Sena x Uruha - Ty víš, jak uspokojit...- část 3.

(Senův byt)

Sena

Tak trochu se zapomíná... rozhodně zapomíná, že je tu s ním a že se zatím snažil vypadat co nejpůsobivěji a nejvíc sexy a strašně mile, což mu šlo asi tak do před chvílí. Teď mu bezostyšně ukazuje svou druhou a velmi zlobivou stránku, která se nestydí a nelekne jen tak něčeho a vlastně ho ani nenapadlo přemýšlet nad tím, jestli tím romantického Uruhu příliš nevyvede z míry. Naštěstí to tak ale nevypadá, alespoň podle toho, co právě říká o té košili. Pousměje se, ale svůj pohyb směrem k němu nedokončí, protože mu to Uruha zakáže. Dostane nový pokyn.
"Ani nevíš, jak mě to těší." Broukne, protože posledně se opravdu bál, co na jeho klučičí postavu řekne. Sleduje ho, jak si tam sedá jako nějaký mafiánský boss a projede jím silná vlna vzrušení. Pod těmi tepláky je to okamžitě vidět, jak moc velká. Zavrtět boky. Tiše se zasměje a udělá několik svůdných tanečních pohybů, zatímco jde látka pod linii pánevních kostí, ale ukáže opravdu jen malý kousek jeho pýchy, víc ji zatím nestahuje. Natočí se trochu bokem, našpulí na něj rty a nechá vykouknout svůj zadeček, ale pořád ne víc vpředu. Je to Uru, kdo vstane se sklenkou v ruce. Sena se prudce nadechne, stoupá očima spolu s ním a srdce se mu rychle rozeběhne. Je tak strašně sexy a tím spíš, když Sena nemá tušení, co s ním chce provést. Tak tak, že drží ruce na gumě, když přikývne na jeho otázku. Natočí se k němu zase víc čelem a nechá si pozvednout tvář, aby mu nastavil svoje rty. Víčka se mu automaticky zavřou, když na nich pocítí ty Uruhovy a trochu tekutiny skutečně proklouzne z jeho úst do Senových. Polkne ten doušek a stihne ještě prolnutí, než se od něj Uru oddálí a jeho brní celé tělo z toho, jak moc blízko je a zároveň se vůbec nedotýkají.
"Ano..." Vydechne touhou podbarveným hlasem jako by kýval na něco úplně jiného. Jeho řasy se trochu zachvějí a znovu mu vybídne svoje rty, ale jakmile se Uru skloní dostatečně, nechá ty tepláčky, aby se přehouply přes zbytek a klesly k zemi. Vystoupí z nich a tím se okamžitě natiskne proti jeho bokům. Chytí se ho pevně kolem pasu a už ho nechce pustit, zatímco zaklání hlavu a staví se na špičky, aby mu náhodou nehrozilo, že se od sebe oddálí.

Uruha

Koutky se mu spokojeně zvednou, když mu Sena neodmítne a přijme víno. Chce další? No, mohl by mu takto nabídnout klidně celou lahev. Dlouze vydechne, když shlédne mezi ně na to, jak tepláčky kryjí skoro všechno a stejně něco málo ukazují, jak se látka napíná a na chvíli přestane dýchat. Tak rychle si zvykl, že on rozhodně nemá dámské přednosti a teď by už ani nic jiného nechtěl. Nadechne se, aby vypustil ze rtů další provokaci, jenže všechny věty i písmenka mu Sena z hlavy vymaže, když se k němu natiskne. Vrací mu polibky stejně roztouženě a ještě před chvíli by si nepomyslel, že by byl něčeho podobného vůbec schopný. Najednou mu sklenka překáží, když ho k sobě tiskne a volnou dlaní mu sjede až na zadeček, který promne. Kousek společně s ním zacouvá, aby ji položil na stolek a je div, že se vůbec trefí. Kdyby ji vylil, později se omluví a uklidí to ale teď je mu to jedno, i kdyby se převrhla. Okamžitě sjede na jeho paže, vyplete je zpoza svého pasu a přesune kolem krku. Bez váhání sáhne o jeho pasu a s trhaným nádechem, jej zvedne do náruče a nechá štíhlé nožky obejmout své boky.
"Sena-chan, co to se mnou provádíš?" Je možné, že se ho na to už ptal, ale jistě to není naposledy.
"Jen toho nenechávej." Pobídne jej měkce a znovu si uzme jeho rty. Vykročí napříč pokojem a sem tam do něčeho vrazí. Strávil tu hodně času ale ne tolik, aby jeho byt znal nazpaměť. Několikrát se uchechtne, když málem skončí na zemi. Zasténá si znovu do jeho rtů, když to začíná být k nesnesení. Měl za to, že jdou do ložnice, ale ocitne se skoro u kuchyně.
"Uhm, potřebuju mapu." Znovu ho začne  líbat a jemně jej opře o stěnu. Dlaněmi několikrát přejede po těle, když ho nemusí tolik jistit a pak jednou z nich sklouzne do jeho klína a zopakuje mu, co to před chvíli chtěl udělat.
"Budeš říkat, tentokrát ty mě." Šeptne mu roztouženě do rtů, když se krátce opře čelem o to jeho a už ho zase líbá. Není si vůbec jistě, že bude schopný udělat ještě vůbec nějaké kroky.
"Ložnice nebo kuchyň?" Zeptá se ho a zarazí se, jak kdyby to neřekl on sám ale někdo úplně jiný. Přestává se  poznávat ale kruci, tahle změna se mu začíná až příliš líbit. Ztratil s ním úplně zábrany, neovládá své tělo a hlavu už taky ne.
"Ty víš, jak na mě." Ozve se jeho hlas znovu a stejně tiše, když se skloní a začne si užívat jeho šíji a ramena. Je to skoro, jak kdyby je měl možnost okusit poprvé, prostě se nedokáže odtáhnout, není schopný jim dát na chvíli pokoj.

Sena

Ucítí Uruhovu dlaň na svém pozadí a celé jeho tělo se silně zachvěje, když ho zabrní snad až někde uprostřed těla. Udělá těch pár krůčků za ním, usměje se do jeho rtů, když Uru odkládá sklenku a jemu je vlastně taky jedno, jestli se s ní trefí nebo ne. Nechá si ruce přesunout kolem jeho krku a pak si povzdechne, když si ho Uru zvedne do náruče. Ihned zkříží kotníky a sevře svoje stehna kolem něho, ale zároveň sám sebe tiskne citlivým klínem proti jeho břichu a kalhotám a to ho nutí trhaně vzdychat a trochu krčit čelo. Je to hrozně příjemné a zároveň se to chvilkami nedá snést. Znovu se okouzleně usměje do jeho rtů.
"Nenechám... hrozně se bojím, že bys mi pak odešel." Svěří se mu, nad čím vlastně přemýšlel už minule. Tolik o něj stojí, neumí si ani představit, že by ho byť jen trošičku přestal zajímat. Nutně potřebuje k dýchání, aby z něj byl Uru hotový tak, jako je teď. Ložnice je vlastně hned v průchodu za kuchyní, ale nějak nejsou schopní tam dojít, i když je to malý byt. Uru ho opře o stěnu a Sena si uvědomí, že nikdy nezažil nic úžasnějšího. Ta touha a vášeň... mohl by se jím nechávat přirážet proti zdi celé měsíce... proti čemukoliv! Po hrudi ho pohladí jedna Uruhova dlaň, zatímco ta druhá ho zvládá jistit. Sena sám se stále drží dost pevně a stěna taky dělá svoje. Když si Uru najde jeho klín a poškádlí ho, trhne tváří prudce do strany a hlasitě si zasténá. On už ale naštěstí ví, jak hlasitý umí Sena být, když ztratí sám sebe. Nechává ho drancovat své rty, sám ho svými vybízí k tomu, aby to bylo čím dál tím rychlejší a dráždivější.
"Kuchyň!" Vyhrkne ze sebe, v ložnici už byli. Klidně na ostrůvku nebo kdekoliv, je mu to jedno, jenom ať už to je. Musí se tiše zasmát.

"Já? Nutíš mě ztrácet hlavu... podívej... Uru-chan... jediné, co chci, je mít tebe uvnitř sebe... hned..." Pootevře oči i rty a naprosto zoufale se podívá do těch jeho. Pak je zase zavře a nechává ho laskat svá ramena i krk, jen mu dělá místo, kde je zrovna potřeba. Už to asi nevydrží, prostě to všechno nejde snést.
"Jsi to nejkrásnější, co kdy chodilo po zemi... zblázním se z toho... vezmi si to všechno, dělej, co chceš..." Pobízí ho pořád dál a dýchá jako při maratonu, ještě se ani nic nestalo. Jenže on začíná být doopravdy mimo. Tak nějak kompletně. Uruha bude jeho závislostí, obsesí.... láskou.

