(útesy)
Hide
Hideho koutky se vyhoupnou nahoru, když se Uru brání, že to okopávání nejde ovlivnit. To on přece chce, aby byl tak moc bez sebe, že si to Uruha nebude ani uvědomovat."Svedu to na parkování před školou. Řeknu, že to udělali nějací fakani." Má výmluvu hned jasnou, i když zní dost pochybně. Co by tam asi dělal a proč by to veřejně dělaly ty děti? Rozesměje se i tomu placení. Ani jeden neberou zrovna málo, ale ne, ani Hide by to nechtěl platit. Yoshiki má určitě skvělou pojistku! Pachatel neznámý! Když si Uru postěžuje, že bude mít spálená záda, přinutí se trochu zpomalit a honem se rozhlédne, co s tím. Jenže v tu chvíli už se svršky jich obou válí po zemi. Protočí očima, vší silou vlastní vůle se od něho odlepí a sehne se pro svoje triko, aby mu ho nacpal pod záda. Tohle bude zase děsně jezdit a stejně mu něco říká, že to tričko za chvíli zase spadne, jenže nic není horšího, než to dělat v těsném prostoru auta. Popadne ho za dlaně a přitáhne k sobě do polosedu, tak by to snad mohli zvládnout, ne? U stížnosti na okolí už toho začíná mít vážně dost, ale i tak se rychle rozhlédne kolem, co by pro něho neudělal? Odpočívadlo je úplně prázdné. Pokud sem někdo zamíří, tak pokračuje po silnici rovně na pláž.
"Sen nám vybral skvělé místo. Nikdo nepřijde." Vyhrkne roztouženě velmi přesvědčeným hlasem, ale po pravdě je mu to v tuto chvíli úplně jedno. Na zadku už cítí jeho ruce, což jenom stupňuje jeho nenasytnou touhu a zmínka o kalhotách je jako stisk červeného tlačítka pro odpal jaderné rakety. Uru by mu ani vyhrožovat nemusel, jenže to udělal a Hide si hodlá rychle pospíšit. Už si všiml těch jeho vrtochů, bude to s ním pěkná houpačka, každou chvíli něco, to je mu úplně jasné. Honem se začne pasovat se zapínáním jeho kalhot, zatímco se rty snaží trefit na ty jeho, jak uspěchané jejich polibky jsou.
"Chyběl jsi mi." Broukne popravdě do jeho rtů.
"Hned to bude." Reaguje hned na to, když ho Uru pobídne, aby pokračoval a na okamžik ho musí pustit ze sevření, aby mu mohl kalhoty stáhnout pod zadek i s prádlem a potom úplně dolů. Následuje ještě souboj s jeho botami a za chvíli už ho má před sebou na kapotě zcela nahého. Dlouze se nadechne nosem, když se nějak nemůže vynadívat. Má pocit, že ty oči už nikdy neodlepí a nedostanou se tak k dalšímu kroku. Je toho hodně na co se dívat, Uru snad ani netuší, jak dokonalý je. Tohle bude mít opravdu na dlouho. Zejména pohled do jeho vzrušeného klína je neskutečně dráždivý a velmi smyslně erotický. Promne rty o sebe, v očích mu zahoří něco velmi vřelého a pomalu se nakloní zpět k němu a jeho rtům, zatímco se pravou rukou opírá o kapotu vedle jeho nohy a tu levou už vrací zpět na jeho stehno, které znovu jemně stiskne. Hladí ho a dráždí, zatímco ho líbá a vášnivé tempo se zvolna vrací zpět. Ten pohyb se přesune zpět do Uruhova klína, který začne znovu provokovat ve smyslně zkoumavých pohybech, jak mu jen dlaň dovolí. Říkají, že má obratné prsty, tak snad se to teď projeví. Hladí jeho sametovou špičku a spodem se dostává ještě mnohem dál, ale zatím ne dovnitř. Ještě ne.
