Hromadné - Ať jsi kdo jsi, koukej dát ty boty dolů. - část 1.

(Kancelář)

Aki

Je to teprve pár měsíců, co dosáhl Aki plnoletosti. Samozřejmě to chtělo pořádnou oslavu a vila jeho rodičů se otřásla v základech. Prostě je poslal na dovolenou a párty mohla začít. A jak jinak to mohlo dopadnout, než velkým problémem a výhrůžkami, co všechno by se mohlo stát, kdyby to udělal znovu. A bez trestu se to taky neobešlo. Prý pojede za Uruhou a ten si ho vezme do parády. Velké zvíře, bude pro něj pracovat a něco se tam naučí...To sotva. Udělá si z toho prázdniny a aspoň se ulije ze školy. Z druhé strany Uru byl fakt krásný kus chlapa, a jestli bude mít kolem sebe hezké sekretářky a asistenty...Co by se aspoň nepodíval? Znají se už tolik let, táta s ním hodně často spolupracuje a vlastně je něco jako jeho strýc, takže není ani trochu nervózní, když si pokuřuje před autem a sleduje, jak mu řidič cpe kufry dovnitř. Mladý kluk, přijali ho teprve nedávno a Aki mu dost často nenápadně zatápěl, když ho provokoval pohledy nebo doteky, jakmile se nikdo nedíval. A teď s ním stráví tři hodiny v jednom autě a o samotě. To má být trest? Koutky se mu zvednou, když se mu hlavou prožene ještě pár podobných myšlenek a už se usazuje na místo spolujezdce, za doprovodu nechápavého pohledu.
"Ale no ták, přece se mě nebudeš bát?" Mrkne na něj, když si ho prohlédne od hlavy až k patě a drze vyhodí cigaretu z okýnka.
"Aspoň nám to uteče a můžeme se stavit i někde na oběd a odpočinout si?" Pozvedne obočí a nahodí ten nejnevinnější výraz jakého je schopný, než se rozesměje, když vidí rudé tváře. Ano, tohle bude rozhodně zábava. Asi v polovině cesty, kdy chudáček maličký porušil minimálně deset předpisů, jak kvůli Akimu a tomu, co říká, přehlédl značky, se opravdu zastaví v jedné restauraci a  pořádně si dají do nosu. Chvilku se ho dokonce snaží krmit za doprovodu pohoršených pohledů, ale ty on nikdy příliš nevnímal. Spíš naopak, ještě víc ho dráždí k tomu, aby pokračoval. Pak už stačí půl hodiny od Tokya odbočit na odpočívadlo a...Dal by metál tomu, kdo vymyslel zatmavená skla. Trochu mu zatrne, když auto zastaví před velkou, luxusně vyhlížející firmou a už si cpe do koutku další cigáro, aby se trochu uklidnil. Trošku ho přešel humor. Vrátí se zpátky, když překročí práh budovy a hned ve dveřích je vykázán ven, protože tu cigaretu samozřejmě netípl.
"Hej, hej, hej....Dobře, dobře, už se na tom pracuje...aby ses nezbláznil." Poodejde k popelníku s protočením očí v sloup. Už o něm ví a čekají ho, i když Uruha má zatím nějakou schůzku, takže přijde asi později. Naštěstí ho nenechají čekat na chodbě a pustí do jeho kanceláře.
"Teda, ty si žiješ." Začne si všechno prohlížet, než se nakonec usadí do ředitelského křesla s nohama na stole a pustí si na svém drahém telefonu hudbu a pořádně nahlas. Pobaveně sleduje zaskočený výraz jedné asistentky, když mu přinese kávu a vodu.
"Hm, děkuji a co trochu společnosti? Cesta byla dlouhá a jel jsem sám..." Hodí po ní smutná očka a kouzelně se usměje. Slečna radši rychle uteče s koktáním, že musí doprovodit nahoru někoho, kdo tu má mít schůzku s Uruhou. No co, klidně to za něj vyřídí, když bude potřeba. Usadí se o trochu pohodlněji, aniž by sundal nohy ze stolu, poupraví si černý dlouhý svetr bez zapínání oblečený na bílé triko s černým potiskem a utáhne trochu šněrování vysokých bot. Několikrát si pokývá hlavou do rytmu a pak i prozpěvuje a ano, už zase kouří.
"Paní ředitelová z těch holek tady asi nemá radost." Rýpne si do Uruhy pro sebe a krátce se zasměje.
"Chceš pomoc, Uru-chan." Další poznámka, tu mu taky pak musí říct.

