Issey x Daichi - To říkáš jenom tak. - část 3.

(Kuala Lumpur)

Issey

Zřetelně cítí Daichiho dech na svém uchu, musí být opravdu blízko, ale jeho vlasy necítí. Měly by mu padat jenom tak volně podél obličeje, ale ještě je nedovede vnímat. Snaží si představit, jak u toho vypadá, jak je blízko, ale oči doopravdy neotevře. Ještě mají čas, než bude muset odjet na svoje schůzky a tohle je mnohem lepší, než snídaně, která osychá na stole. Snědl z ní jenom málo a vůbec mu to nevadí. Daichiho ruka se malinko pohne směrem dolů a on prudce zatne svaly na břiše, jak na ni podvědomě reaguje. Daichi mu říká, že jsou pořád v tom jezírku, že z něj nevystoupili a on se ještě jednou pokusí zapomenout na to, jak moc se teď přiblížil realitě a vrátit se do svého snu. Jde to mnohem složitěji a navíc teď chce sobecky cítit mnohem víc. Do hlavy se mu vtírá strach, že všechno zmizí a ten pocit se mu vůbec nelíbí. Pousměje se, když Daichi zmíní romantiku. Sice vypadal spíš jako průbojnější typ, který ji nepotřeboval, ale vlastně mu věřil. 

"Dobře." Řekne mu jenom a snaží se koncentrovat na maximum, aby se vrátil do jezírka, znovu ucítil slunce na tváři a měl pocit, že dýchá čerstvý vzduch. 

"Nemůžeš se mě dotknout špatně." Řekne velmi tiše. Podle něj to není možné, protože ty city narůstají oboustranně a on si momentálně nedovede představit, že by mu mělo vadit cokoliv z toho, co by Daichi udělal, tedy pokud by se do něj nechystal zlostně zabodnout nůž. Znovu se pousměje. 

"Ano, vím to." Řekne měkce, ale ne proto, aby mu ukázal svoje sebevědomí, ale proto, aby ho ujistil, že si toho všiml a že to vnímá. Daichi by asi nebyl nadšený z toho, že jeho city k němu nejsou poznat, nebo že je takový ignorant, že o nich ještě neví. Pousměje se o něco víc a chápavě přikývne. Je to zvláštní, když nemůžete otevřít oči a podívat se na svůj protějšek. 

"Moc dobře vím, co by se mohlo dít, když tě pustím z obrazu a teď nemyslím zrovna sex. Kdybych o to nestál, prostě bych tě v něm nechal." Vůbec by se nenamáhal. Sice byl hodný tak, aby někomu pomohl nezištně a neměl z toho nic pro sebe, ale podle něj takhle kletba ani nefungovala. Předpokládala, že Daichi nepotká nikoho, kdo by obraz doopravdy mohl milovat, pokud tedy nejde o umění. A dlouhou dobu to tak skutečně vypadalo. I když v dnešní době lidé randili i s umělou inteligencí tak proč ne s obrazem? Myslel tím ale spíš fakt, že Daichi se od něj nebude chtít hnout a bude potřebovat někoho, kdo se o něj bude starat. A tím vlastně odhalí i vlastní emoce a v podstatě se přizná. Mimoděk ho pobaví myšlenka na to, co by Yusuke řekl, kdyby se Daichi objevil v pokoji, až zase přijede. Viděl ten obraz, ale nevěděl nic o tom, že v něm někdo je. Možná cítil jeho jinou energii, ale to Issey taky a málem omdlel, když na něj Daichi v kanceláři promluvil. Mohl to nějak předpokládal, ale nestalo se. 

"Moje rty?" Zopakuje po něm a povytáhne obočí, protože se na něj pořád nedívá, ale pak ho doopravdy ucítí. Ten pocit ho tak moc překvapí a vykolejí, že chvíli vůbec neví, kde je a jestli se to doopravdy děje. Tohle už nemá s jezírkem nic společného. Ruce mu automaticky vylétnou nahoru, na chvíli pod nimi ucítí jeho ramena, skutečně je sevře a jak ho chce přitáhnout k sobě, dlaně mu projdou skrz a naprázdno. Musí se strašně moc ovládat, aby nevyletěl z postele a alespoň nerozbil okno. I tak se ale prudce posadí a jezírko je pryč. 

"Krucinál!!" Musí se vyventilovat alespoň nějak, i když tím Daichiho pravděpodobně vyděsí. 

