Boogie x Shinya - Má ty chlupy trochu jako já... - část 1.

(Zkušebna)

Shinya

Tolik toužil vidět Boogieho mnohem dřív, než v úterý, jak se domluvili. Jenže jeho rozvrh a všechno kolem mělo na situaci úplně jiný názor. Bohužel. To, co si plánoval ještě ten večer, opravdu uskutečnil a nechal přivézt Boogiemu královskou snídani a místo vzkazu rudé lízátko. Samozřejmě jim nadiktoval, aby ji přivezli později a nechal ho pořádně vyspat. Možná mohl spíš objednat oběd ale... Snad mu přijde k chuti. Sám se culil celý den a nakonec mu to nedalo a poslal mu alespoň smajlíka. Víc prostě nestíhal. Nakonec se mu podařilo urvat si trochu času před spaním a zavolal mu, aby si s ním chvíli povídal a pak si přáli dobrou noc, asi pětkrát, než si to pomalu museli odpočítat, aby zavěsili společně. Chová se, jak kdyby mu bylo šestnáct, ale vůbec mu to nevadí. Další dny bylo času méně a méně. Nikdy si však neodpustil mu alespoň popřát dobré ráno a přes den něco málo napsat. Neodpustil si, aby si myslel, že na něj prostě zapomněl. Sám se nemohl dočkat úterý, noc předtím ani dospat nemohl. Věděl, že nebude mít příliš času, aby ho vyzvedl osobně, jak si vysnil. Proto to zařídil úplně jinak. Prostě mu objednal taxi. Přece ho nenechá, aby se přes celé město vláčel metrem. To ani náhodou. Jako první ale taxikáři nadiktuje, aby přijel k němu, a položí na zadní sedačku další lízátko. Tohle ho prostě baví, ale neubrání se tomu, aby u toho mírně nezčervenal.
"Bude ti slušet." Prohodí si pro sebe tiše a rozverně, než už mu zvoní telefon. Kaoru. Plácne se do čela. Slíbil mu rychlý video hovor, aby probrali ještě pár detailů. Napíše ještě Boogiemu smsku, v kolik má být před domem a pak rychle zapluje zpátky, aby ještě vyřídil, co je potřeba. Nakonec mu jen volá a on díky sluchátkům, u probírání detailů další zkoušky, chystá občerstvení pro ně oba. Nakonec to Kaoru vzdá, protože ho Shin očividně vůbec neposlouchá a trochu se na něj utrhne, kde zas lítá.

"Uhm, promiň. Asi jsem málo spal." Zamluví to celkem obratně ale je nervózní, tohle nikdy příliš neuměl.
"Dneska to asi nemá smysl. Radši ani nechci vědět, co jsi v noci dělal." Utrousí pobaveně a hovor típne, než mu stihne cokoliv říct. Má ještě asi pět minut, než Boo dorazí a ty tráví u zrcadla, aby se ujistil, že vypadá tak, jak chce. Ruce se mu trochu chvějí, jak si není jistý, co se dneska bude dít ale... Mají hrát, tak bude myslet radši na to nebo něco rozbije nebo vysype. V budově už nikdo moc není, jen ostraha dole u dveří ale té řekl, koho čeká a kdy přijede. Poprosil je, aby ho vzali nahoru. Sám si ukrátí čas, když si půjčí kytaru a zkusí si něco zabrnkat. Vypadá u toho jako malý kluk, jak ho to baví, i když to není nic moc.

