Ruki x Kamijo - Myslel jsem, že jsi chytřejší. - část 2.

(Kamijovy komnaty)

Ruki

Cítí se, jako by dostal políček, když mu Kamijo sdělí, že by mohl zapnout mozek. On se snaží, ale všechno je tak složité... Měl pravdu. Nějak se museli jistit. Buď z nich dělali eunuchy, co tu zůstali pracovat nebo jim dali jiná místa v paláci nebo se jich zbavovali mnohem hůř. Nebyli ženy, nemohli nikdy nikomu rodit děti. Byla to asi jediná mužská role na světě horší, než ženská. Pokud ale do někoho investovali tolik času a peněz jako do nejlepších konkubín, proč by je za pár let popravovali? Buď zabojuje nebo o svůj život určitě přijde. Najednou ví, že tohle není ani lež ani Kamijova hra. Konkubíny mohly mít v rukou obrovskou moc, mohly vědě věci, kterých se dalo hrozně zneužít, když se řekly správným lidem. A to ani nepomyslel na dámský harém a jejich moc dávat potomky. Oni tady byli v obrovské nevýhodě. Jediná karta, kterou měli v rukou byla ta, že žena nikdy nebude myslet jako muž a nikdy jim nedá pocit porozumění jako muž. Pokývá hlavou na jeho slova. Nepochybuje o tom, že to poslední je Kamijova motivace, ale... mělo by mu to vadit? Vlastně to dávalo dokonalý smysl. A pak se skutečně natáhne po hůlkách a malé misce a začne jíst. Něco už ho naučili, ale ke Kamijově eleganci to má hodně daleko. Bože je to neskutečně dobré... jak má nehltat?
"Vůbec nevím, co zrovna jím." Prozradí mu už trošku uvolněněji. Během jídla si poslechne všechny jeho podmínky. To si mohl myslet... může mít různé nesplnitelné a velmi nebezpečné podmínky a požadavky a všechno bude padat na Rukiho hlavu a to vůbec netuší, do jaké války konkubín leze. A jak může být zlá. Jenže co může čekat dole? Nikdy ho nesmí ztrapnit svým chováním, nikdy nesmí říct ne, ani kdyby lezl do tlamy tygrovi. Když Kamijo řekne pořež se, pořeže se... +Nebo upocený správce...+ Nepochybuje o tom, že ty scénáře, co tu povídá, viděl na vlastní oči. Možná některé i zažil sám a proto je tak studený? Přikývne na znamení, že rozumí. Kamijo nebude vždycky všude a ti, kdo po něm jdou, půjdou nejdřív po Rukim. Taky k němu zvedne oči od misky. Přemýšlí rychle, ví, že moc času nemá. Určitě byl prchlivější, než počasí a tohle mohl nabídnout stejně rychle někomu jinému. A pak přikývne.
"Budu tvůj." Slíbí mu. Odloží misku a řádně se mu ukloní s čelem na zemi, než se zase narovná. Hluboce se nadechne.
"Jak ti mám říkat?"

