Ji-hoon
Spokojeně se usměje, když ho Felix ujistí, že by mu to s tím prádlem neudělal a vytáhne obočí nahoru, když dodá, že se jeho rodiče při pořizování sourozenců nekrotili. Ne, tak to by si pamatoval, kdyby o nich mluvili. To, že ho čeká nějaká smečka, až se bude seznamovat, to by si určitě pamatoval. Ještě že mají úplně jiné věci na práci, jinak by to zjištění bylo snad na panáka. Na to, z jak velké byl Felix rodiny, ale nevypadal, že z toho má kdo ví jakou radost. Asi si tam vzájemně nebyli zase tolik blízcí. Možná proto, že když bylo lidí hodně, ale byli chudí, žili na malém prostoru a byli na sebe víc zvyklí, zatímco oni se v té jejich rezidenci nejspíš ani nepotkali. Přivře oči, když ho Felix dál škádlí ohledně toho, že by měl mít hodně peněz. "Před chvílí jsi nezněl jako někdo, kdo bez nich nemůže žít, zajímá je moje konto?" Jenom si s ním hraje! Jenže jeden si nemohl být jistý. A pak se oba dva rozesmějí, když dojde na tu výbavu, protože to byla pravda a o jinou ani jednomu z nich stejně nešlo. Už jsou hodně daleko ve svých milostných hrách, když ucítí Felixovu dlaň ve svých vlasech a uslyší jeho kompliment. Ano, snažil se, chtěl ho oslnit, i když Felix podobná místa znal, ale fakt, že se jim to oběma líbí tak moc, že nikam nepůjdou, se mu taky líbí. A kterému muži by se nelíbilo poslouchat, že je tím nejlepším v jeho životě?
"Nic lepšího ti nikdo jiný nedá." Popožene své ego ještě výš, ale taky nechce, aby se kdy koukal kamkoliv jinam. Všichni jsou to looseři, prostě jsou, nenechá je, aby mu ho vzali. Pak už je uvnitř jeho těla a netrvá to tak moc dlouho, než se mu Felix vyzná. Už si toho našpitali hodně, ale on ví, jak moc vážně to myslí. Ujišťuje ho o tom neustále.
"Taky tě miluju." Řekne mu hlubším tónem hlasu. Vpadl mu do života a přiměl ho, aby se zamiloval tak mladý a teď má dokonce pocit, že to bude osudovější, než by kdy čekal. Nechtě mu brát rozhled a možnosti a fakt, že by si to mohl zkusit s kdekým, ale už bylo pozdě a pokud dokázal zařídit, že jím bude někdo tak pohlcený, připadal si opravdu skvěle. Felix pro něj znamenal stejně mnoho. Nikdy dřív o nikoho nestál, byl samotář, nechtěl se ženit nebo se na někoho vázat, ale nemyslel si, že po světe chodí někdo tak moc dokonalý. Ono se to stalo. Felix je pro něj dokonalý nejen svým vizuálem, který k tomu prostě patřil, ale i tím, jak moc se nadchl pro stejnou věc, jak přemýšlel a jak chtěl dřít jenom pro něho. Mohl by být jeho splněným snem. On jím je. +Na svatbě ti to řeknu.+ Pomyslí si. Felixovy pohyby jej nutí propadat se do slasti pořád víc a víc a nakonec není schopný tomu dál vzdorovat a naplní jeho nitro. Cítí na svých dlaních, že Felix ho znovu následoval a je to stejně příjemný pocit, jako jeho vlastní momentální slast. Jasně cítí, jak jeho tělo povolí, ale pořád ho drží dost pevně, i když zároveň něžně na to, aby Felix neupadl. Nikam nespěchá ani teď, nevystupuje z něj, dokud se Felix nepohne sám a neotočí se čelem k němu. Asi by tam vydržel stát ještě déle, bylo mu uvnitř dobře, ale to už by ho týral. Podívá se mu do očí a nechá se obejmout. Neví, nejspíš neví, nedovede to změřit, ale velmi dobře to tuší, před chvílí o tom přemýšlel. Pevně jej obejme a přivine k sobě. Vidět Felixe zranitelného nebylo běžné, ale teď se to dělo. Nikdy nesmí dopustit, aby mu cokoliv ublížilo. Ta závislost by mu imponovala, i když mohla být v očích jiných patologická, ale to mohlo být i nebezpečné. Musel se o něj dobře starat. Kvůli jim dvěma, nikomu jinému. Zhluboka se nadechne a jednou dlaní ho konejšivě hladí po zádech.
