Die x Uruha x Aoi - Tady můj přítel si dá.... - část 2.

(Cohiba Atmosphere, Uruhův apartmán)

Uruha

Všechny Dieho doteky byly velmi příjemné, ještě teď je na sobě cítí a trochu opravdu konejší jeho dušičku, která dneska tolik utrpěla. Sleduje Dieho, jak nalívá do sklenek a snaží se ho vidět v trochu jiném světle. Něco jako vyměnit jeden obraz za druhý. Co kdyby to prostě vyzkoušel, vyhnat jednoho druhým? Někdo to tak dělal. Možná to není úplně špatný nápad. Jen jestli toho bude vůbec schopný.
"Nestojí." Zasměje se krátce a zavrtí hlavou. Bylo to spíš ironické ale za ty roky, kdy se o něco podobného snažil...Opravdu mu to teď tak přijde. Za ty pocity, když to není vzájemné to vážně nestojí. Takhle se dobrovolně mučit.
"Je to hezký, je to ochromující ale nic netrvá věčně."+Ani týden.+ Skoro by sám nad sebou protočil očima a pak jen přikývne.
"Asi bych měl začít testovat úplně něco jiného." Vezme sklenku do štíhlých prstů, pootočí ji v nich a pak se dlouze podívá na Die.
"Jen s tím budu nejspíš potřebovat pomoct a ty holky už šli pryč..?" Začne se s hraným zájmem rozhlížet kolem, jak kdyby hledal vhodného kandidáta. Na tváři se mu konečně objeví jeho typicky smyslný úsměv. Který vzápětí opadne, když se ozve telefon v kapse jeho kalhot. Z jedné strany se mu zprávu otvírat vůbec nechce. Z té druhé to může být kdokoliv ze zámoří. Měl spoustu kontaktů mimo Japonsko a i ta hodina by odpovídala.
"Promiň, mohlo by to být z práce." Omluví se a sáhne do kapsy. Zatrne mu přesně ve chvíli, kdy uvidí Aoiho jméno. No, když už to vytáhl tak jeho zprávu otevře a vzápětí se zamračí.+A co je mu kruci po tom?+ Je na něj naštvaný. Proč mu píše? Ať píše Seiko, proboha.

Tvoje nejspíš ne, co jsem slyšel jsi až dost živý. Moje, tě zajímat nemusí. To zvládneš.Dobrou noc a neodflákni poradu. U.



Odpoví mu bez váhání a vrátí telefon zpátky do kapsy. Je zase rozhozený, až příliš na to, že dostal jen jedinou zprávu. Několikrát se kousne do rtu, než se prostě rozhodne.
"Už nebudeme pít." Slyší sám sebe říkat, když sklouzne ze židle, vezme Die za bradu a podívá se mu do očí.
"Ne tady." Odtuší, když si bez váhání uzme jeho rty a vloží to polibku tolik vášně, co je v něm vzteku. Pak odejde zaplatit, vezme lahev za hrdlo a Die za ruku, aniž by mu dal prostor jakkoliv protestovat.
"Žádné otázky." Pohodí vzdorovitě hlavu a rozhlédne se, jestli je tu nějaké taxi. Auto tu prostě nechá, však on to nějak zítra vyřeší. V taxíku nadiktuje adresu svého apartmánu a pak se podívá na toho, kterého si veze sebou.
"Potřebuju vyrvat srdce z těla, možná i pár věcí z hlavy. Dokážeš to nebo tě vezu zbytečně?" Pozvedne obočí, dlaní přejde po jeho stehnu, přes hrudník až na tvář a přitáhne si ho k dalšímu polibku, tentokrát se ale nemá v úmyslu jen tak odtáhnout.

Die, Aoi

Die ostražitýma, ale trpělivýma očima sleduje Uruhův měnící se výraz, když čte svou smsku a je na něm znát, že se trochu zlobí. Je to, jak si myslel, je to určitě on nebo ona.
"S těmi holkami bys mě skoro urazil..." Vrátí mu provokaci se zajiskřením očí, ale pak ho nechá v klidu dopsat. Nic tím nezíská, když mu bude rvát telefon z ruky.
Aoi mezitím doslova vytřeští oči na telefon. Ten útok je cítit i skrz znaky. On slyšel, že je Aoi až moc živý? To jako odkud? A co tím chce říct? Dobrých deset minut nic nechápe a hledí před sebe. Kromě toho po tom všem, jak spolu vycházeli, mu najednou odsekne, že ho zajímat nemusí? +No tohle...+ 

Aha, tak to jsem rád, že to vím, když jsi mě bral na pozici, kdy s tebou mám trávit každý svůj nádech.


