Moo-yeol x Yusuke - Promiň, nemá mašličku. - část 6.

(dovolená)

Moo-yeol

Klesne očima dolů k Yusukeho tváři, když mu řekne, že si ho vybral a že se na tom prostě nic nezmění. Jako kdyby mu mohl číst všechny ty myšlenky o Chan-yeongovi. Nemá důvod mu nevěřit, takže je na čase to všechno pustit jednou pro vždy z hlavy. Vyvolený je on a hotovo. 

"Takže bys neodešel, ani kdyby to nešlo?" Nakonec se přece jenom zeptá nahlas, když chce Yusuke tolik mluvit. Po odpovědi se tím alespoň nebude půl života užírat. To byl pocit, který moc neznal, nechával si věci spíš pro sebe a obavy jakbysmet, ale proč nezačít se změnou? Přijde mu to divné, že někdo upřednostňuje uspokojování někoho jiného před vlastním potěšením, ale neměla by to pro něj osobně být velká výhra? Většinou si lidi chtěli spíš užívat a přemlouvali se navzájem, ať je to ten druhý, kdo je hýčká a on? Ještě bude rád, když ho Yusuke vůbec k něčemu pustí. A pak už začne všechno to slastné mučení, které je ale úplně jiné, než jaké zná. V první řadě mu Yusuke odmítá sáhnout do klína, pečlivě se těm místům vyhýbá a když to chce Moo-yeol udělat sám nebo ho tam nějak navést, brání mu v tom, aby použil ruce. Moo má samozřejmě velkou sílu, ale to Yusuke taky, takže si způsobí tak maximálně modřinu, ale víc s ním nezmůže. Navíc se těžko zapojuje mozek a síla, když máte něčí jazyk a prsty v těch místech a způsobují vám pocity, které vás nemůžou nechat v klidu. V té druhé řadě… no, to už si právě pomyslel. Nikdy nikoho nepustil provádět s ním podobné věci, takže ten pocit neznal a ano, dokonce i teď se pořád dost stydí, takže je trochu složité vyhnat si to z hlavy a nemyslet na to, že vám někdo… ještě že byli ve vaně!! Na druhou stranu je to tak intenzivní, že vám to za chvíli začne být dost jedno a chcete jediné. Dostat se na vrchol. V jednu chvíli mu dojde, že ho Yusuke za jednu ruku už nedrží. Okamžitě s ní vystřelí k jeho rameni, které pevně sevře, ale to je to jediné, co stihne. Zbytek odporu se zase vytratí, protože Yusuke mu strčí prst… no vážně až někam a jeho to tak zaskočí, že zapomene všechno, co chtěl. Vytřeští oči někam na strop, ale za chvíli je rozšíří ještě víc, když Yusuke najde zvláštní místo. Slyšel o něm samozřejmě dost. Ucítí jeho rty znovu kolem své pýchy a tak se propne v zádech a jeho povzdechy jsou mnohem výraznější a hlasitější. Má dojem, že se mu vlasy začínají lepit potem na čelo. Tolik to s ním cvičí? Cítí, že už to bude, ale Yusuke mu v tom brání a on se na něj začíná docela zlobit. Praští hlavou do polštáře a Yusuke zareaguje a přiblíží se k němu. Nabízí mu dvě cesty, jak mu dát, co chce, ale upřímně… jestli spolu chtějí žít, tak to jeden z nich bude muset skousnout a on je ve fázi, kdy je mu už všechno jedno, tím spíš nějaké nahoře a dole. Volnou rukou ho popadne kolem krku a přitáhne si ho na rty. Dolů už ho pustit nehodlá. Pokouší se mu vymanit i tou druhou a přitahuje ho blíž ke svému tělu. Probere se ve chvíli, kdy se Yu nenechá líbat a řekne mu nahlas a bez okolků to vyznání. Musí se mu podívat do očí, vypadá trochu jako dítě, které našlo poníka a nevěří, že je živý a hlavou se mu prožene asi miliarda věcí a zároveň vůbec nic. 

"Jo?" Vypadne z něj úplně pitomě, jako je jeho dobrým zvykem. 

"Tak já si počkám až jestli nebudu zklamaný." Musel, prostě to musel říct, jakkoliv ví, že to má stejně už jenom pro všechno, co cítil kvůli mladšímu kolegovi. Jenže ho chce tak moc provokovat, tak moc!! A Yusuke ví, že Moo může říct, že se mu to takhle nelíbilo. Musí se snažit, i když tuší, jak na tom Moo-yeol je. Pak mu to řekne, stejně klidně a stejně upřímně. Trochu drze se usměje a zajiskří u v očích.

