Sena x Kamijo (Boogie, Reita, Ju-ken, Uruha) - Ani jsi nezavolal... - část 2.

(Club)

Kamijo

"Ne? Jak to, že ne?" Střelí po něm pohledem, stejně jako sekne ledovým hlasem.
"Řekl jsem ti, že Boogeiho chci, aby mi vydělal. A udělám proto cokoliv." Už zase zatíná čelisti k sobě ale nekřičí. K tomu se on prostě nikdy nesníží. Mohl být naštvaný a zlomený, jak chtěl ale k tomuto ho nikdy, nikdo nedonutí.
"Přespat? Takže ty tu jen přespáváš? Hm." Je to snad poprvé, kdy práskne dlaní do desky a prudce se narovná do plné výšky.
"Ne, vůbec nikdy. Jenom jsi mi chtěl zničit jedinou šanci, jak udržet club nad vodou. Oba víme, že Taiji se na to brzy vykašle, pokud nebude chtít mermomocí zachránit svého miláčka a Uruha...Je dost možné, že půjde taky s ním. Udělal jsi toho víc, než si vůbec myslíš." Vydechne tiše, když se od něj odvrátí a jakmile se podívá zpátky, Sena už uvnitř domu není. Přepadne ho další vlna vzteku, když smete paží lahev i se sklenicí. Bože, jak ten ho vytáčí. jak kdyby mu vůbec nedocházelo, co by to  mohlo mít za důsledky. Proč si sakra myslí, že shání nové klenoty. Je přece dostat pravděpodobné, že o ty staré brzy přijde. Všichni tak neskutečně věrní Takeshimu. Jak by taky nemohli po tom, co se o ně staral víc, než o vlastní rodinu. Dojde až k francouzskému oknu, o které se opře ramenem.
"Jistě, jen si běž. Tobě nic nehrozí. Pod ochranou rukou papa, který přece všechno zařídí. Mě budeš vyčítat dárky jiným ale sám se nakrucuješ nad kdejakou cetkou." Je zlý ale nemůže si pomoct.
"Nedopřeju ti tu radost vidět mě na ulici, na to zapomeň." Křikne za ním naposledy a oddupe zpátky do domu, aby zvedl telefon. Tu jeho tyč mu nechá nechá odstěhovat domů. Tady už ho nechce ani vidět. Má sto chutí se sbalit a na všechno se vykašlat. Kdyby tak mohl, tak prostě club pustí a nechá, ať se o něj stará, kdo chce. Začíná k tomu místu mít neskutečný odpor. Co všechno ho už stálo a  co všechno ho ještě stát bude? Je kdo k neuvěření, jak se všechno dokáže ve vteřině otočit. Dlouze se nadechne, když shlédne na lahev roztříštěnou na zemi a nakrčí obočí. Vzdá boj se sebou samým a  prostě se usadí do křesla s tváří v dlaních a následuje další dlouhý povzdech.+Neměl ses do toho zaplétat. City do tvého života nepatří.+ Napomene sám sebe v duchu.
"A už tam ani místo mít nebudou." Odtuší si pro sebe tiše, než vstane. Obrní se proti všemu a všem a jeho tvář dostane svůj typicky chladný výraz. Pozvedne pravý koutek a v očích se mu blýskne odhodlání. Jestli má skončit na ulici, rozhodně jim to neusnadní. Prohlédne si svůj odraz v zrcadle, upraví si košili a vykročí ke garáži, je na čase posunout plány mnohem dál. Je čas na rozhodnutí Taijiho. Je na čase dostat Boogieho, kam potřebuje.

