakoukoliv poznámkou.
"Nemusíme tam jít, pokud nechceš." Nahodí Ju-ken, když už má po sprše a vyjde z koupelny jen v prádle. Boo už je v plné parádě a on na něm může oči nechat.
"Jsi krásný." Sdělí mu jednoduše. Teď je opravdu spokojený. Rozvod má skoro za sebou, a díky Takeshimu má víc, než si ještě před soudem myslel. Jeho žena ho dokonale oškubala ale vlastně se ani nebránil. Měl jistotu a byl za ní vděčný.
"Ochráním tě, neboj." Broukne mu do ouška, když si přitáhne do náruče a pak se jde oblékat. Má Takeshiho tolik v úctě, že i on na sebe navlékne bílou košili a společenské kalhoty ale tím to končí. Taky to snad stačí ne? Trochu ho nacpe do auta a jakmile vystoupí u clubu, už mu dává paži kolem ramen, jakoby tím mohl zabránit celému světu, aby mu ublížil. Neví sám, jak mu bude, když uvidí Senu. Vždycky ho měl svým způsobem rád ale po tom, co udělal Boogiemu...
"Koukám, že jsme tu úplně všichni." Propálí pohledem všechny v přední místnosti, kam se přesunuli.
"Počkáme na Reie?" Zeptá se Boogieho ale sám jej na chvíli pustí, aby se mohl přivítat s Uruhou a Taijim. Ty ostatní dva nezná, takže doje i na představování a to už má Boogieho zase u sebe a hrdě všem sděluje jeho jméno.
"Konečně někdo pořádný a ne ta tvoje sůva. Promiň, chtěl jsem ti to říct už dávno." Ozve se hlas Uruhy, komentujíc Ju-kenův výběr a je vidět, že mu to není líto ani trochu.
"Já věděl, že s tím někdo přijde." Protočí očima Ju ale spokojeně líbne Boogieho do vlasů.
"Chtělo to...pořádnou páku." Odtuší ještě a Boogie vypadá křehce a kde co ale rozhodně ne jako ten, kdo by ho kamkoliv vlekl. Ale on má prostě jiné zbraně. A dost dobré. Ještě chvíli a můžou se klidně bez omluvy vrátit domů. A pak mu pohled padne na Senu, který právě okupuje područku Kamijova křesla, kam si ho stáhl. Propálí oba pohledem ale není v první chvíli jasné, co si myslí. Zdá se, že čeká na reakci Boogieho. Ovšem pohled Kamija se mu ani v nejmenším nelíbí a taky mu to dá výrazem pěkně najevo.
"Ale no tak. Máš krásnou holubičku, já už mám svoji." Pohladí Senu po stehnu a pak stočí modré oči na Boogieho.
"Až budeš potřebovat slevu v jistém obchodě dej vědět. Mám tam prémiový účet." Neodpustí si poznámku ale tentokrát by jim oběma klidně dal nějaký dárek. Pro Boogieho bude mít vždycky slabost a trochu se mu to odráží v očích. Ale i on je natolik hrdý, že z něj slova  omluvy nevypadnou. Stalo se, stalo. Užili si to a on má rozhodně na co vzpomínat. Jeho černovlasý klenot. Život se prostě s nikým nemazlí. Lekce jako lekce. Jen zlehka pozvedne dlaně, když to vypadá, že se na něj Ju-ken vrhne, jak pění.
"Už mlčím, opravdu." Snaží se uklidnit situaci, protože to vypadá, že se na něj za chvíli vrhne i Toshiya, kterému v tom brání Taiji svým tělem.
