(útesy)
Hide
Hide nemá nejmenší ponětí, že se trefil a Uruha byl skutečně
s nějakou dívkou. Ne, že by snad nemohl, on byl taky, ale stejně by ho to
štvalo, kdyby mu to došlo. Teď má mnohem víc starostí s tím, že před ním bude
hned ze začátku vypadat jako úplný srab, zatímco Uru tu poskakuje jako by si na
asfaltu nakreslil panáka. Jediné, co se mu probojuje do hlavy, je informace, že
zrovna s nikým nechodí. Zrovna tam dřepí jako idiot, když si ho Uru začne
dobírat s těm sny nazpátek. Protočí očima, ale stejně pořád drží pohled
zafixovaný na jeho kolenou a odmítá se hnout. Čekal by cokoliv, hlavně nějaké
rýpavé posměšky, ale určitě ne to, že se pro něj Uruha vrátí a velmi něžně ho
chytí za dlaně. Začne ho zvedat, zatímco se Hidemu trochu třesou kolena, ale
vstává s ním a přenese pohled do jeho očí jako na fixní body. Kéž by mu mohl
říct, že tohle zvládne sám… Jeho sebevědomí dostává co proto a už nikdy si tu
masku před ním nebude moci nasadit zpět, což ho jako chlapa vážně štve. Bude ho
mít za slabocha? Odhalit tohle tak z kraje…?"Nejspíš budu." Řekne přesto, z čehož jasně vyplyne, že paličáci jsou oba dva.
"Skákal." Přisvědčí trochu přidušeným hlasem, ale není pro něho tak snadné namluvit si, že v té výšce nejsou, jako pro Uruhu. Pevně se ho drží za ruku, ucítí na tváři to konejšivé pohlazení a na okamžik zavře oči. Pak si nařídí, aby se vzchopil, zhluboka se nadechne a konečně se pohne za ním. U těch přání se pousměje a hned je mu o něco lépe. Tu největší díru má za chvíli za sebou a ty druhé dvě už nejsou tak hrozné. Celou dobu se snažil vymyslet si, co si bude přát a díky tomu se odpoutal od okolí. Nakonec mají tu stezku hrůzy za sebou a on si může celý zpocený oddechnout.
"Oběhnout svět se dá i za jednu noc, zapomněl jsi?" Připomene mu jejich ryokan a přikývne.
"To umíš. Jinak bych tam asi zemřel stářím. Tedy pokud byste mi chodili házet nějaké jídlo a cigára." Společně s ním se vydá na sestup, ale trvá přesně minutu, než se Uruha zaplete do trní a začne si stěžovat na zničený účes. Hide se zasměje a opatrně mu pomůže vlasy vyplést.
"Budu teď já tvoje rybka?" V tom těsném prostoru se k němu dostane dost blízko na to, aby se mu vlnky v žaludku připomněly a zase ho na plno zasáhla přítomnost toho krasavce. Jenže si nechce pošlapat tu malou cestičku, co si k sobě nahoře našli, takže toho víc už neřekne a snaží se ho dolů dopravit pokud možno bez škrábanců. U aut se zastaví a zaloví v kapse pro klíčky od Yoshikiho fára. Je to úžasné auto, jenom prostě není jeho.
"Svezl bych tě, ale musel bych ti zavolat odtahovku. Nebo tě sem zase vzít… třeba… na rande… ne nahoru, dole je pláž." Zamračí se hned, aby bylo jasno, opře se zadkem o kapotu a upřeně se mu podívá do očí, co on na to. Teprve teď má čas na to, aby si uvědomil to se sny… jejich společnými sny.
"Co jsi to nahoře říkal o lezení do snu?" Snaží si připomenout detaily.
Uruha
Vděčně se pousměje, když ho Hide pomůže vyplést z větviček a
pokusí se zachránit účes, jak se jen dá. Takhle ho úplně vidět nemusel.+Chceš
se mu líbit?+ Zeptá se sám sebe v duchu a jeho podvědomí přikyvuje, zatím co
mozek vrtí hlavou. No výborně, ještě se pohádá sám se sebou a bude to
všechno. Nadechne se, aby mu odpověděl,
co všechno se dá za jednu noc stihnout, když si uvědomí, o čem se tu vlastně baví.
