Hromadné - V tomto životě nebo v tom příštím. - část 1.

(Gacktova rezidence)

Gackt, Aoi, Kai, Hide, Sugizo

Po tom útoku při jednání rodin Yakuzy zůstali Aoi a Inoran v domě Krále. Sice se jim podařilo utéct společně a odjet hned tím prvním vozem, který byl ukrytý blíž, ale nakonec je Gackt dokázal kontaktovat a k překvapení všech taky přesvědčit o tom, co se chystá udělat a proč je k tomu potřebuje. Po tom, co viděli, co se přihodilo na poradě a kam až čínské prsty dosáhly, začali být i oni přesvědčeni, že je potřeba ten plevel vyrvat. Aoi se pořád zlobil na Miyaviho. Nechápal, jak někdo jako on nemohl pochopit, o čem mluvil. Chtěl toho muže dopadnout tiše a zajmout, aby z něj pak lidé jako Orel mohli vymlátit všechny informace a on si snad bláhově myslel, že to chce dělat Aoi sám a ještě na místě?
"Někdy má v té hlavě vážně jenom nábojnice..." Zlobí se na jeho adresu, zatímco sedí společně s Inoranem v Gacktově zahradě a čistí hlaveň své pistole. Oba dva jsou oblečení tak, aby jim nic nepřekáželo v pohybu a ozbrojení. Aoi především několika pilulkami, mimo jiné i pro ně, kdyby padli do zajetí. Trvalo několik dlouhých dní, než se zmobilizovaly všechny síly a stanovil den, kdy se rozhodli jednat.
Gackt už nehodlal nic dlouho odkládat a možná to tak bylo lepší. Ještě by si všichni všechno patnáctkrát rozmysleli a odvolali nebo vymýšleli další komplikace.

Kai se za těch několik dní zotavil a dal dohromady. Odpočinul si, dohnal tak svou krevní ztrátu, ale levá ruka byla vyřazená z provozu a nehybná. Naštěstí jen dočasně. Musel jí mít přivázanou obinadly k tělu, aby ji šetřil a nepraskly mu stehy, ale i tak trval na tom, že se téhle akce zúčastní. Kaoru měl zůstat v tomto domě. Na štěstí Gackt netrval na tom, aby šel s nimi a zocelil se tak přímo v boji. Zřejmě i on vnímal vážnost situace a rozhodl se všechny mláďata chránit a ušetřit je toho. Syn je s Ju-kenem oba přemlouval, aby mohl jít. Po tom, co zažil, nechtěl stát stranou, ale oni mu to zakázali. Prostě to bylo nutné. Někdo ten velký dům musí zdědit, kdyby došlo na nejhorší. Když se Kai doslechl, co Ju-ken udělal tomu muži, nepřekvapilo ho to, ale zkazky teď o něm kolovaly po celém domě a lidé se ho báli ještě víc. Co s ním dělal dál, když ho měl v zajetí, okolo toho už kolovaly legendy a srovnávali ho s Orlem. Kai tam nechodil, nepotřeboval to vidět. Stačilo, že to bylo občas slyšet. Teď zrovna pomáhá oblékat svého Tygra. Ani jeden nemluví. Není to potřeba. Panuje tu klid a ticho před bouří a oni si rozumí i beze slov.

Sugizo nevěděl, kam skočit dřív, když se celá svatyně obrátila vzhůru nohama, ale nakonec se mu podařilo situaci zachránit a všechny důležité lidi dostat do bezpečí. Gackt tak nakonec neutrpěl na pověsti. Bohužel se tam připletla taky policie a nešlo to jinak, než že nastavil vlastní krk, aby mohl Gackt s Uruhou odjet. Skončil na výslechu a několik dní v zadržovací cele, ale nakonec mu nedovedli nic dokázat přímo a se štědrou Gacktovou finanční podporou ho pustili s tím, že ho budou bedlivě sledovat. Žádné stopy nikdy nevedly přímo k němu, i když ho měli v hledáčku dlouho jako velké zvíře. Kromě toho několik vysoce postavených policistů dlužilo Gacktovi různé službičky a taky existovala korupce. Jakmile byl zpět doma, rozjeli se velké přípravy a díky nim nemohl zkontaktovat Miyaviho. Pořád musel přemýšlet nad tím, jak rychle z toho domku zmizel a pak už ho ani nezahlédl. Museli se starat každý sám o sebe. Opravdu mu chvíli hrozilo, že teď za mřížemi skončí zase on. Osud by měl opravdu zvrácený smysl pro humor. Když se na příjezdové cestě objeví opancéřované auto, jde je osobně přivítat a odvést dovnitř. Drak byl totiž tady.

