Ji-hoon x Felix - Tohle je místo a svět, ve kterém žiji a jsem tu nejčastěji. - část 4.

(bistro)

Felix

Felix sám moc nepřemýšlí nad tím, kolik zkušeností s vážnými vztahy má. Tedy spíš nemá. Věří tomu, že jim dvěma to půjde. Doktor vypadá, že taky moc na dlouhodobé a vážné známosti nebyl. Ne, nemyslí si o něm, že by byl přelétavý, ale vnímá, že spíš žil pro práci a podle něj to málokdo snesl. Jemu to rozhodně vadit nebude, tedy do doby, kdy nezačne mít pocit, že to s ním Ji-hoona nebaví, a to se podle něj nestane. V jistých ohledech si podle něj vyhovují víc, než by se na první pohled mohlo zdát a taky bude mít výhodu v tím, že když se mu něco nebude líbit, řekne mu to na plnou pusu. Felixovo sebevědomí mu v tom dost pomůže. Nakloní hlavu na stranu, jakmile doktor zmíní shovívavost a u toho už se usmívá. 

"Neměj strach, jakmile se mi něco nebude líbit, budeš první, kdo to bude vědět." Ujistí ho, že rozhodně nebude mlčet a tiše trpět. 

"Ale jdu do toho s tím, že žiješ prací a já jí jednou chci žít taky." Ukáže mu část ze svého pohledu na celou situaci. 

"A jakmile budeš v práci moc dlouho budeš mě zanedbávat, tak si pro tebe dojdu a za plášť tě dotáhnu na nejbližší trochu soukromější místo." Nastíní mu, co by se mohlo dít, kdyby na něj až moc zapomínal. Ne, ze sálu a od složité operace by ho netahal, ale hned po tom ho klidně ukradne a vrásky mu to dělat nebude. U stolu na něj klidně vyplázne špičku jazyka, když ho napomene a vzápětí se ušklíbne. 

"Pořád jsem v pubertě." Připomene mu svůj věk, i když to tak úplně pravda není. To však neznamená, že to s ním bude mít doktor jednoduché. Stejně se nakonec narovná, nechce se vůči kuchaři chovat špatně. Ji-hoonovi to vrátí později, to mu rozhodně nezapomene. 

"Aa tak to máme společné, prostě problémové děti." Zatváří se nadmíru pobaveně. On měl problémy už od školky. Nikdy dlouho nevydržel na místě a musel pořád zkoušet nové věci. Neuměl se moc smířit s nudou a zadanými úkoly. Většinou vymyslel něco, co se moc nehodilo. Na slova o rodině přikývne. Někdy si prostě její členové k sobě nenajdou cestu, protože jsou moc odlišní anebo příliš stejní. U něj to taky mělo své mouchy a jednou ho to asi bude mrzet, ale teď to tak nevnímá. 

"Myslíš, že jsi pro ty dvě byl příliš moc..." Zamyslí se, jak to říct.

"Svůj?" Napadne ho docela vhodné slovo. 

"Tak dobře." Usměje se roztomile na jeho přípitek a přiťukne si s ním. 

"Byl jsi s žoldáky? S těmi co věc dělají čistě za peníze pro kohokoliv?" Je vidět, že tohle téma ho zajímá, ale ne proto, že by to někdy chtěl dělat. Spíš je to obvyklý zájem kluků o podobné věci. 

"A to tam všichni byli takový jako on?" Narazí na Yusukeho chování, které některým prostě chvílemi leze na nervy. 

"Muselo to být hodně náročné dělat doktora v zemích, kde operuje armáda. Viděl jsem záběry a ani si nedokážu představit, jaké tam mohly být podmínky." V jeho očích je vidět obdiv a zároveň touha to taky jednou zkusit. Podle něj se v podobných stresových situacích naučí úplně nejvíc a pokud to nezvládne, tak na to nemá. I když na to nevypadal, uměl na sebe být hodně přísný a uměl docela dost dřít, když něco opravdu chtěl. Samozřejmě to doteď dělal tak, aby to nikdo nepoznal. 

