Ricko x Inoran - Proč? Choděj tady hezčí holky.-část 2.

(Zahrada, vyjížďka)

Ricko

Upře na Inorana trochu zkoumavý, ale zároveň skrytých jiskřiček plný pohled, když se mu tady začne dusit. Taktně dělá, že to nevidí, ale koutky mu mírně cukají.
"Nesnáším?" Vyskočí z něj překvapeně a teď je to on, kdo několikrát zamrká.
"To jsem nikdy neřekl, jen řekněme, že dávám přednost praxi před teorií." Udělá gesto dlaní jako by se bavili o vysoké politice a samozřejmě má hlavu plnou lukostřelby a dalších podobných věcí. Přesto se Inoran zatím usmívá a mnohem víc, než jak ho kdy viděl.
"Poctivě učil..." Rýpe se hůlkami v misce před sebou.
"Já se učím poctivě... celkem..." Dělá u toho obličeje, ale trochu by lhal, mohl by tomu dát víc. Aki se učil poctivěji. Musel...
"Já mám velkou, kdyby ti byla tvoje malá." Řekne hned, zatímco se snaží zacpat si pusu nudlemi, jenže Ino se nejspíš vážně pokouší o sebevraždu. Ricko se rozesměje jako hlásná trouba a už je na nohou, ale za zápěstí ho chytí teplé Inoranovy prsy. Zastaví se tedy a obrátí k němu usměvavou tvář.
"Rozkaz, sensei-sama." Převrací v hlavě informaci o harému.
"Ale to bys měl, fakt o hodně přicházíš. Nevidíš, co odtamtud vylezlo, co si princ vodí s sebou?" Pak se ale rozesměje znovu tomu ukazovátku.
"Zlobím hodně, ale když to zvládneš jinak?" Sloužící se rozhodli dolévat čaje, odnášet nádobí, které je skoro nepoužité a přinášet dezert a on se musí znovu culit, když se Ino začíná pro sebe zlobit. Nakonec navrhne procházku a Ricko přikývne.
"Tak jo." Sehne se, aby si ze stolku nabral plnou dlaň toho, co jde nosit s sebou a Ino ho mezitím předběhne. Honem ho dojde a přemítá, jestli to teď bude cosi o tom, co si myslel na začátku a vypadá to, že ano. Začíná to totiž - Ten večer. Teď je to ale on, kdo se musí zastavit a pořádně se mu podívat do tváře, když Ino přizná cosi, co by si nikdy nemyslel, že se stane.
"Proč nemělo?" Pustí na povrch svou typickou bezstarostnost.
"Kvůli takovým jako jsou ony?" No jo, Inoran nebude ten typ, co by doma seděl se ženou a po nocích tajně utíkal za mladšíma klukama. Jenže tyhle role jsou trochu rozházené, protože i když je Ricko celkem o dost mladší a vlastně ještě trochu v pubertě, má zase mnohem vyšší postavení a v podstatě si může určovat pravidla. Znovu se rozejdou, chvíli mu trvá, než si všimne té větve a znovu se rozesměje.
"No... od ženění máš na rok pokoj, můžeš objevovat svět trochu... hmatatelněji..." Naznačí stiskem prstů proti sobě, když zvedne dlaně, ale musí se tomu znovu rozesmát.
"Nemyslím si, že se stane něco šíleného, když to zkusíš." Ukloní hlavu mírně k rameni. Je trochu opatrný v dalším intenzivním svádění, nerad by to zase nějak zkazil. Pak ale udělá krok blíž, naruší mu jeho osobní prostor a dvěma prsty si pomalu přitáhne jeh bradu blíž, aby sotva patrně opřel rty o jeho. Buď to bude správně a nechá se nebo ne.