Kamijo

Jeho poznámka vžene Kamijovi na tvář trochu samolibý ale celkem příjemný úsměv.
"Je to jen svačina." Naznačí mu, že tohle rozhodně není to nejlepší, co u něj může dostat. Pořád má ještě na paměti, že mu nic neslíbil ale to se změní vzápětí. V očích mu spokojeně zasvítí a připisuje si k dobru malé vítězství. Ne, není přehnaně domýšlivý v podobných ohledech, pořád je tu možnost, že se mu to ošklivě vymstí. A o to víc se bude snažit, aby se to nestalo. Klidně ho pomyslně sedře z kůže, jen aby nebyl ostatním pro smích. +Moc se těším na tvůj výraz, zlatíčko.+ Pomyslí si na adresu Die a nejradši by si promnul ruce ale to se nesluší.
"Skvěle. Vítej v lepším světe, Ru-chan." Krátce mu kývne hlavou a odloží hůlky. Pozorně sleduje, jak se cpe a krátce si povzdechne, než protočí očima v sloup.
"Neházej to do sebe tak. Teď už hlady trpět nebudeš a za pár hodin bude oběd. Tohle se netoleruje, ani kdybys šilhal hlady a měl jsi na to zemřít." Napomene ho ostře a už přemýšlí, jaké oslovení by si měl vybrat. Mohl by si vybral, jaké jen chce ale...
"Pokud budeme sami, stačí jen Kami." Odtuší a do svůdné barvy hlasu se vloudí náznak měkkosti. Jak kdyby se na vteřinu přestal ovládat.
"Před kýmkoliv jiným Kamijo-san. Přísahám, že jestli se spleteš, budeš toho litovat." Zavrní sladce a v očích se objeví nebezpečné jiskry, které tuší, že ho jimi dokáže zmrazit, když se něco podobného stane. S trochu znuděným výrazem počká, až Ruki odloží hůlky a pomalu vstane.
"Pojď se mnou, najdeme ti něco vhodnějšího." Sjede ho pohledem od hlavy až k patě a krátce si povzdechne, když zhodnotí jeho postoj.
"Narovnej se pořádně. Vypadáš, jak kdybys měl na zádech džbery s vodou." Položí dlaně na jeho záda a srovná mu postoj, jak by měl být, stejně jako ramena.
"Jedna z mých nejvěrnějších tě tu provede a řekne, kdo má jaké postavení. Tvým úkolem je, si je do puntíku zapamatovat. Těm vyšším se nedívej do očí, nikdy." Upozorní jej a pak mu konečky prstů pozvedne bradu.
"U těch ostatních vždycky bradu nahoru. Nesmíš jim dát najevo, že z nich máš strach. Musíš je přesvědčit, že jsi tam, kde patříš, jen tím, jak stojíš, jak kráčíš." A pak se znovu podívá, co má sobě.
"Zatím ti bude muset stačit něco z šaten mých sloužících. Myslím, že najdu potřebnou velikost. Za pár dní ti obstarám vlastní šatník." V něčem podobném se kolem něj rozhodně motat nebude, je to hrůza.
"Jdeme. A narovnej se, proboha." Zavrtí hlavou a promne si kořen nosu, než vykročí ze svých komnat. Zamíří rovnou jednou z chodeb a otevře dveře do místnosti, kde je nepřeberné množství oděvů. Uvnitř je jen jediná osoba.
"Běž." Přikáže a kývne hlavou ke dveřím. Ještě jednou si Rukiho velmi důkladně prohlédne a nakonec k němu i přejde. Dlaně mu položí na ramena, sjede pomalu po pažích a zůstane zakotvený na jeho bocích, které zkoumavě promne. A pak mu bez váhání sáhne mezi nohy a vypadá, jak kdyby nad něčím přemýšlel.
"Musíš mít i prádlo ale to nos minimálně. Nikdy nevíš, kdy budeš vyžádán." Stáhne ruku z jeho rozkroku, s výrazem, který je jako vždycky, jak kdyby se nic nestalo.
"Myslím, že vím, co by ti slušelo." Vykročí místností a jde očividně daným směrem. Nic tu ani nemusí hledat. Vytáhne kimono černé barvy se zlatými jemnými výšivkami u lemu, jak dole tak i u rukávů.
"Ano, to bude ono. I délka by měla být ideální." Otočí se jeho směrem a natáhne paži k němu.
"Převlékni se." Nařídí mu a je jasné, že se rozhodně dívat jinam nebude.

