Hromadné - Ať jsi kdo jsi, koukej dát ty boty dolů. - část 2.

(kancelář)

Aoi

Aoi překvapeně vytáhne obočí nahoru, když se Seiko tak ostře ohradí, že jeho nikdy nebude. Nejradši by si odkašlal a zeptal se jich, jestli smí mít vlastní názor, jenže dojde na další její slova a totiž, že existuje něco, proč s Uruhou ani být nemohou. Uruha ho varoval před tím, jaká Seiko je a ono je něco, před čím měl být Aoi varován i z jeho strany. Začíná mít pocit, že se mu oba sourozenci jenom zdají. Jsou oba jiní a při tom v některých rysech naprosto stejní a překvapení s nimi neberou konce. Uvědomí si, že na něj mluví Aki, který se mu ocitl po boku a stočí k němu svou tvář.
"Začínám to tušit." Odpoví mu trochu konsternovaně, zatímco společně sledují tu přestřelku. Aoi si uvědomuje svoje povinnosti… ehm… +Ojet šéfa pětkrát denně...+ Zůstane uhranutě hledět do Uruhových očí, když se začne sklánět přes rameno Seiko a zatímco mluví k ní, hledí na něho. V tu chvíli se mu v žaludku usadí cosi studeného, jako by měl nějakou divnou předtuchu, že teď jde opravdu do tuhého a ještě to nebude pěkné. Mírně se začervená, když slyší svého šéfa pronášet skrz ty dokonalé rty věty jako Já ti ho nedám. Skutečně to s ním zahýbe a ano, je to velmi sexy, přesně tak, jak Aki říká. Trochu viditelněji polkne a znovu se na Akiho podívá.
"Mám dojem, že se zbláznili. Vůbec nechápu, proč si mě vzali do hlavy." Zašeptá.
"Stojí… to víš, že stojí. Proto jsem se do toho tak zamotal. A teď budu mít ty drápy zatnuté až ve svalech, ne jen v kůži." Čeká, kdy se všechna pozornost stočí na něho. Jako na povel se k nim Seiko podívá a Aoi má co dělat, aby neustoupil podobně jako Aki. Silou vůle se přiková na místě, aby dostál svému pohlaví a dlouze se nadechne.
"To není odvaha, Aki-chan, to je prachobyčejná blbost." Hlesne, protože oba sourozenci mají dost peněz a moci na to, aby ho totálně zničili, kdyby chtěli. A že jim šlápl na kuří oko. Takové odmítnutí, to umí bolet… Jenže Seiko nasadí mnohem těžší kalibr, zdá se, že se Uruhy vůbec nebojí, když si ho přitahuje k sobě a pak zazní to tajemné něco, co bylo nakousnuté na začátku. Uruha je ženatý??? Aoimu málem vypadnou oči, možná mu spíš upadnou uši, když na ně zírá jako na UFO. Nelíbí se mu, když si Seiko začne bratra dobírat kvůli lásce, jenže není schopný přerovnat v hlavě to tvrzení. Znamená to hodně. Znamená to totiž, že kdyby se pro něj Aoi rozhodl, nikdy to nebude veřejně, ani tady, ani jinde… žádné večeře, bydlení, jen tajné služební cesty. A na to nejspíš nemá žaludek. Jeho žena by mu mohla být jedno, ale jde spíš o něho, o to, že