"Já mu do toho úsměvu klidně šlápnu." Vzteká se. Ale to všechno přeruší příchod Shinyi, který vpadne do dveří. Jak je malý, tak najednou září do všech  koutků. Může za to fakt, že je konečně vidí a taky to, co si prožil ještě před odjezdem a proboha, udělali to v helikoptéře s pilotem, který musel nutně všechno vidět a slyšet. On věděl, co svým chováním spustí ale tahle reakce… už se od Kaie neodlepil. Zdrželi se nakonec mnohem déle u nich doma. A ano, ještě pár dní bude trochu poposedávat, aby ulevil svému pozadí. Mají spoustu nových hraček, sám je potají vybírá na internetu a nechává pak v historii přesně ty odkazy, které chce, aby Kai viděl. Někdy tam připojí i nějaké pěkně video a pak dostává hospodyně dovolenou. Cítil trochu provinile, když ten vrtulník zaneřádili možná až moc. Už teď lituje pilota, který to pak bude muset čistit. Asi i sklo!
"Mně se tak hrozně stýskalo." Vyhrkne plačtivě ale než se k nim rozběhne, ohlédne se na Kaie, jakoby čekal na svolení. A pak se mu v očích zlobivě blýskne, když na něj opravdu nepočká a rozběhne se ke svým přátelům. Je mu úplně jedno, jak se budou ostatní koukat. Prostě si je natlačí k sobě, aby je mohl obejmout, všechny tři. Vlasy má napůl vyčesané nahoru, aby víc vynikl jeho krásný obojek a nepatrně sykne, když ho Uru plácne rozverně po zadku.
"Já to věděl. Hm, tohle byla asi dlouhá cesta." Sám propálí Kaie pohledem, který jasně značí, že kdyby se to Shinyovi nelíbilo, vrhnou se na něj tři…Zahlédne Ju-kena…tak čtyři. A ano, Shin se nakonec vrhne do náruče i jemu a pak poslušně odcupitá ke Kaiovi, aby na něj upřel své očka. Kousne se do rtu, než se vytáhne na špičky a začne se svou provokací stejně jako na té slavnosti.
"Mračíš se tak, že mi oblečení brzo uteče. Samo." Šeptne a pak se začervená a sklopí očka k zemi.
"On tu pracoval?" Pozvedne nechápavě obočí Toshiya a přemýšlí, co tu ten klouček, tak mohl dělat.
"Z jeho pokojíčku by zatrhnulo i tobě, Totchi-chan." Dobírá si ho Uruha, který už dřímá skleničku a spokojeně se napije. U toho vypadá, jak kdyby právě prožíval ten nejlepší orgasmus a samozřejmě to dělá tak trochu naschvál Hidemu.
Rei se bude asi mračit dlouho. Nečekal by, že se Aoi tolik obuje do jeho přemlouvání a ano, nakonec povolil. Jenže to nemělo být všechno. On sám už byl oblečený a rozhodně ne slavnostně. Prostě si odmítl vzít cokoliv jiného, než obyčejné triko a kalhoty, které nosí dnes a denně. Nakonec vyměkl i on a ještě než se Aoi objevil, šel se převléknout. Bílá košile, rozepnutá u krku. Dlouhý lehký kabát, černé barvy a společenské kalhoty. Ještě že tak. Musel by se hanbou propadnout, když uvidí Aoiho svádět rám dveří a společně s ním i jeho samotného. Už, už se chystal ho popadnou a ukázat mu, jak se šelmy krotí, když mu Aoi uteče.
"Já si to laso vážně donesu domů." Zamumlá si pro sebe ale s dlouhým povzdechem vykročí za ním. Však on si to vybere. Později a pořád má pokoj v Min, dokončený. Koutek se mu pozvedne, když si to uvědomí a už spřádá dokonale slastnou pomstu. Jako první, když společně, ruku v ruce vstoupí do předsalónku mu pohled padne na Kaie, se kterým se dlouho neviděl. Klidně ho po chlapácku objeme a oplácá po zádech.
"Ty papíry máš u mě." Vyhrožuje mu tiše ale, i když je pořád naštvaný, že Aoi utekl, už se usmívá. Pak přijde na řadu Boo a Ju-ken.
"V pátek grilování, nezapomeňte." Připomene jim slíbenou párty.
