Die x Uruha x Aoi - Tady můj přítel si dá.... - část 1.

(Cohiba Atmosphere)

Die

Je už něco po půlnoci a lhal by, kdyby se snažil přesvědčit své okolí, že nemá něco popito, ale rozhodně to nebylo nic hrozného. Přišel do baru na schůzku se svými přáteli, která se týkala nových návrhů pro plánovanou podzimní přehlídku. Svoje nákresy už měl hotové, ale zbýval vhodný výběr materiálů a látek a pak samozřejmě zakázka firmě, která to všechno ušije. Už měl v branži něco málo za sebou, nebyla to první velká přehlídka, ale na druhou stranu mu ještě chvíli potrvá, udělat si v Tokyu opravdu dobré a zvučné jméno. Nicméně byl mladý a talentovaný a mluvilo se o něm už teď. Většina jeho přátel už musela odjet domů kvůli zítřejšímu pracovnímu dni, ale on zase tolik nespěchal. Byly dny, které si mohl plánovat podle sebe a uzpůsobit si je. Černé, úmyslně potrhané džíny obepínaly jeho dlouhé nohy a doplňoval je top rudý jako krev. Někde u stolu měl odloženou svou černou koženou bundu a světlé, velmi dlouhé vlasy měl dnes vyrovnané pečlivě podél tváře a všechno bylo doplněno koženými náramky. Žádná velká okázalost, šlo se přece na pivo. Zrovna to svoje nese v ruce, otáčí se s ním od baru a doslova vrazí do kohosi, kdo stál přímo za ním a nejspíš si s ním chtěl vyměnit místo, aby si taky objednal. Naštěstí ho nepolije, ale jakmile mu šikmo posazené oči padnou na tu roztomilou tvářičku, koutky se mu automaticky zvednou nahoru, stejně jako jedna ruka, kterou zachytí ten štíhlý pas, aby cizinec snad neupadl. Zhoupne se v bocích tak, aby se oba vyhnuli dalším lidem.
"Promiňte, nevím, kam jsem dal oči..." Zapřede a ta jediná věta by mohla být okamžitě chápána jako dvousmysl. Výraz toho cizince trochu nasvědčuje, že je mimo, zabraný do svých myšlenek a Die jako by si vzpomněl na všechny ty filmy, kdy zlomení muži popíjeli na baru až do zavíračky za neustálého dolévání barmana a huštění životních mouder jiného náhodného chytráka. No to přece

nedopustí.
"Takové rty jako máš ty by se měly jenom usmívat." Hlesne, zatímco si dlaň pozapomene na jeho boku a pozvedne před něj svůj půllitr.
"Tohle nebo něco jiného?" Mile se usměje a ramenem si prorazí cestu zpět k baru, aniž by ho pustil. Opře se tam loktem o pult a věnuje Uruhovi tázavý pohled, když je barman u nich.
"Tady můj přítel si dá...." Nechá to vyznít do ztracena, zatímco se mu za zády rozhihňají nějaké slečny.
"Přítel? Proč jsou ti nejhezčí vždycky spolu?" Zašvitoří jedna z nich, taky má dost. Die pohodí dlouhými vlasy a usměje se.
"Protože bychom nic menšího nesnesli, dámy..." Řekne hned a ony udělají cosi jako pfffff, ale hihňají se dál.
"Jak moc malé to asi je...?" Slyší jednu z nich za zády, protočí očima, ale musí se široce usmát a dost výmluvně shlédne k obtaženému poklopci.

