Mana x Hyde - Asi budu na návštěvu večer chodit častěji. - část 3.

(Manova ložnice)

Hyde

Po očku ho pozoruje, aby odhadl, jak se mu bude zamlouvat to, co mu řekl. Dočká se jen přikývnutím, ale očividně ho těmi polibky trochu zmátl. Je opravdu tak nevinný, jak vypadá. Nezná nic z toho, co běžně kluci v jeho věku znají až příliš dobře. Jeho otec ho očividně držel dál úplně ode všeho. Mírně se nad tím zamračí. Ale Mana se netváří odmítavě, jen nejspíš netuší, co tím vším myslí. Bude mu to asi muset ukázat. To přece zvládne, pěkně krůček po krůčku. Mohl by s dalším začít už teď? Ještě, že mu Mana nevidí do hlavy, jinak by nejspíš do té koupelny utekl. Trhne sebou, když se opravdu zvedne, jak kdyby ho jeho myšlenky vyhnaly.+Kam jdeš, pojď zpátky.+ Nakrčí skoro zoufale obočí a málem po něm hrábne dlaní, aby ho stáhl zpátky. To už by se asi jeho Růžička opravdu lekla, kdyby ho pod sebe tak nějak něžně skolil. Promne si dlaní tvář, aby se trochu vzpamatoval a sotva to udělá, už je v ložnici tma.
"Jak si teď s tebou budu povídat?" Zeptá se ho s tichým uchechtnutím. On by o jedné řeči moc dobře věděl, ale nad tím by přemýšlet neměl...nebo ano?+Teď by sis útěk ze skleníku klidně zopakoval, hm?+ Rýpe sám do sebe, spíš mu však naskočí husí kůže. Snaží se tmu kolem trochu rozmrkat, aby viděl alespoň jeho obrys. Chvíli to trvá, než si oči zvyknou, naštěstí Manova košile svítí díky barvě. Shlédne na jeho dlaň, která se ho dotkne na hrudi a pak to rozhození rukama. Co to znamená? Neví, co má dělat? Neměl by chtít jít spát? To asi nebude ono.
"Mám odejít?" Kývne hlavou směrem ke dveřím, ale je přesvědčený, že to taky nemyslel. A pak mu to dojde. Mana možná ví, co jsou to přátele ale nejspíš ne, co všechno z toho může vzniknout. Pár sekund ho pozoruje, jak klečí a pak se přesune naproti němu do kleku.
"Chceš vědět, co jsem myslel." Rozklíčuje to nakonec celkem dobře, tedy myslí si to a nepatrně se pousměje. Už lehce vnímá obrysy jeho tváře.
"Přátelé jsou ti, se kterými trávíš volný čas. Smějete se spolu. Věříte si. Je tu ale ještě něco víc, co může přijít." Snaží se mu přiblížit vlastně své momentální pocity, které se v něm hromadí, když je mu tak blízko.
"Jakmile se ta osoba přiblíží, přicházíš o dech." Promlouvá tiše, sotva slyšitelně, spíš brouká jednotlivá slůvka.
"Stačí jen jediný dotek a všechno uvnitř tebe se rozechvěje." Natáhne dlaň, aby ho konečky prstů pohladil po tváři a klouže jimi níž a níž, aniž by se zastavil. Překoná stranu šíje, na které se zdrží o chvilku déle a zastaví se až na hrudníku, na který si položí celou dlaň.
"Máš pocit, že v přítomnosti té osoby nevydržíš dlouho a stejně tě nějaká neviditelná moc nutí být mu, co nejblíže. Toužíš po každém doteku, chceš všechno a zároveň se bojíš, že o to přijdeš." Pokračuje dál, když se mírně pozvedne na kolenou a vezme jeho tvář do dlaní. Teď na něj trochu shlíží a nedokáže odtrhnout pohled od jeho očí.
"Jsi ochotný udělat naprosto cokoliv, co si jen bude přát, abys viděl jen spokojený záchvěv, a ten tě dělá šťastným. Jsou to nádherné pocity. O tohle by nikdo neměl přijít. Nemyslíš, Mana-chan?" Zeptá se ho milimetr od jeho rtů.
"Řekni mi, cítíš to taky? Chceš cítit víc?" Nevědomky se do jeho hlasu vloudí podmanivý a smyslný nádech, který už ani nedokáže ovládat.
"Cítil jsi to, když jsem tě políbil?" Poslední otázku už skoro vydechne a znovu prostě neodolá a zlehka jej políbí.