Mohlo to vypadat, že po návratu ze svatyně bude mít Hide hodně nad čím přemýšlet, ale opak byl pravdou. I když s Gacktem nestačil mluvit a nakonec nedošlo ani na jejich konflikt, na který se v duchu těšil, celá situace a především Uruha sám dokázali obrátit jeho přesvědčení. Pokud chtěli zůstat doma, museli se zbavit nepřítele a to šlo jedině s Králem, který byl najednou rozum sám a otevřený jakékoliv komunikaci a kompromisu. Svět se nejspíš zbláznil, ale teď musela jít hrdost obou stranou. Oba chlapce má s sebou. Domluvili se, že bude nejlepší, když budou bránit jenom jednu rezidenci a ne dvě a domluvili se, že to bude ta Gacktova. Hide přivezl všechny svoje muže, kteří však měli pokyny, kde se shromažďovat a hlídat nebo kam jet a co dělat. Mnoho dalších se k nim připojilo jen díky tomu, že byl zde, přesně tak, jak Uruha předpovídal. Přivítají se s Reitou a chlapci i se Sugizem a nechají se jím odvést do nitra domu, kde si kluky i s chůvou převezmou Gacktovi lidé. Hide se za nimi dívá dlouho a vůbec mu z toho není dobře. I když si to kluci neuvědomují, mohlo by to být naposled, co je vidí. I on a Rei jsou plně ozbrojeni a připraveni. Jakmile se u nich objeví Uruha, přivítají se s ním.
"Teď máš čas s nimi po letech mluvit. Možná už je neuvidíme..." Řekne mu až moc pesimisticky a mračí se.

V ten okamžik se objeví i Gackt sám. I přese všechno, co má na sobě za arzenál, vypadá jak by šel fotit pro módní časopis a Hide se nad tím ušklíbne. S Uruhou byli za Mirai v nemocnici. Dlouho přemýšleli, jestli není čas odpojit její přístroje, kdyby se náhodou nevrátili. Nakonec to však neudělali a rozhodli se dát jí ještě jednu šanci na život, jakkoliv byla mizivá. Gackt sleduje Hideho oči, když se dívá za chlapci. Chápe ho… velmi dobře ho chápe.
"Probereme to ještě jednou a naposled a pak vyrazíme." Řekne jim tiše. Teď, než začne být někdo z nich nervózní. Ty plány viděli už asi tisíckrát, všechny informace byly nespočetněkrát ověřeny, dokonce i skrz policii. Gackt se chystal vyhlásit válku uvnitř Tokya a ohrozit životy civilních obyvatel, ale nešlo to jinak. Nepochyboval, že už poslali profesionální zabijáky, aby se ho zbavili, teď už neměl nikdo, co ztratit a Čína mohla přestat našlapovat potichoučku. Všechno bylo odhaleno, nic se nemuselo skrývat. Mohlo to přijít odkudkoliv v jakoukoliv chvíli. Vlastně několik posledních nocí ani nespal a paranoidně hlídal Uruhův spánek. Tihle zabijáci byli schopní dostat se kamkoliv a svou práci nikdy nespletli.
"Bude to tam jako nedobytná pevnost. Čekají nás, nevěřím, že nejsou připraveni. Na léčky už není čas. Udělám to já." Prostě vejde, namíří zbraň a rozpoutá peklo, kterému vládne. Nepošle nikoho jiného, protože je u toho vysoce pravděpodobné, že už neodejde. A vlastně mívá v podobných situacích neskutečné štěstí. Jako tehdy, když s sebou odvezl Uruhu na motorce.

