Felix
Vážně by chtěl vidět výraz Ji-hoona, když na jeho volání v první chvíli nereagoval. Pořád má potřebu ho trochu provokovat, aby se s ním náhodou nezačal nudit. Doktor potřeboval trochu rozptýlení, to už poznal a do toho patřilo i popichovaní, které s radostí provozoval. Dárečky by ho ani v nejmenším nenapadly, vůbec je nečekal, protože sám měl dost věcí a už poznal, že je sice hezké je mít a vybírat si jen to nejlepší, zároveň to ale není všechno. V tom si byli s jeho přítelem Jungkookem dost podobní. Sice se na venek tvářili, že jsou rozmazlení puberťáci, ale oba věděli, co od života potřebují. Ji-hoon to na něm nejspíš poznal, nebo to později zjistil, jak to ve skutečnosti je. Felix mu za to byl neskutečně vděčný. Doktor měl sice nádherný dům a Felix moc dobře ví, že by u okna dokázal prosedět hodiny, stejně je tu ale něco, nebo spíš někdo, kdo ho láká mnohem víc a taky proto se vydal za ním rovnou do ložnice. +Tady se mi bude taky spát dobře.+ Nastěhuje se mu sem zatím aspoň v duchu. Má sice velké sebevědomí, ale to neznamená, že by ho nemohli dohnat jisté pochybnosti. Tiše se zasměje, když se oba převáží k prádelníku a teď je zase na chvilku vidět, kolik mu doopravdy je. Umí docela dobře blbnout, když na to přijde a klidně si s ním večer dá polštářovou válku. Ale teď nutně potřebuje úplně něco jiného a nechce se té myšlenky vzdát. Naoko se po jeho otázce zamyslí a pak si povzdechne. "Nebyla to zrovna tahle kariéry, kterou jsem si vysnil, ale vlastně to není špatné. Budu ždímat tebe, místo rodičů, to je celkem dobrá vyhlídka. Navíc mám obličej i postavu na to být zlatokopkou." Klidně mu předvede své sebevědomí, i když to trochu přehrává, ale stejně. Nikdy se nestyděl a už vůbec se nehodlala za čímkoliv schovávat. Uvědomuje si, jak moc netrpělivý vůči němu je, ale nemůže si pomoct. Možná za dvacet let se zvládne první obléknout a jít na večeři, ale spíš ne. Když mu Ji-hoon řekne, jaké vlastnosti má ono okno, úsměv se mu stejně rozšíří. Ne, že by nutně potřeboval, aby je někdo viděl, to není jeho oblíbená činnost, ale nevadí mu ten adrenalin, který by přitom mohli zažít. Byl ten typ, který klidně natočí domácí hodně intimní video, ale ne proto, aby ho poslal dál, spíš proto, aby se na něj mohli potom podívat společně a červenat se u toho rozhodně nebude.
"Jeden skandál kapacitu jako ty nepoloží." Odpoví mu po svém a klidně se nechá odvést zpátky k nádhernému výhledu. Nakloní hlavu na stranu s příjemným úsměvem, když se k němu dostanou slova o tom, že by mohlo být čeho litovat. On nelituje ani chviličku, kterou trávili společně, ať už to bylo kdekoliv, ale samozřejmě ví, jak to myslí.
"Máme ještě spoustu let, kdy nebudeme muset litovat ani vteřinky." Připomene mu, že se nikam nechystá a že se ho doktor jen tak nezbaví.
"Už jsem si vyhlédl hezkou postel, kde bych mohl spát." Ujistí ho, že nehodlá být nikde jinde a na rodiče nemyslí ani on. Ne, že by je neměl rád, ale už si zvykl, že s ním prostě a jednoduše nejsou. Sleduje ho, jak si sundává kravatu a sám už si přetáhne triko přes hlavu, zády se opírá o okenní tabulku.
"A kdo říkal, že po večeři půjdeme hned spát? Jen si tě potřebuju trochu užít, abych to vydržel mezi lidmi. Navíc jsem na zážitky a s takovým oknem..." Uculí se s hravějším výrazem ve tváři a svou vlastní dlaní započne cestičku po těle směrem dolů. Chce mu dopřát ještě lepší výhled, než je jen pohled z okna. Nemají čas, neměl by ho dráždit, ale třeba tím způsobí mnohem lepší reakci.