Ruki

"Arigato." Řekne mu a ještě jednou se mírně ukloní hlavou, ale jako lepší svět mu to zatím vůbec nepřipadá. Sousto mu vzápětí zhořkne v ústech, když ho Kamijo napomene, že takhle jíst nikdy nesmí. Skoro přestane žvýkat a podívá se na hůlky a misku, než zvedne trochu provinilé oči k němu. Kami... Vznešené jméno, Kami byla božstva... Dali mu to jméno doma nebo ho získal nějak jinak? Ruki přejmenovat určitě nechce! Zavrtí hlavou, že se určitě nesplete, ale teprve po tom konečně polkne. Snažit se něco sníst rychle, aby ho nezdržoval a zároveň pomalu, jak mu nařídil, je jako by po něm chtěl aby jedl skrz zavřené rty, ale nějak se s tím popere a misku odloží. Plný se tedy rozhodně necítí. Přikývne, vstane tak nějak jak ho napadne a dojde k němu.
"Neměli bychom to někomu říct?" Má na mysli to, že je tady místo, aby byl dole, kde ho správce nechal. Místo toho ale dostane přednášku o tom, jak moc špatně stojí a když ho Kami narovná, málem mu u toho prasknou záda. Jak má tohle někdo vydržet? Dělá u toho obličeje, ale ani necekne, jak mu slíbil. Přikyvuje na všechna jeho slova, ví, že mu je nikdo opakovat nebude. To s očima si zapamatuje lehce, ale to o postavení kde koho bude mnohem horší. Nelíbí se mu, když ho Kamijo takhle vezme za bradu, ale jen nepatrně stiskne rty a oplatí mu pohled. Prohlédne si vlastní tělo v tom kimonu, co dostal a netuší, kde by chtěl vzít Kami všechny věci pro něj, ale nepochybně bude mít dlouhé prsty. Jemu to přijde v pohodě, po tom, co nosil doma... Vykročí za ním, ale zase špatně a teď už má sto chutí za jeho zády protočit očima, ale jde s nimi tolik lidí, že to raději potlačí. Přijde si naprosto nepřirozeně, když jde takhle. Ne jako on, zrození vší elegance. Se z toho prince všichni jednou pominou... Překvapeně provází očima utíkající osobu z místnosti, kde jsou uloženy oděvy. Asi někdo, kdo u nich měl službu, ti dole i prali, šili... Tady bez povolení správce neměli, co dělat a ten kluk před Kamijem stejně utekl jak zajíc. Všechno bylo pečlivě roztřízené a když se podíval pořádně, všiml si, že určité přihrádky jsou jen určitých lidí. A Kamijo jich měl hodně. Byla tu i jiná jména... Die? Neméně krásná kimona. Zastaví se u nich a přejede po jednom konečky prstů, ale brzy se musí pozorností vrátit ke Kamijovi. Dívá se do jeho tváře, zatímco mu přejíždí prsty po těle. Co udělá vzápětí, by ho ale ve snu nenapadlo. Vytřeští na něj oči, jeho dlaně prudce vystřelí a jemně jej chytí za předloktí, aby tohle nedělal. A už jsou zase u toho, on nechce být... jenže to nejde. Ale proč tohle udělal on? Vypadá dotčeně a už zase trochu vyděšeně, ale Kamijo si jede svou jako by se nic nestalo a všechen jeho doprovod stojí venku a hledí do země. Natáhne dlaně po kimonu, které nedostal. Snad jej může darovat Kamijo. Přitáhne si ho pevně k tělu, zatímco na něj hledí pořád stejně. Čím složitější kimono, tím spíš se do něj neoblékne sám. Odloží ho na dřevěnou hrazdičku a pomalu začne rozvazovat to, co má na sobě. U toho mu hoří tváře a rozhodně se na něj ani nepodívá. Nakonec se však svlékne a odhalí velmi útlá ramena a chlapeckou postavu. Jen rychle k němu kmitne očima, než se o poznání rychleji nasouká do rukávů.