Uruha

Sotva projde dveřmi, dýchne na něj velmi známá atmosféra. Nechodil sem často ale pokud někam mířil, bylo to právě tohle místo. Ne, neléčil své problémy alkoholem, moc dobře věděl, že se jím vyléčit nedají. Jenže citové problémy, kterých byl často plný, se ani za krátkou chvíli vyléčit nedaly. Díky alkoholu se však daly posunout o pár hodin. Měl to celé pečlivě naplánované. Tady se chvíli zdrží a pak zamíří do svého apartmánu, kde si odpočine. Počítá s tím, že dorazí do práce později a tak naplánoval na telefonu datum odeslání emailů s krátkými pokyny. Stejně tak i Aoimu, aby věděl, že ráno povede poradu. No, a teď může práci klidně pustit z hlavy. Zamíří rovnou k baru. Sako nechal v autě a na sobě má jen košili, rozepnutou do poloviny hrudníku, aby dal vyniknout přívěšku, který se houpe ve vytvořeném výstřihu. Na sobě těsnější oblekové kalhoty a kromě mobilu v kapse už s sebou nemá nic. Zrovna se chystá protáhnout k volnému místu, než se neznámý naproti němu nečekaně otočí a narazí do sebe. Automaticky ho chytne za paži, aby tak nějak udrželi rovnováhu a uvědomí i, že muže proti němu pravděpodobně napadlo to samé. Nicméně ho nepouští.
"Uhm." Chce se omluvit, než ho neznámý předběhne. Věnuje mu upřímně, avšak posmutnělé pousmání a jen zavrtí hlavou, čímž rozpohybuje dlouhé prameny.
"Nic se nestalo, taky jsem mohl chvíli počkat." Jindy by si pod tou větou domyslel cokoliv dalšího a nejspíš to rozvedl dál ale dnes..je opravdu příliš mimo. Jeho rysy mu však neujdou. Na pár sekund zůstane kočičíma očima hledět do jeho tváře a vůbec ho nenapadne, že by se od něj měl odtáhnout.
"Dneska asi nemají den ale..." Odmlčí se krátce. Měl by to brát jako kompliment? Dneska je vážně dost natvrdlý.
"Díky?" Odtuší s pozvednutým obočím.
"Mohl bych tě...." Nedořekne, protože neznámý zvedá půllitr a očividně ho napadlo to samé.
"Hm, asi by to mohl být dobrý začátek." Přikývne nakonec.
"Ale další kolo je na mě, byla to spíš moje chyba..."+Za poslední dva dny jsem jich udělal tolik.+ Proběhne mu hlavou a v očích se mu to všechno objeví. I přes to se nechá celkem ochotně protáhnout k baru. No co, stejně tam mířil.
"Pivo." Objedná si nakonec sám, protože mu v první chvíli vůbec nedošlo, jak to celé zase mohlo vyznít. Za to slečnám za nimi nejspíš ano. Sám se ohlédne a sjede krátce očima hihňající se dámy. Označil ho za přítele? No, vlastně dobrý tah, aby jim daly pokoj, on o jejich společnost rozhodně nestojí. Shlédne stejně jako neznámý k  poklopci a pak se znovu ohlédne. Odstoupí pár kroků k jedné z dam a nakloní se k jejímu uchu a u toho si okázale prohlíží vlastní dlaň.
"Hm přemýšlím, jak bych to jen měl popsat." Šeptne smyslně a pak pozvedne i druhou.
"Asi mám prostě malé ruce." Zatřepe prsty a odtáhne se, když je počastuje posledním mrknutím a odejde zpátky k baru. On prostě nedokáže neprovokovat a tohle byly holky, u nich je to jedno.
"Přece bych ti nenechal zkazit reputaci, když jsi mě zachránil před spadnutím na zadek." Vysvětlí mu to úplně jednoduše, neodpustí si pobavené mrknutí, když sáhne po oroseném pivu, které už má před sebou. Stočí oči jeho směrem. Prohlíží si jeho tvář a chvíli ji opravdu nahrazují Aoiho rysy. A to si před pěti sekundami myslel, že to možná zvládne líp, než jindy, když se trochu rozptýlí. Blbost.+Prostě mu řekni, že dneska nemáš náladu na společnost. Támhle je volný stůl.+ Proběhne mu hlavou a místo toho...
"Jsem Uruha." Představí se mu a pozvedne pivo.
"Běžně si takto přivlastňuješ muže, kteří se přišli napít?" Zeptá se jej s pozvednutým obočím. V očích pořád stopu dnešních událostí ale pokusí se znovu pousmát, aspoň trochu.

