Sena x Uruha - Chceš vidět mou vanu? - část 2.

(Restaurace)

Sena 

Vůbec nemůže uvěřit tomu, že Uruha tolik stojí o to, aby se mu líbil. Jestli existují nějací bohové, asi se dost opili nebo tak něco, ale klidně můžou pít dál! Jeho provokace dostane i kýženou odpověď a proti včerejšku zní tohle hodně zajímavě. Možná by ho mohl vzít k sobě domů dneska on a tu vanu mu ukázat i s tím vylepšením, na které teď nebude schopný přestat myslet? Nebydlí tak dobře jako Uruha, ale snad by mu to prominul... Pravděpodobně to za celý večer ještě několikrát převrátí v hlavě a přehodnotí, ale určitě nezapomene. Uru se na něj podívá přes okraj skleničky a horko začne být pro změnu Senovi. Za to můžou ty jeho zvláštní oči. A pak ho překvapí, když Senův nápad ještě rozvine. Květiny ve vaně, květiny na posteli, klidně jich oškube celý záhon, bude to originální a romantické... rudých růží má každý dost, ale bílé chryzantémy jsou dokonalý kontrast nevinnosti s tím, co by se tam mohlo odehrávat. Mírně nad tou poznámkou rozšíří oči, ale zablýská se mu v nich a je jasné, že se mu ten nápad líbí.
"Začínáme se hezky doplňovat." Prohodí jako by nic, když oči na chvíli skloní ke skleničce a pohraje si bříškem prstu s jejím okrajem. Musí se usmát, když se na něj znovu podívá.
"To ještě nemůžu vědět. Bude to podle toho, jak vlastně všechno, hmm... dopadne..." Odtuší rozverně. Když nijak, nejspíš mu tam... ale ne, to udělá tak jako tak, i kdyby to dopadlo skvěle. Prostě ho v tom erotickém pekle klidně udusí.
"Musíš se nechat překvapit. Nemůžeš chtít všechno hned." Pronese a dokonale odignoruje fakt, že včera to byl on, kdo chtěl všechno hned. Pak už ale dostanou předkrm a Sena se neubrání vytažení obočí nahoru, když se sám opře a počká, až číšník talíř položí. Ústřice a kaviár musela být jedna z nejdražších věcí, co se tu vůbec daly pořídit. Nikdy to nejedl a už teď se nemůže dočkat. A pak se vědoucně pousměje.
"Dobrou chuť. To afrodiziakum jsi vybral schválně?" Jakmile jsou jednou na téhle vlně, bude ho muset zabrzdit Uruha, sám to nedokáže.
"Četl jsem, že jsou v nich aminokyseliny, ovlivňující hormony..." Sáhne po hůlkách a namotá na ně obsah jedné ústřice s pastou a kaviárem. Jsou to takové tři větší jednohubky, ale není to hlavní jídlo. Když si je vkládá do úst, zvedne řasy a zadívá se mu do očí. A pak je blaženě přivře a udělá jakési ummm. Spolu s šampaňským je to něco neskutečného.
"Kde je kuchyně? Chci je všechny..." Nezdráhá se s ním komunikovat. Do vkusu se mu tedy rozhodně trefil, ale musí si dlaní zaclonit ústa, když se zasměje. Hm, tak odměnu domů... Zrovna se chystá na poslední kousek, když se ho Uru začne vyptávat na něj osobně. Musí chvíli přemýšlet, odkud by měl začít.
"Jak víš, snažím se prorazit se svou kapelou. Převzal jsem ji po našem prvním bubeníkovi, který ale odešel. Práce není zase tolik, takže se snažím dělat od všeho, co mám rád, trochu. Učím děti a mladé lidi na kytaru... Natáčím videa o kosmetice..." Opravdu netuší, jak se někdo, kdo se seriózně živí jen hudbou a prezentací drahé techniky pro kytary bude dívat na videa na youtube, potažmo na makeup tutoriály, ale... někde se začít musí. Během hovoru ho Uru nečekaně pohladí po prstech, on na vteřinu zmlkne, podívá se tam očima a pak se jemně pousměje.
"Mohl jsi tam nechat." Šeptne. Většina kluků by si to jeho hrozně málo přeložila jako - jde mi o sex, ale on už po včerejšku ví, že Uru má v hlavě něco mnohem závaznějšího. Je ale dobře, že s ním mluví na rovinu. Kousne se jemně do spodního rtu a pak se na něj znovu okouzleně podívá.
"Humra miluju." +Měl jsem ho asi tak jednou a stejně ho miluju.+ Doplní si v duchu a brzy už ho také mají na stole. Úplně se rozplývá na jazyku a Sena u toho tak trochu vypadá jako u soukromého malého orgasmu.