"No teda, otevírá se nová pobočka?" Neodpustí si poznámku, když si prohlédne všechny a krátce kývne hlavou na pozdrav všem i Kamijovi. Pořád mu úplně neodpustil, když Boogieho nechal napospas ale to asi není jediný. Prostě by ho bránil zase a kdykoliv, to přece přítele dělají.
"Shin-chan." Osloví i blonďatého andílka, aby trochu pozlobil Kaie a klidně ho objeme.
"To celé je k mému odchodu?" Nebyl by to on, kdyby dokázal držet jazyk za zuby ale než stačí kdokoliv cokoliv říct, dveře do hlavní místnosti clubu se otevřou. Jeden z mladíčků jim pokyne dál. Tyhle kraťásky si určitě nevybíral sám. Celé procesí je pozváno skoro k pódiu, kde je trůn a v něm si spokojeně hoví Takeshi a u toho si vychutnává doutník.
"Není nic krásnějšího, než vás vidět pohromadě." Počastuje je všechny místo přivítání a okázale ignoruje Totchiho úšklebek. Na něj už si zvykl.
"Jen pojďte ke mně, mé poklady." Vyzve je netrpělivým gestem paže všechny. Boo a Rei mu to jistě prominout, i když i oni mají své kouzlo. Úplně jiné ale Kami měl prostě vkus, to mu upřít nemůže. Je si jistý, že mu neodmítnout, i když to nejspíš nebude po chuti jejich drahým polovičkám ale jednou to přežijí. Jako první se pohne Uruha s krátkým dotekem na Hideho paži, aby ho trochu uklidnil a cestou vyzvedne Shinyu, který rozhodně jít chce a zároveň...Kai se přece bude zlobit. Nakonec ho ale Uru skoro vyrve za tichého smíchu Reity.
"Tohle se blbě kouše, co?" Dloubne loktem do Kaie. On je v tuhle chvíli úplně v klidu. Aoi nikam nejde. Nepůjde!
"Tolik mi chybíte ale je na čase, abych vám popřál šťastnou cestu. Všem." Krátce stočí oči na Boogieho a Reitu, pro které to rozhodně platí taky. No, on by si rozhodně vybral spíš Aoiho, ta šelmička se mu hodně zamlouvá. Kdopak to je? S Ju-kenem se prozatím pozdraví jen kývnutím hlavou. Ten starý paličák stejně sentimentální nebude.
"Jen tu se mnou chvilku zůstaňte." Pobídne všechny své miláčky a trochu si testuje jejich polovičky.+Toshiya vyletí za tři, dva….+Odpočívá si v duchu.
"To už trochu přeháníte." Ozve se ten, na kterého sázel jako první a vykročí k nim.
"Buď hodný a nezlob nebo půjdeš ven jako první." Napomene ho Takeshi s úsměvem a kývne hlavou k ochrance, které je tu i dnes.
"A já si tu Taijiho nechám." Vymezuje mu jasné hranice. Brzy je povolí, ale na to je čas.
"Sena-chan. Jen záříš." Pochválí Senu upřímně a vezme jeho bradu zlehka mezi prsty.
"Záříte oba." Dodá ještě, když do druhé bere tu Uruhovu.
"Jeden by vás snad nikdy nepustil." Ozve se jeho chraplavý hlas a pak se odívá na ostatní.
"Klidně se posaďte, pánové. To všechno je připraveno pro vás. Jídla i pití je tu dostatek. Brzo se dozvíte důvod, proč jste tady. Všichni." Věnuje pozornost i ostatním.
"Boogie, přidej se k nám." Pozve i jeho, aby se přivítal i sním.
"Tobě také dlužím jistou omluvu. Nebýt mého jednání, byl bys všeho ušetřen. Ovšem budu doufat, že vypadáš spokojeně taky díky tomu, kde teď usínáš." Nakloní se mírně, když k němu dojde a vezme jej zlehka za dlaň, aby ho políbil na její hřbet.