Die

Zvědavě se za ním podívá, co to dělá, když jde k těm dívkám, ale jakmile uvidí gesto s dlaní, povytáhne obočí, jemně ho nakrčí a začne se culit.
"Nebo prdelku..." Kontruje Die od baru ve stejném duchu a jedna z dívek otevře pusu a zalapá skoro pohoršeně po dechu. Die pokrčí rameny a pořád se pobaveně usmívá, než sáhne po pivu a napije se.
"Já jsem Die." Řekne mu melodicky, když se k němu Uruha vrátí na bar a sáhne po jedné jeho dlani, aby si ji prohlédl zblízka.
"Mě přijde, že máš docela dlouhé prsty... Myslím, že jsi mi tu záchranu oplatil dostatečně." Řekne mu, než ho pustí a pořád se na něj usmívá.
"Běžně ne, jenom když jsou opravdu hezcí a zábavní." Doplní a pak mu kývne směrem do podniku, kde má stůl. Vezme pivo do dlaně, tu volnou mu položí na bedra a nasměruje ho. Nikdo už tu není, jenom jeho věci.
"Taky mi mohli přijít říct..." Odtuší nespokojeně a prošacuje zkusmo kapsy bundy, jestli z nich nic nezmizelo. Stolky jsou vysoké, jsou u nich barovky, ale jinak jsou dost v soukromí a tmě. Vytáhne zadek na jednu z nich, nechá stát pivo před sebou a podepře si dlaní hlavu, když se mu upřeně podívá do očí.
"Pořád se dívají..." Sotva patrně se koutkem oka podívá na slečny na druhé straně podniku.
"Existuje jistá šance, že je naděje nepřešla." Testuje si, jak to Uruha má v případě, že by se po těch pivech Die odvázal až moc. Někdy se to stávalo. No a co? A žádný z nich nevypadal jako tenhle. Nikdy neměl moc zábran a tenhle kousek vezme kamkoliv, od toalet, po uličku a možná i k sobě domů. Prohlédne si jeho kancelářskou uniformu, vypadá dost draze.
"Rovnou z práce... nechce se ti domů, Uru-chan?" Demonstrativně se podívá na hodinky na zápěstí.
"Za chvíli budeš moct jít rovnou zpět, chceš ukrátit chvíli?" Prostě po něm vyjede a v očích mu hravě zasvítí. Stejně je to oběma jasné nebo ne? Zatím z něj ještě nespustil oči, nemá důvod dívat se kamkoliv jinam.

Uruha

Skloní tvář k baru, když si přehrává, co řekl. Koutky se mu zvednou nahoru a krátce se zasměje. Tohle bylo opravdu zábavné, skvělá provokace. Jindy by ji asi ocenil mnohem víc a dál rozvíjel debatu na dané téma ale...+Co je to s tebou?+ Počastuje se v duchu. Trochu sebou trhne, protože už byl zase zamyšlený a plně ponořený ve své hlavě, když ucítí dotek na své dlani.
"Tak aspoň něco jsem mohl dneska udělat. Dobrý skutek." Kývne hlavou ale svou dlaň mu jemně vezme.
"Zábavní?" Pozvedne obočí. Ne, on dneska rozhodně není zábavná společnost, to ví. Takže s ním Die flirtuje...A on?
"V tom případě sis nevybral moc dobře. Hlavně, co se té zábavnosti týče." Neměl sice nějak přehnané sebevědomí ale pokud se mu opravdu líbí, tohle zpochybňovat nebude. Další myšlenka na odchod trochu stranou, a přesto se nechá ochotně odvést ke stolu. Pomalu a s jistou elegancí se vyhoupne na židli, prohlížejíc si pivo ve svých dlaních. Příjemně chladí a podporuje jeho dnešní náladu v bodě mrazu. Zvedne na chvíli oči a střetne se s těmi Die, který na něj kouká. On sám má před svými zase úplně jiné oči.+Úplně tě zničil.+ Přijde další uvědomění a pak kradmý pohled ke slečnám. Pokrčí krátce rameny a pohodí hlavou, očividně ho to vůbec nezajímá a vzápětí to potvrdí i vlastními slovy.
"Ale mohla by a ideálně hned." Podívá se na slečny, zpátky na Die pak zase na ně a prostě se vytáhne o kousek výš ze židle, zapírajíc se předloktími o desku stolu a krátce jej líbne na rty. Je to trochu chladný polibek, udělal to jen proto, aby jim daly pokoj úplně. Jsou to úplně jiné rty, než líbal včera. Zase na něj myslí a to není dobré.
"Teď už dají pokoj." Kousne se do rtu. Ne, on se rozhodně stydět nebude a kdyby byl v lepším rozpoložení, asi by jim předvedl mnohem lepší show. Ale tohle snad bude stačit.
"Uhm, ne dneska opravdu nechce." Začíná se do toho trochu motat a díky tomu se jeho obočí stahuje k sobě. To, co mu Die nabízí je přímočaré, nikdy mu podobné chování nevadilo ale..Vzpomene si na chvilky s Aoim na terase a...
"Uhm, promiň, jindy bych dělal podobné věci já, rozhodně bych s tebou minimálně flirtoval a bez váhání bych kývl." Začne pomalu a je vidět, že se brzo zvedne a prostě zmizí. Možná si vezme flašku a půjde. Asi nebyl dobrý nápad sem chodit.
"Asi bych měl radši jít. Nerad bych ti zkazil večer." Věnuje mu upřímné pousmání a začne se zvedat.
"Užij si večer, jsi sexy, určitě ho někdo zpříjemní tobě."

