(lampióny)
Ji-hoon, Doo-hyun
Jak moc by to chtěl vědět? Kdysi by řekl, že vlastně vůbec a odešel by pryč, ale teď je všechno jiné… Nějaké rozdíly mezi nimi být musí, to je jasné. Felixova odpověď toho moc nevysvětluje, ale není to potřeba. Některé věci nejspíš nejdou konkrétně pojmenovat a jsou taky o pocitech a o tom, co z vás vyzařuje jako celek. Pokývá tedy souhlasně hlavou. "Jistě, nechme ho seržantovi, tam očividně všechno zapadlo, jak má." Další problém snadno vyřešen, Yusuke pro něj konkurence nebude. Ostatně… seržant vypadal, že Yusukeho sem tam přizabije osobně a Yu někoho takového nejspíš potřeboval. On zase potřeboval někoho, kdo ho obdivuje a to Felix dělá. Nechtěl, aby ho přizabíjel. Dovedli se obdivovat navzájem a to bylo důležité. Felix ho ubezpečí, že to byla láska na první pohled a on se pousměje. To bylo ono… ten vzájemný obdiv, na který myslel. Přivře na něj trochu oči. Věří mu, samozřejmě, ale taky by namaloval každou vteřinu, kdy si ho prohlédl poprvé. Felix vypadá spokojeně, když mu nijak nebrání v jeho snaze odcestovat někam na zkušenou, ale jakmile dojde na ty mladé kluky… Uhne pohledem někam do strany a na tom, jak křivý rty, je jasně znát, že se mu to téma nelíbí. Ne, to není o tom, že by mu nevěřil, ale prostě jste moc dlouho moc daleko, co mohl Felix vědět? +Existuje někdo, kdo by mě předčil?+ Ano, to bylo namyšlené. Ale existovat mohl. Laskavější… milejší… +Hezčí určitě ne.+ Ani v duchu toho nenechá. Nechce se mu odpovídat. Naštěstí je vysvobodí procházka a nástup na loď. Felix se k němu tiskne a on ještě chvíli přemýšlí.
"To není tak, že bych zpochybňoval tvoje city…" Chce to nějak vysvětlit, ale jde to vůbec? A pak se tady objeví Doo-hyun a konverzace je pryč úplně. Doo to Felixovo zamračení samozřejmě postřehl, ale dělá, že to tak není.
"Ujmete? A proč?" Ten okamžik Ji nevydrží a hlasitě se rozesměje.
"Doo-hyune tvůj smysl pro humor bych chtěl mít. Jistě, co bys s námi zrovna ty dělal, že ano?" Směje se jak na lesy a vyrušuje všechny cestující. Doo-hyun vytáhne obočí nahoru.
"A ne?" Rozhodí rukama. On jede samozřejmě za Kagamim a jim do toho nic není. A proč se doktor tak nesmyslně směje? Zauvažuje, jestli říkat pravdu. Společná akce? S nimi? A chce to? Chtěl by to Kagami nebo by s ním chtěl být sám? Proč to musí vyřešit zrovna on?
"Vy nemáte co dělat?" Zkusí rozhodnutí hodit na ně.
"My už jsme dělali úplně všechno, klidně vás budeme hodinu otravovat a pak zase pojedeme dělat úplně všechno." řekne Ji-hoon a Doo-hyun se trochu začervená. Přehodnotí svoje drobné zkušenosti s Kagamiho blízkostí. Jsou asi jediní na planetě, kdo nikam nespěchají. Znovu ho napadne, jestli to Kagamiho neštve. Sice ho ubezpečoval, že se mu líbí takový, ale co když už to neplatí? Doo-hyun měl oprávněné důvody bát se, že s ním nikdo nevydrží, že ho nakonec zase vrátí domů. Všiml si všeho toho ruchu na farmě, ale jich dvou jako by se netýkal. Yusuke za ním chodil, těžil z jeho technických znalostí, chtěl se pořád někam napojovat a něco opravovat nebo programovat, ale jinak si jich nevšímal. Oni si ale všimli jeho a toho, jak se motá kolem kluků. Hodně si o tom povídali, měli svoje teorie a pozorovali je z dálky. Celé to někam směřovalo. Už mu chtěl několikrát napíchnout to jeho auto, ale nebylo to snadné. Zajímalo by ho, co vědí tihle dva a jestli s tím oba souhlasí.