Raději nezvykle krojené rty zavře a tváří se, že ty vlasy pořád ještě nejsou
dobré, jen aby nemusel nic říkat. Nejspíš by se přiznal a k tomu se pořád ještě
nemá. Nemusí Hide hned vědět, že od té doby nemyslí na nikoho jiného, i když si
to snaží usilovně zakázat. Marná snaha. Teď, když ho vidí před sebou, si to
uvědomuje v plné míře. Co to s ním krucinál provedl, že to tak je? A k tomu ty
pitomé sny. Už zase se na ně v duchu okázale zlobí, i když někde v hloubi nitra
je za ně vděčný. Přivedly ho sem k němu nebo spíš obráceně, no to je fuk."Nenechal bych tě tam." Zavrtí odmítavě hlavou, když se sám zlehka opře o své auto.
"Pořád jsi mi ještě neřekl, co by sis přál?" Vyzvídá a je mu vidět na očích, že je opravdu zvědavý, co to bude. On by věděl, ale nikdy by to nevyslovil nahlas. Hide by si o něm jistě myslel, že je úplně blázen. Jednou ho odhání a podruhé....Přesto všechno v něm něco roztálo, když viděl jeho trochu jinou stránku. Ne tu tolik sebevědomou a podle něj hodně skrývanou. Dala mu jakési kouzlo, kterému už vážně odolat nedokáže, ale minimálně zkusit to může! A pak upře očka na autu a nevěří vlastním očím. Měl sem jít pěšky a mohl se svézt.
"Hm, tak třeba opravdu jindy." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a vzápětí se nekontrolovaně uculí. Trvá to sotva sekundu, než znovu založí ruce na hrudi v obranném postoji.
"Řekl jsem ti, že to ty mi lezeš do snu." Obviní ho podruhé ale má co dělat, aby se nezačal smát.
"Jak to, že se nám zdají skoro stejné sny?" Ohlédne se přes rameno. Napadlo ho, že je někdo sleduje a tohle celé byl nějaký pitomý plán, jak si z nich vystřelit. Z druhé strany, kdo by zrovna je dva dával dohromady? Nikdo o jejich noci přece nevěděl. Nakonec se trochu poposune, aby umístil svůj zadek na kapotu auta, a vytáhne krabičku cigaret, než jednu z nich vloží mezi rty a připálí si.
"Takže ti bylo tam moc smutno, že se ti o mně zdálo? Vlastně si šel ty za mnou, taaakže?" Protáhne trochu provokativně a koutky se mu zlehka zvednou. Mírně povytáhne bradu nahoru a propaluje jej pohledem, který jasně říká-umřu jestli mi to neodkýváš.- Znovu si potáhne a zadívá se krátce kamsi do podrostu, kterým se prodrali.
"Asi jsme se měli potkat." Zamumlá si pro sebe a je vidět, že nad tím přemýšlí.
"A co teď s tím. Půjdeme si každý po svém a sny se vrátí? Co myslíš, že to znamená?" Začíná zase příliš přemýšlet a ještě chvílí se v tom bude hrabat, jeho hlava si něco vymyslí a nejspíš sedne do auta a odjede, aby si to pořádně promyslel. Jenže on fakt nechce sedat do auta a přemýšlet, jestli ho zase někdy potká.
"Co kdyby bylo tvé první přání vzít mě na kafe?" Povytáhne obočí.
"Když už jsi mě sem vytáhl." Svede to bez váhání na něj. Stejně za to všechno může, kdyby k němu nevlezl do pokoje a ..Ne, na to myslet nemůže nebo přestane přemýšlet úplně a stane se další trapas, jeden bohatě stačil.
Hide
Chvíli si opravdu myslel, že by s ním Uruha mohl odjet a
přistoupit na tu nabídku, že se pro jeho auto vrátí někdy jindy, ale to se tak
docela nestalo. Určitě sem jezdil nějaký autobus, jenže to bylo jedno. Přikývne
jako že to chápe a chvíli se jazykem šťourá ve vnitřku tváře. Pak pokrčí rameny
a trochu rozhodí rukama. Zadívá se někam po směru silnice. Ať nad tím přemýšlí
jakkoliv, nemá žádné reálné vysvětlení proto, že se oba ocitli na stejném místě
na základě svého snu. To, že se jim zdálo jeden o druhém bylo po jejich noci
asi normální, ale co ty okolnosti?"Nevím, pořád jsem vídal postavu tam nahoře a měl pocit, že sem musím jít. Třeba ani nejsem na správném místě..." Nadhodí a stočí oči do jeho.
