Die x Shinya (Hyde, Sena) - To tys to špatně načasoval. - část 3.

(Harém)

Die, Sena

Sena upře opravdu ustarané oči do těch Hydových. Ne, že by nevěřil, že Aki myslel všechna svá slova vážně, ale byli tak strašně mladí, Aki si vůbec nic neužil a teď měl najednou celou paletu krásných a různorodých kluků. Nemohl se zbavit pocitu, že by si s některým z nich mohl rozumět víc a už vůbec nechápal, proč i přes svůj slib, že si to odbude a pošle ho pryč, přišel Ruki tak pozdě nad ránem. A ten kluk tam dole... nemusel si ani představovat, jak bude vypadat, až si ho Die vezme do parády. Co si Ruki musel dohnat soutěží miss sympatie, to měl tenhle kluk jako auru a vypadal dost křehce a upřímně. A to byl Aki taky. Co když si s ním bude bližší? Málem rozdrtí zábradlí a dobře si ho prohlédne, když jdou okolo. Pak se prostě vrhne Hydovi kolem krku a nešťastně se k němu tiskne.
Mezitím Die sleduje Shinyův krok směrem k sobě, ale nedokončí ho a je na něm vidět, jak moc ho jeho slova děsí. To je dobře, dá si alespoň dobrý pozor. Chvíli si pohrává se svými dlouhými vlasy a prohlíží si Shinyovy nezvyklé rysy, než se ho zeptá na tu bláhovou otázku. Pohne se směrem k němu, zastaví se až těsně u jeho těla a zvedne dlaň, se kterou ho kloubky ruky pohladí po té tvářičce, na které ani nerostou vousy.
"No přece napořád. Tohle je harém možného následníka trůnu. Nikdo odsud neodejde jen tak. Pokud si budou myslet, že se jim nevyplatíš, prodají tě na to místo, kam odjeli ti ostatní kluci z tržiště. Musíš se učit, úplně všemu a snažit se princi zalíbit, ale v tomhle boji nejsi jediný a kromě toho jsou tu samozřejmě také dívky a jejich možnost dát potomka. Ti dva, které jsme potkali, jsou moc vysoko postavení. Starší z nich sloužil císaři, ten mladý už u prince byl několikrát a je to teď jeho favorit. On si ho nenech jen tak vzít, Shinya-chan. Ale ty to dokážeš. Když to dokážeš, budeš se mít skvěle a stoupat po společenském žebříčku. A já taky. Jednoduché. Když ne, nezachráním tě ani já. Spratci jako ten dole se nikam nedostanou. Brzy ho odsud odvedou a prodají. To nám vyhovuje." Vysvětlí mu konečně pravidla jeho nového života.
"Musíš zapomenout, kým jsi byl, kde jsi žil.. je to pryč. Unesli tě a prodali a utéct se odsud dá jenom nohama napřed. Volba je tvoje." Konečně dlaň stáhne.
"Teď chci vidět, co je pod vším tím prachem a špínou." V duchu se vzdává vlastních plánu na to, aby stál vedle prince, už má úplně jiný cíl, na který se upínat a tím spíš udělá všechno proto, aby nahoru protlačil Shinyu. Kupodivu vřele se na něj usměje a lusknutím přivolá svoje sloužící.
"Podívej se na to všechno." Řekne mu, když před ním z krabice vybalí bílé kimono se stříbrnou nití. Bývalo jeho, když byl mladší, o něco štíhlejší. Nikde není odřené, staral se o svoje věci. Sám je u toho, když několik párů rukou začne Shinyu převlékat a ta proměna je neskutečná. Postarají se o jeho vlasy, trochu je navlní, nanesou sotva patrný pudr, vytáhnou oči jemnou linkou, pár šperků a nakonec se společně dívají na odraz v zrcadle, který je dechberoucí. A Die je spokojený.
"Teď ti může přijít říct, abys uhnul z jeho futonu." Zašeptá mu do ouška, zatímco mu stojí těsně za zády, svírajíc ho za ramena a prohlíží si ho v zrcadle.