Sena, Boogie

On je tak zabedněný. Přece si nemyslí, že všechno stojí a padá zrovna s Boogiem! Copak je to nejkrásnější kluk na zeměkouli? Ne, to není! A jestli pro něj je, tak tím spíš pro něj nikdy takový nebude on sám. Dupe po trávníku pryč, slyší za sebou tříštěné sklo, ale ohlédne se až ve chvíli, kdy za ním Kamijo zavolá, ať utíká za Takeshim. Tseh! To taky za celou dobu neudělal a při tom by to všechno vyřešilo! Uvidí ho tam stát, ale zase se otočí dopředu a pohodí vlasy. On se nakrucuje, protože má s Takeshim historii, to o sobě ti dva říct nemůžou! Slzy se mu do očí nahrnou až v okamžiku, kdy ještě zaslechne jeho slova o tom, že ho společně chtějí dostat na ulici. To vůbec nebyla pravda a jeho neskutečně bolí, že si to myslí. Někdo v clubu se ho nejspíš rozhodl zničit. Někdo, koho doteď neviděl. Tohle by přece Boo nevymyslel nebo ano? A pak udělá něco šíleného. Moc dobře ví, kde má v garáži klíčky. Jsou tam a nezamčené, byl rozčilený, když přijel. Popadne je, skočí do toho jeho dokonalého ferrari a za chvíli se ozve řev motoru, když se v něm vyřítí z příjezdovky rovnou na ulici. Není kdo ví jaký řidič, ale oprávnění má. Tohle auto je něco šíleného. Všechno je tady jinak, ovládá se jinak, Sena má pocit, že se sotva dotkne pedálu a už letí jak závodník. Bože, on se tu ještě zabije. Musí být ale v clubu za každou cenu první. Naštěstí se mu to podaří, aniž by cokoliv způsobil a napáchal a tak jak je v tom oblečení a pantoflíčkách, vletí dovnitř. Jako vichřice vyletí schody až nahoru, ani nepotřebuje výtah a kluci, co už jsou v práci, mu doslova uskakují z cesty. Rozrazí dveře do šaten. Není tady. Jistě... Prožene se chodbou, popadne kliku bývalých Takeshiho pokojů a ta povolí. Holubička už je v práci. Nevidí ho, je v koupelně? Zavře za sebou, překoná ten jeden pokoj a otevře dveře do koupelny. Boo se po něm ani nestačí ohlédnout. Ještě je v civilu. Musel přijet před chvílí. Sena ho popadne za ty dlouhé vlasy, přivleče ho k toaletní míse a prostě mu do ní strčí obličej. Topí ho několik dlouhých vteřin, zatímco se Boo kroutí jako had a snaží se zapřít dlaněmi o okraje, ale Sena má síly dost. Pak ho vytáhne a podrží si jeho ucho u svých rtů.
"Co sis o sobě myslel, když jsi tu smlouvu podepsal, hn? Tobě to posledně nestačilo? Prostě ses nemohl sebrat, vzít si toho, koho miluješ a vypadnout?" Znovu mu ponoří tvář, z vody jdou bublinky a Boogieho prsty se zatínají do všeho okolo, ale vykroutit se mu nemůže. Sena ho vytáhne podruhé.
"Všechno jsi mu prozradil? Kdo ti nalhal, že to táhnu s Takeshim a chci ho dostat na dlažbu? Nebo jsi to vymyslel sám? Pamatuješ, Boo-chan? Slíbil jsem ti, že tě zničím. Mohl jsi mít Ju-kena a dokonalý život, ale ty ne, ty musíš souložit s někým, kdo byl můj!" Boo lapá po dechu, dusí se a kašle a nestačí ani vykřiknout, když skončí pod hladinou potřetí. V koupelně je neskutečný nepořádek, plno vody a nakonec ho Sena pustí a uskočí od něho. Boo vypadá jako zmoklá, vyděšená slepice, když se po něm ohlédne, sýpe a snaží se pozadu odplazit ke zdi, zatímco na něj upírá šokované oči. Sena si ho ještě chvíli pohrdavě prohlíží a u toho pláče.
"Vyhrál jsi. Doufám, že jsi na sebe pyšný. Zničil jsi mě, zničil jsi Ju-kena, tak si dej záležet a znič po tom i jeho..." Řekne mu odevzdaně, než opustí jeho pokoje a zamíří k sobě. Tam je velmi rychlý, Kamijo tu jistě bude co by dup. Najde svou smlouvu, prohlédne si ji a pak ji roztrhá na kusy. Všechny ty kousky vyhodí u dveří do Kamijovy kanceláře, na chodbě se podívá z okna a zkontroluje parkoviště. Ven to vezme zadním vchodem. Už ho nikdy nikdo neuvidí, ani Takeshi ne. Nechá za sebou hořet celou svou kariéru, club, všechno....

