Boogie x Shinya - Chceš zkusit to lízátko? - část 3.

(Bistro)

Shinya

S jistou spokojeností přikývne, když mu Boo řekne, že ho z toho bude přecházet zrak. Je to milé, když je někdo tak unesený. Stává se to často ale u něj ho to těší snad dvakrát tolik. Vlastně se dnešní večer vydařil víc, než by si dokázal představit. On nebyl proti pozvání, jako třeba Toshi. Právě naopak, jeho to věčné handrkování příliš nebavilo. Co jsme si, to jsme si a tím to pro něj končí. Takovou dobu se to už táhlo a on...byl z toho unavený. Jak kdyby toho už nemohli nechat, paličáci jedni. Jen ho mrzí, že nikoho z Gaze vlastně nepotkal, a když tak byli v hloučku a tam prostě nešel, radši. Klidně by jim pogratuloval, kdyby to přijali. Usměje  se nevinně nad Boogieho otázkou.
"Já nevím, už dlouho jsem nehledal v noci něco k jídlu." Zasměje se krátce ale upřímně.
"To zní naprosto skvěle, tak jedeme." Odsouhlasí mu s nadšením v očích a vydá se po chvíli za ním ven a usedne do připraveného taxíku. Je rád, že ještě nemusí domů. Snaží se s ním povídat celou cestu a témata jim rozhodně nedochází, i když se týkají převážně hudby. Zaplatí bez váhání za taxi a vystoupí, rozhlížejíc se kolem. Tady snad ještě nebyl. Měl tak málo času, že z Tokya už dlouho nic pořádně neviděl.
"Vypadá to naprosto kouzelně." Nechává svou tvář rozzářit nadšením, které z něj sálá a nemůže odtrhnout oči od okolí.
"Arigato, tohle jsem přesně potřeboval vidět." Položí Boogiemu krátce ruku na rameno a zvědavě ho následuje pod plachtu a do bistra. Z toho je nadšený snad ještě víc.  Připadá si tu troch nepatřičně v tom svém oblečení na párty. Nenechá se tím však rozhodit  a usadí se k pultu. Vykloní se trochu, aby si prohlédl i další přítomné a  uvědomil si, kdo sem obvykle chodí. není ten typ, co by nad něčím ohrnoval nos. Právě naopak, je rád, že zase vyzkouší nový podnik. Představí si Die s Toshiyou, jak by se asi tvářili a krátce se uchechtne.
"Gomen, jen mě něco napadlo." Trochu sebou trhne, když si má i on objednat. Vždyť se ani nestačil rozhlédnout.
"Uhm, totiž..." Zrudne zlehka, poklepávajíc konečky prstů do desky stolu. Ani netuší, co by tu za suroviny mít mohl.
"Dám si to samé." Vyřeší to nakonec úplně jednoduše.
"Máš to tu rád že?" Pozvedne nepatrně obočí, když se vytočí trochu směrem k Boogiemu.
"Připomíná mi to trochu jedno bistro, kam jsem chodil s babičkou. Patřilo to jejímu známému, než zemřel." Je vidět, že se ztrácí ve vlastních vzpomínkách a pak se krátce zasměje.
"Už je to tak hrozně dávno. Jeden by na to i zapomněl." Povzdechne si krátce a zavrtí sám nad sebou hlavou. Někdy by se rád vrátil do těch let. Ne, že by nebyl spokojený ale ta bezstarostnost mu občas chybí. Teď má pořád někoho kolem sebe a on je někdy radši sám.
"Bydlíš tady nedaleko?" Zeptá se jej zvědavě, když si zlehka podepře bradu dlaní a loket zapře o desku pultu.  Pak se ale musí mírně odtáhnout, když jim přinesou jídlo. Krátce vezme misku do dlaní a s přivřenými víčky si přivoní.
"Hm, voní to úplně dokonale. Jako od babičky." Zasměje se tomu upřímně.
"Ještě ve skvělé společnosti. Nemůže mi prostě nechutnat." Nechá se unést atmosférou a složí mu upřímný kompliment.
"Jak dlouho hraješ?" Zeptá se jej na něco, co ho před chvilkou ani nenapadlo. Vlastně by tím mohl trochu odhadnout, kolik mu je. Vypadá tak hrozně mladě ale...jeden by jen těžko odhadoval věk.