Yusuke

Yusuke k němu znovu zvedne oči, když se ho Moo-yeol konečně zeptá na to, co se mu prohání hlavou. Tyhle obavy ho vlastně těší a dávají mu najevo, že o něj seržant stojí. 

"Ne, neodešel bych. Jsem expert na hledání cest, kde na první pohled nejsou." Usměje se na něj upřímně. Jistě by si našel způsob, jak se o něj starat tak, aby to bylo oběma příjemné. Podle něj ale tohle jejich problém nebude. Jde teď hlavně o to, že si Moo-yeol nedokáže představit, co všechno to obnáší a jak by jejich vztah mohl vypadat. Je asi jasné, že jeho představy jsou trochu zkreslené tím, co o tom slyšel. Bude se snažit mu ukázat, jak by to mohlo vypadat a bude se snažit zjistit hranice, které má. Nemá v plánu je překračovat, jen si je jistý, že se nakonec shodnou na tom, co bude pro ně nejlepší. Nejdůležitější je to, aby o tom společně mluvili. Pro něj je prvním úkolem překonat Moo-yeolův stud a zjistit, co všechno se mu prohání hlavou, když mu bude určité věci ukazovat. Začíná tím už dnes, a právě proto mu trochu omezuje pohyb. Chce, aby to i teď bylo v jeho rukách a seržant si to užil naplno i se vším, co k tomu patří. Dává si dobrý pozor na všechny negativní emoce, které by směrem k němu mohl poslat. Zatím to vypadá, že si veškerou péči dost dobře užívá, a i když se trochu cuká, není to proto, že by se mu to nelíbilo. Pousměje se a tiše si povzdechne, když Moo-yeol sevře jeho rameno a ukáže mu, jak moc bojuje se slastnými pocity, které mu způsobuje. Ví moc dobře, že je na hranici příčetnosti a stejně ví, že je schopný ji ještě kousek posunout. Možná taky proto se ho neptá na svolení, aby prozkoumal jeho nitro, a i když je to pro něj asi ze začátku zvláštní, stejně je tomu brzo poddá a Yusuke by nemohl být spokojenější. dopřeje mu ještě laskání svými rty a pak už je čas zkusit, zda ho pustí ještě blíž a užijí si společný vrchol. Yusuke pořád trochu počítá s tím, že se to nestane. Nebyl by zklamaný, kdyby mu to Moo-yeol nedovolil a stejně uvnitř doufá, že ho přesvědčil, jak moc vážně to myslí. Nechá se po své otázce klidně přitáhnout blíž a jeho výraz už napovídá, jak moc vzrušený je. Pořád se kontroluje, to však neznamená, že to s ním pořádně nelomcuje. Vlastně si uvědomuje, jak moc si ho chce vychutnat. Nechá se políbit a teď mu dá malý pocit, že je to všechno v jeho moci, i když on sám je ten nahoře. Trochu se ušklíbne, když se mu dostane přidrzlé odpovědi a v očích se mu zablýskne. Je jasné, že Moo-yeol překročil hranici a Yusukeho už nic nezastaví a ukáže mu toho mnohem víc právě dnes. 

"Jsem vážně rád, že tě baví mě pořád provokovat. Takže mi nezbude nic jiného, než tě přesvědčit právě dnes." Skloní se k němu a znovu začne líbat jeho rty se vší vášní a touhou, kterou v něm probudil. Mezitím si dělá místo mezi jeho nohama a připravuje se na vpád do jeho nitra. Už si ho dost dobře připravil, takže se víc nezdržuje a začne do něj pomalu pronikat. Je znát, že se pořád krotí a nechce mu ublížit. Musí ještě vydržet, aby mu pak mohl ukázat, co všechno se v něm skrývá. Nepřestává ho líbat, snad tím zažene všechny nepříjemné pocity, které by mohl seržant mít. Jakmile se uvnitř něj ocitne celý, tiše si povzdechne do jeho rtů a vyčkává, aby tím vystupňoval příjemné pocity jak u sebe, tak i u něj. S prvním pohybem se pomalu přestává krotit, přesto však spíš uvnitř něj krouží, než aby začal přímočaře přirážet. Dává tím trochu víc času i sám sobě. Nevydrží to zas tak dlouho a jeho pohyby se stanou rychlejší a přímočařejší. Vnímá, že on sám nemá daleko od vrcholu a ví, že chce skončit společně s ním. Nebude pokoušet osud a doufat, že se mu to povede jen jeho rychlým tempem, a tak přenese váhu a jednu rukou a druhou si pomůže u seržanta v klíně. Teprve jakmile ucítí příchozí vrchol, dovolím sám sobě ho následovat a naplnit jeho nitro. Cítí, jak se mu chvěje paže, na které se drží, ale stejně zvládne mírně poklesnout a najít Moo-yeolovy rty, na které se přitiskne. 