Dovolí si až moc, na to že to je šéf, jenže po tom, jak spolu... a pak mu to zapadne na svoje místo. Úplně všechno... flirtovali... oni spolu flirtovali, Uruha ho políbil a pak nechtěl, aby odcházel... ale... Aoi si přitiskne dlaň na rty a najednou vůbec, ale vůbec netuší, jak ho nohy ráno donesou do práce. Konečně si odsedl svoje neskutečné vedení. Byly to jen tři dny, co se znali, nikdy by ho nenapadlo, že by se něco podobného stalo tak rychle, jenže se to nejspíš stalo. A on by se měl chovat jako dřív? A jak má zvládnout podobnou práci, pokud si Uru nasadí tento postoj a masku? Kruci...
Dieho koutky se znovu vyhoupnou nahoru, když se Uruha konečně rozhodne. Ten někdo mu dost nahrál do karet. Ten polibek, co mu vtiskne, je velmi plamenný, konečně ukazuje, čeho by mohl být schopný a Diemu se to moc líbí. Nechá ho, aby zaplatil, sám si hodí na ramena svou bundu a posbírá věci a společně s ním opustí bar. Uvnitř taxíku se ani nestačí zeptat, kam by chtěl Uruha jet, natolik převzal iniciativu, ale ať to bude kamkoliv, Die se na tu zkušenost hrozně těší.
"Rád vidím tvou odvázanou stránku. Možná bych se tě měl pokoušet vytočit, jsi pak hodně sexy." Říká mu zrovna, ale Uru si nedá pokoj ani v taxíku, bez ohledu na to, že se to řidiči nemusí líbit. Natočí se k němu, nechá se jím líbat a polibky mu stejně vášnivě oplácí.
"Bude mi potěšením..." Zavrní Die a jeho oči naberou spalující výraz, když se na něj dívá.
"Ani nevíš, co se mnou děláš, když říkáš podobné věci." Ubezpečí ho, než ten proklatý telefon pípne zas, on se oddálí a teď už se zlobí taky.
"Kruci ale mám mu vyfotit tvůj nahý zadek, aby dal pokoj? Dej to sem!" Nastaví dlaň a kmitne prsty s úmyslem ten telefon prostě vypnout. Na displeji září oznámení se zprávou.

Měl jsi pravdu... dva dny...




Aoi má doma pocit, že zešílí. Teď, když si domyslel, o co tady běží... nemůže s ním být většinu svého života, vědět něco podobného a ve volných chvilkách hledět do očí jeho sestry, které vypadají úplně stejně! Jak se život může ve dvou hodinách takhle zbláznit? Ne, konec odvahy... z tohohle uteče, nejspíš na druhou stranu zeměkoule. Měl by si začít hledat letenky někam na Ural nebo na podobně pitomé místo.

Uruha

Ano, už si opravdu začíná každou buňkou svého těla užívat Dieho rty. Jak kdyby se konečně trochu odprostil od toho svazujícího pocitu, že o něj Aoi nestojí. Má ho pořád v hlavě ale je rozhodnutý udělat všechno proto, aby ho z ní dostal. Pak třeba zapomene úplně. Jistě v práci nasadí svůj profesionální výraz a bude se k němu chovat jako k jakémukoli jinému zaměstnanci, to zvládne. Teď si na to dost věří. Sjede dlaní z Dieho tváře do vlasů, kterými se prohrábne a pak si ho za šíji přitiskne ještě blíž, dokud se nemusí odtáhnout, aby nabral trochu vzduchu do plic.
"Hm, možná to začínám tušit." Věnuje mu další, tentokrát už touhou poznamenaný úsměv, protože i v něm se něco příjemně rozhoří a hlavním polínkem do ohně je vztek.
"Můžeš mě ještě trochu klidně vytočit ale až budeme doma." Dodá ještě a chce se naklonit pro další polibek, jeden byl sakra málo. Jenže je tu zase ten prokletý telefon.
"Můj zadek ho neohromí. On teď obdivuje úplně jiný." Sykne tiše a naštvaně. Proč mu nedá pokoj, to mu kromě srdce chce podupat ještě i tento večer? Klidně nechá Dieho, aby mu ten telefon vzal a pak uvidí tu zprávu.
"No skvěle." Znovu to příšerně zabolí, když uvidí ony dva dny. Odejde, už ho nikdy neuvidí...To by si měl teď přát. Ale...Nepatrně se zachvěje, když sáhne po telefonu.

Nemám čas teď v noci shánět kohokoliv jiného. Zítra povedeš poradu a pak si promluvíme. Spoléhám na tebe, zvládneš to. Všichni mají své instrukce, stačí když je budeš usměrňovat. Vyspi se na to. Dobrou.


Dopíše a na první zprávu radši nereaguje. Vážně se ho snažil uklidnit? Nejradši by si promnul kořen nosu, jaký idiot je. Ví, že ráno nestihne přijet včas a pokud tam nebude Aoi, není kdo by ho zastoupil. Spoléhá na něj? Spoléhal na něj ale v úplně jiné věci. Ale opravdu věří, že je Aoi by to místo nakonec obhájil. Neví, kde se v něm bere to přesvědčení, ale o to víc si je jistý, že tento večer musí skončit jen jednou věcí. Zítra z něj musí být ukázkový šéf. Ukáže mu, že ho nic z toho nezasáhlo tak, jak se to stalo. Žádné další flirtování, žádné další prosení. Nic. A pak telefon vypne.
"Už žádné zprávy." Ujistí Die bez váhání, když ho schová do kapsy. Bez otálení zaplatí taxikáři i s tučným dýškem a už si vede svou dnešní společnost, tentokrát je to on, kdo jej jemně svírá kolem pasu a tiskne ke svému boku, v druhé ruce jim nese lahev. Stejně má pocit, že se k ní nedostanou.
"Teď se budeš muset snažit ještě dvakrát tolik." Šeptne mu do ouška, když mizí za dveřmi výtahu. Tam jej pustí, jen proto, aby ho mohl za boky otočit čelem k sobě a vydechne mu do rtů. Mezitím vkládá kartu do ovládání, aby mohli až k němu.
"Budeš chtít kompletní prohlídku?" Zeptá se jej a popotáhne si jeho spodní ret se spokojeným povzdechnutím, jakmile se přitiskne víc na jeho tělo. Prsty zlehka zaplují po látku jeho svršku.
"Nebo ti bude stačit jen určité části mého bytu?" Provokuje ho ale zatím nepolíbí. Stačí jen, aby se dveře otevřely a už popustí uzdu svému já a už se od jeho rtů odtrhne. Po paměti jej tlačí apartmánem až k místnosti, kde je velká postel.
"Přemýšlím, kde mám začít." Šeptne do ticha.
"Jestli tady." Zaklene konečky prstů za lem jeho kalhot.
"Anebo tady?" Povyhrne látku rudého topu nahoru a odhalí kousek jeho bříška.
"Co myslíš?"

