Hyeon-seong x Yusuke - Řekni mu, že potřebuju dovolenou. - část 1.

(domek v džungli)

Yusuke

Pro Yusukeho byl telefon s jeho přítelem dost osvěžující. Vždycky si rozuměli, vlastně už od samého začátku, i když se při prvních setkáních dost oťukávali. Oba dva si uvědomovali, jak moc musí být v tomto světě obezřetní a možná taky proto se pro tuto práci hodili. Yusuke sám byl víc akčnější a méně domýšlel důsledky, Issey byl proti němu většinou mnohem klidnější a dokázal všechno mnohem lépe naplánovat. Prostě ideální diplomat na důležité schůzky. Yu by je všechny klidně poslal do háje a ani by se nad tím nepozastavil. Kdyby nad tím měl víc přemýšlet, řekl by, že se skvěle doplňují a jeho přítel by asi jediný na světě, koho dokázal poslechnout na slovo. Věděl totiž, že jeho rozhodnutí mají svůj důvod. Kdyby jen ušil, že se jeho vždy racionálně uvažující kamarád zamiluje do obrazu…Prostě by si musel rýpnout, ale rozhodně ne ve zlém. Ne, že by nikdy nepodnikli nic, co by nebylo tak trochu šílené. Jejich výlety do velkých měst…Ne, tohle nemohlo být nikdy zdokumentováno. Dokonce si společně naplánovali jednu loupež a připadali si jak v nějakém skvěle natočeném akčním filmu. Neporazitelná dvojka, je co je pravda. Teď se ale nemůže moc rozptylovat vzpomínkami, pořád ještě nejsou na místě a má tu Hyeho, který sice už ví hodně, ale pořád ne dost. Je rád, že ho jejich rozhovor o jeho matce spíš pobavil, než aby se zlobil, a tak se usměje taky a po skončení hovoru můžou pokračovat bujnou vegetací. Po cestě ho učí i o nástrahách přírody, hlavně zmiňuje jedovaté tvor a ukazuje mu malý prsten, který mu před většinou podobných zvířat zaručí bezpečí, protože se energie z něj bojí. 

"A právě proto ho nesmíš mít moc dlouho." Varuje ho rovnou.

"To platí bohužel u většiny věcí." Málem by and tím protočil očima. Brzo se začne stmívat, když dorazí k připravené čtyřkolce, které se tu vzala zdánlivě odnikud. Je vidět, že jité únikové plány mají vyřešené do detailu. Řekne Hyemu co a jak a klidně se posadí za něj a nechá se odvézt. Nebudou tam nejspíš tak rychle, ale i tohle je věc, kterou se podle něj musí naučit. Těsně před západem slunce dorazí k malé opuštěně pláži, kde se na jejím konci nachází poměrně velký domek a kousek do něj molo, vedoucí přímo do moře. Mají tu dost vybavení, aby věděli o každém narušiteli v docela širokém okruhu a zároveň je to místo, které se špatně hledá, pokud jeden neví, že tu je. 

"Tak vítej v našem dovolenkovém sídle." Dělá si legraci, když slezou ze stroje oba a kývne hlavou, aby šli dovnitř. 

"Tohle bude náš výchozí bod. Místo, kam se chystáme odtud není daleko. Máme podobné domy ve většině zemí anebo v dané lokalitě máme kontakty. Jejich seznam máš samozřejmě v telefonu, stačí se naučit jen kód a budeš vědět, co máš hledat." Dá mu další instrukce, než odsune dveře domku. Uvnitř je poměrně velký prostor a mimo hlavní místnost už jen jedna ložnice, koupelna a technická místnost vybavená počítači a moderní technikou. Pořád je to ale jen bungalov na pláži, i když docela luxusní. 

"Můžeš tu klidně vypustit Garyho. Ale myslím, že přijdeme o pohovku." Málem by and tím protočil očima. 

"Máš hlad?" Zeptá se a přetáhne si vlastně docela zpocené triko přes hlavu. Tyhle vysoké teploty mu ani v nejmenším nevadí, ale jeho tělo na to má vlastní názor. Vytáhne z lednice dvě piva a s jedním z nich k Hyemu natáhne ruku. Obočí mu jde malinko nahoru, jak kdyby dopředu tušil, co ho napadne. 