"Budu doufat, že zatím nejsi zklamaný." Připomene mu jeho slova se zvláštním pousmáním a na chvíli si opře čelo o jeho hruď. Nějak se mu do něj nechce.

Moo-yeol

Expert na hledání cest… Moo-yeol to chvíli převrací v hlavě a pak si řekne, že mu to takhle stačí a pustí to všechno z hlavy. Ono mu vzhledem k okolnostem stejně nic jiného nezbývá. Trochu se mu všechno zamíchá v žaludku vzrušením, když mu Yusuke na tu jeho provokaci řekne, že mu nezbývá, než ho přesvědčit právě dnes. Stejně už jsou oba dva tak rozjetí, že by to zastavil jenom stěží. Pak se jejich rty konečně potkají a i když vnímá, že se Yusuke snaží dobývat mezi jeho stehna, zatím tomu nevěnuje moc pozornosti, protože ho zaměstnávají polibky. Jenže pak ucítí jeho menší já a to ho donutí zase si uvědomit realitu. Nechce z toho couvnout ani dát najevo slabost nebo snad dokonce bolest, ale stejně ho to nutí k ostražitosti. Podívá se mu do očí, ale Yusuke ho nenechá probrat se z omámení a dál útočí na jeho rty se vší razancí a vášní, zatímco se dostává dál. Není to příjemné, Moo-yeol musí chvílemi zalapat po dechu a napadne ho, proč tohle lidi vlastně dělají, ale pak se Yusuke zase dostane k tomu konkrétnímu bodu a všechno se promísí a otočí. V duchu si oddechne, protože představa, že by musel vydržet něco podobného za bolestných podmínek, to by vážně nechápal, co na tom všichni mají. Yusuke je trpělivý, nespěchá a nesnaží se hned dobýt svoje území a sám se udělat, takže má dost času si na všechno zvyknout a přijmout ho tak, aby to začalo být více méně jenom příjemné. Brzy se v tom ale Yusuke začne sám ztrácet a jemu to odhalí, že se přestal ovládat a že je taky jenom člověk, který si potřebuje sáhnout na svůj vlastní vrchol. Nebrání mu v tom, už dostal svojí pozornosti dostatek a taky si potřebuje nejdřív trochu zvyknout, takže pro něj není nutné, aby to trvalo desítky minut. Nemá pocit, že by potřeboval pomoct tou dlaní v klíně, ale napadne ho, že je to jednak milá pozornost a jednak Yusuke spěchá, protože už to déle nevydrží. Cosi mu zajiskří v očích, protože i když je pod ním, má pocit, že má spíš sám navrch. +Můžeš si za to sám, že jsi mi zajistil výdrž a sobě ne.+ Pomyslí si na jeho adresu a protože už ho Yusuke docela zná, nejspíš ten vzkaz moc dobře pochopí i beze slov. Víc už nestihnou ani jeden, protože je oba dva dostane vrchol a vynese je na chvilku mimo tento svět a všechny vojenské operace. Moo-yeol neví, jak moc byl hlasitý nebo ne, na chvíli zapomněl řešit cokoliv, jenom vnímal, jak se propíná proti němu a chce si sobecky užít úplně všechno. Chvilku to trvá, než všechno odezní a on si uvědomí Yusukeho rozněžnělou náladu. To, jak ho pořád olíbává i to, že se nemíní hnout z místa. A taky se samozřejmě upomíná o jisté vyznání. To znamená, že mu na tom hodně záleží. Usměje se a uvědomí si, že ho celou dobu objímá. Yusuke už dávno musel pustit jeho ruce a on si ani nepamatuje, co s nimi všechno dělal. Nejspíš ho celý čas láskyplně objímal, nejspíš si taky hodně sáhl na jeho zadek a teď má obě dlaně zabořené v jeho vlasech. Podívá se mu zblízka do očí. 

"Zatím nejsem zklamaný. Myslím, že můžu s klidem říct, že bych tě mohl milovat celý život." Odpoví mu tak trochu jeho větou a usměje se. Nepotřebuje, aby se z něj přesouval hned, má sílu i výdrž a Yusuke pořád hodně svojí váhy drží. Užívá si tyhle chvilky a nechce myslet na realitu za dveřmi tohohle domku. 