Boogie

Když se ten večer se Shinyou rozloučil, nebyl schopný udělat toho o moc víc, než se posadit ve tmě na postel a s pitomým úsměvem hledět před sebe. Vůbec se mu nechtělo usnout a spánek měl plný nejasných snů, kde byli oni dva. Nic si z nich nepamatoval, ale byl to jasný důkaz toho, jak moc ho měl po tom jednom večeru plnou hlavu. Ráno sotva stačil proletět koupelnou, když na něj někdo zvonil u dveří. Nejdřív se omlouval, že si nic neobjednal, ale doručovatel si trval na tom, že je to všechno pro něho a lízátko bylo zcela usvědčující. Nikdy mu nikdo neposlal snídani! To znamenalo, že Shinya se z toho nevyspal, jak se původně obával. I ten smajlík byl důkazem, že přes nedostatek času na něho myslel a chtěl být v kontaktu. Když večer zvedal jeho telefon, doslova se mu třásly ruce, možná i hlas, ale broukali si spolu dlouho, zatímco byl Boo po nos zachumlaný v posteli. O samých hloupostech typu dneska mi lezli mravenci po kuchyni, ale stačilo mu poslouchat jeho hlas. Přání dobrých rán a nocí mu silně připomínala pocit, kdy spolu dva lidé chodí a mají se rádi a neustala ani do pondělí večer. S klukama se od té doby neviděl, jen si jednou telefonoval se Senou. Neměli zase tolik společné práce, aby to zasahovalo do víkendu a mnohdy bohužel ani do všedního dne. Všichni se činili ještě někde jinde. Zatím si neprozradili, jak strávili svůj čas v klubu, Boo byl příliš na začátku a plachý a Sena... příliš zaměstnaný. V pondělí se po své obvyklé práci běžel domů nachystat. Věděl, že budou hrát v Shinyově zkušebně, že bude večer a bude tam on, ale netušil, jestli by tam mohl narazit na kohokoliv jiného, takže to prostě nepřeháněl. Oblékl si černé džíny, tenisky, bílou mikinu, vlasy do vysokého ohonu a žádné líčení. Musí se spolehnout na svoje přirozené kouzlo. Jindy modré oči nechá taky hnědé, zabalí si basu a... obdrží instrukce, že si ho vyzvedne taxi. Tohle bylo tak milé! Shinya dělal neustále všechno proto, aby to nepřestalo být ani na okamžik kouzelné. Na zadní sedačce najde nové lízátko, rozbalí ho a rovnou si ho strčí do pusy. Po cestě ještě zastaví u obchoďáku, kde viděl ty malé černé Uhláčky z pohádky Můj soused Totoro. Dali se pověsit na tašku nebo klíče. Jednoho koupí a pokračuje do studia. Když vstoupí do haly, dojde mu, kde přesně je a začne být nervózní. Už tady visí všude po stěnách desky a plakáty z podpisy velkých kapel, které tady hrály nebo hrají. Boo vyfasuje visačku návštěvníka a už následuje obsluhu nahoru do patra a k příslušným dveřím. Kapela tady má vlastní visačku na vlastních dveří. Oni se střídají s kde kým. Vůbec si není jistý, jestli chce, aby tu byl ještě někdo další z jeho kapely nebo ne. Chce je vidět a zároveň... chce být prostě s ním.
"Ahoj." Řekne tiše a okamžitě zčervená, když ho obsluha pustí dovnitř a on spatří Shinyu, sedícího na židličce s kytarou na klíně. Do očí ho uhodí jeho dokonalá tvář, stejně jako fakt, že umí i na tento nástroj. V tu chvíli už jsou sami. Je tady toho ke koukání asi tisíc, ale jeho oči a plachý úsměv patří jenom Shinyiovi. Ve volné dlani svírá skoro snědené lízátko. Trochu se k němu loudá. Měl by mu dát pusu? Chtěl by...