Inoran, Reita, Ju-ken, Miyavi, Uruha

Inovi se moc nechtělo do Gacktova domu. Nejradši by zůstal s Aoim někde stranou. Pokud měli být ale součástí, bylo lepší, když byli přímo u zdroje a tím Gacktova rezidence rozhodně je. Sám si chystá svou zbraň, i když nevypadá, že by byl nadšený, když ji má v rukou. Za ty roky se opravdu zlepšil ve střelbě, už jen proto, aby mohl Aoiho lépe chránit, nikdy si však k ní nenašel takový vztah.
"Vždycky má v té hlavě spíš nábojnice." Okomentuje Aoiho poznámku s mírným pozvednutím koutků.
"Mohl nás vzít oba jednou ranou." Dodá ještě. Upřímně je rád, že to Miyi udělal, protože by ho nepřepral, to ví. Jeho místo bylo prostě za volantem. Stejně jako ve svatyni, měl i nyní připravených několik únikových plánů. Hromadu aut a motorek pro všechny případy a taky Les, která kotvila nedaleko přístavu, kde odpočíval jejich motorový člun.
"Nemám z toho dobrý pocit." Pomalu vzhlédne od své zbraně a po zádech mu přeje mráz, když se podívá na Aoiho. Ano, má strach ale ne o sebe.  Jakmile má hotovo zasune zbraň do pouzdra a zkontroluje ještě několik bombiček v náprsní kapse. Tohle vyžebral od Uruhy, pro útěk snad není nic lepší. Ještě několik malých nožíků, kterými se dá dobře bránit, stejně jako přeříznout dráty a nastartovat snad cokoliv. Na stole leží rukavice z té nejlepší kůže, pod kterými volant ani řídítka motorky neproklouznou. Pomalu vstane ze svého místa a přejde k Aoiho zádům, když zkontroluje hodiny.
"Je čas." Broukne měkce se rty v jeho vlasech a políbí jej.
"Aoi-koi, nikdy niko nikoho nemiloval víc, jak já tebe. Chci, abys to věděl. Jsi pro mě naprosto vším, byl jsi od první chvíle." Krátce si pozvedne, než mu pomůže vstát a přitiskne ho za pas k sobě.
"Utíkej, když to bude nutné a neohlížej se." Poprosí jej měkce, když konečky prstů sjede po tváři a pak se nakloní pro dlouhý, láskou naplněný polibek a pak už ho za ruku za Gacktem na domluvené místo.
Ju-ken měl od událostí ve svatyni spoustu práce. Hlavně Natsume si jeho společnosti dost užíval. Ne, nezabil ho, jak mu slíbil. Pomalu ho připravoval o rozum svým promyšlením mučením. Zasloužil si to a on neodpouštěl. Ne, pokud někdo sáhl na jeho rodinu. Kdysi ho připravil o přítele a teď se ho pokusil připravit o druhého. A to je dost, aby trpěl dlouhé týdny. Při poslední jeho návštěvě, kdy se křik muže ozýval celou rezidencí, se málem neudržel a opravdu ho zabil. Všechny potřebné informace už z něj dostal a stejně mu nedával klid. Naštěstí se včas zastavil, aby si svou nynější hračku ještě nějakou chvíli užil. Snad bude mít příležitost. Mužům, kteří zůstali v rezidenci, nakázal Natsumeho zabít, pokud by se nevrátil. Pomalu, bolestivě, tak jak si zaslouží. Několik desítek minut, když se vracel z jeho vězení, si držel skoro děsivý výraz, který následně povolil.
"Víš, že nejsem rád, když jdeš taky." Oznámí mu klidným hlasem a shlédne na jeho poraněnou paži.
"Kai-chan." Zamručí tiše, když sáhne do kapsy bundy, pod níž jsou schované dvě obrovské zbraně s děsivou kresbou a na bedrech tygří drápy v přesně tvarovaných pouzdrech. Vytáhne řetízek s přívěškem ve tvaru placky, na níž je z přední strany hlava tygra.
"Nesmíš ho ztratit, opatruj ho jako oko v hlavě, je to váš lístek pryč. Slib mi, že uděláš všechno proto, aby se vám nic nestalo." Zamračí se na něj se starostí v očích a otočí přívěšek, aby viděl na kód na druhé straně.
"Víš, kdo ho dokáže načíst. Je tam číslo účtu, heslo a všechno potřebné k tomu, abyste zmizeli a začali znovu." Vysvětlí mu to, když bere jeho tvář do dlaní.
"Braň našeho syna. Někdo se o něj musí postarat." Klade mu na srdce, aby byl on tím, kdo to udělá. Je mnohem obratnější, než on sám. A Ju mu může dát náskok, když to bude nutné, udělá to, kdykoliv.