"No co, přece nejsi dítě no ne?" Dá mu jasně najevo, že jestli u něj doma něco musel, teď se to dít rozhodně nebude. Je dospělí, je na jeho vlastním uvážení, co si dá a co ne. Má přece svůj vlastní rozum a nebude mít tendenci opíjet se do němoty. 

"Zítra po obědě vyrazíme, potřebujeme být u trosek chrámu po setmění a najít vchod do podzemí. Mám tu zašifrovanou mapu, ukážu ti, jak v ní číst." Kývne hlavou k batohu, kde je sklo jednoho z artefaktu, který správně odráží světlo a odhaluje znaky na základu mapky. 

"Musíme u toho být první, nejsme jediní, kdo ho hledá a mám tušení, že tvoje máma na něj má taky spadeno." Naznačí mu, že by se jí to mohlo hodit.

Hyeong-seong

Ten rozhovor, který Yusukeho šéf vedl s Yusukem ohledně jeho matky, byl minimálně vtipný. Tedy tady, kde doufal, že je od ní daleko a že jim není v patách a nenajde je. Kdyby stál před ní, zase tolik by se nesmál. Jeden musel uznat, že byli kreativní ve vymýšlení různých obratů, aby nikdo nepoznal o čem se baví. Muselo je to bavit, to jinak nebylo možné. Byli jako dva malí kluci, co měli tohle všechno místo hraní na Indiana Jonese. Možná by to mohli brát trochu víc vážně, jeden by začal pochybovat, jestli je s nimi vážně v bezpečí, ale po tom všem, co se stalo, po velkém útěku, testování artefaktů, všech těch šílených věcech… neexistuje nikdo lepší, než Yusuke, s kým by měl utíkat. A taky mu to docela slušelo, ale to mu nebude říkat. V džungli je těžký, vlhký vzduch, ale v Japonsku bylo někdy podobně, takže to pro něj nebylo tak náročné, jako by mohlo být. O těch zvířatech reálně nic moc nevěděl, větší starosti mu dělaly různé gangy. Yusuke se mu ale snažil poskytnout rychlokurz orientace v divočině a on se vážně snažil všechno si zapamatovat. Cesta ale byla náročná, dlouhá a on se přistihoval, že se mu točí hlava, chce se mu spát a spíš potřebuje doplnit energii, než znalosti. Byly okamžiky, kdy si nebyl schopný vzpomenout, co Yusuke říkal před pěti minutami. Už jenom pro to byl opravdu rád, že dostal k dispozici ten prsten, v jehož moc už věřil a díky kterému ho snad nic nekousne jenom proto, že se otře o nevhodný list. Protočí prsten mezi prsty, když mu Yusuke řekne, že ho nesmí mít moc dlouho a stejně zvažuje, že zrovna u tohohle to přece nemůže vadit, ale pak se tady objeví ta čtyřkolka. Ne nevypadá, že tady stojí celou dobu, zarostlá liánami a zasypaná plevelem. Tu sem někdo dovezl nedávno, takže tady v okolí mají spojence. Snad… snad ne podrazáky, co je brzy prodají. Když mu Yusuke řekne, že může řídit, trochu ožije. Je to jednoduché a stačí pár kilometrů a jezdí, jako kdyby ji měl odjakživa. Vážně už ho bolely nohy, takže je za ni opravdu rád. Cesta je nakonec až moc dlouhá a tak se po čase zase vymění a on má tendence usínat mu na zádech. Když konečně dojedou na místo, rád by žasl nad tím, jak to tady vypadá a že je to vlastně soukromý ráj, ale má dojem, že se sesune do prachu vedle čtyřkolky a usne v sedě. 

"Není daleko…" Zopakuje po něm trochu dutě, protože má dojem, že daleko je i vchod do domu. Udiveně zvedne obočí, když mu Yusuke řekne, že těch domů je po světě asi tak dvě stě. Nejspíš je nikdy neuvidí všechny. Odšourá se za ním do domu a prohlíží si interiér unavenýma očima. 