Aoi

Probudil se skoro na oběd. V první chvíli si rozhodně neuvědomoval, kde je a co se přesně stalo, protože kocovina na sebe nenechala dlouho čekat. Zmučeně se převalí z břicha na záda a vynadá si do úplných idiotů, když tolik pil. Tenhle den bude hodně za trest a možná že i zítřek, jestli ho nepřestane bolet hlava. Hned na to přeostří na hodiny vedle postele a trhne sebou. Dávno měl být v práci. Asi tak šest hodin! Někdy v ten okamžik mu začne docházet, že to nejsou jeho hodiny na jeho nočním stolku a zvedne se na předloktí, aby se rozhlédl kolem. Dění v hospodě má hodně v oparu, za to dění v koupelně se mu doslova zhmotní před očima a má dojem, že si pamatuje i pihy na Uruhově kůži. +Kruci...+ Pomyslí si, když mu dojde, že večer před tím obtáhl jeho sestru a teď i jeho a mimoděk trochu zčervená. Posadí se v peřinách, místo vedle něj nese jasné známky toho, že na něm taky někdo spal a pak si všimne toho vzkazu.
"Proč jsi mě nevzbudil a jel do práce sám..." Pronese tiše, když se po něm natáhne, aby si ho přečetl. Připravil mu snídani a daroval volno? No tedy… Podrbe se rozpačitě ve vlasech a v myšlenkách se mu zhmotní slova, která Uruha pronášel v kuchyni… +Miluje tě...+ Teď je v kanceláři a určitě čeká, kdy se tam Aoi objeví. Honem by si měl rozmyslet všechno, co se stalo, a co vlastně chce, ale nejdřív se rozhodne pro sprchu a tu snídani, aby byl vůbec použitelný. Cítí se trochu zvláštně v jeho bytě, když tu Uruha není. Skoro se bojí na něco sáhnout nebo to použít, pořád se rozhlíží kolem a pokukuje po jeho věcech a svou migrénu dorazí několika cigaretami. Prohledá koupelnu kvůli Aspirinu, projde si tu dokonalou terasu a nakonec se vydá na cestu domů, aby se mohl převléknout do čistého. Pracovního. Neměl by ho v tom nechat. Vrátí piercing na své místo, dá si ještě jeden Aspirin a ještě jedno cigáro a vyrazí k firmě. Dole v hale se mu v žaludku ozve tréma, jako by měl vystupovat v Tokyo Dome a uvědomí si, že je to kvůli Uruhovi a tomu, co se mezi nimi stalo. Po cestě se zdraví s několika lidmi a před svou kanceláří zjistí, že šéf tu momentálně není. Zatváří se naprosto vykolejeně, prostě ho to rozhodí, ale i tak nastartuje počítač a vykročí do jeho dveří, aby se podíval na jeho rozvrh. To, co tam najde, mu vyžene obočí hodně vysoko. Doslova se na chvíli zastaví a hledí na to pískle s nohama na stole, než stáhne přísně obočí a dojde ho.
"Ať jsi kdo jsi, koukej dát ty boty dolů." Plácne ho po nohách a ne zrovna málo, čímž mu je srazí přes okraj desky. Ne, že by sám nedávno vedle nedělal to samé, ale on se zul! Alespoň! Pak natáhne ruku po jeho cigáru, sebere mu ho, po cestě k oknu si z něj potáhne a prostě ho vyhodí ven.
"Kouří se na terase..." Odtuší zatím dost klidně, než si založí ruce na prsou, otočí se čelem k němu a zadívá se na něj. Zadkem se opírá o parapet za sebou.
"Kdepak je?" Má samozřejmě na mysli Uruhu. Pochybuje, že by tu takhle nechal kohokoliv cizího, takže to ten kluk musí vědět. V tu chvíli mu zazvoní v kapse telefon. Vytáhne ho, aby se podíval. Seiko… včera ji dost zazdil. A ne, teď se mu to nechce ani řešit, ani vůbec zvedat.