Kamijo, Reita, Uruha

Kamijo se už už chystá odejít a sednout do svého auta, když se z garáže ozve burácení motoru a v něm dost zatrne. Vůbec neví, jak je Sena schopný řidič ale jedno ví, tohle auto se rozhodně neřídí samo. Stihne ale jen sledoval žhavou čáru, jak Sena odjíždí a teď teprve začne pořádně nadávat.
"Blázne, vždyť se zabiješ." Prohodí nešťastně a v jeho očích už není ani stopa po vzteku, spíš je tam neskutečný strach. Sáhne okamžitě po svém telefonu a začne ten pravý souboj s časem. On přesně ví, kam Sena míří a o to horší to ještě je. Lhal ohledně smlouvy s Boogiem a ten by to mohl dost škaredě odskákat. První se pokusí dovolat na řidiče svých rodičů, který by tu mohl být rychleji, než kdejaké taxi ale ten je právě s jeho matkou na druhé straně Tokya. Vztekl mu to položí a pokusí se sehnat alespoň to taxi. A pak ho to napadne. Reita je přece pořád v clubu. Musí tam být! Vytočí jeho číslo.
"Okamžitě běž k Boogiemu. Sena tam bude za chvíli." Sekne po něm ledově a je jasné, že se minimálně bude dít něco, co se stalo po jejich malé aférce. Jenže k jeho smůle tam bude Rei později, než Sena.
"Nemáš lepší dobu, kdy jít na nákup? Pohni zadkem." Kamijo se k němu nechová nejlíp ale...Kruci, potřebuje, aby tam byl, co nejdřív. To už ale Rei sedá do auta a míří zpátky do clubu. Stačilo mu, co viděl minule a ne, nemá z toho vůbec dobrý pocit. Tohle by mohlo dopadnout mnohem hůř, Sena očividně neměl zábrany. Smykem zaparkuje na parkovišti a proletí clubem, aniž by tušil, že před minutami jím stejně profrčel i Sena. Toho ale nikde nevidí. Vyběhne rovnou nahoru a proběhne pokoji, kde ho ale nikde nevidí, až se dostane až do koupelny a tam ho uvidí.
"Boo." Popadne ručník po cestě k němu a zabalí jej do něj, aby ho přitáhl k sobě do náruče.
"Hej, slyšíš mě? Tak řekni něco. Zavolám Ju-kena, jen mi musíš říct, kde máš telefon." Pokusí se ho přinutit, aby mu dal  na něj číslo. Teď ho rozhodně potřebuje. Sám by se nejradši rozběhl a našel Senu, aby mu ukázal na koho si co může dovolit. Zmetek. Takhle mu ublížit a je mu úplně jedno, co ho k tomu vedlo. Má na něj neskutečná vztek. Celá ta scéna má ještě jednoho pozorovatele, který po rozruchu vyšel ze svých pokojů. Uruhu. Uklízečky mu velmi ochotně sdělily, co se kolem dělo. Nebo alespoň to, co viděly. Zahlédl jenom, jak Sena zmizel ve svých pokojích a hlavně v čem. Vyhlédne ven a vidí Kamijovo auto. Po tom všem nepochybuje, že ho potkat nejspíš nebude chtít. Jeho intuice se potvrdila. Říkal Taijimu, že v tom bude něco víc. A o to má na něj větší vztek. On je příčinou toho, co udělal Hidemu. Kdyby nevyhrožoval Taijimu a nenutil ho se vzdát Toshyi nebo mu podepsat papíry. Nepošle Hideho pryč. Nikdy. To ví. V jeho očích je odhodlání ale zároveň už nemají tu jiskru, co vždycky. Potřeboval by mluvit s Taijim, nejspíš se mu vybrečet na rameno a nechat ho, aby se mu pokusil zvednout náladu ale na to bude čas později. Možná by tomu všemu mohl zabránit úplně jinak. Zůstane stát opřený zády o stěnu a založí si ruce na hrudi prohlížejíc si nehty na pravé ruce, když se zpoza rohu vyřítí Sena. Má štěstí, mohl to odhadnout úplně jinak.
"Házíš nás přes palubu, Sena-chan?" Ozve se jeho hlas tiše ale pevně a počká si až se zastaví.
"Necháš nás tu jemu na pospas?" Nakloní hlavu mírně na stranu.
"Ty víš, že tvůj miláček, asi už bývalý, to taky všechno zničil. Copak pro tebe Min vůbec nic neznamená? Něco, co jsi vybudoval vlastníma rukama? Víme to oba, že tohle celé je tvoje zásluha." Odmlčí se krátce a je na něm vidět, jak moc Kamija nesnáší a nové klenoty společně s ním. Boo a Reita mu nic neudělali ale patří k němu a to mu stačí.
"Jestli chceš tak běž, bránit ti nebudu ale nebude lepší nám náš club vrátit? Copak ty roky za nic nestály, že je hážeš za hlavu?" Podle něj je Sena jejich jediná naděje. Pokud ví něco, co by jim pomohlo odsud Kamija dostat, potřebuje to vědět. Přišel o Hideho a o tuhle jistotu přijít nechce, to už prostě neunese.
"Kdo jiný tohle všechno může zachránit, než my?" Pokusí se ho nenásilně přesvědčit. To už předním vchodem vchází Kamijo a míří rovnou do pokojů Boogieho. Tam ho najde s Reitou.+Co jsi to provedl?+ Zeptá se Seny v duchu a krátce si povzdechne.
"Za chvilku jsem zpátky." Oznámí jim, než se otočí na patě a rázným krokem zamíří do Senových pokojů, kde ho nenajde. Projde celé patro, dokud nedorazí ke své pracovně a najde u ní kousky papírků. Přidřepne si k nim a po chvilce mu dojde, co vidí.
"Právě jsi mě na tu ulici poslal s jistotou." Prohodí tiše, když zase vstane. Bez Seny to tady nemá šanci udržet v chodu to prostě ví. Ač se na něj někteří dávali jinak, měl respekt a byl srdcem tohohle clubu, to prostě ví. A teď...je to celé v háji. Otevře dveře do své pracovny a usadí se do křesla. Odloží telefon před sebe na stůl a najde číslo svého otce...Má se ještě pokusit to celé zachránit nebo to prostě s hrdostí vzdát? Je si jistý, že to v obou případech dopadne úplně stejně. Měl by jít za Boogiem....měl by se o něj postarat v jeho hlavě je ale jen výraz Seny, když odcházel a to, co nejspíš právě udělá.

