Die x Reita - Takže mě chceš sbalit? - část 2.

(Dieho byt, stadion)

Reita

Ani hudba nedokáže odrovnat Reitovy uši natolik, aby Die neslyšel. Tohle přesně chtěl a povedlo se. Die si možná nemyslel, že se nechá strhnout a prostě to udělá. Nechal se ulovit ale to neznamená, že bude dělat přesně to, co chce. On si prostě umí postavit hlavu a teď mu to klidně dokázal. Sám se snaží odolávat s každým přírazem, aby svoje tempo nezrychlil. Tohle odhodlání mu ale nevydrží příliš dlouho a začne si jej divoce brát. U toho sténá na celou kuchyň a přivírá víčka pod dotekem ve svých vlasech. Bože, ať mu je klidně vyškube, jen tohle nikdy nekončí. To je tak to jediné, co si zvládá v duchu přát. Dokonale zapomíná na čas i na to, co je ještě před zápasem čeká. Nedokáže ovládnout sebe ani svůj hlas. Všechno v něm křičí, aby to ještě víc zrychlil, aby už konečně došel k vyvrcholení a zároveň se ho snaží všemožně oddálit. Je to ale marný boj. Předem prohraný, vzhledem k tomu, jak se k němu Die tiskne a jak sténá. Příště to vypne, ať z toho sousedka taky něco má. Tohle je snad škoda nechávat si pro sebe. Jindy by se nejspíš zarazil, nad čím to přemýšlí ale ne dnes. Ví, že už to déle nevydrží. Pomalu není schopný se ani udržet na nohou a je jisté, že tu sprchu bude potřebovat znovu, jak moc energie ho to celé stojí. A pak si dají nejspíš druhé kolo, na nic jiného už nedokáže myslet. Tohle bude jeho osobní prokletí a už teď ví, že bez něj bude hrozně trpět. Protože tohle pro něj není jen jednorázová záležitost a může se jen modlit, že pro Die taky ne  ale po dnešním ránu...Tak beznadějně to nevypadá. S posledními prudšími přírazy pustí jeho pravý bok a zamíří rukou přímo do klína, aby ho přinutil zasténat naposledy zároveň s ním.
"Ty jsi to začal...." Vyrazí ze sebe trhaně.
"Ale já to dokončím." Vydechne naposledy, když ucítí povědomé cukání ve své dlani a jen to a poslední prudký příraz mu stačí, aby dohnal i sebe k vrcholu. Pustí jeho boky, aby se zapřel o hranu linky a silně ji sevřel, když konečně dozní i poslední vlna neskutečného orgasmu a zapře se čelem o jeho záda mezi lopatkami.
"Do hajzlu." Uchechtne se pro sebe naprosto spokojeně.
"Myslím, že na tohle ani pořádný nářez nestačil." Vydechne podruhé ale je pořád slyšet, jak se snaží popadnout dech. Pomalu z něj vystoupí a pomůže mu se otočit čelem k němu, než se k němu natiskne a uzme si jeho rty v dlouhém polibku. Po tom všem má sice pocit, že se nutně musí udusit ale odpustit si to nedokázal. Jednou paží jej objímá kolem pasu a dlaní té druhé jemně mne jeho stehno.
"Takovou vichřici si nechám líbit ale nevím. Říkal jsi, že nemáš rád rychlovky." Usměje se jiskrnýma očima a znovu jej líbne tentokrát krátce a popotáhne si jeho spodní ret.
"Možná je konečně vezmeš na milost, stejně jako mě." Podívá se mu upřeně do očí, když se mírně nakloní, otírajíc se tváří o jeho a probojuje se skrze dlouhé prameny.
"Já jsem ti totiž úplně propadl ale ne dnes ani včera. I když se to s každou minutou stupňuje." Zavrní mu do ouška, než se skloní a políbí jej na tvář.
"Měl by sis pospíšit, jinak to nestihneme. Dám si sprchu s tebou a pak se stavím ve zkušebně, mám tam náhradní oblečení a je to po cestě." Navrhne mu možné řešení, když už ho zaměstnal, než bylo původně v plánu.

