Sena x Uruha - Ty víš, jak uspokojit...- část 2.

(Senův byt)

Sena

Zase se narovná na jeho klíně a poslouchá všechna jeho slova a vysvětlení, než si je sám popřevrací v hlavě a udělá si v duchu konkrétní formulaci slov, kterou mu chce říct na to všechno. Hleděl u toho převážně do svého klína na spokojené dlaně, ale spíš pro to, že Uru zněl trochu... snad nejistě? Nechtěl ho přivádět do rozpaků ještě víc. Pak se ale pousměje a věnuje mu velmi něžný pohled. Není to lehké, uvědomit si, že by mohly existovat celé měsíce, kdy ho neuvidí. Senův program nebyl zdaleka takový, i když doufal, že se to změní, ale ten Uruhův... a neexistovala možnost, jak by ho mohl následovat na různá místa v zemi, když bude třeba sám hrát někde jinde.
"Já vlastně vůbec nevím, co říct." Vydechne nakonec upřímně.
"Je to pro mě velmi nezvyklé a... milé... velkorysé, že bys chtěl, abych třeba přišel na vaši zkoušku." +Co když se jim nebudu líbit? Co když nebudou stát o to, abychom společně chodili do clubu? Ale bylo by to super.+ Chodil by a říkal by - kluci z The Gazette jsou moji nejlepší přátelé... Nic si nepřeje víc, než být pro někoho takovou ozdobou, aby se s ním chtěl chlubit, jen by nečekal, že by si Uru přál i toto, vzhledem k tomu, kdo je. Uvědomí si, že si nervózně hraje se svými prsty a náramky na zápěstí.
"A co vlastně říkali?" Zeptá se opatrně na názor jeho kapely na to, že si Uruha našel zrovna jeho? Zvedne dlaň a neslyšně naznačí rty Né to nic, na to, že se ho nezeptal dopředu. Možná s tím sám nepočítal a vyšlo to prostě spontánně, jen si zvyká na fakt, že je něčí. Že je jeho... že o něm kluci prostě ví. Není pitomý, ví, že na veřejnost to prosáknout nesmí, ale tohle je... osvobozující, hřejivé... on je...asi trochu dojatý. Tváří se teď skoro plaše, když je najednou všechno tolik oficiální a zároveň má pocit, že sebou práskne o zem a bude se půl noci smát jako puberťačka. Řeč se stočí na Aoiho a jeho to přiměje přemýšlet taky nad něčím jiným. Přikývne, že to opravdu je.
"Já jsem vlastně vůbec netušil, že by si Zyean začal s klukem." Odtuší trochu potměšile jako drbna, ale zasměje se a připomene mu to ten telefon.
"Uru-chan, ty ses prostě rozhodl, že mě přivedeš do údivu a už mě z něj nenecháš vystoupit." Broukne měkce, když už má hlavu pro změnu plnou vířivek v horách. Těch témat je nějak moc a všechna jsou dokonalá. Jeho fantazie zafunguje okamžitě a tím spíš, když ji Uruha neustále podporuje svými rty a polibky. Samozřejmě mu je se vší ochotou vrací a jsou čím dál delší.
"U krbu... bude tam bílá kožešina... myslím, že si si neobléknu nic dalšího. A ty jen tohle..." Znovu ho potahá za kravatu. Plete se mu v hlavě páté přes deváté, odskakuje si myšlenkami pokaždé k jinému kousku. K zjištění, že jsou spolu, k horám, k nim a jejich polibkům, k Zyeanovi. Vytrhne se z toho všeho a konečně najde jeho číslo. Nechá to zvonit dlouho, než se rozezní jeho docela hluboký hlas do mikrofonu. Pozdraví ho a hned se rozesměje.
"Hrozně moc bych chtěl vědět, kde ses vzal v budově studií, kde nahrává jisté černoočko, kterému si strkal cosi do kapes. Ale ještě víc bych chtěl vědět, co přesně jsi mu dal." Řekne mu a s jiskřícíma očima čeká, jak ho ta informace odešle k zemi. Když to mohl říct Uru svým klukům, může třeba on taky?

