Aoi x Uruha - Váš přítel asi prchá před ženami... - Část 1.

(Bar)

Uruha

Nakonec to nebyl tak špatný den. Vlastně úplně skvělý. Tedy, kdyby neměl pořád v hlavě Aoiho, vlastně by si ho náramně užil. Začíná si v hlavě přerovnávat fakt, že kdyby potkal Dieho prvního, nic z toho by se nestalo. Z druhé strany, možná by se zbláznil do něj a to by Die asi neustál Ne, podle toho, jak ho měl možnost poznat. Takže vlastně žádné východisko. Jeho náklonnost k němu ale stoupá s každou minutou, protože se ho očividně snaží zachránit. Možná nakonec vystoupá mnohem výš, než by čekal a pak zapomene. Připravil mu nádherné odpoledne, které už dlouho nezažil. Jen pořád nepochopil, proč to pro něj dělá, i když ví, co je uvnitř něj a on to určitě ví. Asi kvůli zadku? Nejspíš. Ta myšlenka ho pobaví, když už má za zády tmu a sedí u počítače v kanceláři a snaží se dohnat nejen svou práci ale i tu Aoiho. Nejspíš to bude druhá noc, kterou nebude spát. Začíná na sobě cítit únavu, ale není to nic, co by nezvládl. Sem tam mu přijde nějaká povzbuzující smska a on se mu chtě nechtě usmát. Die si snad vzal do hlavy, že ho prostě rozebraného nenechá, stejně jako v baru, že ho sbalí. A to mu poslal zadek? No vážně. Rozesměje se upřímně a pak mu oči padnou na dveře do kanceláře, která patřila Aoimu. Pomalu se zvedne se zapřením dlaní o stůl a vydá se tam. Opře se ramenem o rám a podívá se na židli. Úplně ho vidí, jak se tam válí bez bot, s nohou přes stůl a v té polo rozepnuté košili. Hrdlo se mu sevře, promne si rty o sebe a tvář se mu zkřiví, jak by se nejradši rozbrečel. Ne, ani trochu ho to nepustilo. Bude se muset s celou firmou přestěhovat, aby ho tu neviděl. Stejně by mu to místo dal zpátky, kdyby opravdu přišel. I kdyby se měl na něj jen koukat, vlastně by mu to nejspíš stačilo. +Přestaň s tím.+ Vynadá si v duchu a raději se vrátí zpátky. Skočí si na kafe a pak to tady půjde dodělat. Nechá tu všechno i telefon, však bude hned zpátky, jen si vezme kartu a zamíří do protějšího baru, kde je otevřeno nonstop. Už ho tu znají, chodí sem poměrně často. Projde dveřmi a jako první se rozhlíží po lokále, jak kdyby hledal někoho známého, než mu oči padnou na Aoiho. +To ne...+ Nevypadá zrovna střízlivě. V žaludku ho zabrní a měl by se otočit na patě a prostě zmizet ale místo toho se v jeho tváři objeví starost. Co když už má dost a něco se mu stane. Zavolá mu alespoň taxi. Přijde o pár kroků blíž a slyší ho, jak povídá už trochu otrávenému barmanovi, jak si odřel koleno po pádu z kola. Uru se upřímně usměje a něco vřelého se mu odrazí v očích. +Je roztomilý.+ Proběhne mu hlavou, než udělá ty poslední kroky k němu. No co, přinejhorším dostane taky do zubů.
"Dám si jen kafe, díky Taiki-san." Objedná si a pak se podívá na Aoiho.
"Odřená kolena byla ještě fajn hm?" Zkusí nadhodit ale je opatrný. Nechce se s ním zase hádat, to už by nezvládl. Navíc, je tu sám a bez podpory je v háji. Stejně ho to nepřinutilo odejít.
"Můžu?" Zeptá se opatrně a poukáže na místo vedle něj na židli. A ne, netváří se nepřístupně jako v kanceláři, je jen smutný.

