Hromadné - Harém vládne paláci. - část 4.

(Palác)

Hyde, Inoran, Aki

I Ino sám si krátce vzdychne a tiše zasténá, když se Rickovo tělo pohne proti tomu jeho a k tomu to kousnutí. Odstartuje  to v něm spoustu pocitů, které byly pečlivě skryty před světem. Nenechával se vést svou touhou a opomíjel velmi často své tělo a teď...ho ovládnout nejspíš nedokáže. Už při první hodině si uvědomoval, že ho Rickovo chování baví, i když by nemělo a teď se to jen potvrzuje, jen úplně jiným směrem.
"Vážně jsi řekl slovo žárlit? Nevím, kdo se toulal po harému." Oplatí mu jeho slova těmi svými s úplně jiný významem a možná mu někde v koutku mysli dochází, že to byl on, komu se podobné myšlenky vloudily do hlavy, když je naháněl. Vlastně se tam dostala celá tato chvíle a objevování nových pocitů, ať už je pustil na světlo alkohol nebo ne.  A pak se zarazí, vůbec neví, co si pod tím prohlášením má představit. Místo toho, aby se začal strachovat, co má plánu, a že pomalu přichází o bezpečí svého oděvu, se jen krátce zasměje.
"Jednou budeš muset. Nemůžu pobíhat po paláci nahý." Začíná vtipkovat i on sám a vůbec mu to nepřipadá divné. Prostě se na povrch dostal kluk, který v podstatě je, jen ho po většinu času pečlivě zavíral hodně hluboko. A už vůbec mu nepřekáží, že tu pod ním leží a klidně se nechává svlékat.
"Počkej, počkej." Pokusí se ho zastavit, když už před ním leží vybalený z jemné látky a nepatrně mu zahoří tváře. Jak kdyby se trochu studu opravdu probojovalo skrze alkoholový opar. Snaží se chytit jeho ramena, aby ho zase vytáhl zpátky. Ne, že by se mu ta představa nelíbila ale...vážně ho to nechá udělat? A proč by nenechal? Přestane se bránit a spokojeně se zavrtí v pokrývkách, když mu hravě a trochu rozpustile prohrábne hlasy.
"Ale pak chci vidět i já tebe." Prohlásí rozhodně, i když  u toho trochu zakoktá a nechá víčka klesnout, očekávajíc první dotek a ano, hrozně se na něj těší. Jedno je jisté, ráno se bude z duše nenávidět ale to je ještě příliš daleko.