Uruha, Zyean

Pozoruje Senu, aby zachytil každý výraz v jeho tváři. Snad zjistí, jak moc špatně to bylo. Nebo dobře? Snad to bude dobře. Ano, uměl být dost nejistý, a pokud se to týkalo vážných věcí, bylo to ještě o kousíček horší a tohle prostě pro něj vážně je. Nedokázal by s někým být jen tak. Pokud se tomu má skutečně poddat, je to většinou se vším všudy a to se teď prostě děje.
"No, ono se toho dělo nakonec tolik, že jsme to nedořešili. Ne tak úplně. Zítra máme druhou zkoušku, protože na této jsme nic nestihli, kromě uhm...řešení kdo s kým. Ale Kai k tomu asi bude ještě mít, co říct." Zasměje se krátce, aby troch zamaskoval své obavy, a hned toho zase nechá, když vidí, co s ním jeho rozhodnutí způsobilo. Vidí jeho rozpoložení a, jde se zamilovat snad po dvacáté? Nejspíš ano a jeho by to mělo přestat udivovat. S každým okamžikem si uvědomuje, že Sena ho dokáže překvapit každou svou stránkou osobnosti a miluje je všechny do jedné. Pohladí jej jemně na tváři a donutí o zlehka se na něj podívat.
"Jsi s každou vteřinou, snad víc kouzelnější." Vypustí z hlavy úplně debatu o tom, co se dělo na zkoušce na Zyeana si ani nevzpomene, i když o něm Sena začne mluvit.
"To ty mě udivuješ. Máš tolik tváří a přitom se je nebojíš ukázat. Miluju každou z nich, opravdu ano." Vydechne krátce, aniž by si uvědomil, co přesně vlastně řekl.
"Myslím, že vylovím ze svého šatníku všechny kravaty, které mám, jen aby sis mohl vybrat na každou chvilku jinou." Zachází ve svých slovech mnohem dál a nechává se unášet provokativnější náladou. Se Senou to šlo vždycky příliš snadno.
"Už vidím tvou kůži, jak září ve světle plamenů, stejně jako oči a já se budu dívat až do rána. Mnohem lepší, než cokoliv jiného...snad jen..." Odmlčí se, když mu koutky vystoupnou vzhůru a v očích se mu toužebně zablýskne. Umí si ho přestavit na ní ležet a stejně ví, že bude ohromený jako pokaždé. Chce ho znovu políbit, jenže Sena už má plné ruce práce s telefonem, očividně mu to nedá. Rozesměje se krátce a pak tiše podruhé, když to na jejich bubeníka vybalí takový stylem. Rty naznačí něco jako chudák a zacloní si dlaní ústa, aby ho nebylo slyšet.
Dnešek byl pro Zyeana zvláštní. Když se vracel z práce, měl plnou hlavu Aoiho a jejich možného společného víkendu. Nikdo se mu v myšlenkách příliš dlouho neohřál ale on....Asi ho zaklel nebo co. Protočí sám nad sebou očima, když se vrací uličkou.
"A já zakleju tebe, když mě necháš. No, spíš tě ukecám." Prohodí si pro sebe pobaveně a přemýšlí, co hezkého by mu mohl poslat, to štěně se mu povedlo. Jenže v tu samou chvíli se ozve tiché kňučení ze špinavé uličky. První to příliš nevnímá a pokračuje dál, než se zastaví o kousek dál a podívá se do ní. Ne, nemůže uvěřit vlastním očím ale...stejně se tam vydá. Domů se dostane mnohem později a není sám. Cestou se musel stavit ještě pro jeden nákup. A že toho najednou má. Ani neví, jestli se k němu do bytu vůbec všechno vleze a bude tu mít hodně živo. Sotva tašky odloží, něco z toho ne úplně chtěně na zem, rozeřve se pořádný nářez z jeho kapsy a kolem něj se ozve pisklavý štěkot.
"No tak pánové, ticho. Celé Gaze tři, dva, jedna, pššt." A nic. Protočí očima, zamumlá si několik nadávek a vyběhne nahoru po schodech. Sem se nedostanou.
"Hm, promiň ale teď zrovna..." Začne rozhovor se Senou a za sebou má ozvěnu štěkotu, hned v pěti různých tóninách.
"Cože..?" Vypadne mu telefon z ruky a chytá ho asi na půli cesty k zemi za dost hlasitého nadávání. Nakonec sám málem spadne a vyřeší to tak, že se na tu zem raději posadí a u toho se, světe div se, červená. No, dlouho už nebyl tak...vykolejený. Dokonce chvíli neví, co by řekl.
"Uhm, krucinál, šéfuješ mafii nebo co?" Vyjede po něm a pak se rozesměje.
"Jsi větší drbna, než se zdá." Obviní ho pobaveně a snaží se trochu clonit sluchátko, aby nebyl ten kravál slyšet.
"Co by, bavili jsme se v clubu o rybaření, tak jsem mu přinesl povolenku. On sám nemá moc času." Snaží se to uhrát na nevinnou notu, protože sám neví, co by chtěl Aoi pustit dál. Tohle zní dost nevinně, rozhodně víc, než kdyby řekl pravdu. A vlastně ani nelže.
"Jak to do háje víš? Stanuješ před jejich studiem?"

