(Čínské sídlo)
Miyavi, Reita, Inoran, Ju-ken, Uruha
"Já vím, zastřelíš nás, až ti nebudeme krýt zadek." Štěkne po něm se smíchem. No co, když už to ví, je to jedno. Zatím žijí, takže to buď nějak skousl nebo čeká na vhodnou dobu, kdy je odprásknout. Z toho už se stejně nevyvlečou.
"Větší jak já? Tak teď si mě urazil." Křikne na Sugiza, když okomentuje chování Gackta, ale sám začíná být zadýchaný a má pocit, že do nich už vystřílel celá arsenál.
"Oni se snad klonují nebo co. Se tam ostatní flákají?" On sám skoro ani nezaslechl, jak na něj Uruha volá a pořád má tendenci krýt spíš Sugiza, než Krále ale i on ví, kde by měl být, tak se pokusí prodrat tím směrem. S hlasitým řevem přijde o své krásky, když se k němu jeden z Číňanů přiblíží nepozorovaně a je na čase použít své ruce. Je to dost rovný boj a za chvíli už se válí na zemi. Gackt mu úplně zmizel z očí. Snaží se útočníka zbavit nože, ale zatím to spíš odnáší jeho kůže. Naštěstí ne nějak vážně, zatím. Po chvíli ale i jemu dochází síly a už má Číňana obkročmo na sobě.
"Ty svině." Plivne mu do tváře a pak se nepřítelova hlava zavrátí dozadu, jak ho Ino vezme za vlasy a prostě mu podřízne krk. Tohle bylo na něj dost chladnokrevné ale...Radši Číňan, než Miyavi. Jednou toho určitě bude litovat.
"Tak vstávej nebo chceš snad oprášit?" Pomůže mu na nohy a oba se vydají najít ostatní. Miyavi za tichého nadává, že mu zrovna Liška zachránila zadek, tohle mu neodpustí.
Ju-ken začíná být nervózní a vybíjí si to na protivnících. Po něm zůstává děsivá cestička z těl, ale Kaie pořád nikde nevidí. +Kde jsi k sakru.+ Nadává si v duchu a o to víc se probouzí jeho tygří podstata, ještě chvíli a asi začne rvát maso zuby. Nepotřebuje zbraně, kulkám se ale vyhýbat musí. Nakonec sáhne po dalších drápech, aby nahradil ty, o které přišel. Sám má krev na tváři, vlastně po celém těle, ale na tom jeho není ani škrábnutí, zatím a ani nebude, dokud Kaie nenajde!
Rei má taky plné ruce práce. Asi by se neměl tak skvěle
bavit, když má co dělat, aby jeho miláčka někdo neodpráskl. Hide je jako
šílený, ale jemu to spíš zvedá koutky, než by se nechal ovládnout strachem. To je
přece ten, kterého miluje. Šílený nebo ne. Trochu mu pohyb stěžuje rána na
boku, ale je to opravdu jen škrábnutí. To štípání ho udržuje ve stavu bdělosti.
Skoro má chuť se k Hideho zpěvu přidat. Vlastně nebýt těch mrtvých asi to bude
párty století. +Už mi vážně přeskočilo.+ Proběhne mu hlavou a málem by nad sebou
protočil očima.
"Až jednou přestanu být šílený, tak mě zastřel." Narazí na svou zběsilou pomoc Lišce a na to, co dělá právě teď, když zaregistruje pohyb nepřítele ale on ten Reitův ne. Brzo jeho tělo padá k zemi s jeho miláčkem zaraženým v hrdle.
"Tohle tě bude stát masáž." Zavtipkuje, dokud mu pohled nepadne na Kaie, který táhne Aoiho.
"To ne." Vydechne jen a první se chce vydat k nim a pomoct mu, ale pak vykročí pryč, aby našel Inorana, co nejrychleji. Uru má pořád před očima Gackta, a jak se vydal úplně opačným směrem. Chtěl mu nadběhnout, aby mu pomohl dostat se ven. +Jen ať se ti nic nestane…tobě nesmí. Stejně jako všem ostatním.+ Modlí se v duchu celou cestu a pak otevře dveře a…Jeho modlitby vyslyšeny nebyl. Vidí Aoiho s rozpáraným břichem a jeho tvář bledne s každou vteřinou.
Miayvi už se, se Sugizem blíží, stejně jako Gackt a zpoza dveří se dovnitř nahrne i Ju a Inoran, který ho vede. V tu chvíli Ino přestane vnímat všechno kolem sebe. Jeho oči se upínají jen na Aoiho a svět se na moment zastaví. Vidí jen jeho zranění a do očí se mu nahrnou slzy. Bez přemýšlení se rozběhne směrem k němu a stáhne ho na půl na sobě k zemi, když poklesne v kolenou. Nevnímá bolest, jen tu která rve duši na kousky.
"Aoi-koi. Lásko moje. Jsem tady, jsem u tebe." Konejší ho a po tvářích mu stékají slzy. Má pocit, že se nemůže nadechnout, že něco jeho tělo rve na kusy. Na rukou má jeho krev a sám cítí, jak se mu cosi hromadí v puse. Předloktím si setře rty a spatří na nich svou vlastní. Nedokáže vnímat nůž s dlouhou čepelí ve svých zádech.
"Poletíme společně. Víš, mě ty křídla narostou, už jsem dostal s tebou." Šeptá mu konejšivě, aby přemohl jakýkoliv Aoiho pocit z blízkého konce. On se ho nebojí, už ví, že půjdou společně. Trochu si odkašle a bokem se opře o papírovou stěnu, jak mu pomalu docházejí síly.
"Půjdeme společně Aoi-koi, nikdy tě neopustím. Slíbil jsem ti nebe s hvězdami." Podvědomě vnímá, jak Aoiho tělo opouští život. Nechce ho nechat trápit. Sám si vloží jeho rudou pilulku nenápadně mezi rty a pak ji tam vsune i tu pro něj.
"Nebe na nás čeká, sladké sny, budeme snít spolu, už navždycky." Usměje se na něj a donutí ho skousnout s jemným pohlazením, v tu samou chvíli to udělá i on sám a pak už se pomalu sesune k zemi s Aoiho tělem v náruči a se slovy ai shite iru na rtech, které už nikdy nevysloví nic jiného.
Ani už nezaslechne Reitův výkřik, který se jim v tom snaží zabránit. Je pozdě. Moc dobře ví, že by ani jednoho z nich nezachránil ale Hideho může. Pohne se v tu samou chvíli jako Miyavi vystřelí, aby bránil Draka, Uruhu a vlastně i Krále. Příliš pozdě. Oba byli natolik vyvedení z míry tím, co se dělo kousek od nich. Uru se snaží obratně bránit a v hlavě je myšlenkami pořád u Gackta. Neviděl ho celou dobu, Aoi je smrtelně raněný a on sám…Nedokáže se bránit. Nebyl tolik obratný, on se boji spíš vyhýbal, pokud to nebylo ze zálohy. Jeho odpor je čím dál menší. Něco protne kůži na jeho tváři a on cítí teplou krev, jak se po ní řine. Mnohem víc ale jeho oči a mysl upoutá Gackt, který se žene k němu, stejně jako Hide. A pak se stane něco, co doufal, že nikdy neuvidí. Gacktova krev z úst a jeho tělo, které mu padne do náruče. Pološíleně se usměje na jeho slova.