"Asi jo." Vážně ani neví, jak se cítí. Yusuke připomene Garyho a tak ho pustí z náramku, aby se taky protáhl. Neví, jestli to potřebuje, ale kdo by chtěl být pořád uvnitř? Stojí ještě pořád na jednom místě, jenom ze sebe sklepe boty, když si uvědomí, že před ním Yusuke stojí polonahý a podává mu pivo. Docela sebou trhne, jak to nečekal a neví, jestli to pít. Je tak unavený, že se opije po prvním doušku. Nemá žádný trénink. Zítra dopoledne!! To se zdálo jako zoufale málo času na spaní. A on po něm ještě chce, aby se učil číst zašifrované mapy? A jak to, že on unaveně vůbec nevypadá? Yusuke mu připomene, jak moc spěchají a proč a on se trochu oklepe. 

"Jasně, budeme tam první." Řekne a prostě vykročí směrem ke koupelně. Nemá s sebou nic, je mu to jedno. Bude chodit asi v ručníku. Snad tam nějaký je. Až se probere, dojde mu, že mu to jedno není, ale teď? 

"Promiň." Řekne omluvně, že ho tu nechává, ale musí se nějak probrat. V koupelně je docela dlouho, protože prach ze čtyřkolky má asi i pod kůží. Teplou vodu ani moc nepoužívá a nakonec mu to docela pomůže. Po důkladném průzkumu koupelny najde alespoň župan a tak si ho vezme na sebe a konečně vyjde. 

"Už můžeš." Řekne, protože on by se asi taky rád umyl. Moře vypadalo lákavě, ale podle něj tady bude plné jedovatých ryb, žraloků a kdo ví čeho ještě.

Yusuke

Hyeon-seong dokázal docela dobře hodit za hlavu všechno, co od své matky doteď zažil. Yusuke trochu čekal, že se minimálně zarazí, když o ní budou mluvit. Vypadá to, ale že tato rodina není nic pro něj a nebude mít problém, proti ní jít. Tohle dost věcí řešilo a nebude jim to v budoucnu komplikovat jejich úkol. nebude jednoduché, se té ženské zbavit, ale tím, že získali zrovna Hyeon-seonga na svou stranu měli svým způsobem navrch. Hlavně díky jeho schopnostem. Kdyby Lady Maeda věděl, jak moc cenný její synáček může být, rozhodně by ho ze dveří nepustila. Jeho schopnosti však dokázal odhalit jen určitý artefakt a samozřejmě Gary. Yusuke by mu rád viděl do hlavy, a kdyby tušil, jak o jeho vzhledu přemýšlí, jeho ego by neunesl ani on sám. Vidí na něm, že je pro něj cesta náročná, a proto mu ani nepřipomíná další problémy, které by mohli mít. Vede ho cestami, které by svým způsobem měly být bezpečné, i když jeden nikdy neví. Yusuke byl na všechno připravený, ale Hyeon-seong ještě ne. Taky právě proto nemůžou odpočívat. Na čtyřkolce je víc, než obratný, ale očividně je rád, když si může sednout za něj a odpočívat. Taky proto se s ním vyměnil. Potřeboval však, aby ji uměl ovládat. Jen se pousměje, když po něm zopakuje slova o tom, že to není daleko. Budou ještě muset trochu pracovat na jeho fyzičce, ale jsou věci, které prostě potřebují čas. To nezmění za den nebo dva. Jakmile dorazí do domu, přikývne na jeho odpověď. Chápe, že už toho má plné zuby, ale chce, aby se částečně dostal na pokraj sil, protože potřebuje vědět, jak se pak bude chovat a jestli mu hlava úplně nevypne. Pak by museli pracovat i na tom. Zasměje se krátce, když sebou Hyeon-seong tak trhne, jakmile si uvědomí, že nemá triko a podává mu pivo. +Že by?+ Proběhne mu hlavou a přemítá, jestli by na něj mohl působit. Když si ho tak prohlíží, docela rád by to otestoval. Sám už se sklání nad mapou, když se jeho parťák rozhodne, že půjde do sprchy. To mu samozřejmě schvaluje, ale spát ho pak jen tak nenechá. 

"V pohodě, jako doma." Ujistí ho, že se nic neděje a sám se usadí do křesla nedaleko pohovky, kde už se spokojeně válí Gary. 

"Vybral sis dobře příteli." Prohodí, než se krátce napije piva. 

"Nejen, že je jedinečný, ale co si budeme, není zrovna lehké se od něj držet dál." Uchechtne se sám nad sebou, když si prohlíží dveře od koupelny. Docela přemáhá nutkání mu tam vlézt pod záminkou, že mu nese ruční nebo cokoliv podobného. Pomalu se podívá na Garyho a dostane se mu takový pohled, který mu jasně říká, že pokud to udělá nejspíš ho kousne do zadku. 

"Pivo?" Nabídne velké kočce, aby si ho trochu usmířil. 

"Issey by se mi zase smál, že bych měl mít dvounohé nejlepší přátele." Připomene mu běžný vtip. Stočí pohled ke koupelně, když Hyeon-seong vyjde a očima si ho prohlédne. Docela dlouho se zastaví na místě, kde župan končí. Pomyslí si něco o tom, že by mohl být klidně kratší. 

"Dobře půjdu taky. Dej si něco k jídlu, pak se na to vrhneme." Sprcha mu taky bodne, po té cestě rozhodně. Ještě se naposledy napije, než vstane a zamíří do koupelny tentokrát on. Není tam příliš dlouho, a nakonec na sebe pustí trochu studené vody, aby si do těla nalil víc energie a z koupelny vyjde jen s ručníkem kolem pasu. Všechno náhradní oblečení mají ve skříni u postele. 

"Cítíš se líp?" Zeptá se Hyeon-seonga a přejde zpátky ke svému pivu. Krátce se rozhlédne, jestli si vzal něco k jídlu nebo ne. Případně mu klidně něco připraví, měl docela trénink ve vaření z ničeho a tady je zásob dost. 

"Až budeš připravený, pustíme se do toho. Zkusíme na zítra naplánovat nejlepší cestu a pak se můžeme jít klidně vyspat." Ujistí ho, že už to nebude dlouho trvat a dostane chtěný odpočinek.

"Myslím, že nejlepší bude tvá energie. Jsi mnohem silnější, než já, i když jsi teprve na začátku. Mapa tak bude jasnější a uvidíme i detaily, které se mě samotnému neukázaly." Sedne si kouskem zadku na stůl. Ručník sice není velký, ale pořád zakrývá to podstatné, co by asi teď nemělo být vidět. 

"Bude to jen pár minut a pak ti klidně nabídnu náruč pro bezpečný a pohodlný odpočinek." Neubrání se poznámce a je zvědavý, jestli na ni bude reagovat nebo ne. Buď toho pro příště nechá nebo s tím zahraje na tu správnou strunu.

Hyeong-seong

Všimne si toho docela dlouhého pohledu, který mu Yusuke věnuje, když vyjde ze sprchy. Není si jistý, čemu to přisoudit, tak si pomyslí něco o tom, že se možná diví, proč nenašel nové oblečení nebo jestli je mu lépe v županu. Yusuke se taky zvedne, aby zašel do koupelny a pobídne ho, aby si dal něco k jídlu. Hye má pocit, že nedovede ani dojít k lednici, natož se s něčím obtěžovat. Sice mu to odkývá, ale jakmile se za Yusukem zaklapnou dveře, dobelhá se k pohovce, na které leží Gary a zhroutí se vedle něj. Napůl sedí a napůl leží obličejem v jeho kožichu. Rukama ho objímá kolem krku jako velký polštář a už se ho vůbec nebojí. 

"Jsem úplně vyřízený. Řekni mu, že potřebuju dovolenou. Minimálně týden." Zahučí do jeho chlupů. Jde na něj spaní, tím spíš že velká kočka příjemně hřeje a je měkká a nejdřív si ani nevšimne, že je Yusuke už zase zpátky. Trhne sebou, když na něj promluví a posadí se. Ospalýma očima se rozhlédne okolo, protože se jídla ani pití zatím nedotkl a pak zakotví pohledem na muži před sebou. Jasně, je pochopitelné, že se ze sprchy chodí jenom v ručníku, jasně jsou oba stejného pohlaví a jasně, prostě se za chvíli oblékne, ale stejně. Jeden by skoro zčervenal a ani neví proč. 

"Moc ne." Řekne po pravdě a natáhne se alespoň pro to pivo, které konečně otevře a napije se. Potřebuje nějaké kalorie. Až bude připravený… Má dojem, že to už mu dneska vážně nehrozí. Vytáhne obočí, když dojde na jeho energii a na to, že má být údajně silnější. Připadá mu, že nikdo nemůže být silnější, než Yusuke a taky… on už žádnou energii nemá! Ani trochu. Podívá se na Garyho, jako kdyby ho mohl podpořit a všechno to Yusukemu říct, ale nakonec jenom vstane a konečně se došourá do kuchyně, aby se podíval, co je tady k jídlu. Nezvládne nic složitějšího, než otevřít jogurt, tím si je jistý. 

"Jasně." Zahučí od lednice, zatímco sahá po něčem, co vypadá jako čokoláda a teprve potom mu dojde, co že to Yusuke řekl. Náruč??? Ohlédne se po něm s pusou otevřenou a výrazem jestli to myslí vážně a čokoláda mu upadne na zem. Ani si není jistý, co to v něm vyvolalo, sehne se pro čokoládu a otevře si ji. Je to příjemné, doplnit nějaký cukr, ale na hlad to vážně není. Myslel to Yusuke prostě jenom tak, že když bude blízko, neublíží mu ani Lady Maeda, kdyby v noci náhodou přišla? Nemá samozřejmě ani ponětí a není to poprvé, co Yusuke podobné poznámky pronáší. Něco padlo už v knihovně. Podívá se na Garyho, jako kdyby mu to mohl vysvětlit nebo k tomu něco říct a vzdá snahu něco vymyslet u lednice. Pivo a čokoláda, vrchol jeho snažení. Přejde k pohovce, aby se znovu posadil vedle Garyho a nechá si před sebe rozložit tu mapu. 

"Nevím, co bych měl dělat. Jak přiměju svoji energii, aby byla větší, než tvoje?" Ptá se ho. Cosi v něm se neklidně vrtí, jako kdyby o tom ani nemusel přemýšlet a ono to chtělo vyskočit, jakmile to ucítí správný artefakt. Podívá se do mapy a něco se začne dít. Už to jednou zkoušeli, tehdy v knihovně, ale to mu nešlo tak dobře. Sáhne mimoděk někam na Garyho krk a jak se s ním spojí, všechno ihned zesílí. Na mapě, jako kdyby se něco začalo ukazovat. Mžourá na to, ale neumí v ní číst. 

"Co to je? Co tam mám vidět?" Zajímá se. Sklání se k ní čím dál blíž a asi není sám, protože se za chvíli srazí s Yusukeho čelem. 

"Au…" Zamne si dlaní čelo a podívá se na něj. Yusuke je asi milimetr od něj. 

"Jsi zvědavější než já." Vyčte mu polohlasem a zakousne se do čokolády.

Yusuke

Když se Yusuke vrátí do místnosti, pozvedne obočí nad tím, jak se Hyeon-seong usadil na gauči a očividně se mu nic vůbec nechce. Je rozhodnutý se přípravy jídla ujmout sám, jakmile dodělají práci. Možná mu ještě předtím usne, ale je potřeba, aby doplnil energii a nabral sílu. Pak si můžou jít lehnout. Dělá, že si nevšiml jeho pohledu a dál se tu bude klidně promenádovat. Ostatně dokud mu nevynadal, nemá důvod na tom cokoliv změnit. 

"Všiml jsem si. Já ti něco připravím. Potřebuješ jíst." Pousměje se vlastně docela mile a zatím to nechá být. Pivo sice asi není nejlepší, ale ve výsledku docela osvěží a tím, že je studené ho třeba probere. Vidí na něm, že si není svou úlohou při čtení mapy jistý. Yusuke ale ví, že jakmile na to přijde, půjde to samo. Jen musí zjistit, kde se v něm ta energie, kterou potřebuje bere a pak ji zvládne nasměrovat. Je to v něm přirozeně, nakonec to bude jako dýchání. Zatím ho nechá, aby si vzal aspoň ten jogurt a pak i čokoládu a málem se rozesměje, když Hyeon-seongovi dojde, co mu to vlastně řekl. Počká chvilku a pak udělá několik kroků k němu, jakmile si otevře čokoládu. 