Sena

Sena se nejdřív zmateně podívá na telefon, který doslova odtrhne od svého ucha, jak v něm štěká hned několik psů. Kde to je? Začal pracovat v útulku? S tím hlasitým odposlechem mu to málem utrhlo hlavu. Jenže jakmile zazní Zyeanovo zmatené Cože, přitiskne si dlaň na ústa a potlačuje hlasitý smích. U toho se dívá na Uruhu a v očích mu divoce jiskří. U té mafie to nevydrží, chvíli se hihňá, ale zase se rychle ovládne.
"Já vím všechno, jsem tvůj šéf." Připomene mu. Neslyšně na sebe ukáže a zformuluje ústy slovo Já???, protože tenhle drb přinesl Uruha, takže na něj taky ukáže, že to on, i když je Zyean nevidí.
"Ahá..." Protáhne a přemýšlí, co všechno ještě prozradit.
"Ani ses nepochlubil, že ses se členem The Gazette seznámil tolik, že mu teď zařizuješ volnočasové aktivity. Ty pojedeš taky?" Dobírá si ho dál a sám zdařile ignoruje fakt, že sedí na klíně jejich druhému kytaristovi. Znovu se hlasitě rozesměje.
"Užij si odpoledne, máš tam dost živo, zdá se. Snad má rád psy!" Znovu se rozhihňá a telefon vypne. Pak namíří displej na něj a Uruhu, pořídí jim pěkné selfiečko a odešle mu ho. Možná, že ho to tak dostane, že mu bude za chvíli volat zpátky. Odloží telefon a konečně se pořádně rozesměje.
"Ten koukal. Ale co to bylo? Znělo to jako by si zajel na Aljašku." Rozhodí rukama, než si připomene, o čem se to bavili před tím. Položí ruce na Uruhovu vázanku a zatahá za ni rázněji, než dosud. Má teď dočista rozjařenou náladu.
"Někdo nemá hodně tváří rád, někdo raději čitelné osobnosti..." Zapřede a převaluje si v mysli to jeho Miluju každou z nich. V očích mu zaplane touhou i jistou zlobivostí.
"Tak miluješ?" Broukne tiše a teď už ho tahá za výstřih. Je dost hluboký. Hrozně s ním cloumají Uruhovy představy toho, jak bude ležet na té kožešině. On to vidí úplně stejně.
"Asi ti je stačím několikrát za večer převléknout, možná některé budu muset využít i jinak." Mluví o kravatách a zvolna z jeho klína vstane. Udělá krůček dozadu a naprosto bezostyšně si začne svlékat tričko, když zamíří dlaní nejprve na bříško, které pohladí s hříšným pohledem upřeným do jeho a jak stoupá s hlazením výš, zvolna si ho přetáhne přes hlavu. Dobře pozoruje, co to s ním dělá a jak se tváří.
"Snad ti to Kai nezakáže..." Provokuje ho dál, když vezme za šňůrky od tepláčků a trhne jimi dopředu.
"Uru-chan...řekni, co tam se mnou uděláš..." Vydechne, když hlavu mírně zakloní a zajede si dlaní pod látku vpředu, aniž by z něj spustil oči.