"Ale když jsem viděl nahoře tvou postavu, málem jsem do té díry zahučel sám, jak ve mně hrklo." Prozradí mu. Pozoruje ho, jak si sedá na jeho auto a připaluje si. Žádná nabídka ani teď. Nevydrží na něj jenom koukat a dýchat to, takže sáhne do vlastní kapsy pro svoje cigarety a udělá to samé. Jen u toho přešlapuje a pozoruje bezprostřední okolí a chvílemi taky prach na silnici pod nohama. Po jeho dalších slovech, že to on následoval jeho se mu znovu podívá do očí a snaží se rozklíčovat tuhle provokaci. Vidí ten zvláštní odraz v jeho tváři, ale ještě se v ní tak docela neorientuje.
"Jako kdyby se tobě nezdálo o mě." Ušklíbne se na něho, ale taky se pousměje a snaží se mu nedívat na ty výstavní stehna na kapotě jeho vozu. Měli se potkat… nejspíš… věci se prý nedějí náhodou. A co teď s tím? Uru znovu naznačí, že odejdou každý sám a Hide si nespokojeně olízne rty. Dokouří, hodí nedopalek na zem a šlápne na něj. Měl by ho zvednout, ale fakt se mu nechce. Ten jeho odmítavý postoj ho začíná štvát. Obvykle mu stačilo mnohem míň, aby bouchnul jak papiňák a Uru už přilévá olej do ohýnku dost dlouho.
"Já ti řeknu, co tohle znamená." Povystrčí bradu, když mu v očích zatančí pichlavé ohýnky. To jeho brouknutí ohledně kafe je už jen poslední krůček, který zvedne Hideho koutky nečekaně nahoru. Chce s ním někam jít? Jenže to už se odlepuje z místa, jedním krokem je u něho, levou rukou ho vezme kolem pasu, zatímco se postaví rovnou mezi jeho stehna a druhou mu ve stejný okamžik zajíždí do vlasů, aby si mohl přitáhnout jeho rty na svoje se stejnou dravostí a při tom něhou, jako před dvěma týdny v noci. Co by to taky krucinál mohlo znamenat? Že si mají vzít kytaru a vymyslet si vlastní hudební projekt? Ani náhodou. Kvůli tomu za ním nemusí lézt po všech čertech. Nenechá ho několik dlouhých vteřin ani nadechnout, zatímco mu srdce divoce buší a tou rukou na pase klouže níž až k jeho stehnu, které stiskne v dlani.
"Co jsi říkal o přání?" Vydechne do jeho rtů.
Uruha
+Není na správném místě??+ Trochu na něj vytřeští oči a
nafoukne tváře. Na pár vteřin to vypadá, že ani nevěří, že to vyslovil. To mu
tady vykládá jen tak? Cítí se trochu dotčeně, že o tom snad Hide pochybuje a
vůbec mu nedochází, že by to mohlo být jen rýpnutí a očividně se trefil do
černého. Několikrát po sobě si potáhne, zapírajíc si loket o předloktí druhé
ruky. A pak další provokace a to už špulí rty a přemýšlí, jestli si to kafe
nemá náhodou rozmyslet. Tak on si z něj bude utahovat a ještě takovým způsobem? No to nemyslí vážně?
Probouzí se v něm trochu panovačnosti, která se dere na povrch jen občas s
většinou v náznacích. Okázale kouká stranou a mlčí. Na tohle mu prostě nic
říkat nebude. A pak si to rozmyslí. Však on mu dokáže odpovědět, aby mu to
hezky vrátil. Jak on ho štve. Jeden se tu snaží najít nějakou schůdnější
cestičku a on do něj bude rýpat?+No počkej.+ Vyhrožuje mu v duchu a vymýšlí vše
možné způsoby, jak mu to vrátit. Ohlédne se na něj, aby viděl ty plamínky, a v
ten okamžik nedokáže koukat jinam a všechna slova a peprnější poznámky rázem
spolkne.+To ti brzo došel dech.+ Počastuje se v duchu, než nechá ruku s cigaretou
klesnout skoro až na kapotu a vyplašeně sleduje jeho pohyb k němu."Co to..." Pokusí se ho zeptat, ale nestihne větu ani doříct. Stačí první dotek a cigarety padá k zemi. Jeho tělo se ozve v plné síle a připomíná mu, jak moc si společnou noc užil. Tohle je peklo, jak se mu má proboha bránit, když není schopný ani poskládat souvislou větu? Sedí na té kapotě, jak pitomec, nechá sebou krásně zamést a stačí první dotek rtů, v ten moment jeho mysl uklouzne a roztříští své racionální uvažování na milion kousíčku o ostré skály. Trvá to chvíli, než se konečně pohne a společně s prvním vydechnutím do jeho rtů, konečně pohne rukama, aby je zlehka ovinul kolem jeho šíje. Prsty pravé ruky zapluje do růžových pramenů a začne mu vracet polibky stejně zapáleně, přidávajíc do nich touhu, která ho trápí už od okamžiku, kdy Hide odešel z ryokanu. Odtrhne se od něj udýchaně a zlehka pohodí hlavou s posledním náznakem vzdoru, který v něm zůstal. Ani na vteřinku ho však nepustí ze svého sevření. Rty jej brní a volají po dalších polibcích. Ne, nedokáže tomu už déle odolávat. Hlava si bere dovolenou a srdce vládne, kdo by se tomu dokázal bránit?