Shinya

Trochu se v celé hře ztratí, jak moc se soustředí. Teď dokázal opravdu vypnout a snaží se, aby to bylo trochu poslouchatelné a ne brnkání z kroužku pro druhou třídu. No ale trénink dělá mistry, takže ho nadšení ani v nejmenším neopouští. Alespoň mu čekání nepřijde nekonečné, i když ví, že Boo dorazí na čas. I kdyby se zdržel, rozhodně mu to vadit nebude. Hlavně, když přijede. Skoro ani nepostřehne, jakmile se dveře otevřou, ale jeho hlas už rozhodně nepřeslechne. Na to si ho příliš přál slyšet. Trochu nervózně a hlavně příliš rychle odkládá kytaru. Sice už ho s ní viděl ale... Nemusí si před ním  hned první domluvenou schůzku uhnat trapas. Tváře už mu zase zahoří, ale i přes to se mu rty zvlní do jemného úsměvu a očka, které zdobí modré kontaktní čočky, se mu rozzáří.
"Ahoj." Pozdraví ho.
"Jaká byla cesta? Nebyla moc dlouhá?" Začne s tichými otázkami, když vstane a prostě k němu spontánně zamíří, aby ho objal. Tak moc to chtěl udělat, že mu ani nedojde, jak by to mohlo vypadat. Nakonec v tom obětí zůstane možná až příliš dlouho. Nemohl si pomoct a jeho vůně ho k sobě tolik přitahuje, že tomu prostě nedokázal odolat.
"Promiň, že jsem nepřijel já. Ještě mi volal Kaoru ale po chvíli to vzdal, protože jsem se vůbec nesoustředil." Tiše se zasměje, když ho konečně propustí ze své náruče a teprve teď mu dojde, jak se na něj vrhl a nečekaně opět zrudne.
"Mám radost, že tě vidím." Zatváří se nevinně s pažemi za zády, kde si svírá jednu dlaň v druhé, trochu mu u toho překáží dlouhého rukávy bílého topu a shlédne na lízátko v jeho ruce.
"Jsou dobré, že? Mám je nejradši." Kousne se do rtu, když znovu opatrně vzhlédne a nepřehlédne ani jeho rty. Mohl by? Měl by? Změnilo se něco od onoho večera?
"Ještě jsem s kluky pořádně nemluvil, takže tu budeme dneska sami ale... Na příště už to snad vyjde." Mumlá dál, jak neví, co sám se sebou, než k němu neplánovaně přistoupí, zlehka sevře prsty kolem látky jeho mikiny na hrudi a radši ani nepřemýšlí, když krátce přitiskne rty na ty jeho. Je to jen letmé líbnutí, rozhodně ne dlouhý polibek, ale víčka nechá na několik vteřin klesnout dolů.
"Ahoj." Zopakuje pozdrav s očima stydlivě sklopenýma k zemi, a když si uvědomí, že ho pořád tak nějak svírá, uhladí mu mikinu a ruce zase zmizí za jeho zády.
"Nemáš hlad? Nebo chceš rovnou hrát?" Snaží se tu pusu nějak zamluvit, kdyby to na Boogieho bylo hned ze startu moc.