Miy dokonale zuřil, když zjistil, že je Sugizo ve vazbě. Zabil několik mužů v haciendě, kteří se ho snažili zastavit, aby se sám, po zuby ozbrojený nevydal na stanici a prostě ho odsud nedostal. Kdyby Sugiza zavřeli, už by mu nikdo nezabránil si pro něj dojít. To leda smrt a i tu by zabil, jak mu kdysi slíbil. Jediný, kdo ho donutil se trochu uklidnit, byl Hide, který mu nafackoval a poslal zpátky do pokoje, jak malého kluka. Ale on na něj vždycky platil. Je to jen vazba…Opakoval mu a po několika prostředníčcích mu dal za pravdu. Naštěstí ho brzy pustili a jemu se ulevilo. On moc dobře věděl, jaké je to ve vězení a nedopustil by, aby tam Sugizo skončil. Osud má fakt pošahaný smysl pro humor. Teď už ale sedí ve svém autě a míří k rezidenci. V závěsu za Hideho autem, aby kontroloval situaci. Jeho přesně šitá bunda schovává vybavení větší prodejny se zbraněmi a za pasem má schovaných i několik granátů. Není přece nad pořádný výbuch.
Rei nakonec v noci přišel za Miyavim, aby si chvíli popovídali. A ano, trochu popili. Namíchal mu svůj speciální drink, po kterém odpadl za vlast, a stačilo jich jen několik. Se slovy, že se aspoň vyspí, odešel zpátky za Hidem a užíval si jeho blízkost. On sám si moc dobře uvědomoval riziko pro všechny. Jenže nebylo zbytí, to věděl. Nejradši by se k rezidenci vydal na motorce, aby si pročistil hlavu, ale mnohem víc chce trávit poslední chvilky s Hidem a kluky. Můžou být poslední, pravděpodobnost je velká. Svou krásku má přistavenou u rezidence, on je rozhodně užitečnější na ní.  Sám má na sobě oblečení na motorku, které mu přesně padne a neomezuje ho v pohybu. Je na něj zvyklý a cítí se v něm nejlépe. Své hvězdice doplnil o několik vrhacích nožů a Hideho kamarádku na slony, kterou kdysi dostal taky. Nikdy ji neodložil a teď na to rozhodně chvíle není. I on se dost zlepšil ve střelbě, stejně jako Ino. Ještě v autě rozepne bundu u krku a vytáhne prstýnek na řetízku.
"Koupil jsem si ho sám. S tebou bych se taky nikdy nedočkal." Sdělí mu jednoduše a zase ho schová s pohledem upřeným před sebe a nic neříkajícím úsměvem.
"Ale žádná bílá, jasné." Dodá ještě, snažíc se o bezstarostný podtón. Sotva vystoupí z auta, je jim v patách Miyavi společně s dalšími muži.
"Je nás jak škaredých psů." Neodpustí si poznámku Rei tak, aby ho slyšel jen Hide. Na tváři mu sedí maska, kterou si jen z nostalgie nasadil. Jeho dávné brnění, třeba se teď bude hodit. Kluky políbí do vlasů a zašeptá jim několik slov o tom, jak se mají chovat, místo vyznání, čistě proto, aby nepropadl stísněným pocitům. Stejně mu není dobře, že je tu nechává.
"Ještě chytnou nějaké zlozvyky." Protočí očima v sloup a ušklíbne se, když se podívá na záda Sugiza, kráčejíc za ním.

