Katsu x Shinya x Kai - Neodjížděj kvůli tomu...- část 2.

(Kaiův ranč)

Katsu, Kai

Líbí se mu, když se Shinya směje a začíná vypadat zase spokojeně. Nic ho jako muže nemůže těšit víc, než to, že mu dokázal spravit náladu a vyměnit slzy za smích. Pak mu navíc řekne něco velmi provokativního, co jednoznačně zve k něčemu mnohem většímu, než by si odvážil představit. Podívá se mu do očí a i když se ty jeho stále usmívají, začíná do nich vstupovat také nepopsatelná touha.
"Jeden by se z tebe začal červenat..." Prozradí mu na sebe, zatímco si užívá ta pohlazení po pažích.
"Hmm, seno, déšť, ty..." Broukne na jeho slova, než se znovu políbí. Nechá se vtáhnout do velmi hlubokého prožitku, zatímco cítí jeho malé ruce, jak mu kloužou po bocích, na lem džín a ještě níž, rovnou na zadek. Automaticky se pohne boky proti těm jeho v geneticky zakódovaném pohybu a vzdech, který opustí jeho hrdlo, je mnohem hlubší. Vymění si s ním měkký pohled a nové rozverné pousmání, když mu Shin řekne, že tomu nešlo odolat. Odhrne mu dvěma prsty vlasy z čela a znovu se nad něj skloní. Brzy ucítí jeho nožku, jak mu jede po stehnu výš a přesune váhu na pravou paži, když sklouzne částečně vedle něj. Levou dlaní ho pohladí po hrudníku, pohlédne mu dlouze do očí a pak jimi sklouzne níž na jeho tělo, následujíc tím pohledem svou dlaň, která klesá na ploché bříško a zastaví se, až u zapínání Shinyových kalhot. Je velmi něžný, nespěchá a zároveň to zbytečně neprotahuje, protože ho chce moc vidět celého. Knoflíček brzy povolí a on pootevře rty, když si honem zkontroluje jeho výraz.
Když posílal Shinyu spát samotného do ložnice a sám odešel do pracovny, vůbec netušil, že se na něj další dny navalí tolik práce, že by to mohlo vypadat jakkoliv divně. Jako kdyby se proti němu všechno spiklo. Najednou mu volal otec se zakázkami a také rodina Miyu, která potřebovala různou pomoc v obchodech. Jedno odpoledne ho dokonce pozvali na čaj a to nemohl odmítnout, vzhledem k tomu, co se stalo na slavnosti. Potřeboval s ní být za dobře a udržet si ji jako přítelkyni, aby nic neprozradila a dál jim tak trochu kryla záda. Vracíval se pozdě v noci a tou dobou ho našel spícího v ložnici nebo na pohovce… Ráno odcházel většinou dřív, než vůbec otevřel oči, ale byly to pouhé tři dny. Už to vyřeší a potom si promluví. A bude konec tomuhle divnému týdnu. Možná by mu mohl něco pěkného koupit? Ani dneska se mu nepodařilo přijít domů včas, ale když konečně doběhne s bundou přes hlavu od auta ke dveřím, najde dům tichý a zhasnutý. Rozsvítí jen malou lampičku, z vlasů mu doslova crčí voda, zatímco se spěšně zouvá. Oči Shinyovy kočky na něj vyčítavě hledí ze tmy a v tu ránu je mu to divné. Většinou spala s ním. A pokud byla tady, kde byl Shinya? Okamžitě zamíří do své ložnice, ale nenajde ho tam. Zamračí se pro sebe a obejde postupně všechny koupelny, pak pokoje, pohovky, křesla… nic. Ale všechny věci má tady nebo alespoň ty, co si pamatuje. Tak kruci… kde by byl? V tuhle hodinu, v té bouři, co je venku? U srdce ho píchne strach. To opravdu nikdo nezkontroloval, jestli je v pořádku doma? Ani hospodyně? Napadne ho jen jediné místo, kam jít hledat, než začne šílet, vzbudí celou farmu a požene je ho hledat. Klidně v tom počasí! Co když někde uklouzl, spadl a nemůže si