Boogie

Usměje se ještě o něco víc a nejistěji, když ho sleduje, jak kytaru div nezahodí někam přes rameno, ale sám se skrčí v kolenou, aby položil tu svou na podlahu. Tak trochu doprostřed místnosti. Shinya ho pozdraví nazpět a zeptá se na cestu.
"Moc příjemná, kdosi pro mě poslal taxi i s občerstvením." Řekne mu vesele a pozvedne lízátko. Nečeká, že mu Shinya přistane přímo kolem krku, ale okamžitě zvedne dlaně, aby ho objal nazpět a do nosu mu vletí jeho parfém i vůně vlasů. Musí to rozmrkat, protože se mu srdce prudce rozeběhne a k tomu - přátelé by se už pustili. Červeň ho nepouští, ale ve tvářích má šťastné a spokojené dolíčky.
"To nic." Řekne hned.
"Taky mám radost, že tě vidím." Oplácí mu všechny pozornosti se vší přirozeností a zároveň je na něm vidět, jak moc je nervózní. Teď už má trochu možnost se rozhlédnout, takže si prohlédne nejbližší vybavení, značky na něm, to jak se všechno leskne a jak kvalitně to vypadá. Kéž by měli k dispozici něco podobného... Manažer jim řekl, že to zatím nepotřebují. Hmm, právě že potřebují, třeba by to zamaskovalo některé jejich chyby. Ti zkušení už je nepotřebují. Pak se ale honem podívá na lízátko a přikývne.
"Myslím, že mě na ně brzy naučíš." Narazí na to, že není první a jeho oči se změní ve spokojené půlměsíčky. Po zádech mu přejede mírné mrazení, když mu Shinya prozradí, že tady budou celý večer dočista sami a v soukromí. Nedovede u toho potlačit nový příval červeně, ale ani jakési vnitřní vzrušení a vlastně radost. +Vyměnil jsi celou Diru za jednoho Shinyu. Hmm, ano.+ Napomene se a zároveň si spokojeně odpoví. Už by skoro znovu řekl, že ani tohle nevadí, ale Shinya najednou přitiskne své rty na jeho, on celý zkoprní a po těle se mu rozlije dokonale příjemný pocit. Krátce mu svými rty odpoví, i když to asi nemělo být úplně líbání a Shin ho znovu pozdraví.
"Ahoj." Hlesne v odpověď podruhé, stočí oči do jeho a vřele se usměje. Tak si opravili nejistý příchod, příště už bude vědět. Shinya je na okamžik opravdu blízko, ale rychle mu uteče. Boogie zavrtí hlavou.
"Nemám, děkuju. Um, taky jsem ti něco na oplátku přivezl." Řekne mu a vyloví z tašky toho Uhláčka s originální visačkou. Najednou mu to připadá příšerně dětinské, co mu tady dává. Když si uvědomí, kdo Shinya je a kolik mu je let... Radši se na něj moc nedívá, když mu ho vtiskne do dlaně.
"Má ty chlupy trochu jako já..." Poukáže rozpačitě a roztržitě na barvu hračky a svých vlasů.

Shinya

Hlavou mu běhají jeho slova. Hlavně to, že ho rád vidí. Nic by si nemohl přát víc. Zdá se, že opravdu nic z toho večera neopadlo a vnitřně ho to zahřeje, i když se zase hrozně červená. Třeba si tou pusou dovolil vážně až moc. Třeba to opravdu udělat neměl. Pomalu se na něj podívá, jak kdyby si nebyl jistý, co může čekat, ale Boogieho vřelý úsměv jej donutí se usmát taky.
"Rád tě na ně naučím. Dej mi, týden." Zamumlá s nádechem rozvernosti. Klidně mu pošle na každou hodinu dne jedno. Možná i dvě nebo třeba celý balík, jestli mu opravdu chutnají. Překvapeně zamrká, když se dozví, že i on něco dostane. Tohle vůbec nečekal, ale je to od něj hrozně hezké.
"Dárek pro mě?" Vypadne z něj stejně překvapeně, jak se tváří a za zády už nedočkavě žmoulá rukávy, jak se těší. Dokonce se trochu vyhoupne na špičky a natáhne krk, aby viděl mnohem dřív, co mu přivezl. A pak ho uvidí a jeho nadšení ještě vzroste, jestli je to vůbec možné.
"Ten je úžasný." Začne se nad ním rozplývat, když si ho převezme a neodpustí si sklouznout po Boogieho dlaní konečky svých prstů s mírným pousmáním a krátkým pohledem do očí. Pak už má jeho plnou pozornost Uhláček, které ho si pečlivě prohlíží a u toho září jako sluníčko. On tyhle hračky prostě miluje.
"Děkuju, opravdu moc." Vyjde z jeho rtů jako první, když mu Boogie sdělí barevnou podobnost. +Neříkej nic, co by řekl Totchi nebo Die.+ Upozorní sám sebe, protože ho jako první napadne, jak by to komentovali oni a ne, tohle ani vyslovit nemůže.
"Hm, budu ho nosit pořád sebou, ale připomínat mi tě nemusí." Odmlčí se krátce a už zase kouká do země, protože si není úplně jistý, jestli to může říct.
"Mám tě pořád před očima." Zamumlá sotva slyšitelně ale vzápětí ho vezme za ruku a proplete s ním prsty.
"Budu s ním i spát." Slíbí mu bez váhání a není vůbec pochyb, že to myslí vážně.
"Tak, můžeme hrát nebo..." Ohlédne se přes rameno, když ho sebou prostě vede k bicím a pověsí si ho na ně, aby na něj dobře viděl. A vůbec mu nedojde, že ho vede dál od basy.
"Můžeme si povídat nebo..." Ohlédne se na něj a palcem pohladí hřbet jeho dlaně.
"Můžeš mě učit na kytaru." Do očí se mu dostane jistá rozvernost. Kdyby si sedl dobře, mohl by k němu být mnohem blíž, než když bude sedět za bicími.
"Ještě můžeme..." +Pokračovat v tom, co jsem začal. Ne, to taky neříkej.+
"Můžeme si povídat, třeba." Opraví se hned a už zase cítí, jak mu hoří tváře, když si uvědomí, že se opakuje. Tohle ho snad nikdy nepřejde.