Sena, Boogie

Sena už je několik minut pryč a on pořád není schopný ničeho jiného, než sezení na podlaze vedle záchodové mísy a zírání před sebe. Utrpěl pořádný šok. Několik chvil si myslel, že opravdu umře. A strach o život s ním docela otřásl. Vůbec neví, co se stalo a co by měl zavinit, dovede si jen domyslet, že si Sena na Kamija myslel a ten se místo toho věnoval jemu. O jaké smlouvě to ale Sena mluvil, to netušil. A už vůbec nikomu nic nenapovídal. Vždyť se ani nevyznal v těch pletichách, co se tady v jednom kuse kuly a Takeshiho viděl jednou, když byl na Senově vystoupení. Sena si přál, aby s Ju-kenem odjel. Museli mít mezi sebou něco domluveného. Nejvíc úzko je mu ale z toho, že je údajně oba dva zničil kvůli Kamijovi. Když se v pokoji objeví Reita, jen k němu zvedne pořád vyděšené oči a nechá se od něj sevřít do ručníkového obětí. Slyší ho, ale není schopný ze sebe dostat ani slovo. Chvěje se po celém těle a neuvědomuje si ani to. Nakonec ale zvedne ruku a nepřítomně ukáže někam ven ze dveří koupelny. Netrvá to zase tak dlouho a v koupelně se na chvíli objeví i Kamijo, takže musel něco tušit. Proboha, co to mezi nimi bylo za válku? Sena kráčí po chodbě spěšně pryč a nechává za sebou všechny svoje věci, které si sem kdy nanosil. Všechny dárky, šperky, líčení a kostýmy, které nejsou zrovna doma. Nemá čas je balit s sebou a vlastně ani nechce. Zůstanou tady, v tomhle clubu jako jeho minulost. Vůbec by si Uruhy nevšiml, kdyby na něj nepromluvil. Zaskočeně se zastaví a uslzenýma očima se na něj podívá, ale hned je začne hřbetem dlaně otírat, aby ho takhle neviděl. Není to moc k ničemu. Po jeho prvních slovech sklopí hlavu. Vlastně... hází. Chtěl se o ně o všechny postarat, myslel si, že má tu moc, ale nemá. Nedokázal zabránit Kamijově svéhlavosti, stejně jako ho nedokázal zaujmout natolik, aby se s ním podílel na chodu clubu tak jako dřív Takeshi. Ošije se a pořád hledí na špičky nohou, když mu Uru říká, že club držel on, že je to tak trochu jeho club.
"Jak by mohla... Já nejsem majitel, neplatím to tady a už vůbec ne vás." Řekne tiše. Samozřejmě, že pro něj Mihrunisa hodně znamená, netuší, co si bez ní počne, ale někdy je na čase jít dál.
"Není v mojí moci vám club vrátit, Uru-chan." Konečně oči zvedne a podívá se upřeně do těch jeho.
"Kromě toho... opravdu tady chce Taiji zůstat? A co ty? Bude ti třicet, byl jsi miláčkem jeho otce... Vlastně bys to tu mohl vést ty. Myslím, že bys na to měl stejný talent a odhad na chlapce a straka jsi taky úplně stejná. Vlastně jsme si možná podobnější, než si myslíme." Řekne mu tiše a vřele se usměje, než udělá těch pár krůčků blíž k němu, zvedne dlaň a pohladí ho po tváři.
"A nebo uteč, než tě to taky zničí. Nikdy bych si nepomyslel, že ti řeknu něco takového. Já! Přitáhl bych vás do práce za vlasy, protože bych měl menší prémie!" Dělá si legraci, ale je to smutná legrace.
"Musím jít víš? Ještě nevím kam, ale v tomhle městě to nebude." Dlaň zase stáhne. Jak měl pro něj tolik citu, tak by byl schopný Boogieho uškrtit.