Die

Je to neskuteční jízda, má jeho hlasu plné uši a mezi nimi by se nenašel snad ani malý kousíček místa. Jejich tempo je doopravdy šílené, ale nemají čas. A i kdyby měli, zrovna teď se to takhle Diemu líbí nejvíc. Trvalo mu to, nechat se k tomu strhnout a pustit si do hlavy, že oni dva by mohli mít ještě nějaké pokračování, ale teď, když už se nechal, neexistovalo nic, co by si odepřel. Brzy ucítí Reitovu dlaň i v klíně a upřímně ji tam uvítá. Ne snad proto, že by už chtěl být, ale i jeho předním místům se stýská po pozornosti a dotecích. Ve tváři mu vykrystalizuje úsměv, oči má pevně zavřené a nějakým zázrakem přijde k vrcholu v podstatě ve stejný okamžik jako jeho milenec. Celé tělo se mu několikrát silně napne v jakési slastné křeči, zatímco se snaží pochytat co nejvíc dokonalých erupcí, než se konečně plně uvolní a povolí i svoje nitro. Spustí svou dlaň z jeho vlasů a oběma rukama se pevně chytí linky.
"Uf..." Vydá ze sebe uříceně a musí se pořádně vydýchat. Vlasy se mu lepí na záda mokrá potem.
"Můžeme se po cestě bavit přiřazováním našich skladeb k tomuhle sexu..." Prohodí. Pár tipů by měl. Rei ho začne otáčet čelem k sobě, chce se mazlit, podle očekávání. Oplatí mu to políbení a pak nad ním protočí očima. Musel by přiznat, že se mýlil a že tahle byla po čertech dobrá, ale vůbec mu to nejde přes jazyk. Stejně už to na něj Reita ví, tohle bylo opravdu poznat. Při Reitových slovech o milosti se mu dlouze dívá do očí, mlčí, snaží se vymyslet cokoliv, co by mu řekl. Třeba jestli mu bude dělat otroka, když si ho nechá? Měkne, pořád víc a víc. A pak mu Rei začne šeptat do ouška, jak moc mu propadl a jak dlouho už se mu Die líbí. +Krucinál přestaň s tím...+ Napomene ho v duchu. Co má dělat, vzít s ho s sebou do studia a na tiskovku, říct pánové přivítejte Dir en Gaze? Proč musí být tak nesnesitelně upřímný a dobrosrdečný? Překvapeně zamrká, když mu Rei naordinuje, jak to teď proběhne. Chce jet společně, samozřejmě. Die byl velký kluk, chtěl ho vypakovat napřed a dát si s ním sraz před arénou. +Pojedeme za ručičky?+
"Dobře." Asi po milionté říká něco úplně jiného, než si naplánoval. Ve sprše ho musí plácat přes ruce co chvíli, jinak by o ten zápas přišli, ale neubrání se, aby si sám nepohrál s mýdlem na jeho hrudi. Vykašle se na makeup i zdlouhavé oblékání, prostě na sebe narazí džíny, vyšší kotníčkové boty a bílé tričko, na hlavu si posadí baseballovou čepici svého týmu, dlouhé vlasy v culíku protáhne skrz zapínání kšiltovky a na oči si narazí brýle. Tak. Ve skříni najde ještě šálu týmu, pověsí ji na krk Reitovi a můžou vyrazit.
"Veď mě..." Prohodí, když společně sbíhají schody do metra. Je to rychlejší, než jet čímkoliv po povrchu. Jaká je fajnovka, tak tohle mu nevadí a řídit nic nehodlá, chce si tam dát samozřejmě pivo!