Boogie

Zasměje se a něco mu říká, že ho v příštím týdnu možná zasype celý kamión lízátek. Opravdu se mu uleví, když vidí Shinyovo upřímné nadšení z dárku. Je to jenom taková hloupost, ale přišlo mu, že by se mu mohla líbit. Viděl hodně fotek, kde je s nějakými plyšáky a podobně, ale netušil, jestli to není jenom součást image.
"Není za co." Řekne honem. Pak překvapeně zamrká, když mu Shin řekne, že mu ho připomínat nemusí. Um, raději ne? Vzápětí to ale dokončí a uvede na pravou míru, on okamžitě plně zrudne a zároveň se mu neskutečně uleví. Doopravdy si pět vteřin myslel, že by bylo lepší, kdyby se to nedělo. Pořád je tak nejistý.
"Vážně?" Musí se toho chytit, i když velmi tiše, ale Shinya ho vezme za ruku a vede za sebou, on se rozzáří a poslušně ho následuje. Znovu se rozesměje tomu o spaní.
"To bych měl asi sehnat nějakého většího." Pak mu ale znovu připomene hraní a on uvědoměle přikývne.
"Hai, máš pravdu." Kvůli tomu sem přece byl pozván a proto především přišel. Aby využili čas ve zkušebně. Ohlédne se po své base, co zůstala někde úplně jinde, ale místo, aby pro ní šel, spokojeně sleduje Shinyu, jak si věší Uhláčka na bicí soupravu. Vypadá tam kouzelně. On podobné pitomosti taky může. Jejich potencionální byt by byl pravděpodobně plný plyšáků a měkkých polštářů a dek. Stočí na něho oči, když Shinya vymění hraní za povídání a posléze za výuku na kytaru.
"Na tu umíš možná líp, než já, basa je jiná." Asi by umřel, kdyby ho měl učit něco a Shin to dávno uměl. Basa je ale vlastně ještě lehčí. Prostě je jiná. Sleduje rysy jeho tváře, když dojde ještě na jednu nevyslovenou možnost, pootevře jemně rty, ale Shinya se znovu oklikou vrátí k tomu povídání. Vzhledem k jeho červenání si tak trošičku domýšlí, co měl asi na mysli, sám se uculí a chvíli si prohlíží jeho soupravu.
"Budu rád dělat všechno to, co chceš ty." Pokrčí jemně rameny a znovu se uculí. Opravdu moc si přeje všechno, i to hraní, jen mu chybí někdo, kdo by mu vrazil kytaru do ruky a vyhnal z hlavy všechno ostatní. Je tu takové ticho a klid... Nejistě se rozhlédne, spatří to nachystané občerstvení a má pocit, že atmosféra maličko houstne. Prsty levé ruky si mimoděk pohrává s tyčkou od činele, tu pravou má pořád propletenou s ním, ale když mírně trhne hlavou a zase se na něj podívá, pootočí se a povytáhne bradu, aby ho znovu jemně políbil. Zabrní ho polovina obličeje, hlavně nos a moc se nemá k tomu, aby se úplně odtáhl.