Hyde, Shinya

Hyde starostlivě těkne očima k Senovi, a sklouzne i na jeho ruce, které svírají zábradlí. Tohle je šílené, chtěl by ho nějak uklidnit, protože si uvědomuje, jak se musí cítit, ale...No tak, přece ví, co viděl v Akiho očích, když Senu poprvé uviděl. Už to samo o sobě mu napovídalo, že by se Sena nemusel bát ne? Překvapeně vydechne, když se mu ocitne v náruči.
"Ale no ták. Sena-chan." Objem ho vřele a vtiskne mu polibek do vlasů.
"Odpověď na své otázky máš sám v sobě. A myslím si, že srdce ti odpoví mnohem lépe, než já." Brouká mu měkce do ouška.
"Nepochybuj, buď mu oporou a nenech se zastrašit..."  Odmlčí se, protože  neví, jak to celé co nejlépe nazvat.
"Povinnostmi." Dokončí tiše. Je to trochu zlé, ale opravdu by ho rád uklidnil.
"Počkej, až si s princem promluvíš. Uvidíš, určitě tě uklidní lépe, než já."

Shin sebou trhne, když mu Die oznámí, že je to napořád. Pořád žil v nějaké bláhové představě, že je to jen, dokud si ho neužijí a pak se vrátí zpátky. On nikdy neslyšel, jak to tu chodí a co se tu děje. Na to žil až příliš daleko a překupník jim víc neřekl.
"Napořád." Zopakuje po něm, sotva se mu pohnou rty a z koutků mu zteče další slza. Nechce tu být napořád, co si tu počne? Co s ním bude?Snaží se vstřebat všechny informace a bezmyšlenkovitě se pohne tváří proti jeho ruce. Je to příjemné, moc příjemné. Nechá víčka pomalu klesnout, aby se snažil posbírat poslední zbytky své vlastní vůle.
"Takže jsi mě zachránil." Podívá se mu do tváře plachým pohledem.
"Uhm omlouvám se, jste mě zachránil." Opraví se vzápětí a jeho tváře zrudnou.
"Nebudete litovat, slibuju." Rozhodne se ve vteřině. Jestli by se mohl mít opravdu líp a nemuset se vracet do špíny, udělá proto všechno. Ani si nechce domýšlet, co by se s ním stalo, kdyby odešel jako ti ostatní. Kdyby si ho Die nevybral, nejspíš se dostane do rukou....Ne, na to myslet nebude. Zpevní trochu ramena a narovná se, když se na něj mírně pousměje.
"Nic moc pod ním není." Utrousí tiše, jeho sebevědomí rozhodně není vysoko. Ohlíží se kolem, aby viděl sloužící, jak přinášejí krabici. Je to zvláštní pocit sledovat, jak kolem něj někdo skáče. To on vždycky pobíhal kolem ostatních ale ten pocit...se mu líbí. Očka se mu rozzáří a mnohem víc, když Die vybalí kimono bílé barvy.
"Proboha, to je...nádhera." Valí na něj očka a dokonce ustoupí o krok, aby ho náhodou nezašpinil nebo mu jakkoliv neublížil.
"Nic krásnějšího jsem neviděl." Vydechne okouzleně. Těká očima ze strany na stanu a první se trochu ošívá pod rukama ostatních. Zase na něj někdo sahá a on má ještě v živé paměti ty prohlídky. Nakonec se ale přinutí klidně stát a nechá o sebe pečovat. Po chvilce už mu na tváři hraje jemný úsměv. Nechává se tu tak hýčkat a může si to opravdu užívat. Má trochu strach se podívat do zrcadla, takže si zacloní dlaní oči, aby se v prvním okamžiku neviděl, a pak ji prostě stáhne a...Málem omdlí. Vidí úplně jiného člověka. Nikdy by to neřekl nahlas, ale snad poprvé v životě se sám sobě líbí. Pozvedne opatrně dlaň, dotýká se konečků vlasů, svých vlastních tváří a i heboučká látky kimona.
"Jsem jak..." Vydechne, ale nenapadá ho vhodně přirovnání. Stěží potlačuje slzy, než se Diemu pod rukama otočí a prostě ho obejme s pažemi kolem pasu.
"Děkuji za život, za záchranu, za tohle všechno. Udělám všechno proto, abyste se mnou byl spokojený, opravdu. Budu se pečlivě učit, nezklamu vás." Slibuje mu mezi jednotlivými nádechy a pak se odtáhne. Došlo mu, co tu provádí.
"Já, totiž...moc se omlouvám, ale tohle všechno je...Die-san, první to vypadalo jako noční můra a teď je to sen." Svěří se mu, tolik důvěry k němu pocítil během takové chvíle. Jenže takový on byl vždycky. Stihl věřit tak rychle.
"Myslíte, že by si netroufl?" Pozvedne překvapeně obočí. Jen kvůli tomu, jak teď vypadá. To na tom opravdu tak záleželo?
"Nikdy by mě nenapadlo, že stačí jen tak málo a přitom tolik." Je vidět, že nad tím opravdu přemýšlí.