Kamijo

"Tohle už nikdy nedělej." Napomene ho tiše a má samozřejmě na mysli dlaně na svých předloktích.
"Mohl bys o ně taky velmi rychle přijít." Nastíní mu, co by se mohlo stát, kdyby něco podobného udělal komukoliv z těch, kdo se přijde pobavit s princovým svolením.
"Kočíruj své reakce, nic tě nesmí překvapit ani zaskočit." Byla to tak trochu zkouška, jak se zachová a vlastně u ní částečně propadl. Ale...není to nic, co by se nedalo čekat. Na poprvé rozhodně. Prohlíží si jej s téměř neznatelným zaujetím, když se začne svlékat ale ve tváři se mu nepohne ani jediný sval.
"Proč se na mě nepodíváš?" Zeptá se jej panovačně.
"Stydíš se?" Další otázka stejným tónem a pak přijde ještě o něco káravější.
"Tohle taky znovu nezkoušej." Napomene jej podruhé přísně a pak mu v očích zasvítí jistá provokace. Přejde velmi pomalu k němu a stáhne mu paže podél tělo, aby se nemohl víc zahalit.
"Máš se snad za co stydět?" Pozvedne obočí a posune lem kimona stranou, aby si pořádně prohlédl celou jeho postavu. Tohle se bude líbit i jemu se to líbí. Je tak mladý a ta kůže přímo svádí k dalším dotekům.
"Hm, nemáš." Sdělí mu své vlastní rozhodnutí, jak kdyby proti tomu nemohl nic namítat. Znovu mu položí dlaň na bok, tentokrát přímo na kůži a pohladí jej palcem několikrát tam a zpátky.
"Tvé mládí i tvé tělo bude dost velké lákadlo." Sdělí mu jednoduše a teprve teď si přestane prohlížet jeho tělo a podívá se mu upřeně do očí.
"Ber to jako to nejcennější a nejsilnější, co máš." Poradí mu a jeho hlas zase trochu změkne. V jeho přítomnosti se mu to stává podezřele často. Smyslně se pousměje, když mu položí dlaň na bříško a sjede o kousek níž, jeho klínu se však nedotkne.
"Bude mě to stát spoustu přemlouvání, abys dostal, co chci." Narazí na to, jaký vliv tu má a jaký by mohl mít i Ruki.
"Ale stojíš mi za to. Mysli na to, až na tebe někdo bude sahat." Upozorní jej, než se k němu krátce skloní a přiblíží se rty k jeho uchu.
"Protože v mé blízkosti není nic nemožné." Teď je trochu namyšlené ale proč by taky být nemohl. Však si to všechno poctivě...vydřel.
"Líbíš se mi a jim budeš taky. Musíš tomu věřit ale i ty sám." Šeptne mu svůdně a pak se odtáhne, aby mu s oblékáním mohl pomoci. Už žádný další dotek navíc, jen ho pečlivě zahalí a všechno srovná, aby na něm nikdo nemohl najít ani chybičku.
"Tohle je teď tvoje. Zařídím později, aby se po něm nikdo nesháněl." Ujistí ho vážně a v očích se mu mihne samotné peklo. Pokud něco chtěl, věděl s kým strávit čas, aby něco podobného dostal.
"Ještě tomu pořád něco chybí." Poklepe si prsty zamyšleně na bradu a vezme jej za bedra, aby ho donutil jít s ním zase zpátky do jeho komnat, kde už nebudou rušeni. Někdy je doprovod spíš na obtíž. Projdou místností, kde původně svačili a ocitnou se až v jeho vlastní ložnici. Dojde k dřevěné truhličce, která je precizně vyřezávaná a Kami v ní chvíli něco hledá. Nakonec vytáhne pozlacený velmi jednoduchý náhrdelník.
"Ano, to je přesně ono." Zavrní si spokojeně, než přejde k jeho zádům a začne mu jej pomalu připínat.
"Lepší, mnohem lepší." Odsouhlasí svůj vlastní výběr.
"A teď se otoč." Přikáže mu stejně tiše a počká si až to opravdu udělá. Mohl by si ho ještě trochu vyzkoušet? Udělá opravdu cokoliv mu nařídí bez námitek a dotazů proč?
"Polib mě, Ru-chan." Přikáže mu měkce a s trochu nevypočitatelným pousmáním. 