"To chápu. V tu chvíli neexistuje nic jiného, než zraněný." Je vidět, že se mu ještě něco prohání hlavou, ale zatím si to nechá pro sebe. Chvíli se taky snaží představit si, jaké by to mohlo být. Podívá se na něj a usměje se, když mu odpoví, jak nejspíš mohl čekat. V tomhle je vlastně docela jeho krevní skupina. Rád objevoval nová místa a vždycky se hned těšil na další, i kdyby to mělo být pracovně. Dřív měl v plánu dál fotit a díky tomu se podívat na různá místa. Mohl si dovolit cestovat, rodiče by mu to zaplatili, jenže on měl rád jistou nezávislost, kterou by tím získal. Je vidět, že by se dál ptal na hromadu věcí, ale neví, s čím začít. Je toho tolik, co o doktorovy ještě neví a moc by chtěl. 

"Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak bys chtěl žít do budoucna? Víš s někým? Nebo sis myslel, že takto budeš fungovat do konce života?" Felix sám si myslel, že si dlouhé roky bude jen užívat, hlavně se nikde nevázat, ale osud to zařídil jinak. Je docela zvědavý, jak to měl Ji-hoon a jestli chtěl podobně, docela šíleně žít až do doby, než bude moct. Možná se v tom moc vrtá, ale nemůže si pomoc. V tu samou chvíli před ně postaví jídlo a on poslušně poděkuje kuchaři. Vypadá to vážně skvěle. 

"Dobrou chuť." Popřeje mu a konečně si taky uvědomí, jak moc velký hlad vlastně má.

Ji-hoon

Ji-hoon se napůl ušklíbne a napůl usměje takovým tím svým způsobem, když mu Felix slíbí, že bude první, kdo bude vědět, že je něco špatně. To bylo samozřejmě dobře, ale nepochyboval o tom, že Felix měl dost velkou vyřídilku na to, aby si něco nechával pro sebe nebo to nejdřív diskutoval s přáteli. Líbilo se mu, že Felix bere jeho zaměstnání vážně a že to sám chce mít stejně, ale měl pravdu. Nemohli kvůli tomu potom zanedbávat sebe navzájem. Usměje se představě věčně plné nemocnice a snahy jich dvou najít místa, kam nikdo nechodí a zároveň být dostatečně po ruce, kdyby se něco dělo. Nemohli si dovolit, aby se jejich vztah veřejně propíral, ale věřil jim oběma, že to ukočírují. Kde kdo by se mu vysmál, že je to nesmysl a že to nejde, ale někdy přece jenom uvažoval spíš jako šílenec než jako realista. 

"Tvoje puberta nám v jistém smyslu vyhovuje oběma." Neodpustí si poznámku a jiskření v očích. Puberťáci mají rozlítané hormony a chuť pořád a to je pro něj přece plus. Tiše se zasměje tem jeho problémovým dětem, ale tak nějak to doopravdy je. Alespoň se oba dva dobře učili a nakonec z nich něco je. Nejsou žádní paraziti na společnosti, spíš naopak. Zamyslí se nad otázkou toho, jaké jsou vlastně ženy v jeho rodině. Jeho matka a sestra… dokonce se u toho podívá někam nahoru, než se vrátí pohledem zpět k němu. 

"Ano, myslím, že jsi to vystihl. Obě jsou tradiční, záleží jim na tom, co si v ulici kdo myslí a podle nich jsem měl být normální doktor, nevyčnívat, mít ženu a dítě. To neznamená, že mě nemají rády, ale většinu času si vlastně nemáme co říct. Vnímal jsem, jak moc matku stresuje, když ví, že jsem v nebezpečí nebo někde mimo zemi a tak jsem jí to prostě přestal říkat. Nemohla mě změnit ani mi to zakázat a tak jsme se přestali stýkat. Ví o mě z novin nebo televize, zavolám jí na Vánoce a k narozeninám a svůj stálý a spořádaný život má v mojí sestře." Možná to tak celé nebylo, možná dělal jednu z největších chyb svého života, když se k nim takto choval, ale neuměl to vnímat jinak. Byl typický muž a ohlížet se neuměl vůbec na nikoho. Teď se bude učit ohlížet na Felixe, ale Felix po něm nikdy nebude chtít, aby byl většinově normální. Téma žoldnéřství je možná zajímavější. Usměje se a přikývne. 

