Henry & Koron

Věk - 114 dní

Váha - podle mě tak 560 gramů, jinak asi 100 gramů

Místo narozeni - byt v Yokohamě ,číslo 111A

Rodina - 1080 sourozenců, kteří vypadly z matky a rozutekly se do všech stran, už se nikdy neviděli

(smutný osud...)

Má rád - Záchodové rozhovory s Kazem, naštěstí nemá čichové receptory

               - Líbí se mu Uru-chan a rád na něj vrhá zálibné pohledy (všema svýma očima..😀)

Nemá rád - Když je nesen Rukim z místa, kde chtěl být.

Zajímavosti  - Šestkrát unikl smrti, když ho sousedka vzala smetákem nebo letěl kolem nenažraný kos (naštěstí má milující náhradní rodinu, která si ho hýčká a podstrojují mu chutné mouchy, které mu papá lepí do pavučiny)

Oblíbené místo - Stěna nad gaučem na místě, kde obvykle sedí Uruha
Obsazení v povídkách - Co se děje pod lavicí

Životopis: 

Příběh obyčejného pavouka

Dobrý den přeji. *Mává polovinu svých noh, aby se nepřevrhl.* První bych se asi měl představit. Jsem Henry, pavouk Henry, kdyby to někdo náhodou nepoznal. Adresu po mě nechtějte ale můj papa Kaz říká, že je to pěkný brloh. Tak to by mohlo nejspíš stačit. Narodil jsem se společně s dalším…*Marně přemýšlí, kolik těch sourozenců bylo a kolik jich máma stačila sežrat.* No prostě jsem se narodil do velmi početné rodiny a byl jsem tak trochu přehlížený, vlastně my všichni. Kdo by si taky všímal miniaturních pavoučků. Tátu jsem nepoznal, utekl před mámou, co mu nohy stačily ale měl nás rád, určitě!

Celé mé dětství byl tak trochu boj o život. Být nejmladší je někdy vážně složité. Nejlepší roky přišly v době, kdy si mě papá Kaz přinesl domů. Do té doby jsem bydlel v jednom zaplivaném clubu, kde na mě kolikrát málem někdo sedl. Naštěstí se mi nestala taková nehoda jako bráškovi Johnymu. Prdlo mu lano a skončil ve sklence s bloody mary. *Rozmrkává milionem očí slzy.* Až moc výstižný název co?  Papa Kaz si se mnou povídal celý večer, kdy jsem mu seděl na rameni a prolézal v rukách mezi prsty a nakonec mě vzal domů. Pánové, tady se mám jak v bavlnce. Dostal jsem svůj vlastní pokoj. No vážně, takovou místnost s vlastním koupátkem. *Usmívá se na záchod, jak moc velký má bazén.* Ale já vodu nerad. Ovšem sledovat, jak se voda točí, je zábava! Užíváme si spolu spoustu legrace. Každý večer mám čerstvé mouchy v pavučině. No řekněte, kdo se má lépe? Dokonce mám i postýlku z krabičky od zápalek! Chvíli tu s námi byl strejda Hyde a Bruno. Parťáci do nepohody a papá Kaz měl s nimi vždycky dobrou náladu. I když kolikrát divně naříkali v ložnici. Měl jsem strach tam jít. Nejsem vůbec statečný…Tak jsem se radši vždycky schoval do svého malého domečku v rožku u stropu. A pak prý strejda pojede do světa. Hrozně jsem brečel, když s Brunem odjížděli. Vážně mi bude smutno. Ještě, že mám v pokojíčku dost kapesníků na takovém držáčku a jsou nekonečně dlouhé. Myslel jsem, že jsme zase zůstali na dlouhou dobu sami. Ale papa Kaz by se mi brzo asi zbláznil. Naštěstí sebou jednou přivedl papa Aoiho. Líbil se mi od první chvíle. Nekoukal na mě ošklivě, když jsem se k němu v pokojíčku snesl na pavučině. Asi ho Kaz varoval, že tam bydlím. Chodí za mnou pravidelně na návštěvu, tak jako všichni, kteří přijdou do našeho brlohu. Ale jeden z návštěvníků, se mi líbil nejvíc. Dlouhé vlasy měl a hrozně se mě bál.*Směje se pod imaginární vousy.* Strejda Uru, budu ho chodit strašit, až zas přijde.