Reita

Jen se trochu zazubí, když vidí Dieho výraz. Začíná mít pocit, že ho opravdu dostává a je u toho roztomilý. Moc dobře vidí, jak nad tím vším přemýšlí ale ze své náruče ho jen tak nepustí.
"Pořád čekám, kdy přijde nějaké poznámka." Uchechtne se krátce, než ho hezky vezme za zadek a opravdu důkladně políbí. Pak se donutí od něj odtrhnout a dostat do té sprchy. Po tom, co se tu dělo před chvíli rozhodně musí. Za chvíli s takovou nebude potřebovat ani tu posilovnu. +Stačí jen jedna skvělá rychlovka. Připrav se, právě jsem prodal permanentku do fitka.+ Pomyslí si pobaveně. Sprcha je zkouška jeho odolnosti. Vidět Dieho tělo, jak po něm stékají kapky vody, je něco na něj. Ale musí se krotit, to plácání přes ruce je jasná známka, že teď je vážně na řadě ten zápas. Ne, že by to pořád nezkoušel. Užívá si doteky na svém hrudníku a u toho skoro spokojeně vrní, jak se mu líbí. Všechno hezké ale jednou končí a ještě přede dveřmi bytu si ho za ramena přitáhne k sobě a políbí na tvář.
"Sluší ti to." Venku už tak přímočarý být nemůže. Nikdy neví, kdo by je mohl vidět. Dost na tom, že by se mohli dočkat společné fotky, což mu ani nedochází. Ani ho nenapadne, jak by to celé vysvětloval klukům. Je překvapený, když si Die vybral metro ale není to nic, co by mu vadilo, i když má raději své auto.
"Dobře, tak se drž." Zasměje se krátce, když ho vezme za zápěstí a začne protahovat skrze davy a razit jim cestu, než se konečně dostanou na správnou trasu. Neodpustí si mu sdělovat své vlastní postřehy na všechny kolem a u toho se očividně náramně baví. Občas neopomene zhodnotit styl oblečení nebo jednotlivé kousky. Po pár zastávkách na něj kývne, aby vystoupili a venku zamíří rovnou k vysoké budově, kde mají zkušebnu. Je rád, že si tam opravdu pár kousků nechal. Před ní se ale zarazí a přemýšlí, jaká je pravděpodobnost, že by tam mohli někoho potkat. Kruci, co má teď dělat. Poslední, co by si přál, je myšlenka Die, že by se za něj třeba styděl. Vůbec se mu ho nechce tady nechávat. Bude to sice jen chvilka, než si převlékne prádlo, kalhoty a triko ale....
"Za moment jsem zpátky. Jsi moc sexy na to, aby tě někdo přehlédl."  Broukne tiše a s úsměvem vyrazí k budově. Vážně spěchá, málem se u toho přerazí ale když vychází má na sobě černé triko s bílým potiskem, dost volné a sahající pod zadek. K tomu bílé volné kalhoty, široké, jak to má rád a na hlavě černou kšiltovku.
"Jsem připraven na všechno." Zahlásí skoro hrdě s jasným blýsknutím v očích, čímž je patrné, co všechno má na mysli.
"Stihneme ještě koupit kafe na cestu, než pojede další metro." Kývne hlavou k malé kavárně na rohu, jestli bude chtít a pak už skutečně zase zalezou do podzemí a pokračují o pár zastávek dál. Stíhají jen tak tak a stadion už se plní. Rei vypadá nadšeně, protože už se mu dlouho nepodařilo dostat na zápas. Při čekání ve frontě ale někoho zmerčí a v tu chvíli je od Die na deset kroků a tváří se, že si ho vůbec nevšiml. To už na něj mává Tora. Kruci, nevidělo ho týdny a teď ho tady potká, to je jak naschvál!
"Rei, jdeš s námi? Kde máš místo?" Dá se s ním do řeči. Rei se usměje a poškrábe se rozpačitě ve vlasech pod kšiltovkou.
"No tak se přiznej, že tu máš rande." Rýpne si do něj Tora a u toho se královsky baví, za to Reie trochu přechází humor.
"No, totiž..." Pokusí se to nějak mluvit a hlavně se nechce ohlížet přes rameno.
"Blond? No tááák povídej." Tora si prostě nedá pokoj a jen tak ho pustit očividně nechce.
"Noo, tak na půl. Těžko říct, jestli přijde..Hlavně neskutečně dlouhé nohy." No co, pochlubit se může, jen nebude zmiňovat detaily. U toho se zubí a v očích mu spokojeně svítí, před nimi má totiž Die a nikoho jiného.
"Tak počkáme a uvidíme, když tak nebudeme rušit, i když možná jo a s radostí."+Ne, už běžte krucinál.+ Snaží se je Rei vypakovat alespoň v hlavě.