Uruha

Mírně sklopí oči ke stolu, když mu Sena řekne, že se začínají doplňovat. Na jeho rtech se objeví dokonale spokojené pousmání a několikrát pokývá hlavou.
"Ano, začínám si toho všímat taky." Prohodí zdánlivě neurčitě ale je jasné, že tím naráží na to, jak by se k sobě mohli hodit. Od včerejška mu nelétá hlavou nic jiného, i když pořádně nedokáže pochopit, jak se mohl během takové chvilky tak zakoukat. Vždycky mu to hrozně dlouho trvalo a tohle...Bylo jako lusknutím prstu. A pak kočičí pohled, který je pro dnešek lehce zvýrazněný pozvedne a nakloní hlavu mírně k pravému rameni.
"Opravdu nemůžu chtít všechno hned?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím.
"To je celkem škoda." Povzdechne si, i když je to trochu přehrávané ale spíš pro pobavení, než že by to nemyslel vážně. Nechal se jím tak dokonale pohltit, že mu vůbec nedochází, jak moc narážek dokáže během jedné konverzace vypustit ze svých rtů.
"Ano, vím o tom ale kvůli tomu jsem je nevybral." Sdělí mu úplně jednoduše, když se krátce opře předloktími o stůl a nakonec ruku znovu natáhne a položí mu ji na dlaň, tentokrát už ten dotek trvá mnohem déle. Senova kůže je velmi jemná a příjemně jej hřeje do konečků prstů. Jde na jeho tváři vidět, jak moc si podobná letmá gesta a doteky užívá.
"Myslím, že po včerejšku je mi celkem jasné, že ani jeden z nás víc hormonů nepotřebuje. No já určitě ne." Zavtipkuje trochu a musí se odtáhnout, protože už se jim nese hlavní chod. Začíná opravdu milovat Senův výraz, když si něco užívá. Očividně si umí podobné lahůdky dost dobře vychutnat a i v tomto ohledu si dle jeho názoru budou dost dobře rozumět.
"Spíš si rád vychutnám něco velmi luxusního, když je k tomu příležitost a dneska takový večer opravdu je." Sám se pomalu pustí do humra ale ani on se neubrání spokojenému přivření víček. Tady ho prostě uměli nejlépe.
"Pokud bys měl ještě na něco chuť jistě nám připraví něco i s sebou. Nebo..." Odmlčí se krátce a podívá se mu upřeně do očí.
"Hm, copak děláš v pátek večer. Mohl bych rovnou udělat rezervaci pro nás dva. Pokud ti nepřijde příliš nudné jíst dvakrát na stejném místě." Nabídne mu další pozvání a sám si opravdu přeje, aby se viděli dřív, než v pátek. Ovšem je tu jeho práce a spousta povinností kolem ní, kterým musí dostát. Má tak málo času. Nikdy mu to příliš nevadilo ale teď....Dokázal by si představit, jak jej trávit.  
"Jsem rád, že ti chutná." Dodá ještě, když se přistihne, že minimálně dvě minuty sleduje Senu, jak si vychutnává každé sousto a sám zapomíná jíst.
"Myslím, že se příště najím předem, nějak se nemůžu soustředit nic jiného kromě...tebe." Další kompliment. Ovšem, bez nich by to ani neuměl. Chce mu je skládat a pořád mu přijde, že je jich strašně málo.
"Očividně máš hodně práce a nevěnuješ se jen jednomu směru, to je dobře. Je lepší je mít větší rozhled, aby jsi viděl všechny možnosti. Kapela je krásná budoucnost ale cesta k ní je dost dlouhá a někdy dost složitá." Pokývá hlavou, když se ve svých myšlenkách věnuje Senově vytíženosti. Najít společné volno by mohlo být dost složité. Další překážka? Nějak má pocit, že by je chtěl zdolávat a to odhodlání se mu zamlouvá. Mohl by ho za nějaký čas vzít sebou na zkoušku. Pokud by to mělo zajít někam dál, nad čímž opravdu uvažuje, nechce to skrývat. Rozhodně ne před kluky. Vždyť byli něco jako jeho rodina a on měl opravdu obavy, jak to celé přijmou. Doufal, že by to nemusel být problém, i když je Sena kluk. Snad. Tohle si bude muset ještě pořádně promyslet. S veřejností to bude mnohem horší, je o tom přesvědčený. Začíná zase moc přemýšlet ale naštěstí k tomu nemá příliš prostoru, když vidí, že Senova sklenka zeje prázdnotou a ta jeho taky. Sáhne po lahvi, aby jim oběma dolil.
"Rád bych se na nějaké tvé video podíval, jestli ti to nebude vadit a upřímně jsem opravdu zvědavý, jak probíhají tvé hodiny. Mohl bych se něco přiučit." Pokusí se mu nenápadně navrhnout další společné trávení času. Pořád je tak trochu opatrný ale ví, že o to prostě stojí a  může jen doufat, že to má Sena stejně. Zatím to tak rozhodně vypadá. Jakmile jim odnesou i tyto talíře, natáhne k jeho ruce obě dlaně a schová si ji do nich. Přetáčí ji ze strany na stranu a jemně hladí, sledujíc své pohyby očima.
"Co by jsi rád dělal po večeři?" Zeptá se jej narovinu, když oči zvedne a v duchu škrtá odpověď -Jel domů.-