"Snědli jsme to všechno?" Broukne po chvíli, protože přece jenom vydal nějakou energii, navíc je hodně mladý a jí docela dost a v neposlední řadě mu to chutnalo. Jestli bude Yusuke vařit takto, bude ho po kuchyni honit polovinu dne.

Yusuke

Yusukemu začíná být jasné, že dnešek je prostě jejich. Některé věci asi brzdit vážně nepůjde, ale není to tak, že by s tím od začátku počítal. Měl sice pro seržanta slabost od samého začátku, to však neznamená, že by si plánoval, jak ho svede, až bude příležitost. Pořád tu byl pracovně a neměl by některé věci dopustit. Stejně si nemohl pomoct a zkoušel to, nejvíc asi dnes, když se dostali do tohoto domku, kde se nemusel ani jeden ohlížet, kdo je vidí. Poslední minuty měl v plánu se víc krotit, jenže jeho tělo se chová docela jinak. První si dává opravdu na čas, než se dostane do jeho těla a pak se nechává unést svou vlastní přirozeností, která se jen velmi těžko krotí. chce to Moo-yeolovi co nejvíce zpříjemnit, protože moc dobře ví, s jakými pocity se ze začátku pere. Moc dobře ví, že stačí překonat určitou hranici a po nepříjemných pocitech nebude ani památka. S polibky nepřestává a vyčkává, dokud tělo po ním nepovolí a nezačne si to pořádně užívat. Pak už není prostor pro nějaké krocení a užívá si každou vteřinu, kdy se může pohybovat v jeho blízkosti. Hrát si můžou taky později, teď chce být jen s ním a prožít společně slastný vrchol. Když mu sáhne do klína, aby jej dohnal k vrcholu, vidí moc dobře to jiskření a dokáže si domyslet, čemu to patří. Malinko se ušklíbne, aby mu dal najevo, že si toho všiml a v duchu mu slibuje pozdější malé a velmi slastní mučení, které ho přivede k nepříčetnosti. Původně ho měl v plánu dneska, ale není nutné stihnout všechno hned. Chtěl se ujistit, že to má Moo-yeol stejně a že ho chce. +Na všechno je čas doufám, musel jsem tě první svést a to se mi povedlo.+ vrátí mu ten pohled svými vlastními myšlenkami a u toho už se zase trochu pitomě usmívá. Po dokonalém vrcholu mu ještě chvíli zní v uších seržantův hlas, které zněl pokojem. Nebylo to příliš hlasité, a přesto bylo znát, že si to opravdu užívá. Nemohl by být spokojenější. Zůstává u něj i když odezní většina slastných pocitů a pořád se vlastně docela pitomě usmívá, když si uvědomí, že ho Moo-yeol ze svého objetí nepouští. Je znát, že ani nechce a jemu samotnému se to hrozně líbí. Ostatně po těch provokacích by si ho mohl dál dobírat. Je však velmi rád, že to nedělá. I on sám má svou stránku, která takto klidně chvíli zůstane a bude si to užívat. Zvedne k němu po svých slovech oči a konečky prstů ho ještě jednou pohladí po tváři. V očích se mu zaleskne něco rozněžnělého a velmi spokojeného, když mu řekne, že by ho mohl milovat celý život. Víc nepotřebuje a bude se každý den snažit, aby měl důvod ho milovat, i když se navzájem budou vytáčet. 

"Myslím, že můžu s klidem říct, že tě budu milovat celý život." Ještě chvíli se k němu tulí, než se pomalu přesune na stranu a bere ho částečně s sebou. Obočí mu jde malinko nahoru, když se ho Moo-yeol zeptá, jestli snědli všechno. 

"Taky mám hlad." Zasměje se tiše, než mu prohrábne vlasy. 

"Je toho tam pořád dost, můžeme si dát další porce." Ujistí ho, že když vaří, je toho vážně hodně, aniž by vlastně chtěl. 

"A jakmile to sníme, můžu přichystat další jídlo." Dodá ještě s blýsknutím v očích, a ještě chvíli leží vedle něj, než se začne zvedat, aby se mohli vrátit do kuchyně. zase tolik se neobléká, ono už to vlastně není potřeba. Užívá si den, jako by společně už žili a tohle byl jejich dům. Můžou společně vařit, můžou společně blbnout a můžou se společně smát, jak kdyby nic špatného za dveřmi neexistovalo. Není to o tom, že by na monstra a věci kolem zapomněli, spíš si chtějí užít poslední hodiny, kdy jim nic nehrozí a nabrat potřebnou sílu a pozitivní energii na další dny. Už se vážně těší, až budou společně stát na terase, on ho bude moci obejmout a pošeptat mu, jak moc se do něj zamiloval. Někomu by to mohlo přijít málo, ale pro Yusukeho to bude ta nejlepší odměna za celý život, ať už následující dny přinesou cokoliv.

