Sena x Uruha - Chceš vidět mou vanu? - část 3.

(Senův byt)

Uruha

"Takovou tour si nechám líbit." Odsouhlasí mu jeho výběr adresy a upřímně se usměje. Sena je zdá se rozhodnutý ale on začíná být opravdu na rozpacích. Teď už není cesty zpět, leda by zbaběle utekl, protože ten strach tam prostě je. Ne z toho, co bude ale jestli by pro něj mohl být dost dobrý. Je to pro něj tolik nové, tolik neznámých pocitů, kdy má strach, že udělá krok vedle a to prostě nechce. Cesta chvíli trvá a on neodolá pokušení zapřít si loket o opěrku sedačky a konečky prstů si jemně pohrávat s jeho vlasy. Po očku sleduje ubíhající cestu a uvnitř něj se stupňuje zvědavost, jak Sena bydlí. Do jeho hlavy se ale dost dobře dostává představa, jak společně tu kytku opravdu zničí a není mu to líto ani trochu. Nechá ho jí po svém boku, stejně si neopustí jej znovu chytit, jak kdyby se nemohl dost nabažit doteků, které v něm probouzejí jistou touhu. Senovy provokace v něm něco probudily a to nehodlá jen tak spát. Zvedne oči k budově.
"Vypadá to tu skvěle. Ale já se budu radši koukat na tebe." Pokračuje dál ve svém nenápadném svádění, jak kdyby ho k tomu něco podvědomě nutilo. Další cesta výtahem v něm probouzí další a další fantazie, za které by se styděl, kdyby je viděl někdo jiný a snaží se si podobné myšlenky zakázat. Pořád má pocit, že by na podobné věci myslet neměl. Jenže s ním po boku to jde jen stěží. Za dveřmi mu zlehka pomůže s kabátu a nechá jej ho pověsit, než se kradmo rozhlédne po tom, co je k vidění. Je to sice menší ale velmi útulné a jakmile se zuje a popojde dál a koutky mu pobaveně vylétnou nahoru.
"Tolik ses snažil. Hm, to je pro mě velká pocta." Trochu si jej dobírá a zároveň to myslí opravdu vážně. Jak moc dlouho se rozhodoval, co si obleče? Vážně by ho přitom chtěl vidět. Přejde pomalu až k velkému oknu, cestou odloží jejich druhou večeři na stolek a vyhlédne z něj na noční město. Je to vážně nádhera. Něco mnohem krásnějšího však stojí pořád za ním a on pokušení se otočit nemůže odolávat dlouho. Prohlédne si jej zaujatě od hlavy až k patě a musí se dlouze nadechnout.
"Dívám se moc rád. Mnohem radši ale..." Začne mu odpovídat na otázku, při které předtím málem zčervenal. Teď mu slova lehce plynout z úst, jako by to nebylo poprvé, co mu něco podobného říká. Svůj ostych a nervozitu snad nechal za dveřmi. Možná se později přihlásí o slovo anebo...Na to nebude mít čas. Rozejde se k němu, aniž by svou větu dopověděl, protože na to přijde chvíle, až když mu položí dlaň zlehka na tvář a mírně se k němu skloní.
"Se dotýkám. Víc smyslů je přece mnohem lepší." Podívá se mu upřeně do očí, když těkne těmi svými na rty a konečně udělá to, po čem toužil už od první chvíle. Zlehka jej políbí, nechávajíc se unést chutí měkkých rtů. Měl to být jen krátký polibek, kterým by mu dal najevo, jak moc mu na jejich blízkosti záleží ale nedokáže se jen tak odtrhnout. Přistoupí k němu ještě blíž, protáhne paži kolem jeho štíhlého boku a za pas si jej velmi jemně přitáhne k sobě. Všechny jeho doteky a pohyby jsou lehké, jak kdyby se bál, že by ho snad mohl rozbít, jak křehce vypadá a to jej posílá na kolena úplně nejvíc. Senova smyslnost v každém pohybu nutí jeho hlavu přemýšlet mnohem přímočařeji a tohle přesně potřebuje, aby věci kolem sebe přestal přehnaně řešit. Možná konečně našel lék pro svou osobu a nemá v plánu se jej jen tak vzdát. Pomalu se oddálí když mu přijde, že by to mohlo být na první polibek příliš. Svou dlaň ovšem nestáhne a znovu jej po tváří pohladí, než sklouzne až k růžovým pramenům.
"Vůbec netuším, jak jsi to udělal ale jsem si jistý, že jsi ten nejkrásnější, koho jsem kdy viděl." Povzdechne si s trochu rozpačitým úsměvem. Třeba by jeho komplimentů už mohl mít plné zuby. Jenže on si nedokáže pomoct. Pomalu si jej zase přitiskne k sobě a skloní se podruhé, jak kdyby další minuta bez polibku měla být tou poslední, tak moc mu propadl.