Uruha

"Nikam se nechystám a myslím, že hodně dlouho nebudu." Vydechne krátce, než znovu ochutná jeho rty. Nedokáže se od nich odtrhnout na moc dlouho a už teď trpí za chvíle na turné. Jak proboha tohle zvládne, to netuší. Naštěstí ho Sena nenechá dlouho přemýšlet a vyřkne v tuhle chvíli magické slovíčko kuchyň. Nic nikdy neznělo tak sexy jako právě tohle. Tiše si zasténá, jak moc to na něj zapůsobilo a konečně si ho přechytne, aby se s ním mohl odlepit od zdi.
"Řekni to ještě jednou." Pobídne ho a pak se sám sobě zasměje.
"Nevím, jak se kdy budu tvářit přijatelně, když někdo vysloví slovo kuchyň." Prozradí mu svoje myšlenky a nenechá ho v první chvíli ani odpovědět, protože ano, už ho zase líbá. Kupodivu nic neshodí a dostane se až k tomu ostrůvku, kde ho usadí, málem do misky, ve které je čert ví co a pak gestem paže odsune stranou všechno, co by jim mohlo překážet.
"Musím ještě hodně trénovat." Přizná se mu bez váhání, že nikdy nic podobného prostě nezažil, když se ze sebe snaží sundá ty prokleté kalhoty. Na košili kašle, ta mu teď prostě nepřekáží. Jak kdyby jediná sekunda rozhodla o tom, jestli umře nebo ne.
"Já tebe? Podívej se na mě, nejsem schopný ani rozepnout knoflík." Málem nešťastně rozhodí rukama, protože teď to vážně nejde. Nakonec ta potvůrka přece jen povolí a on nechá kalhoty klesnout na zem a vměstná se mezi Senova dokonalá stehna, která roztouženě pohladí a pak si stiskne.
"Udělám to, co chceme oba. Na tobě totiž taky záleží. Mnohem víc, než na mě." Vydechne, když se klínem dotkne toho jeho a musí zavrátit hlavu, jak moc příjemné to je. Měl by ho na sebe trochu připravit, zároveň není schopný dál otálet. Sena ho chtěl hned, on ho taky chce hned a pak prostě vypne úplně, když se jeho špička dotkne Seny podruhé. Vyřeší to ve spěchu, když si nasliněnými prsty přejede po své chloubě a pak už začne pomalu pronikat do jeho nitra.
"Sena-koi, už jsem ti řekl, že tě miluju." Vyráží ze sebe mezi steny, které nedokáže ovládnout. Zamiloval se, ví to. Stačilo mu jen pár dní a úplně mu propadl.
"Víš,.." Snaží se mluvit, jenže to prostě nejde. Dává mu sotva pár sekund a později si to možná bude vyčítat, než si na něj zvykne a začne se pohybovat boky proti jeho. Tentokrát to nebude romantika ale tu jemu i sobě klidně dopřeje později.
"Víš, co jsem ti řekl první večer, se mnou tu není na jednu noc, ani na týden." Dostává ze sebe přidušeně, když o trochu víc stiskne jeho stehna a s každým slovech zrychluje tempo. Mezitím se snaží najít jeho rty a věnovat mu tolik polibků, kolik jen dokáže. A pořád jich je málo.