Shinya

+Já bych radši, kdyby to nebyl plyšák.+ Kouše si u svých myšlenek ret, ale zrovna tohle taky nahlas neřekne. A ne, nemyslí tím něco víc, než jen jedno velké tulení, i když si není jistý, jestli by to jen tak vydržel.
"To klidně můžeš, když budeš chtít." Přece jen se k tomu plyšákovi vrátí a sdělí mu nakonec společensky přijatelnou odpověď.
"Tak na basu, rád se něco nového naučím." Pokrčí krátce rameny, když mu jeho plán být mu blíž úplně nevyjde. Nevadí, třeba přijde na jinou možnost, jak to udělat. Po tom hraní třeba. Ale on není schopný si za ty bicí sednout, to by totiž musel pustit Boogieho ruku a to není v jeho silách.
"A já všechno, co chceš dělat ty." Zasměje se. Skoro to zní jako takové to dohadování se zamilovaných filmů, kdo koho miluje víc. Třeba se taky k tomu jednou dostanou. Krátce a téměř neslyšně se uchechtne, když si uvědomí, nad čím zase přemýšlí.
"Možná bude nejlepší, když si pustíme hudbu a ..." Nedořekne to, protože se zrovna ohlédne na Boogieho a už má jeho rty na těch svých. Spokojeně si povzdechne, vlastně to vyřešil za ně za oba. A je opravdu rád, že to udělal, protože stejně na to hraní nemá vůbec myšlenky. Asi si budou muset dát asi deset podobných schůzek a možná se k tomu dopracují. Není si jistý, že by se paličkami vůbec trefil, i kdyby byla plné zkušebna lidí a on ho měl před očima. Bude z něj hrozně nervózní. Ano i ve svém věku. Teď se mu do hlavy ale neprobojují žádné podobné myšlenky. Natočí se drobným tělem víc k němu a udělá ten půl krok, aby byl u něj trochu blíž. Konečně rozplete prsty ale jen proto, aby mohl krátce vyjet dlaněmi po jeho hrudi a omotat paže kolem jeho krku. Ani on se nemá k tomu, aby se odtáhl, spíš naopak. Najednou je jeden krátký polibek hrozně málo. První jen nejistě pohybuje rty, aby mu vyšel vstříc, ale brzy už se tím příjemným pocitem nechá úplně ovládnout. Prostě ho začne opatrně a něžně prohlubovat a zruší poslední milimetry, které mezi nimi byly, a spokojeně si povzdechne. Konečky prstů jemně hladí zadní stranu jeho šíje, a když se mu podaří mírně odtáhnout, je to jen na chvilku, aby ho mohl zlehka políbit znovu. V těch krátkých pauzách se tiše a rozverně směje a tváře už mají permanentně, jemně růžový nádech ale nevypadá to, že by chtěl v nejbližších chvílí přestávat.
"Chutnáš líp, jak lízátko." Prohodí s nádechem hravosti.
"Měli bychom hrát..." Další políbení.
"Abys neřekl, že jsem tě sem vzal kvůli něčemu jinému." Znovu se přitiskne na jeho rty.
"Možná, že to bylo spíš kvůli něčemu jinému." Přizná se mu nakonec s nevinným výrazem a za jeho zády si namotá prameny vlasů z culíku na ukazováček.
"Moc ti to sluší. Ale to asi slyšíš často." Složí mu kompliment. Není schopný vymyslet v jeho přítomnosti něco mnohem oslnivějšího, i když by moc chtěl.