Aoi

Když do toho baru přišel, cloumal s ním vztek a první polovina lahve vzala za své dost rychle. Pak se mu podařilo odejít na oběd a zase se vrátit. Odpoledne strávil s pivem a s hlavou jedoucí na plné otáčky a k večeru už neměl ani ponětí, jestli má otravu alkoholem nebo ne. Vystřídalo se tu asi milión kumpánů, dělníku a kde koho, se kterými se dalo pít, s někým hrát automaty a hlavně si lili navzájem do hlavy, co se komu stalo, jaký má život, kdo v rodině umřel na rakovinu a jak se počítá rozpínání vesmíru. Utvrdilo se tu několik přátelství na život a na smrt a jeden pokus vyprovodit nového známého do metra a celou tu dobu ignoroval telefon a pokusy Seiko ho kontaktovat. Nejdřív mu vyčetla, že si na ni ráno ani nevzpomněl a nepopřál jí krásné probuzení a později mu zkoušela volat a dostat z něho, kde je. Zvedl jí to jen jednou a málem se provařil, ale kromě toho, že jí musí být jasné, že není v práci a dost pije, neprozradil nic z toho, co se dnes přihodilo. Možná bude zkoušet kontaktovat Uruhu, ale ten taky neví, kde je a pod lampou je největší tma! Tady ho nenajde, ha, ha ha!!! Nejvíc ho bavilo předvádět barmanovi, jak přesně dostal Die do nosu a pak se s ním půl večera tahal o půllitr, do kterého se chtěl vyčůrat, ale zvládl to i na záchod. Už má za sebou asi desátý pokus o domluvu, aby jel domů, jenže... to nebylo jen tak. Tak třeba adresa! V tuhle chvíli sedí na baru s tváří v dlaních a hodně unavenýma očima zapáleně vypráví Taikimu, jak jako malý spadl z kola.
"Ukážu ti, kde tu jizvu mám, počkej." Snaží se na barovce vytáhnout nohu nahoru a vyhrnout si kalhoty, ale hrozí mu tak možná nepěkný pád. Zdá se mu, že vedle sebe slyší něčí známý hlas, takže se tam podívá a chvíli ostří velké černé oči na Uruhu. Vidí ho trochu dvakrát, ale to se za chvíli zpraví.
"Jo..." Odtuší na tu jeho poznámku a matně si vybavuje, že je to on, s kým se ráno pohádal, ale nějak si teď nedovede vybavit přesné důvody a kromě toho, je docela přátelský, když se napije. Přikývne, když se chce Uruha posadit vedle něho a po očku ho ostražitě sleduje, co by mu tak mohl chtít. Jestli se mají vrátit k detailům té hádky, tak je v pytli, prostě to teď asi neokecá...
"To je ten, co přivedl toho, však víš..." Chytá Taikiho za předloktí a naznačuje rozbitý nos. Hlavně, když ten tu není. Telefon mu znovu zazvoní. Vytáhne ho, stojí na něm Seiko a on ho prostě vypne. Taiki-san už to nedá a rozesměje se a Aoi společně s ním.
"Váš přítel asi prchá před ženami..." Odtuší Taiki svou mylnou domněnku směrem k Uruhovi.