"Už máš jen dvě, jedno si beru já." Vydechne roztouženě. Jak málo stačilo, aby v něm něco podobného zapálil, stačil jen jeden polibek? Nejspíš ano, stejně na nic jiného nemyslel. Ta nepodařená noc je toho důkazem. Začne se přibližovat k jeho rtům, ale mine se a uhne tváří trochu do strany. Víc se na něj natiskne, než nosem probojuje skrze prameny až k oušku, o které se opře rty.
"Musíš mě později odvézt k mému autu." Zavrní měkce a spokojeně, než se odtáhne, aby se mu podíval do očí. Nutně potřebuje vidět, co to s ním udělá. Jeho přesvědčení vydrží sotva dvě sekundy, než je to on, kdo se přitiskne na jeho rty, mnohem vášnivěji, než by si kdy dokázal představit.
Hide
Uru se dmul jako balónek, ale splaskl rychle, když k němu
Hide vyrazil jako ledoborec. V první chvíli se neděje z jeho strany nic, ale
pak Hide konečně ucítí jeho ruce kolem krku a dovolí si víc se k němu
přitisknout svými boky. Když se mu ocitne Uruhova ruka ve vlasech, spokojeně si
zavrní, jak moc je to příjemné a zapáleně se pustí do souboje s jeho jazykem.
Uruhovy rty jsou sladké a měkké, nos má plný jeho vůně a v mysli se mu neurčitě
převalují vzpomínky na jejich společnou noc. I když byl tak moc opilý, pořád si
pamatuje dost a dost. Jestli si ještě teď nebyl tak docela jistý Uruhovým
postojem k celé věci, jeho slova všechny pochybnosti dokonale smazala. Takže
jedno přání vyplýtvají právě teď?"Druhé přání je, že chci mít nekonečno přání." Řekne honem, aby je nevyužil nějak zbytečně. Tón Uruhova hlasu mu způsobuje zatmívání před očima a tou dobou už se k němu mačká opravdu pevně, zatímco mu oběma rukama přejíždí po těle a tiskne stehna. Srdce mu poskočí nečekanou radostí, když si to Uruha rozmyslí a skutečně chce domů odjet s ním. Tedy domů… prostě do Tokya. Koutky se mu zvednou nahoru, krátce se od něj oddálí, aby se mu mohl podívat do očí a přikývne. Je to jen krátký pohled, protože už jsou zase v sobě. Tedy do chvíle, než chce promluvit Hide.
"Je to Yoshikiho auto… mělo by si taky užít." V očích mu zasvítí sto rarášků, když ho pevně vezme okolo pasu a přizvedne. Je to jen pár krůčků, aby ho posadil na kapotu auta, které parkuje hned vedle a vzápětí na to karoserie zaduní, když ho tlakem svého těla přinutí, aby se položil.
"Moc mu to neokopej." Zasměje se, když si rukama hledá cestu pod jeho svršky. Nutně potřebuje znovu cítit tu dokonale hebkou pokožku. Je to neskutečné, ale Uruha prost nemá žádný kaz. Nejspíš nemá ani žádné pihy nebo jizvy… Musí přerušit polibky, aby mu to oblečení mohl přetáhnout přes hlavu. Automaticky ho odloží někam vedle sebe a moc nedbá na to, že se okamžitě sveze po laku auta k zemi a rovnou do prachu odpočívadla. Teď má úplně jiné věci na práci, protože Uruhova labutí šíje volá po nekonečném zasypávání polibky a taky to hned udělá. Při tom neustále přejíždí dlaněmi po jeho stehnech nahoru a dolů a tiskne je a zase povoluje. Plane v něm neskutečný oheň a nutně mu ho potřebuje předat. Trochu se pozvedne, aby si ho mohl celého prohlédnout očima. Tu noc byla tma a jeho smysly byly hodě zastřené, takže je to pro něj v podstatě jako poprvé, když klouže očima po dokonale štíhlém těle a zastaví se jimi až v místě jeho boků. Jestli ho teď Uru zastaví, asi to auto Yoshikimu rovnou rozkope a pak bude muset jít pěšky, aby po cestě trochu vychladl a vymyslel si, co mu s ním udělal. Zvedne oči zpět k těm kočičím, všimne si, že ho Uru pozoruje a zdá se mu, že nějak moc myslí, takže mu pravou dlaní rovnou zajede do klína a pořádně ho tam podráždí, aby mu ty hlouposti vyhnal z hlavy. Tohle bude bouře, do které žádné přemýšlení rozhodně nepatří. Je to ale spíš on, kdo si vzdychá při nájezdu na Uruhovo tělo. Opravdu moc ho chtěl tu noc a teď ho chce zas.