Boogie

V duchu si zadá za úkol sehnat kdekoliv v Japonsku velkého, možná přímo obrovského Uhláčka. V této zemi a s touto fanouškovskou základnou, to snad nebude takový problém. Už by se osmělil, že pro tu basu dojde a ukáže mu na živo něco z toho, na co koukali ve videu, jenže to by se oba nesměli zapomenout u toho polibku. Shinya se k němu pootočí celým tělem, přitiskne svoje tělo na jeho a pevně ho obejme kolem krku. Boogie udělá to samé se svýma rukama kolem Shinyova pasu. Je hrozně hubený. Přitiskne ho k sobě ještě o něco pevněji, vrací mu polibky v tempu, jaké Shinya nastavuje a po páteři mu běhá mrazení sem a tam, jak ho Shin neustále hladí po citlivém krku. Odtáhnou se od sebe, on se mu na krátko podívá do očí, promne rty o sebe a už to dělají znovu. Musí se sám usmívat do jeho rtů, když slyší jeho tichý smích. Je to jasná známka toho, že se mu to líbí a že se nejspíš cítí dost podobně. Na rozpacích, ale bez touhy toho nechat. Je opravdu tolik plachý i ve svém věku? Jaké zkušenosti mohl někdo jako Shinya mít? Slyšel o něm, že je hodně tajnůstkářský a milostný život byl velké tajemství. Musí se zasmát tomu komplimentu.
"A...arigato..." Dostane ze sebe a ví, že si na to vzpomene pokaždé, když nějaké lízátko uvidí, ale to už se zase pusinkují. Jinak to ani nazvat nejde. Kluci by se z něj svorně plácli do čela. Všichni tři. Úplně slyší Zyeana, jak na něj pokřikuje Trochu vášně, Boo! Chichotá se všem těm jeho poznámkám, lítá mezi pocity, že by se měl odtrhnout a hrát a pak že zase ne, hlavně se neodtrhávat a nakonec vyprskne úplně.
"Takže studio je tvoje zástěrka. Pravda, sem musí chtít přijít každý." Dobírá si ho šeptem, ale on by za ním vlezl i do kanálu, kdyby Shinya chtěl.
"Tobě to sluší víc." Vypadá to, že se dostávají k nové při, ale sám ho ještě několikrát vtáhne do nové vlny polibků, než se mu konečně pořádně podívá do očí.
"Tak já nevím, co si počneme." Pokrčí rameny. Pořád mu to přijde hrozně moc hrr, aby ho zval domů, i když by asi nakonec nějak překonal stud z toho, co si tam s ním počne. Zároveň nemá žádný inteligentní nápad, kam ho vzít tak, jako když ho napadlo bistro. Vlastně nechce nikam na veřejnost. A jak má myslet, když ho má v náručí? Mohli by jít do kina, mohli by se jít procházet k moři, mohli by...
"Co kdybychom se šli projít na noční Akihabaru, třeba tam toho Uhláčka budou mít." Je tam asi miliarda obchoďáků jenom s podobným zbožím.
"Můžu se pro tu kytaru stavit ráno? Abychom ji nevláčeli s sebou?" Někdo by mu ji třeba mohl předat dole ve vrátnici, kdyby tu Shinya nebyl nebo neměl čas. Počká, jestli mu to Shinya odsouhlasí a společně vykročí k výtahu. Jenže jak jsou v něm, nedovede se od něho držet dál. Přistoupí k němu jen nejistě, ale brzy je u těch samých opatrných polibků a smíchu, co ve zkušebně. Výtah je dole během půl vteřiny, stihne se asi pětkrát otevřít a zavřít a pak prostě zůstane zavřený stát. Vrátnice je naštěstí za rohem a teď už si ho asi nikdo nepřivolá.