"Žádná pitomá kletba mi nebude říkat, jestli něco smím nebo ne." Vyskočí na nohy a nejraději by vzal knihovnu útokem, aby tam našel nějaký artefakt, který všechno vyřeší. Jenže tam nic takového není. Zajede si dlaněmi do vlasů na spáncích a sevře je. Stojí teď zády k němu. +Tohle nejde vydržet. Nezvládnu něco, co trvá tak dlouho a vyžaduje nebeskou trpělivost.+ Říká v duchu sám sobě. Copak vypadá jako světec?

Daichi

Daichi ví, že některé věci by mohly ještě chvíli trvat. Sice je cílevědomý, ale nedává si zase nějaké přehnané cíle. Rád by, kdyby se mohli alespoň trochu dotknout a ono i ten hlavní důvod je trochu někde jinde. Pousměje se, když cítí zatnutí svalů a přebírá si to tou nejlepší možnou cestou, tedy tak, že se Issey musí trochu krotit, aby nebylo tolik vidět, jak moc se mu to líbí. Tu reakci by si ale vážně užil. +Nespěchej na něj.+ Napomene se v duchu, protože někdy byl zase až moc netrpělivý a mohl by ho tím vyděsit. To vážně nechce. Uvědomuje si, že je pořád jen duše uvězněná v obraze. Někdo by mohl říct, že pokud se zhmotní přijde o nekonečný život, ale on si moc dobře uvědomuje, že mu bude stačit jeden obyčejně dlouhý. Z toho svého si zase tak moc neužil. Uchechtne se krátce, když na jeho slova o romantice přijde jen obyčejná odpověď. Je mu jasné, že na západy slunce a podobné věci nevypadá, ale má to rád. Umí se utrhnout ze řetězu a zároveň se klidně bude vodit po městě nebo kolem lesa za ruku. Líbí se mu obě možnosti. Spokojeně vydechne, jakmile mu Issey řekne, že se ho nemůže dotknout špatně. Je to další znamení, že by jistá náklonost mohla být opravdu vzájemná. Uvnitř své hlavy cítí rostoucí pocit spokojenosti. Snaží se nedát najevo, jak moc čeká reakci na svoje vyznání. První přijde jen souhlas a ujištění, že o tom Issey ví. To je taky dobře, protože mu tím dává najevo, že proti tomu nic nemá. Jinak by se ohradil podle něj docela rázně. V mezičase si užívá doteky, které mu byly tak dlouho odepírány. 

"Jsem rád, že mě v něm nechceš nechat." Dodá ještě, aby bylo jasné, že svá předešlá slova myslel opravdu vážně. 

"I kdybys myslel na sex, nevadilo by mi to." Uculí se pro sebe. jsou věci, které si prostě nedokáže odpustit. On sám na něj myslel taky, ale uvědomuje si, že to nebude tak jednoduché. Je to ale příjemný pocit vnímat náklonost člověka. Dlouhá léta byl přesvědčený o tom, že by jeho jako obraz nikdo mít rád nemohl. Jenže se to nejspíš děje a dává mu to naději na mnohem lepší budoucnost. 

"Ano, tvoje rty jsou momentálně všechno co si troufám chtít." Pošeptá mu ještě, aby ho ujistil, že se nepřeslechl. Užije si jemné první prolnutí a hned po něm další. Je to neskutečné, jak moc dobře jeho rty chutnají a jaký je pocit, to udělat. Jeho celé tělo začne příjemně hřát, jak kdyby začínalo mít fyzickou podobu a dostávalo postupně teplotu lidského těla. Cítí, jak jím začíná proudit život a je to, jak kdyby se mohl poprvé nadechnout. Ani za nic se toho pocitu nechce vzdávat a taky přestává přemýšlet, co by se mohlo stát. Dokonce ucítí Isseyovy ruce na svých ramenou, ale pak to všechno jako mávnutím proutku zmizí. Trvalo to jen chvíli, ale v něm to pobudilo mnohem víc. Teď už ví, že se prostě nevzdá a společně to zvládnout. V jeho očích se sice objeví jisté zklamání, ale taky mnohem víc odhodlání. Najednou ale přijde o blízkost Isseye a to mu vadí mnohem víc. je mu líto, že ho to tak rozzlobilo, zároveň ho ale těší, že to taky moc chtěl. Neubrání se malému uculení, když zmíní kletbu a očividně mu nedělá dobře, že to nemá v rukou. 

