Felix, Kagami
Felix moc dobře vidí, jak se Doo-hyun usmívá, když mu prozradí, jak moc je z něj Kgami v pasti. Je vidět, že mu to samotnému dělá radost. Ne, že by byl kdovíjaký lidumil, ale jsou lidé, ke kterým si dokáže najít cestu a o ty se docela umí starat. Tak to bylo i JK a vlastně i s doktorem, i když to dělá docela nenápadně. Ještě na něj jednou mrkne, aby bylo jasná, že kdyby cokoliv, tak se pořád motá někde kolem. Navíc Doo-hyun studuje něco, k čemu má teď vlastně docela blízko. Kdo ví, třeba ho jednou požádá o pomoc. Navíc, Doo-hyunova sestra pro něj byla opravdu dobrá kamarádka a pořád se snažil zjistit, jak se má. Taky trochu chápe, že to s ní nemá jednoduché a ona s ním vlastně taky ne. Po očku pozoruje doktora, jak je spokojený s jeho uklidňováním a taky chce, aby věděl, že on nepotřebuje, aby jejich vztah byl veřejný. Není to o tom, že by nechtěl, ale chápe, jaké je jeho postavení ve společnosti. "Necháme si to na nějakou pěknou dovolenou. Budeme spolu běhat nahatí na nějaké pláži." Odtuší i tohle. Prostě vyberou zemi, která je k podobným vztahům benevolentní. V dnešní době je jich docela dost. Uchechtne se, když mu připomene okno a očividně to má efekt. Kagami mezitím trochu sleduje, jestli Doo-hyunovi nevadí, že budou trávit večer společně. Uvidí, buď to bude celé v pohodě anebo to brzo rozpustí. Nějak to dopadne a Kagami nebyl ten, kdo by byl konfliktní. Navíc má příležitost zjistit, co přesně je Yusuke zač a co by mohlo jeho bratrovi hrozit. Dělá mu to vrásky a vlastně se ani nebojí to dát najevo. Když vede Doo-hyuna do centra dění za ruku, protože nad doktorovou odpovědí očima v sloup. Nevěří mu ani slovo, v tomhle ohledu teda ne. Podle něj má dost jasnou představu, co ten chlap dělá a do čeho Hyeon-seonga táhne. U stolku po očku pozoruje Doo-hyeuna a vlastně ho docela fascinuje, jak precizní je. Přesto dost dobře poslouchá, co mu doktor povídá. Docela mu stačí slovo maniak, aby zvedl oči a stáhne obočí k sobě.
"To nemyslí vážně? Brácha není ten typ. Ano má rád informace a hádanky, ale to neznamená, že na to bude mít žaludek. Co když se mu něco stane?" Nezlobí se, jen je znát jistá dávka starosti a vlastně trochu zoufalství. Má totiž pocit, že s tím nic neudělá. Kagami se zarazí, stejně jako trochu i Felix, když se ozve Doo-hyun a skoro to vypadá, že by ho podobná kariéra zajímala.
"To myslíš vážně?" Zeptá se ho tiše a když ještě přisadí, že by on sám mohl pomoci se svým tréninkem psů už na něj vyloženě valí oči. Felix se nedokáže ovládnout a vyprskne smíchy. Nakonec tam skončí všichni, a to bude teprve skupina do akce. Všichni jsou kluci a vlastně ho ani nenapadne, že Yusuke ve svých začátcích byl ještě mladší než oni. tedy než většina z nich.
"No počkej, ještě řekni, že k tomu rovnou přibereme tady ty dva a můžeš mu to jít navrhnout. No co? Doktoři jsou potřeba všude a jakmile Felix vystuduje, bude to nejlepší řešení ne?" Není na něj zlý ani nezní podrážděně, jen ej vidět, jak nevěří vlastním uším, jak se debata rozjíždí.
"No copak, snad bys z toho neměl strach? Tvůj mladší bráška se toho nebojí. Doo-hyun taky vypadá, že by to zvládl levou zadní." Felix by asi měl mlčet, ale to on nikdy moc neuměl, a tak to spíš zní, jak kdyby je všechny hecoval, aby do toho šli.
"Takže to nakonec vypadá, že chce zlanařit celou farmu?" Ozve se znovu Felix s myšlenkou, která mu asi nedá jen tak spát.
"A kam je nacpe? Do toho svého nakláďáku?" Zatím to bere jako dobrý vtip, než se podívá na Ji-hoona a trochu mu zamrzne úsměv.