"Jdeme se podívat na ty lampiony." Řekne nakonec. Ji-hoon vytáhne obočí nahoru.
"Lampiony? Vás dva zajímají lampiony?" Doo-hyun se zamračí.
"Co je, ani jeden z nás nemá vaši peněženku." Trochu se ho to dotkne. Asi je to málo zajímavá zábava. Ji-hoon to takhle samozřejmě nemyslel, ale… jasně, že si raději nechá svou nóbl restauraci. Loď brzy zakotví v přístavu a oni si vystoupí. Kagami čeká opodál a je to první vteřina, kdy se Doo-hyun upřímně a docela viditelně usměje. To teplo v jeho očích je hmatatelné.
"Taky vypadám takhle, když tě vidím?" Nakloní se Ji-hoon k Felixově uchu. Je to trochu děsivé.
Felix, Kagami
Felix čeká, jestli se ji-hoon bude dál vyptávat nebo to nechá být. Klidně mu pka odpoví, jak to přesně myslí a pokusí se mu popsat, jak se na něj dívá a co k němu cítí. Vypadá to, že to není potřeba a taky to naznačuje, že si doktor uvědomuje, jak moc mu na něm záleží a že nikoho jiného takovým způsobem vidět nedokáže. Pokud ne, jistě si najdou příležitost, kdy si o tom popovídají. "Oba dva se nakonec přivedou do hrobu." Vtipkuje klidně na jejich adresu a vlastně by to mohl přenést i na JK a Hyeon-seonga. Jeho dlouholetý kamarád umí taky pěkně lézt na nervy a nebude to s ním jednoduché. Tedy myslí si to. Felix je rád, že jeho další prohlášení padlo na úrodnou půdu a snad ho i trochu víc ujistil, že ve svých citech nezakolísá a nestalo se to od samého začátku. Jakmile ho viděl, byl přesvědčený o tom, že musí být spolu, minimálně na pár chvil. Nakonec z toho vzniklo mnohem víc a Felix by si ani nic jiného nepřál. Koutky mu cukají, když vidí jeho křivení rtů, jakmile dojde na kluky ve světě. Asi ho teď trochu trápí, ale nemohl si pomoct. Zatím to dál nerozebírá, ale bude si to pamatovat a jistě se najde vhodný okamžik, aby to víc rozebrali. Nechce ho cíleně trápit, ale jen trochu popíchnout, aby věděl, jak moc by třeba žárlil. Jenže ne proto, aby mu způsoboval starosti, ale spíš proto, aby se právě podobnému chování vyvaroval. Je dobré vědět, co přesně by mu vadilo a co už by bylo přes čáru. Felix sice většinou nevypadal, ale pokud mu na někom záleželo, ubližovat mu nikdy cíleně nechtěl.
"Já vím, že ne." Broukne na lodi, po doktorových slovech, ale dál to nerozeberou. Je tu Doo-hyun, který jim trochu kazí chvilku a zároveň by ho Felix od nich jen tak nevyhodil. Už si na všechny ty přistěhovalce na farmě docela zvykl. Nechá je, aby se chvíli přehadovali a musí uznat, že je to opravdu zábavné. Pozoruje zkoumavě Doo-hyunův výraz, když mu Ji-hoon prozradí co dělali. Že by nějaké pochybnosti o vztahu?" Vidí, že se v jeho hlavě něco děje.
"Já myslím, že na tom nejsou o moc jinak." Opáčí Ji-hoonovi.
"Jen po svém. Kagami na farmě létá na svém osobním obláčku." Přejde z rýpání k jisté formě uklidnění. Třeba Doo-hyunovi pomůže, když mu prozradí, co vidí. Na chvíli vyhledá doktorův pohled, aby mu naznačil, že se možná uvnitř hlavy jejich momentální společnosti něco děje.
"No tak si dáme ještě lampiony." Zamluví celou věc s penězi a rozdílnou zábavou.