Kamijo, Reita, Uruha

Rei se snaží Boogišeho nějakým způsobem uklidit ale má pocit, že se mu to vůbec nedaří. Když se ve dveřích objeví Kamijo, myslí si, že mu pomůže se o něj postarat. Měl by, vždyť si na něm vždycky tak zakládal. Když se však otočí zády k nim, dojde mu, že i tahle starost má své hranice a to ho neskutečně vytočí. +Hromada keců a nic z toho.+ Proběhne mu hlavou ale nenechá se tím ovládnout, to přijde nejspíš mnohem později.
"Skočím pro ten telefon, bude to jen chvilka a budu vedle, už se tě nikdo nedotkne, slibuju." Ujistí Boogieho pečlivě kontrolovaný a konejšivým hlasem, který je i tak pevný. On sám tady příliš nezmůže, to ví. Boo teď potřebuje úplně jinou náruč, která se o něj postará a ta Kamijova to rozhodně není. Pomalu vstane a odběhne vedle, aby ten telefon našel. Stačí mu jen vyslovit polovinu věty a telefon ohluchne. Je mu úplně jasné, že kdyby měl Ju-ken vrtulník, už ho startuje a je tady. Vrátí se, co nejrychleji k Boogiemu a už mu nese suché oblečení, aby se mohl pomalu převléknout.
"Pomůžu ti, ano?" Nadhodí tiše.
"Byla by ti za chvíli zima." Pokusí se o něj postarat a v očích se mu blýskne starost, kterou o něj má. Za ten jediný večer si k nim našel cestu a tohle chování...Bože, kdyby mohl tak se opravdu nechá unést svým vztekem.