Inoran

Upírá na něj trochu vyděšený pohled, když konverzace o ukazovátku zachází trochu dál. Jen ta představa, že by na něj něco takového opravdu vytáhl. Bože, připadal by si k smíchu, kdyby se něco takového stalo. Nejradši by mu ještě řekl, že jeho harém nikdy příliš nezajímal a od onoho večera už si vůbec nedokáže představit, že by tam šel. Pořád to v hlavě převrací tam a zpátky, než se rozesměje společně s ním. Ten keř chudák dostal opravdu zabrat. Koutky mu neopadnou ani po jeho otázce. Ricko to vidí hrozně snadně, pro něj samotného to tak jednoduché není. Jenže jeho bezstarostnost ho nutí chovat se stejně.
"Asi jsou to jen zafixované způsoby, které bych měl držet." Přizná mu nakonec, protože jeho hlava byla vždycky dost otevřená a snažil se vidět ve věcech i druhou stránku. A teď má chuť si to pořádně užít, za celé své potlačené dospívání. Dnes je pro něj celá situace k jeho překvapení daleko přijatelnější, než s alkoholem. Jak kdyby ten podporoval negativní myšlenky, kvůli Rickově blízkost. Podívá se na něj a pokrčí rameny.
"A|si máš pravdu. Ostatně zatím jsem z něj příliš neobjevil." Sdělí mu stručně, že on rozhodně není z těch, kdo by se do všeho vrhali po hlavě ale...Co není, může být.
"Zatím bych rád objevil hlavně jeden směr." Popustí uzdu svým slovům, i když to vyzní úplně jinak, než měl původně v plánu a protočí sám nad sebou očima.
"Myslím, že od stolu půjdu nakonec já." Vzápětí ho humor předej, když se k němu Ricko přiblíží, ale on neustoupí. Jen se mu upřeně podívá do očí a bez váhání mu vyjde rty vstříc a promění to v opravdový polibek. Všechno se v něm rozehraje tím správným způsobem, který cítil i v tu noc a on se tím prostě nechá unést a ukolébat. Jak kdyby dostal něco, po čem vyloženě prahl. Dlaní vyjede po jeho hrudníku a nechá ji zmizet v jeho pramenech, aniž by si to uvědomil. Je sice po většinu času uvědomělý ale kruci, pořád je mu jen pětadvacet a ještě si nic pořádně neužil. Po chvíli se odtáhne s tvářemi jemně zčervenalými, ale prsty z jeho vlasů nevyplete, jen si s nimi trochu pohraje.
"Stalo se něco šíleného." Broukne měkce.
"Chci to zkoušet pořád dál." Krátce se uchechtne, když mu v očích zasvítí, krátce se rozhlédne kolem sebe, jakoby čekal nějakého sloužícího, který jim ten čaj dotáhne až sem pod nos. Nikoho však nezahlédne a tak k němu ještě o ten půl krok přistoupí a ochutná jeho rty podruhé.
"Jak bylo to s tím objevováním?" Pozvedne obočí, když se nepatrně odtáhne. Opravdu se ho tady snaží provokovat? Ale Ricko má pravdu. Není jedno, jestli půjde do harému nebo si nějaké to objevování nechá jen pro něj? Nikdo o tom přece vědět nemusí. A on si bude hrozně užívat, když ho  bude nutit do učení a pak za odměnu...? Ne, opravdu se přestává poznávat a přemýšlí, jestli oblaka dýmu z bylin od Taijiho mu nevletěly do nosu.  Možná si je půjde vyptat dobrovolně, až si uvědomí, že úplně zbláznil. Ale na to bude dost času až...se trochu projdou.

