Katsu x Shinya - Neodjížděj kvůli tomu...- část 1.

(Kaiův ranč)

Shinya

Všechno to bylo od onoho večera po slavnosti jen horší. Připadal si, jak kdyby se mu celý svět zhroutil. Kaie neviděl od té chvíle, co se  zavřel večer do pracovny a pak se to táhlo další tři dny. Prostě se mu vyhýbal a upřímně, on ho nevyhledával. Ne proto, že by nechtěl ale spíš proto, že mu neřekl. Připadlo mu, jak kdyby měl zákaz se k němu po tom všem přiblížit. Už ho i několikrát napadlo, že si za pár dní bude muset sbalit věci a pojede domů. A to ho rozesmutnilo ještě víc. Celou tu dobu se zdržoval stranou od ostatních. Nechtěl se potkat ani s Katsuem. Nepřál si, aby ho někdo takto viděl. Vlastně to dovolil jen hospodyni, které se úplně klidně vybrečel na rameno. Měl pocit, že u ní prostě může a byl zoufalý. Nikdy mu tolik nevadila samota a zároveň ji tak moc nevyhledával. V noci se vždycky vykradl do stáje a tam se zavíral jen do jednoho boxu, kde sedával hodiny a povídal si s Krystálkem o všem, co ho trápí. Bylo mu jedno, jestli by mu třeba mohl ublížit. Prostě se k němu v podstatě nastěhoval v hodinách, kdy tu nikdo jiný nebyl. Chvíli si pobrečel a pak ho hezky vyčistil. Dokonce jednou zaměstnával ruce tím, že mu zaplétal hřívu i ocas tak, jak to viděl na slavnosti. Pak ji zase spěšně před odchodem rozpletl, aby nebylo vidět, že tu vůbec byl. Vytrácel se pravidelně nad ránem, kdy hrozilo, že někdo opravdu přijde. Dnešní večer to ale nemělo být stejné jako obvykle. Byla už tma, když se znovu vyplížil do stáje, aby se trochu uvolnil a vypovídal. Jenže před vraty ho čekal někdo, koho rozhodně vidět nechtěl. Miyu. Už  už by se nejradši otočil na patě a odešel ale ona udělá několik kroků k němu a popadne ho za zápěstí.
"Co to děláš, to bolí." Sykne tiše ale nemá v sobě tolik vzpurnosti, aby se jí vysmekl.
"Nebude tvůj rozumíš. Nikdy. Není to reálné, tak se konečně sbal a vypadni." Ozvou se ostrá slova a z úst dívky.
"Vím, proč tu jsi, a že jsi tu jen v pronájmu. Mě si vezme, chápeš. Otec už plánuje svatbu, aby se majetky spojily a tomu ty nikdy nezabráníš. Jsi jen děvka, tak se s tím smiř a najdi si někoho jiného." Každé slůvko se do něj zarývá jako nůž. Každé do jiného místa a Shin ví, že je to prostě pravda. Pak ho Miyu pustí a s hrdě zvednutou hlavou a spokojeným úsměvem odkráčí pryč. Tohle byla ta poslední kapka, kterou dokázal snést. Rozběhne se se slzami v očích do stáje a zamíří rovnou ke Krystálkovi do boxu, kde za sebou zavře. Tam se usadí do koutku, přitáhne si kolena pod bradu a teď už dá průchod svým emocích. Věděl to od první chvíle, že si jenom něco vysnil a teď se mu to jen potvrdilo. Před tím, než přišel Kai byl smířený s tím, co dělá. On ho donutil myslet si, že by mohl být něco víc a...Byla to jen hra.  Je si tím jistý a o to je to horší. Celé jeho drobné tělo se třese pod přívaly emocí, které jej zaplaví. Do téhle chvíle měl ještě naději, že to bude všechno třeba dobré. Stačilo jen pár slov a přišel o ni úplně. Chce domů, chce zpátky do clubu, kde má své přátele. Tady...nemá nikoho. Hrozně mu všichni chybí a to uvědomění ho podkopává ještě víc.  Zaboří tvář do předloktí složených na kolenou, žmoulá prsty rukávy příliš dlouhé mikiny tmavé barvy a nejradši by se někam vypařil.

Katsu

Od té chvíle na slavnosti, kdy předával Shinyu Kaiovi, si uvědomil, že ti dva k sobě něco cítí a on to nikdy nezmění. Viděl Shinyovy šťastné oči, když s Kaiem odcházel a ohlížel se po něm a viděl Kaie, jak je celý vyměněný a všechno Shinyovi ukazuje. O tom, že se potkali s Miyu nebo o tom, co se stalo mnohem později, vůbec netušil. Kai se mu nesvěřil a on měl hodně práce, takže mu nic nepřipadalo divné. Poslední tři dny Shinya nikde nebyl. Už za ním nechodil jako dřív a Katsu to přisoudil jeho šťastnému pobytu vedle Kaie. Možná byli oba celé dny v domě a... On sám se pokusil vrátit nohama na zem, na slavnosti si začal s jednou slečnou z vedlejší vesnice, ale nebylo to ono. Neřekl jí to a dneska si vyrazili znovu, ale nejspíš nebyl ten pravý čas na podobné věci. Bylo už docela pozdě večer, když se vrátil, pil nějaký alkohol, ale ne moc a nebe se hodně rychle zatahovalo. Vypadalo to na pořádnou bouřku. Pro jistotu obejde ohrady, jestli v nich není žádné zvíře a potom zamíří i do stáje, aby se ujistil, že jsou všichni koně dobře zavření a nezmrzačí se, kdyby se při bouřce plašili. Obchází jeden box po druhém, kontroluje petlice i koně uvnitř a pak uslyší podivný zvuk, jako kdyby někdo plakal. A když se nakloní přes dveře ke Krystálkovi, uvidí tam sedět schouleného Shinyu. Vypadá hrozně a jemu to na místě málem urve srdce. Okamžitě box otevře, spěšně k němu přejde a klekne si před něho. Oběma rukama mu pozvedne tvář a přiměje ho, aby se na něj podíval.
"Shin-chan, co se stalo?" Vydechne tiše, ale na odpověď nečeká. Přitáhne ho k sobě na prsa a chvíli ho tiskne blíž, zatímco uvažuje, co teď. Co se mohlo přihodit, že je uprostřed noci tady? +Kai tě přetrhne, až zjistí, že nejsi v posteli.+ Pomyslí si a začne ho tahat na nohy.
"Tady být nemůžeme, blíží se velká bouřka. Kůň by mohl být neklidný." Vysvětlí mu částečně i důvod svojí přítomnosti, ale jakmile ho dostane z boxu a zajistí ho za sebou, nevede ho ještě ven. Nejdřív ho musí nějak uklidnit. Zamíří s ním tedy až dozadu, otevře dřevěné dveře do větší místnosti, kde je sláma a seno na nejbližší dny a usadí ho na hromadu z balíků. Sedne si vedle něj, podívá se na jeho stále uslzenou tvář a nespokojeně mlaskne.
"Ale no tak. Nic není takové, aby to stálo za tvoje slzy..." Zašeptá mu, když si ho bokem znovu přitáhne do náruče a konejšivě ho hladí po vlasech a zádech.
"Ty jsi samé překvapení..." Řekne mu klidným, trochu pobaveným hlasem. Jeden den ho člověk zanechává dokonale šťastného a druhý ho najde v podobném stavu. Proti všemu, co smí, nesmí nebo co si řekli, ho krátce líbne do voňavých vlasů.
"Už je to lepší?" Pozvedne si jeho bradu dvěma prsty a zblízka se mu podívá do očí. Jsou jako dva měsíce. Venku zahřmí a je to až nepříjemně blízko.
"Suchou nohou to do domu nestihneš." Broukne, když mu palcem přejede po bradě.

Shinya

Vůbec neví, co bude dělat. V takovém stavu se zpátky do domu vrátit nechce. I když spíš počítá s tím, že tam Kai nebude. Už jenom ta myšlenka ho donutí prolévat ještě víc slz. Přes hučení v uších z toho všeho ani nevnímá, že se blíží bouřka, i kdyby...nejspíš mu to bude jedno. Ani ve snu by ho nenapadlo, jak by to v boxu za takového počasí mohlo být nebezpečné. Je jak dítě, jediné co chce je vrátit se domů ale ne k mámě ale ke klukům, kteří by ho podrželi jako vždycky. To oni jsou jeho rodina, nikdo jiný. Myslel na ně tak málo a teď si to vyčítá ale...byl vážně šťastný. Cítil se tu opravdu jako doma ale byl to jen domeček z karet, který jedna holka fouknutím úplně rozbila.  Prudce sebou trhne, když uslyší hlas nedaleko sebe a natiskne se zády na stěnu stání třeštíc na něj velké oči, jak kdyby byl duch. Takhle ho nikdo neměl vidět a on už vůbec ne. Těkne očima krátce k jeho dlaní a nahlas si vzlykne.
"N-nic." Vyrazí ze sebe v hlavě mu duníc slova, že nemá o ničem s nikým mluvit. Teď už je na to stejně pozdě měl nad tím přemýšlet dřív.
"Všechno." Vypadne z něj nakonec s dalším vzlykem, když se natiskne do Katsuovy pevné náruče a schoulí se k němu.  Zavrtí hlavou, že nikam jít nechce, jak kdyby si možné nebezpečí ani neuvědomoval. Nakonec se nechá poslušně vytáhnout na nohy. Vypadá spíš jako loutka, kterou někdo vede, aby pokládala jednu nohu přes druhou. Oči má zapíchnuté do země a další a další slzy utírá dlouhých rukávů. Ani neví, kam to vlastně došli, jen se usadí na jeden z balíků a složí ruce do klína. Nechce se na něj ani podívat. Neměl by ho konejšit zrovna on, kterému nejspíš zamotal hlavu, aby vzápětí odešel s někým jiným. Cítí se kvůli tomu hrozně.
"Právě, že..." Odmlčí se, když se mu hlas zadrhne v hrdle. Jednou si myslel, že může být všechno jinak...jen jednou jedinkrát. Boří tvář kamsi do přechodu mezi jeho krk a hruď a u toho svírá látku jeho svršku skoro křečovitě.
"Stálo, ale to už je pryč. Byl jsem pitomý." Další vzlyk na sebe nenechá dlouho čekat. Přivře víčka pod dotekem jeho rtů a je donucený se mu podívat do očí. Musí vypadat příšerně, jak má oči nateklé. Vždyť už pár dní nedělá nic jiného, než jen fňuká. S mírně pootevřenými rty mu hledí do očí.
"To je jedno, já tam stejně nepůjdu. Co bych tam dělal." Houkne sotva slyšitelně, když se dotkne jeho dlaně, kterou má na bradě a jemně ji stáhne.
"Měl bych se vrátit do Tokya, kam patřím. Je to pravda, jsem jen děvka z dost luxusního clubu a tam jsem doma." Odvrátí od něj tvář, jak kdyby se po x letech styděl za to, co dělá. Katsu je ten poslední, kdo by ho měl konejšit a stejně to dělá. Přesto všechno jeho dlaň pořád svírá a po chvíli o něco křečovitěji, jak se o něj snaží nový příval slz.
"Jak jsem si mohl myslet..." Nedořekne a zamračí se sám nad sebou.
"Nepatřím sem, není tu pro mě místo."

Katsu

Všechno... to zní jako velká šlamastyka. Shinya se k němu tiskne jako by nemělo být žádné zítra a on se na to prostě nemůže dívat. Kdo ví, proč si ho vzal do hlavy, ale je to tak a v posledních dnech to nejde vůbec změnit. Ať už za to může kdokoliv, nejradši by mu slíbil, že mu to neprojde jen tak. Znovu nespokojeně mlaskne.
"Neříkej o sobě takové věci... proč bys byl pitomý?" Napomíná ho něžně, zatímco jim nad hlavami znovu zaduní a v tu chvíli se do střechy stáje opře silný liják. Někteří koně nespokojeně frkají, ale on teď dovede vnímat jenom Shinyu.
"Co bys dělal v domě?" Zopakuje po něm nevěřícně. Takže za tohle všechno může Kai? Pohádali se spolu tak moc? Začíná mít pocit, jako když se Shinya zamiloval, ale Kai to neopětoval. To bylo divné podle toho, jak o Shinyovi mluvil a jak se na něj díval. Proč by mu kupoval toho koně? Katsuovi to vůbec nejde do hlavy, ale i když znal Kaie dobře, nemohl říct, že mu rozuměl úplně vždycky. Mohlo se mu hlavou honit opravdu kde co.
"A kam chceš jít prosím tebe spát? K sobě si tě vzít nemůžu, spím v tom domě, co jsou ostatní zaměstnanci, to bychom pěkně schytali." Tiše se zasměje.
"A rozhodně tě tady nenechám samotného spát na seně..." Ujistí ho, aby bylo jasno hned od začátku. Nechá svou dlaň klesnout a poprvé před ním skloní oči on. Shinya si ji nepřeje, to se nezměnilo a s ním to vždycky podivně zacvičí.
"Tohle ti řekl Kai? Že jsi děvka z luxusního bordelu?" Zopakuje po něm tiše a oplácí mu alespoň jemný stisk ruky.
"Tenhle svět neznamená jenom jeho a tuhle konkrétní farmu..." Neodpustí si po chvíli. Pokud je to všechno takhle, mohl by se stát dostupným a...  možná by bylo dobré, kdyby doopravdy jistě věděl, že by o něj Katsu stál. Netušil, co si s ním počne, s klukem a k tomu tam odsud, ale...
"Shin-chan..." Volnou rukou si jeho tvář natočí znovu proti sobě a pohladí ho po ní hřbetem dlaně.
"Neodjížděj kvůli tomu..." Vydechne a pak se k němu jednoduše skloní blíž a opatrně ho políbí. Ty rty jsou neuvěřitelné... Mysl mu dá sbohem hodně rychle, když jeho malou ručku pustí, obejme ho a přitáhne do své náruče, aniž by jejich rty rozpojil. Prostě si nemůže pomoct. Nechce zneužívat jeho stavu a rozpoložení, ale tomu nejde poručit. A pokud se Kai rozmyslel, tak co?

Shinya

"Ale jsem." Sdělí mu úplně jednoduše mezi jednotlivými vzlyky. Bože, jak je ubohý. Katsu by se mu měl vysmát za to, co si myslel. Ale nevypadá to tak. Cítí se u něj v bezpečí. Někdě uvnitř něj sílí pocit, že to možná bude v pořádku. Tohle byla jedna z věcí, kterou prostě potřeboval. Někoho, kdo se o něj postará a teď tu má v pro něj tu nejhorší chvíli náruč, která příjemně hřeje a konejší jeho tělo i mysl.
"Myslel jsem...vypadalo to." Ne, není schopný to ani vyslovit a znovu se zamračí.
"Zapomněl jsem odkud jsem a kam patřím a hlavně kým jsem, Katsu-chan. Už se mi to hrozně dlouho nestalo a neměl jsem to dovolit. Tohle celé nebylo skutečné. Je to jen práce, za peníze a já jsem jen zboží, tak jak jsem to podepsal." Sdělí mu úplně jednoduše. Měl by se cítit hloupě, když mu tu vypráví, co si myslel. Cítí z něj náklonnost k jeho osobě a vůbec neví, jak se to stalo. Neměl by zrovna jemu brečet na rameni. Anebo to tak má být? Je Katsu ten, o kterého by se mohl opřít? Od příjezdu sem to tak bylo a v něm se něco pohne tím správným směrem. Třeba to takto celé být má. Je to snad poprvé od příjezdu, kdy si uvědomí, že by to celé mohlo být jinak. Není to takové jako s Kaiem, takové už to nikdy nebude to on ví ale...Nemůže přece celý zbytek života žít s myšlenkou na něco, co se nikdy nestane. S Katsuem je to úplně něco jiného. Žádná smlouva, žádné peníze, žádný club, jen oni dva.
"Pospával jsem tu poslední dva dny." Přizná se mu nakonec, kde trávil poslední noci. Pak ještě pospával na pohovce v obýváku ale jen když tam Kai nebyl. Možná to bylo dětinské ale on se tak cítil mnohem líp.
"Ne, on ne ale někdo, kdo mu za chvíli bude dost blízko." Ano, věří jí, že to tak bude. Tak to většinou chodívalo u těch, kdo měli hromadu majetků a nepochybuje, že tohle je ten případ. Proč by mu ostatně měla lhát. Neznamenal pro ni hrozbu, to prostě ví. Jeho tváře opět zrudnou, když si prohlíží spojené dlaně a smutně se pousměje. Katsu by ho klidně mohl nechat na pokoji a minout ho obloukem za to, jak byl před ním zblázněný do Kaie ale nedělá to. Vůbec nechápe, jak se to stalo.
"Já vím, že ne. Jen...cítil jsem se tu vážně dobře a...nevím, jestli dokážu tady zůstat a..." Odmlčí se, když je donucen nenásilně se na něj znovu podívat. Stáhne obočí k sobě a jeho tvář poznamená zoufalství. Nadechne se, aby mu řekl, že neví, co by tu jinak dělal ale výraz v tváři naproti němu ho dokonale zaskočí. Jak tohle celé mohl nevidět? Byl tu někdo, kdo k němu očividně něco cítil, pokud se neplete a všechno to uvědomění ho zlehka zahřeje. Nebrání se, když se k němu Katsu skloní, jeho tělo se rozechvěje přívalem příjemných pocitů a pevné náruče, která ho sevře. Trvá to pár okamžiků, než nechá víčka klesnou a začne mu polibky oplácet. Po tvářích mu zteče posledních pár slz, které se snaží odplavit události posledních dní. Jeho rty jsou tak měkké, něžné, úplně jiné, než znal do teď. Takoví za ním nechodili, něco podobného už dlouho nepoznal, ne v takové míře. Třeba by mu to ke štěstí stačilo, naučil by se uzamknout své nitro anebo by jeho provedl tím, co má v sobě. Věří tomu, že by to pro něj Katsu byl ochotný udělat. Přestane přemýšlet nad vším. Nechá se jeho přítomností dokonale pohltit a bez váhání protáhne paže kolem jeho boků, aby se na něj víc natiskl. Dodává svým polibkům smyslnost, kterou v obě má a za ta léta to celé dovedl k dokonalosti. Ví, že má uvnitř sebe pro něj místo a to se začíná postupně otevírat novým výhledům do budoucna, i když je tu spoustu otázek, pořád je tu jeho roční smlouva. Jen si krátce povzdechne do jeho rtů ale je to spíš příjemnými pocity, které se uvnitř něj hromadí. Tolik touží s někým být, mít pocit, že někam opravdu patří a tady se mu to dostává plnými doušky. Ani si neuvědomí, že nechává své tělo dělat co chce a postupně se přesune obkročmo na jeho klín, aniž by jej přestal líbat. Paže se pohlazením dlaněmi protáhne kolem jeho krku a vjede jimi kousek výš do polodlouhých pramenů.

Katsu

Slova jako zboží se mu z duše příčí. Nemyslel si, že by Kai Shinyu takhle vnímal, ale mohl se v tom taky opravdu hodně plést. Pořád byl jen jeho zaměstnanec a Kai byl jeho pán, nemusel se mu svěřovat jako příteli. Kdo mohl vědět, co si smetánka povídala mezi sebou, i když na něj jinak nedal dopustit? Krom toho, pokud se tu Shin zdržoval poslední dva dny, jak je možné, že si toho zrovna Kai vůbec nevšiml? On, který ho tolik hlídal a měl oči všude, i když tady nebyl? Proč někomu nezadal, aby na něj dohlédl, tak jak mu to zadával po celý čas? Informace o tom, že by mu někdo měl být brzy blíž ho zaskočí, ale konec konců nemožné to nebylo. Mohl by tohle být ten důvod, proč teď na Shinyiu náhle neměl čas a proč se Shinyovy představy rozplynuly? Klidně ano, možná to nečekal ani sám Kai a teď se podle toho zařizuje... a tím pádem by Katsu mohl být klidně se Shinyou. Obzvlášť, když se mu tak krásně nebrání. Jako kdyby se to konečně začalo měnit. Brzy ucítí, jak mu Shin začíná polibky oplácet a nemohl by uvnitř sebe být spokojenější. Pousměje se do jeho rtů a v dalším okamžiku už ucítí jeho dlaně kolem svého pasu. To je jasný impuls, že má přestat váhat a jakmile se Shinya sám od sebe pohne, aby se posunul blíž k němu a na jeho klín, pomůže mu s tím. Jeho polibky jsou naprosto neuvěřitelné, když se do toho sám od sebe obuje víc. Nikdy se s nikým takhle nelíbal a už chápe Kaie, co na tom vidí. Měl by pamatovat na to, že Shinya má nejspíš celé roky tréninku, ale nedokáže to. Má pocit, že se to děje tak nějak jenom pro něj. Poprvé si tiše vzdychne, když ucítí jeho dlaně ve vlasech a sám má ty svoje na jeho zádech pod jeho svrškem. Naléhavě ho hladí po jemné pokožce nahoru a dolů, dokud za ty vrstvy jednoduše nevezme a nepřetáhne mu je přes hlavu. Neubrání se pohledu na jeho odhalené tělo, když oblečení odkládá někam vedle sebe a pak se trochu rošťácky pousměje, když ze sebe sám stáhne tričko. Jeho postava je vypracovaná a pevná od vší té práce tady, ale nedá svému protějšku moc času na to, aby si ji prohlížel. Znovu ho schová do své náruče, zatímco se s ním přetočí bokem a opatrně ho položí na ty balíky.
"Píchá to, co...?" Rozesměje se znovu do jeho rtů a dvojsmysl mu ani nedojde. Hrábne po slepu po tom svém triku a natěsná mu ho pod záda.
"Pak, že je to na seně romantika..." Jen stěží ovládá svoje koutky, aby ho mohl znovu začít líbat a teď je to on, kdo mu vjíždí prsty do vlasů.

Shinya

Neví, kam se tisknout dřív. Jestli k tělu, které má před sebou, a jemuž snad stoupá teplota, jak blízko je anebo dlaním na své holé kůži na zádech. Obojí je neskutečně lákavé a on, ve svém rozpoložení přesně tohle potřebuje. Chce být hýčkaný a rozmazlovaný, i kdyby to bylo jen jednou...Aniž by si to uvědomil, pohne se boky proti jeho klínu. Jsou to pohyby, které má v sobě hluboce uložené, jako ty správné a odměnou je mu za to příjemný pocit, který okomentuje dalším vzdychnutím a bez protestů se nechá připravit o všechny svršky. Nestydí se před ním, jeho tváře však naberou rudou barvu, je to ale spíš touhou, kterou v něm Katsu probudil. Jeho oči jsou přikované k pomalu se odhalující hrudi a koutky mu vyběhnou nahoru. Už od začátku měl pro něj kouzlo, líbil se mu a to si přiznal už předtím ale teď... Je opravdu nádherný, jakoby ho poprvé uviděl v úplně jiném světle. Tolik s ním zamávaly emoce. Skoro se ani nestihne dotknout vypracovaných svalů na hrudi, po kterých sjede dlaněmi a už je zády na balíku. Zasměje se hravě a rozverně a společně s tím mu v očích stejně hravě zajiskří.
"Hm, asi se budu zlobit, když to bude jenom seno." Zahihňá se trochu jako malá holka a u toho se jemně ošije. Ne, on se rozhodně nebojí říct, co má na jazyku, i když po většinu času vypadá, že je to úplně obráceně. Dlaně má položené na jeho vypracovaných pažích, po kterých přejíždí s doširoka roztaženými prsty, jak si chce vychutnat každý kousek. Spokojeně přivře víčka pod dotekem ve svých vlasech a nakloní hlavu vstříc oné ruce, jak kdyby se nemohl dostatečně umazlit. Opravdu miluje různé doteky a tohle je velmi příjemné. Uvnitř sebe zavírá všechnu bolest a ublíženost a nechává se plně pohltit krásnou chvilkou, kterou mu Katsu dopřává.
"Katsu-chan, s tebou je to romantika." Zavrní si spokojeně, když mírně pozvedne hlavu, aby mu vyšel rty vstříc a polibek okamžitě prohloubí. Paže protáhne mezi jejich těly a nejprve si pořádně okusí jeho pevné boky, které si spokojeně pomačká, než jimi odvážně sklouzne na bedra a pak níž a níž.
"Promiň ale tomu nešlo odolat. Já věděl, že to stojí za to." Zatváří se naprosto nevinně a tváře zase nabírají barvu nachu. V očích mu však vesele zasvítí a ten malý ďáblík, kterého schovává uvnitř se přihlásí o slovo. Teď zase zlobí ale tohle si vždycky dokázal užít. Po dalších a dalších polibcích už se ztrácí ve svých pocitech a neuhlídá svou nožku, která se první jen mírně pozvedne a ohne v koleni, než ji za pár dalších okamžiků nenápadně zaklene za jeho stehno a přejede nahoru a dolů.