Uru zatím sedí v ložnici na nízké posteli a mne si konečky prstů. Několikrát se s Gacktem plamenně pohádal bez dalších svědků, protože se ho snažil přesvědčit, že půjde s ním. Pomůže mu uniknout, zvládl by to, to přece ví. Nebylo by to poprvé. Ale ne, jeho Král si postavil hlavu, že s ním nepůjde a ano, měl několik hodin tichou domácnost, kdy se Uru urazil, aby se vzápětí mohli usmířit a hned několikrát. Stejně mu to pořád měl za zlé a nedal si pokoj ani na chviličku. Kde by kruci měl jinde být, než po jeho boku! Ne on ho prostě nenechá jít samotného. Musel se před chvíli znovu obléct, protože se královsky rozloučili. Zvedne se z postele a přejde ke stolu, kde jsou vyskládané jeho hračky. Několik sad paklíčů, drobných, jenž schová všude a taky, že to udělá. Zbraň, velmi malá a účinná, ta samá, kterou tehdy použil při promoci. Vzpomene si na Mirai a něco uvnitř hrudníku jej ostře bodne. Ona to přežije, a oni taky. Ujišťuje se v hlavě, zatím co sahá po stříbrné struně s ozdobnými konci. Jeho nová hračka. Pro jeho oblíbené stíny ideální a navíc, mu skvěle ladí s doplňky samozřejmě. Schová ji do kapsy dlouhého, černého kabátu, který těsně obepíná jeho tělo. Spodní část má několik rozparků, aby mu látka nepřekážela v pohybu. Srovná dlouhé prameny, obarvené dočasně na černo a podívá se na svůj odraz v zrcadle s krátkým povzdechem. Nasadí hrdý výraz, než vykročí z pokoje a zamíří za ostatními. Potká se s Hidem, kterému věnuje dlouhý pohled a nepatrné pozvednutí koutků, než se jeho očí stočí na kluky odcházející do pokoje. Kývne hlavou a na krátko zmizí za dveřmi, aby si s nimi promluvil, omluvil se a daroval jim něco na památku. Jen pro jistotu, protože to všichni to přece přežijí! Zanedlouho se připojí k ostatním a probodne Gackta pohledem, kterým mu jasně říká, že zásadně nesouhlasí s tím, aby tam šel sám. Nemusí ani nic říkat, jeho postoj naštvané manželky mluví za všechno a ne, tohle ani ten nejlepší sex nespraví, a že nebyl jen jeden. Přesto všechno má v očích stín strachu a osudovost citu, který pro něj vždycky bude hořet.
"Dostanu tě ven." Stojí si neochvějně na svém Uru. Teď je to snad poprvé, kdy nedokáže jen tak mlčet. To už jsou v místnosti všichni. Ju-ken postávající v pozadí, opírajíc se o stěnu a mračí se na všechny kolem s rukama založenýma na hrudi.
"Dva budete nápadní." Dá Králi za pravdu. A vnitřně se lekne, když na něj Uru upře svůj vražedný pohled. Tak tímhle si zavařil.
"Je to ideální, odvede pozornost a pak nebude problém postřílet zbytek." Ozve se i Miyavi, který si spokojeně hoví zadkem na stolku, oči přikované výhradně na Sugizovi. Ani nestihl mít chvilku pro sebe. Potřeboval si ho osahat, aby věděl, že mu ti zmetci ve vazbě nic neudělali. To by pak bylo šílenství hodné jeho povahy.
"Má smysl se tady zdržovat?" Ozve se podruhé. Ne, že by se nemohl dočkat, ale pořád v hlavě převrací možnost, že si zjistí jméno toho, kdo Sugiza zatkl a půjde si to s ním vyřídit. Dost dlouze vyřídit.
"Ani kulka nazmar, hm." Přidá se Rei s protočením očí v sloup.
"A že mu žádná nezbude." Přidá se Ino, když i on s Aoim vstoupí mezi ostatní.
"Zbrojní průmysl zapláče, až ho někdo oddělá." Kontruje Rei dostojíc své typické povaze.