Die, Aoi

Die se opravdu moc snaží, aby neudělal příliš demonstrativní ahá, když mu Uruha vysvětlí, co za problém se stalo. Pan krásný obličejík dostal kopačky kvůli někomu třetímu? Nediví se, že se zlobí, jen on by se zlobil hned. Tady už bylo smutku až dost. Opře se do sedačky a nechá ho vyřídit i tohle, ale má velké nutkání si to číslo někam opsat a zařídit si klid po svém.
Aoi doslova hypnotizuje svůj nový telefon a počítá vteřiny, jestli se na něm objeví jakákoliv reakce. Dávat si ultimáta teď v noci, to asi není fér, ale jemu zase nepřišlo fér, aby ho Uruha nechal máchat v poradě, kterou nedokáže vést jen proto, že věci nejdou tak, jak si přeje. Viděl jednu jedinou, neměl za sebou jediný týden a teď si přijde jako trestaný. Telefon se opravdu rozsvítí a on si to hned přečte. Odfrkne si pro sebe a složí hlavu do dlaní. Mohl by klidně nepřijít do práce, ale nějak mu to neumí udělat. Jel domů jen proto, aby bylo všechno hotové, teď mu to přijde jako marná práce, ale dobře... promluví si.
Die obrátí tvář na svou společnost, když mu Uruha slíbí, že už žádné další smskování. Auto zrovna zastaví, oba dva vystoupí a on se jím nechá vést k jeho bytu. Po cestě se tiše zasměje jeho poznámce a jakmile se spolu ocitnou ve výtahu, vášeň je zpátky. Konečně! Přidrží si ho za boky u sebe, když mu Uru šeptá do rtů provokace, moc se mu líbí, opravdu ano.
"Budu chtít kompletní prohlídku něčeho úplně jiného. Ten zbytek možná nestihnu vnímat." Řekne mu. Z výtahu skoro vypadnou, protože tou dobou už se líbají jako zdivočelí, zatímco Dieho dlaně bloudí všude po Uruhově těle, kam dosáhnou a kde je to možné. Snaží se mu vytahat košili z kalhot a u toho rozvazovat kravatu a rozepínat kalhoty. Nic se mu nezdá dost rychlé, u ničeho nevydrží do konce, ale rychle se k tomu zase vrací. Vázanku nakonec jen povolí a přetáhne mu ji přes hlavu, pár knoflíčků to nevydrží a on pořád couvá a netuší kam. V bytě je tma jako v pytli, ale i tak jeho oči rozeznávají obrysy velmi kvalitního vybavení. Uru nebude žádný chudák. U postele se pokouší vyzout vlastní boty, zatímco ho Uruha zase provokuje a pak sám sobě přetáhne top přes hlavu, aby mu ukázal malou ochutnávku vlastní postavy. Vezme ho za dlaně, které přitiskne ke svému břichu.
"Začni třeba tady." Odpoví mu, než ho znovu začne líbat, dokud nemá pocit, že ty dokonalé rty snad natékají pod jeho hýčkáním. Brzy se mu podaří dostat z něj tu košili dolů, obratně sjede dlaní mezi jeho nohy a jemně stiskne jeho klín. Dlouze si vzdychne, než se s ním pootočí a sám ho odešle do postele zády napřed. Nepřipojí se k němu ale hned. Prostě si na něj začne rozepínat kalhoty s vlčím úsměvem na rtech.