"Jak dlouho vydržíš stát na místě?" Z očí mu čiší čistá provokace a pokračuje svou dlaní až k zapínání, se kterým si hravě poradí a jeho dlaň zmizí pod látkou. Je vidět, že už jeho tělo reaguje a on si k tomu dost obstojně pomáhá. Dráždí ho pohled na Ji-hoona, který je pořád daleko a zároveň se přemáhá, aby po něm nesáhl a nepřitáhl si k sobě mnohem blíž.
"Mám se otočit?" Pokračuje dál s dlouhým výdechem a nečeká na jeho souhlas, než se otočí, udělá pří kroků dozadu a opře se dlaní o sklo. Druhou zatím dráždí sám sebe. Přece pospíchají no ne?
Ji-hoon
Nakloní hlavu na stranu, když Felix mluví o tom, že by si původně vybral jinou kariéru. O medicíně samozřejmě nemluví. Jakmile řekne, že ho bude ždímat, Ji-hoon se pobaveně zazubí. "Nemám asi tolik peněz, jako mají vaši, nejsem si jistý, jestli budeš mít všechno, na co jsi zvyklý, ale chudý nejsem." Ušklíbne se. I když je skvělý lékař, pořád je doktor a ně nějaký podvodník nebo šéf mega korporace.
"Kde vůbec tvoje rodina vzala tolik peněz?" Přivře na něj oči, aby ho taky trochu provokoval. Vytáhne obočí, když mu Felix řekne, že podobný skandál by ho nepoložil. Tak tím si není vůbec jistý. Úplně vidí všechny ty primáře, jak se těší na to, jak ho v něčem podobném vykoupou a jak mu dvacetkrát za den zavolá ministryně zdravotnictví, aby se ho zeptala, jestli to myslel vážně a co s tím hodlá udělat. Ani by se nedivil, kdyby někdo z nich stál celé měsíce pod oknem a čekal na podobný okamžik. Mimoděk se podívá směrem, kterým by bylo okno v obýváku, ale nahlas svoje myšlenky nevysloví. Podobné představy hodně rychle zapomene a už bere Felixe za ruku, aby se společně přesunuli do zmíněného pokoje. Na tom je vidět jistá lehkovážnost, kterou trpí celý život, ale díky svojí inteligenci si ji může pohodlně dovolit. Pousměje se těm Felixovým slovům o tom, že spolu mají ještě hodně let. Jeden by mohl namítat, že je moc mladý na to, aby věděl, co přesně znamenají podobná prohlášení, ale kdyby mu Ji-hoon nevěřil, teď by tady s ním nestál.
"Minimálně do doby, než umřu." Řekne místo toho, aby to odlehčil, protože je přece jenom o dost starší. Vlastně se asi ani nebavili o tom, o kolik přesně… Ji-hoon si samozřejmě zjistil, kolik je Felixovi, ale zajímalo by ho, jestli on tuší, že musí prožít svůj život ještě jednou dokola, aby mu bylo tolik, co Ji-hoonovi? A obzvlášť zajímavý bude výraz jeho rodičů. Pro ty bude nejspíš nějaký úchyl. Pokud nejsou hodně svobodomyslní na tuto zemi. Klidně by mohli být, podobné starosti by si oba jistě rádi odpustili. Usměje se ještě o něco víc, když Felix zmíní jeho postel.
"Já vím, že je hezká." Pokývá hlavou.
"Na spánkový deficit jsem zvyklý." Souhlasí s ním a sleduje ho, jak si sundává to triko. Trochu při tom zapomene na vlastní košili, jenže jak by se jeden mohl nedívat?
"Tohle okno tady bude pořád." Prohodí a mrkne na něj. Okno totiž rozhodně nikam nepůjde a on si bude koledovat o průšvih klidně každý den. Zvládne si alespoň sundat košili, když se Felixova dlaň vydá směrem dolů a jakmile mu položí tu otázku, je to jako rudý hadr na býka.