"Nechceš mi říct, že by tě štvalo, kdybys u něčeho takového nebyl?" Pozvedne obočí, když na něj kouká a u toho zdařile ignoruje trochu hysterické pochechtávání Kagamiho.
"Tady se celý svět zbláznil. Může mi někdo vysvětlit, proč si vybral zrovna naši farmu? Plánoval jsem si docela klidný život." Postěžuje si nahlas a podívá se na Doo-hyuna vedle sebe. Má trochu obavy, ale jedna otázka ho docela pálí na jazyku. Byl vždycky upřímný, a tak se rozhodne být i teď.
"Kdyby se tě zeptal souhlasil bys s tím? Přemýšlel bys o tom?" Zeptá se nakonec docela opatrně a prsty si pohrává s kousky papíru na lampion. Nakonec ho asi natrhá na kousíčky, než mu odpoví.
Ji-hoon, Doo-hyun
"Cože?" Vypadne z Ji-hoona pobaveně, když mu Felix řekne, že spolu budou běhat nahatí po pláži, ale jakmile si to začne představovat, klidně by šel běhat hned teď. Nedalo by se říct, že byl zrovna exhibicionista a zároveň studem moc netrpěl. Pak už jsou všichni u stolku, Doo-hyun si skládá jako malé děcko, vypadá to trochu jako origami a když Kagami oznámí, že Hyeon-seong není ten typ, Ji-hoon se neovládne a hlasitě se rozesměje. "Já jsem si myslel, že ho znáš, líp, než tvoji tátové. Viděl jsi jeho obličej, když se mu podařilo dostat do Yusukeho dodávky a najít alespoň deset procent z toho, co obsahuje? Je šílený, nikdy toho nenechá, najde a zjistí úplně všechno. A co nenajde, v tom mu pomůže ten pes. Totiž…" To by znamenalo mít po ruce brášku a jeho cvičené psy a o ničem podobném tady řeč nebyla. Doo-hyun sice něco takového nakousl, ale ne… takhle to určitě nemyslel.
"Kdo přesně na to nebude mít žaludek? On nebo ty, protože se o něj bojíš? Vzhledem k tomu, co se na farmě stalo, si tátové svoje k tomu všemu už řekli a nevypadá to, že by se Yusuke vzdal. Nevypadá to, že by se Hye vzdal. Nevypadá to, že by kamkoliv jel bez JK…" Tohle asi taky nemusel říkat tak placatě. Po očku se podívá na Felixe vedle sebe, co on na to, ale ten vypadá pořád stejně. Zřejmě to všechno moc dobře chápe, jakkoliv se mu to třeba nelíbí. Konec konců má vlastní, docela odvážné sny. Doo-hyun celou dobu nic neřekne, doskládá svůj vylepšený lampion a hrdě jim ho ukáže. Chvíli to trvá, než zareaguje na Kagamiho otázku, jestli to myslí vážně.
"Dolétne mnohem výš, nestane se, aby spadl a někde něco podpálil." Řekne nejdřív a pak se Kagamimu podívá do očí.
"Jen zmiňuju fakta. Medicína a přístroje k sobě mají hodně blízko, co si myslíte o robotických operacích?" Odbíhá od tématu, ale rád by spojil práci a koníček a třeba mikrochirurgie mozku… No, o tom teď asi nikdo mluvit nechce. Možná laboratoř… Pořád mu myšlenky utíkají někam jinam. Najednou se rozesměje pro změnu Felix a Ji-hoon po něm pobaveně loupne očkem.
"Nic Yusukemu nahlas neříkej, všeho se hned chytne." Poradí Kagamimu. Jemu to zatím pořád přijde jako nesmysl. Rozhodně kvůli jeho a Moo-yeolově práci. A všichni tady okolo mají před sebou univerzitu. Nebylo by to nic, co by bylo hned… +Nebylo by to nic, co by bylo hned...+ Rezonuje mu v hlavě jeho vlastní hlas. +Měl bys plno času zajistit oddělení a předat ho někomu odpovídajícímu...+ Zamrká a probere se do reality. Felix se na něj asi zrovna dívá. Honem se usměje, ale nevypadá to moc věrohodně.
"Yusuke má dost majetku. Několik domů na…" Ne, nebude jim už nic dalšího říkat!! Kagami se zrovna rozčiluje, že chtěl žít obyčejný život, když si Ji-hoon uvědomí, že Doo-hyun není u stolku. Je u vody a podpaluje svůj lampion, aby ho mohl vypustit. Kdy zmizel? Doo je za chvíli zpět.
"Chci stihnout ještě jeden." Sebere Kagamimu ten jeho, protože na něm stejně nepracuje. Kagami na něj místo toho namíří otázku, jako kdyby tohle celé vymyslel on a ne Yusuke. Dívá se na něj, Kagami zase na něho a čas se natahuje.
"Není to unáhlená otázka?" Vloží se do toho Ji-hoon, přece jenom je mnohem starší a už něco zažil.
"Ještě před chvílí jste o ničem nevěděli a teď po něm chceš odpověď na věc, o které bych i já přemýšlel celé měsíce, jen tak od boku?" Mluví měkce, aby se Kagamiho nedotkl, ale chce Doo-hyunovi trochu pomoct. Doo-hyun začne obratně tvarovat nový lampion.
"A co bys mu řekl ty?" Posune si brýle na nose. Bylo to nepříjemné a trochu nefér, ještě ani nedostudoval a jeho kořeny byly hodně ubohé. S nikým o podobné práci nikdy nemluvil a ano, extrémy ho lákaly, přišel si na ně dostatečně chytrý, ale jestli by chtěl lítat venku s pistolí? Ne, to nechtěl. Uměl by jim krýt záda od počítače. Není ale inženýr. Možná chtěl Kagami spíš vědět, jestli by ho pro tu práci opustil? Chvíli o tom uvažuje a dokončí další lampion. U stolu je divné ticho.
"Neodešel bych." To byla silná slova, ale nikdy se o něj nikdo nezajímal, jenom Kagami. Zvykl si na něj, zamiloval se, nechtěl by o něj přijít. Kvůli ničemu. Raději bude přehazovat vidlemi seno. To ví.
"Zahodíš svůj mozek pro něj?" Rýpne si Ji-hoon. A Doo-hyun přikývne.
"Jo." Ji nasadí obdivnou grimasu. Doo totiž vypadá, že to myslí naprosto vážně.
Felix, Kagami
Felix se uculí, když vidí doktorovu reakci na jeho návrh činnosti na dovolené. Chvíli to vypadá, že ho tím zaskočil, ale po chvíli uvidí v očích to, co chce vidět. Je jasné, že se to stane, jakmile někam odcestují a je rád, že hodlá strávit život zrovna s ním a jeho nápady mu nepřipadají až moc. Felix potřeboval někoho, kdo ho povede a zároveň s ním bude umět blbnout. Mlčí docela dlouho, protože teď je prostor spíš pro Kagamiho a debatě o jeho bratrovi. Jmenovaný se zarazí a podívá se na doktora. Dokonce na něj přivře oči, když se mu začne smát. "Ano viděl." Odsekne mu trochu jako první. Nemá rád, když z něj někdo dělá pitomce a teď to taky trochu zní.
"A zároveň vím, jak se chová, když něco nejde, jak má. Ten stres by pro něj mohl být katastrofální. Během akce možná ne, ale jakmile se něco špatného stane a bude si to třeba dávat za vinu, jak se s tím srovná?" Ji-hoon to očividně nechápe, on má úplně jinou povahu, ale Hyeon-seong takový prostě není a on jako starší bratr bere za své starost o něj. Pak ale zmlkne, když mu dojde, co řekl. Mlčí a nic na to neřekne, protože si sám není jistý, co by na to odpověděl. Začíná ho dostávat pocit, že kvůli němu by do toho šel a nebyla by to jediná osoba, kvůli které by opustil domov a místo, kde chtěl zůstat. Nejradši by mu odsekl, že brášku nikam nepustí, ale Ji-hoon má v jedné věci rozhodně pravdu. Pokud mu v tom nezbránili tátové, on s tím rozhodně nic neudělá. Felix se dlouze nadechne a je znát, že i jeho to napadlo a nemá z toho zrovna radost.
"A JK ho nenechá jet samotného. Viděl jsem, jak se na něj díval ještě, než si to celé vůbec uvědomil." Odtuší a sice s tím není smířený, ale chápe pohnutky svého kamaráda. On by se zachoval úplně stejně. Oplatí pohled Ji-hoonovi a vlastně tuší, že si to doktor v jeho očích přečte. Půjde za ním kamkoliv a je ten poslední, který by někomu jeho rozhodnutí vymlouval. Kagami pozoruje Doo-hyuna a trochu tím zastavuje vlastní myšlenky. Pousměje se, když vidí, jak se ho jejich rozhovor vůbec netýká. Dojde mu, že mu jeho hlavu tak trochu závidí. Ví, že to nemá jednoduché, al zrovna teď by se to hodilo.
"Je nádherný." Ozve se Kagamiho hlas, aniž by ho přestal pozorovat. Jakmile Doo-hynu nadhodí otázku, která sem teď vůbec nepatří usměje se znovu, podepře si bradu dlaní a zapře si loket o stůl. je z něj zase úplně mimo a opět mu přijde neskutečně roztomilý. Felix je chvíli pozoruje a dloubne do doktora loktem.
"Jestli si Doo-hyun usmyslí, půjde za ním na konec světa." Pošeptá mu, aby jim jejich roztomilou chvilku nekazil. Ale ne, Ji-hoon to hned zkazí řečičkami o Yusukem.
"Co bych mu měl říkat? Nebo spíš neměl?" Vzpamatuje se trochu Kagami a Snaží se zorientovat v situaci. Meiztím se Felix snaží nahlédnout doktorovi do hlavy. Asi tuší, na co zrovna myslí a pokud to tak je, tak by jim to mohlo otočit celý naplánovaný život vzhůru nohama. +S ním to jiné nebude.+ Pomyslí si pobaveně. Kagami zvedne obočí, když dojde na majetky Yusukeho. +Ano, a díky čemu je má.+ Začne docela pochybovat o jeho motivaci, ale nahlas to neřekne. Sám ví, že se nejspíš mýlí. Stejně mu to nedá a přemýšlí i nad touto stránkou. Pak si všimne, že právě přišle o lampion a podsune mu i zbytek materiálů, které by se mu mohli hodit. Kagami si povzdechne, protože odpověď mu dá Ji-hoon a ne Doo-hyun.
"Ne, jen mě zajímalo, jestli o tom vůbec přemýšlí. Jestli by ho třeba i napadlo, že by žil jinak." Nezlobí se, mluví vlastně docela klidně a celou dobu u toho pozoruje Doo-hyuna. Co všechno by pro něj udělal? To vlastně není vůbec složitá otázka. Pak ale překvapeně zamrká, když Doo-hyun odpoví a ještě tak, že by neodešel. Pak už sbírá vyložené pusu na zemi. Jak se to stalo, že by pro něj udělal tolik. Mohl by ho milovat víc? Ne, asi už se Kagami do něj víc zamilovat nemůže.
"A právě proto to nedovolím." Ozve se Kagami zničehonic a nevidí Felixe, jaks e usmívá. Tak to podle něj má být. Partneři by měli vyzdvihovat své přednosti a nedávat si na výběr. Kagami vezme Doo-hyunovi dlaně a přitáhne si je k sobě, aby jim věnoval políbení na hřbet.
"Půjdu s tebou, kam jen budeš chtít. Akorát nás asi půjde víc, bez psů to nejsem já." Krátce se rozesměje a hodí vlastně docela vděčný pohled na doktora.
"Promiň." Omluví se Doo-hyunovi ještě. Má pocit, že so doteď pořádně neuvědomil, jak moc se sobě navzájem dostali pod kůži.
"Tak to vypadá, žes je zachránil." Zamrká Felix na Ji-hoona a dloubne do něj ramenem, než se na něj zamilovaně usměje.
"Jsi prostě geniální." Nenechá si ujít ani jednou chvíli, kdy mu dopřeje kompliment. Nevymýšlí si, vážně ho takto vidí.
Ji-hoon, Doo-hyun
Na tom mohlo něco být. Ji-hoon neznal Hyeonovu druhou stránku, neznal ho prakticky vůbec, ale stačil si všimnout, jak se pořád schovával a utíkal, kdykoliv si něčím nebyl jistý. A to on nebyl ničím a nikdy. Kagami mohl mít pravdu. Nezdálo se mu ale, že by tohle Yusuke nezvážil nebo o tom s Hyem nemluvil. "To já nevím, Kagami, já jsem mu tu práci nenabídl ani jsem mu o ničem takovém neřekl. Nejsem ten správný muž, kterému jste měli klást otázky a rozebírat to s ním." To Kagami nemůže popřít. Ji-hoon k tomu přišel trochu jako slepý k houslím. Nechá Kagamiho, aby to celé chvíli trávil a během té chvíle vůbec nemluví. Místo toho stočí pohled na Felixe, který už projevil velkou dávku empatie a fakt že pokud je tu někdo pan psycholog, tak on. Zrovna mluví o JK, o tom, že by se o Hyeho postaral a o tom, že na něm okamžitě poznal, že Hye je jeho osud. Ji-hoon by mu ještě před pár dny řekl, že je to nesmysl, ale teď už ví, že všechno co říká, je nakonec pravda. Felix se na něj tak zvláštně podívá a on má dojem, že ten vzkaz chápe. Pousměje se. Před chvílí přemýšlel o něčem podobném, když by si zopakoval práci pro Doktory bez hranic nebo něco podobného, stejně jako by ho nechal jet samotného, kdyby to tak chtěl.
"Lampion nebo on?" Broukne Ji-hoon, když Kagami řekne, že je nádherný, ale nevypadá to, že by Kagami jeho otázku slyšel. Místo toho zírá na Doo-hyuna jako na svatý obrázek. Felix si toho taky všimne a zrovna do něj dloubá loktem. Ji-hoon přikývne.
"A tak je to vlastně asi správně, ne?" Usměje se upřímně. Nebyli na tom přece jinak.
"Konec konců, následoval by oba. Svou lásku a svého bratra. Není to nakonec výhra?" Toshiya by teď vrazil asi i jemu. Kagami se ozve, co že přesně by to neměl říkat Yusukemu.
"No přece to, že by mohl zaměstnat i vás dva a vůbec cokoliv, co nechceš, aby nakonec udělal." Copak to není jasné? Když potom dojde na tu zásadní otázku pro Doo-hyuna, do které se Ji-hoon vložil a Kagami si tak povzdechne, Ji už na to víc raději neřekne a nechá je, dokud je Doo-hyun všechny nevyvede z míry. Z ničeho nic Kagami zahřmí, že cosi nedovolí a je vidět, že Doo-hyun nemá ani ponětí, čemu to patří a o čem to mluví. Kagami ho vezme za ruce, líbá je na hřbety a říká mu o tom, jak za ním půjde kamkoliv a on nechápe, co to do něj vjelo. Nechystá se nikam jinam, než do školy.
"Půjčíš si ráno auto? Proč kvůli tomu tak vyvádíš?" Řekne a Ji-hoon zatřepe hlavou. Tohle si chce Yusuke vážně brát na sebe? Doo-hyun netuší, proč se mu Kagami ještě navrch omlouvá, ale to bylo jedno, hlavně že se očividně nic nestalo. To poslední, co by chtěl, je aby mu začal vadit svou nechápavostí a tak podobně. Ji-hoon si založí ruce na prsou, když do něj Felix tak dloubne a samolibě se usměje.
"Jsem zvyklý, že všechno zachraňuju, i když jsem vůbec netušil, že budu muset… Momentálně si připadám, že jsem zachránil hlavně Yusukeho před další ránou a tak vůbec." Pronáší na oko namyšleně. Usměje se ještě víc, jako kdyby přebíral Nobelovu cenu za nejúžasnější osobu na světě a u toho říkal, že to nemuselo být a nechá Felixe, aby mu masíroval ego.
"No, tak jsme si to tady užili a my zase jdeme." Rozhodne se, že je na čas nechat ty dva o samotě a užívat si uvědomění, že je nic nerozdělí. On už stejně myslí především na to okno. Nabídne Felixovi rámě, protože na tom nebylo zase tak moc divného a začne ho odvádět po nábřeží směrem, odkud přijeli lodí. Než dojdou domů, ještě to potrvá, můžou si povídat a něco si ještě někde něco dát a užít si tak vlastní dokonalé chvilky.
Felix, Kagami
Kagami čeká, s čím doktor přijde, když se téma točí kolem jeho bratra. Sám si je jistý, že ho zná dobře a jeho hlavu v nejmenším nezpochybňuje. Jen si podle něj nedokáže ani jeden z nich představit, co by je mohlo čekat. Zvedne k němu zvědavý pohled, když řekne něco, co je pravda. "Myslím, že bych ty otázka ani tak klást neměl." Povzdechne si.
"Ať už si o tom myslím cokoliv, není to moje rozhodnutí a můžu mu říct, co si myslím, ale to je tak všechno. Mám o něj prostě jen obavy." Pokrčí rameny, aby Ji-hoon pochopil, proč se tak choval. Felix zatím nic víc neříká. Jim dvěma očividně stačí pohledy a rozumí si i beze slov. Je to kouzelné, když to tak funguje a sám doufá, že ať už se v jejich životech stane cokoliv, zůstane to tak. Nechtěl by, aby se s roky cokoliv měnilo, ani tím, kdyby náhodou od sebe byli daleko. Uculí se a tiše zasměje, když si doktor rýpne do Kagamiho ohledně krásný věcí a osob. Kagami je očividně vůbec nevnímá.