"Ale no tak." Prohodí smířlivě Dai. Je jasné, že teď na něm nemůže tak zostra jako předtím. Pomalu se taky narovná a v podstatě vstane, aby došel k němu. Trochu nakloní hlavu na stranu a nepřestává se usmívat. 

"Zlobíš se podruhé a předtím jsi myslel že to dneska nepůjde." Snaží se ho uklidnit. 

"Víš, co to pro mě znamená dostat po staletích pusu. Nádhernou pusu." Možná trochu přehání s tou dobou, ale už i přestal počítat, jak dlouho to je. 

"Dneska jsi dokázal něco, co ještě nikdo od té doby, co jsem uvěznění v tom pitomém rámu." Chce, aby ten krok kupředu viděl jeho očima. 

"Cítil jsme teplo a své lidské tělo, opravdu ano." Snaží se mu popsat, jaké úžasné to bylo. 

"Trénujeme první den a asi půl hodiny." Připomene mu ještě další fakt. Pak ho ale něco napadne a hravě mu zasvítí v očích. 

"Ale pokud máš takový docela podstatný problém..." Odmlčí se na chvíli a s cukajícími koutky se podívá k místům, kde skoro byla jeho dlaň. 

"Klidně ti řeknu, co máš dělat a věř mi, že z tebe nepsutím oči." Snaží se ho trochu dostat z té příšerné nálady. Asi už nemají tolik času, ale on sám by to klidně zkusil.

"Už jsi přišel na to, že popisy mi jdou a šeptání taky." No co, sice to nebude doopravdy, ale užil by si to a podle něj vlastně oba dva.

Issey

Vážně se bavil těmi jeho na oko nevinnými poznámkami, které ale všechny směřovaly do ložnice. Daichi se snažil vypadat nevinně, jak jenom mohl, ale ten jeho absťák byl obrovský. A byl to vůbec absťák nebo bude takový celou dobu? +To by ses mohl pěkně zapotit, aby byl spokojený.+ Řekne pobaveně sám sobě, ale jeho slova vezme především tak, že se nemusí bát sdělovat svoje myšlenky a touhy, které by chtěly zacházet dál, protože se mezi nimi rýsuje vztah, který to umožňuje. Ne proto, že mu jde jenom o to a Daichimu to náhodou nevadí. Nevěří mu ani slovo, když mu říká, že jeho rty jsou všechno, co by zatím chtěl, ale je to roztomilé. Tedy do chvíle, než ho chce obejmout a kletba mu připomene, že to nejde. Nečekal, že ho to tak strašně moc vytočí, ale děje se to a nejde tomu nijak poručit. Z Daichiho se rychle stává jeho slabina a nikdo na to nesmí přijít. Kdyby jenom dovedl cítit, co se s Daichiho tělem začalo dít, možná by tolik nevyletěl. Kdyby jenom mohl tušit, že uvnitř sebe začíná cítit teplo, možná by ty ruce opatrně svěsil zase dolů a ještě se to pokoušel vydržet v naději, že se přece jenom zhmotní celý, ale některým věcem člověk nedovedl poručit a byly prostě příliš intenzivní. Už stojí na nohou, když na něj Daichi promluví a když se po něm ohlédne, stojí vedle něho. Vypadá jako jindy, dokonce docela spokojeně a vlastně má pravdu. Udělali dneska obrovský pokrok, ale on je netrpělivý a chtěl by všechno hned. Místo aby sám sebe, je oba, pochválil, zlobí se, že se to nepodařilo. 

"Já vím." Řekne mu, když se trochu uklidní a opanuje. Pookřeje mnohem víc, když mu se ho Daichi zeptá, jestli tuší, co to pro něj s tou pusou znamená. Ne, na tohle nemyslel a když mu to takhle připomene, je to vážně moc hezké. A tak se konečně zase upřímně usměje tím svým roztomilým způsobem. 

"Tak nádhernou? Neříkáš to jenom proto, že by ti po takové době připadala nádherná jakákoliv pusa?" Dobírá si ho trochu už klidným tónem hlasu. Otočí se k němu pořádně čelem, když mu řekne, co přesně cítil. Zdá se to neuvěřitelné. 

