Aoi x Reita - Chybí ti bičík. - část 1.

(Ranč)

Reita

Události v clubu se měnily, jak počasí. To, v jakém stavu našel Boogieho, a když se posléze dozvěděl detaily v něm něco zanechalo. Ten pocit, že si nikdy nemůže být jistý, co se může stát. A to ho utvrdilo v tom, že je tu osoba, vlastně dvě, pro které by chtěl udělat mnohem víc. Aoi by si jistě zasloužil odpočinek a té myšlenky se Rei nehodlal jen tak vzdát. K jeho štěstí ho si ho oblíbil jeden zákazník, takže to znamenalo zase o pár yenů k výplatě navíc. Všechno mu dokonale hrálo do karet. Jeho specializace měla ještě jednu výhodu. Když to uměl dobře zamaskovat, podařilo se mu se zákazníkem klidně i nespát. Však on je přece ta největší odměna a ta nepřichází hned. V polovině týdne se odpoledne zastavil, aby je oba pozdravil a narazil jen na chůvu. Opakovaně se jí omlouval za svou tehdejší příhodu s alkoholem a dali se do řeči. Moc milá paní a očividně měli úplně stejný zájem. Totiž to, aby si Aoi odpočinul. Sám už měl za sebou telefon na ranč kousek od Tokya, kde nedávno vypomáhal a byl na něm víc jak měsíc, kde se staral o koně bývalého zaměstnavatele. Bylo to skoro jako s Kaiem, prostě si s majitelem stáje dost dobře rozuměl. Když ho tedy poprosil o tři pokoje, vyšel mu vstříc a nabídl mu ubytování zdarma pod podmínkou, že se bude pár hodin denně věnovat tréninku. No proč ne, určitě to nějak zvládne a upřímně, do sedla se těší. Schválně si vzal i pokoj pro sebe. Nechtěl Aoimu přidělávat starosti s podezřením chůvy. Prostě nevěděl, jak moc by tohle mohl být problém a rozhodl se ho vyřešit po svém. Nikdo přece neřekl, že v tom pokoji musí spát. Přemlouvání byl opravdu oříšek. Aoi se bránil zuby nehty, že nikam odjet nemůže a brát chůvu sebou, už vůbec ne. Nakonec ho přece jen za společného přemlouvání a vyhrožování přesvědčili, že to bude odpočinek pro ně pro všechny.
Usměje se pro sebe, když před clubem nakládá věci do auta. Jedna taška je navíc, kde má věci na koně, bez kterých se prostě neobejde. Jinak toho sebou moc netáhne, v tomhle je dost mobilní. Navíc počítá s tím, že jeho velký jeep naloží spíš věcmi pro Akia. Ne, v tomhle ohledu Aoiho auto prostě nebude moc ideální. Před domem je brzy ráno a s úsměvem se všemi přivítá. Delší pohled věnuje Aoimu a nepokrytě na něj mrkne a štípne ho do zadku s rozverným pousmáním, když se chůva nedívá.
"Sedět vedle tebe v autě a nesahat na tebe bude vážně z trest. Jen počkej až budeme sami." Dobírá si ho tiše, než upevní sedačku naloží tašky a kufry, aniž by potřeboval pomoc kohokoliv jiného a vyrazí na cestu. Po víc jak hodině se krajina kolem začne měnit a kolem nich je víc a víc kopců. Rei se snaží bavit všechny, od chůvy až po Akia, aby jim cesta ubíhala. Samozřejmě neopomene zastavit na svačinu, jinak by to ani nešlo. Za necelé dvě hodiny ukazatel zahlásí, že jsou na místě. Tedy v posledním záchytném bodě, kterým je město Chichibu. Za dalších patnáct minut už projíždí bránou ranče, kde na ně čeká Reitův známý, aby je přivítal.
"Hm, tobě ten důchod nesvědčí, Naro-san." Dobírá si Rei muže, který je v kovbojském klobouk trochu k smíchu a tím břichem už by na koně nejspíš nevylezl. Je to dostihová stáj, ale trochu to vypadá, že si to majitel ani neuvědomuje a očividně by se nejradši vydal do Ameriky. Jeho záběr tréninku je však mnohem širší a už pár let laškuje s cross country. A to Reitu tehdy chytlo nejvíc, proto si taky tolik rozuměli.
"Dva apartmány jsou u sebe v patře. Tobě jsem dal tvůj starý pokoj. Pak se za mnou zastav, domluvíme se." Oznámí mu Naro s dalším úsměvem a prohlédne si Aoiho zkoumavě, jak kdyby něco tušil.
"Díky, máš to u mě." Kývne hlavou a vytahá všechny tašky nahoru. V polovině stěhování, shodí koženou bundu z ramen, jak mu začíná být horko.
"Hned jsem zpátky." Usměje se na něj, než pomůže uložit věci chůvě. Její apartmán je v podstatě obyčejnější, má však celkem luxusní koupelnu určenou na relax a výhled na hory. Za to Aoiho pokoj je vlastně novomanželské apartmá s obrovskou postelí, menší vířivkou a balkonem. Tohle si prostě nemohl odpustit.
"Tomu výběru jsem nemohl odolat." Prohodí Rei, když zůstane stát mezi dveřmi s rukama založenýma na hrudi a opřený ramenem o rám.