"Já? Stát na jednom místě? Blázníš?" Řekne na oko udiveně a okamžitě k němu vykročí. Někdy cestou stihne ještě zneškodnit pásek a rozepnout kalhoty, ale to je všechno. Ve stejný čas ho Felix stihne provokovat slovy, jestli se má otočit, ale než k němu dorazí, už je zády a vypadá úchvatně. Celé by to bylo na profesionální fotky, ale fotografa by musel hned potom osobně zabít. Postaví se těsně za jeho záda a zatím se ho nedotýká, jenom si ho zblízka prohlíží a v odraze okna vidí, co přesně v předu dělá a jak se u toho tváří. Zalétne pohledem ven, sem tam tam někdo chodí, ale jsou dost daleko a oni vysoko. A světlo samozřejmě zhasl. Pomalu zvedne dlaně a položí je na jeho ramena, aby je mohl promnout. Felix si hraje sám se sebou, způsobuje mu zatmění před očima a tlak ve vlastním klíně, ale zatím mu prostě jenom masíruje záda a víc tak stupňuje Felixův prožitek. Pomalu horkými dlaněmi klouže po jeho zádech, jako by je chtěl tvarovat a mne jeho pas a boky, než dlaně protáhne dopředu a připojí se k jeho hře. Klínem se tiskne na jeho pozadí a nos zaboří do jeho vlasů a krku, aby se mohl nadechnout jeho smyslné vůně. Ne, takhle se vážně nespěchá.
Felix
Felix se malinko ušklíbne a pak pokrčí rameny. "Tak nevím, jestli bych neměl zase začít prodávat prádlo, abych neměl málo." Není to o tom, že by byl nevděčný, spíš pokračuje v popichování. Samozřejmě, že hodlá vydělávat a nebude ho ždímat, jak to teď vypadá. Umí se o sebe postarat, možná taky proto, že chtěl vždycky rodičům dokázat, jak moc schopný je. Tehdy se to nesetkalo s úspěchem, ale on sám si uvědomil, že se dá žít i jiným způsobem, než jen brát. Pořád byl kluk a nechtěl být na nikom závislý a už vůbec ne na rodičích.
"Dobře umístili sourozence." Vrátí mu to i s úroky.
"To samé budou chtít i u mě. Musím se dobře oženit." Není to pravda, i když jim asi bude záležet na tom, s kým vlastně žije. Jenže Felix se jich ptát nebude. Samozřejmě by nebyl rád, kdyby se kolem Ji-hoona rozpoutalo peklo a bude si na veřejnosti dávat pozor. Tady je sice možnost, že je někdo uvidí, ale je pořád zhasnuto, takže je víc pravděpodobné, že se to nestane. Je rád, že mu doktor neodporuje na společné roky. Je mu jasné, co by si mohli ostatní myslet. Jenže on už si za svůj krátký život užil docela dost a dokáže odhadnout, jak moc vážné to je. Nikdy se pro nikoho tolik nesnažil a nikdo po nikom tolik netoužil, jako právě po Ji-hoonovi. Jen u něj si představuje, jak spolu budou za nějaký ten čas a budou žít společný život. Proto nepochybuje, že spolu vydrží. samozřejmě se může cokoliv stát, ale to nemohl nikdo vědět dopředu. Trochu na něj přivře oči, kdy zmíní umírání a tím narazí na svůj věk.
"Dřív, než ti bude sto padesát nemáš nárok." Tohle vtipkování mu očividně moc nesedlo, hlavně proto, že mu na něm záleží. Rychle se ale vrátí do provokativnější nálady. Nad spánkovým deficitem se uchechtne.
"To je dobře, se mnou to bude vyšší level." Dá mu jasně najevo, co v té posteli budou v nic dělat a ideálně pořád. Nepochybuje ale o tom, že Ji-hoon nebude chtít prohrát zrovna s ním. Na to už jeho povahu poznal docela dobře.
"To bude a já budu dost často přemýšlet, jak ho ještě využít." Obrátí to k další poznámce, aby si náhodou nemyslel, že dneska a zrovna teď to nechá jen tak být. Očima stihne obsáhnout mizející pásek a už se zase usmívá, když doktor vykročí za ním.
"Zapomněl jsem." Odtuší jako první, když už stojí čelem k oknu a tiše si povzdechne, jakmile ho ucítí za svými zády.
"Že doktoři musí pomoct co nejrychleji." Pokračuje dál s dalším delším povzdechem. Přivře spokojeně oči, když ucítí jeho dlaně a nechá si masírovat ramena. Tím se jen stupňuje slast, kterou si sám v klíně způsobuje. Nemá s tím problém, klidně to před ním udělá sám a pak ho nechá pokračovat, ale už nedokáže přestat a nepokračovat. Celá ta situace byla příliš vzrušující a on je moc mladý na to, aby tomu dokázal poručit. Slastně si zasténá, jakmile se doktor rozhodne připojit k dráždění v klíně a sám se pohne víc dozadu, aby na svém pozadí ucítil ten jeho. Koutky mu jdu nahoru, protože tohle rozhodně není rychlovka, které si většinou užíval on sám. Je rád, že to tak je, Ji-hoon mu tím dává najevo, jak moc si to užívá. Nic lepšího by vlastně chtít ani nemohl. Na chvíli ho nechá, aby mu dopřával slast sám a sáhne po svých kalhotách i prádle, aby je poslal ke kotníkům. To samé chce udělat i na Ji-hoonově oblečení. Má to v tuto chvíli jeden hlavní důvod, chce ho cítit a ne, aby jim překážela jakákoliv látka. Jakmile se mu to povede, vezme ho za boky a trochu prudčeji přirazí k sobě s dalším tichým zasténáním hlubokým hlasem. Znovu se jednou dlaní opře o chladné sklo před sebou a konečně otevře oči, aby se mohl podívat na jejich odraz. Napadne ho, že by to bylo na dost dokonalou fotku, ale na to by musel mít čas. Klidně by do toho šel, asi mu to někdy navrhne. Nakonec mu stačí jen tato myšlenka a dotek doktorova klína na svých polovičkách a vrchol už nedokáže oddálit. Bylo to rychlé, ale nestydí se za to. To okno asi bude potřeba umýt, ale vlastně se mu líbí, co tady způsobili. Ji-hoonova přítomnost na něm působí až moc a podle něj je to jen dobře. Vnímá, jak se mu zlehka třesou kolena a je rád, že se vůbec udrží na nohou. Stejně nehodlá jen tak stát a sáhne dozadu mezi jejich těla, aby se dotkl doktorovy chlouby a mohl mu vracet jeho péči. Aspoň chvíli, než se trochu vzpamatuje a zvládne druhé kolo se vším všudy.
Ji-hoon
Ji-hoon nakrčí rty, jak to umí jenom on, když se mu něco nelíbí. Prodávat prádlo… když jsou spolu? Ne, že by to nebyla kariéra jako každá jiná, ale v klidu by nebyl. Možná by pak dostál tomu pitomému vtipu o tom, jak doktor operuje a najednou pitvá. "Zavřeli by mě." Rezolutně to zamítne.
"Sourozence?" Není si ani trochu jistý, že se s ním o nějakých bavil. To má sourozence a hned několik? Takže ten lynč, kterému bude čelit, bude mnohem větší? A Felix se musí dobře oženit. Zapřemýšlí, jak velké je jeho spoření a jak mu nesou akcie. Pro rodinu jako je tahle, to asi bude úplné nic. Podrbe se ve vlasech. Jeden si myslel, jak si žije nad poměry a najednou byl ve finančních problémech.
"Neměla by věno dostávat nevěsta? To já mám vydělat na tobě!" Zamračí se nakonec. Podle sebe na to právě vyzrál.