Ricko

Správné to nakonec je, protože Ino nejen, že se nechá, je to nakonec on, kdo to celé promění v opravdový polibek a Ricko brzy ucítí jeho dlaň na vlastní hrudi. Zastaví se až ve vlasech a okamžitě v něm zvedne toužebnou vlnu. On sám položí dlaně na jeho štíhlé boky a přitáhne si ho za ně blíž proti svému tělu. Po jeho slovech se musí rozverně pousmát a v očích mu zatančí jiskřičky.
"To jako tady a teď?" Místo odpovědi dostane nové políbení a jemně se při polibku usmívá do jeho rtů.
"Přiznám se, že teď trochu nevím, co s tebou. Normálně holkám říkám Půjdeme k tobě nebo tak něco, ale... na to tě začíná být trochu škoda. Asi bych to objevování neměl tolik uspěchat." Řekne mu. Těžko popsat, co se v něm odehrává. Chtěl by ho a hodně, ale zároveň cítí, že Ino potřebuje trochu víc péče a možná nějakou tu romantiku, o které Ricko moc neví, jak se dělá. Copak je nějaký životem protřelý milovník? Vzhledem k tomu, kde se stále nacházejí, ani jeden netuší, že si je pobaveně změřily oči jednoho kněze, který konečně pochopil, o co Rickovi tak naléhavě šlo. Taiji se pro sebe pousměje, ale diskrétně zajde do domu, kde taky nějakou dobu zůstane. Ricko nakonec Inoranovi jenom trochu poupraví vlasy na čele, než si ho za pas přitáhne zpět k novému polibku, který je o poznání delší a hlubší. Právě mu došla všechna slova i originální nápady, ale chtěl přece objevovat. Sotva znatelně posune dlaně dozadu na jeho kříž a z nich už je jen malý kousek k jeho pozadí, které jemně stiskne. +Mačkám zadek svýho učitele!+ Proletí mu rozjařeně hlavou, ale jeho dlaním se na těch malých polovičkách opravdu hodně líbí.
"Jste okouzlující sensei, vážně moc roztomilý. Pokusím se nepropadnout, ale bojím se, že už je dost pozdě..." Pronese pro změnu on něco, co by mohlo být chápáno různě a ani si to moc neuvědomuje. Pracuje jeho podvědomí.

Inoran

"Tady a teď?" Pozvedne obočí, když mi chvilku mezi polibky a upřímně se zasměje. Vlastně to měl čekat, už opravdu začíná celkem schopně odhadovat, co by mu mohlo přijít na mysl. Přesto ho pořád dokáže velmi dobře překvapit. Tentokrát nechce zůstat pozadu. Jak kdyby se v něm probudila touha, trochu ho popíchnout. Možná taky kvůli tomu, jak jej v onen večer překvapil.
"Po slavnosti jsi vypadal, že přesně víš, co se mnou." Dobírá si ho trochu ale zatím nemá v plánu ho úplně pouštět a pak trochu překvapeně zamrká, když se Rickovy dlaně ocitnou na jeho pozadí. Tak tohle zase nečekal. Vydechne dlouze, aniž by si to pořádně uvědomil, za to si moc dobře uvědomuje, jak jsou jeho ruce v těch místech příjemné. Začíná být vděčný za typický oděv, který skryje víc, než by si kdy dokázal představit. Vážně začne přemýšlet, jak se některých věcí vyvarovat. Na veřejnosti a hlavně v jeho blízkosti, aby nebylo poznat, jak moc na něj působí. A to ani nemluví o jeho gestu s poupravením vlasů na čele. Kruci, jak jen to dělá, že je z něj tak...mimo? No, to je asi to nejlepší přirovnání.
"Tak trochu doufám, že už pozdě je." Podívá se mu upřeně do očí a teď je to on, kdo protáhne paže kolem jeho boků ale zatím je nechá opatrně na jeho bedrech. Chtěl by kousek níž ale není si vůbec jistý, jestli může. Měl by? Chce!
"Myslím, že mi ještě nikdy nikdo neřekl, že jsem roztomilý. Líbí se mi to." Snaží se neusmívat ale ono to moc nejde a pak ty ruce opravdu poposune o kousek níž. Zalíbí se mu to mnohem víc, než by si kdy dokázal představit. Pořád má ale tendenci těkat očima ze strany na stranu, jak kdyby pořád čekal, kdy se někdo objeví.
"Připadá mi, jak kdyby na nás každou chvíli měl někdo vyběhnout." Sdělí mu své obavy ale přes to všechno se nakloní pro další krátký polibek. Asi tady za chvíli zarostou do země ale vůbec se mu nechce jej pouštět.
"Víš, můj odpolední program je díky nepřízni osudu v troskách." Naoko si postěžuje, jak kdyby ho hrozně mrzelo, že se to stalo. Oči ho znovu prozradí, protože v nich spokojeně jiskří.
"Tak mě napadlo, že bych se možná po dlouhé době chtěl projet." Zarazí se, to teď vážně znělo jako dvojsmysl. To už nic nemůže před ním říct, aby mu to tak nepřipadlo.
"Na koni." Zase špatně a teď už opravdu rudne.
"Ale ty víš, jak to myslím." Zamračí se na něj naoko, jak kdyby za to celé mohl. Ale kdo taky jiný. Začíná mít pocit, že na hodinách to bude opravdové peklo a bude se hodně hlídat, aby neřekl něco, co by se nakonec obrátilo proti němu.