"Jo. Jednu dobu mi nějak vadilo, kolik beru za to, co umím a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to není důležité." Měl svoje telecí léta jako kdokoliv jiný. V té době byl hodně arogantní, myslel si, že je nejlepší a že má za to brát obrovské peníze. Jenže o tom to nebylo. Tiše se zasměje, když dojde na Yusukeho povahu. 

"Ano a ne. Chlapi jsou tam různí, někdy hodně divní. V něčem podobní a v něčem se mu nepodobá nikdo. On je světová špička v tom, co dělá. Všechno svoje chování si může dovolit." Řekne bez obalu. Přikývne na složitost té práce. 

"Složité je i to, že se tě armáda snaží ovlivnit, kam máš jít první nebo kam nemáš chodit vůbec. Co máš vidět a vědět." Asi oba zapomínají jíst. Pokud by tam měl Felixe někdo vzít, tak on. Nemusel dělat to samé, ale mohl být někde, kde se operovalo v terénu a on by dohlížel. Upraví svůj posed. 

"Myslel jsem si, že tak budu fungovat do konce života. Nikoho jsem nehledal a nemyslel jsem si, že je možné, aby mě někdo zaujal. A pokud ano, že nebude možné, aby mě chápal a byl v pohodě s tím, co dělám a jaký jsem." To je pro Felixe vlastně obří kompliment. Chvíli je mezi nimi ticho, aby to snědli teplé a pivo vypili studené. 

"Není to fér, že tě uvážu k sobě, když jsi sám neprožil to, co já." Nebojí se, že by Felix odešel, jenom… to prostě myslí upřímně. 

"Udělám pro tebe cokoliv, vezmu tě kamkoliv." Netrpí strachem, věří sobě, že ho ochrání. Kdyby ne, umřel by na místě s ním, jako Romeo a Julie. +Ne, to nahlas neříkej, hrozně by se smál.+

Felix

Felix periferně vidí ten jeho úšklebek a musí se tomu usmát. Vlastně docela čekal, že způsobí takovou reakci a je znát, jak moc ho baví Ji-hoonova povaha. V tomto ohledu si taky vlastně dost vyhovují. Sám už si je docela jistý, co chce a co u něj v životě nemá místo. Změnil svůj pohled poměrně rychle, z druhé strany tu jisté náznaky byly vždycky, jen potřeboval dostat ten správný směr a ten mu ukázal doktor. Ohlédne se na něj a spokojeně se zazubí. 

"Neboj, nechám si ji svým způsobem ještě hodně dlouho. Možná až do doby, než začnu senilnět." Vtipkuje bez mrknutí. Samozřejmě budou oba dva i ve stáří naprosto dokonalí a sexy a jeho povaha tu bude pořád, ale klidně na to téma bude vtipkovat dál. Pozoruje ho docela nenápadně, jak moc přemýšlí nad tématem, které načali ohledně jeho rodiny a je mu jasné, že teď trochu rekapituluje celé dosavadní působení ve své rodině. Felixe tohle zatím netrápilo ani v nejmenším, ale podle něj ho to taky jednou dožene. Vyslechne si ho až do konce a pak přikývne. 

"Podle mě bys nebyl tak dobrý, kdyby ses stal tím, jakého tě chtějí. Právě to, jak k věcem přistupuješ z tebe dělá nejlepšího doktora. Věříš vlastnímu úsudku a nebojíš se prosadit si svůj názor. Podle mě tohle dělá hodně. Dobrých doktorů je moře, ale ty patříš mezi nejlepší." Není to tak, že by mu chtěl mazat med kolem pusy, jen mu chce ukázat, jak to celé vidí. 

"Je ale fajn, že má někoho, kdo ten život žije. Pro rodiče z naší země je to důležité." Ano, to chápe i někdo takový, jako je Felix. Pro jeho rodiče jsou to sourozenci, které má. Ne všichni, ale světlé výjimky tam jsou. Felix mezi ně prostě nikdy nezapadal. To měli taky s JK společné. Podívá se na něj zvědavě, jakmile začne mluvit o době u žoldáků. 

"Možná není, ale je to určitě dobrá zkušenost, která se hodí." Zhodnotí to rovnou. Ne, nikdy by ho nenapadlo doktora za to odsuzovat. Málem by protočil očima, když Ji-hoon zmíní, že si Yusuke svoje chování dovolit.