Die

Uruha se k němu z ničeho nic nakloní a dá mu ochutnat svoje rty. Je to jen krátký polibek, nijak hluboký, ale stejně Die polechtá v nose jeho parfém a užije si jistou měkkost. Klesne očima z jeho tváře na rty, když se zase odklání a za dívkami už se nepodívá, ať už tam jsou nebo ne. To jeho kousnutí se do rtu, je hrozně roztomilé. Tak on by bez váhání kývl? Pokyvuje hlavou na jeho slova, v očích mu jiskří pořád stejně a je mu jasné, že tohle bude o zlomeném srdíčku. Uruha mu začne utíkat, ale k tomu mu ještě stačil složit kompliment, tak jak to bylo? Vezme ho něžně a nenásilně za ruku, i když už stojí a přitáhne si ho blíž, zatímco se plynule natáčí na židli tak, aby mu skončil mezi stehny.
"Počkej, nechoď nikam..." Broukne a takhle odspodu je snad ještě kouzelnější a roztomilejší. Die má dost síly na to, aby si ho stáhl na kolena a uvězní jeho rty v pořádném, hlubokém a celkem vášnivém polibku, u kterého si několik lidí v okolí odkašle.
"Jestli to je nějaká malicherná hádka a víš, že se po ní vrátíš, tak běž, ale jinak nechoď." Vydechne do jeho rtů, když ho svírá kolem pasu a volnou rukou ho pohladí po přechodu brady a krku. Přelétne očima celou jeho tvář a políbí ho znovu bez ohledu na protesty okolí. Ještě chvíli a budou muset opustit bar a on si chce být jistý, že nepůjdou každý na jinou stranu ulice.
"V opačném případě si přichystáš sebemrskačskou noc, po které ti ale vůbec nebude líp a já ztratím sympatický kontakt. Můžeme prostě jenom pít." Navrhne a pohodí vlasy, až se zavlní. Můžou... bude mu to líto, ale třeba z něj vyrazí číslo. Třeba si ráno vzpomene, zjistí, že se mu líbil opravdu hodně i bez alkoholu a bude mu chtít zavolat. Jenže jakmile ho má na klíně, moc se mu ho pouštět nechce. Sevře víc jeho pas a pohladí ho konečky prstů po zádech. Když se mu ale bude chtít vysmeknout i teď, pustí ho. Co by mu zbylo.

Uruha

Už, už sahá do kapsy, aby vytáhl peněženku a to pivo opravdu zaplatil. Sice to bylo pozvání ale Die očividně počítal úplně s jiným koncem, takže by nejspíš měl. V tom ho ale zastaví jeho dlaň. Na chvíli se na ni zamračí ale ne proto, že by mu to vadilo. Spíš je to kvůli tomu, že byl rozhodnutý, tedy tvářil se tak. Z druhé strany si nic víc, než společnost nepřál. Byl na ní trochu závislý. Neměl příliš rád samotu ale v těchto rozpoloženích ji vyhledával. Udělá několik váhavých kroků mezi jeho stehna a shlédne mu do tváře. Pořád má pocit, že mu srze ni prosvítají úplně jiné rysy. Je to k zbláznění. Nedokázal Aoiho vyhnat z hlavy, i když měl před sebou nádherný, pohledný skvost, na kterém by se rozhodně očima zastavil a ne jen na chvíli. Nadechne se, aby mu odpověděl, že dneska prostě nemá den a  možná by se s ním domluvil jindy, na to pivo. Jenže Die je snad ve všem rychlejší a už mu sedí na kolenou a...Jeho tělo se napne v první chvíli, jak moc nečekané to bylo, než se podvolí a oplatí mu polibek, jen je o něco opatrnější. Nedokáže se nechat jen tak strhnout. Kouká na něj s mírně pootevřenými rty, když mu říká, kdy by měl jít a kdy ne a nechápe, co se to tady děje. To se Die opravdu rozhodl, že ho sbalí a...jde mu to skvěle. Hřeje ho někde uvnitř, když ho někdo přemlouvá, aby nechodil. Jak kdyby si tím vynahrazoval pocit, že ho Aoi nechce. Nechá se políbit podruhé ale tentokrát se jeho rty pohnou mnohem jistě a víc se nechává strhnout na jeho vlnu.
"Prostě sis vzal do hlavy, že mě sbalíš. Tak to řekni rovnou." Odtuší jako první, když konečně oči otevře a podívá se mu upřeně do očí. Ani mu příliš nevadí, že mu sedí na klíně. No co, taky se to pro jednou nezblázní a okolí...Proč by se měl pořád ohlížet?+Aoi tě vyměnil, přestaň na něj myslet a prostě si to užij, co se může stát?+ Přesvědčuje sám sebe v duchu a podvědomě zvedá dlaň ke rtům, které před chvílí líbal. Palcem mu přejede po tom spodním a nakloní se, aby jim byl blíž.
"Jsi přesvědčený o tom, že s tebou mi bude líp?" Zeptá se jej, když mu pravé obočí vystoupá nahoru. Tahá ze svého nitra obvyklé já, opravdu se snaží, aby se přes to přenesl, i když jeho oči nejsou tolik jiskrné. Promne si rty o sebe, navlhčí si je neparným gestem jazykem a pak se narovná.
"Ano, můžeme jenom pít..." Zlehka pohodí hlavou v hrdém gestu a konečně si začíná připouštět, že by mu Die třeba opravdu mohl pomoct. Bylo to sobecké? Ale on očividně tušil, že Uruhovo srdce je někde úplně jinde.
"Prozatím." Sklouzne zlehka a elegantně z jeho klína  odejde k baru, kde jim objedná celou lahev whisky a společně s ní a dvěma sklenkami se vrátí zpátky ke stolu. Dává si záležet, aby jeho chůze byla sebevědomá. Postaví všechno před něj na stůl a posadí se na židli, ne naproti ale vedle něj.
"A copak tvoje srdíčko?" Zeptá se jej, když se nekloní a zkusí nahlédnout pod látku topu a konečně má pocit, že by mohl trochu být sám sebou.
"Tam se nikdo nedostává hádám." Trochu jej provokuje barvou svého hlasu a v očích se mu blýskne, když látku zase pustí a nalije jim oběma do panáků. Musí si trochu zamlžit hlavu, jinak bude příliš přemýšlet a nakonec mu stejně uteče.