Ricko

Musí se zasmát, když mu Ino připomene slavnost a krátce se podívá nad jeho hlavu. Ten dlouhý povzdech ho ale přiměje znovu najít jeho oči.
"Nech toho nebo příště nebude existovat žádné zastavení." Pošeptá mu. Ino může pištět jak chce a už se vyhnat prostě nenechá. Jenže při jeho dalších slovech Rickovy oči trochu změknou. Tohle znělo jako žádost o něco mnohem víc. Ricko je hodně mladý na podobné věci, nikdy zamilovaný nebyl a pár holek už mu říkalo, že se zamilovalo do něj, ale on tomu moc váhu nepřikládal. Co ony věděly, vůbec ho neznaly a kromě toho se nemínil v nejbližších dvaceti letech nechat polapit, ale když to slyší od něho... jeho srdce se podivně rozehřívá. Aki si podobnou zkušeností zrovna procházel a vůbec nevypadal nešťastně, spíš naopak. Dovedl si to dokonale užít podle všeho a získával v Senovi další osobu, o kterou se mohl plně opřít. Ricko v to alespoň doufal.
"Ne? To jsou asi všichni slepí..." Odtuší a za chvilku ucítí jeho opatrný dotek tamtéž, kam před chvílí sahal on. I tohle je roztomilé, když se mu snaží opětovat podobné věci a ano, i jemu se to líbí.
"Proč by měl, oba dva jsme svobodní a tohle... dělá hodně lidí. Prý... nedávno jsme si o tom s Akim povídali..." Přizná, co slyšel od svých přátel.
"Jen já mám to štěstí, že mám místo ošklivého starého samuraje, hezkého mladého učitele." Řekne mu a koutky už mu zase cukají nad tou nepřízní osudu. Tohle Taiji vážně zaválel. Jakmile Ino upřesní, jak to s těmi projížďkami myslí, zase vyprskne smíchy, ale přikývne.
"Tomu hřebci budu závidět..." Prohodí, ale rozplete ruce a společně s ním vykročí k paláci. Oba se musí převléknout do něčeho jiného, takže si ve stáji domluví osedlání svých koní a pak se vydají každý k sobě, aby se ve smluvenou dobu sešli zase na nádvoří.
"Bude to nevinné rande a podíváme se třeba do vesnice nebo za sebe neručíš a prohlédneme si krásy zdejších hor?" Houkne na něj bezostyšně, když vysedá na svého plnokrevníka. Pro jistotu s sebou má i zbraň, ať už kvůli zvířatům nebo kvůli možným lapkům. Jeden nikdy nevěděl. Tady by žádní róninové ani jiná lůza běhat neměli, ale jeden si nikdy nemohl být dost jistý. Ať chce sebevíc, pořád vypadá jako pán a kde kdo by si mohl myslet, že když jsou jenom dva, půjdou snadno okrást.