"No jo, možná osvobodil svět, ale stejně je to svým způsobem pitomec." Možná se vtipkování nehodí, ale stejně si to nemohl odpustit, pořád je mu tolik, kolik mu je a podobné věci prostě umí. 

"Do armády bych asi nemohl, to říkám rovnou." Rozhodně ne jako voják, při prvním rozkazu by vedoucího poslal do háje. 

"Musel by mě asi někdo hodně krotit, abych nebyl drzý a upřímný." Bere to jako vtip, ale asi by vážně takový byl. Občas měl s autoritou problém, hlavně když měl pocit, že by měl něco dělat úplně zbytečně. Znovu se na něj od jídla podívá, protože tohle je téma, které ho teď zajímá asi nejvíc. Protože jde prioritně o ně dva a o to, jak na celý jejich vztah Ji-hoon pohlíží. Trochu se rýpe v jídle, protože to víc poslouchá, než aby vnímal svůj hlad, který má snad pořád. Usmívá se, když mu říká, jak nikoho nehledal a on sám to celé změnil. To se vždycky krásně poslouchá a podle toho, jak ho zná ví, že je to pravda. 

"Miluju to, co děláš a kým jsi." Prohodí nakonec, když se mu upřeně podívá do očí. Prostě to říct musel a už si toho řekli tolik, že je to jen třešnička na dortu. 

"Je to fér, protože jsem si to sám vybral. A jsem dost tvrdohlavý na to, abych to dotáhl do konce. Navíc jsem to já, kdo si tě vybral víš." Koutky mu cukají, ale myslí to vážně. Možná úplně neví, co ho čeká, ale nemyslí si, že se stane něco, co by ho donutilo si to rozmyslet. 

"Víš, měl jsem vždycky všechno, co jsem chtěl, ale teď mi stačí jen jediná věc..." Odmlčí se na moment a pak na něj mrkne. 

"Chci jen být po tvém boku, dokud o to budeš stát. Nic jiného nepotřebuju." Samozřejmě myslí vzhledem k jejich vztahu. Jinak chce od života vážně hodně a bude to stát ještě dost práce.

"Z druhé strany nám to jen tak nezevšední." Odhalí mu, and čím přemýšlí. 

"Budeme mít tolik práce, že na podobné nesmysly nezbude čas. Musíš mě všechno naučit a já musím vystudovat. Pak hromada stáží a práce v terénu." Začne se znovu rýpat v jídle a pomalu likviduje všechno, co má před sebou. 

"Docela mě zajímá i klasická verze humanitární pomoci. Tam jsou taky doktoři potřeba, i když to tak akční není. Stejně bych tím aspoň jednou prošel." Je to asi zvláštní, že mladý kluk jako on nad podobnými věcmi přemýšlí. Jenže mu to samo vyvstalo na mysl a očividně nemá problém se mu s tím svěřit.

Ji-hoon, Doo-hyun

"Žádného normálního chlapa puberta jen tak neopustí a ty, co ano, jsou nakonec nudní." Souhlasí s ním. Poslechne si, co si Felix myslí o tom, co mu řekl o své rodině a pokývá hlavou. Má samozřejmě pravdu, ale tohle jeho matka ani sestra nejspíš nemohou nikdy pochopit a on to po nich ani nechce. Nemohou vidět věci úhlem pohledu, jakým oni dva, jsou prostě moc jiné. Kromě toho by možná jim oběma stačilo, kdyby byl obyčejnější a ne tak slavný, protože by nebyl excentrický, ale to prostě nebyl on. Vlastně by se s tím měly smířit ony! A je zase u toho. Nakonec stejně dojde k názoru, že chyba není v něm a tak to bylo vždycky. S tím podobné myšlenky nechá plavat a odkývá Felixovi ten zbytek o tom, jak je dobře, že má máma někoho, koho si přála a vlastně už to ani moc neposlouchá. To byl projev jisté arogance vůči matce a sestře, prostě mu to bylo většinu času fuk. Možná ho Felix jednou naučí, co je důležité v tomto ohledu, ale zatím to asi měl sám dost podobně. Bylo hezké, co si o něm Felix myslel. Viděl ho v lepším světle, než ostatní. Zakucká se pivem, když dojde řeč na Yusukeho a Felix řekne, že je pitomec. Vytáhne obočí nahoru. Vlastně se o něm zase tolik nebavili, ale bylo to celé kvůli JK? 

