Hromadné - Nejdřív pod křídly Draka a teď pod těmi démonickými! - část 4.

(Svatyně Izumo-Taisha)

Gackt, Hide, Kai, Aoi, Sugizo

Kai na okamžik stočí oči na Kaoru vedle sebe a vidí, že on si Hideho syny a Fénixe samotného prohlíží stejně zvědavě jako oni jeho. Prostě tu hodně z nich mělo už solidní pověst. Pak se jimi vrátí na Reitu, který se usmívá a sám se pousměje a přikývne. Jen o něco smutněji, protože jeho rodina je Ju a on ví, co Reitovi udělal. Proto v té jeho větě vidí asi víc, než v ní doopravdy je. Měl by se konečně uvolnit a přestat všude vidět bubáky.
"Jaké to je žít vedle někoho tak nepředvídatelného?" Zeptá se trochu zvědavě, i když to není nejlepší téma před dětmi dotyčného, ale co už? Musely toho vidět už hodně. Jeho oči konečně dostanou teplejší nádech, když mu Reita řekne, že je rád, že se mají dobře. A navíc to není všechno. Nakloní hlavu mírně k rameni po všech jeho slovech a sám se usměje.
"Kdysi jsme přece byli přátelé..." Přikývne souhlasně hlavou a v jeho srdci se ozve slabé volání, které by si přálo ty časy obnovit.
"I vy na sebe dávejte pozor. Je snadné se do něčeho zaplést." Chvíli sleduje oba chlapce, když jim Rei dává ponaučení.
"Tohle je dobrá lekce. Nezapomeňte ji." Dodá. I muži jako oni by měli zůstat v jistém ohledu spravedliví. Správně si vybrat… Teď už se v jeho tváři odráží ten starý Kai, kterého Rei znal.
"Hmm, škoda. Málem jsem ti přikývl." Řekne pak, když pozvedne bradu výš a krátce se podívá na Kaoru.
"On si myslí, že je vtipný, víš? Vždycky si to myslel." Řekne mu, ale Kaoru se dál tváří vlídně a raději nic neříká. Těžko říct, jestli je Rei nervózní nebo je opravdu tolik rád, že spolu zase mluví, když se začíná plést do svých dobráckých poznámek. Škoda, že si to pivo nemůžou dát.
"Možná." Připustí Kai, ale jistý si tím moc není. Rozhodně budou učit Kaoru, aby chránil především jejich odkaz a zachoval věrnost jejich rodině. Kdyby přemýšleli takhle, nemuseli by být v mafii. Ani jeden z nich si při tom nevšimnou muže, který přijde chodbou směrem od Kaiových zad. Natsume-san se vůbec nezastaví v kroku, když zvedá ruku s pistolí, míří na Kaie a jeho cíl je jasný. Dostat Ju-kena definitivně na kolena, i když odsud neodejde živý. Za tímhle spiknutím bude někdo, kdo mu velí. Hide zvedne koutky nahoru, když se Uru uvolní a začne vtipkovat.
"Přesně tak. Miy jich má dostatek. Jen bych musel vědět, kde zrovna je." Rozhlédne se jako by ho snad mohl spatřit, ale pravda byla, že by střílel i bez něho a pak by se muselo ukázat, jak moc mu přeje štěstěna. Uru pak přeladí na vážnější notu a on se mu podívá dlouze do očí.
"To on nikdy nedovolí..." Přivře oči, když zvedne oči nad jeho hlavu. I když se chce Král dohodnout, Hide nevěří, že to bude mít delšího trvání, než dokud nedosáhnou svého cíle. A pak budou zase tam, kde začali. I on se podívá na Uruhův prsteníček.
"Drahá věcička..." Prohodí trochu kysele, ale nechce mu kazit náladu, je to spíš pořád rýpání do Gackta. Sevře čelist o něco víc, když Uru začne s tím, co by pro Krále obětoval. Kdysi měl Uru umírat pro něho… ne pro jeho nepřítele. Ale ano, on věděl, jak to chutná, jen měl to štěstí, že Rei byl úplně zvenčí. Uru si ho začne dobírat a Hide se začne šklíbit ještě víc.
"Můj vkus je úplně v pořádku, to vy vypadáte moc všedně..." Pocuknou mu koutky. Z nich všech byl Hide opravdu ten nejvíc excentrický. Snad Uru nečekal někoho jako je on sám?
"Rostou mi před očima." Vydechne.
"Měl jsi u toho být taky." Nakrčí trochu nešťastně čelo. Tohle ho na tom všem opravdu moc mrzí. Raději mu ani nebude říkat, jak po něm kluci kdysi plakali, i když jim byly jenom dva. Uruha začne o tom, proč tady dneska jsou. Mohl by na něj tlačit kvůli téhle chvíli, aby Král dosáhl svého, ale on někde uvnitř ví, že má pravdu.