Die

V metru se oba tváří jako dva kamarádi, Die sedí s koleny od sebe a rukama založenýma na hrudi a zdařile přehlíží všechny pohledy okolních děvčat. Zdatně mu v tom pomáhají sluneční brýle. Škodolibost vůči okolí a jeho outfitům očividně sdílejí, takže si tím ukrátí dlouhou chvíli a brzy se ocitnou před Reitovou budovou.
"Už vím, kam ti budu posílat zlé anonymní dopisy..." Prohodí s širokým úsměvem výstavní řádky bílých zubů, zatímco se zaklání a sleduje okna před sebou. Hnízdo plné konkurence, podívejte, kdo je tady! Původně si to opravdu chtěl nakráčet dovnitř, ale Reita má pravdu. Není to vůbec dobrý nápad. Dokonce to umí říct tak pěkně, že to Die spíš potěší, věnuje mu úsměv a zajde o budovu dál, kde si v postranní uličce v klidu zapálí. Mentolky to pojistí a můžou pokračovat. Kafe uvítá taky, takže se v kavárně opravdu staví. Je to nějaká nic neříkající značka, ale mají ho fakt dobré, asi se sem vrátí. V tlačenici u vchodu ho ještě oba dva popíjejí, fronta se moc nehýbe, ale už jsou u své brány a ještě je čas. Z ničeho nic od něj však Reita vystřelí davem do strany a on se po něm zmateně ohlédne. Tváří se jako by vůbec nepřišli spolu a Die si zděšeně uvědomí, že lístky mu dal oba dva doma do klína. Má je u sebe. Trvá další dvě minuty, než se kolem Reity shlukne menší parta kluků a tvář Tory samozřejmě pozná i on, i když se nijak zvlášť neznají. Pro sebe se uculí a skloní hlavu, ale jak se teď dostane dovnitř, to fakt netuší. Lístky jsou v Reitově kapse na zadku, když mu tam sáhne, ještě ho někdo obviní, že krade. Nestojí tak daleko od nich, aby neslyšel, co si povídají a musí vyprsknout a zakrýt si dlaní ústa, když dojde na barvu vlasů i nohy. Sranda končí, když jsou skoro na řadě a on netuší, jak se k nim připlést a získat ten kus papírku. Nakonec se začne blížit z boku, pootočený bokem a zády upíjí kafe s kšiltovkou v obličeji a brýlemi na tváři a v nestřežený okamžik do něj jemně strčí a za zády nastaví dlaň. +Jestli ti to nedojde, tak tě roztrhnu.+ Pomyslí si, ale lístek ucítí a zase propluje davem víc dopředu, aby prošel bránou. Musí se hrozně smát. Zastaví se pro pivo, bohužel teď nemůže vzít i jemu a když se s ním vrací, všimne si, že Rei je u svého místa, ale kluci nad ním postávají v uličce, baví se a smějí a ukazují jen malinký kousek od nich. To jako sedí tam? Hlava se mu z toho málem uvaří, o ten zápas ani omylem nepřijde! Nakonec nasadí ten nejnenucenější výraz ve tváři, když projde uličkou k sedačce po Reitově boku, zastaví se u ní a podívá se do tváře překvapenému Torovi, který zdá se okamžitě ví, kdo přišel. Die se podívá na lístek, pak na Reitu, zase na lístek a pronese.
"U vás je rozdávali taky? To proto jsou všechny u sebe?" Nakloní se i k Torovi.
"A u vás? Kolik se nás tady ještě sejde..." Vymyslí to jediné, co ho napadne, zatímco někdo z partičky vrtí hlavou, že u nich ne. Pak se podívá na Reitu a cvrnkne ho do nosu, když se medově usměje.
"Zkus mě nepokecat, až budeš jíst." Pronese v duchu klasického popichování a okázale pohodí vlasy, když na něj kluci hledí jako na ducha.