Sena

Uru samozřejmě ticho není a on našpulí rty, když se na něj podívá, ale je to pravda, takže se nemůže zlobit.
"Úplně jsem zapomněl, co jsem tady nechal." Pokrčí jemně útlými rameny, aby se alespoň trochu omluvil, ale stejně už je pozdě. Bude pro něho bordelář? Sleduje jeho záda, když se jde podívat k oknu a pomalu odloží kytici na konferenční stolek. Nebude ji dávat do vázy, má s ní úplně jiné plány. Uru se k němu otočí čelem, on k němu rychle střelí očima v jakémsi očekávání, a pak k němu vykročí. Senovy nohy se zavrtají do podlahy a kolena mírně rozechvějí, ale zároveň nic nechce víc, než aby už stál tak blízko, jak jen dokáže. Uruha naváže na něco, co Sena řekl v restauraci a když to dokončí, Senovi začne být zase horko. Uruhovy rty se přiblíží, vyslovují ta svůdná slůvka a Sena by mohl zvolat o ano a servat ze sebe věci, ale to by ho asi vyděsil. Na tváři ho hřeje jeho dlaň, když se mu upřeně dívá do očí. Při polibku je prostě zavře, zachvěje se a nechá ho, aby si ho k sobě přitáhl. Sám položí dlaně na ty jeho perfektní boky, zaklání hlavu a vychází mu rty vstříc, o něco rychleji a naléhavěji. Uru už ho zase svým způsobem usměrňuje, tak jako to bylo v clubu.
"Uru-chan..." Usměje se na něj, když mu řekne, jak krásný mu připadá. Pořád má ještě obavu z toho, co se stane, až se svlékne, ale musí věřit tomu, že o svoje kouzlo nepřijde ani tak.
"Uvidíme, co řekneš ráno..." Prohodí na téma No makeup, ale zároveň tím naznačí, že nepočítá s jeho odchodem domů. Políbí se znovu a v Senovi se začne zvedat vzrušení a touha po něčem mnohem důraznějším. Oplácí mu polibek tak dlouho, jak mu to jen trpělivost dovolí a pak se od něj odtáhne. Vezme ho za ruku a odvede ho za sebou k pohovce, kde ho tlakem na ramena posadí.
"Počkej tady chvíli..." Řekne mu a vloží mu do ruky časopis, aby se moc nenudil. Zasměje se a vezme kytici do náruče. Za krátko s ní zmizí za těmi jedinými dveřmi. Je tam asi patnáct minut, než se zase objeví, ale gestem ne ne ne svého ukazováčku mu zabrání, aby vstal a pro změnu zajde do chodbičky a druhého pokoje. A když se před ním objeví, má na sobě černý, nad kolena dlouhý měkoučký župánek. Jenom ten, ale... ať si s tím láme hlavu. Pomalu k němu dojde, znovu ho vezme za ruku a přiměje ho vstát. Vede ho za sebou do koupelny, která sice není velká, ale vana by jim mohla stačit. Má černý dekor a bílý vnitřek, voda je napuštěná a voňavá a hladina je posetá okvětními plátky chryzantém. Dost jich skončilo taky na podlaze. Sena se zastaví čelem k němu a zády k vaně a položí pomalu dlaně a jeho hruď. Tohle by mohlo být dost rychlé, ale...! On už se načekal dost a je na čase ukázat mu věci zase v jeho režii.
"Říkal jsi, že mě chceš vidět tam uvnitř..." Zašeptá a začne pomalu rozepínat knoflíčky jeho košile u krku. Bože, jak se mu třesou ruce, ale je to spíš nedočkavostí, až ho konečně uvidí. To všechno, co má pod tím. Jen pro něj... Je to takový vztyčený prostředníček všem holkám na zeměkouli, co ho milují. Zvedne k němu na chvíli oči s touhou naplněným výrazem a nepokrytě si užívá výškový rozdíl mezi nimi.