"Hodíme na sebe tepláky a najíme se v bistru za domem?" To je přesný opak toho, jak chtěl před tím oslňovat, ale teď by jen dal pivo a něco teplého do žaludku a pak navštívil ložnici. Prostě proto, aby byli spolu. Sami, v tichu…
"… u nás doma…" Doplní myšlenku polohlasem a ani neví, že byl slyšet.
Felix
Kdyby jen Felix tušil, jak s Ji-hoonem zamává zmínka o jeho sourozencích, asi by mu to řekl dřív. pro něj to rozhodně není ni, o čem by se potřeboval dlouze bavit. Ano, měl rodinu a vlastně docela početnou, ale to neznamená, že by s nimi trávil hromadu času. Byli každý úplně jiní a neměli o čem společně mluvit. jeho sourozenci hlavně víceméně plnili přání rodičů, a to on sám zrovna nedělal. Spíš byl ta černá ovce, ale ne v tom smyslu, že by ho neměli rádi nebo jím pohrdali, spíš jim to bylo docela jedno, co vyvádí. "Můžu bez nich žít, ale otázka je, jestli mě pustí s tebou." Trochu ho ještě trápí, aby to neměl tak jednoduché, ale pravdou je, že je mu úplně jedno, jestli mu to schválí nebo ne. Umí se o sebe postarat. Pak už se nechá unášet společnou chvilkou a nechce myslet na nic jiného. To škádlení si klidně nechá na později. Musí se omámeně pousmát, když mu doktor řekne, že nic lepšího nenajde.
"Já vím, nic jiného si totiž nezasloužím." Pochválí jeho a vlastně i sebe a ne, vůbec se nestydí to takto nahlas říct. On už stejně od začátku nemá oči pro nikoho jiného. Spokojeně si povzdechne, když mu Ji-hoon oplatí vyznání. Sice s tím vůbec nepočítal, ale zároveň mu to krásně zní a nic jiného by slyšet ani nechtěl. Vůbec nemyslí, že je možná moc mladý na podobná vyznání. Přijde mu to naprosto v pořádku a o svých slovech je prostě přesvědčený. Nemyslí si, že to někdy bude jinak a jestli to doktora přestane bavit, Felix si prostě poprvé zkusí zlomené srdce. Tak moc do jeho hlavy se totiž zatím nedostal vůbec nikdo a on tomu dokonale propadl. Kdyby tušil, co se Ji-hoonovi prohání hlavou a jak moc je to vzájemné asi by odletěl na svém dokonalém obláčku. Jakmile by k tomu přidal ještě myšlenky na svatbu, ani by ho to nevyděsilo, spíš by asi umřel na největší možné štěstí. Ano, přání to a vůbec mu to nevadí, právě naopak. při v podstatě společném vrcholu se plně položí do jeho náruče a nechá se jistit. Tím znovu trochu dává najevo svou křehkost, kterou vizuálně splňuje, ale chováním schovává. To mu rád ukáže vzápětí, kdy se k němu pomalu otočí a doufá, že ho nohy unesou. Možná má někde vzadu v hlavě maličké obavy, aby ho Ji-hoon neviděl v trochu jiném světle a jestli se mu vlastně bude líbit. Když však vidí výraz v jeho tváři, který má, když na něj kouká, prostě ví, že si nevybral špatně. Má v něm snad doživotní oporu a bude ho hnát, aby byl co nejlepší. zároveň cítí, že ho bude chránit, i když je kluk a zvládne to sám, přesto je rád, že někoho takového má. Nechává se hladit po zádech a se zavřenýma očima si užívá jeho blízkost i vůni, která mu pořád dokola motá hlavu. To, že stojí u okna s holým zadkem...To je mimo jeho momentálně myšlenky. Mírně se odtáhne, aby se na něj podíval a pak se rozesměje.
"V teplácích mám nejvíc sexy zadek, chceš to vidět?" Vrátí se do jejich obvyklých provokacích a je na něm vidět, že tenhle nápad si hodlá užít. Ne, že by neměl rád drahé restaurace, ale teď mají chvilku, kterou jim nechce ničím kazit. Mezi lidmi by se musel chovat slušně, ale tady...Si můžou dělat, co chtějí.
"Mám stejně dobrý nápad, jako to okno." Blýskne se mu v očích a úsměv napovídá, že jen tak spát nebudou.
"Ale bude to chtít dost jídla. Domácí servírování si rozhodně užijeme." Mrkne na něj, než ho obejde a bere ho za dlaně, aby ho mohl vést s sebou.
"Budeme se mít naprosto skvěle." Prohodí jako první, protože na Ji-hoonova tichá slova ještě nezareagoval.
"U nás doma." Na očích je mu vidět, jak moc nadšený z toho a jak rád je, že myslí na společnou budoucnost a nebojí se mu to říct.
"Tak pojď, mám hlad." Uculí se a zase se projeví jeho věk.
"Po takovém výkonu potřebuje doplnit energii." Objasní mu celé své smýšlení.
"A taky ještě o tobě pořád moc nevím, takže budeš hodně povídat." Nakloní hlavu na stranu a míří pro ty tepláky. věci, které ze sebe sundali nechá na zemi. No a co je to jejich nepořádek, a navíc předcházel velmi příjemným věcem.
Ji-hoon
"Pustí…" Odfrkne si a protočí očima, aby mu dal najevo, že si myslel, že Felix se přece na nic neptá a žije svůj život podle sebe. Jinak by nevyváděl nesmysly s Jungkookem a nehrozilo jim vězení. Jakmile odezní nejpříjemnější chvilky jejich milování a Felix mu řekne, že v teplácích vypadá zdaleka nejlépe, odfrkne si s úsměvem a přikývne. "Jasně, že chci." V teplákách už ho viděl, na farmě tak chodili pořád, ale kdo říkal, že si to nepotřebuje pravidelně opakovat? Jiné tepláky, jiné barvy a střihy… Kruci, i kdyby to byly pořád ty samé. Zvědavě ho sleduje, když mu Felix řekne, že má stejný nápad jako je to okno a že jde o domácí servírování. Jistá představa ho napadá, ale pokud nechtějí jít spát, mohou stihnout oboje. Docela rád by se prošel venku na nočním vzduchu a dal si něco v nějakém bistru pro pár lidí. Věta o tom, že se budou mít skvělé, nepatří tomuto večeru, ale něčemu mnohem delšímu a trvalejšímu. Loupne po něm okem, protože to poznal a začne si uvědomovat, že to možná řekl nahlas. Usměje se a znovu přikývne. Ji-hoon si zatím moc neuvědomuje, že jim do toho chce Yusuke zásadním způsobem hodit vidle. Vykročí za Felixem směrem k ložnici a věci na zemi ho taky moc netrápí, i když byl jindy docela pořádný. Místo, aby hledal drahou košili a kravatu, hrabe se v domácích věcech a věcech na běhání a do tělocvičny. Na to, že žil svůj život v lékařském oděvu, měl nečekaně hodně oblečení a většina z toho byla černá. Najde taky jedny černé tepláky, pohodlné boty a tílko stejné barvy a přes ně natáhne cosi jako látkovou sportovně střiženou bundu, kterou nechá rozepnutou. Na krk si pověsí své staré psí známky, které frajersky nosí jako oblíbený přívěsek.
"Hodně povídat?" Zopakuje po něm, když se narovná a prohlédne si ho. Byli jako den a noc. Felix nosíval rád světlé barvy a měl světlé vlasy a on byl jeho opakem. Vezme si drobnou tašku s nutnostmi jako peníze a telefon, podá mu ruku a společně vykročí z bytu. Když zamyká, míjí se sousedka a vypadá to, že spadne ze schodů, jak se po nich otáčí. Ji-hoon jenom slušně pozdraví, ale jinak jí nevěnuje pozornost a pak už vyrazí ven. Na jmenovce na dveřích má své jméno i s tituly, protože to prostě fungovalo na lidi. Vede ho k zadním dveřím z domu, protože ty ústí blízko promenády okolo řeky. Na náplavce bylo nesčetné množství kaváren a bister, některé byly zavřené, jiné fungovaly dlouho do noci. Když se k ní z bočních uliček přiblíží, mohou vidět, že je tady živo, hraje hudba a všude jsou světla a na řece se pohybuje množství nasvícených lodí. Měl tohle místo rád a přišlo mu, že tady lidi tolik neřešili, že vedl za ruku kluka. To by v bohatém centru nebylo možné. Sem tam se někdo otáčí, ale dá se to pohodlně přehlédnout. Zamíří k jednomu malému bistru, kde se sedí podél baru venku na barovkách a je vidět do kuchyně. Měli tady typické, jednodušší korejské speciality stejně jako ty japonské a jeden si dobře vybral. Zabere jednu židličku, zatímco jim za zády šplouchá řeka a vítr čechrá vlasy. Tohle ho probere a může fungovat několik dalších hodin.
"Pivo?" Zeptá se ho, protože při jejich obyčejném večeru a obyčejném jídlu se nejlépe hodí obyčejné pivo. Pak si objedná grilovaná žebírka a těší, až se v tom bude hrabat rukama. Mezitím, co na jídlo čekají, natočí se čelem k Felixovi.
"A co bys chtěl vědět?" Zeptá se ho příjemným konverzačním tónem a nechá nohu přes nohu. Sem tam se podívá na řeku, kde se hemží lodě a loďky. Tam půjdou jíst příště… Klidně po cestě z nemocnice… Vlastně… na farmě byla hezká dovolená, ale ve městě byl spokojenější. Takovýhle život by mu vyhovoval.
Felix
Musí se jen usmát, když si je Ji-hoon tak jistý, že ho rodiče pustí. Líbí se mu, jak je vůči tomu rozhodný, klidně v tom může pokračovat dál. Mírně zvedne obočí a je zvědavý, jak mu na ty tepláky odpoví a v duchu ho varuje, ať zkusí říct cokoliv negativního. "To máš taky jediné štěstí." Skoro si naoko odfrkne, ale stejně se pořád usmívá a nedokáže s tím přestat. Nechá své nápady klidně vyznít do ztracena, ale rozhodně na ně nezapomene. Vymyslí způsob, jak to celé zorganizovat, až se vrátí, teď si chce užít malou noční procházku. Sice nebyl nikdy přehnaně romantický, ale tohle se mu bude líbit, tím si je jistý. Když se dostanou do ložnice, vezme si své oblíbené tepláky, ve kterých má opravdu skvělý zadek a pak se natáhne do doktorovy skříně, aby si vybral jeho triko, aniž by se zeptal. Je drzý, ale podle něj by se mu to mohlo líbit. Krátce rozpřáhne ruce, jak kdyby se ho ptal co on na to a pak si ho celého pořádně prohlédne. Pak udělá krok blíž a sáhne ukazováčkem po psích známkách na jeho krku. Pomalu si ho přitáhne k sobě a nakloní se pro polibek.
"Samozřejmě." Odsouhlasí mu, aniž by ho v první chvíli pustil.
"Je spousta věcí, které o tobě nevím a rád bych. To k tomu přece patří, no ne. je čas vyzkoušet, jak vypadá opravdový vztah." Uculí se.
"A to podle mě platí pro nás oba." Nakloní hlavu na stranu. Pak už je čas vyjít na chvíli z bytu a užít si pěkný večer. počasí jim rozhodně přeje. Klidně se s ním vodí za ruku a je mu jedno, kdo na ně kouká a kdo ne. Dokud ho Ji-hoon nepustí, on sám to neudělá. Taky klidně pozdraví a dál už ho neznámá ani v nejmenším nezajímá. Kráčí vedle sebe, ale s Felixem šijí všichni čerti. Když slyší hudbu, trochu ho předběhne, a aniž by ho pustil, ukáže mu několik tanečních kroků, které očividně dobře ovládá. Jen se baví a je znát, jak moc je spokojený. Najednou nemusí nic navíc řešit a jsou tu jen spolu bez zbytečných starostí. Líbí se mu to, občas to prostě potřebuje. Jakmile dojdou k bistru, usadí se vedle něj a rozhlédne se krátce kolem. Ta voda za zády se mu líbí, ale mnohem víc se mu líbí jeho momentální společnost. "Dám si, děkuji." Souhlasí s jeho nabídkou na pití. A pak se mírně předkloní a položí si bradu na složené předloktí na stole. Objedná si vzápětí to samé, co on. Má na ně vlastně docela chuť, ale jsou tady mnohem důležitější věci. Vzhlédne k němu, když se ho zeptá, co by chtěl vědět. Chvíli kouká před sebe, jak kdyby přemýšlet, na co se ho má zeptat jako první. Pak k němu znovu vzhlédne a podívá se mu do tváře.
"Máš toho za sebou mnohem víc, než já. Je těžké si něco vybrat, ale věřím, že se postupně dostaneme ke všemu." Řekne jako první.
"Jak to všechno začalo, jak jsi vyrůstal?" Nepovídali si o tom, jak se ke své práci dostal a kam všude ho to zavedlo.
"Jak ses vlastně poznal se seržantem a Yusukem?" Pokračuje dál s tím, co ho nejvíc zajímá.
"Vypadá to, že se znáte docela dobře s oběma a po tom, co vím o nejnovějším přírůstku na farmě, mě to zajímá o dost víc." Usměje se mile. Přece jen se kolem nich děla hromada věcí a jsou věci, které mu nedají jen tak spát.
"Určitě jsi viděl spoustu míst a taky hodně těch, na které se běžný smrtelník radši ani nechce podívat." Napadne ho, co všechno v jistých oblastech musel vidět. Jak se s tím dá pak žít? Jde to nějak skousnout a nepřemýšlet nad tím pořád dokola. Ne, že by ho něco takového dokázalo odradit, ale pořád je ještě dost mladý a neviděl v životě vůbec nic.
"A kam by ses třeba chtěl vrátit, která země se ti líbí nejvíc?" S každou další otázkou ho napadá milión jiných a vůbec neví, jestli s tím bude schopný přestat do rána.
"Samozřejmě nemusíš na všechno odpovídat." Usměje se trochu, aby věděl, že nechce být vlezlý a je schopný pochopit, když se mu do něčeho bude chtít. Když se mu dostane pivo do ruky, natáhne ji k němu a narovná se na židli.
"Na co to bude?" Chce si připít ještě, než možná začne odpovídat.
Ji-hoon
+A to podle mě platí pro nás oba...+ Přemítá si v duchu Felixovu větu o tom, že ani jeden z nich nevědí, jak vypadá opravdový vztah. Felix na tom měl samozřejmě ve svém věku nárok, ale když je někomu čtyřicet, všichni okolo předpokládají, že máte za sebou tisíce zkušeností. To samozřejmě měl, ale ne vážných. Jeho přítel Moo-yeol by jistě rád dodal, že je v některých věcech mimo, nejspíš autista a taky psychopat, ale Ji-hoon se přiřazoval k lidem, kteří vztahy nepotřebují a upřednostňují v životě kariéru a jiné věci. Podle sebe se ani nepletl, jenom prostě potkal správného Felixe. Vzhledem k jeho životním postojům a nárokům se to nikdy nemuselo stát a byla to velká náhoda a štěstí. S tím, že by změnil názor nebo sám sebe to vůbec nesouviselo. Takže měl Felix samozřejmě pravdu. "Nejspíš se někdy stane, že udělám něco, co se ve vztahu nedělá, třeba zapomenu dát vědět nebo jiné věci… budu tě muset poprosit o shovívavost." Řekne mu a myslí to naprosto vážně. Mohl narazit na někoho, kdo s ním trpělivost mít nebude, bude vyžadovat jisté běžné věci a bude si myslet, že to Ji-hoon dělá naschvál, ale tak to vážně nebude. To by si museli hodně lézt na nervy, aby podobné věci dělal. Jinak byl ale velmi nevypočitatelný. Když společně kráčejí směrem k bistru a Felix mu předvede ty taneční kroky, s lehkým úsměvem na něj kouká. Taky docela rád tancoval, nikdy se nestyděl, ale samozřejmě to bylo ryze amatérské a někdy asi i směšné. Stejně by mu to předvedl, kdyby někam šli, alespoň by se zasmáli. Pak už společně sedí vedle sebe na jídle a jemu teprve v té chvíli dojde, jak hrozný má hlad.