"Víš, jak dlouho jsem na něčem takovém nebyl." Nadchne se během chvíle, aniž by se staral, jestli jsou zvaní nebo ne. Při vystoupení se k nim hned připojí Kagami. Na sobě má to nejlepší, co vyhrabal, totiž bílou košili, ale samozřejmě s vyhrnutými rukávy, protože na svoje tetování byl vždycky docela pyšný. A navíc...Měl pocit, že takto by se Doo-hyunovi líbit. Jakmile mu oči padnou do tváře jeho jediného zájmu, na tváři se mu objeví upřímný a vlastně viditelně zamilovaný úsměv. Je mu jedno, kdo všechno je vidí. Felix se nakloní k Ji-hoonovi a chvíli si ty dva prohlíží.
"Ne, vypadáš ještě mnohem hůř. víš…Víc zamilovaný." Nebyl by to on, kdyby to neotočil ve svůj prospěch. rychle se rozhlédne a když si je jistý, že je docela kryje tma, líbne ho na tvář. Kagami udělá pár kroků směrem k Doo-hyunovi a pak pozvedne ruku, aby ho mohl konečky prstů pohladit po tváři. Skoro to vypadá, že si těch dvou navíc ani nevšiml.
"Ahoj." Broukne tiše.
"Za moment se vyptám na všechno, do toho, jak se máš a jaká byla cesta, až po to, co se ti prohání hlavou, ale…Něco má přednost." Dodá, než se přiblíží ještě kousek a políbí ho.
"No tak nevím, začínám si připadat úplně nezajímavě." Protočí očima Felix s tichým smíchem a dostane se mu zvednutého prostředníčku do Kagamiho, který ani tak nepřestane líbat svou lásku.
"A i tak je drzý a neslyšný až hrůza. Asi bychom ho měli naučit, jak se chovat." Okázale nad ním protočí očima, ale rozhodně se nad tím gestem nepozastavuje. Kagami konečně nechá Doo-hyuna se aspoň nadechnout a podívá se na ty dva s pozvednutým obočím.
"Můžeš mi říct, kdes přišel zrovna k nim?" Očividně se nad tím docela baví. Už snad i počítá, že bude celou dobu poslouchat podivné poznámky.
"Anebo nám rádi řeknou, do čeho to bráchu a ostatní Yusuke lanaří?" Vytasí rovnou a je zvědavý, jestli se dozví něco navíc nebo ne.
Ji-hoon, Doo-hyun
Ji-hoon se musí znovu usmát. Ano, to je možné, že se přivedou do hrobu, ale když si představí sebe a Felixe, má dojem, že mezi nimi je energie úplně jiná. Jejich vztah byl prostě kompletně jiný a tak… k sobě snad nakonec doopravdy patřili. Pak už jsou společně s Doo-hyunem a když si z něj Ji-hoon dělá legraci, že si bude později s Felixem užívat, Felix se toho kluka zastane, že jistě s Kagamim dělají to samé. Podle toho, jak se u toho Doo-hyun červená si to Ji rozhodně nemyslí, ale v jejich věku… s čím vlastně tak otálejí? Doo-hyun raději neodpoví, ale v duchu je překvapený tím, jak ohleduplně Felix najednou vystupuje. Doo-hyun nastaví uši. Kagami létá na obláčku? Skutečně? "Říkal něco?" Vylétne z něj neplánovaně. Nikdy dřív by něco podobného nahlas neřekl, ale teď to prostě bylo silnější. Ji-hoon se pro sebe uculuje a vypadá přezíravě, ale co on ví, co Kagami říkal? Nemluvil s ním. To Felix se motal kolem svých vrstevníků. Zachytí Felixův pohled, ale ani omylem nemá ponětí, co mu tím chce naznačit. Na některé věci ohledně citů byl podobně mimo jako Doo-hyun. Nestihne to pochopit ani trochu, protože ve stejné chvíli se k nim připojí taky Kagami a najednou míří na podivné rande ve čtyřech a na ještě podivnější místo. Nechává jít ty dva vpředu, zatímco oni s Felixem jdou za nimi a dělá na Felixe posunky, co tady pro pána dělají a proč? Místo odpovědi mu Felix řekne, že obvykle vypadá ještě mnohem hůř, než Doo-hyun a on protočí očima.