Uruha

Měl by skákat radostí, že se Aoi chystá odejít. Bylo to nejlepší řešení, pro něj rozhodně a stejně ví, že bude trpět, když ho nebude mít na očích. Bude trpět, i když ho každý den uvidí.+Napiš mu skvělé doporučení a pošli ho do světa.+ Radí mu jeho hlava, zatímco srdce to prostě odmítá. U toho stíhá líbat Die a nedávat jemu ani sám sobě prostor k nadechnutí.
"Možná? Zařídím, abys nic jiného nevnímal." Slyší říkat sám sebe ale zní to podivně vzdáleně. Musí konečně úplně vypnout celý přenos jménem Aoi. Die se mu dere do popředí ale na jeho vkus to příliš dlouho trvá. +Vzpamatuj se a nech se unést, na chvíli to prostě přestaň řešit.+ Napomíná se už asi po sté a nakonec se mu to povede. Překvapeně zjistí, že už má vázanku dole a Dieho top už taky vzal za své. Pomalu sklouzne očima na jeho hrudník.
"Hm, k tomu se nenechám pobízet dvakrát." Vzhlédne k jeho tváři a rozběhne se rukama po jeho kůži. Hraje si s ní, nevynechá ani bradavky a pokaždé, když dojde až dolů probojuje se prsty pod lem jeho kalhot. Nezavírá oči, když ho líbá, zatím ne, pořád jako by měl strach, že za nimi uvidí někoho jiného. Ještě malou chvilku a možná toho bude schopný. A pak to přijde. Jakmile se ho Die dotkne v klíně, jeho tělo se dokonale probere a hlava úplně vypne. Zakloní hlavu, nechá prameny přelít se přes ramena a spokojeně si povzdechne a pak překvapeně vyjekne, když se ocitne v posteli. Trochu vzdorovitě našpulí rty, protože Die k němu nespěchá a on má pocit, že když bude příliš dlouho daleko, myšlenky se vrátí. Místo toho se mu však dostane podívané, které to nedovolí. Hladovýma očima si jej měříc celého, než zakotví na pohybech prsty a rozepínající se kalhoty.
"Hm, dolů s nimi." Pobídne jej nedočkavě a nevině se uculí.
"A pojď za mnou." Jeho hlas výrazně změkne, když jej láká k sobě. Jeho vlastní dlaň pomalu sklouzne z šíje, zamíří na svůj vlastní výlet po hrudníku a popotáhne si kalhoty, které už má sice rozepnuté ale zatím drží na bocích.
"Ještě chvíli a  udělám to sám, ani nepočkám." Chce prožít extázi a pak se můžou klidně provokovat dál. Uvolnění, užít si krásného Die, který ho sbalil v baru. Pohladí sám sebe v klíně.
"Nebo k tomu chceš pustit hudbu, pomalé to rozhodně nebude." Pozvedne se na levé předloktí a nakloní hlavu na stranu s pozvednutým pravým koutkem a toužebným výrazem v očích. Nejradši by po něm hrábl a stáhl ho k sobě ale dívat se, stojí taky za to. Zase je tak moc nerozhodný. Znovu sám sebe pohladí a u toho nechá víčka klesnout s dalším delším povzdechem.
"Kdo se má na tebe jenom koukat, trpím už zase, když si nemůžu sáhnout." Napomene ho tiše, než sám sebe plynule zbaví kalhot a s okázalým pohnutím paže je odhodí stranou. Krátce ho pozve k sobě gestem ukazováčku.
"Víš, já a moje malé ruce." Pokrčí rameny ale v očích mu provokativně zajiskří.

Die

Pořád si ho celého prohlíží, všechno to, co se mu nabízí na posteli, zatímco sám sebe zvolna připravuje o poslední kusy oblečení. Uru umí být velmi lákavý, když začne prosit, aby šel k němu. No kdo by mu odolal? Koutky se mu znovu vyšvihnou nahoru, když ho začne dráždit.
"Chtěl bych obojí. Stát tu a dívat se, jak to doopravdy děláš a přilehnout si a udělat to sám." Řekne mu upřímně.
"Asi nám jedno kolo stačit nebude..." Zavrní.
"Ne, teď by ti trvalo, než bys to udělal." Odmítne tu hudbu, zatímco se mu oči přikovají k Uruhově dlani, když pohladí sám sebe. Jím samotným okamžitě projede naprosté vzrušení, až mu z toho zacuká v klíně. V myšlenkách ho prosí, aby to udělal znovu a ono se to stane.
"Trpíš moc krásně. Mě se to hrozně líbí." Zašeptá jeho hlas do tmy, když vystupuje ze svého prádla a Uruha dělá něco podobného. Jeho očím se brzy naskytne pohled na celé jeho nahé a vzrušené tělo a nějak není schopný se toho nasytit.
"Už jdu." Našpulí mírně rty, když dojde na dlaně, ty jeho jsou asi doopravdy trochu větší a moc rád mu je půjčí. Zvolna si přilehne k němu a tak na půl se nakloní nad jeho tělo, když skloní tvář k jeho obličeji a přivoní si do jeho vlasů. Bar skoro není cítit, jen příjemný šampón a parfém.
"A tys mi málem utekl..." Vydechne, než položí dlaň na jeho hrdlo tak, aby si přidržel jeho bradu a rty, nastavené polibku, který mu vzápětí vtiskne. Bříškem palce mu přejíždí po bradě, než se dlaní vydá přes krk níž a na jeho prsa, která probádá důkladněji. Sám už je vzrušený tak zoufale moc, že je jeho špička vlhká touhou po něm a podvědomě se jí otírá o Uruhovo stehno. Takovýhle úlovek se mu zatím ještě nepodařil. Klouže svou dlaní po jeho žebrech na ploché bříško, které jemně promne a přes oblinky pánevní kosti se dostane až k jeho klínu, který konečně stiskne v dlani. Dráždí ho nejdřív jenom palcem, ale po chvíli přidá pohyb celé dlaně a i když je něžný, je velmi systematický. Celou tu dobu ho líbá na rty nebo na hranu čelisti a zahaluje jeho tvář oponou vlastních vlasů.