Aki, Uruha, Seiko

Už mu z té kávy moc nezbývá, vlastně ji trochu vdechl. Po tak náročné cestě se není čemu divit. To cigáro rozhodně bodlo a vůbec nečeká, že se dveře za chvíli otevřou ale úplně jiné, než si myslel původně. Prudce se ohlédne a jeho oči jsou na krátkou chvíli plaché, než se vzpamatuje a prohlédne si Aoiho od hlavy až k patě. Nespokojeně mlaskne, když mu s hlasitým zaduněním dopadnout nohy na zem a protočí očima, když přijde vzápětí i o cigáro.
"Už jsem měl víc jak půlku v sobě, těch pár minut navíc by nikoho nezabilo." Neodpustí si poznámku a potlačuje nutkání si ty nožky nahoru znovu vyhodit.
"Tebe jsem tu ještě neviděl, určitě bych si tě pamatoval a Uru o tobě taky nemluvil." Sjede znovu zkoumavě.
"Na nějaké schůzce, ale to bys měl spíš říct ty mě ne?" Pracuje tady? Rozhodně ano, a pokud vyšel ze dveří vedlejší kanceláře...Dedukce zapracuje, nejspíš to bude jeho sekretářka. Usměje se po té myšlence.
"Po tom, co jsem tu viděl si začínám vážně myslet, že konkurzy jsou spíš soutěže Miss." Složí mu kompliment a pomalu si ty nohy zase nahoru vyhodí s naprosto nevinným pousmáním.
"Co oči nevidí,...no ne?" Pokrčí krátce rameny a nespouští z něj očka, zase s ním šijí všichni čerti ale zatím se krotí.
"Podle všeho by měl každou chvíli přijít, je ti smutno nebo co? Jsem Aki a ty?" Vyzvídá, než se dveře skutečně otevřou.
Uru měl poměrně náročný den. Přijel sice včas ale čekalo ho dvakrát tolik práce, když tu Aoi nebyl. Nic mu však nemohlo zkazit náladu a sršel optimismem na všechny strany. Tato schůzka se navíc velmi povedla a vypadá to na další skvělý kontrakt. Ne, líp to opravdu dopadnout nemohlo, jen kdyby Aoi...Ano, bojí se, že si to rozmyslí, že prostě uteče a už ho neuvidí. Snad se to nestane. Málem při všech myšlenkách zapomněl na příjezd Akiho a dojde mu to ve chvíli, kdy otevře dveře a uvidí ho rozvalovat se v jeho křesle s trochu hladovým pohledem na Aoim. +Nech si zajít chuť Zlatíčko.+ Počastuje ho v duchu ale na jeho tváři se objeví vřelé pousmání.
"Vidím, že slušnému chování tě pořád neměli šanci naučit." Počastuje ho trochu káravě, než se rozesměje a jakmile k němu Aki vystřelí klidně rozpřáhne ruce a přijme ho do své náruče. Mají opravdu vřelý vztah, měl rád jeho drzost a poznámky ale nikdy nezašel dál, než by bylo vhodné.
"Čekáš na mě dlouho a kde máš věci?" Zajímá se Uru s jistou starostí, než se odtáhne a poupraví mu vlasy.
Aki se pod tím dotekem ošije a zatřepáním hlavou je vrátí na původní místo.
"A já myslel, že mi všechno koupíš, Uru-chan." Uru jen protočí očima a podhodí hlavou.
"Ne, to si budeš muset odpracovat." Sdělí mu s úsměvem, než se podívá na Aoiho. Přišel? Nemusel, ale je tady. Něco vřelého se mu odrazí v očích.
"Vidím, že s Aoim už se znáte. Tohle je Aki, syn mých dlouholetých přátel a po poslední párty, kterou si udělal a málem u toho vyhodil vilu do povětří, má pobyt se mnou za trest." Vysvětlí Aoimu vzápětí a klidně se nechá Akim objímat kolem pasu. Nakonec se ale vymaní z jeho sevření a přejde ke svému stolu s pohledem upřeným Aoimu do tváře, aby odhadl, co si o tom všem myslí ráno.
"Koukám, že tvůj vkus se nezměnil.  Byl vždycky skvělý..." Povzdechne si Aki a rozhodí rukama s očkama upřenýma na Aoim.
"Jestli nechceš skončit ve skladě, poradím ti zpátečku." Brání Aoiho Uru bez váhání a v Akiho tváři se blýskne pochopení, rozhodí rukama v rezignovaném gestu.
"A koukat se můžu?" Rýpne si trochu s nevinným pousmáním.
"Ty si taky nedáš pokoj, kdy jsi tak zvlčel?" Zeptá se Uru s nádechem pobavení. A pak se dveře otevřou znovu a dovnitř lehkým krokem vejde Seiko.
Přeměří si je všechny pohledem, který značí její rozpoložení ale pak se na chvíli zastaví na Akim a upřímně se usměje.
"Aki, miláčku, jak se daří, už jsi tátovi naboural auto?" Zeptá se jej, když ho taky obejme a vtiskne mu polibek do vlasů.
"Ráda tě vidím." Dodá sametovým hlasem, když se oči stočí na Aoiho.
"A tebe konečně taky. To se dělá nechávat ženu čekat?" Usměje se mile ale je jí vidět na očích, jak těžce jeho nezájem nese.
"Víš, co jsi mi slíbil a zatím nedodržel." Přejde k Aoimu, položí mu ruce na hruď a krátce se vyhoupne na špičky, aby jej políbila na tvář.
"Moje loď pořád čeká." Provokuje jej tiše a ignoruje pochechtávání Akiho.
"Někdo ti leze do zelí, Uru-chan ale klid nenechám tě truchlit dlouho." Dobírá si ho trochu a sleduje, jak si Uru zakládá ruce na hrudi.
"Je mi líto sestřičko ale Aoi má momentálně moc práce. Řešíme velký kontrakt a teď nebude několik týdnů použitelný na cokoliv jiného. Asi se budeš muset bavit jinak." Oznámí jí nekompromisně a jak předtím nechával rozhodnut Aoiho, teď si ho bude bránit zuby nehty.
"Tak co, kdybys nás nechala pracovat hm?"