Uruha
Každá Hideho odpověď mu zní v hlavě. Při té první se upřímně rozesměje. To by mu snad nevěřil nikdo. Je tam tolik ale...Že by to snad i mohlo projít. Uchechtne se znovu ale nemá k tomu příliš prostoru. Všechny jeho volné chvilky umírá touhou prát se s jeho jazykem a nechává se dokonale pohltit tím, co tady provádějí. Bože, tohle prostě skvělé je a mohl si ještě před pár dny o podobných dostaveníčkách myslet svoje. Začíná však být čím dál přesvědčenější, že to není místem ale tím, kdo ho hodlá takto přepadnout."Jestli přijde, budeš to poslouchat ještě hodně dlouho." Upozorní ho mezi jednotlivými výdechy a prudkými nádechy, jak se snaží přijmout, co nejvíce kyslíku, aby zase chvíli dýchat nemusel. Další tichý smích následuje, když začne přicházet o kalhoty. Měl na jazyku ještě několik hodně trefných poznámek, které se samozřejmě všechna týkají rychlosti s jakou o oblečení přichází, ale ty mu Hide obratně vymaže jen pár slovy.+Chyběl jsi mi.+ Zní mu v hlavě, doslova duní jeho vyznání a on jen zvládá mrkat a pozorovat ho. Doteď si prohlížel odhalenou hruď, když mu to triko přetáhl přes hlavu a zahodil k tomu svému. Teď mu však kouká do tváře, bez dalšího pohybu a jen nechápavě mrká. Opravdu to řekl nebo se mu to jen zdálo? Jenže místo dalších pochybností, mu v očích vřele zasvítí a koutky se mu pozvednou. Měl by přemýšlet, co mu na to chce říct, měl by se zamyslet nad tím, co tu vlastně provádí a co je čeká...Později, samozřejmě. To, co přijde za chvilku už ví a hrozně se na to těší.
"Ty mě taky, hrozně moc." Vydechne místo toho bez uvážení a pomáhá mu, jak může, aby se konečně zbavil posledního kousku oblečení. Jeho prsty hledají zapínání Hideho kalhot. Za tu krátkou chvíli mu je zvládl jen rozepnout a už ho má zase natěsno u svého těla a nechává ho klidně dělat si co chce. Jenže, kdo by to nechtěl když je to tolik příjemné. Kroutí se pod jeho doteky v klíně, už pravidelně sténá v závislosti na tom, jak moc se blíží k těm správným místům, které za chvíli jistě pocítí jeho přítomnost. Zaklání spokojeně hlavu, tahá jej za vlasy a nakonec se mu podaří zase dosáhnout na lem jeho kalhot, aby je tahat z jeho boků. Na chvíli přestane, nechávajíc své dlaně zaplout po látku Hideho kalhot na zadek, který znovu nenasytně stiskne.
"Tak mi ukaž, jak moc jsi reálný." Zavrní mu do ouška, než se zakousne do jeho ramene a přitiskne se k němu ještě o kousek víc, aby Hide moc dobře věděl, jak moc jeho tělo hřeje a už se neodtahoval. Tiskne víčka k sobě, takže si ani nevšimne, že jedno auto opravdu na tohle odpočívadlo zahnulo. Nedokáže vnímat křupání pod koly ani nejspíš vyděšený výraz těch, kteří se přijeli taky trochu pokochat. Místo toho boří své rty do ohybu Hideho krku a olíbává kousíčky jeho kůže milimetr po milimetru.
"Co když se mi jenom zdáš? Pak už se fakt nechci probudit." Odtuší sotva slyšitelně s dalším zasténáním.
"A ty taky ne." Oznámí mu, jak se určitě bude cítit, až to celé dokončí. Chyběl mu přece, řekl mu to první. To znamená, že na něj ani na chvilku nezapomněl, ne? Nic jiného si ani připouštět nebude.
"Jak moc ti bylo smutno?" Padne otázka, která dává najevo, jak moc mimo je a taky jak moc o tu správnou odpověď stojí.