Aoi

Vůbec si neuměl představit, že by si měl vzít v práci pár dní volna. Nejen, že o tom většinou nechtěla ani slyšet i jeho firma, ale navíc měl několik rozjednaných případů. Většinou pracoval i o víkendu nebo v noci, ale jakmile se chůva potkala s Reitou a zjistila, co je v plánu, hustili do něj oba dva tak dlouho, až povolil. Domluvil se se svým šéfem, že bude na telefonu a k dispozici pro konzultace s klienty a že to bude spíš takový home office, kdy si po večerech opravdu za počítač sedne a nakonec volno dostal. I jeho šéf chápal, že je otec samoživitel a že se někdy prostě musí věnovat jen svému synovi. Jakmile byl doma a mohl s chůvou balit, uvědomil si, jak úžasný je to pocit vědět, že ráno nevstává do práce, že někam jede, bude se soustředit na své dítě a... ano na někoho, koho má rád. A nikoliv kvůli povinnému sňatku. To on je ta pomyslná nevěsta, o kterou se teď někdo stará. V autě sedí vzadu vedle sedačky se synem, chůvě nechá přední sedačku vedle Reity a baví se Akiovým rozmazlováním, krmením a jeho pozorováním, když spí, zatímco chůva vesele švitoří s Reitou, kterého už asi sama miluje a očividně je nadšená, že mohla jet s nimi. Konec konců dostala díky tomu placenou dovolenou. Tak trochu... Kdykoliv Aoi může, potká se očima s těmi Reitovýmy ve zpětném zrcátku a ví, že jeho trest bude o to větší, že nakonec vedle něj nesedí. Stejně mu u toho ale rozverně a provokativně jiskří v černých očích. Na svačinové pauze si dá Aoi klidně tu snobskou práci, aby roztáhli piknikovou deku, v klidu nakrmí i přebalí synka a brzy už jsou na místě. Čekal něco hodně venkovského, sám byl zvědavý, jak taková tradiční stáj vypadá, když měl sám velmi tradiční dům a najednou hledí na ranč jako z Texasu. Celé místo ale působí neskutečně luxusně a on se diví, že Rei není místo dluhů spíš těžce ve vatě. Tady musí platit dobře snad i děvečce na nádobí, ne? Všichni vystoupí z auta a on si s dítětem na rukou zkoumavě měří majitele. Nikdy neviděl Japonce s takovým vzhledem a zálibou, vypadá to hrozně divně a nepatřičně, ale chlapík je to sympatický. Podají si ruku  pak zůstanou sami. Naro-san očividně spoléhá na to, že Reita zná každý kout, asi má hodně práce a nechá všechno na něm. Nechá se Reitou odvést před pokoj a zatímco Rei chudák nosí tašky a ubytovává chůvu, on vstoupí a nechá se ohromit tím místem. Vevnitř to vypadá ještě líp, než venku, všechno vypadá jako v nejdražším hotelu a postel je obrovská. Jde se podívat i do koupelny a zase zpět a v tu chvíli už je u nich Rei. Akio pořád spí.
"Chůva si vybaluje?" Zeptá se Aoi zvědavě a ledacos tím naznačí, ale pak zahoupe dítětem na rukou.
"Je potřeba sestavit cestovní postýlku." V Akiově věku by se neodvážil položit ho kamkoliv jinam, mohl by se skutálet.
"Rei-chan, asi mi bude líto, že to volno nemá měsíc." Řekne mu okouzleně, když se znovu rozhlédne. Myslel si, že to bude něco, prostě obyčejného. Tohle by si v katalogu sám vybral.
"Jak tady vaří?" Zajímá se.