když se někomu otevře, tak bez podobných omezení. Proč mu to neřekl? Protože by spolu nikdy nic neměli? Tohle nebylo fér… Uruha se na něj zlobil za Seiko a při tom měl doma manželku. Ať to bylo jakkoliv, nasadili jí parohy a podle narážek na asistenty není ani první. Seiko to dál rozvíjí a mluví přesně o tom, co se Aoimu honilo hlavou. Vzápětí na to Uruha potvrdí, že Aoiho miluje, ten se prudce nadechne a na chvíli schová tvář do dlaně, když si ji promne. Dobře, takže už ví, že to není šťastné manželství a že podle Uruhy jsou obě dámy pěkné studené harpyje. +Tohle je teda hustý...+ Mimoděk mu projde hlavou, protože nic trefnějšího už si asi ani pomyslet nemůže. Uruha zaútočí na počet sestřiných milenců a věta To není podstatné Aiho donutí, aby otevřel ústa podruhé. V podstatě se přiznala. To žádný chlap neslyší rád… Vzduchem začnou lítat rozvody, Aoi už ani neví, jestli ho to šokuje nebo ne a znovu se podívá na Akiho za sebou. Nejradši by ho vzal a potichoučku s ním utekl někam na pivo. A pak se Seiko začne chovat doopravdy jako mrcha. Aoi se k tomu ještě pořád nevyjádřil a ona začne tahat telefon a volat jeho ženě? Říkat přímo před ním, že tomu zabrání? Ztratila nervy. A tak trochu i tvář. Aki jí telefon najednou sebere, ocitne se za Aoim a ten se zcela automaticky postaví před něho s rukama mírně rozpřaženýma. Neznají se a stejně intuitivně cítí jakousi potřebu ho chránit. Padají nové a nové velmi zajímavé informace a Aoi se snaží ze všech sil, aby mu necukaly koutky. No pěkné… že by ta jachta nebyla například splacená? Nic mu do toho není, on by si nemohl dovolit ani motorový člun, ale někteří rodinní kostlivci jsou zábavní, když se váš netýkají. Aoi sebou mírně trhne, když se k nim Seiko vydá, aby si od Akiho vzala telefon, neuhne jí z cesty, ale ani nemusí, protože Uruha jí v pohybu zabrání a vyhodí jí ze své kanceláře. Ozve se plesknutí a Aoi zamrká, nemůže uvěřit, že se tohle stalo.
"Tak a dost, všichni tři!" Najednou zahřmí rozzlobeně a mračí se na ně.
"Dej mi to." Vezme Akimu telefon a donese ho Seiko. Vrazí jí ho do ruky a podívá se jí do očí.
"Není smutnější pohled na nádhernou a hrdou ženu, než tenhle, Seiko-san." V očích se mu odrazí zklamání. Nějak prostě nesnese lidi, co se během chvíle nechají ovládnout svým vztekem a agresí. Přijde mu to nedospělé.
"Tohle není tvoje kancelář a my máme další schůzku. Jestli chceš, můžeme si promluvit později. Slibuju, že přijdu nebo zvednu telefon." Řekne jí, dlouhým krokem se dostane ke dveřím, které otevře, podrží je tak a uctivě se jí ukloní, když ji v podstatě znovu vyhodí z místnosti.