Aoi

"Šéf mě prosil, aby se kouřilo jenom na terase." Řekne mu Aoi klidně, zatímco si ho důkladně prohlíží nazpět.
"Já jsem tě tady taky ještě neviděl a nemluvil ani o tobě." Vrátí mu to se svou typickou „rýpavostí“, u které se decentně pousměje a blýskne mu v oku. Ne, že by se s Uruhou znali tolik, aby o komkoliv kolem něj slyšel, ale co ten chlapec může vědět? Dostane to okamžitě zpátky, že sám neví, kde Uruha je a jenom zvedne koutek, ve kterém sedí piercing.
"To je pravda, nejspíš mu koupím obojek s radarem." Odtuší a na to o miss protočí očima. Je to lichotivé, opravdu ano, ale není to poprvé, co o tom slyší a on by tady byl mnohem raději spíš díky vlastním schopnostem. "Já jsem Aoi." Představí se mu, znovu ho dojde a stejným způsobem mu srazí nohy zpět dolů.
"Hmm, možná se mi vážně stýská." Řekne přesně ve chvíli, kdy se dveře otevřou a Uruha vchází dovnitř. Ohlédne se po něm a decentně si odkašle. Tohle nemusel slyšet. Má co dělat, aby uhnul Akimu, který vyskakuje na nohy a oba mu se šéfem ukážou, jak blízký vztah mají. +Peskoval jsi jeho příbuzného nebo kdo to je!+ Pomyslí si a radši chvíli těká očima po kanceláři, aby rozehnal rozpaky. A nejsou tu jenom kvůli tomu, ale taky kvůli prožité noci. Nějak není schopný se na Uruhu ani podívat a ujistit se o tom, co v jeho očích najde. Doopravdy se stydí! Buď jak buď, teď tu má Uruha návštěvu a času bude mít ještě míň. Podívá se na ně až ve chvíli, kdy je Uruha začne představovat a přikývne s celkem milým úsměvem.
"Těší mě, Aki-kun." Raději celou situaci nekomentuje víc, tedy do okamžiku, než si Uruha naběhne sám. Prostě není schopný udržet jazyk za zuby.
"Jeho rodiče vědí, co dělají, hm?" Reaguje se zaplanutím v očích na to o trestu, jen aby ho pozlobil. Jinak je mu jasné, že Aki si to tady užije jako dovolenou, když je vidí. Oplácí Uruhovi dlouhý pohled do očí, když jde kolem něj. Zdá se, že se testují navzájem ohledně toho, co si ten druhý myslí. Přeruší ten kontakt až v okamžiku, kdy Aki znovu okomentuje jeho vzhled a podívá se na něj.
"Copak, ty jsi taky na všechno, co se hýbe? Máte to nějak v rodině?" Asi by měl brzdit, je tady v práci. Uvnitř ho však podivně zahřeje, když si ho Uruha začne nárokovat. Skloní oči a pro sebe se pousměje. Už by se nadechl a zeptal se, čím tedy dnes začnou, jenže to by se tu nesměla objevit Seiko osobně. Aoi doslova zbledne, když ji uvidí, žaludek se mu stáhne a několik dlouhých vteřin není schopný reakce, když se věnuje Akimu a pak se zatváří doslova přistiženě, když mu Seiko vyčte, že ji nechal čekat. Něco uvnitř něj zareaguje, když se mu dostane toho políbení a smyslného zašeptání o lodi, ale začne mu docházet, že to je touha, pudy, něco biologicky základního a že v noci… Seiko byla nebezpečně sexy, smyslná, svedla by ho klidně zas. Kdyby se nestalo… Přes její rameno se podívá nejdřív na Akiho, potom na Uruhu a nakonec přijde jeho jasné odmítání, aby se mezi ně Seiko pletla. +Musíš něco říct… postavit se k tomu jako chlap.+ Podívá se Seiko dlouze do očí a pak se jí uctivě ukloní.
"Je mi líto, že jsem ti neodpověděl, Seiko-san. Můj šéf má pravdu. V nejbližší době nebude možné myslet na cokoliv jiného." Odmítne ji jak nejslušněji před její další rodinou dokáže. Nepochybuje, že ona ví, co to znamená. Skutečně to udělal!!??