Uruha

Ráno? Opravdu řekl ráno, to znamená...Ale ano, dokáže si dost dobře představit, že se probudí vedle něj. Vlastně se na to hrozně těší. Věří tomu, že to bude nádherná chvíle.
"Budu ještě okouzlenější, to vím." Ujistí ho, že jsou věci, pro které má prostě slabost a tyhle chvilky jsou jedna z nich. Trochu mu tím na sebe prozradí víc ale o tom to celé je a to si přeje. Poznat jeho a vlastně i sám sebe. Něco v něm muselo být už dlouho a Sena to začíná objevovat. Možná proto zatím neměl štěstí...Možná byla chyba v tom, jak se na celý svět díval. Když se, Sena odtáhne, chtěl se k němu naklonit znovu, jak moc už sobě nevládne a touží po dalších polibcích. On sám by si klidně dokázal představit jen s něčím takovým. Není si jistý, že by to vydržel ale..Nedostane ani prostor to vyzkoušet a nechá se odvést na pohovku. S mírně pozvednutým obočím a trochu nechápavě si od něj převezme časopis. Pozoruje ho celou tu dobu, prohlížejíc si jeho postavu, dokud mu nezmizí z dohledu. V uších mu zní jeho smích a sám si není jistý, co by měl čekat. Třeba to nakonec přehnal a nebyl tolik trpělivý, jak by měl. Možná měl první otevřít to víno, chvíli posedět a pak...Bylo to moc rychlé? Ano, umí mít v sobě dost pochybností ale pokusí se je obratně zamaskovat a zaměstnat rozhlížením po bytě. Na ten časopis, který odložil vedle sebe, si ani nevzpomene. Už už by se chtěl zvednout, když Sena vyjde ale ani tentokrát mu není dovoleno kamkoliv jít. Začíná být netrpělivý a není si vůbec jistý, co se na něj chystá. +Ale no tak klid, tohle přece zvládneš, už na to máš věk.+ Pobídne se v duchu a snaží se nežmoulat kraj pohovky, jak neví, co se bude dít. A pak zůstane dokonale ohromen, když Sena vyjde jen v župánku. Tak tohle je na něj příliš. Sleduje ho upřeně, snad ani nemrká a sjíždí očima po celém jeho těle až k místům, kde černá látka končí a jemně se rozestupuje při každém kroku. Jeho fantazie pracuje naplno a odhaduje, co pod ním má nebo nemá. Jeho odvážnější já si přeje, aby tam nebylo nic a to druhé...Utíká s křikem pryč, protože tenhle boj prostě nemá šanci vyhrát. Na to už je příliš přivábený. Nenechá se dvakrát pobízet, když ho vezme za ruku a s mírným úsměvem kráčí za ním do koupelny. Je to všechno nádherně připravené, takovou atmosféru si nechá líbit a něco z jeho nervozity opadne. Další pozvednutí koutků, když mu připomene jeho slova z restaurace a  to už jeho hlava vypíná úplně. Vůbec netuší, co bude dělat a jak se má chovat ale jeho tělo mluví za něj. Nakloní se k němu blíž, nechávajíc si rozepínat knoflíky a rty vyhledá místo, kde tuší jeho ouško. Dlaně si mezitím najdou cestu ze strany jeho ramen až k pasu, kde konečky prstů zaklene za pásek a přejíždí jimi tam a zpátky. Zatím jen provokuje sám sebe ale není si jistý, jak dlouho něco podobného vydrží.
"Trochu jsem změnil názor. Chci tam být s tebou." Broukne mu smyslně a v jeho hlase je patrná touha, kterou v něm probudil. Už ani nedokáže pomyslet na to, že je to na jeho obvyklé já příliš rychlé. Krátce si vydechne, než přece jen pozvedne dlaň a odhrne prameny z jeho ramene dozadu, aby se mohl sklonit k jeho šíji a věnovat jí několik dlouhých polibků. V tu chvíli mu propadne celou svou duší. Jeho kůže je tak hebká a svádí ho k dalším a dalším polibkům, než si najde i jeho rty a tentokrát se jimi nechá úplně unést. Nejsou rychlé o to víc je však prohloubí  a provokativně za ten pásek konečně zatahá. Nechá lemy župánku trochu se rozhalit. Pomalu povoluje uzel, jak kdyby se chtěl vydráždit ještě víc a dost dobře se mu do daří. S poslední jemným trhnutím jej rozváže úplně a bez sebemenšího zaváhání přesune dlaň na jeho odhalený bok, který roztouženě stiskne.
"Sena-chan. Kdyby ty plátky nebyl bílé, řekl bych, že zbledly závistí." Vydechne, když se  mírně oddálí a klesne očima na jeho odhalené tělo. Nic mu na něm nechybí ani nepřekáží. Později ho to překvapí ale teď nechce nic jiného, než se ho dotýkat a být mu co nejblíže. Konečky prstů pomalu sjíždí po jeho boku, kam jen dosáhne a přes střed stehna se vrací zase nahoru. Tou druhou jen kopíruje pohyby, než jej znovu vezme kolem pasu a zlehka jím trhne proti sobě. Ne, on ho prostě nenechá, aby jej v klidu svlékl. Možná se před ním bude i stydět, jak moc je v jeho očích dokonalý.V očích mu zaplane vášeň, ke které mu ten pohyb pomohl a pomalu se zase vrátí k jeho ramenům, kde poodsune látku županu jen o kousíček, aby odhalil o trochu víc.
"Každý kousíček si zaslouží speciální péči." Zavrní měkce, když se mírně skloní a zulíbá  i je až ke klíční kosti, než se přesune na druhou stranu. Tohle by taky mohl dělat celé hodiny a neměl by dost. Vůbec mu v tu chvíli nevadí, že kalhoty mu jsou dost těsné, co by taky kvůli němu nevydržel. Zvládne cokoliv.