"Já vím, tolik jako já tebe, Ga-koi. Vždycky jen tebe." Šeptne jako první a nevnímá nic ani Miyaviho který společně s Reitou zdatně likviduje všechny kolem. Jeho prsty sjíždějí po Gacktově tělu až k boku, aby ho objal. V jeho čích je nekonečný smutek a odhodlání.
"Zvládneme to společně, opravdu. Přece mě tu nemůžeš nechat." Šeptá mu do vlasů a konejší ho ve své vlastní náruč. To, že je raněný i on vůbec nevnímá. Ani to, co se kolem děje.
Miyavi, stejně jako Reita a Hide likvidují všechny kolem. On jen sedí na zemi, konejší Gacktovo tělo a pláče. Nenechá ho zemřít, to prostě nedopustí. Už se postupně smiřoval, že přišel o Mirai ale o něj přece přijít nemůže.
"Jestli mě tu necháš, půjdu za tebou, rozumíš." Brouká mu do ouška, aby ho nikdo neslyšel, nikdo nesmí vědět, co udělá, pokud Král odejde. Ví, že by ho to nenechali udělat.
"Vzpomínáš, říkal jsem, že si tě najdu i v příštím životě. Přísahám Mirai, že se to tak stane. Ona se probudí a tebe vyléčíme, tak mě kruci poslouchej." Poslední slovo ze sebe vyhrkne s panovačným zoufalstvím. Ale to už o něj pomalu přichází. Nechce ho pustit a nakonec se podvolí tlaku, aby všichni mohli do bezpečí. Sám se nechá zvednout na nohy Miyavim, který je u něj jako první. Za chvíli je u něj Hide, které uzamkne v náruči a nechce ho pustit.
"Hide-chan, on to zvládne, že ano?" Dožaduje se útěchy a upře na něj skoro dětské prosebné oči, jak se ho zmocňuje panika. Už je u nich i Reita, který se je snaží popohnat.
"Za chvíli je tu zásahovka, musíme zmizet hned. Nebo tady zůstaneme všichni." Pobízí je naléhavě a nakonec se mu všechny daří strkat ze dveří.
Ju-ken zatím bere Aoiho tělo, kterému ránu převázal svým vlastním trikem. Ostatní už berou i tělo Inorana, museli mu násilím odtáhnout prsty, aby Aoiho studenou dlaň vymanili z jeho sevření. Jak kdyby se ho nechtěl pustit ani po smrti.
"Teď už je opravdu nikdo nerozdělí." Zamručí si Ju-ken pro sebe a snad poprvé se tváří opravdu smutně. Jako snad jediní na světě utekli mafii, přežili tolik let, aniž by je kdokoliv našel a...Zaslouží si minimálně jeho obdiv.
"Musíme zadem, budou tam čekat auta. Inoran to naplánoval na minutu přesně. Za tři už budou pryč." Pobízí je dál Rei, který se snaží udržet klid sám v sobě, aby nezačal propadat smutku taky. Smrt Inorana i Aoiho jej zasáhla mnohem víc, než dává najevo. Naučil se skrývat všechno dost dobře. Teď nemohl oslabit. +Už vám nic scházet nebude, kámo.+ Proběhne mu hlavou lítostivě a jeho jedinou útěchou je, že zemřeli společně. Prošli si peklem. Moc dobře si pamatuje, čím prošel s nimi. Hned jako bude příležitost, prožene motorku na Inoranovu počest a nechá ji přebarvit na černo, pro pocit, že udělal něco pro oba. On sám je přesvědčený, že by to Král mohl přežít. Třeba mu hvězdy budou přát, i když…
Nakonec se jim podaří rozdělit do aut. Reita sám obvolává doktory, kteří jsou loajální, je možné, že to samé dělá i Sugizo v druhém autě. Uru se odmítl od Gackta hnout, bylo to pochopitelné.
Ju-ken se tváří nepřístupně, než se poskládá na zadní sedačku auta společně s Kaiem a promne si tvář. Začíná mu docházet, že jeho bratr je smrtelně raněn. Aoi…je mrtvý. Dokázali to ale za jakou cenu.
Miyavi sám vypakoval jednoho ze řidičů zpoza volantu. Nenechá nikoho řídit, ještě by je zabil. I jeho přešel humor. Jen hledí před sebe a počká několik minut, než se k němu do auta nasouká Sugizo.
"Jestli mi řekneš, že na sobě máš škrábanec vrátím se tam a postřílím zbytek." Zavrčí tiše a je vidět, jak moc s ním mává strach o Uruhu. Viděl jeho výraz, pokud Král zemře…Co když mu přeskočí? A pak přeskočí jemu a Hidemu. To prostě ví. Ani ve snu by ho nenapadlo, co má v plánu Uru udělat, pokud do Gackt nepřežije.
"Až jednou přestanu být šílený, tak mě zastřel." Narazí na svou zběsilou pomoc Lišce a na to, co dělá právě teď, když zaregistruje pohyb nepřítele ale on ten Reitův ne. Brzo jeho tělo padá k zemi s jeho miláčkem zaraženým v hrdle.
"Tohle tě bude stát masáž." Zavtipkuje, dokud mu pohled nepadne na Kaie, který táhne Aoiho.
"To ne." Vydechne jen a první se chce vydat k nim a pomoct mu, ale pak vykročí pryč, aby našel Inorana, co nejrychleji. Uru má pořád před očima Gackta, a jak se vydal úplně opačným směrem. Chtěl mu nadběhnout, aby mu pomohl dostat se ven. +Jen ať se ti nic nestane…tobě nesmí. Stejně jako všem ostatním.+ Modlí se v duchu celou cestu a pak otevře dveře a…Jeho modlitby vyslyšeny nebyl. Vidí Aoiho s rozpáraným břichem a jeho tvář bledne s každou vteřinou.
Miayvi už se, se Sugizem blíží, stejně jako Gackt a zpoza dveří se dovnitř nahrne i Ju a Inoran, který ho vede. V tu chvíli Ino přestane vnímat všechno kolem sebe. Jeho oči se upínají jen na Aoiho a svět se na moment zastaví. Vidí jen jeho zranění a do očí se mu nahrnou slzy. Bez přemýšlení se rozběhne směrem k němu a stáhne ho na půl na sobě k zemi, když poklesne v kolenou. Nevnímá bolest, jen tu která rve duši na kousky.
"Aoi-koi. Lásko moje. Jsem tady, jsem u tebe." Konejší ho a po tvářích mu stékají slzy. Má pocit, že se nemůže nadechnout, že něco jeho tělo rve na kusy. Na rukou má jeho krev a sám cítí, jak se mu cosi hromadí v puse. Předloktím si setře rty a spatří na nich svou vlastní. Nedokáže vnímat nůž s dlouhou čepelí ve svých zádech.
"Poletíme společně. Víš, mě ty křídla narostou, už jsem dostal s tebou." Šeptá mu konejšivě, aby přemohl jakýkoliv Aoiho pocit z blízkého konce. On se ho nebojí, už ví, že půjdou společně. Trochu si odkašle a bokem se opře o papírovou stěnu, jak mu pomalu docházejí síly.