"Myslel jsem si, že tě obejmu. Nečekal jsem, že moje ruce projdou skrz." Svěří mu svoje pocity zase on. Pokývá hlavou, když mu Daichi připomene, jak krátce trénují, ale toho zasvícení v jeho očích si už dovede taky všimnout. +Co tě zase napadlo…?+ Zeptá se ho hned v duchu a vzápětí se to dozví. Ten se tedy vážně vůbec nestydí. Podívá se stranou a cítí, jak červená. Není si jistý, jestli je teď po ránu, nachystaný v obleku a pár chvil před tím, než bude muset odejít do práce, připravený na něco, co by si zasloužilo podle něj mnohem intimnější a hlavně časově neomezenou atmosféru. Na to, aby to udělal rychle a provokativně se prostě stydí, to bude muset přiznat jim oběma. Trochu si odkašle, ale ta představa mu zřetelně běží před očima. 

"Zkusíme to večer, až se vrátíme." Nesmete jeho návrh ze stolu, ale teď… to vážně nedokáže. Učervenal by se k smrti a pořád koukal na hodinky. A kdo ví, kam by je jejich společné snažení mohlo příště posunout? Nakonec se snídaně už ani nedotkne a on vyrazí na své domluvené schůzky. Tuší, že Daichi je po celou dobu pořád s ním, ale neukáže se a ani nemají možnost si popovídat a on celý den hypnotizuje telefon, jestli se ozve Yusuke a Hyeon-seong. Pokud ne, bude muset zorganizovat pátrací akci, protože překročí domluvenou dobu, kdy si dávají vědět. To ještě pořád nemuselo znamenat, že se něco pokazí, ale rozhodně by z toho byl nervózní.

Daichi, Yusuke

Dai je rád, že Issey bere jeho poznámky jako pozitivní. Jsou věci, které někteří neměli rádi a mohl by dost narazit. To se neděje a z druhé strany to mohl i tušit, když viděl jeho klukovský úsměv. Daichi v ten okamžik, kdy se políbí myslí opravdu jen na jeho rty, takže nelže. On se totiž ani neodvážil doufat, že by se dnes mohlo stát něco víc. Ne proto, že si nebyl jistý city, ale spíš protože jen doufal v úspěch. Každé prolnutí navíc je pro něj ta největší výhra za celou dobu, kdy byl zavřený v obraze. Pak se to skutečně celé pokazí a jemu to vážně přijde líto. Ani on nečekal, jak to Isseye moc zasáhne, ale je to vlastně příjemné, i když není rád, když se tak cítí. Potřebuje ho nutně uklidnit, protože takto by se daleko nedostali, hlavně ne při setkání s tou potvorou. Zvedne oči k Isseyovy tváři, když se na něj ohlédne. Rád by mu aspoň přiblížil, jak moc to celé pro něj znamenalo a jak se přitom cítil. Snad ho to trochu uklidní a nebude si to tolik vyčítat. 

"Víme to oba a stejně nás to zasáhlo." Odtuší na jeho slova, aby ho ujistil, že jeho rozčarování dost dobře chápe a nemá mu to za zlé. U toho se nepřestává rozněžněle usmívat. Dai docela viditelně vydechne, jakmile se objeví ten úsměv, který tak miluje...Moment?! Tohle bylo docela dost rychlé a nahlas to říkat nebude, ale asi už si to je schopný docela připustit. Uchechtne se málem nad ním protočí očima. 

"A neříkáš to náhodou jen proto, abych tě znovu pochválil?" Vrátí mu to i úroky a pak si ho celého prohlédne. 

"Neříkám to proto, byla lepší i proto, že v tom byli city." Připomene mu, co mu předtím naznačoval, když mu popisoval představu z jezírka. Zatváří se trochu posmutněle a pak přikývne. 

"Taky mě mrzí, že to nevyšlo. Ty pocity se moc ovládat nedají." Souhlasí s ním, že i jeho to zasáhlo.

"Vážně jsem se těšil, až se schovám u tebe v náruči." Tohle je ta něžná a romantická část, ale pak mu zase narostou rohy a klidně ho zkusí provokovat. Issey se červená a hrozně mu to sluší. Daichi je díky tomu jen víc v pokušení, ho přivádět do rozpaků dál. Kouká na něj pořád docela upřeně, aby ho ještě víc vyvedl z míry, i když jeho slova očividně docela stačila. U toho se nevinně culí s dlaněmi sepnutými před tělem. Tohle vlastně taky nikdy nedělal, ale teď má vážně chuť to vyzkoušet. Očekávání z jeho očí vyloženě sálá a byl by rád, kdyby Issey souhlasil a nelekl se. To by mu zase trochu napovědělo, co se uvnitř jeho hlavy skrývá. Zamrká jako panenka, když souhlasí, jen to odsune na večer. 

"Beru tě za slovo, na tohle rozhodně nezapomenu." Naznačí mu, že se z toho nevyvlékne a zamíří zpátky do kuchyně. U dveří se otočí přes rameno a znovu se nevypočitatelně pousměje. 

"Možná by sis na večer měl koupit nějakou dobrou lahev. Víš, na kuráž." Mrkne na něj ještě se smíchem a nechá ho v tom klidně trochu koupat. Nemají zase tolik čas, aby vyrazili a pak už je čeká docela dlouhý den. Sotva se vrátí domů, když se rozezní Isseyův telefon. Yusukemu s Hyeon-seongem se podařilo dostat skrze různý porost do bezpečné zóny. Nebyla to snadná cesta a vlastně byli docela často v nebezpečí, ale zvířata celkem spolehlivě odháněl Gary a lidi zase zvládl spacifikovat Yusuke. U toho učil Hyeon-seonga se bránit a ukazoval mu všelijaké nástroje, které by mohl k souboji použít. Samozřejmě počítá s tím, že si později jeden vybere, ale snažil se, aby měl přehled. 

"Ahoj, příteli." Prohodí Yusuke s nádechem pobavení v hlase. Nechce ani používat jména, jen pro jistotu. 

"Musím říct, že dovolená se vydařila, až na to počasí. Už i řeky jsou docela rozvodněné." Stěžuje si naoko, aby Issey poznal, kde přesně jsou a kam míří. V této části světa mají několik útočišť a díky zmínce o vodě pozná, kam mají namířeno. Nechce pořádně mluvit, dokud nejsou na místě a dokud nebude schopný přes počítat zkontrolovat zabezpečení signálu. 

"Ještě tak dvě hodiny a budeme na místě. Daří se nám i pokročit ve všech ohledech, budeš koukat, až se uvidíme." Povídá si sním jako starý známý a u toho vychvaluje Hyeona až do nebes. Ukázal mu totiž o trochu víc věcí, než umí on sám, aniž by chtěl. 

"A co tetička, už jsi byl na návštěvě?" Samozřejmě myslí Hyeonovu matku, která jim tu zatápí už nějakou dobu. U toho mrkne na Hyeho, který stojí kousek do něj a vlastně se taky trochu učí o čem mlu

vit nebo ne.

Issey, Hyeon-seong

+Zasáhlo to i tebe...+ Pomyslí si v duchu, protože se ještě oba dva navzájem ujišťují o svých citech. Daichi se dovedl ovládnout a ještě ho uklidňoval, což bylo dobře, ale taky rád slyší, že to s ním vnitřně zacloumalo podobně jako s ním samotným. Uchechtne se taky, když Daichi kontruje s tím, že to říká jenom proto, aby mohl poslouchat další komplimenty, ale hned na to dostane i jeho ujištění, že tak to skutečně nebylo a že v tom jsou city. Už to dál nerozebírá, ale vypadá hodně spokojeně a jeho oči upřímně hřejí. Jeden by si nemyslel, že do toho v jeho věku může spadnout tak snadno a navrch s obrazem… Nijak mu to ale nepřekáží a kdyby se teď jeden druhého dotkli, věděli by, že se kletba s podobnými emocemi upřímně kymácí. V tuto chvíli má kletba štěstí, že je to zrovna nenapadlo. Když Daichi začne na lítostivou notu, vážně mu vadí ho takhle vidět. Odhodlaně stiskne rty a zvedne bradu výš. 

"Schováš. Zařídím to a bude to brzy." Připadá si trochu jako když si superman trhá tričko a pod ním je jeho schovaný kostým, ale musí se to stát, jinak neví, co by dělal. Vsadí se, že Yusuke nikdy s nikým s obrazu nechodil a všechno randění má mnohem jednodušší. Když dojde na nemravné návrhy, Daichi vypadá křehce a nevinně, ale ten jeho pohled mluví vážně za všechno. Nikdy nikoho neviděl takhle zírat a ani se nezačervenat, zatímco mluvil o věcech jako on a díky tomu jeho pohledu vypadají jeho oči ještě mnohem větší. Issey si připadá, jako když prchá a on asi doopravdy trochu prchá, ale ne proto, že by to nechtěl, spíš… tohle nečekal. Bude si muset zvyknout, že jeho nový objev je mnohem odvážnější, než většina lidí, se kterými měl co do činění. Tváří se sebevědomě, když mu Daichi říká, že rozhodně nezapomene, ale jakmile mu řekne, že by si měl koupit lahev na sebevědomí, znovu zčervená a najde to ovládnout. +Spíš tě roztrhnu, jen co budu moct, jen počkej.+ Pomyslí si pobaveně. Pracovní den je nakonec delší, než čekal a jakmile je na cestě domů, nemyslí na nic jiného, než na to, že bude muset začít konat, protože Yusuke se neozval. Není mu z toho ani trochu dobře, vlastně má docela nervy, ale snaží se, aby na něm nic nepoznal ani jeho řidič. Tady v autě nic řešit nechce, takže si počká, až se za ním zavřou dveře jeho bytu a zatímco zapíná počítač a shání všechno potřebné, rozezní se jeho telefon. Dělá to milionkrát denně a stejně podvědomě ví, že je to on. Trochu v něm cukne, když skutečně uvidí Yusukeho jméno a viditelně se mu uleví. 

"Konečně…" Vydechne do telefonu místo pozdravu. Kódy jako počasí a podobná slova jasně popisují, jak se jim po cestě dařilo a díky řece se zorientuje rychle. Ví tedy, kde jsou a že jsou zdraví. Yusuke nezní jako zraněný a navíc je s nimi Gary. Upřímně se usměje, když dojde na ty pokroky. 

"Jsem rád, že se ti daří stejně jako mě." Řekne, ale tentokrát nejde o knihovnu nebo lady Maedu. Jde o jeho vztahové pokroky, o kterých Yusuke zatím nic neví a asi se bude docela divit. Rád ale slyší, že Hye je na živu a dokonce se mu daří zdokonalovat svoje nové poslání. Musí se rozesmát té tetičce. Kdyby viděl na Hyheho, tak ten zrovna protáčel očima a otáčel se zády. Tetička… 

"Ještě jsem se tam nestavil, je to horší, než návštěva u tchyně. Přemýšlím, koho bych do toho namočil, chci mít důvod rychle odejít." I on naťukává, že je tu někdo, kdo by mu mohl pomoci. 

"Vlastně… se mi to nehodí kvůli renovaci bytu. V kuchyni bude modrá." Renovace znamenala, že změnil místo pobytu a modrá jasně říkala, ve kterém městě se nachází. Zrovna nebyl ani v Japonsku, ale brzy se tam bude muset vrátit a tuhle návštěvu uskutečnit. 

"Utratím víc, než si myslíš. Brzy ti to tam ukážu." Raději se rozloučí. Tím utrácením samozřejmě myslí, jak moc se mu díky Daichimu podaří zjistit.