Inoran

Málem by po jeho komplimentu zase zčervenal. Připadá si jak malá holka ale nemůže si pomoct. Od Ricka je mu to hrozně příjemné a už tomu asi nedokáže odolávat.
"Hodně lidí? Hm a já doufal, že budeme výjimka." Trochu ho popichuje pořád dál.
"Poleze ti na nervy, až do tebe budu tlačit moudra." Připomene mu, že učitel vážně výhra být nemusí. Trochu neochotně ho propustí ze svého sevření, ten zadek by mohl mačkat klidně o chvilku déle a najednou by mu to vůbec nevadilo. V hlavě ho ale pálí ještě jedna věta. Tu si však nechává pro sebe a pak už není moc prostoru, protože se kolem nich pořád někdo motá. Jak si nikdy množství lidí kolem sebe nevšímal, najednou má pocit, že má za zadkem snad celý palác a je to k vzteku. Nakonec se mu naskytne chvilka, kdy na pár metrů od nich nikdo není a koutky se mu zvednou. Ohlédne se po něm, jakmile oba míří jiným směrem, aby se převlékli.
"Ricko-san." Zavolá na něj a schválně použije toto oslovení.
"Možná příště žádné zastavení ani nestihnu." Zasměje se krátce a zmizí za rohem. Sám přijde o chvilku dříve a už sedí v sedle mohutnějšího bělouše s klidnou povahou. Vybral si ho schválně, není špatný jezdec ale nerad by se s ním pral. Má v oblibě klidné vyjížďky a na cesty je taky skvělý, rozhodně spolehlivé zvíře. Pár minut opravdu vypadá, že přemýšlí, co by mu měl odpovědět ale nakonec se rozhodne pokračovat v drobných provokacích.
"Vždycky jsem spíš obdivoval krásy přírody, než vesnice." Odtuší pro ostatní neutrálně, než pobídne svého koně. Pořád jsou ještě na doslech.
"A po tom, co jsem viděl na hodinách ti studium přírodních věd rozhodně prospěje." Neodpustí si poznámku a vyrazí po cestičce opačným směrem, než je vesnice. Netrvá to příliš dlouho a míjejí čím dál méně osob. Ino přemýšlí, jestli udělal dobře ale pak si prostě přikáže nad tím nepřemýšlet. Užijí si odpoledne a co bude potom? To se ještě uvidí.
"Jsi schopný nás ubránit oba dva?" Pozvedne obočí s nádechem pobavení.
"Já bych mohl kohokoliv tak maximálně umlátit knihou nebo unudit k smrti odborným výkladem." Zasměje se upřímně, když se na něj podívá a prohlédne si ho celého.
"Sluší ti to." Odtuší mimoděk.
"Jeden by si snad i dal říct." Okázale obrátí pohled před sebe a pobídne svého koně, aby se rozběhl. Před sebou mají kousek louky, takže si to může dovolit.
"Kdo bude první určuje program na další společné volno." Křikne na něj dozadu a pobídne bělouše. Potřebuje náskok jeho kůň není tak rychlý ale snad to k těm stromům stihne dřív, než se Ricko vzpamatuje a pak se bude tvářit, že ho vážně celou dobu nechá číst.