Nedávno jsem byl na výletě v Americe. No řekněte mi, který pavouk se tam podívá. Samozřejmě na tajňáka ale když mě papa Kaz objevil, neposlal mě domů a nechal u sebe celý let. Bylo tam sice horko ale to nám pavoukům nevadí. Měl jsem nový pokojíček na hotelu a bylo nám krásně.

 

Věk - Tsech, ptát se na věk...? Kde je vychování?

Váha - 1,5 kg (Po příjezdu Tetsuyi 3kg a stále přibírá.)
Výška - cca 15 cm (Dle jeho štěkotu asi 50 cm.)

Místo narození - Tokyo 

Rodina - Ruki, před ním prostě nic nebylo a Koron se prostě vyskytl. 

Má rád - Když Tetsuyu v noci vystrnadí z postele až na zem a zavrtá se k Rukimu pod peřinu

Nemá rád  - Když je Tetsuyou nesen, kam nechce 

                    - Pocit, že je Henry větší než on, komplex po páníčkovi 
Obsazení v povídkách - všude, kde je jeho páníček.
                                      - výraznější role - Benefice, Deníky princezen

Zajímavosti - Chystá se napsat knihu krocení zlého Tetsuyi. (Druhý díl s Toshiyou.)

Krotitel žraloků

Haf…Cože? To se ti jako pozdrav nelíbí? A neměl bys první pozdravit ty mě? No tak dobře. A kdo jsem? Ty mě neznáš? *Ironické zakňučení.* Kde žiješ? Já jsem Koron, pan Koron, aby bylo jasno. Můj původ…No, to nepotřebuješ vědět. Důležité je, jaká hvězda jsem a to od té chvíle, kdy si mě vzal můj papínek Ruki. Od té doby se píše podstatná část mého života a beze mě by vůbec nebyl tam, kde je teď. Kdo jiný by testoval jeho budoucí spolubydlící. Stačí vidět, jak se chovají ke mně a je jasno. Když se mi to nelíbí, prostě si je převychovám. Ta k. 

Jen dva dvounozí přišli a já je příliš převychovávat nemusel. Joo, když víte jak na to, za pár let se stačí jen podívat a máte novou misku, nový pelíšek, nový obojek a pak se možná uvolíte pustit je k páničkovi do postele. Kamarád Rei a papá Ino, ti můžou cokoliv a stejně se ke mě chovají skvěle. Asi jsem na ně dost zapůsobil. To když přišel ten, jak se to jmenuje...ano, Tetsuya, tak na toho jsem hezky od začátku pěkně vrčel a on si z toho dělal houby. No, chápete to? Já ne! V jedné story jsem mu dokonce škubal kalhoty. *Pisklavě se pochechtává.* Hm, to byly časy. Nakonec se mi ho povedlo zkrotit a tamten diamantový obojek je od něj. *Hrdě poukazuje na svou sbírku na sametových polštářcích.* Ale kousnu ho klidně zas a dělám to celkem pravidelně, když křičí na páníčka. To si prostě dovolit nesmí! Nikdy! K jeho vlastnímu štěstí to zatím pořád ještě přežil a poslouchá jak hodinky. Nic jiného bych ani nesnesl. I když občas mě vyhodí za dveře a pak páníčkovi ubližuje a divně u toho kňourají...A já štěkám, štěkám a štěkám. A pak Ruki vyleze s pitomým úsměvem, poplácá mě po hlavě a dostanu pamlsek. Ne, ti lidi jsou prostě divní...*Vrtí nad nimi hlavou.*

A co se týče nejnovějšího přírůstku do rodiny...Tak tohle bude oříšek i pro mě. ale už povoluje satanáš jeden. Stačilo ho jen zatáhnout do zverimexu a byl můj! Pak, že nic nedostanu...Tsech. *Povýšeně povytáhne čumáček, to má taky po tatínkovi.* Už mám i pelíšek v jeho ložnici. Vyhrožuje mi, že mi ho vždycky odtáhne, když tam budou s tatínkem.*Ďábelský štěkot.* To, ať si zkusí jednou a může si být jistý, že ani jedny jeho boty nepřežijí a žádný botník mě nezastaví! I kdyby...má ještě luxusní ponožky a ty košile.... Muhahaf.

Zítra jeden na výlet a do restaurace. Jak nebudu mít minimálně zlatou misku, prostě tam nezůstanu! Tak uvidíme. No nic.*Stáčí se na sametový polštářek v pelíšku se třemi schůdky.*Je na čase se vyhajat do krásy. Ne, že bych to potřeboval, samozřejmě. Tak pac a pusu někdy příště. 

By