Hyde němě zformuluje rty jeho jméno, jak kdyby si představoval, jak zní. Velitel...Právě hlavně velitel jeho hlavy a srdce a možná i úplně jiných částí těla.+Tohle je pokušení.+ Proběhne mu hlavou a hned se u toho rozverně uculí. On, aby si neužil podobné mámení, to by musel být minimálně nemocný.
"Není, příliš jich opravdu není. Proto je třeba věnovat se pečlivě každé z nich." Odtuší měkce a spánkem se zlehka opře o papírovou stěnu. Nechá víčka klesnout a krátce si povzdechne. Kdyby jen tušil, co ho v tomto paláci čeká, snad by se sem dral mnohem dřív.
"Já vím, že ne. Vidím ti to na očích, Gackt-san." Popustí svou typickou zdvořilost ale má pocit, že mu to nebude mít za zlé. Ten malý krůček s tykám mu snad odpustí, nechtěl by to prostě říct jinak. Má pocit, že snad cítí dotek na své tváři ale to si jen vysnila jeho hlava i tak je to velmi příjemný pocit. Spokojeně si nad tím faktem zavrní a koutky se mu potěšeně zvednou.
"Vyhraj, můj veliteli. Odměna bude sladká." Broukne smyslně a uvnitř jej sevře pocit strachu o něj. Najednou má pocit, že si to celé měl odpustit jen pro vědomí, že bude v bezpečí a nic se mu nestane. Nechal se ovládnout svou vlastní povahou a snad poprvé v životě si uvědomí, že by to někdo mohl odnést a není mu to jedno.  Zvedne očka k jeho vstávající siluetě a v duchu jej prosí, aby ještě chvíli zůstal. Jak kdyby přicházel v tento okamžik o něco cenného.
"Opatruj se, Ga-san, pro..." +...mě.+
"Pro šance dalších dní." +Kdyby jsi věděl, kolik šelem už mě porazilo a kolik jsem porazil já.+ Dokončí svou větu, pohlcený svými myšlenkami a sám se pomalu zvedne, když nechá květinu ze svých vlasů u papírové stěny. Nechal tam toho mnohem víc. Cestou se potká se Senovým doprovodem.
"Je na čase uložit se ke spánku." Odtuší ale bez svého svěřence rozhodně nikam jít nehodlá. Přesune se blíž k východu na zahradu a tam se pohodlně usadí. Garde už poslal odpočívat s lehkou úklonou. On sám snad dnes v noci neusne.
"Když jsem ve tvé blízkosti přestávám přemýšlet, pracovat a mám problémy poskládat souvislou větu." Nechá se unést Aki Senovou přítomností  a mluví až příliš otevřeně. Ale proč by mu lhal, vždyť to dnes viděl snad každý v sále. Možná si budou myslet, že je to jeho věkem ale on si nepřipadal nikdy jistější tím, co říká. Nepřestává zlehka svírat růžový, jemný pramen a nechává ho proklouzávat mezi prsty, jak kdyby nic lepšího na světě neexistovalo. Ve svém nitru se třese, očekávajíc jeho odpověď, jak kdyby na tom záležel celý jeho život. Dokáže si představit, že by ho měl neustále na blízku, že by ho měl po svém boku ale..i on sám ví, že to se nikdy nestane. Leda by převrátil celou zemi vzhůru nohama. A má pocit, že by toho kvůli němu byl schopný. Musí chtě, nechtě svěsit ruku podél těla, když se k němu otočí Sena a čelem a k jeho překvapení souhlasí. +Nemůže tě odmítnout.+ Připomene si v duchu své postavení ale vážně má pocit, že v jeho očích vidí opravdový zájem. Možná mu opravdu popletl hlavu.
"I v mém, Sena-chan. Upřímně jsem chtěl říct hned zítra ale je toho tolik, co mě ještě čeká a já bych nerad slíbil něco, co nemůžu splnit a obzvlášť tobě ne. Bude to nádherná odměna pro mě, až se zase budu moci těšit z tvé společnosti, slunce mé jasné." Vezme jeho dlaň opět do svých a s úklonou ji políbí.
"Neříká se mi to vůbec dobře ale budeme se muset rozloučit." Zvedne k němu smutné oči, když se zase narovná. Krátce si povzdechne a vezme jej velmi jemně za bedra, aby ho doprovodil až k vchodu do paláce.
"Krásnou dobrou noc, Sena-chan. Arigato, nejlepší část oslavy se neodehrávala v paláci." Poděkuje mu upřímně a oči mu padnou na Hyda, který se na něj rozhodl počkat. Dostane se mu dokonalé poklony, stejně jako oslovení a on neochotně předá Senu do  jeho rukou. S hrdým postojem zamíří zpátky do sálu ale musí se prostě ještě jednou ohlédnout. Chce jít do své ložnice a tam si přehrávat každý jednotlivý okamžik jejich setkání. K jeho štěstí už jsou všichni dost posilněni a stačí mu setrvat půl hodinky, než se může omluvit se svým doprovodem, rozloučit s posledním osazenstvem a zamíří do svých komnat. Potřeboval by mluvit s Rickem ale ten se toulá čert ví kde.+No jistě, ty se bavíš a já trpím.+ Pomyslí si rozmrzele, když zmizí ve své ložnici.

"Sena-chan, ty úplně záříš." Shlédne na jeho dlaně, ve kterých nesvírá jako obvykle svůj talisman.
"Zdá se, že už jsi své štěstí našel, to mě těší." Broukne měkce a vede jej rovnou do společných komnat v odlehlejší a velmi honosné části harému.
"Jsem příjemně unavený, těším se do postele." Protáhne se krátce, když jsou v bezpečí svého útočiště, jen se svými sloužícími. A pak, když v ložnici osamí, ho krátce obejme.
"Povím ti pohádku, chceš?" Podívá se na něj vřele.
"Bude plná princů, armád a hrozně sexy velitelů." Zasměje se rozverně, než společně zalezou po přikrývky.