"Hej, je mi v mnoha věcech vážně podobný, jak to, že mě miluješ a on je pitomec?" Na oko to přehrává. No dobře, je rád, že je, protože jinak by hrozilo, že se Felix bude ohlížet po něm, ale stejně. Pousměje se, když dojde na armádu a na to, že by Felix poslal velitele do háje. Podle něj by to tak nebylo. Tam už zkrotili jiné vlčáky a hlavně ta atmosféra… nějak vám to nedovolí. Povídání pokračuje a Felix mu nakonec řekne, že miluje jeho i všechno na něm. Vypadá velmi upřímně. Vrátí mu stejně upřímný úsměv a jeho oči jsou klidné a hřejivé.

"Zapomněl jsem." Řekne vlídně, když mu Felix připomene, že to on si vybral jeho. Poslouchá jeho další ujištění o tom, že to celé není tak, že by mu Ji-hoon ukradl život a tak přikývne a vezme to jako fakt. Nebude se tím trápit. 

"Myslíš něco jako lékaři bez hranic?" Upřesní si. Ano, tam se dalo jezdit kamkoliv. +Nuda??+ Pro něj už asi ano, ale samozřejmě, že by jel. Nechce kysnout jenom na oddělení. 

"Hodně tam toho uvidíš a je tam hodně hezkých zdravotníků…" Udělá obličej a ano… už žárlí. To ani netrvalo moc dlouho. Ale když nepojedou společně? Na několik měsíců? Radši všechno dojí a dopije a zaplatí. Ještě se mu nechce domů. 

"Projedeme se?" Po řece jezdili i noční lodě, které fungovaly jako takové autobusy. 

"Svezeme se kus do města a pak zase zpátky?" Napadne ho a už míří na molo. Rád se díval na vodu a noční světla všude kolem a teď v noci zase tolik cestujících nejezdí. Okolo nich pomalu pluje párty parník, na kterém to pěkně žije. 

"Divím se, že se jich polovina neutopí." Okomentuje to. Je to tam zábava, ale je tam hodně alkoholu a někdy dost divočina. Brzy jsou na palubě lodi a vítr jim čechrá vlasy. Je tady docela zima. Město žije celou noc, takže je vždycky kam jít nakupovat nebo si něco dát. Někde bude nějaká oslava, festival nebo jiná akce… 

"Jste trochu divní." Ozve se nečekaný hlas vedle nich. Ji-hoon sebou nepokrytě trhne. Má dojem, že tenhle hlas už někde slyšel a dojde mu, že hledí do obrýleného obličeje… 

"Doo-hyun??" Vypadne z něj, jako by viděl ducha. Doo-hyun vypadá pořád stejně netečně a mohl by se buď nudit nebo odpalovat loď trhavinou, vyšlo by to nastejno. +Pak, že já jsem autista.+ Čeká, že Doo něco řekne, cokoliv, třeba, co tady dělá a kam jede, ale ten zarytě mlčí a hledí na ně, jako by vysvětlení měli podávat oni. Ve skutečnosti jede za Kagamim, jsou pořád jenom na farmě a dneska je u parku pouštění lampiónů přání.

Felix

Felix se jeho prohlášení upřímně zasměje a rozhodně přikývne. 

"To nebude v žádném případě náš problém." Má v tom okamžitě jasno, protože oni dva budou úžasní až do konce svých životů a možná ještě dál. Zdá se, že si rozumí i v názorech na Ji-honovu rodinu, protože snad i dokáže vyčíst ve výrazu jeho tváře, co si myslí. Vidí to sebevědomí a rozhodnost a tím je vše dané. On to měl dost podobně, i když na to vlastně ještě neměl věk. To mu ani v nejmenším nevadí. Má se rád přesně tak, jak se teď chová a jak vystupuje. Možná až na ty problémy, ale kdyby je neměl, nedostal by se na farmu a nepotkal by doktora, takže je vlastně všechno v pořádku. Teď už nemá důvod dělat vylomeniny, musí se soustředit na daleko důležitější věci. Samozřejmě mezi to nepočítá věci, které se budou dít za zavřenými dveřmi, tam si to užijí pěkně po svém. Kdyby jen tušil, že má Ji-hoona něco učit, asi by se tomu teď upřímně zasmál. jednou to tak možná bude, ale v tomto je typický na svůj věk. Rodina ho netrápí a nemyslí si, že je kdy bude potřebovat. Podívá se na něj pomalu, jakmile narazí na Yusukeho a jistou podobnost mezi nimi. 