"Perly a klenoty. Ano, správně perly. Jedna mi totiž zatím nebyla představena." Narazí na Aoiho přítomnost a gestem dlaně si ho vyžádá k sobě. Trochu ztěžka vstane a podá mu ruku.
"Takeshi, můžeš mi tak říkat." Nabídne mu bez váhání.
"Jeden by řekl, že všechny skvosty jsem objevil. Zase bych se spletl. Ale budiž to přičteno k mému věku." Pobídne mladíčka opodál kývnutím hlavou, aby jim všem roznesl sklenice a sám si ponechá svou společnost u sebe.
"Je na čase otevřít clubu novou etapu a bylo mou milou povinnosti vás všechny přizvat. I přes neshody, které tu proběhly a ano, vím o všech, jste byli součástí něčeho, pro mne velmi podstatného. A můžu jen doufat, že časem si vzpomenete na to nejlepší. Někteří z vás ho neopustí. Jiné čeká úplně jiná budoucnost ale Min byla začátkem všeho a to mě může snad trochu sobecky těšit." Usadí se zpátky na svůj trůn.
"A pánové mi jistě prominou, když si užiju své poslední chvilky slávy dosyta." V očích se mu objeví provokativní náznak.
"Aoi je právník. Určitě uhádá i vraždu." Sykne Reita v blízkosti Kaie a hned si získá sympatie Toshiyi.
"Asi si prodloužím podmínku." Přidá se k nim s pažemi založenými na hrudi a přemýšlí, jestli by zvládl dát Takeshimu pěstí ještě, než by k němu ochranka doběhla.
"Takový pěkný pravý hák." Teď už se naklání k Hidemu, vytrhne obsluze z ruky celou lahev. Ne, tohle vážně jinak nezvládne.

Sena, Taiji, Hide, Aoi, Boogie, Kai

Naštěstí Kamijo reagoval přesně tak, jak Sena doufal. Kompliment střídal kompliment a navíc viděl, jak tajil dech, když ho spatřil. Nemohl by být spokojenější a těší se, jestli se to bude líbit i ostatním. U garáže je požádán, aby zavřel oči a to znamenalo jediné. Něco se ještě před odjezdem chystá. Okamžitě mu v pohledu zatančí jiskry i čertíci, když se na něj nedočkavě podívá a stiskne víčka pevně k sobě.
"Kami-chan, nevydržím ani vteřinku." Skoro se chvěje očekáváním a oprávněně, protože když oči zase otevře, dívá se rovnou na neskutečně dokonalé auto. Už nad tím kdysi uvažoval, že by si nějaké pořídil, jenže to pořád bylo mimo jeho dosah a teď? +Žiješ s milionářem, zvykni si na to.+ Nařídí si, ale i přes to, že už dostal spoustu drahých věcí, mu tohle vyrazilo dech. Krátce skočí Kamimu kolem krku, pevně se k němu přitiskne a vlepí mu polibek, než mu zase z náručí vyklouzne a běží k autíčku jako nadšená puberťačka, div, že u toho nevýská. Oběhne ho ze všech stran s rukama sepnutýma k sobě, pohladí kapotu a pak si na ni vysedne. Opře se o dlaně dozadu a vrhne po Kamijovi tím nejsvůdnějším pohledem.
"Opravdu je to velká škoda, že jsi tolik dochvilný..." Zavrká, ale jakmile se dveře auta zvednou, už je zase dole a leze na místo spolujezdce. Zevnitř se ozývá jen samé obdivné achání a ochání, přejíždí dlaní po páce jako by to bylo něco úplně jiného a láme si hlavu, jestli jsou ty kameny skutečné.