Moo-yeol

Vnímá výraz v Yusuke očích moc dobře, když dojde na to vyznání. Pousměje se, ale pravda je taková, že jim to oběma sedí spíš v očích, v klidném výrazu, který říká všechno, místo tisíce slov nebo jakýchkoliv projevů, které by možná měl kdysi, když byl hodně mladý a ještě před tím, než nastoupil do armády. Pak ale musel dospět a zmoudřet hodně rychle a tohle k tomu patřilo. Pokud by tedy někdo souhlasil s tím, že je moudrý… Yusuke jeho větu maličko poupraví a pak ho opatrně stáhne s sebou na bok. Nechává se a nesnaží se nijak vymanit z jeho objetí. Když vidí to jeho obočí, jakmile dojde na jídlo, teprve ho napadne, že by možná měl ještě ležet a myslet jenom na něj a ne se hned shánět po něčem do žaludku, jenže si nemohl pomoct. Bylo to vážně dobré a v tom klidu tohoto místa měl pocit, že by mohl jíst několik hodin v kuse. Žádný sevřený žaludek z toho, co bude a neklid, který vám nedovolí nic spolknout. Spokojeně se usměje, když se doslechne, že je tam toho ještě hodně. Stejně má pocit, že by si dal celou pánev. Jestli si Yusuke myslel, že uvaří a chvilku to vydrží, aby v kuchyni nestál pořád, tak… právě přijde na to, že tenhle plán mu nevyjde. To byly momenty, kdy Moo-yeol působil mnohem mladší a mnohem chlapečtěji, stačilo mu dát do ruky talíř a byl hodný mladý kluk. 

"To ti nevadí?" Prozkoumává terén, aby si byl jistý, že Yusuke nebude pánve za chvíli nenávidět. On sám uměl jenom základní věci, aby neumřel, jinak si raději na něco došel do restaurace. Zvedne se na bok a sleduje ho, jak stává z postele. Slušelo mu to. Pak už byl čas užít si jeden obyčejný den a noc, kdy můžete spát s klidem vedle někoho, koho milujete, nemusíte se na nikoho ohlížet ani si od nikoho držet odstup. Nemusíte být vůbec nikým jenom sami sebou. To neznamenalo, že Moo-yeol ve volných chvílích nemyslel na svoje přátele a na to, jestli jsou v pořádku a jestli je někdo nevehnal do nějaké pasti. Kdyby tady ale Yusuke nebyl, nejspíš by propil celou noc nebo se psychicky hroutil nad tím, že s tím nemůže nic dělat a že až se vrátí, možná nebude na živu někdo další. Yusuke uměl tyto situace zvládat mnohem lépe, než on a věřil, že nikomu se nic nestane, že jenom někdo nechtěl, aby se do toho dál pletli. A tak přesvědčil sám sebe, že má pravdu a soustředil se jenom na něj a slíbil si, že další den bude jenom jejich, jako by odjeli na skutečnou dovolenou, kterou si sami vybrali a kde se nemuseli strachovat vůbec o nic. Nevadilo mu, že tady nešlo naladit ani rádio, že neměl mobil, neměl chuť ani zapínat televizi. Mohli se od domu trochu vzdálit a tak strávili zbytek večera chozením po pláži sem a tam, obyčejným povídáním a popíjením, sledováním západu slunce a děláním blbin v houpací síti. Nemyslel si, že usne, jakkoliv vyčerpaný po tom všem byl a tak navrhl, že stejně tak budou sledovat i východ, aby si co nejvíc užili všechno, co v tuto chvíli mohli. Stejně bude zítra naléhat, aby zkusili tajně naladit alespoň něco a pokusit se o nějaký ten odposlech, ale… to bylo až zítra. A když šli nakonec druhého dne ráno přece jenom spát, bylo mu jedno, že slunce vstává a je jasný den. Usínal poprvé v životě v objetí někoho, do koho se zamiloval a už mu nevadilo, že má nohy propletené s někým jiným, nebo že si klidně opře hlavu o jeho prsa. Nakonec dovedl být docela spontánní, když na to přišlo. 

"Dáme si potom zápas v basketbalu? Vzadu je malé hřiště…" Zívne si a do dvou minut neví o světě. Nejspíš by mu monstrum mohlo slintat přímo do obličeje a ani by o tom nevěděl. Nakonec bylo dobře, že ho hlídal právě Yusuke.