"Půjdeme společně Aoi-koi, nikdy tě neopustím. Slíbil jsem ti nebe s hvězdami." Podvědomě vnímá, jak Aoiho tělo opouští život. Nechce ho nechat trápit. Sám si vloží jeho rudou pilulku nenápadně mezi rty a pak ji tam vsune i tu pro něj.
"Nebe na nás čeká, sladké sny, budeme snít spolu, už navždycky." Usměje se na něj a donutí ho skousnout s jemným pohlazením, v tu samou chvíli to udělá i on sám a pak už se pomalu sesune k zemi s Aoiho tělem v náruči a se slovy ai shite iru na rtech, které už nikdy nevysloví nic jiného.
Ani už nezaslechne Reitův výkřik, který se jim v tom snaží zabránit. Je pozdě. Moc dobře ví, že by ani jednoho z nich nezachránil ale Hideho může. Pohne se v tu samou chvíli jako Miyavi vystřelí, aby bránil Draka, Uruhu a vlastně i Krále. Příliš pozdě. Oba byli natolik vyvedení z míry tím, co se dělo kousek od nich. Uru se snaží obratně bránit a v hlavě je myšlenkami pořád u Gackta. Neviděl ho celou dobu, Aoi je smrtelně raněný a on sám…Nedokáže se bránit. Nebyl tolik obratný, on se boji spíš vyhýbal, pokud to nebylo ze zálohy. Jeho odpor je čím dál menší. Něco protne kůži na jeho tváři a on cítí teplou krev, jak se po ní řine. Mnohem víc ale jeho oči a mysl upoutá Gackt, který se žene k němu, stejně jako Hide. A pak se stane něco, co doufal, že nikdy neuvidí. Gacktova krev z úst a jeho tělo, které mu padne do náruče. Pološíleně se usměje na jeho slova.
"Já vím, tolik jako já tebe, Ga-koi. Vždycky jen tebe." Šeptne jako první a nevnímá nic ani Miyaviho který společně s Reitou zdatně likviduje všechny kolem. Jeho prsty sjíždějí po Gacktově tělu až k boku, aby ho objal. V jeho čích je nekonečný smutek a odhodlání.
"Zvládneme to společně, opravdu. Přece mě tu nemůžeš nechat." Šeptá mu do vlasů a konejší ho ve své vlastní náruč. To, že je raněný i on vůbec nevnímá. Ani to, co se kolem děje.
Miyavi, stejně jako Reita a Hide likvidují všechny kolem. On jen sedí na zemi, konejší Gacktovo tělo a pláče. Nenechá ho zemřít, to prostě nedopustí. Už se postupně smiřoval, že přišel o Mirai ale o něj přece přijít nemůže.
"Jestli mě tu necháš, půjdu za tebou, rozumíš." Brouká mu do ouška, aby ho nikdo neslyšel, nikdo nesmí vědět, co udělá, pokud Král odejde. Ví, že by ho to nenechali udělat.
"Vzpomínáš, říkal jsem, že si tě najdu i v příštím životě. Přísahám Mirai, že se to tak stane. Ona se probudí a tebe vyléčíme, tak mě kruci poslouchej." Poslední slovo ze sebe vyhrkne s panovačným zoufalstvím. Ale to už o něj pomalu přichází. Nechce ho pustit a nakonec se podvolí tlaku, aby všichni mohli do bezpečí. Sám se nechá zvednout na nohy Miyavim, který je u něj jako první. Za chvíli je u něj Hide, které uzamkne v náruči a nechce ho pustit.
"Hide-chan, on to zvládne, že ano?" Dožaduje se útěchy a upře na něj skoro dětské prosebné oči, jak se ho zmocňuje panika. Už je u nich i Reita, který se je snaží popohnat.
"Za chvíli je tu zásahovka, musíme zmizet hned. Nebo tady zůstaneme všichni." Pobízí je naléhavě a nakonec se mu všechny daří strkat ze dveří.
Ju-ken zatím bere Aoiho tělo, kterému ránu převázal svým vlastním trikem. Ostatní už berou i tělo Inorana, museli mu násilím odtáhnout prsty, aby Aoiho studenou dlaň vymanili z jeho sevření. Jak kdyby se ho nechtěl pustit ani po smrti.
"Teď už je opravdu nikdo nerozdělí." Zamručí si Ju-ken pro sebe a snad poprvé se tváří opravdu smutně. Jako snad jediní na světě utekli mafii, přežili tolik let, aniž by je kdokoliv našel a...Zaslouží si minimálně jeho obdiv.
"Musíme zadem, budou tam čekat auta. Inoran to naplánoval na minutu přesně. Za tři už budou pryč." Pobízí je dál Rei, který se snaží udržet klid sám v sobě, aby nezačal propadat smutku taky. Smrt Inorana i Aoiho jej zasáhla mnohem víc, než dává najevo. Naučil se skrývat všechno dost dobře. Teď nemohl oslabit. +Už vám nic scházet nebude, kámo.+ Proběhne mu hlavou lítostivě a jeho jedinou útěchou je, že zemřeli společně. Prošli si peklem. Moc dobře si pamatuje, čím prošel s nimi. Hned jako bude příležitost, prožene motorku na Inoranovu počest a nechá ji přebarvit na černo, pro pocit, že udělal něco pro oba. On sám je přesvědčený, že by to Král mohl přežít. Třeba mu hvězdy budou přát, i když…
Nakonec se jim podaří rozdělit do aut. Reita sám obvolává doktory, kteří jsou loajální, je možné, že to samé dělá i Sugizo v druhém autě. Uru se odmítl od Gackta hnout, bylo to pochopitelné.
Ju-ken se tváří nepřístupně, než se poskládá na zadní sedačku auta společně s Kaiem a promne si tvář. Začíná mu docházet, že jeho bratr je smrtelně raněn. Aoi…je mrtvý. Dokázali to ale za jakou cenu.
Miyavi sám vypakoval jednoho ze řidičů zpoza volantu. Nenechá nikoho řídit, ještě by je zabil. I jeho přešel humor. Jen hledí před sebe a počká několik minut, než se k němu do auta nasouká Sugizo.
"Jestli mi řekneš, že na sobě máš škrábanec vrátím se tam a postřílím zbytek." Zavrčí tiše a je vidět, jak moc s ním mává strach o Uruhu. Viděl jeho výraz, pokud Král zemře…Co když mu přeskočí? A pak přeskočí jemu a Hidemu. To prostě ví. Ani ve snu by ho nenapadlo, co má v plánu Uru udělat, pokud do Gackt nepřežije.
Gackt, Aoi, Kai, Hide, Sugizo
Bolest je ochromující. Cítí, že není celý, že se něco děje s
jeho břichem, ale už zapomněl co. Jeho tělo je v šoku a ze ztráty krve je úplně
bílý. Rty má sinalé a vůbec si neuvědomuje, že ho několikery ruce vlečou ze
schodů dolů. Jediné, na co dokáže myslet, je Inoran a to, že ho chce ještě
jednou vidět. Už není schopný mluvit, je to příliš namáhavé, ale i když jeho
oči pozbyly všechen lesk a vypadají jako mrtvé, pořád jsou schopné vidět. A pak
se najednou ocitne v jeho náručí. Oba se sesunou k zemi, nedokáže zvednout ruce
a obejmout ho, ale sotva patrně posune oči tak, aby viděl do jeho tváře a
koutky se mu nečekaně vřele a láskyplně zvednou. Je to neviditelný pohyb, když
chce promluvit, něco mu říct, ale už to nejde a z očí se mu vyhrnou slzy. Nic
nechtěl víc, než být s ním v tento okamžik. Svět skončí, ale to nevadí. Před
očima se mu proženou chvilky, kdy ho viděl poprvé, schůzka v hotelu, útěk a noc
na jachtě… a taky slova haiku, kterou mu kdysi poslal. The short summer night.