Sena

Vzal to hodně hopem, připravil ho o možnost svléknout si ho, ale na druhou stranu, neměli by tohle. Už je u knoflíčků na jeho břiše, když ucítí jeho nos ve vlasech na oušku a jeho prsty na opasku župánku a v duchu se nad tím usmívá. Už se chytil? Už mu neuteče, tak jak se to stalo včera? Ano je to tak, pozná to podle barvy jeho hlasu, když k němu promluví. Znovu se mu podívá do očí.
"Jsem malý a skladný, vejdeme se tam." Ujistí ho tiše, mírně pohodí vlasy, aby se všechny dostaly dozadu a do krku se mu vpálí Uruhovy rty. Dlouze se nadechne nosem a na chvíli zavře oči, ale i po slepu dorozepne jeho košili a vjede pod její lemy rukama. Nejdřív na bocích a potom jimi vystoupá vzhůru, na ramena a nechá ji sklouznout z jeho paží dolů mezi květiny. Ve stejný okamžik látka jeho županu trochu povolí, Uru si s ním hraje tahá ho za pásek a dráždí je tím oba dva. +Ať se ti to líbí, prosím, ať se ti to líbí.+ Lhal, by kdyby tvrdil, že z toho nemá strach. Vždyť nebyl tak docela ani on ani ona. Tohle mohlo být matoucí úplně pro všechny. Pak župan povolí a zůstane mu pouze na ramenou a podél boků. Ve vteřině se před ním ocitne v podstatě nahý, tváře mu zrůžoví, ale zároveň k němu zvedne oči ovládnuté touhou. Nestydí se za sebe nebo svou nahotu, jen nechce, aby se lekl Uru. Jenže dostane nádherný kompliment a Uruha mu tím vrátí jeho sebevědomí. V očích mu zasvítí a nechá ho, aby si prohlédl všechno, co potřebuje. Celou dobu si sám prohlíží výrazy v jeho tváři a nic nenasvědčuje tomu, že by měl v příští chvíli zavrtět hlavou na znamení, že to nejde. Pořád před ním stojí, když mu po těle sjíždí Uruhovy prsty, vyvolávají v něm příjemné mrazení a způsobují mu husí kůži a taky silné vzrušení. Pak klesne očima od jeho tváře na odhalenou horní polovinu těla a pro sebe se usměje. Tohle všechno je dneska jeho. A pak si ho Uru s trhnutím přitáhne blíž, až si Sena poprvé vzdychne. Už už si myslí, že mu ten župánek svlékne, ale ještě se to nestane. Uruha začíná být jako hravá šelma s klubíčkem. Zvedá se v něm dominance, která Senu odesílá do kolen a zároveň si dává na čas s tím, co dostal na hraní.
"Nic bych nemohl slyšet raději." Hlesne, když nechá, aby rty laskal jeho tělo, zatímco sám už sotva stojí na nohou. Uru je velmi podmanivý. Nutí ho nebýt tak hr a trochu se podvolit. Přesto sám přesune ruce na zapínání jeho kalhot a cílevědomě se s ním začne potýkat. Snaží se nespěchat, ale nejde mu to tak dobře jako Uruhovi. Brzy už mu je stahuje z boků dolů, dokud neklesnou samy k zemi a hned na to se o to samé snaží i u jeho prádla. To je příliš elastické na to, aby se odporoučelo až dolů, ale jemu to nevadí. Chce pod rukama cítit jeho sametovou kůži a nedočkavě jimi zamíří k jeho pozadí. Hladí ho, přejíždí po něm dlouhými nehty a nakonec ho stiskne. Při tom znovu hlasitě vzdychne.
"Bože to je dokonalý zadek..." Svěří mu, ale zatímco levou dlaň na něm nechá, tou pravou si prostě chce sáhnout do jeho klína. A taky že to uskuteční. Jen lehoučce, konečky prstů, ale kdyby mu tak mohl říct, co to s ním dělá, když ho cítí v celé délce... Musí se troch uklidnit, jinak se otočí, požádá ho, aby to udělal a skončí o tu vanu tak možná opřený. Raději ho místo toho pustí, jemně pohne rameny, aby z něj župánek spadl a pak ho vezme za ruku, když jako první vstoupí do horké vody. Klesne do ní do podřepu tak, aby měl Uru dost místa, až půjde za ním a usadí se k němu podle toho, jak se tam poskládá on. Nejlépe na klín!