Uruha

Uru se přemáhá, aby se nesmál. Je vážně k sežrání a to jen chvilku sledoval, jak se barmanovi snaží ukázat nějakou jizvu. Tohle neměl vidět, protože mu přijde snad ještě roztomilejší. +I s trojkou v krvi, tak to už je vážné. S ním chceš do postele?+ Už slyší i Die, no výborně. Přesto všechno se pomalu usadí vedle něj a ano, nakonec si objedná i panáka. Jen jednoho, aby měl co popíjet.
"Toho, kterému si zničil obličej." Neodpustí si poznamenat s pozvednutým obočím a krátce se napije.
"Za chvíli o tom bude vědět celé Tokyo." Odtuší si ještě pro sebe tiše, ale stín z očí mu vůbec nemizí, právě naopak. Je sice roztomilý ale pije až příliš a takhle ho tu rozhodně nechat nemůže. +Nestojí o to. Já vím. Nebude chtít tvou pomoct. Já vím. Nemiluje tě. JÁ VÍM!+ Pohádá se s vlastním povědomím a ještě chvíli a bude zralý na psychiatrickou léčebnu. Trhne sebou, když se ozve telefon a jakmile padne slovo ženy, je mu jasné, kdo mu volá.
"Neprchá." Ozve se Uruhův hlas.
"Ale měl by." Dodá ještě a pozvedne skleničku na zdraví barmanovi. Ano, on ví, jak to doma má a Uruhův pohled se setká s pochopením, tedy ne úplně správným ale je tam. On totiž nenaráží na svou ženu.
"Aoi-san." Osloví ho měkce a v první chvíli pozvedne ruku, aby mu ji položil na rameno. Nakonec si to rozmyslí a paži zase stáhne.
"Můžu zavolat Daichiho, odveze tě domů, kdybys chtěl." Pokusí se mu domluvit, aby ho dostal ideálně do postele...a spát! Samozřejmě. Znovu se napije.
"Taiki-san nebude asi moc rád, když mu to všechno vypiješ. Ráno sem chodí ode mě z firmy a snaží se přepít nálož úkolů." Zavtipkuje trochu a ano, snaží se ho přemluvit, aby už nepil dál. Už zase se stará. Taiki je nechá a poodejde dozadu, aby splnil lahve.
"Doufám, že nebudeš zvracet." Dobírá si ho trochu a nabídne mu svou vodu, kterou dostal ke kávě. Nechce se mu příliš vracet k tématu ale...
"Tu omluvu jsem myslel vážně." Začne s tím nakonec. Aoi vypadá, že by si ho možná mohl vyslechnout a zase po něm nekřičet.
"Opravdu, za celé to ráno." Dodá ještě a vyprázdní skleničku posledním douškem. Nad dotazem zda si dá druhou, jen zavrtí lehce hlavou.
"Nechám si jen to kafe. Budu v práci do rána." Taiki jen chápavě přikývne, očividně to není poprvé.
"Doufám, že tu nepiješ kvůli tomu, co se stalo ráno." Pokusí se rozklíčovat, proč je tady a vypadá, tak jak vypadá. Jestli řekne, že ano asi se bude proklínat do konce života.

Aoi

"Jemu jde zničit obličej?" Zdá se, že Aoi si Dieho tvář vybavuje i přes spoustu alkoholu až moc dobře. Udělá obličej No jó, promiň, když mu Uruha řekne, že to vykládá příliš mnoha lidem, ale víc na to neřekne. Rozhovor o ženách mezi jím a barmanem mu zcela unikne, ale znovu za ním obrátí pozornost, když uslyší své jméno. Vypadá trochu jako kluk, kterého volá matka, když skoro nakrčí obočí a snaží se udržet soustředění.
"Ne, my si zrovna povídáme." Ukáže s dokonale odzbrojujícím pohledem gestem na Taikiho.
"Vážně?" Řekne zcela vážně, když zvedne oči ke všem těm lahvím za Taikiho zády. Zdá se mu, že jich je tam pořád dost a pokusí se je spočítat. Když se po třetí zasekne na číslici dva, vzdá to. Zasměje se poznámce o pijících zaměstnancích a udělá na Uruhu gesto ukazováčkem značící Ty, ty ty. Takhle je trápit!
"Zvracet? Proč zvracet..." Vůbec nechápe proč by měl, ale vodu zase odsune. Fuy, z té by mohl, nelíbí se mu, jen ji vidí. Omluvu... nejistě se pousměje. Kdyby tak tušil, o jaké omluvě to mluví. To bylo teď někdy nebo taky ráno? Ah, ráno... ještě, že to objasnil!
"No já..." Zakotví nejistýma očima na Taikim a ten důkladně přikývne. Už asi ledacos tak dvanáctkrát slyšel a krom toho moc dobře ví, že Aoi tu skutečně je od rána. Aoi se snaží vrtět hlavou, že to není pravda, Taiki vrtí hlavou, že to pravda je a nakonec se Aoi pokusí vstát.
"Musím na záchod. On mě prostě nechce půjčit ten půllitr." Pošeptá Uruhovi, zatímco se hrabe ze židle a jak se mu nakloní blíž k uchu, prostě ztratí balanc, v podstatě se mu pověsí kolem krku a barovka za ním s kraválem dojede dozadu. Do toho se navíc Taiki snažil se smíchem vysvětlit, na co tu nádobu pořád chce, ale nějak to zaniklo ve všeobecném lomozu. Několik štamgastů se ohlédne, ale jinak zůstane všechno při starém, kromě toho, že se Aoi musí nejdřív dlouze nadechnout, než se rozhodne s povzdechem zase narovnat.