Sena

Myslel to slovo kuchyň? Uru to vzápětí upřesní a on se rozesměje.
"Když uvážím, že je to docela časté slovo..." Poškádlí ho.
"Kuchyň..." Vydechne mu horoucně do rtů, zatímco mu koutky cukají a v očích jiskří. Dosedne nahým pozadím na studenou kuchyňskou linku, ale ani tak kotníky nerozplete, aby ho pustil, ještě chvilku ne. Následuje pohledem věci, které Uru odsouvá, vážně si málem sedl do oříšků. Pak ale nožky spustí a chvilku si prohlíží jeho dokonalé ruce, jak se potýkají s kalhotami. Má velké nutkání udělat to sám, ale zároveň se mu moc líbí se jenom tak dívat a nakonec se všechna látka spustí k zemi. Sena několik okamžiků není ochotný odtrhnout oči od toho, co se mu naskytne k vidění.
"Proč mnohem víc?" Broukne k němu, když se modré oči zvednou vzhůru k těm jeho. Jenže Uru už zaklání toužebně hlavu a Sena musí zalapat po dechu, když proti sobě ucítí jeho penis. Sledovat ho, jak si nanáší sliny na prsty jen proto, aby se vzápětí dotkl sám sebe, je k zbláznění, ale on se strašně moc chce dívat. A pak už ucítí jeho něžné, ale přímočaré dobývání a musí se pevně chytit okrajů ostrůvku. Trochu se zakloní a hanbatě si opře paty o desku, takže se mu vybídne opravdu dokonale, ale to je to poslední, čeho by se styděl. Po tváři se mu okamžitě rozlije dokonale slastný výraz, ale oči prudce otevře a upře do Uruhovy tváře, když se mu vyzná. Řekl mu toho dost, řekl mu, že miluje věci na něm, ale ne přímo tohle a po těch několika dnech...
"Uru-chan..." Skoro pípne, jak ho tím zaskočil a zároveň mu zarazil hlas do hrdla spolu s přírazem. Uru chce říct ještě něco a Sena má mezitím pocit, že si uláme nehty o hranu ostrůvku, jak pevně ho svírá, ale zároveň tak moc touží být jím už plný. Trochu to bolí, ale tak nějak slastně a celé dohromady mu to vhání slzy do očí. Jejich fyzické spojení i Uruhova slova. Myslel si, že jemu láska nehrozí, nebo ne v nejbližší době, ale všechno je teď jinak. Před očima se mu promítne, jak se na něj poprvé podíval u baru, jak se zatvářil Uruha, když mu došlo, že není děvče, jak mu dal ten náramek a Sena mu skončil na klíně... Pustí se linky a chytí se ho pevně kolem krku, když se k němu natiskne tělem co nejblíž, aby se mu podíval plamenně do očí.
"Já vím." Vyrazí ze sebe a nadechne se pro další slova, ale rty se mu jen naprázdno zachvějí, když Uruha nasadí dost divoké tempo. Kdyby to bylo možné, tvrdil by, že se kývá i ten ostrůvek, zapuštěný do podlahy. Brzy už sténá na celou kuchyni, zaklání prudce hlavu a škrábe ho po zádech. Sem tam se nechá políbit, ale je příliš divoký.
"Uru-chan... a....ah... ai... aishite iru..." Povyráží ze sebe po slabikách, než si ho vezme zběsilý vrchol, u kterého se dobrovolně zhroutí na záda.

Uruha

"Vždycky mi na tobě bude záležet mnohem víc, než na sobě." Sdělí mu už trochu trhaně, když donutí víčka odlepit se od sebe a podívá se na něj. Nic krásnějšího a hříšnějšího snad v životě neviděl. Proti němu je cokoliv jen slabý odvar a nějaké porno...To už mu asi vždycky přijde jako úplná nuda. Nechce nic jiného, než vidět jeho výraz přesně v tomto rozpoložení a klidně se upíše samotnému peklu, aby to tak bylo. Snaží se být opatrný, když do něj proniká a zároveň se nedokáže příliš ovládat, aby nic neuspěchal. Jen s ním v sobě nachází hranice své touhy a možnost ovládnout své tělo, jde úplně mimo něj. Ani neví, jak se mu to povedlo ale vnímá jen hebkost jeho stehen, za která ho svírá, aby mu mohl lépe vycházet vstříc svými boky. S každým přírazem se jeho pohyb zrychluje a všechno balancuje na hranici únosnosti, která se překlene v okamžiku, kdy se Sena natiskne na jeho tělo. Koutky se mu pozvednou a vlastně se mu i trochu uleví. Pořád existovala možnost, že by o nic takového Sena nestál. Jen málokdo dokázal tak rychle propadnout a zamilovat se jako on sám ale zdá se, že tentokrát se to přece jen povedlo.  A pak přijde vyznání, které mu způsobí zatmění před očima. Všechno dohromady v něm stupňuje slast a bičuje jeho vzrušení na maximum. Tohle nedokáže udržet dlouho a trvá to jen pár přírazů, než se zasténáním jeho jména pustí uzdu svému vyvrcholení a naplní jeho nitro. Cítí brnění snad i v konečcích vlasů, stejně jako v prstech a dokonce poklesne v kolenou, jak má pocit, že ztratil pevnou půdu pod nohama.
"Sena-koi." Vyjde z nezvykle krojených rtů, když jej pustí ze svého sevření a opře se prudce o desku ostrůvku, když se překloní. Dýchá, jak kdyby právě oběhl celé Tokyo sprintem a má pocit, že se dobrovolně zhroutí k zemi a prostě bude tak nějak existovat, než se třeba jednou vzpamatuje. Místo toho, poklesne na předloktí a opře si zpocené čelo o jeho hrudník, kterému předtím věnuje několik polibků.
"Myslím, že jsme právě umřel, ale kruci..." Podaří se mu ze sebe vysoukat, když trochu nabere dech.
"S tebou budu umírat klidně každý den." +Možná i několikrát denně, když u toho nedostanu infarkt.+ Pomyslí si ještě trochu rýpavě na adresu svého vlastního věku ale ano, klidně začne cvičit, aby mu ještě pár let stačil. Po chvíli se mu podaří zvednout alespoň hlavu a opře si o jeho kůži bradu, aby mu viděl do tváře.
"Vypadáš překrásně." Usměje se na něj upřímně se zamilovanýma očima, které si snad ani neuvědomuje.
"Jak bylo to slovo?" Neodpustí si rozvernou poznámku a jemně, láskyplně jej líbne na bradavku.
"No, možná radši počkej ještě chvíli, až se pokusím tak nějak vzpamatovat." Krátce se zasměje sám sobě a pokusí se narovnat. Zamotá se mu u toho hlava.
"Jeden by neřekl, že jsem toho tolik vypil. Pojď nebo si budu vyčítat, že jsi celý otlačený." Narovná se úplně, sáhne o jeho dlaních, které si ovine kolem krku.
"Ale nejsem si úplně jistý, že neskončíme na zemi." Varuje ho trochu provinile, protože si ho chtěl odnést a upřímně, není si jistý, že ho po tomto nohy vůbec unesou.