Mana

Jak si budou povídat? To neví. Budou si muset najít náhradní cestu. Když se Hyde zeptá, jestli má odejít, prudce zavrtí hlavou a upírá na něj ve tmě svoje oči, jako by mu skrz myšlenky mohl vnutit správnou odpověď. Už jich uhádl tolik, tohle přece taky dokáže. Hyde se pohne a přesune se v posteli na kolena naproti němu. Upřeně ho sleduje, co z toho bude, protože zatím mlčí, ale nakonec to opravdu uhodne. Očima se na něj usměje a přikývne. Znovu a znovu přikyvuje, když mu začne vysvětlovat, kdo jsou přátelé. Ano, to souhlasí. Na všechny otázky dovede odpovědět Ano. Jenže to není zdaleka všechno a hned u prvních slov o dechu Mana přestane kývat a upře na něj svůj rentgenový pohled. Musí ve tmě nutně červenat, protože si najednou připadá přistiženě. Jako by Hyde dokázal pojmenovat všechno to, co se s ním děje celý den a co si neumí vysvětlit. Ale je možné, aby se to přihodilo s prvním jemu věkem podobným člověkem, kterého pozná? Není to jenom kvůli tomu? Nebo jsou pravdivá slova o osudu a předurčení, kterým věřil jeho předchozí majordomus a proto sem Hyde přišel?Tolik nových otázek a nemají konce. Nitro se rozechvěje… to se mu dnes taky párkrát přihodilo a když se o něj před chvílí opíral, přišel si jako přitahovaný nějakým magnetem. Hyde mu prostě voněl, chtěl být blízko a dýchat to nechat si tím plést hlavu a klidně tak usnout, jen kdyby nehrozilo, že bude ráno a on bude muset odejít. Sotva patrně se pohne pod dotekem jeho dlaně a když začne sjíždět po krku níž, zachvěje se přesně tak, jak Hyde říká, jenom mnohem zřetelněji. Visí mu očima na rtech, které spíš tuší, než vidí, ale i tak si po dnešku dovede vybavit jejich tvar a to, jak se pohybují. První polovina další věty moc nesouhlasí, on by vydržel. Je to špatně? V duchu prostě musí odškrtávat ze svého seznamu. S těmi doteky si není příliš jistý, ale to je proto, že si s nimi nedovede tolik poradit. Příjemné mu ale jsou. Hyde se pohne, vezme ho za tváře a on se podívá nahoru k místu, kde rozeznává jeho oči. Hyde pro něho od rána dělá všechno, co chce a nevypadalo to zrovna jako práce. Přikývne, když se ho zeptá, jestli souhlasí, že by to měl zažít každý. Zní to jako ta nejhezčí věc na světě. Dostává nové otázky, takové, kterými by mu odpověděl, že by si přál to něco víc, než co je přátelství… Měli by vůbec možnost, mít něco takového? Utajit to? Zavře oči, když se ho Hydovy rty znovu dotknou a po chvíli mu dokonce opatrně oplatí to prolnutí rtů. Nemá tušení, jestli to dělá dobře, jen kopíruje to, co se od něho učí a když polibek skončí, jemně oběma dlaněmi zatlačí do jeho hrudi, aby se mu mohl znovu podívat do očí. Zagestikuluje na něj o něco razantněji, ale ne proto, aby se bránil. Chce vědět, kolik takových lidí Hyde potkal, jestli jich je tam venku mimo zámeček víc a jak dlouho takové věci trvají. Už teď vnímá, že se mu to nelíbí, kdyby tam takoví lidé byli. Jako třeba někdo, kdo mu dal tyhle náušnice? Byl to taky takový dobrý přítel? Dřív?

Hyde

Takže to pochopil správně. Naštěstí. Mohlo by se taky stát, že by ho po dalších dotecích Mana opravdu vyhnal. Je u něj jen těžko říct, co si myslí. Už tak je to složitější, ale vlastně zábavnější, když nemluví. Zatím je ale vidět, že má jeho plnou pozornost a to je dobře. Zdá se, že v nějakých bodech se přece jen trefil a to v něm vyvolává naději, že by to třeba mohl mít hodně podobně. Začíná si ale taky uvědomovat, že dělat mu jen nevinnou společnost je sice málo, ale klidně by s tím dokázal být nějakou dobu spokojený. Touží po něm, nebude si lhát, že to tak není, přesto k němu dokáže být dost trpělivý, vždycky byl, i když ne tak moc. Nepatrně pozvedne koutky, když se mu Mana nebrání a jejich rty se znovu spojí. Dokonce přijdou i nesmělé pohyby těch naproti a jemu víčka znovu klesnou. Nikam nespěchá, je to pomalé a něžné, přece chce, aby se mu to líbilo. Stejně to trvá příliš krátce, kdy se musí chtě nechtě oddálit a shlédne na něj, než dosedne na paty s trochu zmateným výrazem.
"Něco je špatně?" Napadne ho jako první a stáhne jemně obočí k sobě. Teď už to jistě bylo přes hranici. Nejradši by si nafackoval, že se nedokázal ovládnout a udělal to podruhé. Nakloní hlavu k rameni, když se snaží rozluštit Manova gesta po tmě a pak mu to dojde. Vždycky mu to tak trvá, musí být obratnější, jinak se snad nic nedozví.
"Chceš vědět, jestli jsem někoho takového potkal?" Pozvedne nepatrně obočí. Trochu mu v očích svítí šance, že by ho Mana chtěl jen pro sebe. Bojí se, že by jich mohl mít víc? Úsměv se mu rozšíří, když ho to zahřeje na srdci. Třeba má opravdu strach, to by bylo tak hezké. Jemně jej pohladí po vláscích a zůstane u konečku tenkého pramene, aby si s ním pohrával.
"Nebudu ti lhát, už jsem něco podobného zažil." Prozradí mu naprosto upřímně.
"Ale ne, nestává se to tak často, ne v takové míře." Dodá ještě rychle, aby bylo jasné, že to rozhodně není běžný jev. Znovu se nadechne a prohlédne si jeho obrysy ve tmě.
"S tebou je to ale mnohem rychlejší a víc..intenzivní." Vydá na odiv své vlastní nitro. Nikdy s tím neměl problém, ani mluvit o podobných věcech. Byl většinou velmi otevřený a teď se mu to hodí.
"Jsem přesvědčený o tom, že je to něco úplně jiného, než jsem kdy zažil. Mám pocit, že kdybych tě neviděl jediný den, bude mi hrozné smutno." Broukne měkce a pak jej vezme jemně za zápěstí.
"Pojď si už lehnout, je pozdě a měl by sis odpočinout. Na dnešní den bylo objevování až dost, hm? Budu ti broukat dokud neusneš. A zítra pokud budeš chtít zkusím přijít znovu. Třeba si se nebudeš moc dočkat dalších polibků a já ti je moc rád dám." Pozvedne se a vtiskne mu rty do vlasů.
"Můžeme ještě před spaním vymyslet, co s tou zahradou." Záměrně vynechá skleník.
"Dát do pořádku ty růže." +A já pak nějak vymyslím, jak se zbavit zahradníka.+ Dává si v duchu další úkol.
"Nebo bys rád věděl ještě něco víc?" Zeptá se jej. Bude ho zajímat, kdo byl ten dotyčný, kterého zmínil? Mohl by mana začít žárlit? Tak rychle?
"Ale jedno ti prozradím už teď, vždycky se mi spíš líbili kluci. Jen mě nikdy nenapadlo, že potkám někoho, kdo by mi dokázal tak vyrazit dech. Ty jsi to zvládl dokonale." Složí mu další kompliment a zatím se nepohne z místa. Čeká, jak na to Mana zareaguje.

Mana

Gestikuluje o to naléhavěji, když to Hyde zprvu nepochopí a ptá se ho jestli je něco špatně. Není, ale mohlo by být… Nakonec ale znovu pochopí a Mana netrpělivě přikývne. Už zase na něm visí očima, když čeká na svou odpověď. Jako první dostane to jemné, konejšivé pohlazení a když se dozví, že Hyde už někoho takového potkal, uhne tváří do strany a stáhne mírně obočí. To si mohl myslet. Tam venku má jistě plno přátel a k tomu je tak moc hezký a hodný a ohleduplný a…. Bylo by to divné, kdyby to tak nebylo. Přesto nedokáže ovládnout jakýsi svíravý pocit uvnitř hrudníku. Vrátí k němu pohled až ve chvíli, kdy mu řekne, že s ním je to intenzivnější a dlouze se na něj zadívá. Hyde pokračuje, ubezpečuje ho, že tohle dnes je jiné a Manovy oči začnou měknout a získají přívětivý nádech. Sice to ve tmě není vidět, ale děje se to. Ukáže na sebe a přikývne, na znamení, že jemu by taky bylo smutno. Shlédne na své zápěstí, když ho Hyde začne lákat ke spánku, ale jemu se tak moc nechce. Objevil nový svět, je tu někdo, s kým může trávit čas a on si to hrozně moc nechce nechat vzít. Vůbec při tom nemyslí na to, kolik bude mít Hyde ráno práce. Jinak by už nejspíš dobrovolně dávno spal. Nechce se nechat příliš vést tahem Hydovy dlaně, ale nakonec přikývne. To by ale Hyde nesměl načít nové, zajímavé téma. Hned ožije a začne se ho znovu ptát pomocí svých dlaní. Kluci? Takoví jako on? I přes to, že vypadá úplně jinak, než jak vypadá Hyde? Jsou nějaké dva druhy kluků nebo vypadá líp, než ti ostatní nebo jak to je? Chce vědět všechno a mít v tom jasno. Mít v něm jasno, aby byl k sobě upřímnější. Vyrazil mu dech a vypadá to, že v tom pozitivním slova smyslu. Skloní hlavu, když se pro sebe usmívá a červená, teď už si to i uvědomuje. Ukáže na něho prstem a naznačí tvar dárku. Je jeho dárek, i když to tak otec asi nezamýšlel. Pak se přece jenom zvolna uloží na záda s nožkama na peřině a upře na klečícího Hyda svoje oči. Košili má asi v půli stehen, přesune svou dlaň na jeho zápěstí a pro změnu zatáhne on jeho, aby šel k němu. Chce slyšet jeho zpěv, jeho hlas. U toho nejspíš doopravdy usne. Volnou dlaň si přiloží k tváři a nakloní k ní obličej, když koutky nepatrně zvedne výš v pousmání. Bouře už je úplně pryč a za okny pouze déšť vytrvale bubnuje do okenních tabulek. Jinak je v zámečku hrobové ticho.

Hyde

Vidí na Manovi, jak moc se mu nechce smát. Musí se nad tím usmívat. Snad je to tím, že je tu s ním. Pořád je trochu na pochybách a to se mu běžně nestává. Jak to jen dělá? Na tohle se bude ptát asi ještě dlouho.
"Budeš mít ráno kruhy pod očima." Dobírá si ho trochu ale přesto zůstane sedět na patách a ještě si nelehne. On sám bude mít kruhy pod očima...Ne, to se nestane. To by jeho tváři neudělaly. Tiše se rozesměje, když Mana začne živě gestikulovat, aby dostal své odpovědi.
"Tolik tě to zajímá?" Protočí nad tím očima ale nakonec jen krátce pokrčí rameny. Co by mu to neřekl, nemá před ním, co skrývat. Přece mu nebude lhát hned od začátku, neměl by v plánu mu lhát ani později.
"Vlastně jsem si doteď vybíral trochu jiný typ kluků, to přiznávám. Možná si spíš vybírali oni mě." Sdělí mu jednoduše a nepřestává se usmívat.
"A možná to taky nebylo dobře, když nic z toho nevydrželo." Dodá ještě s patrným nádechem zamyšlení.
"Když jsem uviděl tebe, já..." Odmlčí se, aby viděl jak klopí oči. Je neskutečně roztomilý, když tohle dělá.
"Jsem pro tebe dárek? To je skvělé, až začnu být prokletí, tak mi to radši řekni." Udělá si legraci sám ze sebe a sleduje ho, jak se přesouvá na posteli. Oči mu trochu uhnout na jeho z části odhalená stehna a dokonalé nožky. Je v tom cosi provokativního, když látka přepadá přes bělostná stehna. Neodhaluje mnoho, ale v něm to probouzí dost fantazie.
"Arigato." Vydechne ještě na ten dárek a dlouze si povzdechne. Tohle přece nemůže vydržet.
"Když jsem tě viděl poprvé, přišel jsem o dech a nemohl z tebe pustit oči. Jsi vážně nádherný. Nikdy mě nikdo tak moc neokouzlil. Ano, jsi odlišný od ostatních, nebudu lhát, někdo jako ty není vidět na ulicích běžně, ale o to víc  se mi to líbí. Je to k pochopení?" Zeptá se jej a nechá se přitáhnout k němu. Zarazí se však v půli pohybu a položí dlaň kousek nad jeho koleno, aby jí vyjel až po lem košile. Dál si však netroufne, přesto se snaží odhadnout, co to s Manou udělá. A pak se uvelebí vedle něj a znovu ho začne hladit po zádech.
"Propadl jsem ti tak rychle a nechci to měnit. Budu tu tak dlouho, dokud si to budeš přát, Mana-chan." Broukne mu do vlasů.
"Slyšíš ty kapky, je to uklidňující, nezdá se ti? Mám sice radši slunce ale poslouchat je, to je jako hudba." Šeptá tiše.
"Mohl bys podle nich tančit. Krůček za krůčkem, přesně jak tvoří píseň. To by ti určitě šlo. Necháš si o tom zdát? Nebo třeba o mě?" Zavrní smyslně.
"Máme před sebou velké plány, je potřeba se na ně pořádně vyspat, ať máme dost energie. Navíc musíš na zítra vymyslet tisíc a jeden příkaz, abych se od tebe nemusel hnout a měl výmluvu, jak být celý den s tebou. Přece by tvůj otec nechtěl, abys strádal." V očích se mu rozverně zablýskne. Klidně bude celý den poskakovat kolem Many s omluvenkou pro to, co nestihne. Co víc si přát? Den za dnem, týden za týdnem, kdo ví, jak daleko za tu dobu dojdou.

Mana

Zavrtí si umanutě hlavou, když dojde na kruhy pod očima, ale v duchu už se probírá všemi svými kosmetickými triky, jak jim případně zabránit, aby vypadal stejně dokonale jako vždycky. Při nejhorším si nasadí síťku přes obličej, ta mu moc sluší a hodně toho schová. Jiný typ kluků? Takové jako je on? A kolik jich bylo? Sice to není důležité, ale jeho to zajímá spíš proto, aby si dovedl spočítat, jak rychle se pro Hyda někdo stane nezajímavým. Vaří se mu z toho všeho hlava a to se mu snad nikdy nestalo. Má neskutečně mnoho věcí, nad kterými přemýšlet a později ho jistě napadne ještě víc otázek, než teď. Už se vidí, jak mu zítra celý den klepe na rameno, aby z něho dostal víc a víc. Když uviděl jeho? Zadrží dech, aby mu neuniklo nic z toho, co se chystá říct, ale Hyde si odskočí k tomu dárku. Mana se musí usmát, ale naznačí mu pohybem rukou, že tenhle zámek je celý prokletý a že se k sobě tedy výborně hodí. Povšimne si, jak se Hyde trochu zarazil a hledí na jeho stehna a znovu se ozve to lechtání v žaludku. Možná by tak neměl ležet, tolik se odhalovat, ale vnímá, jak to přitahuje Hydovy oči a podvědomě odmítá peřinu pod sebou. Sotva patrně pootevře rty, hledí do jeho tváře a skoro nedýchá. Je fascinovaný tím, jak moc to s Hydem dělá. Hydova dlaň se ocitne na jeho nahé pokožce na koleni, on sebou mírně cukne a citelně se zachvěje, ale mrazení za krkem a rozechvělé nitro jsou ještě mnohem silnější, než před chvílí. Ta ruka jede výš, lechtání se začíná stávat nesnesitelným a co hůř, vyvolává reakci jeho těla, kterou by neměl nikdo vidět, tak jak mu říkal otec. Prostě nikdo. Asi je to něco neslušného a on si nedokáže pomoct, takže využije toho, že si Hyde lehá k němu a sám konečně zapluje pod peřinu. Oddechne si, že se tím ta chvíle nepokazila a nechá se příjemně unášet jeho komplimenty. Líbí se mu, že je pro něj jiný a speciální. Nechápe čím to je, možná má lepší vkus na oblékání nebo makeup? Mírně rozhodí rukama, protože chápe jenom část z toho, ale to nevadí. Třeba se někdy sám podívá a pochopí, co tím Hyde myslí. Přitulí se blíž k němu a položí si hlavu opět na jeho rameno. Na zádech ucítí ten teď už známý dotek Hydovy dlaně a nechá víčka klesnout. Usmívá se, zatímco má jeho hlasu plné uši a jeho nitro se naplňuje neskutečně spokojeným pocitem. Propadl mu a nechce odcházet za žádnými z těch kluků tam venku. Bude tu s ním, tak jak si Mana přál a už nikdy nebude sám. Jemně přikývne, že ty kapky opravdu uklidňující jsou a zvolna položí dlaň na Hydova prsa. Znovu přikývne. Nechá si o tom zdát. O kapkách i o Hydovi, o tom, jak pro něj tančí. Naučí se to a pak mu to ukáže. Bude se mu to líbit? Přinese mu kytaru a naučí se pro něj tančit, na oplátku za růže a jeho přítomnost. Mají plány. Být spolu, opravit skleník, zasadit květiny a napíchnout všechny motýly na špendlíky. A tančit… Jediná vráska se mu usadí na čele a ta patří jeho otci. Neví, jak na to bude reagovat, jeho starý sluha na Manu moc času neměl, ale… když budou chytří, tak to půjde. Jen musí opravdu opatrně. Aby nikdo nic neviděl, hlavně Sen. Teď si ale nenechá zahltit mysl ani tímhle, ani tou lodičkou u skleníku. Poslouchá jen jeho hlas a kapky deště, tlukot jeho srdce a pak už prostě spí.