Aki, Uruha, Seiko

Aki překvapeně zamrká, když se před něj Aoi postaví způsobem, kterým jasně dává najevo, jak těžké bude se přes něj dostat a Aki se vítězoslavně uculí.
"Jeden by se vážně zamiloval." Neodpustí si poznámku s tichým zasmáním a je jasné, že Aoi je sice sexy ale on je ve svém věku přesvědčený, že podobné pocity jsou k ničemu a ničí všechno kolem. Tady je toho důkaz. A pak vytřeští oči podruhé, když Uruhovi přistane facka.
"Ou, No do ..." Zarazí se v poslední  chvíli a připadá mu, že víc slov už asi ani nenajde.
"Tohle jsou teda pěkně dlouhé drápy. Pak, že slečinka." Okomentuje to ještě, když vidí, jak se Uruhova tvář natočila do strany. No, musí uznat, že ještě ráno by ho nenapadlo, čeho bude svědkem a bavil by se, kdyby tady nešlo o někoho, na kom mu vždycky záleželo. Seiko měl taky rád ale...všichni v rodině věděli jaká je. Za to Uruha mu přišel někdy až příliš hodný a nedával většinou najevo, jak moc se v osobním životě trápí. To, že si užíval i jinde věděl ale..podle něj mu to nemohl mít nikdo za zlé. V tomhle je rozhodně na jeho straně.
Uru se zrovna nadechuje, aby ji opravdu vyhodil, a její zápěstí nepustí ani na vteřinu. Jen si volnou dlaní promne tvář a vypadá hodně překvapeně, že ji vážně schytal. Trhne sebou, když se kanceláří rozezní Aoiho hlas a nakrčí obočí, protože to vypadá, že je opravdu naštvaný. Tohle nechtěl. Situace vygradovala do rozměrů, které rozhodně nečekal, a ať se tvářil jakkoliv, podobné scény, dle jeho názoru měly zůstat bez svědků. Tohle se prostě nehodilo, i když se to Aoiho přímo týká. Měl v plánu zadržet i Akiho, který ho sice brání, ale nechce mu přidělávat problémy, už tak jich zvládne dost natropit i sám. Přesto se v jeho očích blýskne jistá vděčnost, krytá smutkem. Pomalu pustí Seiko, která zůstane na Aoiho zírat stejně jako on a všichni opravdu zmlknou.
"Uhm, vypadáš tak, že mě ani nenapadne odporovat." Pípne sotva slyšitelně Aki a vypadá, že opravdu zkrotl, když Aoimu ten telefon dobrovolně odevzdá.
Seiko v tu chvíli dojde, jak moc se nechala unést a snaží se na něj mile usmát a napravit tak svou chybu. Měla se udržet, ale příliš se jí to nepovedlo.
"Všechno to bylo jen proto, že mi na tobě záleží. Ani ti neřekl, že je ženatý a..." Sevře telefon v drobné dlani a překvapeně sleduje, jak ji v podstatě vyhazuje i Aoi. Hrdě pohodí hlavou, ale teď není nejvhodnější, aby zůstávala. Je si jistá, že později zvládne Aoiho přesvědčit, pořád jí to ještě nepustilo. Nejspíš proto, že nedostala, co chce.