Ricko, Sena

"Toulal jsem se po něm, protože jsem chtěl vidět nejkrásnější kluky a zkusit si..." Jenže to už hledí rovnou na Inův odhalený klín a zjišťuje, že on sám nemá vůbec žádné zábrany. Že mu to nevadí, že se mu to líbí úplně stejně jako prsa a dámský klín. V lázních už viděl kde co a něco z toho nebylo zrovna rajcovní, ale tohle... Znovu se musí zasmát, Ino před chvílí mluvil o úboru na spaní a najednou má strach, aby ho Ricko nenechal po paláci chodit nahého? Že by se odsud nedostali až tak dlouho? Kmitne očima nahoru, když ho Ino začne trochu opožděně brzdit, zatím se do syta vynadíval, ale jeho společník to vzdá hodně brzy a podle toho, jak si dělá pohodlí... On se u toho snad nepřestane smát, ale je to takový něžný smích.
"Hmm..." Broukne, než se ho rty dotkne na kořeni jeho penisu a zvyká si na ten pocit. Přece si pamatuje, co s ním holky dělaly a kde se mu to líbilo, no ne? Tohle nemůže být o moc jiné... Inoran ho pohladí ve vlasech a on se odváží sklouznout rty po jeho délce dolů. Zatím ho jimi jen hladí, ale jakmile se dostane ke špičce, políbí ho na ni a posune dlaně pod jeho tělem dolů, pod jeho boky, které pevně chytne. To samé zopakuje i se spodní částí, zjistí, že mu nevadí ani tohle a že tělo pod jeho rukama je příjemně rozpálené a pak ho opravdu vezme do úst. Postupně si přidává na hloubce tak, aby všechno bezpečně zvládl a nebyl z toho žádný trapas, ale čím lepší je odezva, tím spíš ho to baví. Nespěchá, nikam nežene, i přes svou povahu byl vždycky spíš něžný typ a navíc Ino vypadá, že by utekl i opilý, kdyby na něj byl moc hrrr... Legrační, když jeden uváží, kdo je žák a kdo učitel.
"Tohle ve svých knížkách nemáš..." Pronese tiše, když na chvíli vystřídá rty za dlaň.
"Nebo máš a vůbec se nezdáš. Budu to muset zjistit." Vrátí se k dráždění ústy a jednu dlaň podvlékne pod jeho polovičku, aby ho konci prstů mohl pohladit ještě úplně jinde a hodně vzadu.

Sena se musí jeho slůvkům usmát.
"Tím spíš bych neměl být nikde poblíž, až budeš mít na starost důležité věci." Řekne, ale je mu to líto. Jedna polovička ho nechce rušit a ta druhá neustále.
"Já vím." Přikývne honem. Nechce být moc hrr, třeba by se to princi nelíbilo. Musí se naučit být vděčný za všechno. Sleduje jeho rty, jak se opět sklánějí k jeho dlani a pak mu princ řekne, že musí odejít. Mimoděk nakrčí obočí a zatváří se, jako by mu někdo něco bral, ale je to jen letmá panika a hned zmizí. Raději honem sklopí oči a usměje se.
"Samozřejmě." Řekne jenom, ale po cestě zahradou zpět má chuť se mračit na všechny ty květy, které mu před chvílí přišly tak krásné a teď už nepřijdou. Kam asi půjde? A co bude dělat zítra? Bude u toho ona? Určitě bude. Ještě naposledy se usměje, když se mu u vchodu ukloní stejně dokonale jako Hyde.
"Oyasumi, Aki-san." Hlesne tak, aby ho nikdo jiný neslyšel a z jedné náruče si přeskočí do druhé. Je to podvědomí, mohlo by to asi vypadat zvláštně, ale co? Ještě chvíli se za ním dívá, než upře oči plné zmatení na Hyda. Teď zrovna moc nezáří, ale asi je to na něm vidět i tak. Pousměje se, začervená a sklopí oči. Přistižený při všech emocích!
"Snad... doufám..." Hlesne a znovu začne zářit zevnitř. Jejich nový doprovod je dovede do harému, kde už všichni dávno spí, nebo to tak alespoň vypadá. Jejich pokoje nejsou na patře samotné, ale jsou obrovské a před vstupem je vidět dolů z balkónu na celý harém, kdo tam co provádí. Oba jsou tak moc unavení, že nejsou ani schopni si všechno prohlížet a těšit se z toho. Na to, na vybalování a lázně bud čas ráno, až si odpočinou. A pak je čeká objevování nového teritoria a vymezování hranic mezi ostatními. Bez Hyda by asi neusnul už jen pro to. Sloužící je převléknou do úborů na spaní, rozpustí jejich vlasy a jakmile jsou pryč, Sena si vleze pod pokrývkou rovnou k němu do klubíčka, tak jako obvykle. Musí mít nos v jeho vlasech, jinak prostě spát nebude. Pevně se ho chytí kolem pasu. Po Hydových slovech vyprskne smíchy do ticha. Už se mu spát nechce.
"Sexy velitelů o tom musím slyšet. Mluvil jsi s ním?" Začne vyzvídat.
"Hydo-san... za tři dny mě vezme na terasu pozorovat hvězdy..." Svěří mu šeptem.
"Nesmím to pokazit..." Strachuje se.