"A jak moc bys to chtěl vědět?" Provokuje ho se svým nejdokonalejším svůdným výrazem, jaký svede. 

"U tebe to všechno zapadá do sebe. U něj mi některé věci prostě překáží. Víš..." Odtuší svým hlubokým hlasem a je jasné, že s ním pořád ještě flirtuje. 

"Do tebe jsem se zamiloval na první pohled." Doplní, protože nechce, aby měl jakékoliv pochybnosti. To byla věc, která podle něj do vztahu prostě nepatřila. Ani neví, proč si to myslí, ale sám by nebyl rád, kdyby si byl v čemkoliv nejistý. K armádě už se nevrací. U toho měl prostě svůj trochu telecí názor na věc a byl o něm přesvědčený. Samozřejmě je dost pravděpodobné, že by změnil názor, ale zatím mu to nestojí za to, aby o tom víc přemýšlel. Uculí se nad jeho poznámkou, že na to zapomněl. Kdyby to nechal na doktorovi a dost by se nesnažil, podle něj by to prostě nedopadlo. Možná ano, ale asi až na konci jejich pobytu. Možná taky proto ho to od začátku tolik bavilo, konečně měl pocit, že se musí snažit a nepadlo mu všechno hned do klína. 

"Ano, zrovna to jsem myslel. Myslím, že by mi to taky prospělo a dodalo další pohled na svět." Takto to má zatím usazené v hlavě. On sám měl vždycky všechno, ale chtěl vidět ty, kteří takové štěstí neměli a pomoct jim. Je rád, že mu to Ji-hoon nehodí na hlavu a naopak řekne, že by se tam mohl hodně naučit. Trochu se narovná, jakmile to vypadá, že by mohl žárlit. 

"Spousta mladých kluků hm?" Nenechá to jen tak. 

"Vážně si myslí, že bych se kdy mohl otočit, za někým jiným, když mám tebe?" Nakonec ho nenechá trápit dlouho a ujistí ho, že má své velké oči jen pro něj. Kývne, když mu nabídne romantický večer. Jakmile jsou na lodi a je vedle něj, užívá si pohled na noční město a zároveň se ramenem opírá o to jeho. Těší se s ním domů, až si budou moci být mnohem blíž a zároveň si to užívá. Taky sebou trhne, když ho z jeho obláčku shodí známý hlas a dokonce se na něj trochu zamračí, ale ne na dlouho. Uculí se a chvíli si ho prohlíží. 

"Ale copak, kde máš svou polovičku?" Zeptá se s nádechem provokace v hlase. 

"Jestli nemá čas, tak se tě s radostí ujmeme." Použije tón, který by mohl znamenat cokoliv a ano, chce ho zkusit přivést do rozpaků, aby se netvářil, že se ho okolní svět vůbec netýká. S Kagamim k sobě zvláštně seděli. Aspoň mu to tak proběhlo hlavou, když je viděl společně na farmě. Jak kdyby Doo-hyun potřeboval vyrovnat svou povahu a najít někoho, kdo ho nenechá jen tak plynou světem, aniž by vnímal okolí. Docela dlouho si ho prohlíží, jak kdyby chtěl zjistil, co se mu prohání hlavou, než se znovu opěr ramenem o to Ji-hoonovo. Není to nějak okaté, kdyby je někdo z okolí chtěl pozorovat a zároveň je mu tak blízko, jak právě potřebuje. 

"Nějaká společná akce?" Zeptá se ještě s jistou zvědavostí v hlase. Rád by věděl, co tu dělá, protože mu nepřijde jako někdo, kdyby šel mezi lidi dobrovolně. Možná se plete, ale dost o tom pochybuje.