Uruha

"Kam všude se vejdeš?" Zareaguje o něco později na jeho slova, čímž jen potvrzuje, jak moc jeho hlava vypíná. Za chvíli mu nebude snad schopný vůbec nic říct. Nestíhá ani postřehnout, jak přichází pomalu ale jistě o bezpečí své vlastní košile a uši má plné Senova vzdychnutí. I ta poslední maličká myšlenka, že by to možná mohlo být špatně v ten okamžik odpluje do neznáma a on si uvědomí, že už nic jiného nechce, než ho k sobě tisknout a donutit ho vzdychat mnohem víc. Tolik podmanivý je pro něj jeho hlas. Pomalu posouvá lemy župánku na ramenou a každý nově objevený kousíček líbá a vychutnává si jej jako ten nejlepší a nejluxusnější dezert. Jakmile konečně ucítí povolení zapínání jeho kalhot, je to on kdo si povzdechne, jak je pro něj trochu víc prostoru příjemné. Dal úplně stranou své vlastní vzrušení, které se neodbytně hlásí o slovo a přebírá nad ním veškerou kontrolu. A je to snad poprvé, kdy se nechá takto ovládat ale ten pocit je opojný. Uvědomuje si, že nic menšího pro něj už nebude existovat a ví, že bytost proti němu mu ani nedovolí cítit to jinak. Další povzdech následuje, když přijde o kalhoty a vzápětí i o prádlo. Bylo to tak rychlé nebo on už je úplně v jiné dimenzi, kde se čas zastavil? Pro stud nemá ale ani prostor a je za to upřímně rád. Pochybnosti v něm dokázaly změnit hodně a teď se to nemá šanci stát. Sena se rozhodně nebojí a dotek na svém pozadí jej donutí tiše zasténat a otřít se jemně zuby o nedotčenou kůži. Tohle bylo rozhodně dost dráždivé, aby to mohl nechat bez povšimnutí.
"Klidně ti ho na chvíli půjčím." Popustí uzdu ještě víc své hravosti ale pak mu ji Sena obratně vymaže z hlavy dotekem v klíně. Tak tohle nečekal a okomentuje do dalším tichým zasténáním. A je to on, kdo sjede dlaněmi na jeho zadek, aby ho stiskl a způsobil mu minimálně ty samé pocity, které se dostaly jemu.
"Tomhle můžu jen stěží konkurovat." Vydechne už mírně zastřeným hlasem, jak moc na něj jeho přímočaré doteky působí. Není ostýchavý a s ním to cvičí daleko víc, než by si kdy pomyslel. Moc mu chtěl ten župánek svléknou sám ale když ho vidí, jak tím letmým pohybem jej nechá klesnout k zemi rty mírně klesnou od sebe a v očích se mu blýskne.
"Tohle budu chtít vidět ještě tak stokrát. Jsi na to připravený?" Upozorní jej na svou novu  obsesi, kterou mu právě přivodil a sleduje ho se ztajeným dechem, jak lehce vklouzne do vody a nechává mu dostatek prostoru. Mohl by si ho zády přitisknout na hruď a dál jej hýčkat k zbláznění, touha je však silnější a v duchu si dodá odvahu, aby byl mnohem sebevědomější. Možná tak, jak ho celu tu dobu Sena vidí.