"Hai, uvidíme se později, Aoi-chan. Dokážu ti,  kde ti bude nejlíp." Podívá se mu upřeně do očí, když ho míjí. Je vidět, že si je už zase jistá sama sebou a ještě střelí pohledem po Uruhovi.
"My se taky brzo uvidíme." Zavrní až přehnaně sladce a pošle mu vzdušný polibek, než po ní zůstane jen tichá ozvěna dopadu podpatků na chladnou zem.
Uruha nechá víčka klesnout na několik vteřina a promne si prsty kořen nosu, než přejde ke svému křeslu. Má pocit, že ho nohy za chvíli neunesou. Měl by na jejich hádky už být zvyklý ale popravdě...vždycky ho vyčerpávaly a cítil se hrozně. Jak kdyby za to mohl...Vlastně v podstatě může. Zhroutí se do křesla, vytáhne krabičku cigaret a jednu si připálí. Krátce si potáhne, než prázdnou dlaň schová v té, kde mezi prsty drží cigaretu a opře se o ni čelem.
"Je mi líto, tohle jsem opravdu nechtěl. Měl jsem být...ohleduplnější." Obviní sám sebe téměř neslyšně Akimu opadnou koutky, které se vyhouply nahoru po tom, jak ji Aoi hezky vyhodil a ještě a takovou grácií, kdy mu snad ani nemohl nikdo nic vyčíst. Dokonce mu věnoval zvednutý palec. Jenže teď má oči přikované k Uruhovi u stolu a nevidí ho v takovém stavu rád, i když to není poprvé. Krátce, trochu plachým pohledem zakotví na Aoim a smutně se pousměje, jak kdyby tím dával najevo, že podle něj si tohle Uru nezaslouží. Chování Seiko snášel dle jeho názoru moc dlouho a má pocit, že se to na něm víc, než podepsalo.
"Uru-chan." Ozve se a přijde k němu z boku, aby ho objal kolem krku a vlepil mu pusu na tvář.
"Já přece vím, jak jsi ji vždycky bránil přede všemi. Vlastně to nikdo z rodiny příliš nechápe." Pokusí se zažertovat ale jde mu to bídně. Uru pomalu zvedne tvář a mírně se na něj pousměje ale jeho oči zůstávají trochu pohaslé.
"Jsi moc hodný. Arigato." Kývne hlavou a sáhne do kapsy, aby vylovil peněženku a zkontroluje její obsah.
"Můžu tě poprosit, aby sis skočil na kávu nebo něco dobrého." Vytáhne nakonec svou kartu a vtiskne mu ji do dlaně.
"Ber to jako omluvu za tohle všechno. Takový příjezd sis určitě nepředstavoval." Omluví se mu ještě jednou a sleduje, jak Aki vrtí hlavou.
"Co blázníš, kdyby nešlo o tebe, asi bych si k tomu koupil popcorn." Ujistí Uruhu, že se nic nestalo a pobaveným pohledem sklouzne na kartu.
"Uhm, mám si koupit celou restauraci?" Vtipkuje se snahou mu tím zlepšit náladu ale je mu jasné, že tady se bude asi vysvětlovat a u toho nejspíš být nemusí.
"Tak mi pak zavolej." Kývne hlavou a vyrazí ke dveřím, kde se s dlaní na jejich rámu podívá na Aoiho.
"Buď na něj aspoň trochu hodný, prosím. Nerad bych ti musel nakopat zadek." Mrkne na něj, než se ztratí a vyhlédne si před firmou restauraci poblíž, aby se opravdu najedl.