Reita

Sám si zatím nechá věci v autě. Nanosit do svého pokoje to nebude problém. Navíc se stejně musí stavit později do stáje a nechat tam tašku, kde má vše potřebné. Pro tentokrát mu připadlo jen ranní krmení a pak tréninky, které si odbude taky dopoledne, to možná bude Aoi ještě spát a snad si ničeho nevšimne. Jinak to bohužel nešlo, aby tohle celé zvládl uskutečnit. Hodlá tento aspekt jejich pobytu dost dobře tutlat a Naro to ví taky. Je rád, že má podobné známé a mohl si něco podobného dovolit. Na co nemá peníze, to vyřeší hezky po svém. Sjede očima celou Aoiho postavu i s malým Akiem v náruče a spokojeně se usměje, než se pomalu odlepí ode dveří.
"Myslím, že spíš zkoumá vířivku. Vybalovat bude nejspíš až zítra ráno. Ale jistý si tím nejsem, víc jsem to radši nezkoumal." Prohodí s nádechem pobavení a zastaví se až v jeho těsné blízkosti. Pohladí malého opatrně po vláscích, aby jej nevzbudil, než vezme Aoiho za bradu a přitáhne si ho k polibku.
"Hm, teď už se můžu pustit do práce." Vydechne spokojeně a přitáhne si tašku, aby se mohl pustit do sestavování.
"Skvěle, tedy podle mého názoru." Krátce pokrčí rameny a chvíli na tu věc kouká a přemýšlí, jak s s tím kruci zachází. Ne, nebude se ptát, vypadal by jako blbec, že tohle nezvládne. Prostě se do toho s odhodláním pustí a nakonec přijde na to, jak to celé funguje. Naštěstí.
"Máme dvě možnosti, buď nám budou jídlo vozit sem nebo můžeme do společné jídelny. Záleží jen na tobě, Aoi-chan." Vydechne, když se mu podaří zajistit stěny postýlky a je připravena k použití.
"Kde máš zbytek?" Zeptá se jej na potřebné věci do ní, aby mělo malé princátko všechno připraveno. Ještě, než stihne Aoi malého položit dovnitř objeví se ve dveřích chůva. No, původně měl Rei v plánu si hezky dopřát další doteky a jeho blízkost ale teď je rád, že s tím chvíli počkal. Tohle by asi vidět neměla. Mrkne na ni, když se otočí zády k Aoimu.
"Už jenom za ten výhled si zasloužíte chvíli volna." Sdělí jim oběma a už natahuje ruce po malém.
"Tak jsme přišli o zábavu a budu muset vymyslet něco jiného." Zahlásí Rei, jak kdyby to celé nebyla jeho práce a už tlačí postýlku do vedlejšího apartmánu.
"Teda pokud by jsi radši nešel spát?" Dobírá si ho trochu a v očích se mu zablýskne. Za ani ne dvě minuty je zpátky.
"Klidně si dej sprchu a vem si něco pohodlného na sebe, sejdeme se za hodinku v hale." Ohlédne se před rameno, jestli se náhodou dveře znovu neotevřou a přitáhne si za pas Aoiho k sobě.
"Mám pro tebe malé překvapení." Políbí jej, pohladí po tváři a zmizí za dveřmi. Sám si dopřeje krátkou sprchu po cestě, převlékne se do rajtek a chapsů. Jediné, co příliš neřeší je triko, které si vezme úplně obyčejné a černé. Skočí  se ještě domluvit s Narem na odpolední vyjížďku a detailech ohledně jejich pobytu a práce.  Přesně na minutu už čeká v hale, usazený do křesla s koleny od sebe a předloktími o ně zapřenými.