Uru mezitím poslouchá pečlivě Senu a zavrtí hlavou, když sklopí oči k zemi.
"Ty jsi jediný, v čí moci to kdy bylo. Nikdy jsem tě neviděl něco vzdát a myslím, že Takeshi by se taky hodně divil." Začne mu pomalu odpovídat, jak jej vidí nejen on.
"Kdyby jsi jen tušil, co jsem si o tobě vyslechl. Tolik ti věřil a věří do teď." Povzdechne si a podívá se mu do tváře. A pak se rozesměje, není to ale veselý smích.
"Ne, moc dobře víme oba, že já na tohle nikdy mít nebudu. Ty jsi ten nejvyšší klenot z nás všech. Kvůli tobě tenhle club dýchá a existuje. Nejde přece o peníze. Ani s nimi nevybuduješ nic trvalého, pokud není v těch správných rukou. Vždyť si pamatuju doby, kdy v horních patrech bylo jen skladiště." Pohne se až ve chvíli, kdy dlaň sena stáhne a chytne jej za zápěstí, než si ho přitáhne k sobě do náruče.
"Víš moc dobře, že bez tebe tady nezůstaneme. Já určitě ne, Sena-chan." Tentokrát je to on, kdo ho pohladí po tváři a stáhne obočí k sobě.
"Kamijo mě stál něco, co bych si nikdy nepomyslel, že budu mít. Něco, v co jsem ani nedoufal, že mě potká." Povzdechne si a jeho oči jsou skoro zoufalé.
"S tebou máme ještě naději to zvrátit. Ukázat mu, že s Takeshiho klenoty si nikdo hrát nebude. Vytasit drápy a pořádně zatnout. Ale bez tebe to nedokážeme. Shin je pryč. Zbyli jsem jen my tři. Já vím, že v sobě tu sílu máš. Promysli si to, než úplně odejdeš." Poprosí jej měkce, než ho políbí na obě tváře.
"A pokud se rozhodneš odejít, přeji ti hodně štěstí a dávej na sebe pozor. Budu rád, když se ještě někdy uvidíme." Vydechne a pustí ho ze svého sevření, když mu do kapsy vloží lísteček s datem, místem a hodinou, které měli domluvené s Takeshim, a který dorazil společně s dárečkem od něj. Sena ho třeba bude potřebovat vidět mnohem víc, než on sám.
"Nakopej jim zadek, ať už dostaneš kamkoliv. Kvítku sakurový." Mrkne na něj přes rameno s úsměvem a ztratí se v chodbách clubu. Svoje mu řekl, pokud ho nepřesvědčil tímto, už to líp nedokáže. Zavře se u sebe v pokojích a nemá v plánu odtud jen tak odcházet.
To už se clubem přiřítí Ju-ken a míří rovnou nahoru. Když uvidí Boogieho, zrudne vzteky a začne řádně nadávat.
"Zabiju ho a pak to tu prostě vyhodím do povětří a je mi úplně jedno, co mě to bude stát." Je vidět, že je naprosto rozhodnutý dostát svých slov a už se otáčí na patě, aby to šel udělat. Rei je naštěstí pohotovější a zastoupí mu cestu.
"To můžeš klidně udělat později." Kývne hlavou směrem k Boogiemu a nechá je tu o samotě. Ju-kenovi stačí jen jediný pohled a rychle k němu přispěchá, než ho vezme do náruče.
"Vezmu tě domů, tam budeš v bezpečí. Už tě nepustím z očí."
Kamijo mezitím už pomalu vytáčí číslo svého otce, když telefon odloží a odsune dostatečně stranou. Ne, tuhle radost mu prostě neudělá. Pokud půjde ke dnu, bude to jako ta poslední možnost. Dobrovolně se nevzdá, to by prostě nebyl on. Je na čase pořádně tady s tím pohnout. Sena je pryč, musí se s tím srovnat. Nějak. Už teď ví, že to bude těžké ale ne kvůli clubu ale kvůli tomu, jak hluboko se mu dostal pod kůži. Možná to opravdu celé přehnal. Ta honba za tím, aby pokořil svého otce byla možná až příliš. Co když to celé šlo udělat jinak? To uvědomění je opravdu šílené. Vlastně přišel o mnohem víc, než kdyby opravdu prohrál.
"Sena-chan, je mi líto." Stiskne kořen nosu a to, co řekl, nakonec napíše i do zprávy jemu určené. Musel to udělat. Měl by udělat víc ale kdo ví, kde je Senovi konec. Místo toho, aby řešil Boogieho a starost o něj, odejde do Senových prostor a tam zůstane sedět na židli a protáčí mezi prsty jeden z jeho šperků se zamyšleným výrazem.