Ricko

Už jenom ta Inoranova poznámka ohledně zastavení ho nutí usmívat se celou dobu, co se převléká, ale že si nakonec vybere i ty hory, to už je jasná pobídka a on by byl úplně padlý na hlavu, kdyby snad trval na opaku.
"Cože? Vždyť je to pořád dostatečná!" Zavolá ještě vesele a několik sloužících se rozesměje.
"Dostatečně je od slova stačiti, takže na mě můžeš být hrdý." Srovná s ním krok svého koně, ale rozhodně nejedou pomalu. Už chce být z paláce pryč a nejlépe někde hodně daleko od všech lidí. Po cestě se jim lidé uctivě klaní, někteří rolníci opravdu až k zemi, protože se nesluší ani dívat na takové pány a zatímco Ricko je očividně zvyklý, Inoran jim až moc odpovídá. Asi mu ty ruce sváže a pusu zalepí, protože vzhledem k jejich postavení se to zase tak nehodilo. Jenže on byl asi příliš slušný ke všem.
"Moc to tady ještě neznám, ty víš, kam jedeme?" Ptá se ho, když si rozmýšlejí další cestu. Po jeho slovech se rozesměje.
"Doufám, že ano a pokud budeme přemoženi a svázáni, pak je unudit budeš muset, protože nic jiného už nás nezachrání." Odpoví mu. Ta Inoranova poznámka ho ale málem odešle ze sedla. Je to vážně poprvé, kdy k němu obrátí zaskočené oči s mírně pootevřenými rty, ale hned se mu pohled změní na spokojené půlměsíčky, opře si dlaň o stehno a frajersky se narovná na svém hřebci.
"Díky! Nic nezvedne ego tolik jako podobný kompliment." Řekne zatímco si nevšimne blížící se kaluže a jeho pojančený kůň, místo, aby ji prošel, rozhodne se rovnou skočit. Ricko se lekne, trhne to s ním dopředu a chvíli to vypadá, že zmizí přes koňský krk někam dopředu. Ani netuší, jak se mu podaří nechat nohy ve třmenech, chvíli se snaží se zadkem k nebesům dostat zpět a nakonec se znovu posadí.
"Krucinál...!" Lamentuje, než se podívá na Ina, mírně se začervená a pak se rozesměje na celé kolo. Pak pobídnou koně do cvalu a to je to, co se Rickovi opravdu líbí. Stíhá u toho po očku koukat i po svém doprovodu. Kůň a vítr ve vlasech mu taky moc sluší. Ino má slušný náskok, ale on má prvotřídního koně.
"Nevím, zda tě nechat vyhrát už jen kvůli tomu výhledu na tvůj zadek nebo ho vážně kopnout do slabin!" Je si jistý, že když bude chtít, první tam bude. Nakonec ale koni podrží otěže, aby Ino vyhrál, prudce zabrzdí pod stromy a skoro z cvalu seskočí na zem. Dojde ho, natáhne po něm ruce a stáhne ho ze sedla dolů, div si oba nekecnou na zadek. Udýchaně přitiskne rty na jeho, má v sobě příliš mnoho adrenalinu.
"Vlastně chci vědět, co si na mě vymyslíš, víš?" Dostane ze sebe, než ho znovu umlčí a ruce už jedou na pozadí automaticky.

Inoran

Nechává koně cválat a pobízí ho, aby se pořádně pohnul. Neví, jestli chce vyhrát ale z druhé strany vědě, co by si na něj Ricko připravil ho nenechává chladným. Nemůže se ale přestat smát tomu, jak se málem Ricko vyválel v kaluži. Připadá si, jak kdyby znovu prožíval mládí a stíhá to za jediné odpoledne s ním. Nikdo ho nenapadlo, že by o něco takového mohl vůbec stát ale teď se upřímně baví, jako už dlouho ne. A vůbec ho netrápí, že by se měl chovat úplně jinak a jít mu příkladem.
"Abych tě nemusel odněkud lovit." Křikne ještě za ním a po očku se ohlíží, kde je. Už se blíží ke stromům a pořád vede. Vsadil by se, že Rickův kůň je mnohem rychlejší a doběhnou je za chvíli ale to se neděje. Začíná ho podezřívat, že jej nechává vyhrávat schválně.
"Můj zadek, že by byla tak dobrá odměna. To bych si měl nejspíš někam napsat, možná nad postel." Křikne za ním ještě a znovu se rozesměje a stejně koně pobídne, aby byla vidět aspoň snaha, když to jeho soupeř očividně sabotuje. Jakmile dorazí pod stromy, zastaví bělouše skoro na místě a ohlédne se. Ani nestačí zamrkat a Ricko je u něj. Nadechne se, aby mu řekl, že ho nechal vyhrát a že to prostě neplatí ale místo toho je stažen z koně ani nestihne protestovat. Má, co dělat, aby to vůbec ustál a nesvalil se společně s ním na zem a stejně se pořád spokojeně usmívá. Ricko je živel ale teď v jeho tváři vidí trochu něco jiného a vůbec nechápe, jak se může dívat zrovna na něj tímto způsobem. Je to v něm už od té slavnosti nebo od kdy? Hlavou se mu honí podobné otázky přesně do okamžiku, kdy se jejich rty spojí a on je dokonale smeten a prvních pár sekund jen stojí, oplácí mu polibky a ruce má rozpřažené, jak kdyby nevěděl, co s nimi.
"Hromadu učení nejspíš." Škádlí jej dál ale místo čehokoliv dalšího si spokojeně vzdychne do měkkých rtů, když ucítí ruce na svém pozadí.
"Možná později." Odtuší podruhé, když se odtáhne, aby dostal trochu vzduchu do plic a je to on, kdo si ho za boky prudčeji přitáhne k sobě.
"Dlouhé pozorování pohybu hvězd a jejich postavení na místě, kde budeme na očích." Provokuje dál, jak kdyby mu to pořád nestačilo. Kdo se to v něm bere vůbec netuší. Místo toho, aby o tom přemýšlel si užije svými dlaněmi Rickovo pozadí  a přitiskne jej k sobě s krátkým trhnutím. Sám od sebe to vlastně nečekal, takže udělá několik kroků zpátky, zakopne a stáhne ho na sebe, skoro tak, jak to bylo onu noc.
"Začínám mít pocit..." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými polibky a tiše si povzdechne, jakmile se jejich těla pořádně dotknout.
"Že se trochu opakujeme." Dokončí svou větu a dlaněmi vyjede po jeho zádech, aby se zase mohl vrátit dolů na dokonalé pozadí, toho jen tak dost mít nebude.