The dream and real. Are same things. Nedokáže vidět krev na Inoranových ústech.
Pro něj jeho tvář zůstane stejně krásná jako v letní den na pláži u jejich
domu. Chtěl by přikývnout, ale nejde to. Společně ke hvězdám. Ještě jednou.
Visí na něm očima, i když se sesunou podél stěny a křečovitě zasekne prsty
jedné ruky za jeho košili. Tak strašně to bolí. Ví, že mu něco vkládá mezi rty.
Vlastně ví co. Ví, že umírá, jeho srdce sevře na vteřinu strach a prudce se
pokusí nadechnout v posledním boji o život, ale jen zachroptí a plíce se mu
zalijí krví. A pak už je bolest pryč, jsou jenom Inoranovy oči a sevření jeho
dlaně…
Gackt v tom okamžiku, kdy padne Uruhovi do náruče není
mrtvý. Kulka ale prošla plící a napáchala uvnitř devastující škody. Ví, co to
znamená. Nebyl dost opatrný a zaplatí za to životem, ale lepší on, než Uruha.
Jeho nádherný Uruha.
"Dostal jsi ho?" Formuluje rty otázku, i když mu z koutku teče pramínek krve a spíš chraplavě šeptá, než mluví. Musí vědět, že sem nešli zbytečně a zachránili svoje město.
"Démoni musí vládnout městu, ne oni..." Je to hřejivý pocit vědět, že čínského bosse nakonec zabil zrovna jeho milovaný. Usmívá se na něho a nemá strach. Ví, že tento život není poslední a že jejich láska smrt překoná. Sejdou se znovu a on na něj zatím počká. Možná i na Mirai. I jí patří jeho poslední myšlenky. Chce mu říct, aby se o ni postaral, ale on ví, že Uruha zařídí všechno, i to, aby byla v dobrých rukou. Zavrtí hlavou, když mu Uru šeptá, že ho chce následovat, ale už teď ví, že je zbytečné cokoliv mu zakazovat. Jediný, který ho neposlouchal a sem tam si věci udělal po svém. Přikývne na jeho slova o příštím životě a zvedne zakrvácenou dlaň, aby ho pohladil po tváři. V kontrastu s krví jsou jeho oči neskutečně modré. Pak už je odnášen pryč. Snaží se chabě bránit, protože to poslední, co chce vidět, jsou jeho oči.
"Dostal jsi ho?" Formuluje rty otázku, i když mu z koutku teče pramínek krve a spíš chraplavě šeptá, než mluví. Musí vědět, že sem nešli zbytečně a zachránili svoje město.
"Démoni musí vládnout městu, ne oni..." Je to hřejivý pocit vědět, že čínského bosse nakonec zabil zrovna jeho milovaný. Usmívá se na něho a nemá strach. Ví, že tento život není poslední a že jejich láska smrt překoná. Sejdou se znovu a on na něj zatím počká. Možná i na Mirai. I jí patří jeho poslední myšlenky. Chce mu říct, aby se o ni postaral, ale on ví, že Uruha zařídí všechno, i to, aby byla v dobrých rukou. Zavrtí hlavou, když mu Uru šeptá, že ho chce následovat, ale už teď ví, že je zbytečné cokoliv mu zakazovat. Jediný, který ho neposlouchal a sem tam si věci udělal po svém. Přikývne na jeho slova o příštím životě a zvedne zakrvácenou dlaň, aby ho pohladil po tváři. V kontrastu s krví jsou jeho oči neskutečně modré. Pak už je odnášen pryč. Snaží se chabě bránit, protože to poslední, co chce vidět, jsou jeho oči.
V ten okamžik už je Hide u Uruhy, pevně ho svírá v obětí a
snaží se mu rukávem vlastního svršku otřít krev z tváře, která se hrne ven
stále dokola. Je to hluboká rána.
"Budeš mít jizvu, ty moje krasavice." Šeptne mu s neskutečně smutným úsměvem. Ano, on věří, že z toho Uruhu dostanou a bude žít dál. Je dost šílený na to, aby mu zakázal i smrt. Uru se sotva drží na nohou, ale Hide má dost síly na to, aby ho vyvedl ven před dům a rychle uložil do auta, ve kterém povezou i Gackta. Nemohou jet do nemocnice, ale ani on není hloupý, viděl ten průstřel a viděl zbraň, která to způsobila. Uvnitř musí být Gacktovy plíce jako bláto.
"Budeš mít jizvu, ty moje krasavice." Šeptne mu s neskutečně smutným úsměvem. Ano, on věří, že z toho Uruhu dostanou a bude žít dál. Je dost šílený na to, aby mu zakázal i smrt. Uru se sotva drží na nohou, ale Hide má dost síly na to, aby ho vyvedl ven před dům a rychle uložil do auta, ve kterém povezou i Gackta. Nemohou jet do nemocnice, ale ani on není hloupý, viděl ten průstřel a viděl zbraň, která to způsobila. Uvnitř musí být Gacktovy plíce jako bláto.
Kai je úplně vyřízený, ale pořád se drží na nohou, když
Ju-ken zvedá Aoiho tělo. Slyšel to jeho zašeptání a je mu to celé neskutečně
líto. Aoi přišel, aby ho zachránil. Je to jeho vina. Kdyby nezapomněl, kudy
vede cesta a neztratil se, tohle celé by se nestalo. Oči se mu plní slzami,
které nedokáže ovládnout, ale hořce polyká svou vinu a po boku svého milého
opouští dům i on. Z tohohle se nikdy neoklepe. Byl příliš pyšný a život ho za
to potrestal nejhorším možným způsobem. Bude mít ty dva do smrti na svědomí a
možná ještě déle. V autě sedí úplně tiše, oči má zavřené a hlavu opřenou o
opěru. Tváří se, že odpočívá vyčerpáním, ale spíš se snaží přemoci zoufalství
uvnitř sebe.
Sugizo s dlouhým výdechem skočí do auta vedle Miyaviho a pak
už se jen musí pevně držet, aby tu cestu přežil alespoň on. Stočí k němu svoje
oči, nadzvedne lem trika a ukáže několik rudých šlinců a modřin.
"Říct to můžu, už tam nikdo nezbyl." Poškádlí ho zpátky, ale ani jemu není osud Inorana a Aoiho lhostejný. Hodně se toho teď změní a pokud jeho pokrevní bratr zemře, těžko říct, co bude dál. Město nejspíš převezme Hide, ale podle něj byl příliš šílený a impulsivní na to, aby ho dokázal pevně udržet tak jako to doteď dělal Gackt. Snaží se příliš netrápit myšlenkami na jeho smrt, ještě není po něm, ale stejně někde u srdce už dlouho cítí tu velkou změnu. Nakonec se dostanou do bezpečí rezidence, kde už u příjezdové cesty čekají všichni ti, koho tu zanechali, aby byli ochránění. Především jsou tam ale Hideho děti a Kaoru. Sugizo vystoupí jako první a už vydává povely, kam nosit raněné a především, aby všechno bylo připraveno pro Krále a pro mrtvé. Musí někam důstojně položit Aoiho s Inoranem, než jim zařídí budhistický obřad. Bude rozhodně ještě dnes. Další auta jsou tu vzápětí a Gackt už je brzy nesen do své ložnice.