"U něj odpověď nehledej. To musíš najít jen u sebe. Už jsem ti řekl, že jsem tu vždycky pro tebe, ať se děje cokoliv. Myslel jsem to vážně." Kouká mu zblízka do očí a pak mu drze ulomí kousek čokolády, který si vloží mezi rty a mrkne na něj. Pak opustí jeho blízkost, i když velmi nerad a nechá ho věnovat se mapě. Sám se naklání, protože začíná být něco vidět a když se srazí, upřímně se rozesměje. 

"Samozřejmě, že jsem. Je to moje práce." Omluví si to celé, i když jenom o zvědavost nejde. Chvíli pozoroval spíš jeho, než mapu. 

"Počkej, pomůžu ti." Obejde pomalu stůl, zastaví e za jeho zády a vezme jej za hřbety dlaní. Položí mu jeho ruce na kraje mapy a dlouze se nadechne, než zavře oči. Vnímá svou energii, stejně jako jeho a taky mladé tělo před sebou, které se mu víc, než zamlouvá. V této kombinaci je to trochu náročnější držet se zpátky. Trochu víc se and něj nakloní a už si v podstatě opírá tvář do jeho vlasů. 

"Za chvíli uvidíme všechno, jen to vnímej a najdi místo, kde je tvá moc. Ucítíš to, pak už bude jednoduché ji vyvolat." Šeptá mu do vlasů a sám po chvíli otevře oči, aby viděl zlatavé linky, jak vykreslují mapu a určitá místa, která jim napoví kudy se mají vydat. Stejně tak dojde i na odhalení textu, který jim řekne, jak se dostanou dovnitř a jak najdou artefakt, po kterém pátrají. Nepustí ho, ani když je mapa kompletní. musí to udržet, dokud si on sám nezapamatuje všechny detaily. Je to důležité, podobné čtení by je zbytečně vyčerpávalo. Nebude to jednoduché cesta a zároveň jim tato mapa dává jistá esa, která se rozhodně budou hodit. 

"Zkus si zapamatovat, co nejvíc." Pobídne ho a sám se nad něj naklání, aby viděl, co nejvíce. 

"Ta bledá místa jsou různé pasti, které kdysi dávno vymysleli, aby artefakt zůstat v bezpečí. Buď se jim musíme vyhnout nebo jimi projít. Někde to půjde, někde ne." Prozradí mu ještě pár věcí, než cítí, jak je té energie najednou příliš. Jakmile skončí vrátí se částečně do Heon-seongova těla a sám mu jí trochu věnuje. Rozhodne se, že už to stačí, prozatím pusté jeho ruce a pak ho za boky otočí čelem k sobě. Znovu najde jeho dlaně, které vezme do svých a mírně se pousměje, než se v černočerných očích objeví zlatavý odlesk. Chvíli si musí soustředit, ale pak už jeho nový parťák ucítí jemný příval energie. 

"Příště už to zvládneš sám. Víš, kde je tvá moc a je jí tam mnohem víc. Věř mi, něco už mám za sebou a dokážu to odhadnout." Pozoruje jeho tvář a ruce nepouští, ani když mu přestane dodávat energii. 

"Vím, že po tobě chci moc, ale nedělal bych to, kdybych nevěděl, že to zvládneš. Poslední, co bych chtěl, je ti ublížit. To se nikdy nestane." Trochu se nakloní, aniž by si to uvědomil. Pustí jeho ruce a opře se dlaněmi o stůl, díky tomu je mu blíž. 

"Takže teď tě hezky nakrmím a uložím hm?" Jídlo bude za chvilku, zvládne ho rychle a s tím uložením… 

"Do té postele se jistě vlezeme." Zatím neopouští jeho blízkost a znovu zkouší, jak na podobné narážky bude reagovat.