Die, Sena

Sena ví, že Hyde má pravdu, ale stejně ho ti ostatní kluci vnitřně vlastně děsí. Musí znovu získat svou sebejistotu. Přikývne a nechá se jím odvést do jejich komnat, odkud se mu za celý den ani za nic nechce.
Die sleduje pozorně Shinyovu tvář, když se dotýká sám sebe a snaží se uvěřit, že je to on. To gesto s dlaní bylo vlastně roztomilé. Oblečení a makeup dělají hodně, ale jemu to sluší i bez toho. Teď, když se usmívá. Křehkost mu sluší, snad mu nedospěje moc nebo nějak víc. Bylo by lepší, kdyby zůstal takhle. Hlas už se mu nezmění, ten má překvapivě hluboký, ale sametový, příjemný. Jen pořád hrozně nad vším pláče. Je dost emotivní a Die dost studený, bude si s tím muset nějak poradit. A pak se Shinya otočí a sevře ho pevně kolem pasu, až se Die rozčarovaně podívá na svůj odraz a kolem sebe. Všechny hned vyžene, aby neviděli, jak pokládá zvolna ruce kolem jeho těla a sevře jej u sebe. Zvyká si na to, že se k někomu chová jako kus ledu a on mu za to je vděčný a ještě takovým způsobem. Dlouze se nadechne, přesvědčuje sám sebe, že mu na něm nikdy nebude záležet a už teď ví, že to není pravda. +Kruci, nééé, co se to děje. Nejdřív Toshiya a teď on.+ Tváří se nešťastně, dokud se Shinya neoddálí a shlédne na něj s už klidnou tváří. S věcmi byly vztahy snazší. Lidé měli moc velkou moc. Někteří... Oplatí mu pohled do očí.
"Teď jsem tvůj starší bratr. Můžeš mi tykat." Řekne mu jako první a pak přikývne.
"Ano, byl by bláhový. A až získáš první titul, bude to ještě lepší, ale psi, kteří se bojí, taky koušou. Čím výš budeš, tím budeš muset být opatrnější." Pak se znovu podívá na to kimono, které jemně pohladí po výstřihu a nakloní hlavu k rameni.
"Dostal jsem ho od svého prvního mecenáše. Bylo to v jiném paláci. Na taková kimona z pravého hedvábí se vydělává celý život. Starej se o něj dobře. Jsou cennější, než sluhové tady." Řekne mu.
"Ty nitě, to je stříbro." Lemuje konečky prstů vzory a pak rozmarně pohodí hlavou, jako že ho to vlastně nezajímá a vůbec není nostalgický.
"Všechny ty věci jsou moje, ale brzy dosáhneš na vlastní. Dají ti nějaké peníze, ale ne moc. Nejvíc dostaneš v dárcích. Schovávej je dobře, i o ně by tě tu mohli chtít připravit. Kradené šperky, zničené látky... jak to svému mecenáši vysvětlíš, hm?" Dává mu další lekci.
"Dneska žádná práce, ale od zítra budeš muset dělat všechno s ostatními. V trochu obyčejnějších věcech, ale pořád jasně poznají, čí jsi. Naučím tě, jak se hýbat, klanět, jak nalévat čaj, dívej se, poslouchej..." Jeho hlas se ztratí v šepot.
"Mimo lekce nesmíš nikam sám, ven se nesmí bez povolení, ale můžeš doprovázet mě. Vymyslíme si záminku, půjdeme se třeba modlit." Pousměje se. Dlouze se nadechne. Pak ho zvedne na nohy a odvede s sebou do ložnice. Bude to tak nejlepší.
"Zalez do té postele. Potřebuješ spánek a já taky." Naučil se spát, když je potřeba. Podle Toshiyových slov tu v noci nebude. Musí mít energii a navíc... ho tu nechá samotného. Zamkne ho, radši.