Die, Aoi

Rty se mu roztáhnou do úsměvu a uvolněně přikývne.
"Vzal. Přiznávám se." Řekne mu bez obalu. Na rtech ho zabrní Uruhův dotek.
"Když vidím, jak teď vypadáš? Naprosto přesvědčený." Odpoví mu tiše a na důkaz svých slov ho jemně pohladí po tváři. Asi by na něj měl být trochu hodnější, možná trochu pomalejší, ale potřeboval si s ním ujasnit, že náklonnost mezi nimi je možná. Sleduje, jak Uruha nabývá zpět své sebevědomí, přikývne na potvrzení pití a když dodá slůvko Zatím, znovu se široce usměje. Pustí ho tedy z klína, aby mohl dojít pro něco ostřejšího. Nesmí to na ty piva moc přehnat. Ne snad proto, že by pak nefungoval, spíš proto, aby nebyl hrr a znovu ho nevyděsil. Prohlíží si veškerý jeho pochod tam a zase zpět, jeho zadek, způsob chůze... ano, tohle se mu líbí. Uru si dobrovolně sedne vedle něho a on ho nechá, aby se mu podíval za triko. Natáhne se po lahvi, otevře jim a pomalu jim oběma nalije do sklenek, zatímco rty mlaskne o sebe.
"Ještě nepřišel nikdo takový, kdo by mě přesvědčil o tom, že to za to stojí." Řekne mu upřímně. Die byl velmi nespoutaný a měl dost vysoké nároky. Na všechno. Ty vzhledové splňoval třeba zrovna Uruha, s tím vším ostatním to bylo horší a vyjít s Diem samotným bylo asi nejhorší. Asi by byl jiný, kdyby byl zamilovaný, jenže není a upřímně nejspíš nikdy ani nebyl. To by poznal. Podá mu jednu sklenku a ťukne si s ním.
"Jak vidím, je to docela nebezpečné testování." Připomene mu, jak dopadl on, nicméně jeho oči stále hřejí. Uruhovi pípne smska v kapse a on by mu nejraději zakázal tam koukat. V tuhle hodinu to mohl být jenom ten jeho heartbreak. Jestli mu kvůli němu uteče, snad si ho i někde najde.
Když se Aoi dostane domů a zasedne k práci, jde mu to celkem slušně od ruky. Do chvíle, než se mu dostane několika emailů a mezi nimi i ten, který říká, že Uruha ráno nepřijde na poradu. Než odcházel, nic takového v plánu neměli a jeho hlava si po tom všem, co se dnes stalo nedokáže vymyslet nic lepšího, než že v tom není práce. Měl jít ale do práce třetí den, na poradu druhý a už by ji měl vést? Vůbec netušil jak. Neměl by ho rušit, neměl by ho kontaktovat vůbec nijak, jenže tohle on nesvede. Vždyť to bude fiasko před spoustou důležitých lidí.

To je jako poslední věta před smrtí, neboj není nabitá... jen nevím, jestli bude moje nebo tvoje, až se vrátíš. A.