"Ještě mě nepoprosil." Postaví si paličatě hlavu. On by klidně měnil zajeté pořádky, dělá to neustále, to Démoni jsou ti konzervativní, ale přece se nedá tak snadno. Jenže Uru ho vezme za ruce, přitiskne je k sobě a on se mu musí chtě nechtě znovu podívat do očí.
"Nech toho, tohle na mě neplatí..." Mračí se, ale opak je pravdou. Když mu Uru ještě řekne, jak velké slovo tu má, trochu se mu nadme hrudník a začne se nakrucovat, že neví, ale jeho oči už jsou přístupnější. Nadechne se pro odpověď, ale v tu chvíli se ozve výstřel a je to od ložnic. Teď mimo jednání? Rychle se na něj podívá a pak se společně rozeběhnou k tomu místu.
"Ano..." Vydechne roztouženě Sugizo, ale není jisté, jestli je to v reakcích na Miyaviho slova o tom, že budou spolu a že by pro ně měl dům nebo proto, že ho začíná připravovat o oblečení, zatímco na těle cítí jeho ruce snad všude najednou. Koutky mu vylétnou nahoru, když dojde na jeho hlasitost, když jsou spolu. Vzápětí na to mu obočí vylétne vzhůru. Další značku? Ale proč ne, klidně si nechá ozdobit každý kousek kůže, když to Miyaviho potěší. Bolí to, ale tak nějak slastně. Sklouzne rukama na vázání kimona v pase, aby ho začal rozvazovat, když si to jeho miláček přeje a u toho se hříšně usmívá z pod přivřených víček. Snaží se zbavit tkanic a složitých uzlů, když mu Miy okusuje rameno a on uslyší i jeho hlas. Sám si tiše povzdechne a jeho tělo už topí na čtyřicet stupňů. Několika rychlými krůčky zacouvá ke stěně domku, do kterého skoro narazí zády. V ten okamžik už Miyavi rozhrnuje lemy kimona do stran a vzápětí pokleká. Přejíždí mu nehty po ramenou, škrábe ho a tahá za vlasy a sám už tiše vzdychá při slastných dotecích na své chloubě, zatímco ho na jizvě pálí Miyaviho rty.
"Udělej to." Vybízí ho tiše, když oči konečně rozlepí a podívá se dolů na ten dokonalý obraz před svýma nohama. Jenže pak se ozve výstřel. Prudce otevře oči, zapíchne je do těch Miyaviho a otočí tvář k oknu.
"Co to krucinál bylo?" Oba tu mají své pány, které musí hlídat.
Aoi se usměje skoro plaše, když ho na pozadí zahřeje Inoranova dlaň.
"Kdo by byl do tebe před pár lety řekl, jakým způsobem si mě budeš vodit všem na očích..." Řekne mu. Kráčí vedle něho po cestičce a skoro vypískne, když ho Ino zatáhne za ten keř, až vyletí listí.
"Co to děláš?" Zahihňá se jako školačka na prvním rande a málem zapomene, proč tu jsou, protože mu rukama vjíždí pod lemy kimona a býval by se asi nechal svést k něčemu odvážnějšímu.
"Zmizet? A kam? Na hotel?" Hihňá se pořád, neschopný vzít to vážně, jenže to už je u nich jejich cíl. Aoi se skoro lekne, jak nedával pozor. Tak on se schovává ve křoví? Mají ho, to je jisté… Teď ho musí ještě dopadnout a pak předat k výslechu. To by jim v nadcházejícím sporu opravdu pomohlo. Ino je kouzelný, jak se snaží svést narušitele ze stopy, ale podle jeho výrazu je jasné, že se nechce dát. Než jim stačí odpovědět nebo něco udělat, blízko nich se ozve výstřel. Aoi trhne hlavou za Gacktem, který sebou škubl taky. Otočil tvář tím směrem a pak se tam rozeběhl. Málem by to udělali taky, ale místo toho skočí po jejich cíli.
"Ani hnout ty prevíte!" Láme mu ruce za záda a kývne na Ina, aby mu pomohl, ale ten muž se mu vyškubne a utíká směrem k výstřelu.
"Za ním!" Křikne Aoi jako v nějakém filmu a vytahuje zbraň.
Gackt něco podobného jako narušení příměří opravdu nečekal. Ne mimo jednání. Nějaké oběti padly, ale tam, oficiálně. Co mělo tohle znamenat? V první chvíli jím otřese strach o Uruhu, kterého ještě nenašel, ale pak vezme rozum do hrsti, zamračí se a rozeběhne se směrem k ložnicím. Když vybíhá z poza rohu, je to to přesně ten okamžik, kdy se děje asi tisíc věcí najednou. Stojí tam Reita, Kai a Kaoru a taky Hideho synové, všichni vypadají zaskočeně jako ve zpomaleném filmu a z druhé strany vybíhá Ju-ken s velmi šíleným výrazem v očích. Vidí Kaie, jak překvapeně zvedá ruku, která je celá od krve a řine se odněkud z jeho těla. Obrací šokované oči na Kaoru, který se ho snaží zachytit, zatímco Kai bledne a pak Gackt uvidí, jak se Kaiovo kimono barví do ruda. Naštěstí někde pod ramenním kloubem. Nepřijde o hybnost ruky a nejspíš na to nezemře, pokud ho nenechají vykrvácet. Z místa činu mizí postava, které si nejdřív nevšiml a on impulsivně vyběhne přímo za ní. Skoro se srazí s Ju-kenem, což ho málem odešle do kolen.