Shinya

"Tykat?" Podívá se na něj nevěřícně. Přijde mu to nemístné mu opravdu začít tykat, i když mu to sám nabízí. Není si úplně jistý, že to zvládne a je mu to vidět ve tváři. Skoro jakoby se ptal, jestli opravdu může. Jeho život se otáčí úplně vzhůru nohama. Ještě před týden byl na poli....Tam aspoň věděl, co má dělat, tady neví vůbec nic. Když se rozhlédne kolem, jsou v komnatách sami. Překvapí ho to, ještě před chvilkou tu bylo plno lidí a teď tu není nikdo. Proč?
"Dobře, zkusím to." Kývne odhodlaně hlavou.
"Budu si dávat pozor. Teď bych se nejradši někam schoval, když to poslouchám." Přizná se mu k vlastnímu strachu, který je u něj snad všudypřítomný a shlédne pomalu na jeho dlaň na své hrudi.
"Je opravdu nádherné. Mohl bych ho pozorovat týdny a neměl bych dost. Skoro mě děsí se ho jenom dotknout, jak kdybych mu mohl ublížit." Vydechne tiše, kdy pořád shlíží dolů, a když vzhlédne, už zase se červená.
"Promiň, já.... Jsem hloupý, ale prostě mi to tak přijde." Pokrčí krátce rameny a spokojeně přivře víčka, když ho látka s tím pohybem pohladí po kůži. A pak přijde další věc, kterou rozhodně nečekal. Nebude pracovat? To je snad poprvé v životě, co si pamatuje a nemusí pracovat. Nemíval dny volna, každý den probíhal úplně stejně, brzo ráno vstát a pak pracovat a pak zase spát.
"Den volna..." Vyplyne mu ze rtů skoro zasněně, ale pak už zase dává dobrý pozor, co všechno mu Die říká. Vlastně jen pořád přikyvuje a snaží si všechno zapamatovat. Bude toho jistě ještě víc, ale to musí zvládnout, už jenom kvůli Diemu, který ho vytáhl ze špíny a od všech hrůzných věcí.
"Budeš se mnou spokojený, určitě." Snaží se mu tím říct, že pro to udělá, co je v jeho silách. Když bude třeba, bude vzhůru do noci, aby dohnal, co za den nestihl.
"Sám rozhodně nikam nepůjdu." A už zase vypadá jak vyděšené zvířátko, když si to jen představí. Ne, pokud nebude muset, nehne se od něj ani na krok. Tahle dnešní zkušenost mu bohatě stačila a on není ani odvážný, ani úplně pitomý, aby pokoušel své vlastní štěstí. Nechá se od něj zvednout a následuje jej do ložnice. Prohlíží si ho opravdu pečlivě, aby viděl jen jeho chůzi, každý pohyb, jak pokládá jednu nohu za druhou a  už se ho podvědomě snaží napodobit. Jde to špatně, nemusí se tak nést, ale jistě to chce jen trénink, to zvládne. Naučil se zatím všechno, co kdy potřeboval a teď to nebude jiné. Připadá si hrozně neohrabaně, aspoň tentokrát neklopýtl, to se taky počítá jako úspěch. A pak se mu to málem podaří, když uvidí jeho ložnici.
"Páni, tohle se mi opravdu jen zdá. Mám si lehnout tam?" Zeptá se ho a poukáže na postel.
"To přece nejde, zničím...no...něco určitě." Zakoktá se a ustoupí krok stranou. Navíc má na sobě pořád to kimono, v něm si přece lehnout nemůže. Navíc představa, že si lehne vedle něj...Ne, té rudé se nezbaví. A jak mu má proboha říct, že neví, jak si to svléknout?
"Já totiž, i kdybych...no, si směl lehnout, nevím..." Už zase spíná ruce před sebou, kroutí jimi všemožnými směry a okázale se kouká na spodní lem kimona.
"Nevím, jak se svléknout." Pípne a je dost možné, že ho Die neslyší, jak moc tiše to bylo. Nemůže mu přece na plnou pusu říct, že to potřebuje sundat. Jak by to vypadalo? Die ho už sice viděl, ale tohle mu přijde trochu jiné, navíc si o to musí říct a to je snad ještě horší.
"Jsem zvyklý spát na zemi." Pokusí se ze sebe vydolovat. Mělo to možná znít, jako nedělej si se mnou starosti a podvědomě couvá o krůček od postele. Má pocit, že se na tu postel jen podívá a snad ji i rozbije. Měl to i s kimonem a zatím drží pohromadě, ale co kdyby náhodou!