"Pro lampion se mozek nevypíná." Podotkne, kdyby to náhodou všichni, jak jsou tady nevěděli.
"Ano, tak je to nejlepší ve všech směrech." Souhlasí s Ji-hoonem bez mrknutí. Jsou věci, nad kterými se prostě nemusí přemýšlet.
"Pokud by to tak skutečně bylo, tak vyhrál vlastně docela jackpot. K tomu dobře placená práce v oboru, který má nejradši. Co víc vlastně od života chceš?" Rozvíjí tady docela životní otázky. Vyprskne znovu trochu smíchy, protože tohle Ji-hoon zase docela trefil. Kagami se ušklíbne a povzdechne si.
"Nakonec by nebyl taková hloupost to vzít co?" Je to trochu ironická poznámka. Z druhé strany by tím opravdu dostal všechno a to nebezpečí...On nebyl ten, který by se bál a taky uměl do věcí jít po hlavě. Jen si prostě nikdy nemyslel, že by mohl dostat nabídku na něco takového. Ostatně nad čím to vlastně přemýšlí, Yusuke za nimi zatím nepřišel a možná se to ani nestane. Kagami vzápětí vnímá chuť Doo-hyunovi pokožky a pak se zasměje.
"Nic jen mi zase znovu došlo, jak moc mi na tobě záleží." Asi je až moc romantický, ale nemůže si pomoct. Felix ještě chvíli pozoruje ty dva, než si jeho pozornost ukradne Ji-hoon.
"No toho hlavně, ještě chvíli a začali by ho mlátit úplně všichni. Sice vypadáš mnohem líp, ale jeho obličeje by taky byla škoda. Umím ocenit hezký věci. Ale miluju jen ty krásný." Nechce, aby si myslel, že se mu líbí někdo jiný, ale musel uznat, že Yusuke pohledný je.
"Měl by ti vážně poděkovat." Zavrtí nad tím nechápavě hlavou, protože na téhle je jen pár lidí, kteří nemají Yusukemu něco za zlé. Možná to nakonec bude i Hyeon-seong, kdo na něj bude naštvaný, když mu ta práce nesedne. Je to celé docela komplikované. Nakonec to oni dva mají asi nejjednodušší. Tedy svým způsobem. Je docela překvapený, když se doktor zvedne a není sám. Kagami na ně taky hledí docela překvapeně.
"Nevěřil bych, že to řeknu, ale tak brzo?" Prohodí pobaveně, ale nakonec jim mávne a popřeje hezký večer. Felix se zvedne a bez zaváhání se zavěsí do nabídnutého rámě. Možná trochu přehrává, ale hledí na sovu lásku s obdivem a naprostým úžasem, jak dokonalý je. Je přesvědčený, že si to bude užívat. Po cestě toho proberou ještě hodně a na konci je čeká slibovaná chvilka, která nekončí ani s prvními ranními paprsky. Je čas se zase vrátit na farmu a zjistit, co všechno se tam stane. Podle něj bude mít práci a jistou, trochu nebezpečnou budoucnost víc lidí. Kagami společně s Doo-hyunem vypustí ještě pár dokonalých lampionů a pak je společně pozorují, když ho objímá zezadu kolem pasu s bradou položenou na jeho rameni.
"Kvůli tobě bych udělal cokoliv. Není nic, co by to dokázalo změnit." Pošeptá mu, než je i pro ně čas, aby se vydali domů. Pro dnešní večer ho moc chce mít u sebe a nedovolí ničemu, aby jim dnešní večer zkazilo. Čeká je společné válení v posteli, ze které ho nepustí a díky němu, nebude muset zase chvíli přemýšlet o ničem jiném, než jsou oni dva a společné chvilky. Když zatahuje závěsy, aby se mohli vyspat, vidí tátu Toshiyu, jak prochází kolem a míří směrem k pastvinám. Tuší, kam míří, je jedno místo, kam se vytrácí, když je toho na něj moc. Povzdechne si, protože není schopný s tím cokoliv udělat a možná nebude Hyeon-seong jediný, kdo jim ublíží. Trápí ho to, ale když se ohlédne na Doo-hyuna v posteli, který na něj čeká, pousměje se a vrátí se k němu. Jsou věcí, pro které stojí za to dýchat a nedá vám je ani přátelé ani rodina.
Žádné komentáře:
Okomentovat