Sena 

Vůbec si nemůže být jistý tím, co všechno se Uruhovi prohání hlavou a nad čím přemýšlí, on o proti němu zdá se přemýšlí výrazně méně a je mnohem víc impulsivní, ale říká se, že protiklady se přitahují. Přesto dostane jakési ujištění, že je všechno v pořádku a na správné cestě. Zavrtí hlavou, že opravdu ne, ale když se dívá do jeho tváře, ví, že kdyby naléhal, asi by se se svým tvrzením dostal do problémů.
"Hmm, galantní jako vždy... všímáš si jak rychle říkám jako vždy?" Prohodí, když ho Uru ujistí, že nešlo o sex, ale o výjimečnost chvilky. Jemu by nevadilo, kdyby o něj šlo, ale to už asi taky vědí oba dva. Místo toho si užívá, jak ho hladí po prstech, když svou ruku vrátil, jak je to jen letmé a nesmělé a Senu z toho brní konečky článků. Ještě chvíli, nakloní se přes stůl a řekne mu Vrhni se na mě. Něco s sebou... to je jasná výzva k pokračování.
"Nejsem si jistý, že se do mě později ještě něco vejde, ale udělat to můžeme." Souhlasí s tím. On si velmi hlídá linii a svou stravu, je tím skoro posedlý, ale tím ho bude trápit až později, ne dneska, ne na podobném místě. +Dneska se prostě dobrovolně přejíš, Sena-chan, hlavně z toho pak neusni.+ A pak přijde pozvání na další rande. Za šest dní, znovu tady, v tomhle luxusu. Podívá se mu do očí a zářivě se usměje. Absolutně neví, co má v pátek, ale pokud ne koncert, už to nemá. Přikývne.
"To mám týden na to, abych vymyslel ohromující outfit. Výzva přijata." Pronese a dopije svou sklenku se šampaňským. Po Uruhově komplimentu si také všimne, že jeho talíř je prázdný, zatímco ten Uruhův sotva na půl. Opravdově se začervená.
"Promiň, nejsem schopný přestat to jíst." Otře si opatrně rty do ubrousku. Přesto se uvnitř celý pýří nad tím, že má všechnu Uruhovu pozornost. Pak přikývne na jeho slova. On má tohle všechno za sebou a ví o čem mluví.
"Nevzdáme to." Řekne odhodlaně. I kdyby měl kluky nutit hrát s pistolí u jejich hlav.
"Ukážu ti ho doma, ale nemá kdo ví jakou sledovanost." Upozorní ho měkce, zatímco sleduje bublinky ve skleničce. A pak se rozesměje.
"Ty chceš, abych to povolání se studem zabalil?" Jak by mohl před ním učit někoho hrát, když by on sám mohl učit Senu? Jen z té představy hoří studem, asi by tu kytaru upustil nebo by mu popraskaly všechny struny.
"Když jsem hrál na kytaru naposled na automatu, tak jsem prohrál." Rozesměje se znovu. Zvolna s tím přestane, když jeho ruku sevřou Uruhovy dlaně a on na ně zaměří pozornost. Je to neskutečně příjemné, tak to vždycky chtěl. A ano, je to jedno z těch gest, co znamenají trochu víc, než si užít. Musí se usmát, když padne ta otázka a zvedne k němu oči.
"Chceš vidět mou vanu?" Řekne rychleji, než by zapřemýšlel, ani se u toho nezačervená, ale jakmile mu to dojde, má pocit, že zaleze pod stůl a už ho nikdo nevytáhne. Naštěstí v tu chvíli servírují dezert. Čokoládová pěna s mátovými lístky a zlatým zdobením. Sena na to chvíli ohromeně zírá a pak sáhne po lžičce.
"Možná bych si měl dát chvíli přestávku, ale nemám na to vůli." Ospravedlní se a už si strká sousto do pusy. Bože! Protočí očima, zavře je a opře se do opěrky židle.