Hyde, Inoran

Snaží se ze všech sil udržet boky na posteli a nepohnout s nimi vzhůru pod doteky Rickových rtů. Někde v koutku mysli si uvědomuje, že by se to dít nemělo ale poručit svému tělu nedokáže. Je to příliš příjemné, na to jak moc času tráví o samotě. Vychutnává si jemné doteky a najednou si přeje, aby byly mnohem citelnější. Ricko v něm provokuje všechnu touhu, kterou doteď pečlivě skrýval a k tomu jeho smích. Má ho plnou hlavu.
"Nemám." Protáhne dlouze společně s tichým zasténáním, když konečně pocítí vlhkost a těsnost jeho rtů. Zatmívá se mu z toho před očima a už nedokáže ovládnout svůj dech.
"Myslím." Podaří se mu vydolovat z hrdla a na tváři mu hraje lehký, omámený úsměv. Podobných knížek by měl mít nejspíš ve svém věku hodně ale on se pořád drží tolik při zemi. Možná je celé jeho myšlení prostě špatně. Ale naštěstí k němu teď nemá vůbec žádný prostor. Mezi prsty svírá látku pokrývek a tahá za ně v závislosti na tom, co se děje dole. Panebože, za chvíli se prostě neovládne a bude rychleji, než by si kdy dokázal představit. Nechává se jím úplně pohltit a už ani nehlídá svůj hlas přesně do chvíle, kdy ucítí Rickovy prsty mnohem víc vzadu. Někde v jeho podvědomí se zvedne hradba protestu. Jak kdyby se v něm něco probralo, možná i trochu strach z neznámého, to sám nedokáže přesně říct. Pokusí se posadit a kousek odsunout dozadu. První pokus dopadne neúspěšně, když se mu zatočí hlava a skončí znovu na zádech. Druhý už je o poznání lepší a podaří se mu posadit. Opatrně vysvobodí jeho packy zpod svého zadku ale jeho dech se pořád nechce uklidnit. Stačí jen pohled do svého klína a je tam, kde byl před chvílí. Jak kdyby se v něm praly dvě osoby. Jedna si to chce užít prostě všechno a druhá se ustrašeně a nejistě krčí v koutku a brání mu se poddat.
"Počkej chvilku..." Podaří se mu vydolovat ze svých rtů udýchaně a pokusí se prudce nadechnout, aby dostal do plic, co nejvíce vzduchu.
"Tohle je....moc rychlé, prostě jen moc rychlé." Prohodí tiše a prohrábne mu s omluvným výrazem prameny. On není konkubína, která tohle provádí ob den. Nedokáže úplně vypnout svou hlavu jako Ricko.

Hyde nechá svou náruč pro Senu otevřenou, ostatně jako vždycky. Za tu dobu si tak zvykli spát a on si ani neodkáže představit, že by ho měl vyhnat do své vlastní postele. Jejich sloužící věděli, že ložnice obou jsou zakázaným místem, rozhodně v době, kdy by se měli uchýlit ke spánku. Zařídil toho hodně a tohle byla jedna z věcí, na které si prostě zakládal, jak kdyby ho mohl mnohem lépe ochránit, když ho bude mít u sebe a bude hlídat jeho spánek, snad i sny.
"Hai, mluvil." Uculí se skoro nevině a prohrábne mu dlouhé, pečlivě učesané prameny.
"Gackt-san je zdá se odvážnější, než by se na první pohled mohlo zdát." Další uculení a s jistou spokojeností zavře očka.
"Prý půjde do války, měl bych u vymyslet velmi originální odměnu." Zasměje se tiše a nechá se chvíli ovládnout svými myšlenkami. Pak si ale jeho pozornost ukradnou Senova další slova. Podívá se na něj s vřelým pousmáním a konejšivě jej políbí do vlasů.
"Zeptej se sám sebe, jestli jsi měl dnes, byť jen na malou chvíli pocit z princova výrazu, že je cokoliv špatně. Představ si jeho tvář a to, jak na tebe koukal." Začne promlouvat tiše rovnou do jeho duše. Nebude mu kázat, naučil ho už hodně, aby si mohl odpovědět sám.
"Pokud jsi neviděl jediné zamračení či náznak odmítání není důvod, proč by ses měl bát. Všechny odpovědi máš uvnitř sebe, Hvězdičko. Jen naslouchej sám sobě. Ty už mentora nepotřebuješ." Následuje další políbení.
"Věřím, že princ se na hvězdy ani nepodívá." Uchechtne se ale jeho slova jsou upřímná.
"Nenech se ovládnout strachem ani obavami. Kdo může říct, že prince okouzlil hned první večer natolik, že opustil svou vlastní oslavu, aby s ním strávil pár minut? A po tom, jak se na tebe ještě ohlédl...." Nechá větu nedopovězenou a zabrouká mu část jejich oblíbené ukolébavky.