Ricko

Teď je to Ricko, kdo si prudce vzdychne, když si ho Ino skoro přirazí proti sobě.
"Učení čeho?" Oplácí mu udýchané věty mezi polibky a krátce se zasměje.
"Uhm, takže sex na veřejnosti..." Odtuší do jeho rtů, které nechce nechat ani na chvíli na pokoji, zatímco rukama bloudí po jeho pozadí sem a tam a střídavě ho tiskne a povoluje.
"Tak já ti něco povím. Lovit mě budeš jenom z jednoho místa a můžeš se zase bránit... To o zadku ti nad postel na stěnu napíšu sám. Modli se, aby Aki nepřišel na soukromou hodinu. Pozná můj rukopis." Nic z těch provokací při závodu mu nezapomněl. Vzápětí na to společně skončí na zemi, možná si trochu něco potloukli, ale ani jeden nemají čas to řešit.
"Opakování matka moudrosti, to vy učitelé všichni říkáte..." Vydechuje rozvášněně do jeho rtů, zatímco se snaží najít nějakou stabilnější polohu mezi jeho stehny, kdy nad ním napůl klečí na půl leží a střídavě se rukama snaží rozvazovat jeho svrchní díl oblečení. I Inoranovy ruce pořád míří jen na jedno konkrétní místo, čas aby si ho užil kůži na kůži a ne jen takhle, když se mu tolik líbí. Jakmile se popere s tkanicemi a odhalí jeho hruď, narovná se v kleku, dosedne na paty a s pohledem upřeným do jeho a lehkým úsměvem na rtech, začne rozvazovat svou vlastní vestu a yukatu. Klidně to zvládne sám, ať se sensei pokouká. Trénuje dost na to, aby nevypadal úplně k zahození, i když je mu zatím docela málo. Stáhne to ze sebe všechno, vezme ho za dlaně a položí si je na prsa, než se nad něho vrátí a rovnou mu olíbá klíční kosti z jedné strany na druhou. Ani ty koně nepřivázali a ten je jeho je dost praštěný na to, aby se lekl a někam utekl, ale...asi půjde domů pěšky, teď se neodtrhne ani za nic.
"Ino-chan..." Vydechne poprvé jeho jméno mnohem důvěrněji, než jak si dovolil dosud a rty se posouvá přes jeho prsa dolů na pevné břicho.
"Ty taky někde tajně trénuješ? Třeba zvedání knih do police padesátkrát za hodinu?" Broukne, zatímco rty přejíždí nad lemem jeho kalhot. Přenese váhu na pravou paži a levačkou začne rozvazovat i ty. On moc dobře ví, kde jsou všechny ty tkaničky schované a tento díl se ani nemusí sundávat zcela, aby se tam dostal dlaní a jemně ho pohladil v klíně.