Hide
"Já vím." Řekne mu na ty možné příchozí, ale není schopný si poručit, aby přestal."Když toho necháme a povezu tě jinam, zase si to po cestě rozmyslíš." Řekne mu. Sice mu Uruha řekl, že mu taky chyběl a viděl to vřelé světlo v jeho očích, ale ty vrtochy má pořád na paměti. Jakmile mu dá šanci příliš myslet, navymýšlí si dalších patnáct problémů a Hide nebude dělat nic jiného, než je celé odpoledne řešit. Zapínání Hideho kalhot povolí a cítí, jak vinou jeho doteků Uruha ztrácí sám sebe. Kroutí se pod ním na všechny strany a to ještě pořádně nezačali. Když ho zrovna nelíbá, snaží se očima zachytit každičký jeho výraz a všechno, co s ním dovede provést. Zdá se, že je toho hodně a opíjí to jeho mysl. Mohl ho mít kdokoliv, ale to už nikdy nedovolí. Každý bude mít co dělat s ním a všichni vědí, že v podobné okamžik je lepší jít Hidemu z cesty. Kalhoty mu sjedou pod boky a odhalí vlastní připravený klín. Společně s Uruhovou pobídkou je to až příliš na to, aby konečně nechtěl cítit jeho těsnost, takže své prsty nechá opatrně a jeden po druhém vklouznout do jeho nitra, aby ho mohl co nejněžněji, ale zároveň co nejrychleji připravit. Snová realita… o tom by snad mohl složit písničku. Co je lepší, aby byl jeho snem nebo něčím hmatatelným? Sny nebyly skutečnost, ale realita zase uměla být dost krutá. Zdálo se to jako opravdu dobrý námět. Pevně ho objímá kolem celého těla, když ho tiskne k sobě, nechává si jím okusovat rameno a svou špičkou se opatrně opře proti němu. Ani on nevnímá křupání štěrku na odpočívadle, jen se šťastně usmívá, zatímco ho Uruhův hlas hladí na oušku a šeptá mu ta sladká slůvka. Nic nedává smysl. Ani to, že se dostal opilý k němu do ložnice a skutečně spolu strávili noc, ani ty společné sny a tohle místo. A už vůbec ne to, že se Uru začal bát, aby o něho nepřišel. To jednomu dmulo hruď vzhůru.
"Ne, ani já ne." Přikývne souhlasně, je to spíš sten, protože už mu hlas vázne v hrdle a mění se v roztoužené povzdechy. Je opravdu jen malý kousek od toho, aby do něho vstoupil, když si konečně uvědomí hlasy vedle nich a zatímco nějaká žena říká Nedívejte se tam, mužský hlas diktuje do telefonu poznávací značku vozů a evidentně mluví s policií. Slyší slovo exhibicionismus a zvrhlé chování. Zamračí se, protože to v jeho ideální chvilce s Uruhou nemá co dělat, ale stejně rozlepí víčka a stočí tvář mírně do strany, aby se podíval tím směrem. Leknutí se mu promítne ve tváři a slabě sebou trhne, když si uvědomí, že je tam čtyřčlenná rodina a tatínek vypadá vyloženě vytočeně. +Nikdys nesouložil venku?+ Prolítne jím okamžité naštvání, ale možná dobře, že to nestačil říct nahlas, protože problémů bude až dost.
"Uru-chan..." Nenásilně ho upozorní na fakt, že nakonec doopravdy nejsou sami, natáhne se pro tričko a posune ho z pod jeho zad přes jeho klín. Vzápětí si natáhne kalhoty a chce něco říct, ale rozezní se mu telefon v kapse. Povytáhne ho a zjistí, že je to Yoshiki. Teď tak trochu neví, co dřív, ale smska mluví jasně.
Mám podat vysvětlení na policii, protože jsem majitel vozu… koukej naklusat zpátky a hned!O ou?
Uruha
Momentálně si neumí představit nic lepšího, než jsou Hideho doteky v klíně. Vypíná okolní svět a nechává své tělo úplně podvolit a užívat si každou pozornost, kterou mu věnuje. A že jí chce mnohem víc. Neubrání se pohledu na jeho odhalený klín a spokojeně se pousměje. Kdyby nebyl...připravený, asi by se sám na sebe naštval a pak na něj, že se mu málo líbí. Nutně potřeboval podobné chování, aby si byl jistý sám sebou. A to mu Hide dává plnými doušky. Skoro to vypadá, že by na tom odpočívadle mohli strávit tak týden, než budou schopní se přesunout kamkoliv jinam. Sám už se snaží pustit jeho prsty, co nejdál. Jde to zlehka, tak moc po něm touží. Štíhlé prsty společně s dlaněmi jsou prostě všude, jak kdyby si chtěl do nich vtisknout každý milimetr jeho kůže. Přitiskne se k němu znovu, když je jen malý kousek do toho, aby ho pobídl a už se opravdu dočkal vytouženého snu. Tvář boří do jeho krku a v prvním okamžiku se mu do hlavy neprobojují cizí hlasy. To přijde až ve chvíli, kdy se Hide odtáhne a upozorní ho na fakt, že na odpočívadle už nejsou sami."Co tu chtějí?" Vyjede po nic jako první nevrle, protože mu úplně kazí jeho chvilku a úplně ignoruje fakt, že jsou venku, na veřejnosti a ještě jsou u toho i...