Uru se pomalu narovná, když poposune krabičku na kraj stolu, aby ji měl Aoi blíž a sleduje ho, jestli odejde taky nebo s ním bude chtít mluvit.
"Měl jsem ti to říct. Nebylo to ode mě fér." Řekne Aoimu naprosto upřímně a zapře se do křesla se zavřenýma očima.
"V tomto má Sieko pravdu, nemůžu ti nabídnout ani polovinu z toho, co ona. Možná tak jen nekonečně tahanice, jakmile k tomu rozvodu opravdu dojde. Ale po pravdě, měl jsem to udělat už dávno." Znovu si potáhne a krátce si nad sebou povzdechne. Připadá si, že během několika chvil zestárl tak o dvacet let.

Aoi

Aoiho by nikdy nenapadlo, že by byl pro kohokoliv autoritou, obzvlášť s tím piercingem v puse, ale zdá se, že Aki zabral. Ještě aby zabrali i ti dva. Možná je bude muset nejdřív přejet tankem, aby si ho vůbec všimli? Nakonec se mu však podaří Seiko vyprovodit a tím ukončit celou tuhle hádku. Přiměl se jen k jakémusi rezervovanému úsměvu, když odcházela a pak za ní tiše zavřel dveře. Pomalu se otočí čelem k těm dvěma a v hlavě mu zní poslední slova Seiko. Záleží jí na něm? Podle Uruhy ani omylem. Tohle bude ještě zajímavé, nicméně nejspíš bude na čase vrátit se k dnešnímu ránu. On i Aki teď sledují Uruhu, který sedí v křesle s hlavou schovanou v dlaních a kouří. Namísto odpovědi na jeho omluvu se Aoi opře zády o dveře a začne hledat vlastní cigarety.
"V kanceláři se nekouří." Napomene šéfa, zatímco si zapaluje a obloukem hodí krabičku i zapalovač taky Akimu. Už ho viděl kouřit a nebylo by fér, aby tu jediný zůstal s absťákem koukat.
"Někdo by nám ty zlozvyky měl zatrhnout..." Zamumlá. Chvíli Akiho provází očima, když jde Uruhu obejmout, ale pak je skloní a pokuřuje mlčky. Do žádného z těch témat se mu najednou moc nechce a v kanceláři je divné ticho po tom všem. Z toho, co Aki Uruhovi říká, si umí poskládat, že Seiko sice mají rádi, ale je v jejich rodina jakousi známou firmou a nejspíš tak všechny ty řeči o ní budou pravdivé. Mohl by si vzít do hlavy, že on bude ten, kdo ji změní nebo si může vzít do hlavy jejího bratra. Nebo nikoho a prostě je nechat za sebou… +Pozvu na rande Akiho, to budete koukat...+ Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. Zůstane tiše celou tu dobu, co Uruha posílá Akiho na oběd a u dveří vrátí mláděti mrknutí.
"Já neumím být zlý..." Odpoví mu a rychle věnuje Uruhovi pohled říkající Ani slovo. Jakmile zůstanou v kanceláři sami, Uruha začne první.
"Ne, to nebylo. Zlobil ses na mě a sám jsi okroužkovaný." Řekne mu hned a pořád se opírá o dveře. Teď si dokonce zakládá ruce na prsou a krátce se podívá z okna.
"Hmm..." Odtuší potom, když dojde na nabídky a rozvodové tahanice, teď už zase sleduje šéfovu tvář.
"Nepotřebuju nabídky ani jednoho z vás. Dost dobře se obejdu i bez vašich peněz a postarat se o sebe taky umím. Jste zvyklí si lidi vydržovat a rozčilujete mě s tím." +Buď na něj hodný… jasně, Aki-kun...+ Uruha mu v noci řekl, že ho miluje, teď mu řekl, že kvůli němu podá žádost o rozvod. To jsou velké kroky směrem k Aoimu, jde v podstatě jen o to, co chce Aoi sám. Přerovnat si v hlavě ty dvě noci… ale to přece už udělal… Vytáhne z kapsy telefon a dobrých patnáct minut je hrobové ticho a nic se neděje.
"Můžeme odletět v pátek v patnáct třicet. To znamená, že musíš odložit svoje schůzky s Tokyo Design, ale později letět nemůžeme, věž to nepovolí kvůli počasí. Budu mít hodně kufrů, na lehko cestovat nebudu a ještě jsem nezapomněl ty sliby o špercích a tak podobně." Snaží se udržet koutky dole a vypadat víc, než vážně. +Skutečně si s ním chceš začít se vším všudy? A ještě se u toho dál tvářit jako jeho asistent?+ Teď ale velí spíš Aoi.
"Vy šéfové si bez svých sekretářek neuvaříte ani kafe, pořád tě musím hlídat..."