Uruha

"Nikdo přece neřekl, že to musíme sníst hned." Pokrčí jemně rameny ale v očích je mu jasně vidět, že tohle má mnohem hlubší podtext. Prostě tomu přestává vzdorovat a jeho hlava má dost slušně nakročeno k tomu vzít si dovolenou. Tohle se mu často nestávalo ale se Senou se to přihodilo hned první večer na té párty. Jinak by ho nevzal k sobě, rozhodně ne hned.
"Jsi okouzlující, jako vždy." Oplatí mu jeho slova a použije to samé, aby bylo jasné, jak moc lehce se mu to říká. Souhlasil s dalším společným večerem a jemu to způsobuje hřejivý pocit uvnitř hrudi. Ví o něm, jak tyto věci bere, řekl mu to už včera a zdá se, že to není překážka. Což je dobře. Nepřipadá si, že ho někam žene, i když těch narážek bylo dost všechny ale vyplynuly příjemně a ne, jak kdyby ho někdo někam tlačil. Vůbec nechápe, jak to Sena dělá ale nad tím bude přemýšlet další dny a asi se mu z toho brzo zavaří mozek.
"Jen si to klidně užij. Dělá mi to hroznou radost, když vidím, že ti opravdu chutná. Měl jsem trochu obavy, jestli by to nemohlo být příliš. Pak by to mohlo být spíš otravné." Sdělí mu upřímné obavy, které při výběru místa měl.
"Někomu by to mohlo připadat, že se vytahuju a chci udělat dojem. To druhé je ovšem pravda." Uchechtne se krátce ale zatím prostě nemá chuť pouštět jeho ruku.
"Ano, tohle odhodlání budeš potřebovat. Kdyby jsi to tak neviděl, jen těžko byste to někam dotáhli." Odsouhlasí mu a vzápětí se rozesměje.
"Ale no ták, viděl jsem tě hrát. Kdybych to nemyslel vážně, neříkám to. Já upřímně nikoho nikdy neučil. První jsem si připadal hloupě, kdybych to zkoušel a pak už na to prostě nebyl čas. Vlastně jsi byl první, Sena-chan." Osloví jej měkce a jeho oči mají úplně stejný nádech. A pak přijde jasné pozvání, které nejspíš nebylo vysloveno tak úplně chtěně. V něm však něco hrozně příjemně zavibruje a vůbec se na něj nezlobí, že to řekl. Znovu trochu sklopí hlavu a přitáhne si jeho dlaň blíž ke rtům,a by ji mohl políbit na její hřbet.
"Ne." Odtuší jako první a koutky mu hravě povyskočí nahoru.