pomoct? Jestli ve stáji není Krystálek, tak zažaluje všechny v téhle domácnosti. Znovu se obuje, na bundu už se vykašle a jen tak v černých kalhotách a černém tričku s krátkým rukávem vyjde podmračeně zpět do deště. Dlouhým krokem dojde až ke stáji a otevře ji, aby se protáhl dovnitř. A kupodivu tu není úplná tma. Někdo kontroluje koně? Zůstane potichu, když klade nohu před nohu, nahlédne do Krystálkova boxu a pak k Mandličce. Nic… Oba koně jsou tu a zajištění. Obejde postupně všechno, aby se zeptal toho, kdo tu je, jestli ho neviděl. Pak když tak probudí Katsua. Když ale zaslechne nezřetelné hlasy vzadu u balíkárny, zamračí se ještě víc a nastaví uši. V první chvíli mu to nedochází. Jeho hlava odmítá přijmout fakt, že slyší Shinyu, kterého by poznal snad i z hrobu a že si povídá… no s ním? Normálně by mu bylo proti srsti, že se tu plíží jako zloděj a poslouchá, ale co tady mají co dělat sami dva a v tuhle dobu? A pak přijde několik povzdechnutí… Kai zamrká, opatrně nahlédne dovnitř a vzápětí se přitiskne zády ke stěně vedle dveří. Prudce zavře oči, ale v obličeji dokonale bledne. Tohle by ho ve snu nenapadlo… ne po tom, co bylo u vody a na slavnosti, ne jeho poklad, ne s ním… Asi poprvé od nějakých osmi let, se mu chce doopravdy brečet, ale místo toho pevně stiskne rty a zatne dlaně v pěst. A pak si ho začne brát vztek. Ten pocit moc nezná, většinou se dovede dokonale ovládat, ale teď… Oči mu jako první padnou na vazák s karabinou na dveřích boxu hned naproti. Nejradši by ho z něj serval a seřezal na místě. A pak by šel sedět za ublížení na zdraví. Místo toho sáhne po jezdeckém biči na drezúru, je dost dlouhý a pružný a prudce vstopí dovnitř. Popadne toho zmetka za rameno, stáhne ho ze Shinyi dolů a Katsu skončí na zemi. Podívá se mu do očí a namíří na něj koncem biče.
"Ani slovo… ani jeden pohyb navíc, který udělat nemáš, jinak přísahám, že si to slízneš." Pronese skoro neslyšně, ale jeho hlas je jako břitva. Katsu na něj hledí naprosto zaskočeně, trochu vyděšeně, ale v očích se mu promítne vzdor a je znát, že po domněnkách a rozhovoru se Shinyou se ho taky nechce vzdát jenom tak. Kai vrhne rychlým pohledem po polonahém Shinyovi, ale jeho oči se vůbec nezmění, jen je vrátí na Katsua.
"Kaii, co kdybychom si spíš promluvili o tom, jak věci doopravdy jsou?" Začne, když se zvedá a v ten moment se Kai rozpřáhne a skutečně se strefí někam do jeho paže, jak se Katsu brání. Silou nešetří.
"Kliď se mi z očí! Rozumíš? Máš padáka! Na hodinu! Do rána o tobě nechci slyšet, všechno ostatní vyřešíme elektronicky. A k němu se nepřiblížíš." Namíří bič na Shinyu.
"Jak víš, žádné pracovní volno nemá!" Vrčí po něm a je na něm vidět, že stačí málo, aby mu nervy ujely znovu.

Shinya

"Klidně to můžeš zkusit." Pobídne jej něžně. Jen představa, že by se Katsu začal červenat se mu líbí. Nikdo se z něj většinou nečervenal, tohle snad nikdy nezažil a to to víc ho to láká. Další vzdech přijde, když donutí jeho boky pohnout se tím správným směrem. U toho si spokojeně přivře víčka a zakloní hlavu, aby bylo jednoduší mu těmi svými vyjít vstříc. Teď už své tělo neovládá, ne tak, jak by měl. Tohle se mu často stávalo, nedokázal sebe kontrolovat a proto potřeboval někoho, kdo by to udělal za něj a teď to klidně nechá na něm.