Uruha

Opravdu málem típl cigaretu, když ho Aoi napomene, že v kanceláři se nekouří. Jak kdyby měl teď navrch on. Jenže se tak prostě cítí, dokonale pod psa. Počítá s tím, že teď se všechno pokazí, a jestli měl nějakou naději, právě vzala za své. Tohle se nemělo stát. Z druhé strany by to nejspíš přišlo...dřív nebo později. Nemohl své manželství tajit věčně. Nepochybuje vůbec o tom, že Aoi něco takového rovnou odsoudí a pošle ho ke všem čertům. Uru sám se v tu chvíli propadne někam hodně hluboko a už nejspíš nikde neuvěří, že je mu souzeno být opravdu šťastný, co se citů týče. Pak ale osamí a on si snaží vzít k srdci Akiho utěšování, že to přece nic nebylo, jenže bylo a hodně. Trvá to hodně dlouho, než konečně oči zvedne od stolu a podívá se na Aoiho, který mu vlastně vyčte jeho chování. Ani se nediví, má na to plné právo.
"Hai, máš pravdu. Nebyl jsem k tobě fér."+Asi nepomůže fakt, že já se svou ženou nespím už nějaký ten pátek.+ Nechá si argument jen ve své hlavě, tím by mohl zkazit ještě víc. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl ale je umlčen dalšími slovy, které jasně říkají, že z tohoto víc nebude. Tedy jeho hlava si to tak srovnává. +Nepotřebuje tě, nepotřebuje ani jednoho z nás.+ Přerovnává si v hlavě, možná bude později rád, že ho alespoň uchránil od své vlastní sestry. +Nepotřebuješ peníze..ale co city?+ Zeptá se ho v duchu ale zatím opravdu mlčí. Celých dlouhých patnáct minut. Nestačil ty cigarety ani počítat, a kdyby nebyl v kanceláři, asi si sežene i flašku, protože na něm visí očima, aby zjistil, co se bude dít dál. Pořád čeká, kdy přijde chvíle a Aoi se otočí, projde dveřmi a už ho neuvidí. A pak promluví a jemu vypadne ze rtů cigareta a rovnou na klávesnicí. Tak tohle bylo to poslední, co by od něj čekal.
"Letíme? Společně." Vypadá opravdu vykolejeně, když se trochu narovná a v očích mu zasvítí naděje.
"Jednu z nich můžu vyřídit po cestě, zbytek není problém odložit." Vyhrkne ze sebe možná až příliš rychle, jak se začíná projevovat jeho nadšení. Zatím to sice vypadá, že se Aoi nechce vzdát jen svého místa. A pak nakrčí obočí a krátce se uchechtne, když zmíní i ty šperky.
"Neříkal jsi před chvíli, že od nás nic nechceš?" Připomene s náznakem rýpnutí, jak se mu vrací dobrá nálada jako mávnutím proutku. Típne okázale pomalu cigáro do popelníku, který vytáhl ze šuplíku. Má ho tu pro podobné případy a znovu hrábne tentokrát do toho spodního, aby něco vytáhl. Pak se pomalu postaví a s nic neříkajícím výrazem se opře o desku stolu z druhé strany a otevře podlouhlou krabičku.
"No ale když nic nechceš, tak to budu asi muset, co nejdříve vrátit. Škoda, dlouho jsem je sháněl a ono to bylo asi zbytečné." Pokrčí nenuceně rameny. Bude ho rozmazlovat a hotovo. Prostě ho donutí se z jeho pozorností brzo zbláznit. A pak si vzpomene. Za chvíli by měl dorazit Die. No výborně, tohle bude muset taky rychle vyřešit. Pořád se uklidňuje tím, že Die o nic vážnějšího nestál. Jen si bude muset sehnat do postele někoho jiného. S tím, jak vypadá to přece není problém, no ne?
"Uhm. Za chvíli mám ještě jednu schůzku a  měl bych to vyřešit." Začne pomalu a opatrně, když se na něj podívá a nechá na chvíli dlaň s hodinkami pro něj klesnout. Nechal je vyrobit na zakázku hned první den, kdy Aoi přišel na pohovor a začalo jejich flirtování. Jsou černé, dokonale propracované a doplněné stříbrnou barvou.
"Musím Diemu říct, že můj zadek už obdivuje někdo jiný. Teda..." Odmlčí se krátce a znovu se na něj podívá s blýsknutím v očích.
"Pokud můj zadek stojí za to, aby sis ho nechal hm? Možná by to chtělo ještě názornou ukázku?" Ne, prostě si v jeho přítomnosti nemůže pomoct. Jestli si Aoi myslí, že ho nechá jen tak, tak se hodně spletl.

Aoi

Zvedne oči od displeje telefonu a káravě zhodnotí cigaretu a popílek v Uruhově klávesnici.
"Jsi sice milionář, ale nemusíš ničit věci zbytečně, ne?" Napomene ho znovu s pozvednutým obočím. Když ale vidí ten jeho výraz, málem by se rozpustil a to už se mu dlouho nestalo. Koutky se mu jemně zvednou nahoru a věnuje mu něžný pohled.
"Nechci, ale pár doplňků by se mi hodilo." Protiřečí si a u toho mírně pokrčí rameny. Sleduje, jak Uruha vstává, vidí, že bere do ruky nějakou krabičku, ale přes celou kancelář nedokáže dohlédnout na to, co to je.
"Co jsi dlouho sháněl?" Zeptá se ho zvědavě, když vytáhne krk, aby mu dohlédl pod ruce, ale je to marné. Pohne se směrem k němu a pořád mu nenápadně podkukuje pod ruce. Jenže dojde na to, že se tu má ukázat pan dlouhonohý a Aoi by u toho asi neměl být, soudě podle toho, jak opatrně Uruha mluví?
"Mám si skočit za Akim na oběd? Dáš mi na něj číslo? A víš jistě, že je bezpečné nechávat mě samotného s dalšími členy tvojí rodiny?" Pronáší a říká to úmyslně smyslně. V tu chvíli už stojí v jeho těsné blízkosti a v očích mu začíná hořet, když mu oplatí pohled z té minimální vzdálenosti. Pousměje se a skloní oči dolů. Pozvedne si jeho dlaň, ve které drží hodinky a překvapeně si je prohlédne.
"Nevím, jak zadek, ale tohle si rád nechám..." Vydechne okouzleně a je jasné z jeho výrazu, že se mu opravdu moc líbí. Přesto mu je nenásilně sebere a odloží za něho na desku stolu. Jejich obdivování bude muset ještě chviličku počkat.
"Jak dlouhá je obědová přestávka? A víš, že není zamčeno? Přepadávají tě v kanceláři často?" Říká mu tiše, když se rty přiblíží na dva milimetry od těch jeho a na hrudi už cítí teplo, sálající z Uruhova těla. Položí mu dlaně na boky, látka jeho kalhot mu pod rukama tiše zašustí a pak ho prostě bez varování vysadí na desku stolu, zatímco se mu jedním krokem dostane mezi stehna. Naposled si prohlédne jeho rty, než se k nim skloní a vezme si první vášnivý polibek. Ve vnitřní kapse Uruhova saka zapípá telefon kvůli příchozí zprávě. Aoi se tam jednou dlaní vydá, zasune ji dovnitř pod sako na jeho prsa a telefon stejně smyslně vytáhne. Ani se na něj nepodívá, prostě ho odešle přes desku stolu rovnou do toho otevřeného šuplíku s popelníkem. Kdyby se býval podíval, našel by tam zprávu od Die.

Ahoj kocourku, opravdu sis nerozmyslel tu víkendovou Dubaj? Welness je daleko… Pořád mám u tebe smrt z tulení, z toho se mi určitě spustí krev z nosu a tvoje slíbávání mojí krve bylo tak sexy… Ooo a odpusť mi, ale tu schůzku musíme odložit, ještě se mi nepodařilo ani opustit vlastní kancelář. D.

Telefon je z dosahu a v šuplíku si může zvonit jak chce. Aoi se postará o to, aby se po něm Uru nesápal. Vrátí svou dlaň na jeho hrudník, ale jen proto, aby jí mohl zajet pod látkou na jeho rameno a začít mu sako svlékat. Brzy je dole, Aoi zatahá Uruhu za kravatu, ale nechá ji tam a přesune obě ruce rovnou do jeho klína, aby se začal prát se zapínáním. Jednou dlaní ho několikrát obratně pohladí mezi nohama, než se mu tou druhou podaří kalhoty rozepnout a rty jemně přejíždí po těch jeho, spíš je hladí, sotva se jich dotýká a posouvá se oběma rukama na lemy kalhot na bocích, aby je stáhl co nejníže a pak se je pokusil podtrhnout pod Uruhovým zadkem. Musí ho u toho na chvíli přizvednout a nepovede se mu to hned napoprvé. Srdce mu divoce tluče už jen z té možnosti přistižení kýmkoliv kdykoliv. V hlavě se mu rychle připomínají události téhle noci a v klíně začíná mít velmi pevno.