Reita

Vážně netuší, jak se z toho vyvlíknout. Tora vypadá nadšený, že ho tu potkal a k tomu budou sedět asi dost blízko u sebe. Jindy by byl fakt rád ale dneska si chtěl užít zápas s Diem a to si teď prostě dovolit nemůže.+Kamaráde, ty máš fakt šestý smysl, kdy se objevit.+ Najednou za sebou ale ucítí cizí tělo a v první vteřina se chtěl otočit a zjistit, kdo se na něj lepí, než ucítí Dieho parfém. Poznal by ho všude. Stačil mu jen jeden den a má ho plnou hlavu. Naštěstí si dneska fakt nestojí na vedení a uvědomí si, koho hřejí lístky v kapse. Je mu vděčný, že to dokázal tak vyřešit. Podstrčí mu jeden a u toho se snaží pálkovat otázky Tory o tom, kde ji má.
"To víš, asi nejsem v kurzu už." Dobírá si Rei sám sebe ale sune se s kluky frontou až se dostanou dovnitř a pak protlačí i k místům. No jistě, mají je hned kousek od nich a on se neubrání úšklebku zády k nim.
"Nebuď smutný, my ti budeme dělat společnost. Pak si zajdeš do baru a někoho sbalíš." Vezme ho Tora přátelsky kolem ramen a mrkne na něj.
"Můžeme jít klidně s tebou, jestli chceš." Plánuje Reitovi večer a posílá jednoho z jeho kumpánů pro pivo. Rei se nenápadně ohlíží, aby zjistil, kde je Die. Kruci, tohle měl být jejich zápas a on měl připravených několik poznámek, které si teď rozhodně bude muset odpustit. A pak se za nimi ozve Dieho hlas a Rei se usměje, když nemá ničí pozornost. Tohle se mu bude stávat asi už vždycky.
"Sraz rockerů. Skvěle. Doufám, že dorazí i Toshiya a dostane míčkem po hlavě." Pustí se do debaty Rei a dloubne ramenem do Tory, aby nekoukal na Die jak na ducha.
"No co, s tím už asi nic neudělám. Tak si to prostě užijem." Pokrčí nakonec rameny, že pro něj je momentálně nějaké dobírání a rýpání úplně mimo.
"Hele Rei, říkal jsi dlouhé nohy..." Ozve se Tora se smíchem.
"Tohle Die celkem splňuje, třeba z toho rande něco bude." Rei se zatím lehce ožene po Dieho ruce a jeho prstech, které už zase jeho nos nenechají na pokoji. V očích se mu blýskne.
"Nohy má luxusní ale tu pusu bych musel něčím zacpat. Někdo nějaký nápad?" Zeptá se všech se smíchem ale u toho nepřestává koukat Diemu do očí a koutky se mu mírně zvedne. No, on by si dokázal pár věcí představit a všechny se točí kolem událostí u linky. Kruci, tohle bude hodně těžký zápas. Mezitím už má v ruce pivo.
"Neboj, dám si pozor, aby to bylo minimálně stylové pokecání. Ale být tebou, tak tu bradu moc nahoru nedávám, ať moc nevyčníváš. S boulí na čele by se zástupy obdivovatelů rapidně snížily." Musí si ještě rýpnout, než se usadí a za chvíli mu za krkem přistane i nějaký popcorn.
"Hej, nemám munici. Podrž mi to." Vrazí mu svoje pivo, než přeskočí sedačky a ukradne jim jejich popcorn a zase je jedním skokem u něj.
"Budu jím krmit nepřítele." Zahlásí dozadu a klidně ho Diemu na klín.
"Podívejte se na něj, jak málo stačí a obrátí se proti nám." Huláká Tora a Rei ho okomentuje zvednutým prostředníčkem.
"Kdo by tak odolal." Zamumlá si pro sebe, aby ho slyšel jen Die.
"S tou šálou bych měl taky nějaké plány. Později." Broukne, když se k němu nakloní  po záminkou popcornu a pak začne to pravé peklo, když zápas odstartuje. Jeho hlasivky půjdou ke dnu, to prostě ví. Připadá mu, že jsou najednou jedna banda. Jak jde o společné fandění, kluci se náramně baví s nimi. Hulákají, povykují, Rei pomalu skáče po sedačkách a pak se opravdu jeden míček zatoulá po prudké ráně až k nim. Rei má docela postřeh, takže vyskočí na sedačku a s krátkým povyskočením ho opravdu chytí.
"Je tvůj." Protočí ho mezi prsty ale zatím si ho nechává u sebe, protože by bylo asi hodně divné, kdyby mu ho teď dával. Z těch keců, už by se nejspíš nevymotal nikdy.  Mají za sebou tak polovinu zápasu, když všem dojde pivo.
"Skočím tam, pomůžeš mi?" Zeptá se v dobré náladě a vůbec si nevšimne pokukování ostatních."A pak mu to dojde.
"No co, chcete se s tím tahat snad vy a stát frontu?" Pozvedne obočí a odpovědí mu je sborové vrcení hlavou.