"Seno, déšť já...hm.." Zopakuj  po něm rozněžněle a užívá si, jak to zní. Ne, skoro nepoznává svůj vlastní hlas.
"Moc se mi líbí, jak to zní, když to říkáš." Vydechne sotva slyšitelně a jeho hlas nese známky vzrušení, které prostupuje celým jeho tělem. Ano, dokáže si představit, že by tohle nebyla jen jedna noc. Tolik péče, kolik by mu Katsu věnoval...byl by blázen, kdyby na něco podobného neslyšel a to ostatní...Nikdo přece neřekl, že by se to jednou dít nemohlo. Zase si připadá jako někdo živý, ne jen zboží na prodej a taky velmi žádaný a ten pocit je opojný. Tiše se zasměje, když Katsuova dlaň sjede po jeho bříšku a dotkne se místa, kde je lechtivý.
"Promiň." Uculí se nevině a spokojeně se usmívá, když ucítí prsty na zapínání svých kalhot. Jen ať to klidně udělá, on se rozhodně bránit nebude. Ať si užije pohled na něj, on si to bude užívat stejně.
"Neříkej mi, že máš..." Vyplyne z jeho rtů, když o něj přijde ani netuší jak. Prudce se pozvedne na lokty a hledí do tváře, kterou několik dní vůbec neviděl. Vnímá moc dobře vztek, který se zračí v jeho očích a podél páteře mu přejde silné mrazení a tohle rozhodně příjemné není, stejně jako slova, která slyší z jeho rtů. Další mrazení po slovech, která vypouští Kai ze rtů. Je to tiché a na něj to působí, jak kdyby křičel. Ale není sám, koho se zmocňuje vztek a vystupňuje se o to víc, když Katsu dostane ránu bičem. Proč by měl  mít zrovna jeho? On je ten poslední, který za něco může a schytává všechno za jejich neshody. Prudce se posadí a je mu úplně jedno, jestli i on dostane ránu. Je zvyklý a tohle mu rozhodně ublížit nemůže. Má z Kaie nefalšovaný strach ale má strach i o Katsua. Neměl by platit za jeho chyby, to je podruhé, kdy si to myslí. Snaží se nevnímat tlukot svého srdce, který se mu ozývá až v uších, jak je rád, že Kaie konečně vidí. Teď rozhodně ho nesnáší za naději, kterou mu dal a miluje za to kým je a jak mu s ním bylo. Tohle je šílené. Přes to všechno se polonahý postaví mezi ně a snad poprvé v životě se někomu podívá vzdorovitě do očí.
"Nech ho na pokoji. Ve smlouvě mám den v týdnu na nabrání sil, pokud vím." Sykne po něm svým jindy tichým hlasem, který je nyní pevný.
"Poslední dny nevypadalo, že mě potřebuješ." Pokračuje dál a snaží se, aby mu v očích nebyly vidět emoce, které k němu i přes vztek chová. Jak moc chce být u něj v náruči, aby bylo všechno jako předtím, i když to bylo jen...vysněné.
"A vůbec nespal jsem s ním, takže jsem smlouvu neporušil, tak o co ti jde." Vyjede po něm a nepoznává sám sebe, když se drobnými dlaněmi opře do jeho hrudi, jak se jej snaží odstrčit. Do podobné situace se nikdy nedostal a vůbec neví, jak se dál zachová. jeho hlava ale funguje úplně jinak a nervové vypětí se dostaví až později, nejspíš.
"Navíc, toho volna budu mít asi další dny mnohem víc, jak jsem slyšel. Jiné starosti hádám, mnohem tradičnější. Tak dělej. Proč mi nedáš ránu a já se můžu vrátit domů, kam děvka jako já patří, do klubu." Už po něm regulérně křičí a je to všechno zase zpátky. Všechna ta bolest, kterou Katsu dokázal utlumit se vrátila a pohlcuje jeho tělo, které se třese, jak kdyby kolem nich bylo mínus dvacet. Slzy už se vracejí do jeho očí a hlas se láme za každým druhým slovem, přesto s ním lomcuje vztek v kombinaci se smutkem.