"Říct to můžu, už tam nikdo nezbyl." Poškádlí ho zpátky, ale ani jemu není osud Inorana a Aoiho lhostejný. Hodně se toho teď změní a pokud jeho pokrevní bratr zemře, těžko říct, co bude dál. Město nejspíš převezme Hide, ale podle něj byl příliš šílený a impulsivní na to, aby ho dokázal pevně udržet tak jako to doteď dělal Gackt. Snaží se příliš netrápit myšlenkami na jeho smrt, ještě není po něm, ale stejně někde u srdce už dlouho cítí tu velkou změnu. Nakonec se dostanou do bezpečí rezidence, kde už u příjezdové cesty čekají všichni ti, koho tu zanechali, aby byli ochránění. Především jsou tam ale Hideho děti a Kaoru. Sugizo vystoupí jako první a už vydává povely, kam nosit raněné a především, aby všechno bylo připraveno pro Krále a pro mrtvé. Musí někam důstojně položit Aoiho s Inoranem, než jim zařídí budhistický obřad. Bude rozhodně ještě dnes. Další auta jsou tu vzápětí a Gackt už je brzy nesen do své ložnice.
Hide vleče Uruhu v jeho stopách, i když se jim oba chlapci
snaží padnout kolem krku. Teď je musí odehnat, jinak to nejde. Uru mluví z
cesty a Gackta vidět nemusí už vůbec. Vypadají už tak dost vyděšeně. Kývne na
Reitu, aby se o ně postaral, tak jako vždycky. Je jim nablízku víc, než on sám.
Za to se taky bude nenávidět. I Kai doběhne jako první k synovi a úlevně ho
sevře v náručí. V tuto chvíli jsou mu pohledy všech ostatních úplně ukradené.
Maska je pryč a on klesne na kolena, zatímco tiskne Kaoru k sobě. Už nemůže
přijít o dalšího otce.
Nakonec je Gackt dopraven rovnou do ticha a pohodlí své
ložnice a bílá postel pod ním, na které tolik let spával s Uruhou se okamžitě
nasákne krví. Umře doma, to je dobře. Kolem nich se rojí lidé, přibíhá doktor,
ale on všechny odežene mávnutím dlaně. Snaží se Hidemu, stojícímu nad ním říct,
aby ho nechal s Uruhou chvíli o samotě.
"Jen pár minut..." Vydechne Gackt a Hide přikývne. Gackt nemá pár minut, ale nebude se se staroušem hádat v jeho poslední minutce. Tady už doktor nic nespraví. Nechá Uruhu klesnout na postel vedle Krále, všechny vyžene a tiše za nimi zavře dveře. Pak se vrátí na dvůr, kde ještě všichni jsou, posadí se na schod přede dveřmi a složí hlavu do dlaní. Město je jeho… Jeho rodina je živá… Pomalu mu to dochází. A stejně není šťastný.
"Jen pár minut..." Vydechne Gackt a Hide přikývne. Gackt nemá pár minut, ale nebude se se staroušem hádat v jeho poslední minutce. Tady už doktor nic nespraví. Nechá Uruhu klesnout na postel vedle Krále, všechny vyžene a tiše za nimi zavře dveře. Pak se vrátí na dvůr, kde ještě všichni jsou, posadí se na schod přede dveřmi a složí hlavu do dlaní. Město je jeho… Jeho rodina je živá… Pomalu mu to dochází. A stejně není šťastný.
Gackt zvedne ruce k Uruhovi a vtáhne si ho z posledních sil
do objetí.
"Jsme doma… všude je ticho. V naší zahradě voní sakury a tiše šumí potok. Mám tě zase vedle sebe v posteli… Nic víc už nepotřebuju. Viď, že jsi zařídil, aby nebyla sama..." Šeptá mu a hladí ho po vlasech s očima upřenýma na strop. Pak mu začne tiše zpívat.
"Jsme doma… všude je ticho. V naší zahradě voní sakury a tiše šumí potok. Mám tě zase vedle sebe v posteli… Nic víc už nepotřebuju. Viď, že jsi zařídil, aby nebyla sama..." Šeptá mu a hladí ho po vlasech s očima upřenýma na strop. Pak mu začne tiše zpívat.
Eien wo aruite yukeru
Korekara mo zutto futari de
Kono mune ni tsuyoku dakishimeta
Omoi wa kawara nai tatta hitotsu dake no
"Aishiteru"
"Aishiteru..."
Jeho hlas utichne, ještě chvilku ho hladí, než se zastaví i
jeho ruka. Modré oči už se nezavřou.
Miyavi, Reita, Ju-ken, Uruha
Uruha se v autě už ani netřese. Nenechává se ochromit
strachem, ale z očí se mu derou slzy. Svírá ruku svého Krále, aby mu byl
neustále nablízku, aby věděl, že je tady. +To je jedno.+ Opakuje si odpověď,
kterou řekl Hidemu o své jizvě. Nezáleží na tom, kolik jich bude mít, jen
jediná ho ničí zevnitř, ta na duši. Jenže on už je rozhodnutý. Ví přesně, co
udělá, pokud Král zemře. Jen toho musí ještě hodně stihnout. Už v autě sahá po
papíru ve dveřích a spisuje pečlivě každé slůvko, všechno, co musí být
zařízeno. Jen ho nesmí nikdo najít, ne dokud nedojde na jeho myšlenky."Už budeme doma můj Králi. Hezky ve své ložnici, víš. Ta, co toho tolik zažila." Hrdlo se mu svírá, když mluví o vzpomínkách o jejich chvilkách.
Ju-ken v autě pozoruje Kaie. Jak byl jindy citlivý jako
pařez, začíná tušit, že se stalo víc, než ví. Kai mu zatím nic neřekl, ale hodlá
to z něj vypáčit. Nemůže se dívat na výraz v jeho tváři, který ho usilovně
ničí. Zatím jen mlčí, sám vstřebává události, posledních hodin. Přesto si ho
přitáhne napůl do náruče a přitiskne rty do jeho vlasů.
"Kaoru tě potřebuje." Šeptne mu do nich a nakrčí jemně obočí. Oni dva zůstali, postarají se o všechno, kdyby…+Díky za ty roky, Gackt-san.+ Věnuje tichou vzpomínku. Možná je to zrada myslet si to už teď ale…Viděl jeho zranění, viděl podobné už tolikrát, že ví, jak to celé skončí a ano, zasáhlo ho to víc, než si kdy dokázal připustit.
"Ty víš, že si najdu další." Zamručí Miyavi, když shlédne na jeho pošramocenou kůži.
"Jakmile potkám další zaplatí za každou pitomou modřinu." Vrčí si dál a žene auto příšernou rychlostí ulicemi. Neřekne už nic víc, jen položí Sugizovi dlaň na stehno a silněji mu ho stiskne. Přál si, aby se rodiny spojily, aby došlo na tento souboj ale ne, on by si nepřál smrt Gackta. Už jenom ta poznámka, co prohodil při boji a jeho obratnost zařídili, aby k němu pocítil minimálně úctu a to může z jeho okolí říct jen málokdo. Ano, ani Miyavimu to není jedno. Ušklíbne se sám nad sebou, než smykem zastaví na příjezdové cestě.