Uruha

"Uhm." Polkne všechny komplimenty na Dieho adresu, protože ne, jemu to na kráse snad ani trochu neubralo, ale to mu teď rozhodně vyprávět nebude, asi by se to nesetkalo s úspěchem.
"Vážně, je tu sotva polovina, co tu bývá obvykle, a víš, kolik lidí pro mě pracuje." Připomene mu velikost firmy a krátce těkne očima k barmanovi, který mu pohledem děkuje. Aoi ho očividně baví ale už je tu přece jen dlouho. Culí se nad Aoiho gestem s ukazováčkem a kouká okázale na barovou desku, aby to nebylo příliš vidět. Je z něj vyřízený, i když je totálně na mol. Lepší uvědomění by si vážně nedokázal představit. Jak se zdá, omluva nebude mít ten efekt, jaký čekal. Ale Aoi se alespoň nezlobí, jak se zdá ani si to nedokáže vybavit. +Taky dobře.+ A pak prostě a jednoduše vyprskne smíchy, když si Aoi povzdechne nad půllitrem.
"Ty jsi neskutečný." Rozesměje se podruhé, když mu Aoi přistane kolem krku.
"Jakoby ti nestačilo, že mi pleteš hlavu." Obviní ho měkce ale je div, že se nepřevrátili a neskončili na zemi. Okamžitě ho obejme kolem pasu, aby ho ještě nelovil na zemi a před očima má všechny flirtovací chvilky. A ano, je mu úplně jedno, že je Aoi nasáklý jak houba a smrdí jak popelník, do kterého někdo vylil všechny možné panáky.
"Sice jsi roztomilý ale uhm, myslím, že je nejvyšší čas odjet domů. Já těch půllitrů mám několik a ty určitě taky." Zkusí ho navnadit a pomůže mu se narovnat. Pak sám vstane, přehodí si ruku kolem ramen, druhou jej vezme kolem pasu a usměje se na něj.
"Pomůžu ti na ten záchod, před kabinku. Ber to jako firemní benefit." Prohodí pobaveně, protočí sám nad sebou očima v sloup a vede, spíš táhne Aoiho barem k záchodům. Tam ho odešle za svým vlastním osudem a kruci...telefon nemá.
"Hned jsem zpátky, neutop se." Nakáže mu starostlivě a vyrazí zpátky k baru, aby mu Taiki zavolal taxi a vyřeší i Aoiho útratu.+No páni, pozval jsi polovinu Tokia nebo co?+ Ne, že by ho to zruinovalo, ale to snad jeden nemůže vypít nebo ano? Zavrtí nad tím hlavou, poděkuje barmanovi a vrátí se na záchody, kde odloví Aoiho, zapne mu kalhoty, upraví jeho košili a pak ho zase podepřel a vyrazí rovnou ven, žádné zastávky u baru! On sám neví, kde Aoi bydlí, takže budou muset k němu. Daichiho nezavolá, to by se s ním musel vláčet do firmy pro ten telefon a tam jsou kamery, to by asi taky nebylo nejlepší. Nasouká ho do taxíku, který za chvíli přijede a nadiktuje adresu svého apartmánu.
"A žádné protesty. Jinak do tebe tu vodu vážně nacpu." Snaží se u troch pohrozit, aby se necukal a ještě v tom autě něco neprovedl.
"Vyspíš se a pak jen zabouchneš, já se vrátím do práce." Mluví na něj, aby neusnul, i když ví, že si z toho nic pamatovat nebude. U toho mu trochu starostlivě odhrne vlasy z tváře.
"Tak je to mnohem lepší." Broukne si pro sebe a vzápětí si vynadá, o co se tu snaží.
"Možná ještě sprchu, hrozně smrdíš ale tu asi až ráno, nejspíš by ses utopil a já tě hlídat nemůžu. Ráno bys mi vyčetl, že jsem koukal a dovolil si něco říct. A že by bylo, co říct." Dobírá si ho a sází na to, že si Aoi nebude nic pamatovat. Naposledy...Pak už ho stejně neuvidí.