"Chtěl bych v ní vidět tebe." Popustí uzdu svým vlastním slovům i on. Uvnitř z toho má prostě obyčejný strach a zároveň ví, že si nic jiného nepřeje. Možná mohli počkat do další večeře ale....Pokud si tím je jistý, proč podobné věci odkládat? Jakmile se jednou rozhodne, nemívá ve zvyku před něčím couvat, i když tohle by mohlo být pro něj dost nové. Bude mu připadat pořád přitažlivý, když zjistí, že je v jistých směrech úplný nováček? Určitě to pozná, o tom vůbec nepochybuje, možná by se mu měl raději přiznat. S radostí sleduje, jak se Sena vrhá po dezertu ale on sám v jídle nepokračuje. Vstane pomalu ze své židle. Přesune ji ze strany blíž k němu a s nic neříkajícím výrazem se usadí. Podobné chování tu asi není zvykem a jak se zdá, mají zase pozornost celé restaurace, rozhodně mu to není na obtíž. On má oči jen pro Senu. Velmi jemně mu vezme lžičku z ruky a sám zakrojí do dezertu, aby ho mohl s trochu zasněným výrazem krmit. Tomu nedokázal odolat.
"Na podobné věci vůli mít nemusíš. A já se začínám modlit, aby jsi neměl vůli i na jiné věci." Šeptne mu do vlasů tiše a snaží se o smyslnější podtón. Jde to celkem snadno, asi to bude tím rozpoložením, ve kterém se nachází. Jemu ten dezert nepřipadá vůbec lákavý, tedy tak, aby se na něj jen podíval. On má totiž mnohem lepší dezert hned vedle sebe. Už jenom ta vůně ho nutí odsouvat své vlastní zásady hodně daleko.
"Mohl bych vzít sebou i lahev vína. Jistě tu mají něco, co oceníme oba dva." Pokračuje dál, aniž by se oddálil. Snad to nebude příliš troufalé. K jeho smůle jim ten dezert nevydrží věčně a dokonce se do něj pokusí s elegancí nacpat i ten svůj. Dopijí i své skleničky, než mu galantně pomůže vstát a po té co vyřeší platbu a odnáší si sebou ony ústřice s kaviárem a k tomu lahev toho nejlepšího vína, které se tu dá koupit. Samozřejmě nechal obsluhu, aby jim zavolala taxi, které čeká před budovou. Než vyjdou do trochu chladnějšího počasí přehodí mu svůj dlouhý kabát přes ramena, aby mu náhodou neprochladl a svou dlaň opět pozapomene na jeho bedrech. Nechá jej nastoupit jako prvního a při otázce, kam to bude se na něj podívá s mírným pousmáním.
"Tohle nechám přece jen na tobě." Očima mu dává jasně najevo, že tím může celý večer skončit ale taky nemusí. Snaží se pořád tvářit sebejistě, uvnitř něj je však hodně malá dušička. Pokud Sena kývne je jasné, jak to celé skončí, tentokrát už nedokáže odolat a taky je možné, že to skončí pěkným trapasem.