Uruha

"Hm, do rána je času dost. Já klidně vydržím jednu noc nespat." Pokrčí s jemným uculením rameny a ještě trochu poškádlí jeho oči, když sám sobě sáhne do klína, tentokrát na holou kůži a u toho si spokojeně povzdechne. To, že se Die dívá a hlavně jakým způsobem ho dráždí ještě víc.
"Ale mně se nelíbí, když mě tu necháváš." Provokuje ho dál. Chce si užít tělo, které zatím postává před postelí, pak se klidně může jenom koukat, později, až se ho dostatečně nabaží. Dokonce se mu podaří na své tváři vykouzli hraně naštvaný výraz a vzdorovitě pohodí hlavou. Jeho výraz se ve vteřině změní, když se Die konečně pohne. +No vidíš, že to jde.+ Pochválí ho v duchu a už se zase rozverně culí. Vytěsnil prozatím myšlenky na cokoliv jiného, kromě nádherného Die ve své posteli. Přivře víčka, když vidí, jak se Die k němu sklání a sám jej pohladí po linii štíhlého těla, než se zastaví na boku, který silněji sevře. Vychází jeho rtům vstříc, propadá jeho polibkům, ani si nedokázal představit, že je to tak možné, a když se oddaluje, jemně přejede špičkou jazyk po jeho spodním rtu.
"Utíkal bys za mnou, kdybys věděl, co mám pod oblečením?" Neodpustí si poznámku s tichým zasmáním. Ne, tohle byl spíš vtip, než egoistická poznámka a představa, jak ho Die nahání ho rozesměje ještě několikrát pravděpodobně.
"Promiň." Uchechtne se znovu, než se celé jeho tělo prohne pod doteky první jen palce a pak celé dlaně. Nechá se pohltit příjemnou vlnou slasti, která se rozlila po celém jeho těle a doslova jej zaplavila. Jak kdyby se ho nikdo nedotýkal snad rok. Pustí své tělo znovu do peřin a při dalších polibcích, už dlaní vjíždí Diemu do vlasů, než se překlene únosná hranice, kdy ještě dokáže krotit sám sebe. Dost bylo péče, teď se prostě bude starat on. Vyjede dlaní po jeho paži až k ramenu, do kterého se silou zapře, aby jej povalil do peřin a napůl jej zalehne, ruce mu přitom ukotví nad hlavou ve svém sevření, které je pevné ale zároveň mu nechce ublížit.
"Chtěl jsi můj vztek a teď mě k tomu ani nepustíš." Zní to skoro káravě.
"Takhle by to nešlo." Zavrtí nad ním hlavou. Die vyprovokoval stránku, kterou v sobě prostě má. Jinak by nemohl úspěšně vést firmu. Prohlédne si ho chtivě celého, než přehodí jednu nožku přes jeho stehna a hladí je tím svým, nebezpečně se vždycky blížíš k chloubě ale jen o ni vždycky zlehka zavadí.
"Tak řekni, jestli bys za mnou utíkal." Dožaduje se měkce svých odpovědí a pak se skloní a začne si pořádně užívat jeho šíji. Olíbává ji, vášnivě okusuje, jak se přestává hlídat, pohyby svého stehna nutí klín, jemně se otírat o jeho kůži a přivádí jej to k šílenství. Pomalu začne přesouvat své dlaně po pažích zpátky k Dieho tělu a propouští ho tak ze svého sevření, aby se mohl zapřít o měkké pokrývky a pomalu se přesouvat nad jeho tělo.
"Chci tvoje ruce." Dožaduje se bez ostychu pozornosti na svém vlastním těle. Někomu by to mohlo přijít panovačné ale to je v zápalu, to se smí. Pasuje se mezi jeho stehna přímočaře, jak kdyby si ani nepřipouštěl, že by to celé mohlo být jinak.