Boogie

Vůbec si nebyl jistý, jak by někdo jako on mohl zareagovat na podobné místo. Mohlo se mu to líbit a mohl být zvyklý na vyhlášené podniky a nic jiného. Tohle bylo tak trochu jako když jdete v neděli k babičce na oběd. Přesto se šťastně usmívá, když vidí jeho výraz, zatímco se Shinya rozhlíží po ulici.
"Jsem rád, že jsem se ti trefil do vkusu." Odpoví mu, než se oba ocitnou uvnitř. Majitel bistra pouze mlčky přikývne a udělá pár krůčků do maličké kuchyňky, kde je jediný sporák a všechno se vaří snad na jediné stoleté litinové pánvi a v jednom hrnci. Netrvá to dlouho a jejich objednávka voní celým bistrem. Boo mezitím opře lokty o desku pultu a o propletené prsty opře bradu.
"Hai, bydlím asi deset minut chůze odtud, už to pak hravě dojdu pěšky. Chodím sem opravdu velmi často, když se vracím v noci ze studia nebo odněkud z města. Občas sem zajdeme s klukama na pivo, když jsou zrovna u mě. Kato-san zná asi všechny v okolí, ví toho o mě spoustu." Prohodí a muž za sporákem přikývne, ale zatím mlčí. Je zvyklý na ledacos, od řidiče taxíků, po lidi z kanceláře, co končí pozdě v noci, až po okolní transvestity. Vyskytne se tu opravdu kdokoliv a nikoho tu nesoudí, dokud se chová slušně. Brzy před ně postaví dvě velké plné misky a popřeje jim dobrou chuť, než se znovu opře o pult a usměje se na ně.
"Chutná?" Zeptá se jich a Boo s plnou pusu přikývne.
"Jako vždycky. Kdo potřebuje michellinské restaurace..." Řekne a majitel září spokojeností. Pak stočí oči na Shinyu. Očividně netuší, kdo to je.
"To jsem rád, i když doufám, že jako tvoje babička nevypadám." Změří si je oba očima, očividně přemýšlí, zda jsou přátelé nebo něco jiného, ale neptá se. Boo totiž podezřele červená. Pak se vzdálí čistit skleničky, ale v tom malém prostoru slyší všechno.
"Hmm..." Zamyslí se Boogie.

"Sedm let. Poslední čtyři roky se nám konečně daří něco víc, než zkoušky v garáži a ve škole." Přizná se zasmáním.
"Ale Senovi je jenom o dva roky víc a na kytaru dokonce učí." Řekne a Kato se zase přiblíží, aby jim nalil alespoň vodu, když si nic jiného neobjednali.
"A kde ho vůbec máš?" Zeptá se.
"Obvykle ti na rameni leží on." Neodpustí si malé rýpnutí a Boggie v tu ránu vypadá jako ředkvičky na prkýnku za Katoovými zády. Rychle se podívá na Shinyu, odloží hůlky a otírá ústa do ubrousku.
"Totiž... on jenom tak..." Tohle vypadá, jako když s ním něco má! A majitel se dobrosrdečně baví. "Nechodíme spolu." Řekne nakonec.

Shinya

"Tak to můj plán tě ještě svézt nejspíš dostane košem." Prohlásí tiše spíš pro sebe, když mu Boogie řekne, že bydlí kousek odtud. A on pak pojede sám domů. Škoda. Dneska opravdu neměl náladu být sám ale...poradí si, jako vždycky. I když dnes po dlouhé době z toho příliš nadšený není. Dokonce se mu to trochu odrazí v očích ale jen do okamžiku, než přijde řeč na jeho babičku. Věnuje mu vřelý úsměv a zavrtí hlavou. Ale i on musí dožvýkat první sousto, aby nemluvil s plnou pusou.
"Je to skvělé. Ne, to rozhodně nevypadáte ale babička mi jistě promine, tohle je lepší, jak její." Mírně se začervená ale jak se zdá mluví naprosto upřímně.
"Arigato, za ten zážitek." Poděkuje majiteli a  jemně se mu ukloní.
"V tuhle chvíli, vůbec nikdo." Zkonstatuje ještě na slova Boogieho a dopřeje si další sousto se naprosto spokojeným výrazem. Rozhodně tu není naposledy. Vlastě je to dost osvobozující, když potká někoho, kdo ho nezná. Příjemná změna.
"To už máte kus práce za sebou. Rozhodně to jde vidět." Pochválí ho naprosto upřímně a znovu neodolá jídlu. Nikdy se tak s chutí v noci nenajedl, jako právě dnes. Zarazí se uprostřed pohybu ke rtům, když se začnou bavit očividně o jednom členu jejich kapely. Domyslí si okamžitě zbytek a vlastně...mu to vadí. Zvláštní pocit, nikdy nebyl majetnický ani nic podobného ale...Co se to děje? A proč ho Boo vzal sem, a kam chodí s ním? Usměje se o trochu smutněji, když zase trochu naplní ústa.
"To je v pořádku, není potřeba se stydět." Ujistí ho naprosto vážně ale neříká se mu to snadno. Už dlouho nepotkal někoho, s kým se cítil tak dobře. K jeho smůle je očividně...nebo ne? Zvedne k němu oči a v nich zasvítí nepatrná naděje. Ale co když to říká jenom proto, že by pak přiznal, že chodí s klukem? Na tohle byli někteří dost opatrní.
"I kdybys chodil, tak se přece nic neděje. Vím, že tohle jsou složité vody ale já proti podobným vztahům opravdu nic nemám. Mě to klidně říct můžeš." Pobídne ho nesměle a radši se věnuje jídlu, aby na něm nebylo vidět jak moc nervózní je z odpovědi. Teď to buď potvrdí nebo vyvrátí a on si přeje tu druhou variantu. Pak by totiž bylo možné, že...
"Je to moc hezký kluk, tak jako ty. Hodíte se k sobě." Přece ho viděl na videu, nemohl by s klidným svědomím říct, že není. Jen úplně nechápe, proč se nad tím Kato tolik baví. Že by ho rád přiváděl do rozpaků. Jemu to dělají všichni v jednom kuse.
"Opravdu je to v pořádku." Položí mu ruku na předloktí, když odloží hůlky. K překvapení jeho samého to opravdu všechno snědl.
"Arigato opravdu, rozhodně tu nejsem naposledy." Další úklona kuchaři a sáhne i po sklence s vodou, aby se krátce napil.
"Není to poprvé, co se mi někdo..." Odmlčí se, když si uvědomí, co chtěl vyslovit. Ano, nebylo by to opravdu poprvé, co mu někdo dopadl do oka a měl smůlu.
"Jen si odskočím, za chvilku jsem zpátky." Zvedne se zlehka a nechá si poradit, kde že to je, aby vzápětí zmizel. Vážně ho to nějak vzalo. Když se však za pár minut vrátí, už se zase usmívá.
"Ještě bych se pak trochu prošel. Můžu tě třeba doprovodit." Ne, ani přes to, co si myslí se mu nechce příliš brzo opouštět Boogieho společnost. Můžou být přece přátelé, no ne. Navíc se s ním přece uvidí v úterý, takže se bude muset obrnit. Navíc, by se mohl ještě chvíli toulat, než si vezme taxi a opravdu pojede domů.

Boogie

"Taxikář by se na nás asi díval divně." Připustí se smíchem. Ani jeden z nich na to nevypadá, ale luxují ty misky jako by nedostali týden najíst. Tady to jde hodně snadno.
"Ale no tak." Prohodí Kato spokojeně, když Shinyu poplácá po předloktí. Patřilo to slovům, že vaří lépe, než jedna z dam jeho srdce. Tohle byli vždycky milí kluci, ale nikoho jiného by s Boogiem ani nečekal.
"Arigato." Ukloní se Boo, když jim Shinya pochválí muziku. A pak dojde na Senu. Boo prudce otočí obličej k Shinyovi, když mu začne říkat, že se stydět nemusí. On se nestydí! Tedy stydí, ale ne proto!
"Já..." Stačí jenom říct, ale Shinya pokračuje a on by mu nikdy neskákal do řeči. Střetnou se pohledem a Shin mluví něco o podobných vodách a chození s klukama, ale o tom to přece není. Teď už po nich kradmo pokukují i další dva hosté, stejně jako Kato. Boo se nadechne, ale ani teď není úspěšný. Byla pravda, že si spolu něco zkoušeli, ale to bylo z legrace a z důvěry. Nespali spolu ani nic podobného. Byli spíš jako bratři, co si mohli zkusit něco víc, protože nebyli pokrevní příbuzní. Shinya to úplně celé zabije, když mu řekne, že mu to se Senou sluší a Kato udělá obličej, že proti tomu se nedá nic namítat. Nejraději by po něm hodil svoje hůlky. Proč to udělal? Shinya ještě načne nějakou větu, ale Boogie už se na ni nedozví odpověď, protože mu uteče na toaletu. Jakmile je z dosahu, Boo se předkloní u pultu.
"Proč jste to řekl?!" Zeptá se rozhozeně a Kato se přívětivě usměje.
"Protože si musíš konečně uvědomit, jestli to tak s těmi chlapci je. A protože vidím, jak se na sebe díváte a nic neřeknete. Věř mi, Boo-chan, že na podobné váhání je život příliš krátký." Řekne mu cosi, co je sice moudré a vlastně má pravdu, ale jak by on mohl proboha kdy myslet na Shinyu?! Navíc Kato netušil, jak krátce se znají, Shin vypadal jako jeho vrstevník a ne někdo, kdo má o víc jak deset let víc a vůbec! Málem z něj vypadne, jestli vůbec ví, kdo to je, ale to už je Shinya zpět a on ztichne.
"Ha...hai, taky si odskočím. A pak půjdeme." Přikývne a teď musí zmizet zase on. Kato si počká, až se dvířka zavřou a nenuceně utírá pult před Shinyou, když sklízí jejich misky.
"Je to hodný kluk, trochu stydlivý. Myslím, že hodnějšího nenajdeš." Neodpustí si vlastní vandrování i do druhého pána, ale než stačí Shinya něco říct, obrátí se k hostům a Boo se vrátí. Jestli se tam Shin uklidnil, tak on ne. Má plnou hlavu toho, co mu Kato řekl a plnou hlavu všeho nočního flirtování, pokud to flirtování bylo. Viděl Kato něco, co se on vidět bál? Teď je to on, kdo vytáhne malou peněženku a nechá mince na desce. Oba se rozloučí a vyjdou na ulici. Boo má pocit, že půjde asi kanálem, někde pod ním, místo vedle něho, to by šlo.
"Sena není můj přítel, je to můj kapelník." +Kamarád.+ Není schopný to téma nechat být, zatímco jdou pod lampami tichou ulicí k jeho domu.

Shinya

Jen krátce přikývne, když mu Boo sdělí, že má stejnou cestu jako před chvílí on. Ale těší ho, že mu jeho doprovod nezakázal. Byl by z toho smutný, i když by být neměl.+Chceš někomu lézt do zelí? Nechci, to já nedělám.+ Pohádá se sám se sebou v duchu a je vidět, jak mimo se momentálně nachází. V první chvíli mu ani nedojde, že s ním Kato mluví. Pak k němu ale zvedne oči a je vidět, že nad tím vším přemýšlí.+Já vím, že ano.+ Povzdechne si v duchu. Zná ho sotva pár hodin a stejně ví, že mu Kato nelže a o to je to horší.+Vždycky přijdeš pozdě.+  Povzdechne si v duchu podruhé a musí na něm být vidět, nad čím přemýšlí a jaký z toho má pocit. Než však stihne cokoliv říct, je Kato pryč a Boo zpátky. Vykouzlí si na tváři svůj typicky milý a trochu nesmělý úsměv.
"Já bych to..." Pokusí se Boogieho zastavit v placení a  opět skončí jeho dlaň na předloktí. Ale nakonec ji stáhne s krátkým pokrčením rameny. Přiveze mu něco na oplátku do zkušebny, aby mu oplatil jeho laskavost.
"Arigato." Následuje ho na ulici a tam s ním srovná krok, nepřestávajíc ho po očku pozorovat. Když se na něj Boo podívá, tváří se, že pozoruje okolí. Vůbec by nečekal, že se vrátí k tématu jejich kytaristy a vztahu s ním. Stočí a něj oči a pak je sklopí, když se spokojeně pousměje. Ano, má z toho radost, že mu to znovu vyvrací, takže to nejspíš bude pravda.
"To je dobře..." Vypadne z něj než se stačí zarazit a ne, teď už se na něj opravdu nepodívá. Tohle říkat neměl.
"Myslel jsem tedy, že..." Pokusí se z toho nějak vybruslit ale řekl to tak pitomě, že to snad ani nejde. Povzdechne si sám nad sebou a podívá se nahoru na oblohu, jak kdyby tam mohl najít odpověď. Promne si bříška prstů u ruky, kterou má blíž Boogieho o dlaň. Panebože on se snad potí, jen z toho, co by chtěl udělat. Nakonec se však odhodlá a natáhne dlaň jeho směrem, aby s ním zkusil proplést prsty. Pak pomalu modrým pohledem vystoupá od jejich dlaní, přes paže až do Boogieho tváře a nejistě se pousměje.
"Jsem opravdu rád, že není." Ujistí ho vážně, než vykročí dál a snad se Boo nevymaní z jeho jemného sevření. Má strach, co se bude dít dál ale zároveň ví, že to prostě musel udělat. Snad tu není nikdo jiný kromě Seny, koho by Boo mohl označit za přítele. Vlastně se ho ani nezeptal, jestli tu není někdo druhý. To, že to nebyl sena přece neznamená, že je Boo single. Asi se brzo zblázní z té nejistoty, co v sobě má. Jeden by řekl, že ve svém věku by podobné věci řešit nemusel. Ale...co si počne, kdyby se do toho náhodou zapletli víc, což si samozřejmě přeje a někdo je spolu uvidí. Zabijí ho kluci, když se něco takového dostane na veřejnost? Tohle už jsou myšlenky hodně do budoucna, je si však jistý, že mu nedají spát. Tedy pokud ho Boo neodmítne hned teď.

Boogie

I on se dívá všude možně po okolí, než se od Shinyi ozve, že to je dobře. Okamžitě k němu pootočí tvář a dívá se na něj, ale Shinya se nedívá zpět, místo toho sám kotví oči všude jinde. Boogieho polije horko a zvláštní teplo. Opravdu to řekl? Chvilku jdou mlčky a pak na své dlani ucítí sotva patrný, jemný dotek. Má ruce jako děvče. Tváře se mu zalijí červení, ale pečlivě hledí před svoje nohy, aby kladl jednu před druhou a nezakopl, zatímco mu propletení prstů oplatí a jemně jeho dlaň sevře. Tohle je nefalšovaná noční procházka, možná maličko rande a on už ani nezvládá přemýšlet nad tím, kdo je Shinya. Jen nad tím, jak je krásný, křehký a nesmělý, podobně nesmělý jako on sám. A vzal ho za ruku. Takže si to všechno vyložil dobře, podobně jako Kato. Jak po něm před tím chtěl házet hůlky, teď mu asi koupí bonboniéru. Ucítí na sobě jeho oči, zatímco se pro sebe usmívá a pootočí k němu ty svoje. U srdce ho hřeje, když ho ujistí, že je opravdu rád a přikývne. Nakonec se zastaví před Boogieho domem, on se k němu natočí čelem a vezme ho jemně i za druhou dlaň. Mohl by mu říct, aby šel nahoru s ním, ale to by znělo jako velmi nevhodná pozvánka kde k čemu. Nerad by, aby si o něm myslel něco takového. Chvíli hledí dolů na jejich ruce, zatímco v hlavě převrací, co dělat.
"Tak..." Ukáže palcem přes rameno, než ho zase honem chytí.
"Tady to už je." Leze to z něj trochu jako z chlupaté deky.
"Takže...um... zavolej mi, když budeš chtít..." Řekne tiše a mírně s jeho rukama komíhá sem a tam. Je strašně nejistý. Zvedne k němu oči.
"Počkám s tebou, než přijede taxi." Řekne mu. Nenechal by ho tu někde stát nebo chodit, zatímco sám zaleze do domu, vždyť je noc! Ráno? Co kdyby ho přepadli! V tom drahém oblečení. Promne jemně rty o sebe a uvažuje, jestli je teď vhodná chvíle to zkusit, ale když se věci takhle vyvinuly? Udělá maličkatý krůček blíž k němu a opatrně se k němu nakloní, aby ho mohl velmi jemně políbit na rty. A je to něco neskutečného. V tu ránu má oči pevně zavřené, stisk jeho dlaní maličko zesílí a má pocit, že mu pod nohama vibruje všechen asfalt. Nepatrně se oddálí, ale ještě mu chviličku trvá, než oči zase otevře. Asi shoří na místě.

Shinya

Opravdu si oddychne, když Boo neucukne, ani mu to jeho packu nevezme. Je to jak ze snu, když procházejí uličkami a vlastně ani není potřeba slov. Jen oni dva a sem tam nějaké auto, které projede. Dnešní večer by už nemohl být lepší. Užil si ho, nevymyslel by lepší pokračování. Hlas se mu troch zadrhne v hrdle, když se ocitnou před Boogieho domem a zastaví se. Jako první mu oči vylétnout vzhůru, aby se podíval, kde bydlí. Mohl by mu říct, že by se rád podíval, jak bydlí ale to by bylo příliš. Na první večer určitě, možná ještě na pár dalších. Kluci by se mu hrozně smáli, že se nechytne první příležitosti ale on není takový. Klidně se s ním bude procházet měsíce a bude spokojený.
"V podobném domě jsem kdysi bydlel." Zavzpomíná si dnes už podruhé. Vlastně se vrátil dnes o x let zpátky a je mu za podobný výlet opravdu vděčný. Vyloví telefon a zavolá si spěšně taxi, aby ho příliš nezdržoval. Přece jen už je dost pozdě a kdo ví, co má zítra Boo na programu, ještě kvůli němu nebude vyspaný. Někdy je toho prostě příliš a on se od toho mohl odprostit, s Boogiem to šlo snadno. Nechá se klidně vzít i za druhou ruku a  nepřestává se usmívat. Vlastně jen vyčkává, jak moc bude Boo odvážný. Tohle chce prostě nechat na něm.
"Tak to bude hodně brzy." Zasměje se krátce, na slova o zavolání a v hlavě se mu rodí takový menší plán, který stihne uskutečnit ještě dneska v noci, tedy spíš ráno.
"Možná jsi to neměl říkat." Dodá ještě a je vidět, že žertuje. Je opravdu rád, když mu může zavolat a snad ne jen kvůli domluvenému hraní.
"Jsi moc hodný, bud rád, když s tebou strávím ještě chvilku." Odpoví mu s pohledem, který je plný očekávání a nejistě přešlápne z jedné nohy na druhou. A pak se to opravdu stane a Boo překoná vzdálenost mezi nimi. Neucukne ani o kousíček. Vlastně už nevnímá tolik všechno kolem ale jen jeho oči, do kterých se dívá. Trochu povytáhne bradu, aby vyšel jeho rtům vstříc a oplatí mu jemné políbení. Spokojeně si povzdechne a pak mu koutky a vteřinu opadnout, protože to bylo hrozně krátké ale...je hrozně rád i za tohle. Vlastně je to celé krásné dokreslení atmosféry kolem nich. Připadá si, že neudělá ani krok, když ještě pořád cítí chuť Boogieho rtů ale je to on kdo otevře oči jako první a pozoruje jej. Je vážně krásný, jak tam tak stojí s očkama zavřenýma. Velmi opatrně vymaní pravou ruku z té jeho a položí mu ji na tvář, aby ho mohl palcem pohladit po lící.
"Jsem ti neskutečně vděčný za celý večer a opravdu rád za to, že jsem tě málem porazil." Zavtipkuje měkce, než se k němu přiblíží tentokrát on a velmi lehce se dotkne jeho rtů. Jak kdyby měl strach, že se mu rozplyne, když bude příliš hr.
"Ale i ten nejkrásnější večer bohužel čeká svítání." Povzdechne si s mírným úsměvem, aniž by ruku z jeho tváře stáhl. Za ním se ozve přijíždějící auto a ano, k jeho smůle je to taxi.
"Dávej na sebe pozor, Boo-chan. Ať se o tebe nemusím bát. Uvidíme se nejpozději v úterý." Poslední krátký polibek na tvář, než se od něj konečně dokáže odtrhnout a usadí se na zadní sedadlo. Pořád ho sleduje, i když auto už vyrazí a nejradši by se za ním vrátil, jenže...pořád nezapomněl, co to chtěl udělat. Vytáhne telefon z kabelky, najde Boogieho číslo a vytočí jej.
"Řekl jsi, že mám zavolat až budu chtít." Broukne, když se nad druhém konci ozve Boogieho hlas.
"A já už jsem chtěl." Zasměje se tiše, skoro jak malá holka a je rád, že nemůže vidět, jak u toho rudne.
"Chtěl jsem ti popřát dobrou noc a sladké sny Boo-chan. Brzy naviděnou." Zavěsí a odloží telefon, aby mohl vyhlédnou z okýnka a kochat se nočním městem. Čeká ho dlouhá cesta domů ale nelituje ani jediné vteřiny. Může jen doufat, že tohle bude začátek něčeho...ne, tohle nechce zakřiknout.