Ruki

"Jak mě to nemá zaskočit, vždyť..." +Jsi mi právě sáhl rovnou mezi nohy!!! A tam prostě jen tak nikdo nesahá!+ A už vůbec nechce mluvit o všech pocitech, které to v něm vyvolalo a za které se vlastně trochu stydí. U oblékání a jeho otázky k němu zvedne oči, ale jen krátce. Jenže musí přikývnout, že ano. Prostě se stydí. Lekne se ho, když je napomenutý po druhé a ještě takovým tónem hlasu, co udělal tentokrát? Kamijo k němu vykročí a dá mu docela nevybíravě ruce dolů, takže to kimono zahalí tak možná jeho záda a ruce a nic víc. Rukiho znovu polije horkost a dívá se mu do tváře očima velkýma jako talíře. Stojí ho to úplně všechno, aby zůstal stát s rukama podél těla, když hrne látku oděvu stranou a tolik si ho prohlíží. On by řekl, že má, ani omylem nevypadá jako Kamijo nebo snad někdo, kdo má metr osmdesát a široká ramena. Jenže jeho mentor tvrdí něco docela jiného. Nechápe to, ale nebrání se mu. Nejradši by mu řekl, že si nevybral, aby tady byl a dělal tohle, ale před chvílí s ním souhlasil, že bude jeho a že bude poslušný. Rychle se nadechne nosem a pohlédne mírně stranou, když ucítí dotek na svém nahém boku a jemné pohlazení. Ještě chvíli a vážně se začne mít za co stydět, až se jeho klín přihlásí o slovo. Vrátí k němu pomalu oči a jemně přikývne. Prudce zatáhne břicho pod jeho dlaní a citelně se zachvěje. Příjemnými pocity i jistým vzdorem. Je napnutý jako struna, ale další dotek v klíně už se neodehraje.
"Dobře." Zašeptá. Bude na to myslet, ale jestli mu to pomůže, aby to nepokazil, to neví. Mimoděk se však usměje, když mu Kami zašeptá do ouška, co všechno by se s ním mohlo dít, tahle provokace se mu líbí. Líbí se mu? Opravdu? Ruki se líbí někomu jako je on? Už zase mu hledí do tváře, zatímco ho Kamijo pečlivě obléká, teď už mnohem odevzdaněji.
"Děkuju." Řekne mu na to kimono, než spolu vykročí zpět do jeho komnat. Nikdo z jeho služebnictva za nimi nevkročí a oni zůstanou úplně sami. Trochu víc se rozhlíží kolem sebe, zatímco Kami něco hledá a snaží se přivyknout na pocit, že tady teď bude doma. Očima bloudí po posteli, ve které by se vyspalo snad osm lidí najednou a přemítá, co všechno už asi viděla a zažila. A taky, jak měkká asi musí být. On spal vždycky na zemi. Vrátí k němu pozornost až když Kami zase promluví. Nevšimne si, co má v ruce, dokud mu Kami nezačne připínat šperk, který je asi ze zlata. Ruki na to vytřeští oči, vezme jeho konec do dlaně a udiveně na něj zírá. Tohle si přece nemůže vzít! Přesto udělá poslušné čelem vzad, když k němu zase zvedne oči, které se udiveně rozšíří po tom posledním přání. Cosi v něm hrkne, jakési varování, že tohle by mohla být ta past, ale...! Přece mohl odmítnout hned na začátku. Líbal se jen párkrát v životě, bylo to trochu divné a rozhodně to nebyl muž. Kamijo o tom bude znát první poslední a on... se neskutečně ztrapní. Přesto znovu opatrně položí dlaně na jeho předloktí a musí si důkladně stoupnout na špičky, když se jemně dotkne rty těch jeho. Okamžitě spontánně zavře oči a dovolí jim několik něžných a opatrných prolnutí, než zvolna klesne zase zpět na celá chodidla. A ihned sklopí oči.