Ven už se hrne i Ju a bere Kaie za pas. Kolem nich se zjeví Gacktovi muži, kteří hlídali rezidenci a většina z nich by měla Ju-kena a Sugiza poslechnout.
"Teď budete poslouchat jeho." Kývne hlavou na Miyaviho. On se Sugizem tohle všechno obstarají, o tom nepochybuje. Setká se s několika váhavými pohledy kolem sebe. Přitáhne si toho nejbližšího za límec k sobě a podívá se mu zblízka do očí a zvedne celé jeho tělo, že si musí stoupnout na špičky. Sám vypadá dost děsivě s tou krví všude.
"Chceš mi říct, že nebudeš?" Zavrčí na něj dost nahlas.
"Jestli ne, klidně si to vyřídím s vámi se všemi." Zamručí nepříjemně a setká se s pobaveným výrazem Miyaviho.
"Prskající kočka a oni jsou připo…" Protočí si očima, když si mumlá pro sebe a slyšet ho může tak maximálně Sugizo. A pak se stočí k mužům a začne je posílat na hlídky, kdyby se jim náhodou mělo dostat odplaty, dokud jsou oslabeni. Hide půjde za kluky, o tom nepochybuje, on se za nimi zastaví, až bude opravdu bezpečno.
"Jsi sexy, když úkoluješ." Neodpustí si poznámku směrem k Sugizovi. Tomu prostě nešlo odolat.
"Kaoru tě potřebuje." Šeptne mu do nich a nakrčí jemně obočí. Oni dva zůstali, postarají se o všechno, kdyby…+Díky za ty roky, Gackt-san.+ Věnuje tichou vzpomínku. Možná je to zrada myslet si to už teď ale…Viděl jeho zranění, viděl podobné už tolikrát, že ví, jak to celé skončí a ano, zasáhlo ho to víc, než si kdy dokázal připustit.
"Ty víš, že si najdu další." Zamručí Miyavi, když shlédne na jeho pošramocenou kůži.
"Jakmile potkám další zaplatí za každou pitomou modřinu." Vrčí si dál a žene auto příšernou rychlostí ulicemi. Neřekne už nic víc, jen položí Sugizovi dlaň na stehno a silněji mu ho stiskne. Přál si, aby se rodiny spojily, aby došlo na tento souboj ale ne, on by si nepřál smrt Gackta. Už jenom ta poznámka, co prohodil při boji a jeho obratnost zařídili, aby k němu pocítil minimálně úctu a to může z jeho okolí říct jen málokdo. Ano, ani Miyavimu to není jedno. Ušklíbne se sám nad sebou, než smykem zastaví na příjezdové cestě.
Ven už se hrne i Ju a bere Kaie za pas. Kolem nich se zjeví Gacktovi muži, kteří hlídali rezidenci a většina z nich by měla Ju-kena a Sugiza poslechnout.
"Teď budete poslouchat jeho." Kývne hlavou na Miyaviho. On se Sugizem tohle všechno obstarají, o tom nepochybuje. Setká se s několika váhavými pohledy kolem sebe. Přitáhne si toho nejbližšího za límec k sobě a podívá se mu zblízka do očí a zvedne celé jeho tělo, že si musí stoupnout na špičky. Sám vypadá dost děsivě s tou krví všude.
"Chceš mi říct, že nebudeš?" Zavrčí na něj dost nahlas.
"Jestli ne, klidně si to vyřídím s vámi se všemi." Zamručí nepříjemně a setká se s pobaveným výrazem Miyaviho.
"Prskající kočka a oni jsou připo…" Protočí si očima, když si mumlá pro sebe a slyšet ho může tak maximálně Sugizo. A pak se stočí k mužům a začne je posílat na hlídky, kdyby se jim náhodou mělo dostat odplaty, dokud jsou oslabeni. Hide půjde za kluky, o tom nepochybuje, on se za nimi zastaví, až bude opravdu bezpečno.
"Jsi sexy, když úkoluješ." Neodpustí si poznámku směrem k Sugizovi. Tomu prostě nešlo odolat.
Rei jde v závěsu za Hidem a Uruhou. Jakmile přiběhnou kluci,
nechá je, aby aspoň Hideho objali a pak je od něj zlehka odtáhne.
"Táta musí ještě pár věcí vyřídit. Půjdeme společně." Obejme je dlouze a vydechne úlevně, že je zpátky. Ne, on rozhodně na smrt připravený nebyl a chce si užít jejich dospívání. Stal se rodičem ani neví jak, ale rozhodně se té funkce jen tak vzdát nechce. Po očku se podívá na Kaie a mírně se usměje. Ani Kaoru nepřišel o dalšího otce. Slyšel, co se stalo a…Nezasloužil by si přijít o další dva. Jejich děti nebudu mít snadný život. Narodili se do něj, chápou, jak to kolem chodí. Mnohem víc, než on kdysi.
"Půjdeme do pokojů a počkáme tam na otce." Usměje se na ně smutně a trochu ztěžka se zvedne.
"Potřebuju trochu pomoct, pánové." Začne je úkolovat hned při prvním krůčku.
"Jen škrábnutí, takových už jste viděli." Ujistí je, že se nic neděje ale mluvit o tom, kdo to odnesl nejvíc…Jen při té myšlence se mu svírá hrdlo.
"Kai-kun. Jsem rád, že žiješ." Řekne na plnou pusu a je mu jedno, kdo ho slyší.
"I on…" Kývne hlavou na Ju-kena, kterému to vlastně už všechno dávno odpustil. Je stejný jako oni všichni, jak všichni kdo slouží mafii, kdo k ní patří, a pak zapluje do jejich pokojů, kde prohání syny, aby mu ránu ošetřili. Nějak je zabavit musí a jemu se uleví.
Ju-ken sám obejme oba a klidně si k tomu klekne. Jak Kai ta Kaoru jsou v pořádku, víc si snad přát nemůže. Na ty ztráty...Jich se nedotklo tak, jak se obával a na co byl připraven.
"Jsme společně, už nikdy jinak." Slíbí ji oběma, než jim pomůže vstát. Je tu příliš rušno a on potřebuje svůj klid, postarat se o rodinu.
"Pojďme taky z očí." Pobídne oba dva měkce a nakonec jde za nimi, jak kdyby nedokázal nebýt ve střehu. Je doma, oba jsou, v jeho tváři je vidět klid i únava, která na jeho tělo dolehne. Vždycky se uměl líp vypořádat se špatnými věcmi v klidu a bez zbytečných pohledů. Ohlédne se naposledy za chodbou vedoucí do Gackotvých pokojů. +Pošlu ti tygra na cestu Králi. Zůstaneš jediným v Tokyu, už navždycky.+ Po páteři mu přejde mrazí, když své oči vrátí zpátky před sebe. Rozloučil se po svém, tenhle čas patří jemu a Královně.