Aoi

Tiše se zasměje. Chůvu ve vířivce si nemusí představovat ani on, i když je to jinak skvělá paní. Jednak proto, že ho v poslední době dámská těla zase tolik netáhnou a jednak proto, že byla věkově trochu jiná kategorie. Oplatí Reitovi dlouhé políbení, díky kterému uvnitř něj všechno poposkočí. Tím spíš, když tohle nemohou dělat spontánně, jak je napadne. Pak se posadí na postel a sleduje ho, jak sestavuje postýlku pro synka.
"Hmm, uvidíme..." Zamyslí se. Nebrání se tomu, jít trochu mezi lidi, restaurace bude určitě taky skvěle vypadat, jako zbytek hotelu. Tedy ranče... A bude tu jen minimum návštěvníků. Poukáže bradou na kufr s věcmi pro dítě a dál ho sleduje, jak postýlku vystýlá. +Druhý taťka?+ Pomyslí si pobaveně a ozve se zaklepání na dveře, když se v nich objeví chůva, aby je připravila o dítě i postýlku. Aoi se za ní dívá trochu neklidně, nemyslel si, že bude Akio spát v jiném pokoji, ale... Nebyl tu přece jen s ním. A co když s Reitou společně usnou a on bude plakat, že chce tátu? Na stolku byl telefonek... Hm... Chůva prostě nesmí vstoupit jenom tak. Jeho pozornost si však znovu ukradne Rei a jeho prohlášení. Ohlédne se po něm a má velkou chuť jít zamknout rovnou. Jemně zavrtí hlavou. Ne, on rozhodně nechce spát. Je ale trochu překvapený tím, že má mít hodinu pro sebe teď, když Akio spí a že se sejdou až v hale. Hmm, zdá se, že hříšnější myšlenky má dneska on a že dřív jak v noci nebude nic. Připadá si najednou trochu moc nadrženě, takže to nahlas neřekne, jen se od něj nechá přitáhnout k polibku a přikývne.
"Dobře..." Vydechne už skoro k jeho zádům a jakmile je sám, zajede si dlaní do vlasů a povzdechne si. Jeho tělo by rádo dělalo hodně věcí, jenom ne vybalovalo nebo si dávalo sprchu. Nakonec se však v pokoji zabydlí. Zatím se nepřevléká, nemá ani tušení na co a je zvyklý, mít svůj standard. Černé kalhoty, pohodlné, ale elegantní boty, bílý top a šedé sportovní sako s rukávy nad lokty z jakési teplákoviny. To je na něj uvolněné až dost. Asi patnáct minut stráví u chůvy, aby se podíval, jak si bydlí ona, zkontroloval dítě a domluvil se s ní, že teď budou s Reitou kdesi na nějakém překvapení. Samozřejmě má u sebe telefon a nemůže se zbavit podezření, že ona už všechno ví. Jsou na něj spolčení! Měl by je vzít na procházku oba, kočárek, jí... teď přijeli, ale... zároveň se moc těší, co to je. Nakonec se vydá do haly a najde ho tam sedět v tom jezdeckém oblečení. Sluší mu to, je to sexy. Prohlédne si ho trochu překvapeně, ale pak se usměje a olízne si rty.
"Chybí ti bičík." To je jasná narážka. Dneska prostě provokuje.