Kamijo

Tváří se, že si vůbec nevšiml Rukiho pohledů po jeho ložnici. Mohl by mu nabídnout, aby tu spal s ním? Přijal by to vůbec? Je pravda, že by ani nepostřehl, že v té velké posteli nespí sám. Ruki je k tomu tak malý a jen představa, že by se schoulil někde do rohu. Koutky se mu pobaveně zvednou ale jen na vteřinu, aby si toho náhodou nevšiml. Je sám zvědavý, jestli se odhodlá nebo ne. Styděl se v šatně, bude se stydět i tady? Přiznává si, že něco z jeho plachosti jej dostává do kolen. Dokázal by se otrkat a přitom si něco podobného udržet nebo to alespoň předstírat. Tuší, že by se v tom pánové mnohem víc vyžívali, než v přímočarých gestech a vábení. Hledí mu upřeně do očí ale nic neřekne, ani se nepohne, jen vyčkává jako elegantní šelma na lovu, jestli se její kořist posune blíž, aby po ní mohla chňapnout. Někde v koutku je přesvědčený, že to Ru prostě neudělá. Čeká krok zpátky a ne kupředu. Překvapí ho dokonale, když se přece jen přiblíží, paže jej zabrní pod jeho dotekem a víčka mu samovolně klesnou, jakmile se měkké rty dotknou těch jeho. Na jeho vkus to bylo až příliš krátké, i přes ten fakt to v něm vyvolalo spoustu pocitů a to se mu prostě nestává. Na vteřinu se mu v očích mihne jakési zmatení a pak je prudce otevře, aby se na něj podíval. Je roztomilý, jak klopí oči a jeho by nikdy nenapadlo, že to má až takovou sílu.
"Hezké, moc hezké." Pochválí jej sametovým hlasem, když k němu zvedne dlaň, položí hranu ukazováčku zespodu na jeho bradu a jemným tlakem ji pozvedne.
"Všichni se snaží být příliš hr ale tohle je cesta, kterou bys měl zamířit. Jen to trochu vylepšíme." Promluví znovu a lehce se k němu skloní.
"Není třeba nikam spěchat v tom máš pravdu. První jen ochutnat a přinutit je chtít víc." Skloní se ještě o kousek, než si ho volnou dlaní přitáhne za pas blíž sobě. A ne, vůbec to teď nedělá protože sám chce, samozřejmě!
"Neboj se jen lehce a opatrně provokovat. Neopouštěj svůj styl, jen ho vylepši." Šeptne jako poslední, než se tentokrát dotkne on jeho rtů. Věnuje mu stejně něžné políbení, jen s tím rozdílem, že téměř neznatelně obkrouží špičkou jazyka vnitřní obvod rtů. Polibek trvá skoro stejně krátce jako ten Rukiho, než se pomalu narovná a spokojeně usměje.
"Je to snadné." Pokrčí rameny a oči mu těknou na jeho vlastní postel.
"Můžeš spát v mé posteli, dokud se nebudeš cítit jistěji." Bude tomu podřídit jistý pravidla ale není jich tolik, aby mu to nestálo za to.
"Je dost velká, ztratíš se v ní." Neodpustí si poznámku s nádechem pobavení.
"Chceš si ji vyzkoušet?" Zeptá se jej sebevědomým hlasem.
"Můžeš mi před spaním broukat ukolébavku." Navrhne mu klidným tónem hlasu ale uvnitř rozhodně úplně klidný není. +Co se to děje?+ Nejradši by sám se sebou zatřásl, aby se vzpamatoval.
"Můžeš mi ji zabroukat klidně hned." Šeptne mu tiše, když se nakloní k jeho oušku.
"Ale první potřebuješ voňavou koupel. Čert ví, v čem ses dole válel." Vezme jej za ramena a otočí čelem k dalším dveřím, které vedou pryč z ložnice a s letmým plácnutím přes zadek ho k nim pošle.
"Pomůžu ti se zase hezky svléknout. Nebo mám zavolat někoho jiného, aby to udělal za mě?" Zeptá se je po cestě, než přitáhne paži kolem jeho pravého boku a zatahá jej za lem kimona. Ve svých soukromých lázních si ho otočí čelem k sobě.
"Tak kdo?" Pozvedne obočí ale jeho štíhlé prsty ho zase začnou vybalovat.