Gackt, Aoi, Kai, Hide, Sugizo

Aoi stojí ještě několik okamžiků zády k Inoranovi a hledí oknem do Gacktovy nádherné, uklidňující zahrady. Zná ji moc dobře, nějakou dobu tady byl doma. Moc se tady toho nezměnilo. Gackt byl vždycky na tradice. Pocítí jeho dlaně na svých ramenou i jeho rty ve vlasech a na okamžik zavře oči a pousměje se. Nadechne se, aby mu řekl, že ví a půjdou, ale Ino mu začne šeptat slůvka vyznání a jeho srdce se neskutečně rozhoří. Vybral si správně, tu noc, kdy za ním šel do hotelu, aniž by ho znal. Srdce ho za ním táhlo, volalo po své druhé polovině a i když se hádali sebevíc, nikdy toho nelitoval. Otočí se zvolna čelem k němu a dlouze se mu podívá do očí. Nachází v nich všechno, co kdy chtěl.
"Ty víš, že bez tebe nikam nepůjdu." Řekne mu měkce a přiblíží se svými rty, aby jimi přejel po těch jeho.
"Neexistuje jiné bezpečí, než tvoje náruč, i kdyby to měl být poslední nádech. Labuť nikdy nebude pokračovat bez svého druha." Vysvětlí mu, co Inoran dávno ví. Vřele mu oplatí polibek, pevně stiskne jeho dlaň ve své a vykročí s ním do Gacktova jednacího pokoje, kde už budou všichni.

"Vím, a ty víš, co ti odpovím." Řekne měkce Kai, když těkne  pohledem nahoru k Ju-Kenovi a dopne poslední sponu. Pak zvolna přenese pohled na jeho dlaň, ve které se leskne ten přívěšek. Chápe dobře jeho význam, když o něm Ju začne mluvit, jen nikdy neslyšel o jeho existenci. Ju-ken ho stále má čím překvapovat, i po těch letech. Vždycky byl dobře zařízený. Vážně přikývne a převezme si ho, ale tak jako, když šli do svatyně, ani teď si neumí představit, že by svého druha kdekoliv nechal. Měl na starost ještě syna a taky jejich majetky, které Ju-ken tak pracně budoval, ale přesto… Kdyby se mu něco stalo, asi by ty odpovědné mučil stejně jako to viděl u něho. A pak by se zbláznil. Zavěsí si ten šperk kolem krku a zastrčí ho pod oblečení. V jakékoliv kapse by byl mnohem víc v nebezpečí. Velmi vážně s jemně nakrčeným čelem se mu podívá do očí a vytáhne se na špičky, aby ho políbil na rty s dlaněmi opřenými o jeho hruď, než se i oni vydají za ostatními.

Pohled na Reitu s maskou už přijde Hidemu skoro divný, tolik si odvykl na to, že ji nosíval. Svou myslí už je u Gacktových slov a plánů, ale zároveň mu pořád odbíhá k prstýnku na Reitově krku a jeho slovům z auta. Byl rád, za tenhle jeho smysl pro humor, aby mu odlehčil a na druhou stranu… Pokud z toho vyváznou živí, udělá to. Vezme si ho, už se rozhodl. Ušklíbne se na jeho poznámku o psech.
"Jeden ošklivější, než druhý, to je pravda." Šklebí se zrovna na Kaie, když prochází kolem něj a ten protočí očima. Pak kývne bradou na Uruhu, který vypadá, že Krále přetáhne po hlavě válečkem, odtáhne ho za vlasy do ložnice a zamkne ho tam. Gackt samozřejmě dělá, že to nevidí, úkoluje všechny svoje podřízené a Hide si namlouvá, že se královsky baví. Jenže ani jednoho z nich nechce vidět naposled. Nejspíš ani Gackta ne… teď už ne.
"Kdy jsem tak strašně vyměkl..." Zašeptá Reitovi, zatímco má založené ruce na prsou. Uru se hlasitě ozve, že Gackta zachrání a Hide stáhne obočí. Vůbec se mu to nelíbí. Dostane se kvůli němu do pěkného průseru a odskáče to. Je moc zaslepený. Všichni tady někoho mají, pro koho by položili život, ale v případě Páva mu to nějak nedělá dobře. Asi proto, že je pořád v srdci jeho bratrem. Ohlédne se po Ju-kenovi, spatří jeho výraz a rozesměje se.
"No né, Uru-chan, Pávi asi pěkně štípou, když před nimi utíkají i velké chlupaté kočky." Ozve se hlasitě. Nikdo si nedovolí smát, jen Reita a Miyavi. Kai se mračí jako noc, Hide mu pošle vzdušný polibek a gesty mu připomene střelbu v baru, čistě z provokace a Aoi protočí očima.
"Všichni mrtví, dřív, než opustíme brány rezidence..." Odtuší.