"Uhm." Dojde mu to vzápětí a už si tiskne triko v klíně, seskakuje z kapoty a málem u toho piští jako holka, když se za něj couvá schovat, aby náhodou nebylo vidět ještě něco navíc. Po cestě sebere z prachu kalhoty a hned jak je z očí, tak se začne spěšně oblékat.
"Já ti to říkal." Sykne zpoza auta, za kterým nečouhá ani pramínek vlasů jak se krčí a nechce vylézt.
"Už nikdy žádné...No, prostě nic venku." Vrčí si spíš pro sebe a začne mu docházet, že tohle nezůstane bez odezvy.
"Chci domů a hned." Houkne panovačně, když vyjde zpoza auta a shlédne na své špinavé oblečení.+Takhle mě nikdo nemůže vidět.+ Zděsí se v duchu a a pak se konečně podívá na rodinku. V ten okamžik jeho tváře dokonale zrudnou. Ukloní se jim, náležitě omluví, pokouší se všechno dokonce urovnat ale nic z toho nemá úspěch. Tohle ani svým kouzlem osobnosti nezachrání. Jako pár nad hrncem se vypaří do auta. Prvního, které je po ruce a to je to Hideho. Tedy spíš Yoshikiho a to zatím nic netuší a telefonu a smsce. Pak se teprve řádně propadne do země, až se dozví, kdo všechno o jejich výletu ví. Sedí na sedadlu spolujezdce, málem si kouše nehty, aby se nic z toho nedostalo na veřejnost a propaluje vetřelce zpoza zatmavených skel. Když už mu přijde, že je Hide venku moc dlouho pootevře dveře, aby ho nebylo vidět.
"Jestli nepojedeme do třiceti sekund, sednu za ten volant sám." Houkne panovačně. S ním to bude mít Hide těžké. Stačí jen aby se Hide dostal do auta a už mu sahá po telefonu, protože pořád zvoní. Málem omdlí, když uvidí jméno na displeji a projede i náhled zprávy.
"Jsem mrtvý." Plácne se dlaní do čela a nakonec se opře do sedačky a snaží se zhluboka dýchat, aby neomdlel.
"Tohle nemám šanci přežít. Jdu zpátky na ten útes." Mumlá si pro sebe skoro vyděšeně. Teď je to on, kdo propadá panice a šílí, nějaké skály zvládne levou zadní ale tohle? To přece nejde srovnávat, je to mnohem horší.
"Jeden z těch trapasů nevymotá, první tvoje jméno v noci a teď tohle?" Zamračí se na něj.
"To budu mít pořád, teď když jsem si usmyslel, že tě chci?" Tváří se dotčeně, aniž by mu docházelo, co vlastně řekl.