Aki, Uruha, Seiko

"Ani se nedivím, že na mě zapomněl, když koukám na tebe." Sdělí mu Aki klidně přede všemi a očividně si úplně do pusy nevidí. Hned na to ale sklopí skoro stydlivě očka, když se na něj Uru káravě podívá. Tohle možná trochu přehnal a jak se zdá kolem Aoiho je vyhrazený zákaz vstupu, za to Seiko se to očividně nelíbí, ani to, jak s ní její bratr mluví.
"Chm, co takhle se mnou mluvit trochu slušně. Na chvíli ho přece postrádat můžeš. Není tvůj a nebude." Vyjede na Uruhu ostře, když si založí ruce na hrudi, stejně jako on a přejde k němu, aby se mu upřeně podívala do očí.
"S tebou nikdy nebude moct být, sám to víš nejlépe, tak proč ho nenecháš, aby si žil život, jaký má." Sděluje mu jasný fakt, který musí vidět všichni.
Teď se Aki stáhne trochu stranou, protože tohle zavání válkou a on ji zná moc dobře. Zastaví se až po boku Aoiho a podívá se mu na profil.
"Teda, jak se zdá za chvíli kolem tebe bude minové pole. Jen tohle je trochu kobří hnízdo, víš o tom." Strčí svým bokem do toho jeho a je vidět, že se celkem baví, i když je obezřetný.
Za to Uruhu přechází humor. Ale je dost dobře obrněný tím, co Aoi řekl a že...se mu stýskalo. Hned se cítí mnohem jistější a jakmile padne i to, že s ním nikam nepůjde a souhlasí s výmluvou na práci, koutky se mu spokojeně zvednou a dovolí si kočičí oči krátce stočí na něj, okamžitě v nich vřele zasvítí. Pak je pomalu vrátí do tváře své sestry a pozvedne obočí.
"Tobě může být úplně jedno, co se mezi námi bude dít dál. Je to naše věc a tvoje už ne. Navíc Aoi si uvědomuje svoje povinnosti mnohem lépe, než bys ty kdy mohla. Najdi si jinou hračku, protože..." Skloní se k ní blíž, vezme ji za ramena a s očima upřenýma do Aoiho tváře se nakloní k jejímu uchu.
"Já ti ho nedám a jen tak se nevzdám. Tenhle boj nehodlám prohrát, a jestli máš trochu hrdosti, vycouvej." Poradí ji s bojovným pohozením hlavou, když se mírně oddálí a upřímně se usměje.
"Oh, ho, ho, jsou fakt sexy, když se o tebe perou." Okomentuje to Aki a pak si vzpomene na poznámku Aoiho.
"Na všechno ne ale tohle..." Pohodí k nim dlaní.
"Copak to nestojí za to. No, až na ty drápy." Hlasitě polkne a radši ustoupí o krok dozadu, když se na něj Seiko vražedně podívá.
"Nic jsem neřekl." Brání se gestem dlaní.
"Tohle je o krk. Obdivuju tvou odvahu." Šeptne ještě Aoimu, protože tady to vypadá na pořádnou bouři a kočky budou zdá se dost prskat. Ale přesto všechno, nenápadně vytáhne svůj telefon a začne nahrávat.
"Tak mě dobře poslouchej, bratříčku." Začne Seiko a zlehka si jej přitáhne k sobě za kopy jeho saka.