Sena 

Příliš a otravné? Tak to je vidět, že ho opravdu nezná. Kdyby na to Sena měl, byl by ten s největším domem široko daleko. Musí se tiše zasmát jeho slovům.
"Vytahuj se, jde ti to úžasně. Jednak jsem si toho nestačil všimnout a jednak mi to imponuje." Ujistí ho.
"Dojem jsi doopravdy udělal." Přizná s lehkým úsměvem a oplácí mu drobná pohlazení.
"V čem ještě bych mohl být první?" Prohodí konverzačním tónem, aniž by tušil, ale stejně se trochu červená. Co když zjistí, že to někoho učí špatně? U jeho Ne se mu dlouze podívá do očí, na chvíli se v nich promítne nejistota, ale díky Uruhovým cukajícím se koutkům mu dojde, že ještě nedomluvil. Jeho přání přijde vzápětí a Senu znovu polije horko.
"Takže se rád díváš?" O těchto věcech se dokáže bavit velmi otevřeně. Zastaví lžičku těsně před ústy, když Uruha z ničeho nic vstane. Zvedne k němu oči a ruka s ní mu maličko klesne, ale příjemně zaskočeně ho pozoruje, jak se i se židlí přesouvá v podstatě po jeho bok. Rychle přelétne očima restauraci, nikdo nic nenamítá, ale lidé se dívají. Ať se klidně dívají! Vzápětí se podívá na jejich ruce, když mu Uruha bere lžičku a v žaludku se odstartuje nový ohňostroj. Co to dělá? Cítí, jak se mu hrne krev do tváří, ale zároveň má pocit, že má všechnu pozornost světa. Jeho pozornost. Brzy pochopí, co po něm chce, poslušně otevře ústa a snaží se vzít si sousto co nejsmyslněji. Ucítí jeho tvář skoro ve vlasech, na chvíli zavře oči a pootočí za ním tu svou. Mohl by se mu zhroutit do náruče a umřít. Uruha dokonale stupňuje míru atraktivity mezi nimi a on se znovu dostává do stádia, kdy by ho nejradši odvlekl někam za roh. Aspoň do výtahu! Přesto mezi nimi udržuje jen minimální vzdálenost, zatímco k němu zvedne řasy a bere si další sousta, dokud tu nějaká jsou. Kvůli němu si ani nevšiml, že snědl ty dezerty dva.
"Vezmi." Souhlasí, když se trošku oddálí. Čas k odchodu je tak akorát, protože on už by na veřejnosti asi déle nevydržel. Nechá ho vzít občerstvení, zatímco si sám bere do náruče svoje květiny a následuje ho ven před budovu. Jeho kabát si vděčně přitáhne k tělu a marně přemýšlí, kdy se k němu někdo choval podobným způsobem. Nikoho takhle vychovaného neznal. Byl jako ten pověstný princ z pohádky. Usadí se do auta, omotaný jeho kabátem, úmyslně nechá límec nahoru, aby k němu mohl natáčet nos a napůl si do něj halit tvář, a když dojde na adresu, nadiktuje šoférovi tu svoji.
"Je na čase pokračovat v našem tour po apartmánech." Sdělí mu. Jeho byt je mnohem dál od centra, ve výškové budově, kde jsou obecně byty o menší rozloze, ale není to špatná čtvrť. Společně vystoupí a vyjedou výtahem až do Senova patra. Najde ve velké kabelce klíče a obdivuje sám sebe, jak společensky přijatelně se dokázal chovat v autě i ve výtahu. A teď, když jsou tady, se mu ruka s klíčem v zámku doopravdy trochu chvěje. Mohl by ho varovat, co může čekat, ale asi je to Uruhovi jasné. Naštěstí je celkem pořádkumilovný. Otevře mu, pustí ho dál a zase za nimi zavře. Je neskutečně nervózní. Najednou hrozně moc. Z toho, co řekne, prostě ze všeho! Odloží jeho kabát na věšák a zuje se. Pak odloží i kabelku na blízkou skříňku a pokyne mu dál do bytu o dvou pokojích, spojených jen chodbičkou. Žádné dveře. Jedny jediné vedou do koupelny. Přesto obývák s kuchyní nepůsobí zase tak malý a je zařízený do jeho barev. Prostě má na tu růžovou obsesi. No a teď... +Vana je tamhle...+ Řekne mu v duchu, když se na něj stále nervózně podívá a pak si uvědomí, co všechno kde leží. Kytara na gauči, laptotp o kus vedle, asi miliarda kosmetiky tam, kde ji odhodil, když se chystal a se spoustou kusů oblečení od ložnice až po obývák to není o moc lepší. Není to klasický bordel, je to ten bordel, co vznikl, když vyházel skříň, aby byl co nejdokonalejší. Usvědčil sám sebe. +Kruci...+ Mračí se na to všechno a kouše se do rtu.
"Nic neříkej." Varuje ho na oko.