"Tohle nemá ani Paris Hilton. Ani Gackt ne!" Cestu si užívá jako ředitel zeměkoule, stejně jako lidí, co se po autě ohlížejí a jakmile jsou v clubu, hned se přepne do pátravě kritického módu. Už tady je vidět rekonstrukce, dokonce i jeho recepční pultík je jiný a je podroben důkladnému zkoumání, jestli se mu bude líbit. Naštěstí Takeshi zná jeho vkus. Stěžuje si Kamijovi, jak ti kluci blbě chodí, i když to vůbec není pravda a popíjí šampaňské. Je prostě nervózní z toho, co se tu dělo, když tu nesměl být.
"Proč nás nepustí dovnitř? Zrovna nás dva?" Stěžuje si dál. Uruhovi samozřejmě odepsal, že na něj počká, ale zatím tu nebyl. Vyhlíží z okna, kde se tak courají. +To určitě ten jeho mladý kluk.+ Lamentuje v duchu, i když ví, že hlavní zdržovatel je právě Uruha. Místo nich tam parkuje auto Toshiyi a Taijiho. Samozřejmě, že ví, že ten Taijiho miláček má na Kamija pifku a není mu moc dobře z toho, že jsou tu zatím sami, ale za chvíli už přijíždí i Uru a Hide. Taiji rovnou rozpřáhne náruč, aby Uruhu pevně obejmul nazpět a šťastně se usmívá. Nenuceně pokrčí rameny, ale oba vědí, že je to přesně tak, jak Uru říká. Toshiya je hrozně roztomilý, když se tam motá jako opilý a vůbec nevnímá, jak si Taiji výmluvně přejede konečky prstů po rtech, aby Uru věděl. Prý než by si dokázal představit? Copak Totchi neví, co je Uru zač? Hide na ně kouká s pusou od ucha k uchu, nestačí se divit a hrozně ho jejich společnost baví. Pozdraví se s oběma a převezme si placatku, aby se taky napil.
"Doufám, že jste nikdo nepočítali s tím, že z oslavy budeme řídit? Vrátíme se pro auta zítra..." Má už v tom dávno jasno a přikyvuje na Toshiyova slova. Hned háže po Uruhovi pohledem, jestli by tohle mohli zkusit, jakmile zase sednou do auta. Skoro si poposkočí dopředu, když ho Totchi dobrácky plácne do zad, ale být svědkem toho, jak se s Taijim mazlí… Už už tu pusu otevírá, aby něco vážně řekl, ale pak se jen rozesměji a vykročí ke dveřím clubu. Taiji září na všechny strany, protože je momentálně pánem situace i Toshiyi a je mu úplně jedno, jak se chlapečci uvnitř dívají po jeho „formálním“ oblečení.
Mezitím u Boogieho a Ju-kena doma Boo stále váhá, jestli obout boty nebo ne. Připadá mu, že tam tak docela nepatří, ale nakonec se na Ju-kena odhodlaně podívá.
"Já vím." Hlesne na jeho slova o ochraně.
"Tobě to taky moc sluší." Řekne mu po pravdě a zároveň i na podporu, protože ví, jak ty košile nesnáší. Jenže v ní vypadá opravdu skvěle. Když spolu procházejí dveřmi clubu, nestačí se divit, jak moc se to tu změnilo a v první chvíli skoro přejde i klenoty. Kdyby se nezačal Ju-ken představovat, asi by oči od haly neodlepil. Všem to neskutečně sluší, zvědavě si prohlíží, co mají na sobě i jak vypadají jejich vyvolení a nakonec spatří i Senu. Nedovede si pomoct, ale okamžitě uhne očima do strany, zatímco ho ty modré propálí jako by to snad byl on, kdo někomu křivdil. Musí se však pousmát, když se jako první ozve Uruha a hned okomentuje Ju-kenův rozvod. Tak on je podle něj někdo pořádný? Dodá mu to odvahu a zároveň taky červeň do tváří. Když se nikdo nedívá, nesměle stočí oči ke Kamijovi, ale smí ho vůbec pozdravit, když je ten malá ďábel vedle něho? I když je to všechno za nimi, stejně má Sena osypky jen ho vidí, protože mu kruci sáhl na Kamija. Ještě, že dal výpověď! A Kami taky. Docela ho baví, jak se Boogie napůl za Ju-kenem schovává, ale udrží si vážnou tvář, protože Ju-kena naštvat nechce. Vždyť bývali takoví přátelé… Teď si není jistý zase on, jestli k němu jít nebo ne. Začíná tu být dost dusno. Ten Ju-kenův pohled mluví za všechno a Sena kvůli němu málem spadne z područky. Dobře, takže kamarádi asi nebudou. Když si ale Kami začne dělat legraci a nabízet Boogiemu dárky ze sex shopu, vrazí do něj nevybíravě loktem jako načuřená manželka a v očích mu zablýská. Teď je to Boo, kdo honem dává dlaň před ústa, ukrývajíc smích a něžně na Kamiho kývne. Je to tichá komunikace mezi nimi. Taková neviditelná.