Reita

Trochu si začne poklepávat střídavě patou a špičkou do podlahy. Ne, není netrpělivý ani nervózní, jen se neskutečně těší, co Aoi řekne na jeho menší překvapení. Prostě si usmyslel, že mu nedá pokoj celý víkend a donutí ho, aby na to jen tak nezapomněl. Pomalu zvedne oči přesně ve chvíli, kdy se k němu blíží Aoi. Nemůže se na něj přestat koukat, zase mu to hrozně sluší, i když má trochu obavy, že se mu v tom nepojede úplně nejlépe. Ale...ten kousek to vydrží. Snad. Pomalu vstane a v očích se mu blýskne, když přijde i poznámka. Vlastně ji tak trochu mohl čekat. Krátce rozpřáhne ruce, aby si ho mohl pořádně prohlédnout. Pak k němu přistoupí blíž a mírně se nakloní.
"Mě stačí ruce, já bičík nepotřebuju ale to by jsi zrovna ty mohl vědět." Oplatí mu poznámku, u toho se krátce nadechne jeho vůně a nemá daleko k tomu, aby to otočil a zapluli zpátky do jeho pokoje.+Tohle jsi úplně nedomyslel.+
"No, příště si naplánuji překvapení, až na druhý den." Pronese tiše a znovu ho zjevně sjede pohledem od hlavy až k patě.
"Pojď." Pobídne jej měkce a nejradši by ho vzal za ruku ale...je tu pořád moc očí. Popožene ho jen letmým gestem na jeho bedrech a vyjdou společně ven, míříc rovnou k nedalekým stájím.
"Rei-kun, tak jsi fakt přijel." Ozve se hlas mladíčka, který právě vyšel ze stájí. Vypadá, že se sotva přehoupl přes plnoletost a už jen jeho výraz napovídá, že by byl schopný odpálit ohňostroj kdekoliv. Za sebou vede plnokrevného hřebce, kterému se očividně cesta do výběhu zamlouvá až moc.
"Shou-kun, to už se Naro úplně zbláznil, že vedeš zrovna jeho?" Rozesměje se Rei ale neváhá ani na chvilku a jde mu pomoct.
"To víš, pořád nejsou lidi. Je to jak začarovaný kruh." Prohodí zadýchaně Shou a už už to vypadá, že hřebce pustí. To už je u něj Rei vezme si vodítko a po krátkém vzpínání se mu podaří koně v rámci možností uklidnit.
"Arigato, asi by mě pěkně potahal." Vydechne Shou a prohlédne si zvědavě Aoiho.
"Myslel jsem si, že jsi přijel na trénink. Klient?" Ozve se od Shoua a nemůže z Aoiho spustit oči.
"Ne tak úplně. Vychladni Shou-chan, Aoi je můj." Sdělí mu tiše ale nekompromisně, když na něj mrkne.
"Hned jsem zpátky." Usměje se na Aoiho a na pár minut zmizí vypustit hřebce plného energie do výběhu.
"Je škoda, že mu Naro nemůže dát tolik, aby to stačilo na vyplacení toho zmetka. Tohle se prostě nedělá." Ušklíbne se Shou, když se přitočí blíž k Aoimu.
"Takových lidí je prostě málo." To už se ale vrací Rei a už jenom ten  pohled, když vidí Shou stát blízko Aoimu chlapce donutí odstoupit o několik kroků.
"Vezmi ho k hříbatům, Naro se úplně zbláznil a rozjel chov paintů, asi toho má málo." Ušklíbne se Shou a rozhlédne, jestli mu náhodou šéf nestojí za zády.
"Koukneme tam, nachystáš mi zatím brášky ven? Mám tam nachystané brašny." Poprosí jej Rei.
"Jasně, není problém. Tak já letím. Užijte si to." Odmávne jim.
"Doufám, že tě nezkoušel balit?" Jakmile se za nimi zaklapnou dveře stáje, vezme jej za boky a přitiskne k sobě.
"Tohle je jedna stáj ze tří. Tahle je určení prioritně na chov." Pomalu jej provádí a tlačí jemně před sebou, dokud se nedostanou až za posuvné dveře, kde jsou tři strakaté klisny společně s hříbaty. Obejme jej zezadu kolem pasu a tvář přiblíží k jeho pramenům s přivřenými víčky.
"Chtěl bych ti pak ukázat jedno místo ale budu tě muset dostat na koně. Hm, už jen ta představa." Vydechne dlouze a popsune ho blíž k hrazení.
"Líbí?"