"Lokty se na stůl nedávají." Napomene ho a zajiskří mu v očích. Ještě chvíli a Felixe přetáhne kuchař osobně. Vlastně by se asi docela smál. Felix ale jede na mnohem vážnější vlně a on přikývne. Jak to všechno začalo??? Zaskočeně vytáhne obočí nahoru a na okamžik se ztratí ve vzpomínkách. Před sebou zahlédne malého chlapce, jak běhá kolem domu, pořád do něčeho šťourá, na něco se ptá a není k zastavení.
"Nejspíš jsem všem pěkně lezl na nervy." Pronese polohlasem spíš sám k sobě.
"Asi jsem byl až moc šťouravý do všeho, co se kole mě dělo." Prohodí nakonec.
"Jako všechny až moc chytré děti jsem měl problémy se soustředěním, takže si dlouho mysleli, že jsem prostě jenom otravný. Mám ještě mladší sestru, ale nevídáme se. Bydlí někde na severu a já… jsem prostě odešel moc daleko na moc dlouho." Prohodí, když se před nimi objeví pivo. Přiťukne si s ním.
"Prostě jenom na nás." Usměje se a pokračuje.
"Jakmile jsem byl schopný starat se sám o sebe, odešel jsem na internát a později na vysokou. Rodiče mě podporovali na dálku, protože mi všechno šlo, ale domů jsem se přestal vracet, když táta umřel." Někde měl matku a sestru… vedlo se jim dobře, obě se podporovaly a někoho jako je on ve svém klidném životě nepotřebovaly.
"Yusukeho znám déle. Z dob, kdy jsem dělal doktora v žoldnéřské skupině. Seznámili jsme se tam a pak se roky neviděli. Seržanta Kima jsem potkal při své poslední službě, kdy jsem už nepracoval pro armádu ani její soukromé části, ale jezdil jsem s Lékaři bez hranic do míst, kde armáda taky sloužila. Ošetřoval jsem nějaké jeho lidi a tak podobně…" Vlastně to byl takový… poněkud klasický příběh. Usměje se tomu nejnovějšímu přírůstku na farmě, ale zatím to nechá být. Yusuke svou identitu naplno odhalil jen někomu a měl by to udělat sám.
"To je pravda. Ale když tě pacient potřebuje, tak neřešíš, co se děje kolem tebe, prostě tam jedeš." V tom ohledu má tunelové vidění. Co se toho týkalo, na tom byl Yusuke mnohem hůř. Musel v tom žít, pracovat. On přijel, zachránil a odjel, nic víc. Kam by se chtěl vrátit?? Před nimi přistane jídlo, on poděkuje a začne jíst. Musí docela přemýšlet. Nevnímá ty destinace jako místa pro dovolenou.
"Nikam, pojedu tam, kde jsem ještě nebyl." Hotovo! Pochválí sám sebe v duchu, jak svou odpověď vyřešil. Chápe, že tohle všechno bude Felixe nadměrně zajímat. Nejen kvůli němu samotnému, ale i kvůli práci, kvůli tomu, že je to exotické, kvůli tomu, že je hodně, o čem mluvit. Podobné věci přece jenom nedělal každý.
Žádné komentáře:
Okomentovat