Pozornost všech se však chtě nechtě musí přesunout na Toshiyu, který si vzpomněl na všechny křivdy a stačilo jen malé nakopnutí, aby porušil křehké příměří. Taiji mu hned musí skočit do cesty,
zatímco Hide se posadí zadkem na parapet, háže si do úst kuličky hroznového vína a nepokrytě se směje. Sena toho využije, aby sklouzl z područky a šel se přivítat s Uruhou. Obejme se s ním a jakmile je volný Tai, tak i s ním a znovu se ohlédne po Ju-kenovi, ale ne… netroufá si.
Dveře se rozlétnou znovu a najednou se tu objeví někdo, koho všichni tři chtěli opravdu moc vidět. Jejich poslední člen rodiny.
"Shin-chan!" Vypískne nadšeně Sena, přestane se ovládat a letí mu v ústrety, div že ho Shin nemusí vzít do náruče. Vypadá to, že už se od něj nikdy neodlepí. Boo opravdu nechápe, jak může někoho tolik milovat a jiného tolik nenávidět. Přijde mu to trochu nevyrovnané, ale zvědavě pokukuje po Reitově předchůdci a jen vidí obojek a náramky na rukou, červená se jen z toho. Na Shinyovi za chvíli visí i Uru a Taiji a tím spíš má Boo pocit, že by se měli otočit a zase odejít. Kai stojí ještě pořád ve dveřích a pro jednou Shinyovi ten přestupek promine. Tváří se pořád stejně přísně se stejnou vráskou na čele a jednou rukou v kapse kalhot, čímž přizvedává lem svého saka, když se rozhlíží po celém osazenstvu. Byli celou tu dobu na samotě, v podstatě nezná nikoho, jen Kamija a toho by s chutí přetrhl za kličky ve smlouvě. Potkají se očima, několik dlouhých vteřin se navzájem měří, ale pak to Kai nechá být. Shinya je jeho, vyhrál a už si ho nikdy vzít nenechá. Prostě nikým od Kamija počínaje po Katsu konče. Suše se přivítá s okolostojícími pány, černovlásek před ním málem zaroste do země, zatímco Hide loví obočí ve vlasech a potlačuje touhu zeptat se ho, jestli nesnědl něco špatného. Kai s přehledem ignoruje všechny výhružné pohledy ze strany klenotů a ohlédne se po Toshiyovi, když se ptá na Shinyu. Snaží se přiřadit si ho k někomu z klenotů, ale že je zrovna Taijiho by ho na první pohled rozhodně nenapadlo.