Hide
Vážně měl strach, že se teď do něj Uruha obuje, že mu to říkal, že někdo přijde, oddupe odsud a už ho nikdy neuvidí, ale on místo toho vyjede na narušitele jako chtěl původně Hide sám a okamžitě u něho stoupne v osobním žebříčku asi o dalších tisíc procent. Má co dělat, aby se nerozesmál a celou situaci ještě nezhoršil. Jenže výraz Uruhova obličeje, když mu plně dojde, co se tu děje, je naprosto kouzelný. Musí se chytit dlaní za bradu a sklonit oči níž, aby se ovládl. Tohle bude mít před očima až do smrti a k tomu jeho roztomilost, když u něho hledá skrýš. +On chce, abych se beznadějně zamiloval?+ Už se pozorností zase věnuje té rodině a natahuje na sebe zbytek oblečení, když slyší Uruhu za autem, jak prská, že mu to říkal. Naštěstí mluví i o nějakém příště, takže to snad nebude tak zlé, až ho bude muset později konejšit a odprošovat. Ano, nejspíš klesne tak nízko, že udělá cokoliv, aby se ten kočičák odfoukl. Nabízet otci rodiny peníze asi nebyl nejlepší nápad, protože to okamžitě schytá, že pracháči myslí, že jim patří svět a že tentokrát jim to neprojde. Bránil by se, že muzikanti zase tak bohatí nejsou, ale to auto tomu zrovna moc nepomáhá."Jasně, hned jedeme, jenom musíme..." Chtěl říct Vyřešit tady toho naštvaného pána, ale to už se Uru omlouvá a uklání a Hidemu něco mu říká, že by to měl nechat raději na něm, že v tom bude obratnější. Jenže ten chlap nebere ani na Uruhovo kouzlo a on toho začíná mít dost. Snad se zase tolik nestalo, no ne? Tak si prostě dva kluci chtěli zasouložit za bílého dne na úplně odlehlém místě! Začíná se mračit a dávat si ruce v bok, ale v ten okamžik Uru prost uteče do auta a dělá, že neexistuje. Už zase se mu chce smát, protočí očima v sloup a ještě chvíli venku debatuje s tím chlapem, co mu říká, že on to řešit nebude, ať si to Hide vyřeší s policií, které ho nahlásil. Tam je prý z podobných prasečinek vyléčí. Nemá s ním cenu dál debatovat a k tomu ještě Uruha z vnitřku auta. Jak kdyby to byla jeho vina. No dobře, tak nejspíš byla, když si tohle celé vymyslel. Zapadne do auta, vztekle nastartuje a pneumatiky zvednou obrovský oblak prachu, kterým zahalí celou kašlající rodinku. +Aspoň něco!+ Zlobí se na ně, i když ty děti za nic nemohly. Naštěstí zřejmě nikdo nepoznal, s kým mluví. Buď jejich hudbu vůbec nesledovali nebo mohou poděkovat svému stylu za to, že v civilu vypadají jako někdo jiný. Uru se vedle něho ozve, že je mrtvý a Hide po něm kmitne pohledem. Až teď mu dojde, že v rukou drží jeho telefon a ne svůj.
"Cože? Co tam je?" Zajímá se a nestačí kontrolovat silnici a ještě jeho. Teď vážně nikoho srazit nemůžou, z toho už by se nevykecali. Na útes???
"Opovaž se! Jestli tam vylezeš, tak už ti do smrti nedám pusu!" Hádá se s ním jako by spolu žili deset let. Uru vypadá vážně bledý, co v tom pitomém telefonu je? Hrábne po něm, vyrve mu ho z ruky a chvíli jede skoro cik cak, než si zprávu přečte.
"Výborně. Jestli je něco horšího, než když se naštveš ty, tak je to on." Ucedí, ale bohužel za ním jet musí.
"Domů pojedeš hned potom." Řekne mu.
"Moje jméno v noci?" Zabere okamžitě to, co nejspíš vůbec neměl a na tvář se mu začíná vracet lišácký úsměv.
"Ty jsi ho vážně před někým řekl? Povídej mi o tom víc, chci to slyšet!" Doráží na něho a telefon už zase zvoní.
"Napiš mu, že řídím, takže jestli chce svoje auto celé, musí chvíli počkat." Mračení je zpět. A
pak mu Uru řekne, že se rozhodl, že ho chce. Jako doopravdy? I po tom, co se stalo teď? I když se skoro neznají? I když je jejich setkání jeden velký blázinec? Otočí na něj obličej a hledí na něj zaseknutý tak dlouho, že se s trhnutím probere, až když ho vytroubí kamión v protisměru. Lekne se, srovná auto, pošle za autem prostředníček a opře se loktem o opěru u okna, aby si mohl chvíli opřít čelo o dlaň. A pak se prostě rozesměje.
Uruha
Neví, jestli se mu chce smát, když se zvedne oblak prachu anebo se na něj má zlobit, za to, že přilévá do ohně. Chudáci děti!"Tohle se nedělá." Napomene ho s obočím staženým k sobě a podívá se na něj skoro přísně. Dlouho mu to nevydrží. Nafouknutý vydrží dlouho, ale zlobit se na něj...+Tohle bude těžký.+ Dostihne ho uvědomění dřív, než by čekal. Ale to už je na řadě smska. Hide ji očividně ještě nečetl a měl by asi hodně rychle. S dalším skoro vypísknutím, se chytá palubovky, když Hide začne kličkovat.
"Ty jsi blázen." Houkne na něj s vytřeštěnýma očima před sebe. Jo, teď ho úplně přešel strach z Yoshikiho. Nejspíš tam ani nedojedou, pokud bude pokračovat podobným způsobem. Možná bude lepší, když se rozstřelí o nejbližší strom.
"Zabiješ nás." Obviní ho a přikryje si dlaněmi oči, jakmile se málem střetnou s kamionem.
"Zastav, já chci vystoupit." Vyhrkne už skoro zoufale a už se oběma dlaněmi vlastně i nohama zapírá, jak kdyby tím něčemu mohl zabránit. Jakmile se čelně srazí s čímkoliv, bude to stejně jedno.
"Dobře, nikam nepolezu, přísahám." Snaží se ho uprosit, aby se zase začal plně věnovat řízení.
"Jen koukej před sebe na cestu. Radši naštvaného Yoshikiho, než se někde rozplácnout." No, možná úplně neví, co říká a ještě ho vlastně ani naštvaného neviděl, ale myslet si to zatím může. Stejně, proč by ho Hide bral sebou. Určitě ho hezky vysadí doma a pak za ním teprve pojede. Přece by ho nebral sebou, aby všechno prasklo nebo ne? Mírně povytáhne obočí nad svými myšlenkami, když se Hide rozesměje po jeho přiznání. Jako vážně? +Co je tady kruci k smíchu?+ Podívá se na něj nevěřícně a už špulí rty a nafukuje tváře. Ano, za tohle se rozhodně urazí. Jak by taky nemohl? A ne, už vůbec mu nebude říkat, co se mu tehdy v noci stalo. To by se nedosmál snad nikdy. A on sám by se nejspíš propadnul do země. Je jediné štěstí, že o tom zatím nikdo neví a snad se to ani nikdy nedozví. To by byl jeho konec! Sáhne po telefonu a opravdu mu napíše, že Hide řídí, aby chvíli počkal a připojí několik omluv. Asi mu bude hned jasné, že to Hide nepsal, ale to přece nevadí. Rozhodně pochybuje, že ho vůbec zná a rozhodně nebude první, kdo by ho napadl. To ho trochu uklidní ale nepřestává být uražený.
"Vůbec nevím, co je tady k smíchu." Už si zakládá ruce na hrudi a okázale kouká kočičíma očima před sebe. Už je o něco klidnější, co se cesty týče. Hide kouká před sebe veze je už o něco bezpečněji. +Bod k dobru, ale to na věci nic nemění.+
"Jeden ti řekne něco hezké a ty se mu budeš smát. To se nedělá." Hudruje si spíš pro sebe dál a pak vyhlédne ze svého okénka. Ne, nebude to s ním mít jednoduché ale to nakonec asi bude vzájemné.
"Ještě chvíli a budu chtít zpátky ke svému autu." Zamumlá rozhodně a teprve teď na něj podívá, co on na to. Je dost panovačný na to, aby si za tím stál a prostě si postavil hlavu.
"Můžeš mě vysadit kousek do centra, ukážu ti kde." Upře na něj očka. Ne, že by s ním nechtěl jet ale z druhé strany ho může trochu potrápit, aby bylo jasné, že si nenechá něco jen tak líbit.
"Stejně za to můžeš. Já se na tebe nevrhl." Pozvedne hrdě bradu, našpulí rty a nakonec na něj hravě vyplázne špičku jazyka. On to prostě dlouho nevydrží.
"Ještě si rozmyslím, co tě bude stát, abych už nebyl uražený." Řekne si bez obav o svou odměnu. Možná by se mohl trochu krotit, aby Hide s křikem neutíkal ale moc mu to nejde.
"A na policii nejdu ani náhodou." Už si zase zakládá ruce na hrudi a trochu potměšile se usmívá. No, on tam s ním asi nakonec přece jen půjde, to však neznamená, že by si do něj nemohl rýpnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat