Hide x Uruha - Běž si vzít, co je tvoje. - část 3.

(Hideho ložnice)

Hide

Prý já tě chci léčit teď hned. Taková panovačnost. Tuhle svou stránku mu Uruha ještě moc neukázal, ale Hidemu to přijde zábavné a rozhodně si to v duchu bude často připomínat. Teď se nad tím usmívá za volantem svého auta a spokojeně si ho veze domů, aniž by Kamijo nebo kdokoliv něco tušil.
"Nemusíš být vůbec nervózní. Mámě už jsem o tobě řekl. Posledních pár dní šílí, protože jí neberu telefon, ale až mě tam najde a k tomu s tebou, myslím, že si bude myslet, že jsme byli zašití někde v soukromí. Asi jí při tom nechám." Vykládá mu. Zatím jí neřekl, čím se Uru živí a kde se poznali, ale v podstatě do toho nikomu nic není a on si je jistý, že až ho pozná, hodí za hlavu i tohle, pokud se o tom Uruha rozhodne někdy mluvit. Skloní krátce oči na dlaň na svém stehnu a znovu se potěšeně a velmi spokojeně usměje. Všechno už je v naprostém pořádku. Takhle teď budou jezdit pořád. Po očku po něm pokukuje, když je tak nezvykle ticho, ale pak už jsou skoro doma a míjejí luxusní, moderní domy, které stojí v ulici jeden vedle druhého. I tady se šetří místem, nikdo tu nemá kdo ví jak velkou zahradu a sousedi jsou hned za zdí, ale i tak je dům na Tokyo obrovský a je v něm dost soukromí. Mají hodně slavných nebo zámožných sousedů a Hide je přesvědčený, že Uru tady bude jako rybka ve vodě. Projedou branou na dálkové ovládání a Hide zaparkuje rovnou v jedné z garáží ve svahu pod domem. Společně vystoupí, on obejde auto a podá mu svou ruku, aby ho z garáže vyvedl zase ven na příjezdovku a před dveře domu. Pokrčí rameny.
"Měl jsem dojem, že z toho máš trochu obavy a chceš být radši u sebe doma. Nemám tě vrátit tam?" Trochu si ho dobírá, když si odemyká a pak ho prostě popadne do náruče. Tohle strašně moc bolí, jeho žebra zaprotestují okamžitě, ale udělá alespoň těch pár kroků přes práh, než ho zase musí

postavit.
"Vítej doma, Uru-koi." Rozpřáhne ruce, aby se Uruha mohl rozhlédnout po hale a po tom, co je dole k vidění. U toho si promne žebra, pak ho znovu vezme za ruku a vede sebou na schodiště do patra.
"Můžu ti zařídit tvoje komnaty nebo se budeš muset smířit s těmi mými..." Říká mu, zatímco ho ovládá naprosto dokonalá nálada. Musí se hodně ovládat, aby schody nebral po dvou a nakonec otevře dveře do svého velkého pokoje, z nějž vedou dveře ještě do ložnice, jeho vlastní koupelny a samozřejmě šatny. Je tady hodně věcí, taky docela nepořádek a všechno je dost barevné, žluté a oranžové… je tu velký stůl s horou knih a učení kvůli univerzitě, dost fotografií s přáteli a společnými zážitky, pár vypitých lahví alkoholu, akustická kytara a kolečkové brusle, kdejaká klukovina. A taky je tu pěkný výhled na bazén a jejich část zahrady a za dveřmi schovaná velká postel z černé kůže, stejně moderní jako zbytek domu a v záhlaví má led podsvícení modré barvy. Takové mají i noční stolky po obou stranách. V nohách postele se válí další rozečtené knihy, sáček s chipsy a ovladač od konzole.
"Hmm, moc to nepřipomíná ani jednu z tvých ložnic, ale… jsem ochotný najít kompromis…" Říká mu, když otevírá dveře právě do té ložnice a za bordel se ani moc nestydí.

Uruha

+Máma o mě ví... No kruci.+ Pořád si to opakuje v hlavě ale ten dům mu zdatně omamuje smysly, aby na to přestal myslet. Takeshiho dům byl luxusní ale pro něj je podstatné i to, kdo tam s ním jde. Ano, měli s Takeshim zvláštní vztah ale nebyla to láska v tom pravém slova smyslu. Měl u něj hřejivou náruč a užíval si ji velmi často, dřív rozhodně. To, co poznal s Hidem je však něco mnohem hlubšího. Po Takeshim nikdy netesknil, i když ho vždycky rád viděl. Už je skoro nalepený na okýnku, když projíždí bránou. Vždycky se tvářil, že podobné věci vídá denně ale teď mu to tak nějak nejde. Tady by měl být? Mohl by tu s ním bývat často? Možná by se měl starat, kde teď bude pracovat ale...to vyřeší později, až si to celé pořádně prohlédne. Dokonce i pomalu zapomene vystoupit, když se pořád rozhlíží, jak kdyby nemohl dost rychle vstřebat všechny detaily a že jich tu je. Překvapeně se na Hideho podívá, když mu podá ruku a konečně se vyhoupne na nohy, aby ho mohl následovat.
"Jen mě nikam nevra...aaa..." Vypískne, když ho Hide vezme do náruče a zamračí se na něj, i když se ho už pevně drží kolem krku.
"Ublížíš si." Vyčte mu ale jeho hlas je měkký a oči se usmívají. Přesně takovéto gesta potřebuje, aby se cítil naprosto dokonale. Hide je sice mladší ale podobné drobnosti ho staví na stupínek daleko před ostatní. Jen za ty gesta je mu neskutečně vděčný. Hravě ho líbne na špičku nosu, než se zase ocitne na nohách. Vezme jeho tvář do dlaní a  podívá se mu do očí. Úplně zapomene, že jsou v hale a mohl by je kdokoliv vidět.
"S tebou jsem všude doma, víš." Sdělí mu zamilovaně a líbne jej krátce, než se nechá odvést až do jeho pokojů. Krátce se rozhlédne a našpulí trochu rty. Líbí se mu prostor i ty barvy, kdyby je trochu...No, nějaké úpravy by to chtělo, aby nebyly tak divoké ale nechybí tomu moc, jen...ten bordel. Podívá se na něj skoro přísně a rozhodí rukama.
"Nechci svoje, chci tvou postel ale mezi chipsy se válet nebudu." Pozvedne hrdě bradu ale zatím to myslí spíš v žertu. Za pár hodin až se otrká, to bude myslet smrtelně vážně. Ušklíbne se na něj ale nechá se zavést do ložnice a očima zmapuje postel. Ano, tady se mu bude rozhodně líbit a nevyleze odtud nějakou chvilku. Ale první tu chce pořádek a ví, jak to zařídit. V očích se mu blýskne.
"Tak kompromis říkáš..." Broukne si spíš pro sebe a tváří se, že by byl schopný celý dům přestavět. Neměnil by ani milimetr ale...může ho trochu vyděsit, no ne? Přechází po jeho ložnici, mne si prsty bradu, než se zastaví kousek od postele a položí prsty na první knoflík košile. V duchu si počítá, kolik poházených věcí za cestu sem viděl.
"Za každou uklizenou věc jeden knoflík a pak jeden kousek za každou další. Ale jestli nechceš hrát..." Pokrčí skoro nenuceně rameny a nasadí svůj nejlepší svůdný úsměv.
"Nechal jsi mě tak dlouho čekat, abych se nakonec nemusel zavřít v koupelně a..." Výmluvně si sjede dlaní do klína. Ne podruhé už mu nedovolí couvnout a tenhle pokoj se bude blýskat. Hide prostě ještě neví, co si přivedl domů. Ale co, jemu se to bude líbit a nakonec bude v celém době tak čisto, že si udělá oko i u jeho mámy. Dvě mouchy...

Hide

Co může chlap slyšet raději, než Chci tvou postel? Na ty chipsy se však ošije a trochu ušklíbne, než postel dojde, hrábne po nich a přemístí je jednoduše na noční stolek.
"Už tam nejsou." Pokrčí rameny, že vyřešeno. Sice je neuklidil, ale pouze přemístil z bodu A do bodu B, ale požadavek byl Nebudu se válet mezi chipsama.
"Ty si nikdy nedáš nic dobrého v posteli? Kromě mě?" Zatváří se nevinně. Drobečky tam ale nejsou, no vážně! Uru ale zopakuje jeho slova o kompromisu a Hide okamžitě zostražití. Co bylo tohle za pohled? Nechává ho, aby se tu porozhlédl, ale oči z něj nespouští ani na chviličku. Něco se mu honí v hlavě, to je jasné. Pak se k němu Uruha pootočí a stanoví si pravidla nové hry. Hideho oči se rozšíří a rty klesnou mírně od sebe.
"Když jsi tak dlouho čekal, nechceš se na to prostě vykašlat?" Řekne mu svůj návrh, ale je mu jasné, že tohle mu neprojde. Jakmile se Uruhova dlaň ocitne v jeho klíně, na prázdno polkne, protočí očima, povzdechne si a vydá se k učebnicím. "Počítá se komínek knih za víc bodů?" Strká je nedbale do knihovničky a část do tašky do školy.
"Ne? Tak ne..." Nové povzdechnutí. Pak popadne ty chipsy a prostě je hodí do koše ve vedlejším pokoji, i když by se ještě daly dojíst. Vrátí se uklidí i ovladač ke konzoly a podívá se na teprve tři rozepnuté knoflíky. V rychlosti je přepočítá. Kruci… Ještě, že toho jinak Uruha na sobě nemá moc, díky tomu, že byl před tím v práci. Rozhlédne se po ložnici a začne sklízet poházené oblečení. Dokonce mu naklepe polštáře. Ne? Pořád ne… vrátí se do pokoje, kde nanosí lahve na jednu hromadu s tím, že se později odnesou do popelnice, porovná nějaké věci na stole, vysype popelník a kdesi cosi a pak ztratí trpělivost.
"A dost." Řekne mu se smíchem, když se rozejde proti němu jako tank, opře se dlaní do jeho hrudi, donutí ho zacouvat k posteli a drcne do něj, aby do ní spadl. Přetáhne si tričko přes hlavu, odhalí dokonale promodralá žebra na levé straně a skoro ho zalehne. Jeho koleno se ocitne rovnou mezi Uruhovýma nožkama, košili z něj obratně stáhne, protáhne ji pod jeho tělem a odhodí stranou.
"Tu si pak uklidíš sám." Řekne mu, ale nedá mu možnost odpovědět. Rovnou se hladově vrhne na jeho rty a brnění a chvění, které jím začne probíjet, je naprosto neskutečné. Tak moc mu chyběl. Tolik se bál, že už ho nikdy neuvidí, že už se ho nikdy ani nedotkne a teď se to promítá do jeho laskání a pozorností. Opře předloktí vedle jeho hlavy, prsty obou rukou zajede do jeho vlasů a už po několika málo minutkách má pocit, že se nestačí nadechovat. Boky nechá klesnout, aby se jimi mohl nenásilně třít o ty jeho a už teď mu unikají tiché steny a povzdechy. S každým podobným pohybem prsty víc zatne do jeho vlasů a Uruhova vůně je při tom jako droga, která ho nechává zapomenout na okolní svět.

Uruha

Zavrtí zlehka hlavou, když se mu dostane otázky, jestli se na to nechce vykašlat. Což o to, on by se klidně vykašlal, jak moc ho chce mít u sebe ale... Ne, to že pracoval v bordelu neznamená, že se v něm bude i válet. Trochu pobaveně se ušklíbne nad tou myšlenkou. Prostě si tu hezky uklidí a pak odtud nemusí vylézat i měsíc. On to klidně zvládne s takovým tréninkem. Mohl by Hideho podobným způsobem zničit? Láskyplně zničit? Proč by ne? Další zavrcení hlavou a krátkým dobře zahraným povzdechem, jak dlouho mu to trvá, aby jej vyprovokoval ještě víc. Však on si pospíší.
"Ještě tady máš obal.." Poukáže s naprostým klidem ve tváři, který musí hodně předstírat na obal od nějaké tyčinky nebo co to bylo, který se válí kousek od postele. No co, chce mu jen trochu pomoct. U toho se už rozverně uculuje a pokračuje v jemných dotecích na svém vlastním těle. Ještě dvě minuty a nejspíš se na něj vrhne on sám. Nepokrytě si prohlíží jeho pozadí, když se před ním ohne pro další kousek a odpočítává čas, kdy to Hide opravdu vzdá a  pošle ho s tím někam. Vydrží to mnohem déle, než by si býval představil. Rozesměje se společně s ním a ani se nepohne, i když Hide vypadá, že ho povalí snad rovnou na zem.
"Dost? Ještě jsem tě mohl poslat uklidit celou ulici." Dobírá si ho s dalším tichým zasmáním a poslušně couvá dozadu, dokud nenarazí na postel a se smíchem se do ní svalí. Je pohodlná, tady se mu bude spinkat jako v bavlnce. Nejradši by se v ní uhnízdil a zavrtěl ale to mu nedovolí Hide, kterého už má u sebe. Sotva se nadechne, aby mu řekl, že to ani omylem nebude sbírat, když si tam tu košili odhodil on ale místo toho se mu ze rtů vydere jen tiché zasténání, jakmile ucítí Hideho rty, které ho okamžitě připraví o další myšlenky.
"Hide-chan." Podaří se mu vydechnout vzrušeným hlasem, když má možnost se trochu a nadechnout a přitiskne se víc na jeho tělo, jakmile se Hideho boky dotknou na těch správných místech. Užívá si pohledem každý milimetr jeho tváře. Jak kdyby ho neviděl sto let, jak kdyby si musel nutně vtisknout do paměti každou linii, kterou teď může prozkoumat zblízka.
"Chyběl jsi mi." Nakrčí obočí, když vyslovuje tato slova. Musí to nutně vědět, pro něj je prostě tím jediným a nejlepším. Byl od první chvíle a bude ještě hodně dlouho, snad do konce života. Paže má protažené kolem jeho boku a jejich bříšky mapuje celou plochu zad, hýčká jemnou kůži a pak konečně sklouzne i na pozadí, aby ho za něj k sobě víc přitiskl.
"Chci tě vidět...tak jak tehdy na schodech." Pobízí jeho fantazii, když mu svá slova šeptá roztouženě do rtů.
"Chceš mě tak moc jako já tebe?" Pokračuje ve svém svádění a znovu si ho za pozadí přitiskne k sobě bičujíc jeho vzrušení. Pak se znovu přitiskne ne jeho rty a rozehraje vášnivou hru, která nebude mít jen tak rychle konec. V domě přece nikdo s rodičů není, tak proč by se měli krotit. A i kdyby...neříkal přece, že si myslí, že byli společně někde schovaní. Tak, ať ví proč.

Hide

"Ještě pořád mě chceš poslat uklízet celou ulici?" Zeptá se ho poté, co ucítí jeho tělo, tisknoucí se proti Hideho a uslyší vlastní jméno z jeho rtů. Kdyby měl nějaké sebeovládání, prostě by vstal a maličko ho s tím úklidem vycukal. Teď ho ale strašně moc chce a nikdo by ho od něj neoderval snad ani párem volů. Taky se měl vrátit pro Toshiyu nebo mu alespoň zavolat. Říkal přece, že mu dá hodinu? Jenže si ve světle událostí tak nějak ani nevzpomněl a jak znal Toshiyu, tohle mu odpustí. Nejspíš tam nakonec ani nečekal. Teď má prostě před očima jenom Uruhovu tvář a do pozadí se mu vpalují jeho dlaně, zatímco mu říká, jak by to chtěl. Žádné otáčení zády…
"Není pro tebe postel moc nudné místo?" Zašeptá mu do rtů.
"Taky jsi mi chyběl." Pokračuje ještě tišeji.
"Myslím, že mnohem, mnohem víc." Řekne něco, co se nedá měřit, ale láskyplně se u toho na něj usměje, než mu Uruha zacpe rty těmi svými. Vždycky byl obratný se slovy i jazykem, jeden by od něj měl čekat mnohem víc, než jak to vypadá na začátku a taky ano. A že to už na začátku vypadá jako něco, co většina lidí nikdy nezažije. Zažehne v Hidem hořící hranici takovou rychlostí, že se Hide sám diví, jak to že jsou ještě stále oblečení. Tedy v kalhotách… Zvedne koutek nahoru a obratně se posadí na paty. Z nich se pozvedne na kolena a přímočaře si začne rozepínat kalhoty a stahovat je dolů. Po chvíli se z nich vysouká úplně a hodí je na zem vedle postele.
"Ani slovo o nepořádku." Prohodí, než konečky prstů pohladí Uruhu po bříšku a pak jimi sklouzne na zapínání jeho kalhot. Na maličký okamžik si ho vybaví na posteli s rozepnutými kalhotami, když si pro něj přišel a byl tam ten cizí chlap a v duchu se ubezpečí, že to už nikdy, nikdy nedopustí. Stahuje je z něj o dost pomaleji, než ze sebe a dlaněmi ho při tom hladí po odhalující se pokožce. Promne jeho stehna, posune látku níž, stiskne ho nad koleny, pak pod nimi, promasíruje lýtka a nakonec i kotníky a chodidla, než kalhoty odletí na zem za těmi prvními. Pak ho vezme za dlaně a obratně si ho přitáhne do sedu a k sobě na klín, zatímco sám sedí stále na patách. Prudce se nadechne, když se jiskřícíma očima podívá nahoru do jeho tváře a do jeho vlastní napadají Uruhovy prameny. Vezme jeho obličej do dlaní, vášnivě ho políbí a pak ruce přesune rovnou na jeho dokonalé polovičky, které stiskne a pošle si ho za ně proti sobě. Těžko popsat, jak šťastný je, když ho drží takhle u sebe, cítí jeho vůni a už se nemusí bát, že půjde večer zase do práce, kde bude s někým jiným.
"Uru-chan… je to všechno tak osvobozující. Myslím, že dneska budeme doopravdy létat." Zašeptá mu do rtů.
"Svobodní… už napořád, rozumíš? Můžeš dělat všechno, co chceš a neohlížet se vůbec na nic." Trochu rozechvěle vydechne, když se svou špičkou tře o jeho klín.

Uruha

"Ano." Vydechne roztouženě, i když je vidět, že to úplně nepatřilo tomu úklidu. Nechává se jím dokonale pohltit a přestává přemýšlet nad čímkoliv jiným. Nedokáže si dostatečně užít jeho tělo a hlas mu v hlavě způsobuje výbuch a k tomu mu jen přidává obsah Hideho slov. Nic si nepřál slyšet raději. Mohl ho nenávidět za to, co mu tehdy řekl, za to jak ho poslal pryč a místo toho mu dává všechno, co kdy chtěl.
"Zařídím a velmi rád, aby postel nebyla nudné místo." Ujistí ho naprosto vážně mezi jednotlivými výdechy a pohodí hlavou, jak kdyby se ho snad i dotklo, že to Hide řekl. S ním a nuda při sexu? Nikdy! Pak by se na sebe nemohl ani podívat a že se dívá rád. Ale teď si jeho očka krade Hideho postava, která se před ním zvedne a začne se potýkat s kalhotami. Je neskutečně sexy, když tohle dělá. Nikdy by si nemyslel, že jen podobné pohyby v něm dokáží rozpoutat tolik.
"Máš tu nepořádek." Provokuje ho, on ani netuší, jak moc jej dokáže rozpálit jen pohled na něj. Každý dotek, který věnuje jeho nožkám jej nutí hlasitě zavzdychat a propnout se v bedrech. Má pocit, že nemůže vydržet o moc víc.
"Hide-chan." Pobízí sám sebe tím oslovením, než se poslušně zvedne na jeho klín a protáhne paže kolem jeho šíje, aby mu mohl prsty vjet do vlasů a přitáhnou si ho k polibku. Zasténá mu do rtů, když ho pošle proti sobě a pak ten pohyb zopakuje sám od sebe, jak kdyby mu to jednou nestačilo, neodpustí si jemné zavlnění v bocích, aby dosáhl svého a donutil ho prožívat vše minimálně stejně jako on sám.
"Já si to nemyslím." Prohodí tichým hlasem, když se mu upřeně podívá do očí a jemně se nadzvedne, pomáhajíc si za jeho ramena, která silněji stiskne.
"Já to vím." Budou létat, nic jiného ani nesnese. Líbne jej hravě na špičku nosu, když se pomalu přesune nad Hideho chloubu a krátce dopřeje jeho špičce dotek na svém vchodu.
"Ty ale nejsi svobodný..." Vyvrátí mu jeho krásná slova, která si ukládá pečlivě do hlavy. Nebyl by to však on, kdyby k tomu neměl poznámku.
"Jsi můj, stejně jako já tvůj a už to jinak nebude." V očích se mu majetnicky zablýskne. Ne, on ho prostě už nikomu nedá. Stejně jako si umanul, že ho od sebe odežene, usmyslí si, že už nikdy nikoho jiného nebude Hide chtít. Zakloní hlavu, když se pohne v bocích znovu a tentokrát jej pustí o kousíček dál ale stejně ho nenechává si dlouho užívat těsnost, kterou mu může nabídnout.
"Až budeš padat do tmy, vzpomeň si jak těsno tam může být." Provokuje ho svým hlasem, stejně jako dechem, který se prohlubuje, když ho zase pustí o kousíček dál.
"Nic jiného ti totiž už nedovolím." Stojí si paličatě na svém a předvede mu slastný výraz v plné kráse.
"To se vedle mě totiž stát nemůže." Dokončí svou myšlenku trhaně, když ho pustí víc jak do poloviny a donutí svaly svého nitra, aby ho jemně sevřely.

Hide

Kdyby nebyl tolik omámený jeho přítomností, tím, že ho má na klíně a tím, jak Uru vzdychá a tahá ho za vlasy, asi by se doopravdy lekl tomu jeho Já si to nemyslím. Naštěstí to Uru hned uvede na pravou míru a on se znovu šťastně usměje. Zavírá oči pod doteky jeho rtů na svém obličeji a nose a má pocit, že se nedočkavostí pomine, když se Uru na jeho klíně začne nadzvedávat. Moc dobře ví, co to znamená, jeho tělo to ví a celé se rozechvěje touhou. Oči zase otevře, zatímco Uru pronáší slova o tom, že svobodný není. Uru má pravdu, ale jde tak těžko vyjádřit, že s ním se tak cítí. Má přece všechno, co chtěl a doteď byli svázáni pravidly, se kterými se nedalo nic dělat. Teď už nejsou. Teď už mohou všechno dělat, jak sami chtějí. Podrží si jeho pohled ještě malou chvilku, než pocítí jeho nitro proti svému penisu, dlouze zasténá a oči zase omámeně zavře.
"Jenom tvůj..." Vydechne tiše. +Napořád...+ Neskutečně ho to hřeje na srdci a doopravdy věří tomu, že je nic rozdělit nemůže. Ani za tisíc let. Jejich propojení se děje neskutečně pomalu, po kousíčkách a vždycky, když se dostane o krůček dál, Uru ho o své tělo zase zcela připraví. Hide si příliš neuvědomuje, že jej svírá stále pevněji, snaží se mu rukama nedovolit, aby se tolik zvedal a zároveň je dost něžný na to, aby mu neublížil a Uru mu mohl zase uniknout. Začíná z toho šílet. Všechen žal, který prožil se přetavil v nesmírnou touhu po něm, která je teď mučivě protahována a přesto ho bez protestů následuje, protože ví, že pod jeho vedením dostane mnohem víc, než je jakýkoliv běžný sex. Když to vydrží, skutečně se do té slastné tmy propadne a ví, že nic si nepřeje víc, než tohle.
"Uru-koi, zblázním se pokaždé, když si na tuhle větu vzpomenu, chápeš? Můžeš za to, že nedodělám školu, nabourám se, poliju horkým kafem, prostě za všechno…." Usměje se. Bude mít hlavu v oblacích a v ní jenom svého boha, tak ho vnímal, když ho viděl poprvé. Nikdy na to nezapomene. Tehdy si ho Uru vodil jako poslušnou ovečku a on z něj byl tak nadšený. Pořád je. Ten pocit, když chtěl utíkat a zároveň už nikdy nechtěl z jeho blízkosti…
"Já vím. Jsi moje výhra v loterii, ostatní musí mít hrozně nudné životy." Dovede ještě říct, než ho pohltí pohled na svého milence a pak se mu hlas znovu zlomí v dlouhý sten, když ho Uruhovo tělo pevně sevře. Teď už mu nedovolí uniknout a zvednout se příliš. Pomůže jeho bokům a brzy se v něm ocitne nadoraz. Vášnivě mu zajede dlaní do vlasů, sevře je a přiměje ho trochu zaklonit hlavu, když zaútočí rty na jeho odhalené a zranitelné hrdlo. Volnou dlaní si ho tiskne za bedra proti sobě, tak aby se svým klínem třel o Hideho břicho a snaží se mu konkurovat v nutkání zbláznit se na místě. Provokuje ho k vyššímu a vyššímu tempu, zatímco sám dostává stahy jeho nitra nazpět.
"Uru-koi… víš, že já tohle dlouho nevydržím..." Připomene mu, co se jim tehdy přihodilo a teď to hrozí zas. No ale co, za chvíli si můžou dát další kolo. Pochybuje, že by oba chtěli, aby bylo dnes poslední.