"Táta musí ještě pár věcí vyřídit. Půjdeme společně." Obejme je dlouze a vydechne úlevně, že je zpátky. Ne, on rozhodně na smrt připravený nebyl a chce si užít jejich dospívání. Stal se rodičem ani neví jak, ale rozhodně se té funkce jen tak vzdát nechce. Po očku se podívá na Kaie a mírně se usměje. Ani Kaoru nepřišel o dalšího otce. Slyšel, co se stalo a…Nezasloužil by si přijít o další dva. Jejich děti nebudu mít snadný život. Narodili se do něj, chápou, jak to kolem chodí. Mnohem víc, než on kdysi.
"Půjdeme do pokojů a počkáme tam na otce." Usměje se na ně smutně a trochu ztěžka se zvedne.
"Potřebuju trochu pomoct, pánové." Začne je úkolovat hned při prvním krůčku.
"Jen škrábnutí, takových už jste viděli." Ujistí je, že se nic neděje ale mluvit o tom, kdo to odnesl nejvíc…Jen při té myšlence se mu svírá hrdlo.
"Kai-kun. Jsem rád, že žiješ." Řekne na plnou pusu a je mu jedno, kdo ho slyší.
"I on…" Kývne hlavou na Ju-kena, kterému to vlastně už všechno dávno odpustil. Je stejný jako oni všichni, jak všichni kdo slouží mafii, kdo k ní patří, a pak zapluje do jejich pokojů, kde prohání syny, aby mu ránu ošetřili. Nějak je zabavit musí a jemu se uleví.
Ju-ken sám obejme oba a klidně si k tomu klekne. Jak Kai ta Kaoru jsou v pořádku, víc si snad přát nemůže. Na ty ztráty...Jich se nedotklo tak, jak se obával a na co byl připraven.
"Jsme společně, už nikdy jinak." Slíbí ji oběma, než jim pomůže vstát. Je tu příliš rušno a on potřebuje svůj klid, postarat se o rodinu.
"Pojďme taky z očí." Pobídne oba dva měkce a nakonec jde za nimi, jak kdyby nedokázal nebýt ve střehu. Je doma, oba jsou, v jeho tváři je vidět klid i únava, která na jeho tělo dolehne. Vždycky se uměl líp vypořádat se špatnými věcmi v klidu a bez zbytečných pohledů. Ohlédne se naposledy za chodbou vedoucí do Gackotvých pokojů. +Pošlu ti tygra na cestu Králi. Zůstaneš jediným v Tokyu, už navždycky.+ Po páteři mu přejde mrazí, když své oči vrátí zpátky před sebe. Rozloučil se po svém, tenhle čas patří jemu a Královně.
Uruha je vděčný, že je tu Hide s ním. Vždycky byl po jeho
boku ale teď....Potřebuje, aby odešel a Gackt to udělá za něj.
"Pomůžu mu na jeho cestě." Šeptne tiše. Nebudou si lhát. Není důvod. Jakmile se dveře zavřou, stočí oči na Gackta.
"Ano jsme doma, krásnější domov nikdo neměl. Dal jsi mi za ty roky všechno, co jsem si přál. S tebou byl můj život naplněný." Šeptá mu tiše s mírným úsměvem a omývá mu tvář, aby na ní nebylo ani trochu krve i rty. Pak se k nim skloní a zlehka ho líbne.
"Zařídil jsem všechno, na mě se můžeš spolehnout." Vytáhne kousek papíru, kdy všechno pečlivě sepsal.
"Nikdy nebude sama, postarají se o ni a my na ni počkáme, společně. Snad Kami dají a bude jí přáno spoustu šťastných let, až se probere." Ne, pořád ještě nepřestal doufat. Uruhovo tělo zaplavuje podivný klid, snaží se ho předat Gacktovi. Nenápadně sáhne pro jeho wakizashi, které je odloženo vedle postele.
"Pamatuješ, kdysi si mi jím vyhrožoval. Kdybych to tehdy věděl, asi ti řeknu ať mi ukážeš svou zbraň." Zasměje se tiše a v očích má všechno lásku, kterou k němu cítí.
"Asi by ses hodně divil. Že mě to tehdy nenapadlo." Postěžuje si a pak ztichne, aby slyšel jeho hlas. Hladí jej po tváři po zádech. Jakmile jeho hlas utichne, sveze po Uruhově poznamenané tváři další slza.
"I já tebe Ga-koi, na tom nikdo nic nedokáže změnit, ani osud. Ty jsi totiž tím mým." Broukne měkce a podívá se do otevřených očí, které postrádají život.
"Už jen chvilku, počkej na mě, půjdeme společně." Dodá ještě, než se zvedne postele. Vezme papír, kde jsou všechny příkazy od Mirai po majetky a přidá pečeť, která je zamčená v trezoru. Nikdo nebude pochybovat, že je jejich. Koutky má jemně pozvednuté, když zažehne plamen svíce, který se mu odrazí v očích. Půjde za svým Králem, už to nebude trvat dlouho. Nechá v podstatě jejich závěť na viditelném místě a přejde k posteli. Konečky prstů nechá Gacktova víčka klesnout a složí mu zlehka ruce, aby vypadal, že spí. Omyje poslední kapky krve a pak si sám klekne čelem k posteli, aby na něj viděl.
"Jeden život je pro nás málo. Jaro už odchází, ptáci pláčou i ryby mají oči plné slz." Broukne do ticha v místnosti a wakizashi, které pevné svírá si najde cestu do jeho břicha. První jen ze strany na stranu a pak i plynulým pohybem nahoru. Bolest je tolik osvobozující…
Miayvi už rozdělil úkoly, které byly potřeba, když si všimne Hideho venku. Vydá se jeho směrem a přidřepne k němu, než si odplivne na zem.
"Jeden by řekl, že mu těch psů nebude líto." Zamračí se sám nad sebou. On, který byl vždycky imunní proti všem pocitům. Sedne si vedle něj a hodí mu paži kolem ramen.
"Vyšlo to. Uru?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím a hned jak se dozví, co Hidemu řekl, když odcházel, napadne ho jako první jediná věc. Kolikrát si povídali, Uru mu říkal, že tu správnou osobu bude následovat i na smrt. Myslel si, že to bude jednou Hide ale… Prudce vstřelí na nohy a rozběhne se do ložnic. Pokud s ním nezůstal Hide, už s ním nikdo není, nikdo ho nehlídá! Skoro proběhne stěnou, aby našel Uruhu opírajícího se předloktími po postel. Zrovna se chce natáhnout pro Gacktovu dlaň, když se ohlédne a mírně pousměje.
"Promiň, musím jít." Shlédne pod sebe, kde je vidět, co udělal.
"Můžeš…" Požádá ho chraplavě.
Miayvi málem poklesne v kolenou, když ho uvidí. Tolik byl rád, že jemu se nic nestalo a…Přemůže v sobě ale úplně všechno a rozhlédne se po ložnici. První zajistí dveře, aby se sem nikdo jiný nedostal. Krátce kývne hlavou, když spatří katanu položenou opodál. Rozejde se k ní a vezme jílec do dlaně. Ruka se mu ani trochu nezachvěje, jeho stisk je pevný jako vždy, to se o jeho nitru ale říct nedá. Přistoupí pomalu k němu.