Uruha, Zyean

Uru jen zavrtí hlavou, když se ho snaží Sena obvinit. Naznačuje mu rty  posunky, že to on mu hned musel zavolat a málem se rozesměje nahlas. Tohle by ještě dneska nevymyslel a už vůbec ne to, že se u toho bude tak moc bavit. A pak se rozesměje úplně, když Sena mizí volnočasové aktivity.
"Tak aktivity říkáš." Šeptne tiše, aby ho bylo, co nejméně slyšet a je jasné, jaké volnočasové aktivity by si dokázal představit on sám. Aoimu by to nejspíš taky prospělo. Ta myšlenka ho pobaví znovu a už se trochu dusí smíchy. Za to Zyeanovi do smíchu moc není. Hrozně by ho zajímalo, kde se to sakra dozvěděl. To už vážně nemůže vytáhnout ani paty z baráku, aniž by o tom Sena věděl.
"Uhm, nabídl jsem se, že mu s tím trochu pomůžu, to je všechno." Snaží se to nějak zakecat, ale jde to hrozně blbě. Jemu by to vlastně příliš nevadilo, kdyby mu práskl všechno. Nikdy neměl problém říct věci tak, jak jsou ale...Tohle není jen na něm.
"No uvidíme. Záleží na čase, víš jak to je." Snaží se z toho vykroutit a pak už ani nic nestihne říct. Kdo tam s ním byl kruci?
Uruha se trochu zarazí, když na něj Sena zamíří telefon, ale nakonec se k němu nakloní a líbne jej na tvář. Ještě sáhne po jeho dlani, aby zkontroloval, jak vypadá. Sena vypadá úžasně, on by na tom mohl být trochu líp ale...Nechá ho, aby ji poslal.
"Nevím, on má psy?" Pozvedne obočí, protože o jejich bubeníkovi nevěděl vůbec nic.
"Třeba je jen někomu hlídá." Nadhodí další možnost, ale jeho oči napovídají, že by tuhle debatu odsunul na neurčito a Sena jakoby mu viděl do hlavy.
"Záleží, jaké ty tváře jsou a ty tvé bych mohl zkoumat do konce života." Prozradí mu naprosto klidně a upřímně ale jeho klid vezme brzy za své. Až teď mu došlo, co mu vlastně řekl. Shlédne na kravatu a pak na něj. Skoro by po něm hmátl, jak se mu nelíbí, že vstává.
"Hm, už to tak bude. Snad ti to nevadí?" Nadhodí s nádechem provokace v hlase a už tuší, že tento večer taky nebude obyčejný a on při tom minulém celkem obstojně přišel o zábrany. Sjede ho hladovýma očima od hlavy až k patě a pak sleduje, jak se látka trika hrne nahoru a odhaluje Senův hrudník. Ještě před pár dny by si nepomyslel, že ho vzruší právě tento pohled ale...Pozdě, příliš pozdě tomu zkoušet zabránit. Trochu se poposune na pohovce, aby seděl trochu víc zpříma.
"Nezakáže." Odtuší vzápětí rozhodně a svléká pohledem i ty tepláčky. Přesto všechno se odhodlá vydržet na místě a neudělat to sám. Zrovna se nadechne, aby mu odpověděl, než se telefon rozezní znovu. Zamračí se na přístroj ale je jasné, kdo volá.
Tu fotku totiž Zyean nemohl nechat jen tak. Je jasné, odkud to Sena ví ale kruci...On sbalil Uruhu nebo co se to tu děje? Tentokrát je to on, kdo je zvědavý až hrůza. Štěkot neustává a za chvíli hrozí, že ho vystěhují. Jenže telefon nezvedne Sena. Sáhne po něm Uru a přiloží si ho k uchu.
"Promiň Zyean-kun ale teď momentálně nemáme moc času nazbyt. Slušelo vám to, tak si to nepokaz a opatrně na něj." Prohodí jako první ale to už Sena zaklání hlavu a dotýká se přímo...
"Co bych tak mohl udělat. Ještě kousek níž. Možná trochu nahoru a dolů." Směruje jeho ruku, aby zápěstí odhalil ještě mnohem víc, a na vteřinu zapomíná, že má telefon u ucha.
"Aoi umí být hrozně...na facku. Sena ti pak zavolá, až bude mít čas. Hezký večer." Popřeje mu Uru a nenechá ho vůbec ani domluvit, než telefon odloží. Je mu jasné, jak se Zyean bude tvářit a to si neuvědomuje, jak by ho mohl vykolejit fakt, že mluví s někým z Gaze. Teď se trochu stydí, protože se nechal unést. Stačí jediný pohled na Senu.
"Myslím, že bych se tě víc dotýkal. Jednu packu máš pořád příliš volnou. Hezky po tváři." Musí se dlouze nadechnout a zatne prsty do polstrování pohovky.
"Pak hezky krk, na ten nezapomínej...a v neposlední řadě i ty dvě osamělé chudinky na tvém hrudníku, na ty nesmím zapomenout." Podněcuje jeho další doteky, jak kdyby je dělal on sám. Mezitím se jeho prsty rozběhnout po knoflících košile a jeden po druhém jej pomalu rozepíná.