Daichi, Yusuke

Je vidět, že by si pár věcí ještě potřebovali vyříkat, ale z druhé strany některé byly vlastně docela komplikované, když se nemohli dotknout. Dai si uvědomuje, jak mu jistá gesta chybí a s nimi se líp věci ukazují. Nicméně to nejdůležitější asi padlo, a to je to hlavní pro tuto chvíli. Dai Isseye po očku pořád pozoruje a snaží se odhadnout, jak se kvůli tomu všemu cítí. Z druhé strany má pocit, že se uvnitř něj něco málo změnilo. Jak kdyby už nebyl jen prázdným obrazem a něco ho postupně zahřívalo. Byl by rád, kdyby na sebe měli v tomto ohledu teď víc času, ale to prostě není možné. Issey má jisté povinnosti a on to prostě a jednoduše akceptuje. Jen ty provokace...Byl vážně k sežrání, když se červenal, a tak trochu před ním utíkal. Kdo by kdy řekl že ten charismatický muž se bude takovým způsobem stydět. Dai nic takového neuměl, ale možná to jednou opravdu přijde, až budou mít svou chvilku a on si uvědomí, jak moc mu záleží na tom, aby se mu ve všech ohledech líbil. Hlavou mu pořád dokola probíhá jeho věta, na kterou jen přikývl, aby nebyl smutný, že to nešlo hned. Dál si budě jen představovat jaké by to bylo, kdyby ho mohl obejmout nebo se k němu přitulit, když ho v noci pozoruje. Několikrát to i udělal, ale Issey samozřejmě nic necítil, i když vedle něj Dai ležel. Ano, líbil se mu od samého začátku a velmi rychle to přerostlo v něco víc. už jen to, jak mu slibuje, že to dokáže. Věří mu, opravdu ano. Dai ho celou dobu během dne doprovází, i když se neukazuje. Vidí na něm, jak nervózní je a zlobí ho fakt, že mu nemůže pomoct. Kdyby jen tušil, jak se spojit s Garym, protože nebyly úplně obyčejné věci, které byly běžné. Jenže na to zatím nepřišel a asi by s ním musel být aspoň jednou v kontaktu, což se nestalo. Občas se snaží dotknout se Isseyova ramene, aby aspoň vnímal, že je s ním ale je to stejně marné, jako při tom, kdy ho chtěl obejmout. Očividně má plnou hlavu starostí a tam už se tolik nevejde. +Bude to dobrý, uvidíš.+ Podporuje ho aspoň myšlenkou, když nemůže jinak. Je vidět, že zvonění telefonu je to nejspásnější, co mohli dneska zažít. Dai se pro sebe usměje a posune se kousek stranou, aby mu dal potřebný prostor a mohli si v klidu promluvit. Yusukemu cuknout koutky, jakmile zaslechne slovo konečně. Věděl, že bude mít Issey obavy, tak to bylo vždycky a Yu ví, že by si nemohl vybrat lepší osobu, pro kterou pracoval. Issey nikdy nebyl arogantní a vždycky si vážil života a díky tomu si vysloužil Yusukeho důvěru a fungovali spolu bez jakýchkoliv problémů. Vlastně víc než to, po těch letech už o sobě věděli první poslední a byli přátelé. +Asi jediný pořádný kamarád, kromě Garyho a hlídače.+ Proběhne Yusukemu hlavou. 

"Vidíš a já měl obavy, aby ses neměl špatně, když si tady užívám." Přebere si samozřejmě jeho slova tím správným způsobem. 

"Pak mi budeš muset říct, jak dopadly tvé volnočasové aktivity." Moc rád by věděl, co se u něj děje a s kým se teď Issey baví, když mu naznačí, že na to není sám. Dokonce u toho i trochu krčí obočí, jak zvědavý je. 

"Nebo jsi snad pozval staré známé na golf?" Zeptá se zvědavě, aby se ujistil, že to není nikdo, koho zná. Yusuke se uchechtne, když vidí Hyeho reakci nad tetičkou. 

"Určitě si najdi speciální výmluvu, bude se ti hodit. Aby ti pak po jejím obědě nebylo zle." Hraje to na popichování, ale Issey jistě ví, že tam jsou jisté obavy. Přece jen je to očividně nebezpečný soupeř a mohlo se stát úplně cokoliv. 

"Škoda, že nemůžeš počkat na nás, ale nebudu si kazit dovolenou, kvůli bolestem břicha." Naznačí mu, že se nebudou vracet, dokud nebude mít jistotu, že je Hye připravený a nezískají jistý artefakt.

"Ah, musím říct, že jsem doufal, že si tu barvu rozmyslíš." Odtuší, protože dané město pro něj znamená, že na to Issey opravdu půjde a nejspíš sám. 

"Dobře, budu se těšit. A nepřeháněj to. Znám tě, jednou bys mohl skončit na posteli." Říká mu tím, aby na sebe dával pozor. Poslední, co by Yusuke chtěl je řešit pohřeb svého jediného přítele. 

"Tak tedy pozdravuj rodinu a uslyšíme se brzy, až budu mít chuť samozřejmě." Dobírá si ho trochu, ale jde spíš o to, že se ještě musí dostat na místo a neví, jak dobře to půjde. Počká si na jeho slova a pak zavěsí. Daichi se zdánlivě opírá o rám dveří a usmívá se. 

"Je dobře, že jsou v pořádku." Prohodí s upřímnou úlevou.

Issey, Hyeon-seong

Těžce si povzdechne, když Yusuke zmíní, že si užívá a on by mohl stejně. Kdyby jenom věděl, jak by si užívat chtěl a nemůže. Je to jakou koukat na mořskou pannu za sklem akvária. Buď za ní skočíte a utopíte se nebo si můžete tak maximálně pomoct sami. 