Die

Die nakloní hlavu mírně k rameni, když dojde na Toshiyu a ten míček. Smál by se, ale teda - tohle nebylo vůbec hezké.
"Nemá čas, klátí vašeho frontmana." Rýpne si zpátky aniž by tušil, jaká je to neskutečná pravda. Jen je viděl na oslavě poskytovat společný minirozhovor a ví, že je to zase Reitův nejlepší kamarád. Nejspíš... pokud to není tady tenhle, to taky někde četl. +No nazdar, ty budeš koukat na fotbal s námi?+ Zeptá se Tory v duchu. Ten se na něj dívá rozhořčeně, protože Ruček bude asi opěvovaný i mezi nimi díky Reitově reklamě. Tora to Diemu vrátí, když dojde na dlouhé nohy a rýpání, že by měl s Reitou něco mít. Asi si myslel, kdo ví, jak se ho dotkne a místo toho. Musí zkřivit rty, aby se nesmál a měří si je očima schovanýma za skly brýlí.
"Děti..." Odtuší a posadí se s nohou přes nohu, zatímco si oprašuje neviditelná smítka z trička a upíjí pivko. Našpulí rty, když dojde na zacpávání jeho pusy, ale mlčí. Kluci se mu za zády řehní a on se tváří, že je pod jeho úroveň na ně jakkoliv reagovat. Přes rameno mu přelétne kulička popcornu a to už se vážně mračí. Ohlédne se po klucích dozadu.
"Jestli na mě něco přistane, dostanete před arénou do zubů." Pohrozí jim a ne, nemá ruce jako blondýnka. A všichni do jednoho jsou menší. Tssss.... V ruce mu přistane Reitovo pivo a za chvíli už ho má vedle sebe i s tím popcornem. Vrátí mu pivo a spokojeně do kyblíku zaboří ruku. Kluci vzadu držkují a jsou okřikování okolesedícími, aby se chovali slušně. Die mírně natočí tvář k Reitovi, když mu konečně může něco tiše říct, aniž by je slyšeli. Kromě toho zápas začíná a je u toho dost kraválu a hudby.
"Hmm... zacpávat pusu... Rei-chan, nic nechceš vidět víc, než kdybych si klekl, přiznej si to." Potrápí ho slovně i představami a zase upře oči před sebe. On mu dá šálu! Jakmile se hra rozjede, vydrží mu elegance jen chvilku a pak už jsou jedna smečka. Když Reita vyskakuje na sedačku pro míček, se smíchem ho za kalhoty stahuje zase dolů, protože se to některým lidem vážně nelíbí, ale v duchu ho hřeje, že ho mají. Spokojeně se usmívá a brzy je přestávka. Už jsou zase na doslech.
"Cože? Vypadám jako vaše služka?" Odhodí si vlasy přes rameno a podívá se na něj jako by upadl z višně.
"Musím na záchod..." Prohodí místo toho, aby taky vstal a bez čekání vyrazí uličkou, aby to nebylo nápadné. Jakmile jsou nad tribunami uvnitř stadionu a všichni kluci dole, popadne ho za tričko a vede k toaletám, ne ke stánku. Je tam narváno, ale málo kdo chce do kabin. Strčí ho do jedné, ohlédne se přes rameno a se smíchem vstoupí za ním. Je tam sakra málo místa a příšerné prostředí. Vezme ho za výstřih.
"Mám začít mluvit nebo to uděláš preventivně?" Broukne a důsledně ho políbí. U toho mu ještě důsledněji strčí jazyk až do krku, než ho tam nechá tumpachového stát a vyjde z kabinky jako nic. Pozastaví se i u mušle a pak vyjde z toalety, aby se postavil do fronty. Po očku sleduje hodiny a počítá minuty, které bude Rei mimo.