"A měl bys donést výbavu, povlečené, utěrky, nádobí…" Vyjmenovává, i když je čas přestat se popichovat. Podle té Felixovy reakce ohledně věku to vypadalo, že na nějakou tu misi se už Ji-hoon nepodívá, ale stejně mu provokativně zajiskří v očích. Nemá ambice nechat se zabít, když konečně chce s někým žít, ale nikdy nebyl zrovna klidný člověk a adrenalin mu chybí, takže… +Doufám, že máš rád extrémní sporty a nemyslím jen sex.+ Řekne mu v duchu. Možná by si měl začít připouštět, že trochu stárne a pořídit si podobně mladého milence se závislostí na posteli by mohlo být docela nebezpečné, ale pořád si věří, že to ustojí. Musí!! Jinak podrží nůž na krku kolegovi ze sexuologické poradny, aby vysypal všechny prášky na erekci, které existují. Pousměje se, když už stojí u něj a Felix pronáší tu provokaci o tom, jak rychle musí doktoři pomáhat. Felix byl v tréninku a taky si pomáhal docela rychle.
"Přesně tak." Souhlasí tiše u jeho ucha. Rukama mapuje jeho tělo a jakmile se připojí k jeho dráždění v klíně, Felix se opře proti jeho tělu. Má pocit, že oba dva mají tak dvě stě stupňů a stejně ho to nepřinutí se na něj vrhnout a spěchat. Prostě není ten typ. Nakonec je větší požitkář, než by si kde kdo myslel. Felix na chvíli přestane a je to kvůli tomu, aby se zbavil oblečení a teď je to on, kdo se pro sebe usmívá. Ucítí jeho dlaně na svých bocích a Felix se obstojně popere i s jeho oblečením. Oba se z něj nějak vymotají a pak se střetnou pohledem v odrazu toho okna. Není sám, kdo myslí na fotografie, i když si to nahlas neřeknou, ale pak si z ničeho nic uvědomí, že jeho okno potřebuje uklízečku. Vypadá asi vážně překvapeně, když se na to místo dívá, protože má pocit, že ještě nic neudělal a že se Felix udělal jenom z toho jejich vzájemného pohledu, ale jestli je to tak – a těch pár doteků přehlédne – pak mu to motá hlavu líp, než nejlepší drogy. Vnímá jemné chvění Felixova těla a i když se jej Felix snaží dráždit, trochu mu v tom zabrání, když ho pevně obejme a přitiskne k sobě, aby si mohl trochu odpočinout. Skloní se k jeho krku a začne ho pomalu zahrnovat polibky. Přestane vnímat čas a prostě jenom cítí jeho a to, jak se rozechvění postupně mění na novou touhou. Ani si neuvědomí, kdy se ho svým klínem přestane jenom pravidelně dotýkat na pozadí a kdy do něj začne zvolna vstupovat. Žádnou přípravu nepotřebují, on o tom ani nijak zvlášť nepřemýšlí. Prostě tam stáli, on ho hýčkal a najednou se to dělo tak přirozeně, jak to jenom šlo. Čím víc se v něm ztrácí, tím míň je schopný ho líbat a víc nechává vyznít svůj hlas. Nakonec musí hlavu zaklonit dozadu, ale tempo je pořád mučivě pomalé. Pevně ho drží za boky a blízko u sebe, nedovolí jim velké přírazy a ta rezervace už je nejspíš v trapu… no a co… má jiný plán… tak nebude nóbl, koho to zajímá? Teď nemíní přerušit ani zlomek momentu a toho, co se mezi nimi děje.
Felix
Felix jen trochu vidí Ji-hoonův výraz v odraze, ale je si jistý, že v tom jistá žárlivost, když zmínil prodej prádla. To přesně chtěl, aby se zase trochu ujistil, že by to jeho doktůrkovi vadilo a jak moc mu na něm záleží. "To bych nedovolil." Nakonec přejde na chvíli z popichování na vážnější notu, aby ho ujistil, že tohle rozhodně nemá v plánu.
"No jo, naši se zrovna nekrotili." Málem by nad tím protočil očima v sloup. Teď se vážně nechce bavit o rodině. Vlastně k nim neměl vůbec blízko. Asi by jim pomohl, kdyby na to přišlo, ale že by je musel zvlášť často vidět, to se říct nedá. Tiše si povzdechne, když toho Ji-hoon nenechá.
"To možná dostanu, ale to neznamená, že nemusíš mít pořádný majetky, aby mě jen tak dali. Jsem zlatý důl víš." Nemá problém s tím ukázat mu, jaké sebevědomí má. Však doktor už to moc dobře ví, tak to pro něj nebude vůbec žádné překvapení.