Sena

I Sena se musel smát, když Uru dělal narážky na ty volnočasové aktivity a bylo mu úplně jasné, že ho Zyean na druhé straně nejspíš slyšel, ale nešlo to ovládnout. Přišel si, že jsou jak malí a líbilo se mu to. Když si navíc Zyean přisadil, že mu s nimi pomůže, už byl vážně málem mrtvý smíchy a měl co dělat, aby to v sobě nějak udržel. Ještě, aby to nebylo všechno! Podle něj i Uruhy to bylo až až! Jakmile bylo po hovoru, zavrtl Sena hlavou.
"Ne, nemá psy, ani jsem neslyšel o nikom, kdo by je měl. Ne tolik..." Pokrčil rameny, než nastala chvíle, kdy se věnovat úplně jiným věcem. Totiž té nádheře, co má teď přímo před očima. Moc se mu líbí, jak Uruhovy oči zvážněly a jak si poposedá, jen aby mu byl blíž a náhodou mu něco neuteklo. I to, jak je přesvědčený, že zvládne svého kapelníka stůj co stůj. Už je docela slušně rozpálený s dlaní mezi vlastníma nohama, když se Zyean očividně probere a začne mu volat zpět. Stačí k telefonu jenom kmitnout očima, ale Uruha je teď rychlejší a hovor přijme. Senovi zajiskří v očích a musí si znovu přitisknout dlaň na rty. Nemají času na zbyt! Prý opatrně na něj, hmmm tenhle Aoi bude asi delikátní kousek. Zyean a opatrně... však ho zná, ten ho rovnou přejede a pak hodí zpátečku, u toho by snad i chtěl být! Dneska se vážně baví, zatím rozhodně. Jenže Uru přenese pozornost k němu, aniž by telefon položil a celkem obstojně začne Zyeanovi odříkávat do sluchátka, kam přesně si má Sena sahat. Povytáhne nad tím obočí a samozřejmě ho okamžitě poslechne. V tu ránu je zpět jeho provokativní výraz, když sjede dlaní dolů, pak nahoru a zase dolů a u toho dělá výrazy jako žák, když se snaží pochytat instrukce svého učitele. Takhle? Dělám to dobře? Je to ono? Nebo jinak? Znovu ale vyprskne, když Uru jen tak mimochodem prohodí, jak umí být druhý kytarista na facku a telefon típne. Ihned se ovládne, zvážní jako při focení profesionálních fotek a přiloží si dlaň na tvář. U toho hodí pózu s ramínkem mírně dopředu a vrhne po něm tím svým naučeným pohledem. Začne jí sjíždět po hrdle níž jako pod diktátem pana fotografa a u toho potěšeně sleduje Uruhovo zatínání prstů do pohovky. Už zase trochu zaklání hlavu, pootevře rtíky a mírně přejíždí dlaní nahoru a dolů po svém hrdle, než dojde na pokyn pro bradavky. Dlaň se posune křížem nejdřív na jednu, pak na druhou a u toho stále jemně dráždí vlastní klín. On se tu snad udělá jenom z tohohle a z toho, jak se na něj Uru dívá, no vážně. Uruha se začne svlékat a je to tak neskutečně sexy, když to dělá sám, kus od něho, že mu okamžitě zazáří ohnivě v očích a udělá půl krok blíž k němu.