Sena, Boogie

Boogie skoro křečovitě sevře v prstech Reitovo tričko, když mu řekne, že jde vedle pro telefon. Nechce ho pustit, nechat ho jít, ale nakonec kloubky povolí a dovolí mu to. Síla jeho hlasu a to, jak se posledně seznámili, ho uklidní a přimějí mu věřit. Ještě si sám vůbec neuvědomuje, že se na něj Kamijo sotva podíval a zase odběhl. Seděl tu, málem utopený a... Rei se vrátí s oblečením, on přikývne a nechá si od něho přetáhnout tričko přes hlavu, aby mu mohl obléknout to čisté. Dneska rozhodně pracovat nebude. Společně odejdou z koupelny a usadí se na pohovku a Boo je neskutečně rád, že si o něj může opřít hlavu, zatímco se snaží sebrat. Ani netuší, kolik času uběhlo, když se tu objeví i Ju-ken a podobně jako před tím Kamijo, chce někam běžet, ale Rei mu to nedovolí. Natáhne po něm ruce, když se k němu blíží a jakmile konečně ucítí jeho náruč a vůni, nepokrytě se rozpláče. Tolik se mu uleví, když je u něj, že si to ani nedovedl představit. Nakonec se mu nic tak hrozného nestalo, Sena nejspíš neměl v plánu mu doopravdy ublížit, chtěl ho spíš vyděsit, aby odsud dobrovolně zmizel. A to nejspíš udělá. Na tohle prostě žaludek mít nikdy nebude. Možná je konečně na čase začít poslouchat toho, koho by poslouchat měl. S kým se rozhodl chodit... A že mu to trvalo, na to přijít. Když společně opouštějí club, je mu úplně jedno, kolik očí se na ně dívá. Odteď už všichni vědí, i ochranka. O něm a Ju-kenovi, o tom, že se mu něco stalo, o tom, že nejspíš odchází Sena... Dnešní noc se nebude přetřásat nic jiného.
Senovi ten ruch na chodbě začíná být divný. Něco se tu děje a on už měl být dávno pryč. Musí se však upřímně a dojatě pousmát, když mu Uru svěří, že si o něm s Takeshim společně povídali a jak moc v něj věřil a nejspíš ještě věří. Skloní u toho oči, ale pak už se ocitne v jeho obětí a pevně mu ho opětuje. Znali se tak dlouho... Znovu se mu nahrnou slzy do očí. Měli se k sobě chovat víc jako přátelé, možná se navštěvovat. Tolik toho měl udělat líp. Když se od sebe mírně oddálí a Uru začne se svými slovy o nejvyšší ceně, najednou ví, co to je.
"Ty ses zamiloval..." Odtuší a pokývá hlavou. Jeho oči jsou ale teplé.
"Ty... ten nejvíc nedosažitelný?" Trochu si ho dobírá, ale kruci, už měl na čase. Snad je to někdo, kdo pochopí, jaký klenot Uruha je. Velmi neobyčejná povaha. Neskutečné charisma... Když ale začne mluvit o jakési pomstě Kamijovi, zatváří se hrozně nešťastně.
"Já nemůžu, Uru-chan... nemůžu... úplně ze stejného důvodu." Zase oči sklopí a zavrtí hlavou.
"To proto chci odejít, víš? Bez ohledu na to, kolik škody páchá, já ho stejně miluju." Přizná mu bez obalu.
"Tak moc, že děsím sám sebe s tím, čeho jsem schopný." Nestydí se za to, co Boogiemu provedl, jen... si myslí, že by na něj Uru rychle změnil názor. Stejně se to brzy doslechne. A pak už nebude stát o to, aby tady Sena zůstal. Překvapeně sáhne do své kapsy a lístek vytáhne, aby se na něj podíval. Pochopí to.
"Vy uličníci..." Zašeptá, protože to vypadá, že se stále scházejí. Přesto však dlouze hypnotizuje Takeshiho rukopis. Nechtěl to udělat, ale kvůli klukům... Možná to opravdu je jediná, poslední možnost. Spolkne hrdost a přijde za ním. Řekne mu, že selhal taky. Uru mu řekne přezdívkou, jakou mu říkal jen Takeshi, on k němu vrátí pohled, ale už se dívá jen na jeho vzdalující se záda. A v tu chvíli je rozhodnutý. Zasune lístek zpět do kapsy, kde mu ve stejný okamžik pípne telefon. Otevře zprávu a překvapeně na ni zůstane hledět. Pošle mu odpověď v jediném znaku. Znak v Kanji pro slovo Láska. A pak opustí club.