Aoi

"Já jsem neskutečný?" Nechápe, čemu se Uruha směje.
"Ty jsi neskutečný... Myslím, že jsem tě ještě nezabil jen proto, jak moc ti sluší ty brýle..." Mumlá k němu, zatímco se ho drží jako klíště, aby vážně neupadl.
"To snad není možné..." Mumlá na oko nazlobeně dál. On mu prý plete hlavu... Za to Aoi má v hlavě kvůli němu rovnou vlašský salát. Momentálně na něm nechápe vůbec nic. Snaží se dlaněmi opřít o jeho ramena, když se mu podívá do očí na to o roztomilosti a naprosto kouzelně se upřímně usměje. To, že vypadá jak zákon káže, si teď vůbec nepřipouští. Naopak přijde si velmi sexy. Nechá se od něho podepřít a vyrazí s ním k toaletě. U kabinky to otočí hned jak ho Uruha pustí, tak snad to zvládne normálně ne? Musí se o stěnu vedle pisoáru zapírat oběma rukama, ale čert ví, podaří se mu to i takhle a dokonce ani nevypadá neupraveně, když se Uruha vrátí. Jen zapomněl na poklopec a to se stává kde komu! Opře se pozadím o pultík u umyvadel, když to za něj dělá šéf a celou dobou ho docela vyzývavě pozoruje z těch několika centimetrů, co jsou od sebe. Ne, že by tušil, o co mu samotnému jde, ale zrovna před chviličkou objevil svůj sexy mód a má něčí ruce v klíně. Nechá si od něho znovu pomoct ven, ale po cestě se otáčí na bar a natahuje ruku.
"My si ani nevezmeme nic s sebou? O tolik je snad ráno zase neubude, ne?" Zlobí se Aoi, ale vzápětí ho do obličeje praští čerstvý vzduch, až to není příjemné. Zamrká a udiveně se rozhlédne po ulici. Nikde nikdo.
"Hey Uru-chaaaan, znáš Furosato?" Jistě, že ji zná... každý ji zná. Nadechne se a rovnou spustí
"Usagi Oishi ka no Yamaaaaa!" Jenže musí vzápětí přestat, protože přijede taxi a prý je pro ně. Aoi nemá ani ponětí, kam jedou, moc to neposlouchal, ale ono je to jedno, hlavně, když má kumpána, se kterým může pokračovat.
"Zabouchnu co?" Loví v kapse cigarety, které si tu nemůže připalovat, takže mu je Uruha zase sebere a on nasadí otrávený obličej. Vydrží hledět z okýnka přesně dvě minuty, než se podívá zpět na na něj a chce mu je vzít po druhé, jen by nesměl minout jeho dlaň aspoň o třicet čísel. Místo toho mu Uruha upraví ofinu, on si povzdechne a pak dlouze zívne. Taxi zase zastaví a brzy se ocitnou ve výtahu, kde má Aoi obrovskou chuť prostě si sednout na zem a spát, ale nemůže. Ten byt poznává, alespoň má ten dojem. Snaží se přivonět k vlastní košili, jestli má Uruha pravdu, ten parfém nebyl nejlevnější... no... možná trochu má...
"A co bys mi řekl?" Míří rovnou k lince s úmyslem zjistit, co je tu schovaného k pití.
"Máma říkávala, že do postele neumytý nemůžeš..." Rozhodí rukama, ale svoji mámu nevidí. U linky se zastaví, opře předloktí o desku a na chvíli složí hlavu do dlaní. Snaží se zkoncentrovat myšlenky. Najednou jsou zpátky všechny ty bolestivé pocity, kterých byl ráno plný. Prudce se nadechne, chce mu něco říct, ale jak se narovnává, přetočí se k lince zády, sveze se podél ní k zemi a zahučí rovnou za ostrůvek. Chvíli je ticho.
"Co jsi myslel tím že uvědomění bolí...?" Ozve se po chvíli docela tiše.