Uruha

Zasekne se asi uprostřed své košile, když Sena poslouchá každé jeho slovo a vlastně už na něj asi minutu zírá s mírně pootevřenými rty. Jak kdyby pořád nevěřil, co se v něm může skrývat. Viděl z téhle stránka zatím jen kousíčky, tak mu to aspoň připadá a s každým dalším odhaleným, chce vidět mnohem víc.
"Myslím, že ti to jde přímo skvěle. Možná jsi mohl trochu stisknout, ale ještě se musím rozhodnout co první." Vydoluje ze sebe už trochu přidušeně, jak ovládá svou vlastní touhu, která mu v hlavě křičí, že má okamžitě vstát a stáhnout ho třeba na zem.+Kuš už, teď ne.+ Hádá se sám se sebou a konečně začne rozepínat i další knoflíky.
"Jeden by si tu košili oblékl snad i obráceně." Prohodí trochu nesmyslně, protože dělá pravý opak.
"Hm, už chceš jít za mnou?" Trochu je provokuje, jak kdyby chtěl rozpoutat ještě větší peklo, než se mu právě daří. Ale ano, prostě chce. Stojí ho dost vůle, aby zavrtěl odmítavě hlavou, rozepne poslední knoflík, ale košili nechá na ramenou. Ukáže mu jen kousek, protože Sena má taky pořád ještě ty tepláky. Klesne k nim očima.
"Teď bych asi nevydržel a pustil se do těch tepláčků. Sluší ti, ale mnohem víc ti to sluší bez nich." Pobídne jej a párkrát pokývá hlavou.
"Pěkně pomalu nikam nespěchej hm...Víš, že bych si chvíli hrál." Zavrní si spokojeně, když se pohodlně trochu rozvalí na pohovce a zaklene si vlastní kotník o koleno. Za chvíli bude mít v dlaních obtisknuté vlastní nehty, jak moc mu odolává. Kdo to má proboha vydržet? No nejspíš on ale dlouhého trvání to míst nebude. Pak po něm prostě regulérně vystartuje a až bude po všem, snad se i stydět bude.
"Nejspíš bych ti ještě trochu zavrtěl boky, ať nezůstanou pozadu. Jistě by mi to neopustily." Už neví, co s rukama krátce těkne očima kolem sebe a zahlédne svou sklenku, kterou si doložil na stolek. Nenuceně se pro ni natáhne a s očima upřenýma na objekt vší své touhy se krátce napije.
"Chtěl bys taky?" Promne si rty o sebe a k jeho vlastnímu překvapení, nechá špičku jazyka proběhnout po horním rtu. Nečeká na odpověď a pomalu se zvedne, když se krátce znovu napije. Podrží víno ve svých rtech a zastaví se půl krok před ním, aby se ho vůbec nedotkl. Jen si hranou ukazováčku pozvedne jeho bradu a přitiskne se rty na ty jeho, aby mu dal tu trochu alkoholu, kterou má v ústech. Nic víc. Zblázní se do pěti vteřin, ale vážně se mu to podaří, aniž by ho někam nepovalil, možná je přitiskl ke zdi, jak je rozpálený.
"Ještě?" Slyší sám sebe říkat, když Senovi hledí do tváře a nepohne se. Jen asi brzy rozdrtí sklenku mezi svými prsty.