Sena

Asi na ně musí být hodně zajímavý pohled, když tam jeden leží uřícený na zádech a z ostrůvku nespadne jen díky vlastní velikosti, zatímco se nad ním druhý opírá a dýchá jako by zaběhl půlmaraton. Sena dá postupně nožky dolů z ostrůvku a nechá je trochu odevzdaně viset, zatímco si uvědomuje horkost uvnitř svého těla, která však není jeho. Tohle tedy byla jízda a jemu se hrudník ještě stále prudce zvedá nahoru a dolů, když rozlepí modrá očka a podívá se přímo na strop svého bytu.
"Uf..." Prohodí, když se mu koutky rozverně zvednou nahoru.
"Koncerty nám jdou." Zaboří prsty do jeho vlasů a jen tak se jimi probírá, zatímco Uru oddechuje s čelem na jeho těle.
"Ještě mi neumírej… co bych si pak počal zbytek svého...hmm… mládí..." Neřekne života, protože jakmile začne stárnout, asi nesnese, aby se na něj jeho dokonalý kytarista byť jenom podíval. Co kdyby se mu přestal líbit? Skutečně umí být v podobných věcech nesmírně paranoidní a oběhnout všechny kliniky světa, jen aby zastavil čas, na co nejdéle to půjde. Pak se však šťastně rozesměje a skoro si vykroutí hlavu, jen aby viděl na čupřinu jeho vlasů, když řekne to o umírání denně.
"S ničím jiným bych se ani nespokojil." Prohodí. Má opravdu velmi dobrou a hravou náladu. Potká se s jeho očima a ty Senovy jako na povel zjihnou.
"Děkuju." Zformulují jeho rty skoro neslyšně.
"Kuchyň?!" Vypálí pak rovnou a jestli nemyslel tohle, Sena už asi nic jiného do hlavy nedostane.
"Co když si třeba jednou budeme chtít nějakou koupit, půjdeme se na ně podívat do studia a oni budou pořád opakovat kuchyň, kuchyň… co budeme dělat?" Rozvíjí svoje představy a příliš si neuvědomuje, že mu tu nahlas říká, že by spolu třeba mohli někdy bydlet. Asi to byl úplný nesmysl, protože kdyby se to provalilo, minimálně Uruha by měl asi po kariéře. Hodně kapel bydlelo spolu kvůli tvorbě, ale neslyšel o tom, že by spolu žili lidé z různých skupin. Krom toho… on sám přece nikdy s nikým bydlet nechtěl!?! Uruha se nad ním narovná a on si nechá pomoct do sedu. Pevně se ho chytí kolem krku, věnuje mu hříšný pohled do očí z bezprostřední blízkosti a nechá se jím zvednout a odnést.
"Chceš znesvětit ještě nějakou místnost nebo jdeme do postele? Abys vůbec ještě kdy mohl jmenovat jakékoliv pokoje v bytech a domech. Počkej na mě v obýváku… o ou..." Dráždí ho dál, zatímco je jím nesen a zvesela u toho komíhá nohama.
"Musíš ráno zase odejít?" Vyptává se ho po cestě. On bude mít opět hodiny a odpoledne má v plánu zkusit makeup pro nové video, ale v podstatě se ještě ani tento den nehne z bytu. Nejradši by s ním byl neustále a moc dobře ví, že těch chvilek asi moc nebude. Už teď je k nim čas celkem milosrdný, ale to je jen proto, že se vrátili z turné. Přesto pochybuje, že by si kdo ví jak vydechli.