"To není pravda!" Sykne na něj. Zamilovaný samozřejmě byl, ale vypadal u toho skvěle a ne takhle. Dostane tu pusu na tvář a pousměje se, ale stejně se nemůže přestat dívat na ty dva. Kagami mezitím přejde k Doo-hyunovi a pohladí ho po tvář. Doo vypadá podobně stoicky jako jindy, nepohne se na něm nejspíš ani vlas a to docela fouká, ale jeho oči hřejí pořád stejně.
"Ahoj." Řekne velmi tiše zpět a taky trochu zapomene, že mají dva diváky. Nakloní hlavu trochu k rameni jako ostražitá srna, když Kagami zmíní, že je tu něco, co má přednost před všemi slovy. Napadne ho, jestli to nesouvisí s těmi lampiony, ale Kagami ho prostě a jednoduše políbí a dá všem okolo najevo, že je mu jedno, co je vhodné a co ne a kdo se dívá nebo ne. Že je mu jedno, jestli jim vynadá policista nebo kolemjdoucí nebo jestli se lidi budou tvářit znechuceně nad tím, že nejsou někde doma v soukromí. Vlastně to na něj udělá silný dojem. Ji-hoon si něco podobného nemůže dovolit, takže když to sleduje, přirozeně mu to leze na nervy a tiskne rty do nesouhlasné čárky. Felix to okomentuje po svém a je roztomile vtipný, protože on je přece zajímavý vždycky. Podívá se na něj a vlídně se usměje.
"Oni nemají okno." Řekne tiše. Zabere koutkem oka ten prostředníček a nadechne se, aby Kagamimu vyčinil, ale pak to vzdá. Tohle mezi sebou asi dělají neustále.
"Přijdu si, jak když nás sem z milosti vzali a vlastně o nás nestojí…" Postěžuje si. Doo-hyun se po nich ohlédne a vytáhne obočí.
"Prostě jenom jeli stejným vodním autobusem." Řekne vlastně pravdu a Ji-hoon si odfrkne.
"No jistě…" Už vypadá trochu dotčeně. Kagami přejde do útoku, který Doo-hyun nečekal, ale oba dva to touží zjistit už delší dobu a tak se na Ji-hoona otočí a nasadí otázku v očích.
"Cooo?" Ji-hoon přešlápne na místě.
"Proč se nezeptáte jeho? Co s tím máme společného?" Něco mu říká, že brzy hodně.
"Pojďte." Popožene je všechny směrem k lampionům. Je tu průvod, stánky a samozřejmě si každý mohou nějaký koupit nebo vyrobit.
"Jde o práci, kterou dělá. Myslí si, že by se na ni tvůj bratr hodil." Trochu si odkašle.
"Tvůj bratr a Ricko. Jako tým." Teď asi Kagami pochopí, proč dostal Yusuke do zubů od Toshiyi. Doo-hyun vytáhne obočí nahoru. To bylo velké. Větší, než si mysleli. A co JK? A co Tae?
Felix, Kagami
"Nemusí. Stačí, když dojde do místnosti, kde jsou s tebou ostatní a je vidět, že nikdo jiný neexistuje." Prozradí mu to, čeho si stačil všimnout během chvilky.
"Kvůli tobě mu dokonce málem utekli psi." Připomene mu jednu scénku, které byl svědkem.
"Máš pocit, že by byl tak mimo, kdybys mu byl jedno. Mám dojem, že ses v tu chvíli správným směrem skláněl pro kýbl." Teď si ho trochu dobírá, aby zčervenal ještě víc. Rozesměje se podruhé, když se doktor tak hezky brání, když mu řekne, že jeho pohledy nejsou pravda.
"To víš, že jsou a já se tak dívám taky." Možná ho trochu uklidní, že se podle něj oba dva tváří stejně.