Už by to vypadalo, že jsou tu všichni, když se ve dveřích objeví i Reita a Aoi. Kai se konečně pousměje a vykročí k nim, aby se pozdravil alespoň s někým, koho zná. To už je u nich i zmíněná černovláska a dokonce se odváží dát s nimi do řeči, když Reita prolamuje ostych. Aoi neví, kam dřív s očima, na tváři mu hraje nejistě zvědavý úsměv a prohlíží si proměnu clubu. Mnohem víc ale jeho oči přitahují jeho jednotliví zaměstnanci. Tedy bývalí. Nutno dodat, že se bylo na co dívat a k tomu přehlídka jejich outfitů, šperků a dokonalého líčení. Ještě, že si na to sám potrpěl, jinak by si tady připadal jak chudý příbuzný. Když si pomyslí, že Reita chtěl jít v teplákách! Ne, že by mu neslušely, měl v nich moc hezký zadek, takový do dlaní. Reita si získá i Senovu pozornost, když tu hlásí, že to je na jeho počest. Ušklíbne se jako citrónek a protočí očima.
"To sotva, na to ses tu ohřál moc málo." Schytá pohled od Kamija. No jo, už zapomněl, že si Reitu přivedl a hýčká. Proč jeho???  Jenže pak jsou konečně pozvání dovnitř, Sena na nic nečeká a s Kamijem vejdou jako první. Jakmile uvidí Takeshiho na trůně, musí si dát dlaň před ústa a začne se hlasitě smát. Tohle dokáže prostě jenom, jak ho za to zbožňuje. Při slovech o tom, jaká jsou rodinka, se po sobě vzájemně dívají a je vidět, že některá bratrská láska je doslova vražedná. Sena se ohlédne na Kamija, ale u Takeshiho je jako první a rovnou si zabírá jedno jeho koleno. Nepochybuje o tom, že Shin obsadí to druhé a Uru nafoukne tváře. Hide to celé zdá se ještě tak docela nechápe, když zmateně pouští Uruhovu dlaň a úsměv mu hodně opadne při tom, co vidí. Kai je na tom podobně, ale už je proškolený z těch dní, kdy vezli Shinyu do nemocnice. Však se mu tou helikoptérou trochu pomstil. I tak ale sleduje každý Shinyův nádech a každý Takeshiho nevhodný dotek kamenným pohledem. Vrhne jím i po rýpajícím Reitovi, ale musí přikývnout na souhlas. Tohle je na něj silná káva, asi nejvíc ze všech.
Taiji se samozřejmě pohne z místa taky, už jen pro ten pocit, jak se mu později bude Toshiya pokoušet vyčinit. Obejde trůn a zezadu starouše obejme kolem krku, zatímco se jiskrným pohledem podívá rovnou do Totchiho očí. Samozřejmě, že to nepřekousl a rovnou dostal od Takeshiho přes prsty. Chudáček… bude ho pak muset odprosit. Uru se nakonec usadil na schůdek před trůnem. Jakmile je Takeshi vyzve, aby se posadili a pustili se do hostiny, už se šklíbí i Hide a nespokojeně pohazuje hlavou. Jeho výbuch se dá očekávat vzápětí. A Uru si tam sedí, nechává si brát bradičku do dlaně… Proč? Nejradši by mu řekl, ať jde hned k němu, ale rozkazy, to bylo něco na Uruhu. Prskne pro sebe a radši se podívá jinam. Kai si hrcne na židli, až pod ním kus odjede dozadu a propaluje celou tu scenérii pohledem. Je na Takeshiho připravený o trochu líp, než ti dva, ale stejně je to děsné. Jakmile Takeshi ukáže na Boogieho, Boo zaskočeně zapíchne ukazováček do svého hrudníku a vyvalí na něj oči. Nejistě se podívá na Ju-kena, pak na Kamija a nakonec na Senu. To se k němu má přiblížit? Přesto si nedovolí neposlechnout a malými krůčky se skoro neviditelně přesune poblíž trůnu s rukama spojenýma před sebou.
"No, já..." Dovede ze sebe dostat váhavě, ale jakmile dojde na Ju-kena, znovu se po něm ohlédne a zamilovaně se usměje. Vrátí k Takeshimu vykolejený obličej, když mu políbí ruku a jeho tváře už znovu rudnou, zatímco si ho Tai pobaveně měří.
"Pro club jako dělaný." Okomentuje to a Sena si raději prohlíží nehty. Dnes mu na nich žádný kamínek nechybí.