Uruha
To je neskutečné, co s ním provádí a on..se klidně nechá.
Nikdy se ho nikdo nedotýkal podobným způsobem, nikdy nenechal nikoho, aby s ním
dělal podobné věci, a teď mu to vůbec nevadí. Právě naopak, ještě si spokojeně
povzdechne, jakmile ucítí doteky na svých stehnech. A to se o to málem
připravil, když jej odmítl. Nedokáže si nic jiného přerovnat hlavně, jen fakt,
že rozhodně chce, aby Hide pokračoval a nepřestával. Pohrává si s jeho prameny,
proplétá jimi prsty a nechává se unášet dalšími a dalšími polibky, které v něm
rozpalují touhu, stejně jako tne večer. Taky nebyl střízlivý, ale bez alkoholu
je to snad ještě lepší. Potřeboval, aby s ním někdo hodně zatřásl a konečně si
uvědomil, co vlastně opravdu chce. Trochu povystrčí bradu, když se Hide oddálí,
jak kdyby se natahoval po dalším doteku jeho rtů a zamračí se. To ho přejde
přesně v okamžiku, kdy se dozví, co se bude dít dál."Neo- co?" Nestihne úplně pobrat obsah jeho slov a už se válí na kapotě auta jednoho z nejslavnějších muzikantů. No výborně.
"To přece nejde ovlivnit." Brání se roztouženým hlasem, když už zaklání hlavu pod doteky a nechává se jím hýčkat. A pak se ozve tiché zadunění, když se mu noha sveze a opravdu kousek nárazníku trefí.
"Já ti to říkal. Já to platit nebudu." Zasténá si na konci věty ale upřímně, je mu úplně jedno, jestli to auto okope, jen aby to triko už bylo dole. A bude hrozně prskat až zjistí, kde skončilo. Pravděpodobně ho donutí zastavit někdo u obchodu a koupí si minimálně tři nové, takové trauma z toho bude mít.
"Budu mít spálená záda." Pokračuje ve svém nekonečné stěžování ale přitom vytáčí hlavu stranou, aby mu víc nastavil kůži a nechal se rozmazlovat. Sám zatím dlaněmi bloudí po jeho těle a už tahá lem jeho trika, aby ho o něj taky připravil a ideálně vyválel v prachu. Přece nebude špinavým jen on sám. To by teda nešlo.
"Někdo nás uvidí." Vyhrkne ze sebe znovu a krátce pozvedne tělo z kapoty v místě beder, tak moc je to příjemné, že reakce svého těla nedokáže ovládat.
"Hide-chan." Vydechne smyslně a vzápětí už se do okolí opravdu rozezní jeho hlas, když ucítí první dotek ve svém klíně. Tak a teď už by kolem nich mohl být klidně zástup obdivovatelů a on jim s radostí a pitomým úsměvem ještě zamává. Nadechne se, aby ještě přidal nějakou poznámku a bylo jasné, že tady to rozhodně dělat nebude ale místo toho mu dlaní vejde na šíji, druhou protáhne kolem boku a stiskne pěkně tvarovaný zadek.
"Pořád mám kalhoty." Zamručí touhou zastřeným hlasem, vlastně úplně otočí a koutky se mu zvednou ve smyslném pousmání.
"Jestli mě necháš ještě chvíli čekat, tak si to rozmyslím." Varuje ho ale to je to poslední, co by teď chtěl. Místo toho, si ho přitáhne ke svým rtům, když se mírně pozvedne z kapoty. Zničí si oblečení, zničí si kůži a nejspíš i vlasy ale jestli to bude minimálně tak skvělé, jak v tu noc snad tohle všechno přežije.
"Hide-chan, tak už ten pitomý sen dotáhni do konce." Zasténá si do ticha takovým způsobem, že to jeho samotného překvapí.
Žádné komentáře:
Okomentovat