"A taky nám to takto dokonale sluší. My přece nejsme on." Mrkne na něj, aby dotáhl své uklidňování do konce. Kagami není schopný vnímat nic jiného, když má Doo-hyuna blízko u sebe. S každou minutou je to s ním čím dál horší a není schopný myslet na nic jiného. S myšlenkami své přítele by jen souhlasil. nebojí se dát najevo to, co k němu cítí a je mu úplně jedno, co si kdo pomyslí. Ostatně nemá důvod si na to dávat pozor. Pro něj a jeho život na farmě to nepřestavuje žádné riziko. Doufá, že to Doo-hyun má stejně a že mu jeho chování nevadí. Zatím se však nebrání, a tak si ho s radostí přitáhne k sobě a vychutná si jeho rty. Felix vidí, jak to doktorovi leze na nervy a nenápadně ho vezme za ruku.
"Máme hodně co ztratit. To ale neznamená, že to, co mezi sebou máme není vážné." Chce, aby Ji-hoon věděl, jak to vnímá a že je smířený s tím, jak budou žít. Tohle nebude moct být nikdy veřejné, ale na to nezáleží.
"Přesně, oni nemají okno." Souhlasí s ním se smíchem a ještě chvíli svírá jeho dlaň, když si je jistý, že je nikdo nemůže vidět.
"A to okno si ještě dneska užije. Mám na tebe hroznou chuť zase." Začne ho provokovat, aby neměl pocit, že oni dva nemají svoje. Je to pravda, už se vlastně nemůže dočkat, až společně zalezou do jeho domu. Kagami se podívá na doktora a zasměje se. U toho už automaticky bere Doo-hynuna za ruku.
"Ale stojíme, jen si musíme dopřát chvíli, když se po takové době vidíme." Řekne nakonec smířlivěji.
"Ano, a samozřejmě už se známe, takže bylo logické, že se přidali." Je samozřejmě ten, kdo si s tím nedělá vůbec hlavu. Co mu dělá větší starosti je Yusuke a jeho nápady, které cpe ostatním do hlavy. Tedy tuší, že to nebude nic dobrého.
"To nevím, já myslel, že se znáte." Nakloní hlavu trochu na stranu a nespouští z doktora pohled. Chvíli váhá, ale nakonec vykročí směrem k lampionům.
"A co přesně teda dělá? Kvůli nějaké práci by mu táta nedal takovou ránu." Pokračuje dál a zatím vypadá docela klidně.
"Ricko vypadá jako pěkný blázen, i když je v pohodě. Co by sním mohl brácha dělat?" Nenechá to jen tak být.
"Prý se ptal víc lidí? Tak o co tu jde?" Doo-hyunovu ruku nepouští, ale stejně očima rentgenuje Ji-hoonův výraz a sem tam přeskočí i na Felixe. Přesune se směrem k jednomu ze stolečků, kde si můžou lampion vyrobit. Nechce nic kupovat a o penězích to není.
"Uděláme si společný hm?" Uculí se na Doo-hyuna, ale má to ještě jeden okrajový důvod. Tady bude mít možnost se ještě trochu vyptal.
"Kvůli obyčejné práci se nestřílí." Ozve se z jeho rtů po chvíli ticha a k jeho překvapení se ozve Felix.
"Ty už víš, co dělá. Domyslel sis to." Vrátí mu tak trochu jeho vyptávání.
"Jestli přemýšlíš, co s tím budeš dělat, tak si ušetři práci, jestli se brácha rozhodl, tak s tím nic neuděláš." Ve Felixově hlasu je slyšet i něco navíc. Dochází mu totiž, že jeho kamarád to nenechá jen tak a pravděpodobně udělá cokoliv, aby byl s ním. A ne jistým způsobem se mu to taky nelíbí a přidává mu to obavy do jeho jindy docela lehkovážné hlavy.