Uruha

"Máš v plánu vzít mou rodinu komplet, to tě asi zklamu. Aki není pokrevný příbuzný, takže to asi budeš muset odpískat." Možná se mu v  očích mihl náznak strachu, že by se něco podobného mohlo opravdu stát. Aki byl hezký kluk, jeden ho musel pořád hlídat ale zdatně doháněl zkušenostmi svůj věk a to Uru věděl moc dobře, i když si ho v podobném duchu radši držel od těla. Chtěl ještě něco dodat ale Aoi už je příliš blízko na to, aby byl schopný v prvním okamžiku zformulovat souvislou větu.
"Výborně, to je dobrý začátek, k tomu zadku se taky dopracuješ." Podaří se mu konečně promluvit a koutky se mu nepatrně pozvednou. Tohle na něj miluje. Jakmile přejde hranice, kdy se ovládá, je z něj někdo, kdo mu rozhodně zvedá tep a nutí ho pomalu shazovat hadry a nechat se od něj přepadnout kdekoliv a kdykoliv.
"Nevím, a je mi to jedno." Broukne s nádechem vzrušení, které se mu probojuje do barvy hlasu. I kdyby na ně koukala celá firma, asi to první celé dokončí a pak se bude pídit po následcích. Ale kruci, je přece šéf tak co. Snad poprvé si tuhle panovačnost dovolí pustit na odiv. Spokojeně si vzdychne, jakmile ucítí Aoiho dlaně a tiše se zasměje, když se jeho pozadí ocitne na stole. Protáhne bez váhání paže kolem jeho pasu a natiskne jej k sobě, co jen to jde, než se ponoří do prvního polibku, do kterého vloží všechnu svou smyslnost, aby alespoň trochu konkuroval Aoiho rtům.
"Už jsem ti řekl, jak moc sexy jsi, když si bereš, co chceš." Záměrně zdůrazní poslední slovo. Protože ano, on ho bude zase chtít o to se postará. Jak to vypadá Aoi se rozhodl, že jeho manželství překážkou nebude a toho hodlá plně využít. Přimět ho, aby neměl čas pochybovat. Pípnutí telefonu zaregistruje spíš podvědomě. Je to smska, nikdo nevolá, takže to nebude důležité nejspíš. Nic není důležitějšího, než Aoi. Mnohem víc ho dráždí letmé doteky, jak vytahuje telefon. Pokud Die opravdu přijde a uvidí je tady s pokračováním, asi mu už nebude muset nic moc vysvětlovat. Cítí se kvůli tomu špatně ale nevydrží mu to příliš dlouho. Brzy je bez saka a pak už pomalu přichází i o kalhoty. Zapře se dlaněmi vzadu o desku stolu, aby ho náhodou Aoi nesmetl tím, jak nedočkavý najednou je a využije chvilky, aby mu dal jasně najevo, jak moc ho dráždí látka hrnoucí se po kůži, stejně jako doteky přímo v místech, které jich chtějí mnohem víc. Zakloní krátce hlavu a z jeho rtů se prodere tiché zasténání.
"Tohle budeme mít na programu každé ráno...Naplánuju to před poradou." Sdělí mu, když se narovná a teď je to on, kdo zápasí se zapínáním Aoiho kalhot.
"Pak možná před obědem." Vydechne si podruhé, jakmile mu stáhne kalhoty i s prádlem pod boky a očima okázale sklouzne do klína.
"Pak nejspíš i po obědě." Už se trochu uculuje nad myšlenkou, že v denním plánu nebude mít nic jiného, než sex s ním. Oblízne si horní ret než jeho chloubu pevně sevře mezi prsty a několikrát se pohne.
"A co třeba před odchodem hm?" Snaží se ho vyprovokovat, než ho pustí ze svého sevření, pozvedne nožky, které zaklene za jeho boky a přitáhne si ho jimi k sobě. Další zasténání na sebe nenechá dlouho čekat, jakmile se jejich těla dotknou.
"Jestli přestaneš dřív, než budu polomrtvý, máš padáka." Sdělí mu v duchu jejich vzájemného provokování.
"Povinnost číslo jedna, nenechat šéfa strádat. Přidám ti to do smlouvy." Ovine paže kolem jeho krku a zasténá mu do ouška, než přejde rty po jeho tváři a políbí ho s vášní, kterou v něm probudil.