Die

Trochu na něj povytáhne pěstěné obočí, když začne o schovávání. Málem mu vynadal, aby se ani neopovážil, ale na druhou stranu ho potřebuje nějak ochránit. Neřekne na to raději nic a znovu se podívá na kimono. ¨
"Není nic špatného na tom, mít v úctě důležité věci, Shinya-chan." Řekne nakonec. Přece nechtějí, aby na tom kimonu skončila omáčka nebo tak něco. Kdyby byl jedovatý jako obvykle, rozhodně by reagoval na poznámky o hlouposti, ale nějak mu to najednou nejde přes pusu, takže se prostě jenom odeberou do ložnice, kde se po něm ohlédne a protočí očima. +Je to jen postel...+ Pomyslí si, jenže kdesi uvnitř ví, že to není pravda a jak to působí.
"Ne, to nezničíš a jestli ano, tak tě vyhodím. Nebudu ztrácet čas s někým, kdo si ani nelehne." Pustí na něj trochu hrůzy, aby se dal zase dohromady. Natočí se tváří k zrcadlu u toaletního stolku, plného pokladů, pudřenek a parfémů a začne si prohlížet sám sebe. Je to celkem uspokojivé. Pak začne obratně rozvazovat svoje vlastní kimono, ne to nákladné, co měl přes den, to by sám taky nezvládl, ale teď tu chodil v obyčejnějším. Upře na něj oči skrz zrcadlo, když se mu Shinya snaží něco říct a pochopí.
"Uhm..." Udělá jen melodicky a nákladná látka sklouzne z jeho ramen. Zcela... Do postele si většinou lehá nahý, cokoliv dalšího na sebe obléká, když zase vstává a kdo se chce podívat a obdivovat, ať to klidně dělá. Nemíní svoje zvyklosti měnit ani teď a stud nikdy nebyla jeho silná stránka. Překročí kimono, které tam nechá ležet jenom tak, aby ho později sebrali jeho sloužící a zvolna se otočí čelem k němu, zatímco se k němu pomalu vydá. Zastaví se před ním, prohlédne si jeho neustále rudé tváře a začne běloučké kimono rozvazovat taky.
"Tohle bys sám ani nezvládl. Nikdy nesmíš dopustit, aby tě někdo svlékl někde, kde si sám neporadíš. Je tu příliš mnoho tkaniček a vycpávek... Nikdo ti neuvěří, že tě nezneuctili, i kdyby to stokrát byla pravda. Nebo musíš mít milence, který to dokáže spravit." Řekne zcela vážně.
"To byl vtip." Dodá s úšklebkem, ale... co si budou povídat, takhle to tajně dělalo hodně konkubín a Die taky. Jen to byla obrovská hra s ohněm. +Asi jako v kočáře...+ Pousměje se a opatrně mu látku stáhne z ramen, jen tuhle položí do nohou postele. Vrátí ruce na něho a ještě jednou si ho prohlédne hodnotícím pohledem. Křehký... Vyjede dlaněmi po jeho šíji, přitáhne si ho za ni blíž na tělo a zadívá se dlouze do jeho očí. Nedá na sobě znát, co si myslí, ale zase ho pustí a projde se zpět ke stolku. Natře si levandulový olejíček pod ouška, aby se mu hezky spinkalo a pak si konečně zaleze do peřin.  "Tak honem." Popožene ho k sobě.