"Miyu bude hodná žena, třeba jí nebude vadit, když si sem tam odskočíš do bordelu." Teď už je vyloženě zlý ale je mu to všechno úplně jedno. Hezky od plic mu to řekne a bude. On je sice hračka ale nenechá si všechno líbit. Už prostě ne! Ani si neuvědomí, jak moc se mu třesou kolena. Už toho je prostě příliš. Mžitky před očima přisuzuje vzteku a nedává jím vůbec žádný hlubší význam.

Katsu, Kai

Kai by vůbec nečekal, že se mu zrovna Shinya postaví do cesty, ale když se to stane, ruku s bičem automaticky skloní. Jeho by nedokázal uhodit jinak, než když jsou v ložnici, prostě nedokázal. Zapíchne nebezpečně podmračený pohled do jeho očí a nemůže uvěřit tomu, jaké emoce vidí v těch Shinyových. Kdy se tohle proboha stalo? Když pracoval? Jeho slova jsou ještě otřesnější. On mu tady bude připomínat jejich smlouvu a to, že si v tento den může dělat co chce a s kým chce? Nadechne se, ale není mu na to schopný vůbec nic říct. Čekal všechno jen ne to, že o něj přijde. Vždyť byl tak šťastný, když ho sem vezl a teď? Přiměl Kaie trochu se usmívat, někomu nakupovat drahé dárky a věřit, že je to on... Katsu se za ním vyhrabe na nohy, ale kmitá mezi nimi skoro vyděšenýma očima. Je mu v nich vidět láska k Shinyovi a Kai to prostě nedokáže snést. Nikdy neměl takového soka v něčem tak důležitém. Už nevydrží pohled do té jeho krásné tvářičky ani minutu. Je to tím? Prostě se mu zalíbil? Kai se přiměje trochu uvolnit postoj a ramena a znovu se podívá na Shinyu, když mu začne vyčítat, že na něj neměl čas. On není povinný nikomu vykládat, kolik práce má, to je snad očividné, když se jeden rozhlédne všude kolem, ne? Není naučený se někomu svěřovat a zpovídat.
"Ale chystal ses!" Už to nevydrží a šlehne hlasem i po něm.
"Chceš mi snad namluvit, že mám vlčí mlhu?" Bezděky sevře bič pevněji, ale Shin ho přiměje udělat krok dozadu a on... poprvé v životě poslechne a zůstane stát o ten kousek dál. Katsu chce něco říct, dělá gesta dlaněmi, aby se oba uklidnili, ale nestačí do toho vstoupit. Uvnitř ho neskutečně hřeje, jak se za něj Shinya postavil někomu jako je Kai. Je to pro něj důkaz, že všechno, co se tu před chvílí dělo, bylo opravdové. Jen, ať mu Kai neublíží.
"Cože?" Vydechne Kai, když nakloní hlavu mírně k rameni jako by špatně slyšel. Co chce tímhle říct? Co jako slyšel? A kdyby mu snad někdo něco řekl, to se ho ani nezeptá a prostě se rovnou spustí s jeho stájníkem? Neskutečně ho zabolí, když se na něj Shinya utrhne, aby ho taky uhodil, ucukne tváří a skloní oči někam dolů. V obličeji má výraz, jako by mu někdo rval plíce z těla skrz záda ven. "Shin-chan..." Pronese Katsu měkce a chce ho zezadu chytit za zápěstí, ale jak to Kai zmerčí, zase ruku stáhne. Nechce ho vyprovokovat ještě víc. A pak se Kai dlouze nadechne nosem a zakloní na okamžik hlavu, když se podívá někam ke stropu. Miyu... tolik na něj zapůsobila její slova? Co si nalhával, když si myslel, že je jejich vztah pevnější? Vlastně se vůbec neznali...
"Dobře..." Řekne najednou tiše a podívá se pro změnu dolů. Katsu se postaví Shinyovi po bok, protože teď by se mohlo stát cokoliv.
"Běž si do domu sbalit. Pak můžete odejít spolu. Jsi volný... S ničím si nedělej starosti, podmínky smlouvy jsou moje věc a můj problém...." Řekne najednou klidně, když se konečně opanuje. Naposledy se na ně na oba podívá, odhodí bič na zem a pak rychle opustí stáj. Teprve venku na dešti dá průchod svým emocím, které jsou tolik skrývané a utahované. Po tvářích se mu kutálí obrovské slzy a má pocit, že se snad zalkne. Na okamžik se musí zastavit a jednou rukou opřít o stěnu budovy, aby vůbec popadl dech. Zamiloval se do něj, vložil do něj neskutečně moc nadějí a teď... bylo po všem a netrvalo to ani ten jediný rok. Peníze, které bude muset Kamijovi dát, to ho bude stát hodně. Možná rozprodej několika koní... propouštění? Jenže to všechno bylo jedno. Tohle přece chtěl a tak to má. Obejde budovu až za její roh, kde se sveze podél její zdi do bláta a složí tvář do dlaní. +Sayonara... Tenshi-chan...+ Popřeje mu v duchu a je rád, že odsud neuvidí ani na dům ani přes déšť neuslyší motor auta, až budou odjíždět. Tohle celé je pro něj nepochopitelné, nedovede si domyslet co bylo to, co od něj Shinyu takhle odehnalo, ale pokud tu byl někdo jiný, koho měl rád, jak by je kdy mohl trhat od sebe? To, co spolu dělali, vyžadovalo odevzdanost. A to s city jako je láska už dál nešlo. Nemohli vedle sebe s Katsuem existovat oba a on v tom Shinyovi nezabrání tím, že ho tu zamkne na smlouvu. Jejich sex by byl naprosto o ničem. Jen prostě nedokáže pochopit, proč se to stalo. Něco neskutečně zkazil, přehlédl… nepostaral se dost. A je to hodně hořké sousto. Katsu se ještě několik minut nepohne z místa, když Kai odejde ze stáje. Není si jistý, co by měl říct nebo udělat, ale měli by poslechnout a odejít. Tady už ani jeden z nich nebydlel a během vteřiny se ocitli na cizím pozemku. Drtil ho pohled na Shinyu, který vypadal jako před sesypáním. Nakonec se sehne pro Shinyovy věci a mlčky ho do nich začne oblékat.
"Odvezu tě k našim, bydlí nedaleko. Ráno vymyslíme, co chceme dělat, hm?" Řekne mu tiše.

Shinya

Vypadá trochu překvapeně, když žádná rána nepřijde. Jeho výraz však nepovolí, právě naopak je v něm mnohem víc bolesti. Titěrný náznak naděje, že by to tak třeba být nemuselo, který v sobě živí prostě vyhasne. Snad by se bránil, kdyby to bylo jinak. Nebo ne? Určitě. Zamračí se mnohem víc a trefí se do něj dlaněmi ještě jednou, jak kdyby ten vztek musel ještě někdo ventilovat. Nechápe, co se to s nimi stalo ale...vlastně to ví. Dokonale uvěřil tomu, že Kai se bude ženit. To všechno a ochranitelské chování Katsua v něm rozdmýchalo emoce, které ale nikdy nemohly zastínit to, co ke Kaiovi cítí a teď už to ví. Dojde mu to přesně ve chvíli, kdy Kai souhlasí s tím, že ukončí jejich smlouvu. V ten okamžik se v něm všechno propadne do prázdnoty a zůstane v černočerné tmě nicoty. Nikdy necítil větší bolest, když vidí Kaie odcházet, nic se tomu vyrovnal nemohlo. Fyzická bolest nikdy nemohla překonat tu psychickou ale to on moc dobře ví. Teď by ten bič na své kůži uvítal. Cokoliv, co by ho donutilo na chvíli nemyslet na rozpadající se srdce. Spodní ret se mu jemně chvěje  ale tentokrát už nevzlyká, jen po tvářích mu stékají proudy slz, které nedokáže ovládnout. Tohle nevyplaví ani za rok. Pořád mohl ještě doufat. Ví, že by stejně doufal, i kdyby se dělo cokoliv. Teď je konec. Kolena mu jemně poklesnou, když ho dostihne uvědomění a zároveň touha to nenechat jen tak být. Jemně sebou trhne, když se ho Katsu dotkne a začne jej oblékat. Chvění jeho těla ještě zesílí ale nechá si klidně pomoct a za chvíli se už ho snaží zahřát látka jeho oblečení ale je to po čertech málo. Pohledem, který značí, že není přítomný se podívá na svého zachránce, který mu nabízí řešení. Jednoduché a vlastně úplně ideální. Stejně si to nedokáže v hlavě dost dobře přebrat. Mohl by být s ním šťastný, možná by to trvalo měsíce, než by se úplně vzpamatoval. Za pár let by si třeba na Kaie ani nevzpomněl. Nevědomky se ohlédne ke dveřím a zase zpátky na něj. Teď je ta pravá chvíle se rozhodnout, udělat svůj život mnohem romantičtějším, tedy podle klasických měřítek.
"Katsu-chan." Vyjde z jeho rtů sotva slyšitelně, když vezme jeho tvář do dlaní. Slzy pomalu stékají na mikinu a zanechávají po sobě malé flíčky, které zatím stíhají dost dobře schnout. Nadechne se, aby znovu promluvil ale nedokáže ze sebe v první chvíli vydat ani hlásku.
"Arigato."Vydechne nakonec sotva slyšitelně ale naprosto upřímně. Jeho hlas je zlomený a poznamenaný bolestí i tím, co se chystá právě udělat.
"Čas strávený s tebou...je pro mě něčím nepopsatelným. Jsi krásný, něžný, kouzelný a budeš skvělým přítelem a partnerem ale ne pro mě. Já...nemůžu ti být oddaný tak, jak by sis zasloužil." Jemně jej políbí a nechá víčka na vteřinu klesnout.
"Vzpomínka na tebe mě bude hřát jako letní slunce. Navždycky. Dávej na sebe pozor. A odpusť mi, že jsem tě o tohle všechno připravil. Bylo to sobecké. Budu si to vyčítat ještě dlouho." Krátce se podívá do země a smutně se pousměje.
"Půjdu si sbalit věci a ráno pojedu domů. Tam, kam skutečně patřím. Víme to oba. Než ale odejdu, pokusím se něco udělat s tou výpovědí. Pokusím se napravit, co jsem způsobil. Když tu nebudu já, není důvod, aby jsi odcházel i ty." Podívá se mu krátce do očí a jemně se pousměje, než konečky prstů přejede přes jeho rty.
Dávej na sebe pozor, prosím. A slib mi, že budeš šťastný. Já vím, že ano. Zasloužíš si to." Povzdechne si krátce, než se otočí a zamíří ze dveří. zastaví se u boxu Krystálka, který přijde blíž.
"Ještě se přijdu rozloučit, slibuju." Kousne se do rtu a ze stáji doslova uteče. Tohle prostě nezvládne, bylo to jen pár dní a má pocit, že opouští místo, kde žil roky. Nechá tu tolik vzpomínek a spoustu si jich vezme sebou. Život půjde dál ale on už nikdy nebude stejný, to ví.  Zastaví se až po pár metrech, kdy klesne na jedno koleno do bláta, jak se o něj snaží vyčerpání z nedostatku spánku a všechno, co se událo. Ve chvíli je celý promáčený, jak moc prší, když se ozve hlasitá rána. Zní to jakoby práskly dveře anebo okno a něco bílého vyletí zpoza rohu domu a proletí jak splašené kolem něj.
"Shiro-chan." Houkne sotva slyšitelně, ani hlas už ho neposlouchá, jak křičel na Kaie. Strach o jeho milovanou, tu jedinou, která mu zbude je mnohem větší, než vyčerpání. Vždycky se uměl dostat až za hranice a tady nebyl nikdo, kdo by jej zastavil, aby je nepřekročil. Rozběhne se deštěm, který mu posílá prameny do tváře za svou kočkou, aniž by tušil, kam za budovou vlastně zmizela. Prostě za ní poletí, dokud ji nenajde. Jeho poslední záchytný bod, o který nemůže přijít. Chce se konečky prstů zachytit za roh budovy, který právě míjí, aby mu to neuklouzlo na blátě ale nepodaří se mu to a sveze se na kolena. Když pozvedne oči, aby se podíval, kam zmizela, naskytne se mu pohled, který ho pošle na samé dno pekla. V prvním okamžiku se nedokáže zvednout, jak kouká na Kaie sedícího v blátě a bořícího tvář do dlaní. Už žádný vztek...Jediné, co v sobě má je neskutečná bolest, že ho takto vidí. I kdyby to byla všechno pravda, i kdyby se měl ženit a nechtěl ho u sebe, něco něm ho nutí neodejít. Jeho Kai-sama, vždycky jím bude. Kai, pro chvilky, kdy se milovali. Kai-koi v jeho hlavě, kam už se jinak nezapíše. Ta část, kterou tak dlouho hledal, a kterou tolik postrádal. Tohle mu nikdo jiný nedokáže dát. Vlastní část jeho samého, dost podstatnou, aby věděl, že bez něj nemůže existovat. Pomalu se zvedne na nohy a přejde k němu. Má pocit, že už neposlouchají ani jeho hlavu a vede je nějaká vyšší moc. Sám už by snad tolik kroků neudělal. V prvním okamžiku si přidřepne k němu a odtáhne dlaně z jeho tváře. Odtáhne paže, aby měl dostatek prostoru a mohl se napasovat na jeho klín. Jak kdyby tam patřil a nikam jinam. Choulí se do klubíčka a nechává tělo třást se jak chce. Je úplně promoklý, oba jsou.
"Klidně si ji vezmi. Budu na tebe vždycky čekat, i kdyby to měly být měsíce." Prsty svírá látku jeho svršku tak křečovitě, jak kdyby ho od něj někdo tahal násilím.
"Miluju tě, Kai. Vždycky budu a nikdy to nic nezmění. Odpusť mi to všechno a neopouštěj mě, prosím. Já to bez tebe...Pojedeme společně, vidím ty hvězdičky, které..." Zamumlá nesmyslně a pak jeho hlas ztichne, sevření prstů povolí a jeho tělo se konečně poddá vyčerpání. Na jeho rtech se objeví jemný úsměv, který má na svědomí jeho podvědomí s myšlenkami na něj a on se propadne do tmy, která dokonale pohltí jeho mysl. Jediné, co je pro něj důležité, je fakt, že mu to všechno řekl, na ničem jiném nezáleží.

Katsu, Kai

Katsu vypadá velmi ustaraně, když protahuje Shinyovy dlaně skrz rukávy, ale zároveň nemá nejmenší tušení, co se právě v andílkově hlavě odehrává. Je naprosto přesvědčený o tom, že odsud odejdou spolu, že to vzplanutí před chvílí má reálný základ. Potkají se očima, on se na něj mile usměje a výrazem tváře mu naznačí, že poslouchá, když ho Shinya osloví.
"To je přece samozřejmost." Ubezpečí ho, chce ho vzít za ruku a odvést pryč, ale Shinya neskončil. Začíná to krásně, ale zároveň takhle podobně začínají proslovy, když se někdo někoho snaží nezranit. Chvíli mu to trvá, než jeho hlavě dojde, že to přesně se teď děje a nemůže to pochopit. Přece slyšel, co mu Shin před chvílí řekl, slyšel, co řekl Kai, viděl, jak se na sebe navzájem zlobí, tak co to má znamenat? Nechá se dokonce políbit, ale cosi studeného se začne svírat kolem jeho srdce.
"Shin-chan, vždyť před chvílí jsme..." Zkusí mu říct s novým úsměvem, ale sám není schopný tu větu dokončit. +Měli málem sex? No a...? Zřejmě...?+ To, že kvůli němu právě přišel o práci, ho zatím vůbec nenapadne. Vlastně by mu to nikdy nevyčetl, protože si sám vybral, že se kolem něho bude motat.
"To je přece hloupost... proč bys měl jezdit domů? Proč sám. Já jsem si myslel, že..." Znovu to nedořekne. Myslel si, že chce jít za Kaiem, ale o tom Shinya nemluví. Takže ho prostě nepustí, nenechá ho, aby v tomhle rozpoložení odjel někam sám. Určitě má jenom obavy z toho, co bude a chce být na nějakém známém místě.
"Můžu jet s tebou." Navrhne nakonec tiše a měkce, pořád to nechce chápat. Shinya se odtud pohne pryč, honem se natáhne po jeho zápěstí.
"Nechoď prosím...!" Vyhrkne, ale nechá ho, aby mu vyklouzl, nesevřel by ho tak pevně, aby to bylo násilné.
"Shinyo!" Stačí za ním ještě zavolat, než zůstane ve stáji úplně sám. Ani on nemá daleko k slzám. Naprosto zmateně se odejde posadit na balíky sena, na kterých před chvílí byli spolu a uvědomí si, jak moc tohle uvědomění bolí. Šance, že by si to Shinya rozmyslel, je podle něj neskutečně malá.

Skrz hluk deště si Kai vůbec nevšimne, že už není sám. Pořád má obličej v dlaních, zatímco má předloktí opřená o kolena a utápí se sám v sobě. Připadá si, že je všechno jeho vina, že někde musel strašlivě selhat a to je pro někoho jako on nepřekonatelné. On neselhává, prostě nesmí. Když se ho někdo dotkne, docela se lekne a jeho oči jsou v první chvíli zmatené. Nikdo z jeho zaměstnanců by si ho nedovolil rušit a hlavně by nečekal, že by teď mohl kdokoliv být venku. Když spatří Shinyu, přijde mu to skoro jako něco, co si vymyslela jeho hlava, ale pak ho napadne, že se chce rozloučit. Ne, to nedokáže... potřeboval by, aby odešel tiše a už se nepotkali. Jenže Shinya se mu doslova vecpe do náruče a na klín a on i přes všechno zmatení, které v sobě má, nedokáže udělat nic jiného, než ho pevně obejmout a přitisknout k sobě. Oba jsou promočení a promrzlí, jejich těla se hrozně chvějí, ale z Kaie pořád sálá dost tepla. Shinyova slova vůbec nedávají smysl. Co má pořád s těmi svatbami? Kromě toho, před chvílí se chtěl milovat a odejít s někým jiným a teď... +Miluju tě, Kaii...+ Zní v jeho hlavě a on se tiše uchechtne, jako kdyby tohle byl nějaký hodně divný a špatný sen. Někdo má fakt otřesný smysl pro humor. Jenže Shinya mu vzlyká na klíně a prosí ho o odpuštění. A to je přece to jediné, co chtěl. Před chvílí si zkusil chvilky, kdy by byl bez něho a bez ohledu na to, co se dělo s Katsuem, ho nedovede vyhnat. Skloní k němu tvář, když mluví o tom, že někam pojedou a o hvězdách a pak mu celé Shinyovo tělo najednou povolí v náručí. Sevře ho silný strach o něj. Ne, on ho prostě z očí nepustí. Nejde to. Skloní se k jeho tváři, aby zjistil, jestli mu pravidelně dýchá na ucho. Tohle musí být vyčerpání, na to jeho anděl není stavěný. Teď se ukázalo, jak křehký ve skutečnosti je a jak moc potřebuje péči, kterou mu Katsu prostě nemůže dát, je o tom přesvědčený. Postavit se na blátě na nohy i s ním v náručí, je skoro nadlidský výkon, ale povede se mu to a když ho nese směrem k domu, uvidí ze stáje vycházet i svého soka. Vypadá příšerně. Může si jen domýšlet, co se uvnitř stalo. Přes to všechno na něho kývne, aby šel s ním. Musí to vyřešit jako chlapi, ale první je na řadě Shinya.