Ricko, Sena

I on u toho dokázal dokonale zapomenout na existenci paláce a celého světa kolem. Vnímá jenom tělo pod sebou, které mu dokonale odpovídá a i přes jeho vlastní nezkušenost v tomto ohledu mu vysílá jasné signály, že dělá všechno správně. Baví ho to, je to jako další hra, akorát pro dospělé. Mezi ně se samozřejmě dávno hrdě počítá! Inoran si nejspíš ani neuvědomuje, že sténá na celou svou ložnici a on bude mít na hodinách hodně co dělat, aby na to nemyslel, až mu bude koukat na zadek. +Hlavně žádné pitomé poznámky před Akim...+ Napomíná sám sebe už teď a nejradši by vyprskl smíchy, ale s plnou pusou to naštěstí nejde. Jenže pak se nejspíš dotkne hodně špatného místa. Ani ho nenapadlo, že by mu nějaký muž mohl dovolit orální sex, ale rozhodně ne styk a nejspíš mělo. Tohle bude asi fungovat trochu jinak, než se ženskými. V první chvíli nepovolí, když sebou sensei plácne zpátky do peřin, ale pak už musí a sám se posadí na paty, aby se mu poněkud ostražitě podíval do očí. Teď může taky dostat třeba pořádného facáka šlechta nebo ne. Je nucený dát z něj ruce dolů a samozřejmě, že ho poslechne. Prostě jen moc rychlé - absolutně nedokáže přijít na to co a proč, když je to přece všechno tak úžasné, ale jsou hranice, za které by nešel ani on. Zkusil to a nevyšlo to. Rozpaky cítil jen párkrát v životě, ale tohle je jedna z těch chvil a on se vážně nechce červenat, ale trochu to dělá. Teď by měl asi něco říct, ale zní mu to buď moc frajersky nebo moc plaše. Inův dotek jako by mu chtěl říct, že se nemusí bát zítřejšího setkání, že o tom prostě asi nebudou mluvit nebo tak něco, ale později bude muset sám sobě přiznat, že je to škoda a že se na něj už asi nikdy nebude schopný podívat jako dřív. Jako na autoritu a ne jako na někoho, u koho byl v klíně. Trochu nervózně se zasměje, odkašle si a pak mu látkou jeho oděvu zakryje ten pěkný klín. Stejně se tam ale musí lítostivě podívat. Pak ukáže gesto zamykání úst na klíček a začne se zvedat z jeho postele. Přestřelil to a je to jeho vlastní vina, kruci... Obejde postel bokem a skloní se k jeho vlasům, aby mu do nich mohl dát pusu.
"Dobrou noc, sensei, nezlob se." Šeptne a vykročí ke dveřím.

Sena se poodtáhne tak, aby viděl do Hydovy tváře.
"Gackt-san..." Zopakuje po něm jméno toho muže, kterému je asi tak jednou tolik, co Senovi.
"Mě přišel odvážný až až, když se nebál tak na tebe hledět." Znovu se uculí a pevněji sevře jeho pas. V první chvíli se lekne, že je tady opravdu nějaká válka, to kvůli princi, ale pak potřese hlavou.
"Do války o tebe?" Řekne opatrně. Neumí si představit, jak by to chtěl vyřešit, ale... Znělo mu to parádně. Tady se bude na co dívat.
"Budeš potřebovat pomoc." Řekne vážně. Krytí... možná nějaké přímluvy u prince? Mohl by Hydovi nějak oplatit všechno, co pro něj dělal?
"Neměl, ale ještě nemluvil s ní. A taky nevíme, kdo bydlí tady." Připomene mu důvody svých obav. Stejně jako princ ani oni tady nebyli dlouho a Sena nemusel být zítra tak okouzlující jako dnes, až princ potká někoho lepšího.
"Potřebuju!" Vyhrkne honem a zpola ho zalehne jako kdyby se měl Hyde sebrat a odstěhovat na druhou stranu země. To by nepřežil. Hyde má pravdu, když bude nervózní, nebude se chovat přirozeně. No právě! Pár minut! Tak málo! Už ale zůstane tiše a nechá si od něj prozpěvovat. S Akiho očima před zavřenými víčky a Hydovým hlasem v uších to nejde jinak a brzy na to usne.