"Jedině, když mi řekneš, jak dopadly ty tvé." Odvětí mu vlídně, ale s tím, jak má plnou hlavu Daichiho, nutně ho musí napadnout, že by Yusuke jenom netrénoval, ale věnoval by se tomu kouzelnému mladíkovi ještě trochu jinak. Konečně… moc dobře věděl, jak to má Yusuke se ženami, jenom nepředpokládal, že by skočil na každého, kdo projde kolem něj. Nemuseli si v tomhle ohledu do oka padnout ani trochu a možná by to pro jejich práci bylo lepší. Navíc byl ten hoch proti Yusukemu strašně mladý a těžko říct, jestli je na něm něco, co by mu mohlo imponovat, ale pokud ano… jsou sami v džungli… no… aby se vůbec naučil něco jiného, než to, co už Daichi mistrně ovládá. Tiše se zasměje těm starým známým. 

"Tak trochu to jsou staří známí. Staří jsou docela dost. Znáš ten pocit, když máš někoho znát celé věky, ale nikdy dřív sis ho vlastně doopravdy nevšiml?" Teď nemusí mlžit ani trochu, tohle stejně nikdo neuhodne. Při svých slovech se ohlédne přes rameno tam, kde je teď Daichi a provokuje ho pohledem. Jen ať klidně slyší, že se o něm baví a co o něm říkají. Je to vlastně zábavné. 

"Po jejím obědě mi bude zle, i kdybych se na něj jenom díval. Tak už to s ní chodí. Někdy si říkám, že by zkazila i donáškovou službu." Ušklíbne se a Hye se na druhé straně rozesměje. Nikdy se lady Maedě takhle okatě nesmál, ale tady může. Yusuke nemá svého šéfa vyloženě nahlas, ale stejně je to slyšet, když stojí blízko něj. 

"Rád bych na vás počkal, ale to jídlo tak dlouho nevydrží a donutila by mě to sníst i zkažené. Budu se tam muset stavit co nejdříve, i když bych byl raději, abys všechno snědl." Zazubí se. Samozřejmě, že by na něj tenhle úkol nikdy nehodil. Yusuke by byl schopný do toho vosího hnízda strčit celý nos, ale bude lepší, když se tam pod nějakou záminkou zastaví sám a vyšle svého nevšedního špióna. Tiše se zasměje té barvě města. 

"Však mě znáš, jinak to ani nešlo." Odtuší měkce. Vlastně je uvnitř rád, že se o něj Yusuke tolik bojí. 

"Ne, že bych ti nepřál dovolenou, ale těším se, až se zase uvidíme." Řekne mu upřímně. Yusuke směruje rozhovor k rozloučení a on při něm nenadále ožije. 

"Na posteli bych vlastně skončil docela rád." Řekne a hned se chytí dlaní za pusu, protože kdyby Daichi mohl, tak ho určitě minimálně znásilní. Zase se po něm ohlédne a jistě, že se sem dívá. Naznačí mu rty Nic neříkej. 

"Ty se měj taky dobře. A… oba dva víme, že kdybych to nevypnul, chuť bys měl pořád." Oplatí mu přátelské šťouchnutí. Když byli spolu, byli schopni ignorovat svoje okolí celé hodiny. Kdyby oba dva někoho měli, jejich polovičky by je asi zabili, pokud by si nerozuměli stejně dobře. Pak už je čas hovor zavěsit. I tak byl delší, než by bylo vhodné, ale nemá z toho špatný pocit. 

"Pojedeme za ní co nejdřív. Na zítra objednám letenky zpět do Japonska. Víš proč? Chci ji mít z krku, abys pak už nemusel procházet zdmi." V očích se mu blýskne. Bylo by dobré, kdyby to Daichi uměl napořád, dostali by se kamkoliv a kdykoliv, ale nic se nemá přehánět. Nic se nemá donekonečna zneužívat a už vůbec ne někdo, do koho jste se zamilovali. Takže to udělají pouze jednou a pak bude čas Daichiho vysvobodit. Chce pracovat na té kletbě, včera bylo pozdě. Jeho oči změknou, když Daichi upřímně řekne, že je rád, že jsou v pořádku. 

"Ano, já taky. Ulevilo se mi a vlilo mi to do žil novou energii s ní bojovat. Takže ji vyzvu hned, jak se moje boty dotknou podlahy na letišti." Usměje se vítězně. Pak už je čas na jeden jistý večer…