"Ty jsi jediný, kdo byl opravdu ve dvou rodinách. Vždycky." Řeknu mu jako poslední a pak plynulým pohybem ukončí jeho život a dá mu tím propustku do dalšího. Uru v to věřil a on sám už taky. Cítí, jak ho přemáhá slabost, přesto se dokáže posbírat a vzít Uruhovo tělo do náruče, aby ho položil vedle Gackta. Stojí ho veškeré síly jej uložit tak, aby vypadali, jako když spí společně, pak sáhne po přikrývce a s ní skryje všechny zranění.
"Dobrou noc, bratříčku. Brzy se setkáte." Řekne tiše, než vezme Srdce plamene, které zůstalo ležet na podlaze a ovine řetízek kolem jejich zápěstí. Pak vstane a nechá je být opravdu spolu. Sám dojde o několik metrů dál chodbou, mine beze slova Hideho a tam se teprve sesune k zemi. Jeho ruka už pomalu sahá po zbrani pečlivě ukryté. Tohle je i na ně příliš, nedokáže s tím prostě žít. Už, už by ji přiložil ke svému spánku, když se objeví i Sugizo. Podívá se mu do očí a v ten moment jeho ruka klesne. Ne, on ho nedokáže opustit. Pološíleně se na něj usměje a pak už jen hledí prázdným pohledem před sebe. V tu chvíli jakoby se celá rezidence propadla do ticha, které nedokáže narušit snad nic. Jak kdyby celý dům truchlil za smrt svých pánů.
"Pomůžu mu na jeho cestě." Šeptne tiše. Nebudou si lhát. Není důvod. Jakmile se dveře zavřou, stočí oči na Gackta.
"Ano jsme doma, krásnější domov nikdo neměl. Dal jsi mi za ty roky všechno, co jsem si přál. S tebou byl můj život naplněný." Šeptá mu tiše s mírným úsměvem a omývá mu tvář, aby na ní nebylo ani trochu krve i rty. Pak se k nim skloní a zlehka ho líbne.
"Zařídil jsem všechno, na mě se můžeš spolehnout." Vytáhne kousek papíru, kdy všechno pečlivě sepsal.
"Nikdy nebude sama, postarají se o ni a my na ni počkáme, společně. Snad Kami dají a bude jí přáno spoustu šťastných let, až se probere." Ne, pořád ještě nepřestal doufat. Uruhovo tělo zaplavuje podivný klid, snaží se ho předat Gacktovi. Nenápadně sáhne pro jeho wakizashi, které je odloženo vedle postele.
"Pamatuješ, kdysi si mi jím vyhrožoval. Kdybych to tehdy věděl, asi ti řeknu ať mi ukážeš svou zbraň." Zasměje se tiše a v očích má všechno lásku, kterou k němu cítí.
"Asi by ses hodně divil. Že mě to tehdy nenapadlo." Postěžuje si a pak ztichne, aby slyšel jeho hlas. Hladí jej po tváři po zádech. Jakmile jeho hlas utichne, sveze po Uruhově poznamenané tváři další slza.
"I já tebe Ga-koi, na tom nikdo nic nedokáže změnit, ani osud. Ty jsi totiž tím mým." Broukne měkce a podívá se do otevřených očí, které postrádají život.
"Už jen chvilku, počkej na mě, půjdeme společně." Dodá ještě, než se zvedne postele. Vezme papír, kde jsou všechny příkazy od Mirai po majetky a přidá pečeť, která je zamčená v trezoru. Nikdo nebude pochybovat, že je jejich. Koutky má jemně pozvednuté, když zažehne plamen svíce, který se mu odrazí v očích. Půjde za svým Králem, už to nebude trvat dlouho. Nechá v podstatě jejich závěť na viditelném místě a přejde k posteli. Konečky prstů nechá Gacktova víčka klesnout a složí mu zlehka ruce, aby vypadal, že spí. Omyje poslední kapky krve a pak si sám klekne čelem k posteli, aby na něj viděl.
"Jeden život je pro nás málo. Jaro už odchází, ptáci pláčou i ryby mají oči plné slz." Broukne do ticha v místnosti a wakizashi, které pevné svírá si najde cestu do jeho břicha. První jen ze strany na stranu a pak i plynulým pohybem nahoru. Bolest je tolik osvobozující…
Miayvi už rozdělil úkoly, které byly potřeba, když si všimne Hideho venku. Vydá se jeho směrem a přidřepne k němu, než si odplivne na zem.
"Jeden by řekl, že mu těch psů nebude líto." Zamračí se sám nad sebou. On, který byl vždycky imunní proti všem pocitům. Sedne si vedle něj a hodí mu paži kolem ramen.
"Vyšlo to. Uru?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím a hned jak se dozví, co Hidemu řekl, když odcházel, napadne ho jako první jediná věc. Kolikrát si povídali, Uru mu říkal, že tu správnou osobu bude následovat i na smrt. Myslel si, že to bude jednou Hide ale… Prudce vstřelí na nohy a rozběhne se do ložnic. Pokud s ním nezůstal Hide, už s ním nikdo není, nikdo ho nehlídá! Skoro proběhne stěnou, aby našel Uruhu opírajícího se předloktími po postel. Zrovna se chce natáhnout pro Gacktovu dlaň, když se ohlédne a mírně pousměje.
"Promiň, musím jít." Shlédne pod sebe, kde je vidět, co udělal.
"Můžeš…" Požádá ho chraplavě.
Miayvi málem poklesne v kolenou, když ho uvidí. Tolik byl rád, že jemu se nic nestalo a…Přemůže v sobě ale úplně všechno a rozhlédne se po ložnici. První zajistí dveře, aby se sem nikdo jiný nedostal. Krátce kývne hlavou, když spatří katanu položenou opodál. Rozejde se k ní a vezme jílec do dlaně. Ruka se mu ani trochu nezachvěje, jeho stisk je pevný jako vždy, to se o jeho nitru ale říct nedá. Přistoupí pomalu k němu.
"Ty jsi jediný, kdo byl opravdu ve dvou rodinách. Vždycky." Řeknu mu jako poslední a pak plynulým pohybem ukončí jeho život a dá mu tím propustku do dalšího. Uru v to věřil a on sám už taky. Cítí, jak ho přemáhá slabost, přesto se dokáže posbírat a vzít Uruhovo tělo do náruče, aby ho položil vedle Gackta. Stojí ho veškeré síly jej uložit tak, aby vypadali, jako když spí společně, pak sáhne po přikrývce a s ní skryje všechny zranění.
"Dobrou noc, bratříčku. Brzy se setkáte." Řekne tiše, než vezme Srdce plamene, které zůstalo ležet na podlaze a ovine řetízek kolem jejich zápěstí. Pak vstane a nechá je být opravdu spolu. Sám dojde o několik metrů dál chodbou, mine beze slova Hideho a tam se teprve sesune k zemi. Jeho ruka už pomalu sahá po zbrani pečlivě ukryté. Tohle je i na ně příliš, nedokáže s tím prostě žít. Už, už by ji přiložil ke svému spánku, když se objeví i Sugizo. Podívá se mu do očí a v ten moment jeho ruka klesne. Ne, on ho nedokáže opustit. Pološíleně se na něj usměje a pak už jen hledí prázdným pohledem před sebe. V tu chvíli jakoby se celá rezidence propadla do ticha, které nedokáže narušit snad nic. Jak kdyby celý dům truchlil za smrt svých pánů.
Žádné komentáře:
Okomentovat