Uruha

Ještě v autě se musí smát tomu, jak Aoi zpíval. Ale co si bude nalhávat, zlobí se, že taxi už přijelo a on si ho nemůže poslechnout úplně. Asi ho doma ještě poprosí, aby mu zazpíval. Ne, vůbec si to v hlavě nesrovnal.
"Prosím tě, zapálíš si, až budeme doma. Třeba k další sklence." Snaží se ho přesvědčit a s protočením očí v sloup mu ty cigarety mu zase vezme. On by ho klidně nechal, dovolil by mu snad cokoliv, ale u taxikáře by se to asi nesetkalo s úspěchem. Snaží se z hlavy si vyhnat Aoiho sexy obličeje, které by možná nikdo jiný za sexy nepovažoval ale kruci, on je sexy prostě vždycky. Ještě, že ho nejspíš neuvidí po ránu, to už by pravděpodobně nerozdýchal. Ale Aoi nedá pokoj ani v bytě. To si mohl myslet, že se ho bude vyptávat a bude zvědavý. Snaží se zatím nachystat postel, když vzhlédne, podívá se na něj a rozhodí skoro zmučeně rukama.
"Co já vím, ještě jsem nic neviděl." Začne jako první vyhýbavě a je trochu v pasti.
"Asi, že jsem hezčí zadek neviděl. Že mi pěkně zvedáš..."Odmlčí se a krátce uchechtne.
"Dech a tep, samozřejmě." Zvolí nakonec celkem neškodnou variantu. Řeči o mámě radši nekomentuje. Jim máma nic moc neříkala, vlastně ji víc neviděli, než aby byla doma. Možná jen slyšeli při krátkých telefonech. Trochu se lekne a prudce se o krok pohne, když Aoi zmizí za ostrůvkem. Ale pak se ozve i jeho hlas a to ho trochu uklidní. Vykročí s dlouhým povzdechem k němu a pak přidřepne před Aoiho a vezme jeho tvář do dlaní.
"Byl jsem naštvaný a přišlo mi, že žárlíš. Ale to je blbost." Odtuší tiše, než ho palci pohladí po tvářích. Pohled od něj nedokáže odtrhnout, než nakonec očima sklouzne kamsi mezi ně a znovu si povzdechne.
"Je hrozně těžký sledovat někoho koho miluješ, jak odchází s někým jiným. Vždycky to bylo těžký, ale s tebou je to snad milionkrát horší." Doluje ze sebe zmučeně, ale musí to jít ven.
"Stejně bych vždycky udělal všechno, aby ses měl, co nejlépe. A nezáleží na tom, co mě to bude stát.  Pokud budeš šťastný s mou sestrou. Budu rád." Vzhledné a podívá se mu do očí. Nemůže moc dlouho, pak už by se opravdu neudržel. Dokonce i teď má pocit, že se nepatrně přibližuje k jeho rtům.
"Die tam byl jen proto, abych tě nezačal prosit, abych nespadl na úplné dno." Nakrčí obočí, ale říct to musel, aby Aoi pochopil, že to nebylo nic zákeřného. Jen obrana proti kouzlu, který pro něj Aoi má. Naposledy jej pohladí po tváři, odhrne mu vlasy z tváře a upraví podél obličeje. S lehkým, spokojeným úsměvem sleduje ten pohyb a je znát, jak moc se mu líbí, když se ho může aspoň dotýkat.
"Pojď, pomůžu ti do té sprchy, možná spíš vana. A slibuju, že se nebudu koukat." Pousměje se, než se vyhoupne na nohy, držíc Aoiho za ruce a pomůže mu vstát. Je těžký, ale nic co by nezvládl. Jen úplně neodhadne svou sílu a Aoiho nestabilitu a přijme jej do náruče, zastavíc se zády o ostrůvek.
"Uhm." Vypadne z něj a touha se v jeho těle probudí jako mávnutím proutku, když je Aoiho tělo tak blízko. Nepřemýšlí, není schopný si uvědomit, co chtěl před chvílí udělat. Jediné, co si jeho hlava připouští je polibek, který mu vzápětí věnuje. Je dlouhý, je v něm tolik vášně a citu, který v sobě dusí od první chvíle. Modlí se, aby ho Aoi nedostrčil a zároveň si nepřeje nic jiného, než aby mu vrazil a donutil ho zase přemýšlet a odprostit se konečně od něj.
"Kdybys jen tušil, jak moc jsi mě donutil tě milovat." Vyčte mu nešťastně, když se udýchaně odtáhne a už se zase mračí.