"Myslel jsem si to. Nevydržel bych se jen koukat." Oznámí mu tiše, když sám vstoupí do vody čelem k němu a uvelebí se pohodlněji. Zatím sedí vzpřímeně, když natáhne paže a sklouzne konečky prstů po ramenech až k dlaním, kde s ním zlehka proplete prsty a velmi pomalu si jej přitáhne na svůj klín. Očima sleduje jeho překrásné tělo, jak se zlehka pohybuje a každý dotek, který následuje v něm rozdmýchá mnohem víc smyslné touhy. Svou dlaň položí do středu jeho hrudi a nechá jí volně sklouznout až pod vodní hladinu. Druhou mezitím loví ve vodě bílé lístky, které mu jeden po druhém zaplétá do vlasů. Některé vydrží jen chvíli, jiné se udrží mnohem déle. Jedním z nich mu obkrouží rty, do kterých se následně vpije a prsty konečně proplete mezi růžovými prameny, aby se nechal víc unést vášní a konečně si dodal odvahu k tomu, co chce udělat celou tu dobu. Překoná těch posledních pár milimetrů, aby sevře štíhlé prsty kolem Senovy chlouby a další vzdychnutí na sebe nenechá dlouho čekat. Prostě se nechá vést instinktem, nic jiného ani v tuhle chvíli udělat nemůže, to není v jeho silách. Palcem pohladí párkrát jeho špičku, než jej pustí ze svého jemného sevření a oplatí mu pohlazení.  Vůbec se mu ale nechce mizet z jeho klína, kůže je snad sametovější, než kdekoliv jinde,  tak jej znovu velmi zlehka promne mezi prsty a zkusmo se pohne nahoru a dolů, jak kdyby se snažil přijít na to, co mu bude příjemnější. Jazykem už si hledá cestu mezi jeho rty, neodpustí asi ani obkroužit je a pak se oddat něžnému souboji, ke kterému se, se vší elegancí a smyslností dopracuje.
"Jak jsem tě mohl nechat odejít?" Povzdechne si sám nad sebou, když se oddálí a podívá se mu to těch neskutečných očí.
"Už to neudělám, přísahám." Začínají se v něm probouzet city, které byly dlouho pohřbené a on si myslel, že nenávratně. Později mu dojde, že by mohl mít problém, pokud mu Sena jeho city opětovat nebude. Teď na to však není ta správná chvíle. Vyklouzne z jeho pramenů a vydá se na další průzkum, který končí na Senově polovičce. Ruka v klíně mu nedá ani na chvíli pokoj, aby odvedla pozornost od té druhé, která zamíří ještě kousek dál, kde by měl zaměřit svou péči.
"Sena-chan, já..." Ozve se jeho hlas, jak kdyby se mu právě teď chtěl přiznat ale možná by to mohl udělat úplně jinak. Trochu se nakloní ke straně jeho tváře a...
"Poradíš mi, jak tě přivést k nepříčetnosti, té slastné samozřejmě." Zavrní provokativně, když svůj pohyb mezi jeho polovičkami zopakuje a vychází mu vstříc tím na Senově přirození.