"Já mám výbavu a nezkoušej říct, že je to špatné." Málem by se rozesmál, ale to už moc nezvládá. Spíš si užívá vlny vzrušení, které pohlcují jeho tělo. Kdyby jen tušil, že Ji-hoon myslí zrovna na extrémní sporty, klidně by mu řekl, že s ním půjde do čehokoliv. Je mu úplně jedno, kam s ním pojede, souhlasí se vším a vlastně se na ty zážitky těší. První ale musí zvládnout tu školu. Poslední, co by chtěl, je mu udělat ostudu, to se prostě nestane. Ani na vteřinu by ho nenapadlo, že by Ji-hoon myslel na své selhání. On sám nad něčím podobným nepřemýšlel. Podle něj bude mít sám dělat, aby jeho tempu stačil, i když byl o dost mladší. Koutky mu vyběhnou nahoru, jakmile s ním doktor souhlasí rychlosti, s jakou by měl dost pomoc. Nějak nedokáže myslet jinak a ani tak, že by to měl být on sám, kdo si pomůže, i když se o to tak trochu snaží. Stejně mu přijde, že rychlovka to nebude a ne, vůbec mu nevadí, že zmeškají restauraci, i když ho těší, že to pro ně udělal. Jídlo jim neuteče, ale tohle podle něj bude okamžik, který by bylo škoda promarnit nebo příliš pospíchat. Pro Felixe už je nějakou dobu to největší vítězství fakt, že s ním může být a trávit čas. I když běžně vystupoval jinak, opravdu si toho váží. Asi je to znát, když mu stačí jediný pohled na odraz, Ji-hoonova blízkost a společné doteky. Ani na vteřinu se nestydí, spíš si to vychutnává do poslední kapky. Snaží se, aby muž jeho života za ním vůbec nevychladl, ale není mu to dovoleno. Nebrání se a pořádně se uvolní, aby se mohl dál poddávat jeho dotekům a hýčkání.
"Vím, jak moc ses snažil, ale promiň, tohle si užívám jako ty nejlepší zážitky svého života." Možná to zní přehnaně, ale teď to tak opravdu cítí. Zvedne ruku, dá ji přes své rameno dozadu a prsty vjede do Ji-honových vlasů. Nechává se hýčkat a připravovat polibky a doteky na další krok. jeho klín už je zase připravený úplně na všechno. Neubrání se občas otevřít oči, aby si mohl znovu prohlédnout jejich společný odraz. Vážně jim to neskutečně sluší. Ostatní by měli litovat, že to nemůžou vidět. už zase začíná být slyšet a když do něj doktor vstoupí povzdechne si opravdu hlasitě. Nechává se velmi nádherně a slastně mučit. Prožívají spolu nádherný okamžik a vůbec nespěchají. Jemu to vyhovuje, i když si myslel, že na to není. Je v tom však něco víc.
"Miluju tě, neskutečně moc." Vypadne z něj naprosto přirozeně a podvědomě vnímá, jak se pomalu v krouživých pohybech pohybuje proti Ji-hoonově klínu. Ví, že jeho pocity už nedokáže nic změnit. V životě si nebyl ničím jistější. Pokračuje dál ve svých pohybech a brání se vrcholu, dokud nedojde na vrchol jeho láska. To mu stačí, aby se ke hvězdám podíval podruhé. Kolena už se mu znovu chvějí a tentokrát si není jistý, zda to ustojí. Asi tu nakonec pořídí nějaký chlupatý a pohodlný kobereček, podle něj by se jim dost hodil. Budou to mít místo romantiky u krbu. Rozhodně by se mu to líbilo. Když si je jistější, že to ustojí, pomalu se oddálí a otočí čelem k němu. Podívá se mu do očí a vypadá vlastně najednou docela křehce.
"Ani netušíš." Broukne měkce a tiše, než přitáhne paže kolem jeho pasu a prostě ho obejme. Potřebuje jeho objetí a jeho blízkost, na které se velmi lehce stal závislý.
Žádné komentáře:
Okomentovat