Sugizo stál doteď tiše a nenápadně, ale když promluví Miyavi, stočí k němu oči. On Gackta klidně obětuje, o tom nemá pochyb, ale jeho úkolem je Krále ochránit. Proč se oni dva vždycky dostanou do takového střetu zájmů? +Budeme mít někdy klid?+ Napadne ho v duchu a to ani netuší o tom, že o jeho vztahu s Orlem už Král několik dní ví.
Gackt to nedal ničím najevo. Su na sobě cítil Miyaviho oči celou dobu, ale teď mu ten pohled oplácí. V jeho tváři se nic nepohne, ale podvědomě se naježí, když si z něho kluci začnou utahovat kvůli munici a ještě k tomu naznačují jeho smrt. Snad poprvé v životě ho opustí jeho dokonalý klid, když vrhne po Reitovi takovým pohledem, až se vzájemně málem očima zavraždí s Hidem vedle něho. "Nech plánování na Králi Draku, víš, že jsi moc impulsivní a jemu to vždycky vyšlo." Připomene mu a snaží se ignorovat Aoiho, kterého vidí koutkem oka, jak si černým pilníčkem z lávového skla piluje nehty. Dává jim tím najevo, že jsou všichni jak malá děcka a nehodní jeho majestátu. Výborně… pak, že s Uruhou nemají nic společného.

I Gackt si dobře všiml, jak Sugizo zareagoval. To proto, že už o nich ví a všímá si každé drobnosti mnohem víc. Pánové se začínají špičkovat, venku na ně čekají vážené hlavy všech rodin a začíná být neslušné nechat je čekat. Muži by mohli začít být nervózní a pak dochází ke zbytečným chybám.
"Sejdeme se zase tady. V tomto životě nebo v tom příštím." Řekne jednoduše na to všechno, kývne a pak dlouhým krokem vykročí z místnosti, až za ním vlaje jeho plášť. Už bylo řečeno úplně všechno, rozloučili se s kým mohli, zajistili, co se dalo a teď se jednou pro vždy zbaví toho zaníceného vředu na tváři Tokya. Nasedne do svého auta a nechá se odvézt rovnou před hlavní brány. Je to divný pocit, nechat Uruhu na jeho vlastním stanovišti, samotného… Poslední nádech, vystoupí a sebevědomě kráčí rovnou dovnitř. Nezastaví ho vůbec nikdo. Působí tak sebejistě, jako by byl členem tohoto domu a těm Číňanům to vůbec nedochází. Prostě stojí kolem, kouří, povídají si, hlídkují, někdo ho dokonce pozdravil, aniž by se na něj pořádně podíval. Projde halou, výbornou čínštinou se zeptá, kde najde pana Lee a dostane se až k těm dveřím. Za nimi je boss v obložení mnoha mužů a taky má u sebe svou ženu. Nenamíří nejdřív na něho, teď se chce pomstít. Padne první výstřel, ta žena se zhroutí tělem na stůl, kde se rozlije rudá kaluž a muži vstávají, vytahují zbraně a začínají hulákat.
"Za Miari." Ucedí Gackt skrze zuby, než začne jeho tanec s krytím. Je to zázrak, když se mu několik dlouhých sekund daří uhýbat a couvat zpět za dveře, kde už není sám. Sugizo je s ním a snaží se vybít ostrahu u dveří i ty, co přibíhají. Jak se sem dostal se snad ani neptá. Jen Su ví, že ho sem protáhl Miyavi okénkem od kanalizace a sám je někde poblíž, když kryje pro změnu jeho cestičku. Nejvyšší čas, aby se objevili ostatní.
"Promarnil jsi šanci, utíká." Štěkne po Gacktovi, zatímco slyší bengál z druhé strany budovy. Nejspíš Hide…