"Tam, utíkal tam!" Popadne ho za ramena a zatřese jím.
"On se o něj postará!" Myslí Reitu a vlastně i Kaoru a snaží se ten tank nasměrovat k dopadení narušitele. Doběhne ven před budovu, rozhlédne se a vyrazí ve stopách Natsume, když se ozve další výstřel a něco mu zřetelně zasviští kolem ucha. Kulka??? Ohlédne se přes rameno. Mizerně na něj míří nějaký chlap. Třetí výstřel. To se ho snaží zastřelit z boku přibíhající Aoi. Kryje ho jeho ex? Svět se zbláznil. Pak uvidí i přibíhajícího Hideho a Uruhu a místo, aby se snažil krýt nebo bránit, popadne Páva za ramena a vleče ho ke stěně a do bezpečí. Na tom jediném záleží.
"Kluci! Kde jsou kluci!" Křikne po něm Hide a Gackt trhne bradou, že uvnitř. Byl zázrak, že je střelec netrefil, když stáli tak strašně blízko Kaie.

Uruha, Inoran, Ju-ken, Reita, Miyavi

"Popravdě. Nenudím se ani minutu." Pokrčí rameny, ale v očích mu svítí, když mluví o Hidem. Vždycky to tak bylo a jinak to nebude. On by neunesl život vedle někoho předvídatelného, to už ví.
"Prostě pořád ve střehu." Dodá ještě s nádechem pobavení, tohle si odpustit prostě nemohl. Věří tomu, že je život dost odlišní od toho Kaiova a tak to má být. Jsou tolik rozdílní a stejně si tolik rozuměli. Ano, byl by rád, kdyby se to jednou vrátilo zpátky ale…To se nejspíš nestane.
"Já jsem vtipný, vždycky jsem byl. Asi máš hodně krátkou paměť." Uvolní se trochu víc Rei a stejně tak popustí i na jazyk další slova. Nejspíš by už měli vyrazit do pokoje, aby si kluci opravdu odpočinuli. Začínají ho trochu přepadat obavy o to, kde je Hide. Ví, že jistě má spoustu rozhovorů, které musí uskutečnit ale stejně. Do zorného pole se mu dostane muž, kterého viděl dole, jsou to sotva vteřiny, kdy se ruka se zbraní zvedá. Je jen o chvilku pomalejší, jen proto, aby odsunul Hideho kluky za svá záda, spíš je odhodil na zem.
"Víš, že on na jednom místě nevydrží. Určitě někoho trápí." Prohodí Uru s nádechem pobavení, když si vzpomene na Miyho. Stejně netrpělivě vyčkává na Hideho rozhodnutí, musí ho přemluvit, i kdyby jen pro tuhle chvíli. Pak by možní Gackta něžně zlomil. Nemusí se milovat, ale nemuseli by se brát jako nepřátelé. Třeba by to dokázal.
"Možná, že dovolí. Byl bych rád, kdybyste to oba alespoň zkusili." Přemlouvá první jeho, někde se začít musí.
"Tradičně." Opraví Hideho měkce a ve svém typickém gestu pozvedne bradu. Však Hide ví, že jemu se podobné věci líbí a je jimi unesený. Vždycky byl.
"Já vím, že ano. Je mi to líto." Omluví se upřímně, když krátce sklopí oči k zemi a pak je zase zvedne.
"Neplatí…Ale zkusit to může. Ještě můžu přitvrdit…" Varuje ho s jiskřičkami v očích, které se změní, když se ozve výstřel. Prudce se ohlédne a první, kdo mu přijde na mysl.
"Ga-chan." Šeptne vyděšeně, první Mirai a teď...Ne, na to myslet nebude. Teď mu kimono vyloženě překáží, aby běžel rychleji.

Miyavi se propadne do pekla, do toho slastné a stačí mu jen Sugizův hlas, který mu dává jasně najevo, jak moc se mu jeho blízkost líbí. Mají jen pár minut a jemu to najednou přijde hrozně málo, i když před chvíli by byl vděčný i za sekundu. Je hrozné, co s ním provádí, ale jak by nemohl, když mu tolik propadl. Svírá pevně jeho boky. Olíbává a okusuje každý milimetr kůže. Má pocit, že tuhle chvilku jim nemůže nic zkazit.
"A co mám udělat?" Zeptá se ho, když s provokativním blýsknutím vzhlédne. V ten samý okamžik se ozve zvuk, který pozná snad i na kilometry. V jeho pološílených očích není strach, a přesto někdo v hloubi duše je. Má tam svou rodinu, té které byl vždycky věrný. To už je na nohou, a v obou dlaních svírá své krásky.
"Kulka. Ty moje půjdou hned za ní." Sykne tiše, když ho vezme paží kolem krku a krátce ale intenzivně políbí, když si ho prudce přitáhne k sobě.
"Vždycky." Broukne mu osobité vyznání, protože teď se může stát cokoliv a vystřelí ze svatyně rychlostí blesku.
+Na hotel, ve křoví.+ Opakuje si v duchu, ale Ino se musí opravdu přemoci a začít myslet prioritně na jejich cíl. S Aoim do akce…Nedokáže být tolik ostražitý, jak by měl. Přesto však hbitě přiskočí, aby mu pomohl, ale je příliš pozdě. Neváhá ani vteřinu, aby se rozběhl. Ač nerad opustí Aoiho blízkost a rozhodne se mu trochu nadběhnout. Nedělá mu problém několika skoky překonat lavičky a jiné překážky, které by jiného zdrželi, dává mu to však několik drahých sekund navíc.
Reita není tak rychlý, jak by si přál. I když se téměř současně s výstřelem mihne v jeho ruce hvězdice. Ani za ty roky na ně nezanevřel a měl je vždycky po ruce. Útočník byl ale hbitější a mizí za rohem. On sám očima zkontroluje kluky, kteří jsou sice otřesení ale v pořádku. Kai je na tom mnohem hůř. Přiskočí k němu, v ruce svírajíc zbraň.
"Do pokoje, hned!" Nakáže jim přísným hlasem a vzhlédne k přibíhajícímu Ju-kenovi, který snad i zbledne, jakmile spatří Kai a krví obarvené kimono.
V první chvíli by se vrhl ke Kaiovi ale zastaví ho hlas Krále. Těkne očima k Reitovi, který dostává do ruky kus látky, aby mu ji přitlačil na ránu.
"Tak dělej, nebo ti zdrhne." Křikne na něj Rei a kývne hlavou, že se o něj postará. Ju mu zdá se úplně nevěří ale nakonec Kaie nechá v Reitových rukou a rozběhne se za útočníkem.
Ju-kenovi se v ruce zaleskne tygří dráp, mnohem větší, než ten, který daroval kdysi svému milému. V té druhé obří zbraň poměrně velká k jeho tělu.
Inoran se mezitím dostane z opačné strany k muži, který vypálí na Gackta a vzápětí si všimne i Aoiho, který mu opětuje palbu. Měl by víc přemýšlet ale je to stejně impulsivní jako tehdy v haciendě. Vypíná racionální myšlení, i když zažité reflexy ho neopouštějí. Připlíží se tiše jako liška a pak prostě skočí, dřív, než se ozve další výstřel. Je dost možné, že ho nemá šanci přeprat, ale využívá dostatečně moment překvapení.
Uruha sebou trhne, když se ozve další výstřel a pak se mu v zorném poli objeví Gackt. Jeho první myšlenka je, aby ho dostal co nejdál od nebezpečí. Očima těká po jeho těle se strachem v nich, jak kdyby se mu před nimi zrovna promítla událost na promoci. Jestli přijde o něj, svět pro něj přestane existovat. Nechá se jím odvléct až ke stěně a přestává vnímat, co se děje kolem.
"Nic ti není…nic ti není." Opakuje si v duchu, jak moc ho v prvním okamžiku ochromil strach.
"Dva výstřely, kde je ten druhý…" Zeptá se ho první udýchaně a pak se objeví strach podruhé. Hideho kluci!
"Trefili někoho?" Sevře jeho kimono na bocích a vlastně se táhnout navzájem, jak kdyby čekal další střelbu.
Za to Ju-ken nepolevuje ve svém stíhání toho, který Kaiovi tolik ublížil. Jeho svět se smrsknul na jediný bod a tím je pomsta. Přesto všechno si udržuj čistou hlavu. Adrenalin mu koluje žilami a nutí ho být rychlejší a hbitější. Nakonec se dostane do čela mužů, kteří stíhali Natsumeho společně s ním. Ozve se další výstřel a kulka prosviští kolem jeho paže. Nemine ho, jen však škrábne, a jakoby bolest ještě vystupňovala jeho pohyb. Ozve se řev hodný tygra, když po něm prostě skočí a další výstřel, který zasáhne muže za ním.
"Slíbil jsem ti smrt, ale to je málo, budeš prosit, abych tě zabil." Vydechuje prudce, když se snaží toho zmetka dostat pod sebe a odzbrojit ho. Jeho zbraň se válí o kus dál, stejně jako tygří dráp, který upustil. Ju dostane nepřesnou ránu z boku do hlavy pažbou a oplatí mu jí vlastní pěstí. Jakmile k nim doběhnou i Gacktovi muži, neohlédne se po nich, ale příkaz vydá.
"Ani se nehněte." Zavrčí po nich a jejich souboj se poposune blíž k noži. Pořád je příliš daleko a nepřítel ještě pořád nepřišel o zbraň. To se mu podaří vzápětí, když se ozve hlasité křupnutí zápěstí. Pak následuje další rána pracky sevřené v pěst. To už svírá tygří dráp a chce mu ho přiložit na krk. V tu samou chvíli schytá pěstí do boku takovou ránu, které ho odešle skoro k zemi.
"Tora-sama." Ozve se hlas jednoho z mužů, kteří si nedovolí ani se pohnout. Z dáli přibíhají další, které už jeho rozkazy nebudou zajímat. Teď už se mu ale podaří situaci ovládnout, obří dlaň svírá jeho hrdlo a čepel drápu pomalu sjíždí po Natsumeho tváři, zanechávajíc po sobě dost hlubokou ránu. Otře si tvář, po které z boku stéká krev z natrženého obočí a dodává mu ještě hrozivější vzhled, který jen podporuje výraz v jeho očích. Je vidět, jak si užívá každý milimetr, než se nad něj nakloní.
"Nezabiju tě, donutí tě to udělat sami, až jim všechno vyklopíš. A já osobně dohlédnu, abys to udělal." Vrčí mu zblízka do tváře a pokračuje ve svém mučivě pomalém drásání jeho kůže. Kraje rány se rozestupují od sebe a jeho hřeje bolestné sténání.
"Na mou rodinu…se nesahá, nikdy." Koutky se mu zvráceně pozvednou, když vidí bolest v jeho tváři.
Miyavi doběhne k místu, kde se Ino pere s jedním z útočníků a tváří se troch pobaveně. Ne, že by mu nedocházela vážnou situace, ale je dost zvrácený na to, aby si to užil. Pase se pohledem, na tom, jak Liška střídavě prohrává, aby se zase vyšvihl nahoru. +Jednou Drak, vždycky Drak? Ani náhodou. Dvě mouchy…Ruleta?+ Pak ale přece pozvedne zbraň, zamíří spoléhajíc na svou pověstnou mušku a orlí zrak, když prostě vystřelí. Tvář se u toho, že mu příliš nezáleží, koho trefí. Jak kdyby mu bylo jedno, jestli to odnese i Inoran. Kdysi je zradil, vlastně by mu na tom ani záležet nemuselo ale…Někde v hloubi věří, že trefí ten správný cíl. V ten samý okamžik se však ozve další výstřel, který míří tím samým směrem a tělo nepřítele se zhroutí na Inorana společně se sprškou krve. Je jen těžko říct, kdo schytal ten druhý, a jestli tělo padalo tím správným směrem, aby zabránilo kulce trefit správný cíl. Stočí oči k výkřiku, který se ozve a není si jistý, od koho byl, ale naruší to jeho pozornost. A pak se zbraň třetího střelce obrátí proti němu. Ta odvrátí pozornost od paže Inorana, která je snad jako jediná vidět zpoza těla a pohne se.

Gackt, Hide, Kai, Aoi, Sugizo

Oba dva, Hide i Uruha si běží pro to, co je jim nejdražší, ale ani tak Hide nezrychlí a nenechá Páva za sebou. V podstatě ho vleče za loket, a kryje svým bokem, zatímco se sám rychle rozhlíží okolo. Odkud to přišlo? Kdo to rozpoutal a kolik jich je? Hrozí jim nějaká křížová palba, vzpoura nebo to byl jen akt jedince?
Než se Sugizo naděje, je Miyavi na nohou, v obou rukou má zbraně, rychle ho políbí a je pryč. Potřebuje dvě vteřiny, aby se vzpamatoval, protože tam stojí s rozhaleným kimonem a ještě pořád vzrušený. Pak se ale zkoncentruje, rychle se pořádně oblékne, sáhne po vlastní zbrani a opatrně se vyplíží z domku ven. Žádné impulsivní jednání, mohl by schytat z kterékoliv strany, ani by se nenadál. Musí tiše zjistit, co se děje a zůstat nepozorován, aby mohl uštknout ze stínu v nejvhodnější chvíli.
Kdyby se Aoi stačil dívat za utíkajícím Inoranem, asi by se na několik vteřin pozastavil, jak sexy u toho přeskakování překážek vypadá. Takhle nějak si ho pamatuje, když kličkoval ulicemi na motorce, aby ho s Reitou zachránili. Sám jde přímočaře ve stopách útočníka a střílí po něm, dokud periferním viděním nezahlédne taky Gackta. A nejen jeho. Už jsou tu i Hide a Uruha. Hide letí dovnitř pro vlastní děti, zatímco Gackt se snaží odvláčet Uruhu do bezpečí.
"Ten Páv se ale má! Nejdřív pod křídly Draka a teď pod těmi démonickými! Kdo ochrání nás ostatní?" Křikne na Gackta, který se po něm ohlédne a ušklíbne. V tu chvíli Ino z boku skáče po narušiteli a Aoi vzdá míření. Nechce trefit jeho. Zároveň se ale nijak nekryje. Bez svojí Lišky prostě neodejde!
Kai nestačí vnímat, co se děje kolem. Slyší opakované výstřely, ví, že se rozpoutalo něco velkého, ale zároveň drtí zuby bolestí o sebe a snaží se vyhnat Kaoru z chodby do ložnice. Ten se od něj odmítá hnout a tlačí ruce na ránu, dokud k nim nepřiskočí Reita s hadrem.
"Ju-ken šel po něm." Šeptá mu Kaoru.
"Za chvíli bude konec a už se to nebude opakovat." Utěšuje ho a Kai přikývne, zatímco svírá jeho ruku, ale v nitru začne šílet strachy. Ju bude hrozně impulsivní, co když si nedá pozor?
Do chodby vrazí Hide a rychle se rozhlíží kolem, doběhne je, osahá ve dvou vteřinách Reitu, jestli je celý a pak vpadne do pokoje za svými syny.
"Jdeme odsud, hned!" Křikne na ně a už je pakuje zpět do chodby.
"Tady už není bezpečno, vyjednávání skončilo!" Křikne na Reitu.
"Jdeme!" Na chvíli zakotví očima na Kaiovi a Kaoru, ale Kai chápavě přikývne. Hide teď nemá čas starat se o kohokoliv dalšího. Musí dostat svou rodinu do bezpečí.
"Gackt je venku, postará se. Odveď je do toho pokoje a jdeme!" To je jediné, v čem povolí. U toho se snaží dovolat Miyavimu, aby mu řekl, že má zmizet, ale je to marné. Honem mu odešle hlasovou zprávu.
Kai se začne zvedat na nohy s pomocí Reity a Kaoru. Papírová stěna je neochrání, ale on má ještě druhou ruku a v ní meč.
Gackt oplácí Uruhovi rychlé pohledy a se staženým hrdlem sleduje, jak je skoro šílený strachy o něj. Jakmile zjistí, že mu nic není, projeví se i jeho původ. Je tu Drak a jeho děti a ať bylo, co bylo, jsou druzí na řadě.
"Hide je u nich, nic se jim nestane. Trefili Kaie, ale přežije to!" Řekne mu rázně a přitiskne ho ke stěně domu. Sám se rozhlíží kolem a štítí ho vlastním tělem, ale to už je před svatyní snad každý na nohou, muži se sbíhají ze všech stran a zaujímají kolem nich ochrannou hradbu. Teď už jim nic nehrozí, stačí dopadnout útočníky. Gackt vydává rychlé povely a několik z nich pošle dovnitř ke Kaiovi, zatímco se s nimi ve dveřích míjí Hide s chlapci. Potkají se očima. Gackt ví, že odcházejí a nestačili spolu prohodit ani slovo.
Auto je tu hned a Hide cpe kluky za neprůstřelná skla. Ten jeho pohled mohl znamenat cokoliv. Mohlo to být . Kontaktuji tě a spojíme se úplně stejně jako Tohle jsi nezvládl a končíš. Není jediný, kdo odjíždí, je tu víc takových, co ztratili nervy nebo ho následovali. Tohle může být pěkný malér.
"Ne!" Pročísne vzduch Aoiho hlas, ale už nestačí doběhnout Miyaviho a zabránit mu v tom, co chce udělat. Několik vteřin je mrtvý strachy z toho, že trefí Inorana, ale jakmile tělo nad Inem povolí a je po zápase, zatímco Ino stále dýchá, přiskočí k Miyavimu, srazí mu ruku s pistolí stranou a neohroženě se do něj pustí.
"Co tě to napadlo, měli jsme ho vyslýchat!" Vřískne na něj a vypadá u toho, že ho snad zabije.
"Sledujeme ho půl odpoledne jako idioti a ty ho prostě zastřelíš!" Strčí ho oběma dlaněmi do hrudi jako by nevěděl, koho provokuje. Jenže to není všechno. Dva útočníci, dva jsou dole a přesto střílí ještě někdo třetí. Aoi sebou trhne, zakryje si hlavu dlaněmi a utíká k Inoranovi, aby ho dostal z pod těla a do úkrytu. Nový výstřel, to je pro změnu Sugizo, který už stačil zmapovat situaci, odhalil úkryt nového střelce a jde po něm. Ať je to kdo je to a jeho motivace je jakákoliv. Je tu hrozný zmatek, moc lidí a ten muž nakonec mizí mezi všemi těmi postavami. Uteče jim, už to nestihnou.
"Uzavřete výjezdy, zabraňte jim v odjezdu!" Křičí na Gacktovy muže, ale je pozdě. Několik aut už je pryč, včetně toho Drakova a do toho dostane hlášení, že je na cestě policie.
"Vyklízíme to tu, hned!" Vystřídá povel.
"První bossové, musíme se o ně postarat, jinak Král přijde o jméno!" Bere rozum do hrsti.

Uruha, Inoran, Ju-ken, Reita, Miyavi

Uru zaslechne křik Aoiho a ušklíbne se stejně jako Gackt. Tsech, tohle mu taky jednou vrátí a možná by mohl hned. Jenže to by nesměl být ochromený strachem o svého milého.
"Jsem v pořádku." Uklidní jej a jasně dává najevo svůj nesouhlas, když ho kryje vlastním tělem.
"Tohle už nedělej, ty jsi ten, kdo musí vždycky přežít." Sykne po něm skoro panovačně.
"Dobře." Odtuší nakonec a pokusí se opravdu uklidnit. Poslední dobou měl opravdu nervy na dranc a nedokázal zachovat chladnou hlavu, jak by měl. Kdo by se divil po událostech s Mirai a týdnech po boku skoro se hroutícího Krále.
"Král ochrání všechny, copak tě to nikdo nenaučil?" Křikne na Aoiho povýšeně zpátky a upřeně se podívá do Gackotových očí, jak kdyby tím napomínal i jeho. Byl rád, že ho má u sebe ale stejně tak si uvědomuje, že by měl být úplně někde jinde.
Za to Rei je podle svého mínění tam, kde má být. Sám je velmi obezřetný po ruce zbraň a hvězdice připravené a zatím pečlivě skryté. Očima těká z jednoho koutu do druhého, aby zahlédl i sebemenší pohyb. Tiskne Kaiovi na ránu hadr a pak se pod něj podívá a prohmatá trochu jeho rameno.
"Vypadá to dobře, zdá se, žes to neodnesl tak moc, jak to na první pohled vypadá." Sdělí mu tiše s mírným pousmáním. Ve svém nitru šílí strachy o Hideho, který se k jeho úlevě objeví vzápětí. Všichni jsou v pořádku a je mu vidět na očích, jak je za to rád, i když Kaiův stav nenese dobře.
"Jsem v pořádku." Ujistí ho hned, aby si nedělal přílišné starosti.
"A kluci taky a…" Nestačí ani doříct větu. Měli by odejít. Ví, že má pravdu, zároveň se mu tu Kaie nechce nechávat samotného. Jenže teď je na prvním místě jeho rodina.
"Promiň, musím jít." Broukne k němu sotva slyšitelně, když mu pomůže na nohy a odvede do pokoje. Tam se chvíli zdrží, než najde kousek látky, kterým by mu hadr přivázal obratně k paži a ještě zkontroluje, jestli je dobře utažený. Ohlédne se na Kaoru a dá mu několik pokynů, jak o ránu pečovat, než přijde kdokoliv kompetentní. Sám odzbrojí jednoho ze svých mužů a vloží zbraň na mladíkových rukou.
"Kdyby náhodou." Kývne hlavou, než vykročí ke dveřím, aby dohnal Hideho a kluky. Ještě se v půli cesty ohlédne a očima mu popřeje hodně štěstí, než zmizí na chodbě. Doběhnout je, už není žádný problém. Hide jistě kontaktoval Miyaviho a ten se odsud dostane bez obtíží, to ví. Do auta nastupuje jako poslední a se zbraní v ruce, aby všechny případně kryl, ale další výstřely už se neozvou.
"Tohle byl ohňostroj, který nikdo nečekal." Neodpustí si poznámku, ale není v tom pobavení, tváří se opravdu vážně.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se Hideho, když jsou v bezpečí a míří pryč z toho prokletého místa.
Inoran slyší Aoiho hlas z povzdálí, nikdy neměl rád střelbu a jeho uším to prostě škodilo. Stejně tak se mu obrátí žaludek, když na jeho tvář dopadne krev, stejně jako očividně mrtvé tělo a svou vahou mu skoro vyrazí dech. I tak se mu špatně dýchá, když se trochu vzpamatuje. Ani neví, kdo střílel. Snaží se pohnout, ale vůbec to nejde, jen paži se mu nakonec podaří trochu dostat pod nehybné tělo a začne ho strkat stranou.
"Kdyby ses taky jednou za čas umyl." Ušklíbne se a konečně vysvobodí obličej, když dá tvář stranou, odplivne si. Týden v lázních mu stačit nebude. Tohle je jak zlý sen. Jako první zahlédne Aoiho, který se pustí do Miayviho.
Miy jen líně stočí oči na Labuť a pozvedne obočí. Chytne jeho zápěstí, když do něj strčí a přitáhne si ho k sobě. Natočí k němu tvář s jizvou z vězení.
"To se vám moc nepovedlo. Půl odpoledne říkáš?" Vysměje se mu trochu a zapitvoří se tak, jak se teď Aoi tváří.
"Vážně jsi tak naivní, že by ti cokoliv řekl. Je to jen pěšák, krysa. Neřekl by ti ani půl slova." Odsekne mu hrubě a protočí nad tím očima v sloup. Se zvráceným pobavením sleduje, jak vysvobozuje Inorana, který vypadá, že buď bude brzo zvracet, nebo se rozpadne.
"Kde máš svou noru, Liško? A už vím, Labuť ti ji nechce půjčit." Neodpustí si ještě rýpnutí, když přejde k tělu mrtvého a odhalí tetování, které má.
"Tohle je čínské." Pak sáhne do vnitřní kapsy pro malý nůž a rozpárá mu tvář, aby vytáhl malou, rudou pilulku, která tam zůstala zaklíněná a nepoužitá. Hodí ji po Aoim.
"Tohle bys mohl znát ne? Dávej si pozor, do koho strkáš. Víš, že já se vždycky trefím. Taky jsi mohl mít hezkou předložku." Mrkne na něj, myslíš samozřejmě tu z liščí kůže. Mohlo klidně trefit oba najednou. Ohlédne se za Sugizem, než se rozhodne ztratit v tom celém zmatku. Rozběhne se na druhý konec zahrady a ztratí se mezi těly, aby se dostal přes plot. Auto tu nechá, to nepotřebuje, ale kousek odtud nechal druhé, pro všechny případy. Musí zpátky do haciendy, říct Hidemu, co zjistil. Už i Japonci se pachtují se špínou. Tady si nemůže být nikdo jistý.
Stejně jako se Sugizo probere a bere rozum do hrsti i Uru už nastupuje na místo Královny.
"Pošlete auta k druhému východu." Křikne i on rozkaz a pak se podívá na několik mužů.
"Musí být pryč, než přijedou." Myslí policii samozřejmě.
"Berte to podle postavení, postarejte se o všechny. Vy tři, posedejte do aut a zabraňte jim přijet dřív, než tu nikdo nebude, i kdyby vás to mělo stát život." Další pěšáci na tabuli ale na tom teď nezáleží.
"Tak dělejte, hněte sebou." Pobídne je panovačně a sám vyklouzne Gacktovi ze sevření.
"Postarám se o to." Kývne rozhodně hlavou, teď je v sázce mnohem víc, musí zachránit, co se dá.
"Brzy naviděnou." Rozloučí se s ním a vykročí pryč.
Ju-ken si užívá každý milimetr, než je nucený muže pustit. Už ho vidí příliš očí a nakonec musí vstát z bledého těla, zvedne ho za límec a předá do rukou Gackotvým mužům.
"Pokud o něj přijdete, odnesete to." Ujistí je, jak moc důležitý by mohl být a pak se spěšně vydá zpátky do domu. Musí pro svou rodinu a pryč odtud. Kai je zraněný, potřebuje ošetřit, to ví. A taky ví, kam ho odveze. Pro všechny případy mají domluveného doktora v jednom pronajatém domě kousek odtud. Rozběhne se zpátky, aby zjistil, kde jsou. Jejich muži jej nasměrují do pokoje, kam ho viděli odcházet. Vpadne do dveří jako velká voda a zarazí se, když proti němu Kaoru namíří zbraň. Rozhodí rukama a počká bez hnutí, dokud ji neskloní. Musí být nejspíš vyděšený, ale na to teď není čas.
"Už je to v pořádku, jsem tady." Pokusí se ho uklidnit a rozejde se rovnou ke Kaiovi.
"Musíme pryč, okamžitě." Sdělí mu jednoduše a prostě ho vezme do náruče. Je mu úplně jedno, jak to bude vypadat. Ztratil už dost krve na to, aby ho ještě po cestě někde sbíral ze země. Jeho cíl je jasný, nacpe ho do auta s řidičem, nechá ho odvézt a vrátí se ke svým povinnostem.
"Ani slovo proti." Sykne po něm a vůbec mu nedochází, jak vypadá. Polovinu tváře od krve a na paži tak trocha zůstala.
"Dostane, co si zaslouží, smrt mou rukou by byla málo." Sdělí mu tiše a očima pořád kontroluje Kaoru, jestli je v jeho blízkosti v relativním bezpečí.
Ino se konečně dostane zpoza těla za pomoci Aoiho.
"Neudělal ti nic?" Zeptá se ho starostlivě a rozhlédne se po okolí. Bolí ho žebra, stěží popadá dech. Možná bude mít i monokl ale to je teď úplně jedno. Asi vypadá, jak z hororu ale to je také až na druhém místě.
"Musím zmizet. Hned." Zkusí ho namířit tím správným směrem. Je jen těžko říct, co by jim nakonec mohl Gackt udělat. Po tom všem? Asi by se měli držet zpátky nebo jim nic z této strany nehrozí? Vždycky byl opatrný.
"Druhé auto je kilometr odtud a třetí na východ." Oznámí mu, kdyby se museli rozdělit. Jeho známí jsou v pozoru několik kilometrů od svatyně, čekají jen na povel, aby jim jeli naproti, závodní rychlostí samozřejmě.