Shinya

Kývne krátce hlavou, když mu Die odsouhlasí jeho možná až přílišnou starost o nové věci. Měl ji vždycky, kdykoliv dostal něco nového, i když to bylo dost ošuntělé a tohle kimono...Jeden by se na něj bál jen podívat. Pořád se drží podvědomě dál od postele a těká oči z ní na Die. Ví, že by mu neměl odporovat, z druhé strany, se to v něm prostě pere. On by si měl lehnout do takové nádhery? Nedokáže si připustit, že by do ní, kdy mohl patřit a už vůbec mu nedochází, že těch postelí bude jednou víc. Prudce sebou trhne, když se Dieho hlas znovu rozezní ložnicí a tentokrát je jiný, jde z něj strach.
"Omlouvám se. Samozřejmě, že si lehnu." Napraví své vlastní pochybení a pak se na něj znovu podívá, když se donutí pozvednout oči od země. Die se postupně vysvléká. Hrozně se stydí, první odvrátí tvář, aby mu dal potřebné soukromí, ale zvědavost jej nakonec přemůže. První se podívá jen koutkem oka a pak otočí hlavu jeho směrem. Už zírat nepřestane, aniž by mu došlo, že se zase otáčí čelem k němu. Je opravdu nádherný, každá linie jeho těla táhne Shinyovy oči a on je prostě nedokáže odtrhnout. Moc dobře cítí, jak jeho tělo zaplavuje horko a tváře společně s ním. S mírně pootevřenými rty stoupá očima, aby se mu podíval do tváře, když se ocitne v jeho blízkosti.
"Nenapadlo by mě, svlékat se." Odtuší sotva slyšitelně. Jen představa, že by se o to pokoušel někde sám nebo...snad s někým, je pro něj nemyslitelná. Trochu se ošije, když ho Die začne svlékat, naskočí mu husí kůže a už se dívá zase do strany. Při slovech o milenci prudce otočí hlavou a vyděšeně se mu podívá do tváře. Měl by s někým spát? Dobrovolně?
"To se nestane." Zareaguje vážně a nervózně se zasměje. Vzhlíží k němu s jistou nadějí a důvěrou, kterou v něm probudil za takovou chvíli. Stydí se a hrozně, něco v Dieho pohledu jej ale nutí se ani nepohnout a užívat si jeho dotek. Opravdu se snaží nepřivírat víčka, jak moc jsou jeho dlaně příjemné a vnímá i probouzení vlastního těla. Naštěstí ho Die brzo pustí, jinak by asi viděl, co s ním jen pár doteků dokáže udělat. Snaží se uklidnit a nakonec se nenechá dvakrát pobízet, aby si k němu opravdu přilehl. Radši se schová pod pokrývku, než aby Die viděl až příliš. Pomalu se přesune k posteli, jeho krok není vůbec sebejistý a nakonec plynule zapluje pod pokrývku. Zatím na druhém kraji postele, aby mu snad nepřekážel. Pořád se rozhlíží kolem, očka mu těkají po všem možném a zase má trochu strach. Vůbec si nedokáže představit, co ho všechno čeká, ale najednou si připadá hrozně unavený, jak kdyby si to do teď vůbec neuvědomoval. Ale tolik nového bylo kolem něj, komu by se chtělo spát. První se poposune jen o pár centimetrů blíž k němu. Pak zase o kousíček, snaží se být nenápadný. Nakonec vzdá boj sám se sebou a  svým vlastním rozpoložením. Prostě se přisune až k němu, položí tvář na jeho hruď, stejně jako drobnou dlaň a spokojeně si vydechne.
"Arigato, Die-san, za všechno a  hlavně za tvou starost." Vyjde z jeho rtů tiše, když se pro sebe něžně usměje. Několikrát se mazlivě otře tváří o jeho hebkou kůži, je to lepší než ty nejlepší látky, které kdy potkal a nechá víčka klesnout. Párkrát se nadechne, aby ještě něco řekl, ale místo toho si zívne.