Aoi

Musí se usmát ještě o hodně víc, když Rei rozpřáhne ty ruce a sám se trochu natočí, aby si ho mohl lépe prohlédnout.
"A já myslel, že bys měl dělat všechno proto, abych byl já spokojený." Okamžitě mu to vrátí. Když Aoi říká, že ruce nestačí, tak nestačí, ne? Tedy tak to všichni dominanti tvrdí. Na jeho poznámku však jenom kmitne obočím a zvedne koutek, protože na to myslel on sám už nahoře. Něco je ale zdá se ještě mnohem lepšího. Společně vyjdou ven z haly, ale oba jako na povel otočí hlavy, když na ně kdosi promluví. Tedy spíš na Reitu. Aoi se zatváří zaskočeně, když se k nim blíží mladinký kluk s koněm, co je velký jako barák a nevypadá, že by ho měl zrovna moc pod kontrolou. Aoi není žádný strašpytel, ale stejně ustoupí o krok dozadu a rozhodně se k tomu zvířeti nechce přibližovat moc blízko. Reita naopak vykročí směrem ke koni, on ho chce v první chvíli vzít za zápěstí, aby to nedělal, ale nakonec si uvědomí, že tady přece pracoval a nechá ho. Když ale vidí, co to zvíře dělá a že se staví na zadní, vypadá to tak nebezpečně, že si musí dlaně přiložit na ústa a ještě o krok ustoupit. +Nechoď k tomu.+ Nabádá ho v duchu, ale kdo jiný by to měl mít pevně v rukou, než Reita, že ano? Pak už stočí oči na mladíka, který pro změnu zírá na něho a ptá se, jestli je Aoi klient. Aoi to pochopí tak, že si myslí, že si tu zaplatil ježdění, ale on jen gestem dlaně naznačí němé Ne a pousměje se. Přikývne Reitovi, že tu počká a to dítko vykročí k němu. Pronáší u toho slova, kterým Aoi tak docela nerozumí. Povídali si spolu už o dost věcech a věděl, že Rei měl nějaké neshody se svým bývalým šéfem a potřeboval vydělat určité množství peněz, ale netušil, že někoho vyplácí. Samozřejmě se mu u toho okamžitě zapálí jeho právnický mozek, ale to už je Rei zpět u nich a on nechce dát najevo, že něco ví, dokud mu o tom nebude chtít říct sám, takže jenom přikývne na Shouova slova, dělajíc, že má větší přehled, než má. Další slova o chystání něčeho ven a brašnách a on znovu znejistí. Na co?
"Co si máme užít?" Zeptá se hned, jakmile je Shou z dosahu a mimoděk zkontroluje hodinky. Akio nebude spát moc dlouho, protože prospal hodinu v autě. S úsměvem zavrtí hlavou.
"Měl by mě zkoušet balit?" Zasměje se a následuje ho do stáje. Na tu "vůni" si bude muset nějak zvyknout. Nedalo se říct, že by mu vadila, jen měl pocit, že na tohle bude jeho parfém brzy krátký. Vydává účastná ahá, když mu Rei vysvětluje, kde to jsou a co všechno tady je, zatímco se rozhlíží po vnitřku stáje. Když se ale ocitnou u hříbátek, pookřeje i on.
"Jééé..." Vydechne a pozoruje je, zatímco ho Reitovo tělo hřeje do zad. Přikývne, že se mu to líbí, ale jakmile dojde na ježdění, krátce vytřeští oči a pod rukama se mu otočí čelem k němu. Obejme ho kolem krku a přitiskne tělo na jeho.
"Tak já si zajezdím... večer..." Snaží se to okecat úplně jinými myšlenkami. On a na koně??!! A teď?
"Víš můj syn a... zrovna jsme přijeli... nebyli na obědě...a chůva..." Opravdu se docela bojí.