Aoi už má dlaň plnou koláčků, hází do úst jeden za druhým a snaží se pochopit to divadlo, ale náladu má skvělou. Takeshi na něj z ničeho nic zagestikuluje, aby šel k němu i on, Aoi se nechápavě ohlédne přes rameno, kde už je jenom zeď a najednou docela vážný zatěká očima okolo sebe.
"Ehm, dobrý večer..." Kruci jaká on je perla? Dojde k němu a Sena se Shinyou musí seskočit z Takeshiho klína, aby si mohli podat ruce.
"Tenhle by vydělával víc, než Boogie…." Pozlobí Sena Reitu a zajiskří mu v očích. On si s ohněm nikdy hrát nepřestane. Aoi po něm střelí podmračeným pohledem, ale stejně se červená už i on, když mu Takeshi naznačuje, že by si ho býval vybral. Pěkně je rozdělil a jejich dominantnější polovičky nechal sedět u stolu, aniž by za nimi směly. Když Takeshi zmíní, že ví o všech neshodách, proběhne mezi všemi nová výměna zkoumavých pohledů, ale nikdo si nedovolí nic říct. Aoimu to konečně začne docházet a pobaveně zvedne koutek nahoru, když bloudí očima mezi klukama u stolu a klukama kolem Takeshiho. Ten dědek má něco za lubem a nikdo z klenotů, jak jim říká, se nemá k tomu, aby jeho společnost opustily. To Reitovo syknutí dolehne až k němu, Takeshi ho musel slyšet taky a Boo vypadá skoro vyděšeně. Jakmile pánové začnou, Hidemu se znovu naježí všechny chlupy a založí si ruce na prsou. Špulí rty, dívá se pod nohy, jednou z nich nervózně klepe o podlahu a ze všech sil potlačuje nutkání tou Toshyiovou lahví po Takeshim hodit.
"Co je tohle za divadýlko? O co mu jde?" Zlobí se šeptem. Kai se rozvalí na židli a rozhodí ruce na opěrky těch sousedících.
"Zvyknete si..." Prohodí, ale jeho oči jasně mluví o tom, že to bez Shinyi v bezprostřední blízkostí vydrží už asi tak jenom deset vteřin. Pak začne práskat bičem. Jediný, kdo se zatím nepřidal k jejich brblání, je Kamijo. +Nech ho užít si posledních deset minut slávy, vždyť jde na odpočinek...+ Přemlouvá Kai sám sebe, ale když vidí, jak se na Takeshiho kluci dívají, nejradši by strčil hlavu do ledu od šampaňského. Oni by s ním snad odešli nebo co? Proč jsou z něj tak paf? Proč sami něco neřeknou? Spíš vypadají, že se o něj za chvíli poperou mezi sebou, kdo mu bude sedět blíž. Nebo ještě líp, můžou si hodit skupinové pletky… Čím víc se nad tím v duchu vzteká, tím spíš drtí opěry židlí. Nakonec nervy ztratí Hide, pohne se z místa a začne tleskat.
"Nádherný proslov. Kluci vám moc sluší. Club se povedl. Bylo to hezké, děkujeme. Přejeme krásný odpočinek a někdy se stavte..." A už chce pakovat Uruhu domů, ale do cesty se mu postaví maličký Sena jako Takeshiho osobní ochranka.
"Co kdybys mu raději poděkoval za toho, koho máš doma? Nebýt jeho, Uru by sešel někde ve slumu a ty bys ho nikdy nepoznal." Sekne po něm svým ostrým jazýčkem. Hide se zarazí, přenese pozornost na to pískle a… Uru s ním má pracovat ve vedení clubu, asi by nebylo nejlepší poslat ho někam? Tohle ho stojí veškeré nervy… Měří si pohledem jeden druhého.
"Holky nebiju." Ucedí Hide a Sena nafoukne tváře.


Žádné komentáře:

Okomentovat