Die

Vždycky mu ego tak neskutečně stoupne, když se na něj někdo dívá podobným způsobem, ale on se kdysi díval úplně stejně. Jen si dal okamžitě za úkol, že bude co nejdřív lepší, než oni. On a Kamijo byli jednoznačně nejambicióznější obyvatelé tohohle harému a místo jakékoliv oddanosti chtěli svoje vzory přerůst. V Shinyových očích to ale nevidí a to ho ujistí, že si vybral správně. Chce, aby ho následoval, aby mu věřil. Jemu a nikomu jinému, protože ti ostatní jsou proradné krysy do jednoho, včetně toho Hyda. Musí zařídit, aby se jím nenechal ukolébat a stahovat na jejich stranu. Určitě se o to pokusí, když ne kvůli Senovi, tak kvůli těm jeho spasitelským komplexům. Nenapadlo by ho svlékat se? Jistě... zatím ho to nenapadlo. Už měl na to docela věk, ale vypadá to, že mu podobné myšlenky trvají trochu déle. No, každý dospívali jinak. Zatím mu nevypráví, že to se určitě stane, jednou přijde někdo, komu se bude chtít dát, s kým to bude chtít zkusit, ale bude lepší, když se toho zatím bude obávat, než bude dost šikovný. Pro Die je to o starost míň, než kdyby měl hlídat všechny mlsouny v okolí. A že jich bude, až ho uvidí. Už jednou si všiml, že mu doteky nevadí, ne ony mu chyběly. A jakmile mu to plně dojde, mohla by to být jeho velká slabost. +No tak mu je dáš ty...+ Prohodí si sám k sobě možné řešení, ale zatím si tím vůbec není jistý. Shinya je konečně v posteli, Die se natáhne pro svou zatemňovací masku na oči, aby snad neměl kruhy pod očima a nasadí si ji. Uloží se na měkké polštáře na záda a blaženě se usměje. Konečně! Už by skoro zabral, když se matrace sotva znatelně zhoupne, a pak znovu. +Neházej sebou.+ Zavrčí si v duchu, jak kdyby nebyl zvyklý, že vedle něj někdo spí. Shinya alespoň vypadal, že nebude chrápat. A pak za ním natočí tvář, když se mu ta Shinyova ocitne na prsou. Co má zase tohle znamenat??? Nikdy by si nepomyslel, že ho zrovna on bude tolik vyvádět z míry. Koutek mu zacuká, jak si není jistý, jak moc chce být ironický, ale Shin to nemůže vidět. Povzdechne si, ale spíš sám nad sebou, když protáhne paži pod jeho bokem a přitáhne si ho na sebe. Když už nic, tak hezky hřeje... Jenže kvůli němu vůbec nemůže zabrat. Za to Shinya spí snad do vteřiny. +Vážně skvělé, stala se ze mě mamka...+