Reita

Kdyby Rei věděl, co Aoimu navykládal Shou asi tomu pitomci jednu střelí. Tohle jsou prostě věci, které si hodlá vyřešit sám a byl rád, kdyby se Aoiho nedotkly. Ne, že by chtěl něco skrývat ale chlubit se zrovna s dluhy....Když je na tom Aoi tak jak je? To mu nepřijde jako dobrý nápad. Možná později až se více poznají a celé se to posune někam kousek dál.
"Shou měl vždycky skvělý vkus, takže bych se ani nedivil." Složí Aoimu nenápadný kompliment a mírně se pousměje. Tady ho ale rozhodně nemá v plánu hned tak pouštět. Jednak jsou kluci od koní úplně obyčejní a některé věci prostě neřeší. Navíc silně pochybuje, že by se někdo z nich vůbec dostal poblíž Tokia a věděl, kdo Aoi je. Většina z nich tu prostě žila, stejně jako Rei u svého bývalého zaměstnavatele. Sjede rukou po Aoiho paži, aby mu mohl dlaň přisunout víc k hrazení a jedno ze zvědavých hříbat se k nim postupně dostane a hezky prošmejdí nozdrami celou plochu, aby zjistilo, že Aoi nic nemá. Překvapeně zamrká, když se k němu Aoi začne točit čelem a....on ho vážně přemlouvá? Nakloní hlavu k rameni a u toho se pobaveně culí.
"Tak samozřejmě, že si zajezdíš i večer. Já přece vím, co by jsi rád." Odtuší jako první.
"A nejen večer." Dodá ještě, když se mu v očích blýskne. Však on moc dobře ví, co jim na výlet vybral za cíl.
"Ale ale, ostřílený právník a bojí se koní." Dobírá si ho trochu, když dlaněmi sjede po jeho zádech a skončí až na tom dokonalém pozadí, za které ho k sobě přitiskne.
"Tvůj syn jistě oběd dostane a chůva ho má zařízený taky. Věř mi, že se nají tak, že už jiného nikdy chtít nebude." Vyvrátí mu jeho první záminky, aby na koně lézt nemusel.
"Ty mi ale vůbec nevěříš, Aoi-chan." Začne vyčítavě pevným hlasem, když se nakloní k jeho tváři, po které mu přejde rty a zůstaví se až u ouška.
"Víš, takhle by to přece nešlo. Bez důvěry se daleko nedostaneme." Pokračuje dál tiše a znovu jej přitiskne s mírným trhnutím na své boky.
"Já tě vezmu na hezký víkend a ty mě vůbec neposloucháš." Povzdechne si do jeho ouška a krátce vezme lalůček mezi své rty.
"Mám se starat a přitom tě budu spíš muset učit, jak být hodný." Popouští uzdu své vlastní povaze, kterou musel na veřejnosti příliš krotit. Teď tu ale nikdo není.
"A ještě si myslíš, že snad povolím, když mě tu budeš svádět?" Další dlouhý povzdech, když sevře o něco silněji jeho polovičky.
"Jeden by začal uvažovat o tom biči. Asi mi nakonec nic jiného nezbude." Sjede pravou dlaní z jeho polovičky a vjede mu skoro mezi  nohy.
"Já vím, že se těšíš, a budeme spolu sami ale něco za něco. Protože já přece vím, co chceš."

Aoi

Pootevře mírně rty, když mu Rei tu večerní jízdu slíbí. Viděl to na něm? A stejně nic neudělali? Ta druhá věta už zní jako příslib, že by to mohlo být teď, jen asi oba myslí úplně jiného koně. Zavrtí se pod jeho rukama a letmo se zamračí. On se jich nebojí, jenom...!!!...
"Obhájci jsou mírnější, než žalobci, víš?" Brouká mu smyslně a trhaně tichounce vydechne, když se jejich klíny střetnou víc, zatímco na zadku cítí Reitovy hřejivé dlaně. Jen to v něm rozdmýchává touhu, kterou od jejich příjezdu špatně ovládá.
"On ale... vůbec to tady nezná, co když bude plakat, že chce tátu..." Nakrčí obočí a teď je to nehraná starost. Aoi byl zvyklý skočit do auta a smykem to vzít přes Tokyo, když chůva volala, že to s Akiem nejde, ale jak přinutí koně k něčemu takovému? Byli na sebe hodně fixovaní, po tom, co se dělo a co mu neustále hrozilo. Trochu nešťastně nakrčí obočí, když mu Rei řekne, že mu nevěří, ale jakmile ucítí jeho rty na tváři, zase se rozechvěle pousměje a pevněji ho sevře kolem krku. Vůbec mu nemůže odporovat, jen si až moc palčivě uvědomuje, jak se mu líbí, když s ním Rei takhle mluví a zároveň na sobě cítí všechny jeho doteky. Okamžitě to probudí jeho klín. Tiše si povzdechne, když si Rei pohraje s jeho lalůčkem a nechá víčka klesnout. Musí se tiše zasmát, když narazí na svádění. Znovu si vzdychne po tom pevném stisku a zakloní hlavu, když s ní opíše půloblouček a podívá se mu mírně zastřeným pohledem do očí. To, když Rei mluví o tom biči. Trhne sebou proti jeho klínu, když mu Rei zajede zezadu skoro mezi nohy, už je naprosto vzrušený. A pak ho něco drkne do zad, on se prudce ohlédne a za ním stojí kobyla, jemu připadá tak velká jako ten kůň venku a on honem oběhne Reitu dozadu. Tam si odkašle, upraví si sako a nasadí výraz Já se jí nebojím!!! Dlaní si upraví vlasy a zkontroluje rukávy, jestli šedé sako moc neutrpělo.