"Nemůžeš mu nabídnout vůbec nic, zapomínáš, co máš doma? Chceš se snad rozvést, hm?" Zeptá se ho na plnou pusu a vítězoslavně se usměje, když Uruha zbledne. O tom ještě nemluvili, nebylo kdy a tuší, že to bude problém.
"Ale, tady někdo dostal strach. Copak zlatíčko, ty ho miluješ viď?" Vysměje se mu do obličeje.
"Možná jsi měl šanci ale teď vzala za své. Co na to tvá žena, když se budeš tahat s tak sexy klukem. Co vaše rodinná reputace? Půjde ke dnu a to nedopustí. Zničí tě." Vlastně mu tu tak trochu vyhrožuje a vůbec se za to nestydí. Teď se ukazuje její pravá povaha.
"Všichni moc dobře víme, jak to doma mám a ty hlavně." Sekne tentokrát Uruha a stáhne její dlaně ze svého saka.
"A ano, miluju ho, opravdu. To je něco, co ty nikdy nepoznáš, si stejná jako má žena, nezáleží ti na nikom kolem sebe. Jsi spokojená, až dostaneš  co chceš. Všechny jen využiješ a pak odkopneš. Kolik jich bylo. Padesát, sto?" Začíná opravu zuřit ale to oba dva.
"To není podstatné a vůbec, co si to ke mně dovoluješ." Křikne o něm Seiko.
"Aoi s tebou prostě nikam nepůjde, nepustím ho s tebou nikam, pokud sám nebude chtít a slyšela jsi ho dobře. A ano..." Odmlčí se na chvíli, když se podívá Aoimu do tváře.
"Klidně se rozvedu, udělám naprosto cokoliv, abych mohl být s ním." Vypadá trochu zoufale, protože tohle klidně může všechno zkazit a Seiko to ví.
"Jsi k smíchu bratříčku. Oba víme, že se to nikdy nestane a víš proč? Protože já tomu zabráním." Blýskne se jí v očích, když její hlas ochladne a vytáhne z kapsy telefon.
"Zavoláme tvé ženě a řekneme jí, co se tady děje." Ani si nevšimne, že Aki se sune za její záda a v nestřežený okamžik jí vezme telefon.
"Tak přemýšlím, komu bych mohl zavolat já." Tentokrát je to on, kdo se vítězoslavně usměje. A odběhne zase k Aoimu, ten ho snad bude bránit, když se mu rozhodně vyškrábat oči.
"Třeba tátovi, který vlastní většinu podílu ve tvé firmě? Možná by ho hodně zajímalo, jak se snažíš rozebrat vztahy v rodině. Hm? Hlavně, jak mu sáhneš na strýčka Uruhu je nepříčetný, tebe moc v lásce nemá, máš svoje peníze jen díky němu." Zazubí se na ni.
"Ty jeden malý..." Sykne po něm Seiko vztekle.
"Dej mi ten telefon." Jde si pro něj se vzteklým výrazem.
"A dost!" Ozve se Uruhův pevná hlas, když jí popadne za zápěstí a přitáhne k sobě.
"Zmiz z mojí kanceláře. A hned. Tohle už jsi přehnala." A vzápětí od ní dostane facku.
"Nesahej na mě a ty mi dej ten telefon." Aki se uculí.
"Dám ale jakmile se dozvím, že jsi někomu volala pošlu všechno, co jsem tady nahrál." Vyplázne na ni špičku jazyka a mrkne na Uruhu.