Ji-hoon, Doo-hyun
No ano, Kagamimu málem utekli psi a Doo-hyun docela dlouho nechápal, jak se to vlastně mohlo stát. Felix mu teď nabídl vysvětlení a když se rozhodne ho přijmout, silně ho to zahřeje u srdce a znovu se trochu nepřítomně pousměje. Bylo to kvůli němu a proto, že se v jeho přítomnosti nemohl soustředit na nic jiného. Tedy… až na slova o tom sklánění se ke kýblu, to se málem zakuckal dokonce i on sám. Doo-hyun si i přes svou většinovou ignoraci ostatních všiml už před časem, že se k němu Felix chová hezky, rozhodně lépe, než k většině jiných lidí a že má snahy omlouvat jeho podivné chování. Někde uvnitř mu za to byl vděčný. Netroufal si myslet na to, že by mohl mít přítele, obzvlášť, když byl v okolí JK, ale i tak. Jeden nemohl mít zase tolik štěstí, když už potkal Kagamiho. Ještě, kdyby se někdo slušný postaral o jeho sestru… Ji-hoon se nechá trochu ukonejšit, když mu Felix řekne, že on se tak tváří taky a že jsou v tom společně a že jim to sluší i tak. Pak dojde na ten polibek a Felix znovu projeví svou empatii, když ho vezme maličko stranou a pošeptá mu, že jejich city jsou přece stejně pravé, i když se musí trochu víc skrývat. Má pravdu a není to o tom, že by ho Ji-hoon potřeboval bezhlavě líbat na každém metru, ale když tu svobodu měl před očima, měl chuť odstěhovat se někam, kde jsou lidé mnohem tolerantnější. Jenže jeho místo v nemocnici už bylo tady, nechtěl začínat zase od začátku a vybírat si nový tým a tak dále. Uklidní se až ve chvíli, kdy mu Felix pošeptá, že to okno si dneska užijí ještě jednou. S tou myšlenkou přežije asi i lampionový průvod. Když Kagami řekne, že o společnost stojí a že je přece jasné, že se jako kamarádi budou bavit v jenom autobuse, Doo-hyun to přijme jako fakt a víc to neřeší. Všichni vykročí směrem k davu a Ji-hoon pokrčí rameny, zatímco si vykračuje, jako kdyby to tady pořádal. "To známe, ale to neznamená, že spolu žijeme nebo že vím o všem, co dělá…" Většinu času neměl ponětí, kde Yusuke je.
"Co přesně dělá…" Mlaskne rty o sebe a sleduje Kagamiho záda. Vůbec se mu do toho tématu nechce. Dostanou se ke stolečkům a Kagami se na oko přehrabuje v lampiónu, zatímco se dál ptá. Doo-hyunovy rychlé ruce mezitím sestrojí plně fungující vzducholoď, alespoň to tak vypadá. Zdá se, že vyrábí a ani je neposlouchá. Ji-hoon se nadechne k odpovědi.
"Něco jako světovou špičku ve špionáži, dvojitého agenta, maniaka, co se vrhá tam, kam nikdo jiný, ideálně za co nejvíc peněz, ale to bylo spíš dřív a teď… chce tak trochu do důchodu a vytrénovat si svou osobní skupinu, která nebude patřit žádné vládě a bude podléhat jenom jemu a…" Ne, to vůbec nezní velikášsky.
"Ricko je blázen po něm, vzhlédl se v něm, chce dělat všechno jako on a tvůj bratr je zvědavý génius. Ricko odmaká akci a zbraně a tvůj bratr mozek…" Doo-hyun trochu vyprskne smíchy.
"Je génius na hádanky, kódy a tajemství, ale technika mu vůbec nejde." Mávne dlaní a asi dostane od Kagamiho pár facek, ale to byla pravda.
"A Kagami by ani zbraně nepotřeboval. Slyšeli jste o těch psech? K9? Ti se posílali na nejnebezpečnější místa, kam už lidi nemohli a všechno zachránili. Tihle psi jsou mnohem lepší, než většina lidí." Ani netuší, jak nebezpečně teď jeho řečičky zněj
"Víc lidí?" Zopakuje Ji-hoon. O tom ještě neslyšel. Jeho se Yusuke neptal, Felix nic neříkal, tihle nic nevědí, tak kdo… JK?? Tae?? Co by tam dělali oni? Je to proto, že když se budou milovat, víc se ochrání?
"To je blázen…" Zamumlá pro sebe. Všimne si Felixe a jeho zvláštního výrazu. Něco mu došlo a on asi ví, co to je. Když se podívá na Kagamiho naproti sobě, málem se těch jeho očí lekne.
"Co je? Já to nevymyslel. Co kdyby ses zeptal seržanta Kima, co ví on?" +Pojedeš v tom taky?+ Zeptá se vojáka v duchu. Měl přece svou smlouvu a kariéru… jako on sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat