Hromadné - Harém vládne paláci. - část 2.

(Palác)

Hyde, Inoran, Aki, Toshiya

Toshiya jen přešlapuje na místě. Začíná být neklidný a hlavně proto, že to prostě trvá. +Tohle by měli zakázat. Nejsou to dary pro mě, tak co.+ Častuje v duchu celou společnost výrazy, které kdyby vyslovil nahlas, nedožije se hodiny. Ale je mu to srdečně jedno. Věrný je, práci si odvede a co si myslí, je jen jeho věc. Stojí v blízkosti Gackta, kde mu bylo přiděleno místo a ohlédne se po něm při jeho poznámce.
"To bude vypadat, velení z harému. S touhle zemí je konec." Neodpustí si poznámku šeptem, aby ho slyšel jen on a má sto chutí se upřímně rozesmát. Ta rána vážně sedla a on po svých slovech málem vyfasuje druhou.
"Spletla jste si osobu." Protočí očima v sloup a odsune se o krok stranou, jde z ní strach. No vážně. Nakonec z toho vějíře vyjedou jehly a budou se oba divit.
Průvod se dostane až před prince a Hyde potlačuje nutkání se znovu ohlédnout. Viděl ten pohled a uvnitř ho to neskutečně těší. Kdo by si pomyslel, že se tady najdou takoví krásní pánové a ještě na něj tak koukají. Viděl už hodně ale jemu snad nikdo nesahá ani po kotníky.+Hm, tady se mi bude líbit.+ Pomyslí si, když stojí s hlavou sklopenou a jen koutkem oka zahlédne Gackta podruhé. Je hrozně daleko, takto z něj nevidí příliš. Škoda.
Za to Aki je dokonale v koncích. Příchod dívky, která mu má být věrnou, ho vykolejil celkem slušně. Jakmile ale jeho oči padly na konkubínu, kterou dostal darem nedokáže se dávat jinam. Je nádherný. Každý jednotlivý rys by si chtěl do detailu prohlédnout. Jemně, příjemně jej zamrazí podél páteře, když si uvědomí, že by se ho vůbec mohl dotknout. Ani si neuvědomí, jak na něj dlouho kouká a dokonce mu ani nepřijde na mysl, že by si neměli koukat do očí. Je jím doslova pohlcený a nakonec zjistí, že zapomněl dýchat. Potřeboval by minimálně ránu do hlavy, aby se probral z toho snu, který právě prožívá. +Asi jsem na tom trůně vážně usnul.+ Proběhne mu hlavou. Neuhlídá své koutky a věnuje Senovi upřímné pousmání. A pak to pomine a jemu to přijde hrozně líto. Konečně se podívá i na dívku, která přišla společně s nimi. Musí je přivítat ale má pocit, že nedá dohromady souvislou větu. Nesmí se na Senu ani podívat nebo vážně zapomene, jak se písmena skládají k sobě.
"Vítejte." Podaří se mu ze sebe vydolovat a pak se zarazí. Zase se na něj podíval...dlouhý nádech.
"Prosím, vyřiďte císaři mé poděkování, za tak skvostné dary." Další souvislá věta.+Bravo Aki, jen tak dál.+

"Tak co harém? Už tě nezajímá?" Rýpne si Toshiya tiše do Gackta a snad po celém svém životě se pobaveně pochechtává. Jak dostat chlapa na kolena. Přiveďte mu jiného a sexy.
"Tenhle hřebec už daleko nedoskáče, možná jen jedním směrem." Rýpe si do něj dál a radši znovu odstoupí, ta paní je vážně blízko.

"Dnešek je významným dnem a jistě mi prominete, že dopřeji darům možnost zůstat zde s námi. Jistě jsou po dlouhé cestě unavení a jejich komnaty jsou jim k dispozici. Ovšem uděluji jim možnost, připojit se k oslavám."+A já se budu koukat.+ Pokračuje ve svém proslovu Aki a je vnitřně spokojený, že bude mít Senu ještě chvíli na očích. Mohl by jít do harému hned dneska, mohl by si ho vyžádat ale kruci, vždyť by nebyl před ním schopný prohodit ani slovo. +Tolik k neohroženému princi. Jsi tragéd Aki.+
"Je mou milou povinností vás nyní vyzvat k zábavě a občerstvení, o které není nouze. Ať tento den patří jen oslavám, hudbě a tanci." Pokyne všem a pak se prostě zhroutí na trůn. Tohle byl teda pěkný trapas. Očima rychle vyhledá Ricka a věnuje mu naprosto zoufalý pohled, který zná jen on. Jeho tvář je pořád klidná ale srdce mu buší jako splašené.
Sálem se rozezní hudba a Toshiya se zatváří nad míru spokojeně, ještě hodinu a může klidně zmizet. Dostojí svému postavení a pak se prostě vypaří.
Ani Inoranovi neušel dlouhý pohled Akiho na novou, mladou konkubínu ale netváří se pohoršen spíš pořád stejně mile. Uprostřed sálu už se hromadí tanečnice, rozléhá se všude všeobecný šepot a on sám si dopřeje několik slov se svými známými. Jeho místo u tabule je hned vedle Ricka a už jen díky tomu mu pobaveně zasvítí v očích.
"Myslím, že večerní toulky po  harému, už nejspíš nebudou v kurzu." Trochu si jej dobírá ale pořád dost obezřetně, aby ho neslyšel nikdo jiný. Vzhledem k všeobecnému ruchu je ale celkem v klidu.
"Jsem rád." Odtuší ještě, když se na něj krátce podívá.
"Vážně mě nebavilo vás nahánět." Pokrčí krátce rameny a vloží si mezi rty další sousto.

Hned jak Aki skončí svůj proslov, vezme Hyde lehce Senu pod paží a vede jej stranou k místům, která jsou pro ně určená. Je to stůl opodál, vlastně dva, jeden pro dívku a její sloužící a druhý pro ně. Usadí se pohodlně a podívá se na něj s upřímným pousmáním.
"Hmm, mám pocit, že do komnat se ti jen tak chtít nebude." Broukne s nádechem provokace v hlase a podstrčí mu misku, aby si nabral něco dobrého.
"Až zase jednou budeš pochybovat, vzpomeň si na tuhle chvíli. Říkal jsem, že uděláš dojem. Ale kazit princi proslovy, že se nestydíš." Položí mu krátce konečky prstů na předloktí.
"Podívej se na mě, mě ani nenapadlo o tom pochybovat." Uculí se rozverně a následuje další pohled do sálu a ano, na pana velitele. Všude je ruch a jemu snad nikdo nevěnuje přílišnou pozornost, tak si dovolí na něm očima spočinou mnohem déle.+Copak řekneš na tohle?+ Ozve se vrnění v jeho mysli a sáhne hůlkami po kousku, který velmi pomalu přijme mezi své rty a požitkářsky přivře víčka.

Sena, Ricko, Gackt

"Uspokojený muž je zároveň spokojený muž, Toshiya-san a já už vím, proč se tolik mračíš. Pamatuj na to, že to nevybití tě může rozptylovat." Mrkne na něj Gackt.
"Nic jsem si nespletla, chovejte se slušně oba dva, jste jen malí kluci." Sprdne je babička a oba je strčí mezi lopatky.
"Už chápeš, po kom jsem tak úspěšný velitel? Doma jsou v lati úplně všichni." Šeptá dál Gackt.
"I když je jí asi tak sto dva." Tohle bude žehlit ještě měsíc. Pohled prince na růžový obláček ale neujde ani jemu. Na Senově tváři pomaličku vykrystalizuje lehounký úsměv, který princi opětuje. Nevypadá vystrašeně, jen nervózně. To děvče se bude podle Gackta mít co ohánět, aby si udrželo princovu pozornost. Ale děti mohly přece být i bez takového zaujetí. Princ všechno splní a vyblbnout se může s tím chlapcem. Ohlédne se po Toshiyovi, když je prozrazen jeho zájem a blýskne po něm očima.
"Ale zajímá, stojí přesně támhle." Dovolí si odvážný výpad zpět. Protočí očima.
"Já se tak těším, až se tě rozhodnou oženit. Už se ti to blíží, začínáš být starý. A stejně tak mrzutý. Co nějaká konkubínka, hm? Nechceš tam jít se mnou? Vyberu ti ji." Zmlkne, když začne mluvit princ a konkubíny se klanějí s očima na podlaze. Tak a je čas se jít bavit a hlavně jíst!
Ricko se pohne ze svého místa a očima povzbudí Akiho, že to bylo super. Ještě za ním nemůže jít, princ bude sedět v čele svého stolu obklopený rodinou a on celkem daleko od něho. K jeho překvapení rovnou vedle učitele. To má za trest, aby ho tu hlídal? Zaklekne na svůj polštář a potěšeně sleduje, jak se plní jeho pohárek na saké. Obrátí k němu tvář, když mu tu začne vykládat, že má po ptákách. Do slova...
"Rád? To mi přeješ pěkné věci... Jeden by řekl, že budeš raději, když budu trochu unavený, sensei." Uculí se na něj, zatímco se před nimi ocitá jídlo. Zvedne pohárek a připije mu. +A že bych tě opil?+ Napadne ho další uličnický kousek. Opilý Inoran, to musí mít! Jen co to do sebe kopnou, dolije mu znovu sám.
"Na princův skvělý proslov a jeho velký den!" Vymyslí toho hodně. Na princův dlouhý život, na jeho obratnou řeč, na jeho matku a otce a nebesa a kde co...!
Když se Sena už nemusí klanět a sál znovu ožije ruchem, býval by se podíval zpět k trůnu a prostě tam stál jako solný sloup. Naštěstí má Hyda, který mu připomene, že kolem existuje také nějaký děj a ne jen princovy oči a společně s ním vykročí k jejich malému stolku. Odsud na prince moc nevidí, ale za to na sobě zřetelně cítí oči té dívky vedle nich. Ani za nic se tam nepodívá! Nestojí jim za to a oni dva mají svou hrdost! Stočí oči k Hydově tváři a začervená se. Sáhne po misce a konečně si vzpomene na svou výchovu, takže když si bere jídlo, drží bradu vysoko, jeho pohyby jsou elegantní a rukáv neukáže ani kousíček kůže na zápěstí. Po jeho dalších slovech s kažením proslovů se musí rozesmát s dlaní před ústy a jemně do něj drcne loktem.
"Není vůbec ošklivý a nevypadá ani protivný." Sdělí mu svůj dojem, který Hyde samozřejmě dávno zná.
"Ty o mě nepochybuješ nikdy." Hlesne vděčně a protočí mezi prsty amulet, aby ho Hyde spatřil.
"Třeba jsi to zařídil ty." Věří v jeho moc.
Gackt by se měl okamžitě vydat ke svému místu, ale nejde to. Něco silnějšího vede jeho kroky, když se ocitne asi uprostřed sálu, kde se ležérně opře bokem o sloup a velmi "náhodou" otočí modravý pohled ke stolku konkubín. Hyde se dívá přímo na něj a on před ním neucukne. Chce se alespoň podívat, musí se alespoň podívat. Naposled, než ho zavřou za ty zdi. Věnuje mu decentní úsměv, ale nakloní hlavu k rameni, když ho Hyde začne provokovat tím soustem. +Ty malá potvoro...+ Pomyslí si pobaveně a aby mu to celé oplatil, zajede si dlaní pod lem kimona na hrudi a mimoděk kus poodhalí. Pak se usměje o to víc a vykročí ke svému místu. Senovi tohle celé nemohlo ujít a obdivuje Hydovu odvahu. Co kdyby je někdo spatřil? Stočí k němu rozverný pohled, zatímco jí.
"Ten se ti líbí?" Šeptne a v hlavě se mu otáčí kolečka, jak předběhnout tu holku. Musí jednat, prince může vidět párkrát v roce. Nakonec položí dlaň na Hydovo předloktí.
"Myslím, že je mi z únavy nevolno. Půjdu na chvilku na čerstvý vzduch. Hned budu zpět." Řekne mu svou jasnou výmluvu hlasitě pro uši ostatních a elegantně se zvedne. Nemůže jít sám, ale doprovod může princ poslat pryč... pokud pochopí... Mrkne na Hyda a vykročí odvážně sálem dost blízko okolo princova místa. Nedívá se nikam, jen před sebe až do okamžiku, kdy ho míjí a jako by nějaká vyšší moc zvedla princovy oči, v tu chvíli zvedne řasy i Sena a na pár vteřin si je podrží, usměje se a pak jako by nic pokračuje ven. Viděl ho a teď je to na něm. Jakmile je venku v zahradě, je to už jen palácová stráž, hodně keříků a jeho garde. Ohlédne se přes rameno, ze sálu vycházejí lidé a zase vcházejí dovnitř a žádný princ. Je čím dál tím víc bez sebe. Co mu chce říct? A co když nepřijde? Přešlapuje sem a tam, vytáhne z obi vějíř a začne se ovívat. Omdlí a únavou to nebude. Třeba nemůže odejít od stolu? Třeba může a nechce? Kruci... Co by měl dělat? Měl by sedět tamhle? Stát tamhle? Volnou dlaní si upravuje vlasy a co chvíli očima hlídá vchod.

Hyde, Inoran, Aki, Toshiya

Toshiya tiše sykne, když schytá jednu do zad. Nebýt to žena jejího věku, asi jí jedu střelí. Copak si to k němě někdo může dovolit? No, očividně může a on s tím nemůže nic dělat. Příšerné.
"Vidím, i ty." Odtuší a vlastně s ním trochu soucítí, tohle by doma prostě nechtěl.
"Upřímně, divím se, že se jí ještě nestala nehoda." Prohodí s nádechem ironie ale zas tak zle to nemyslí. Jen si mne místo v zádech, kam dostal taky. A pak přijde rýpání a zpraží Gackta pohledem.
"Tsech, neboj se, o podobné věci se umím postarat. Ožením se až budu chtít. Když to ty neumíš, máš celkem problém." Odtuší klidně a v očích se mu ledově blýskne. Není to tak úplně pravda ale rozhodně se tak může alespoň tvářit.
"A vybrat si taky umím sám." Bože, ten ho začíná štvát.
"Z druhé strany, když tě tak pozoruji, aspoň zbude víc na mě. Hezký lov." Ucedí ledově a v podstatě se mu  vysměje. +Budeš to mít ještě těžké.+ Baví se nad tím v duchu ještě dobrých pět minut, než se i on věnuje jídlu a pak může klidně a spokojeně zmizet. Už bylo na čase, i když rozhovor s Gacktem ho bavil. Konečně někdo, kdo neuteče po první větě.

"Když jsi unavený nedáváš pozor. Takže buď zvládnut ty tvoje vtípky nebo tě budu budit. Moc dobrý výběr nemám." Pokrčí krátce rameny Ino tváří se zaujatě svým jídlem, koutky mu však zůstanou nahoře a nechce se jim vůbec dolů. Překvapeně se na něj otočí, když zvedá pohár a zatím mu to přijde milé. Už by měl vědět, že to není jen tak ale ve své vlastní naivitě si dá první a klidně hned druhý.
"Trochu zpomal, rád bych se taky najedl." Pokusí se zastavit další pohár ale je to marné. Tohle tempo za chvíli určitě nevydrží a měl by si dávat pozor. Jenže společně s Rickem pijí i všichni kolem. Jak se zdá, nikdo si nedovolí připít na princovo, kde co. Začíná mu to pití dost dobře stoupat do hlavy a sem tam se mu podaří přispět něčím do všeobecné diskuze ale o chvíli je těch slov čím dál míň. +Tohle nedopadne dobře. Nejvyšší čas se ztratit.+ Proběhne mu hlavou. Všimne si někdo, když zmizí o chvilku dřív? Možná ne. Konečně do sebe nasouká i poslední sousto, které měl v misce.
"Tohle děláš schválně?" Šeptne k němu tiše a už mu z druhé strany někdo zase dolívá. Poposune kalíšek kousek dál od sebe a snaží se tvářit úplně nenápadně. Tak právě dokonale selhal, protože má pocit, že nebude už ani schopný vstát. Nakonec mu vnutí ještě další dva a on se tiše omluví a vstane. Naštěstí už všude panuje veselí, takže si ho pravděpodobně nikdo ani nevšimne. Trochu nabourá do jednoho z mužů, který právě prochází kolem a hluboce mu ukloní s omluvou. Konečně se mu podaří dostat ze sálu a opře se zády o zeď, aby to celé mohl rozdýchat.
"Počkej na hodině. Dám ti přečíst celou historii paláce a vypsat důležité roky." Mumlá si pro sebe a usmívá se na ty, kteří jdou okolo, aby ho nikdo nepodezříval v jakém stavu je. Pořád se někdo trousím tam a zpátky. Ještě by viděli, jak se motá a to by byla ostuda. Vždycky si počká na okamžik, kdy nikdo nejde a zase se trochu poposune. Takhle bude rád, když tam dojde do rána. Sám sobě se zasměje. +Nechal jsem se opít žákem. Skvělá práce, sensei.+

"Princ se opravdu povedl, vůbec se nedivím, že se ti líbí. Je celý otec." Vzpomene si na pár chvil, které trávil s císařem. Je vidět, že na to vzpomíná rád. A pak stočí očka na Senu a upřímně se usměje.
"Řeknu ti to klidně stokrát, že jsi jedinečný a okouzlující. Vždycky budeš." Ujistí ho naprosto vážně a shlédne na amulet. Vezme jej kousek od klínů za dlaně, aby to nikdo vidět nemohl a obemkne mu je kolem amuletu.
"Vložil jsem do něj všechnu svou naději a přání, aby jsi měl krásný život, Sena-chan. Dokážeš všechno, pokud budeš chtít." Propustí jeho ruce, když se znovu rozhlédne po sále a je zase u Gackta a dostane se mu odpovědi, kterou by nečekal a měl, už jen z toho, co mu sálá z očí. Pomalu klesne těmi svými na jeho gesto, kterým ho donutí smyslně si přejet špičkou jazyka po horním rtu.
"Líbí. Očividně se nebojí a pro to já mám slabost." Povzdechne si nahlas a prudce se na něj otočí, když mu oznámí, že odchází. V jeho ocelovém pohledu se okamžitě mihne pochopení.
"Hai, samozřejmě. Dávej na sebe pozor." Zahraje mistrovsky starost o něj a oplatí mu mrknutí zpátky. Rty naznačí jen něco jako hodně štěstí. Má pocit, že Sena pochybuje o své moci ale Hyde vůbec ne. Celou tu situaci pozoruje a čeká jen na okamžik, kdy se princ zvedne a...ono se to stane. +Jak kdybych to neříkal.+ Nechá je svému vlastnímu osudu. Teď trochu lituje, že ho něco podobného nenapadlo dřív. Ne, že by nebyl poslušný ale co oči nevidí. A zase se snaží očima najít provokatéra, jestli se kouká nebo ne. Jakmile tuší jeho pohled sáhne o květině, která zdobí stůl a vetkne si ji do vlasů, když nechává dlaně klesnout dotkne se své odhalení šíje a konečky prstů sjede i po lemu kimona a klidně ji uloží do svého klína, kam přes nízký stůl není vidět. Mírně pootevře rty a nechá ramena se víc zvednout, aby bylo jasné, jak moc hluboký ten nádech byl.

Aki zrovna poslouchá rozhovor jeho nejbližší rodiny a oči mu pořád ujíždí k Senovi. Nemůže si prostě pomoct a několikrát je napomenut matkou, že se chová nepřístojně. Naštěstí ona to zatím spíš přisuzuje neokoukanosti jeho darů, než něčemu hlubšímu. Naštěstí nejsou její výtky nikým vyslechnuty. Jenže mu neujde, jak se Sena zvedne a pak se podívá přesně ve chvíli, kdy prochází kolem. A najednou ví, co chce za další vteřinu udělat.
"Omluvte mě na chvíli." Prohodí zdvořile, když se zvedne od stolu za doprovodu nechápavých pohledů. Ale je přece princ, tak se ho nikdo na nic neptá. Snaží se kráčet klidně ale v duchu se modlí, aby to nebylo tak daleko a on ho pak nehledal. Nebudou mít na sebe asi tolik času. Z jedné strany ho to mrzí ale z té druhé se děsí, až budou opravdu sami. Nedokáže ale přemýšlet nad tím, jak se bude později chovat, jen jde za jasným cílem a jakmile ho spatří v zahradě, zastaví se uprostřed kroku. Za sebou má svůj doprovod, který po většinu času nevnímá, teď ho hrozně rozčiluje.
"Chci chvíli relaxovat." Vysloví nepřímý rozkaz, že ho mají nechat o samotě.+Teď už jen garde.+ Začíná být trochu vyděšený ale stačí další pohled, aby se ve vteřině rozhodl. Po cestě z jednoho keříku utrhne květ a zatím ho schová v dlani, když si složí ruce za zády.
"Rád bych si dopřál chvíli se svým dárkem." Prohodí směrem k doprovodu s hrdým podtónem,  který nesnese žádné námitky ale jakmile osamí jeho pohled výrazem změkne.
"Ahoj." Vydoluje ze sebe s trochu nesmělým pousmáním a už je to zase ten šestnáctiletý Aki, který skáče přes hradby, když na něj někdo vybafne.
"Jak se jmenuješ?" Zeptá se jej jako první, když se odhodlá k dalším slovům a po očku si prohlíží. Prostě z něj ty oči nespustí.
"Nemám pro tebe ani nic na uvítanou." Pokrčí krátce rameny a opravdu se snaží nečervenat. Teď děkuje za roky tréninku.
"Ale..." Rozplete ruce za zády a vloží mu kvítek za pásek kimona.
"Teda, pokud se ti líbí." Sleduje své prsty, jak se pomalu oddalují od jeho tělo a nejradši by je tam už nechal. Jenže taky má strach, že když se ho dotkne,tak se prostě rozplyne.
"Projdeme se kousek?" Nadhodí a podaří se mu vyseknout celkem elegantní pokynutí paží směrem k zahradě.

Sena, Ricko, Gackt

Ricko vůbec nečekal, že by se k němu mohlo připojit osazenstvo celého stolu, ale zdá se, že mnohým se to zalíbilo. Brzy už se tu pije jako o závod, začíná být veselo a uvolněná atmosféra a jemu se líbí, jak rádi lidé na Akiho pijí. Důvody už nevymýšlí jenom on a jsou čím dál absurdnější, jak některé slabší kusy začínají odpadat pod stůl.
"Cože?" Nakloní se ramenem k Inoranovi blíž, když je nařčen, že mu nepravosti provádí úmyslně. Kdo by ho mohl vinit, když se všichni tak dobře baví? Inoran začíná mít roztomile zčervenalé tváře a trošku krvavé oči a vůbec by se tak všeobecně dal nacpat do balíčku s nápisem Čirá roztomilost.
"Jenom jsem si říkal, že se málo bavíš, sensei, a že by ti prospělo se trochu odvázat." Mrkne na něj, ale to už se Ino pokouší vstát a i když si nejspíš myslí, že to vypadá normálně, Ricko má pocit, že přepadne obličejem do stolu. Ohlédne se přes rameno, když ho provází očima a pak se musí pro sebe rozesmát. Radši se půjde podívat, jestli nezvrací do křoví. Jak se v člověku rozpohybuje krev, opilost se většinou ještě zhorší. Sám nejde úplně jistě, ale pít umí, takže je na tom mnohem líp. Nedá mu moc práce ho najít, jak se opírá o sloup.
"Počkej, sensei! Nechceš doprovodit?!" Zavolá na něj a jak přelétne očima po zahradě, uvidí i spěchajícího Akiho. Výborně, ten teď hlídat nepotřebuje. Zazubí se a dojde Inorana.
"Nechceš se opřít? Kde máš ložnici?" Řehní se dál.
Gackt u svého stolu časem začne litovat faktu, že Toshiya není poblíž. Rozhodně do něj nerýpal proto, že by ho upřímně neměl rád, vlastně mu jeho poznámky přišly velmi inteligentní a práce dost náročná, jen on by u ní asi umřel nudou. Potřeboval akci a adrenalin a toho nad abakusem a papírem moc nebylo. Býval by se s ním ale bavil líp, než se společníky, které dnes nafasoval. Prince má jen malý kousek od sebe a jeho bystrým očím neujde, že růžové poupátko prošlo kolem a vzápětí - tedy skoro vzápětí - na to se zvedá i princ. Rande v zahradě...? Pousměje se, zatímco diskrétně dělá, že to poznat nebylo a moc dobře ví, že poupátčino garde osamělo. Musí se u stolu předklonit a trochu pátrat očima, aby na něj dohlédl. Přesně v okamžiku toho gesta s květinou. To další mohl být jen obyčejný povzdech, ale taky si tam mohl krátit chvíli po svém. Jak se k němu má dostat a nenechat se u toho popravit? Navíc princ odešel, aby si vyptal svolení s ním mluvit. Nakonec se zvedne, projde sálem do postranní části, kde je boční vstup do zahrady a papírová stěna. Posadí se na dřevný ochoz venku a opře se ramenem o dřevěnou podpěrnou tyč tak, aby zevnitř byla vidět jeho silueta. Pokud by se ta kráska posadila z druhé strany zevnitř, mohli by spolu mluvit a zároveň... by nebyli spolu... Neuvidí na něj, ale uslyší ho.
Sena si všimne včas, když se princ objeví ve vstupu do sálu, srazí vějíř k sobě, schová ho a honem předstírá, že se dívá na hvězdy nebo něco podobně sofistikovaného. Jestli půjde na druhou stranu, tak ten záhon růží vytrhá ručně i přes trny. A pak se za ním ozve princův hlas a ten požadavek. Jemně se zachvěje, otočí modré oči jeho směrem a všechno uvnitř něj hrozí okamžitou explozí. Nasadí si trochu plaché pousmání a v okamžení jsou dočista sami. Však jsou na každém rohu stráže a s ním garde nepotřebuje. V ložnici taky nebudou. Ahoj? To je tak roztomilé, že se z toho Senovi rozklepou kolena.
"Ahoj." Hlesne v odpověď po jeho způsobu a uculí se víc, zatímco si ho prohlíží a není schopný uhlídat si hodnotící pohled. Měl by se uklánět na zem a pronášet vzletné věty a řekl mu... Ahoj! Hyde by se plácl do čela. Nebo taky ne.
"Sena, můj princi." Odpoví, zatímco otrhává listy blízkého keře a tvoří z nich nervózní kašičku. Oči má ale stále upřené do jeho tváře.
"Máš na uvítanou sebe." Řekne pohotově, ale takhle to úplně nemyslel. Myslel jeho milou pozornost a tohle znělo výrazně odvážněji. Teď se v duchu plácá do čela sám a vidí Hyda, jak se od srdce směje, až mu to bude vyprávět. Princovy ruce se pohnou směrem k němu, on těmi svými klesne podél těla, když pustí listí a udiveně sleduje květinu za obi. On snad chce, aby umřel na rozpuštění. Tihle muži byli draví, agresivní, cílevědomí a on...? A ještě se ho ptá, jestli se mu líbí? Měl by mu ji omlátit o tvář, kdyby řekl ne.
"Je krásná." Hlesne, zatímco si jí prohlíží a dotkne se jí konečky prstů. Přísahal by, že zřetelně cítil vibrace jeho dlaně, když byla tak blízko. A pak mu princ navrhne, že by se trochu prošli. A bingo!!! Přikývne a zařadí se po jeho bok, zatímco klopí oči do země a tvoří drobné, elegantní krůčky. Ne, že by to v těchto pantoflích šlo líp!
"Vím, že ode mě čekáš něco jiného, než ticho, ale připravuješ mě o slova, veličenstvo." Rozhodne se nakonec pro upřímnost. Hyde s ní došel nejdál.