Reita

Ještě asi pět minut se pochechtává tím Dieho vyhrožováním. On by si to dost dobře dokázal představit a věří tomu, že pokud by si fakt dobře rýpli, tak se to i stane. A pak přijde něco, co fakt nečekal. Die se jeho rýpnutí opravdu chytil vloží mu do hlavy představy, které už se z ní prostě nedostanou. Tiše si pro sebe zaúpí, opře se o sedačku a zakloní hlavu, aby se podíval do nebe. Skoro to vypadá, jakoby se tam někoho ptal, jestli to taky vidí a slyší. Naštěstí nemá moc prostoru to dál komentovat ale rozhodně si tu příležitost nenechá ujít. Die jeho prosbu okomentuje po svém a měl to čekal. Zazubí se zády k ostatním, když si najde vlastní způsob, jak se vypařit.
"Má nos pěkně nahoru co?" Rozesměje se Rei ale oči má přilepené na Dieho zadku, jak odchází.
"Za to my jsme rádi, že vidíme ten tvůj." Rýpne si Tora dobrácky a Rei mu to vrátí mávnutím rukou.
"Taky je to naposledy." Zamíří uličkou a už se rozhlíží, kde na něj Die čeká. Nadechne se, aby něco řekl ale už je tažen k záchodům a u toho se tváří jak největší vítěz na světě.
"Takže dojde na představy?" Neodpustí si poznámku a nechá se klidně strčit do kabinky.
"Nedám ti pokoj, dokud to neuvidím a je mi jedno, jak moc budeš křičet." Sykne tiše a narazí na jejich chvilku v kuchyni a co s ním všechno prováděl. Při polibku přirazí Die prudce k sobě a vzdychne si do jeho rtů. Tohle je neskutečné, co všechno s ním dokáže a pak...No to nemyslí vážně?
"Kam si myslíš..." Houkne po něm ale to už je pryč a nechá ho tam konsternovaně stát. Pomalu sklouzne očima ke svému klínu a dveře kabinky za sebou zabouchne, aby ho nebylo vidět, tohle musí prostě rozdýchat. Trvá mu to několik dlouhých minut, než nehrozí, že by na něm kdokoliv, cokoliv poznal a najde si ho ve frontě.
"Počkej, až budeme zase sami." Pohrozí mu a natiskne se na něj zezadu. Je tu tolik lidí, že to ani nikomu nemůže přijít divné. Krátce jej chytne za bok, než ho s trhnutím pošle proti svému klínu.
"Tohle ti jen tak nedaruju." Zavrní ještě provokativně a pak ho pustí, když se fronta poposune. Za chvíli už sebou nese dvě piva a v druhé ruce další popcorn. Míří společně s Diem zase zpátky, když mu oči padnou na dveře k únikovému východu. Po cestě prostě odloží popcorn na jeden výklenek ve zdi, popadne jej za ruku a za ty dveře prostě nacpe. Ani se ještě nedovřou, už odkládá pivo, málem ho u toho vylije a prudce jej natiskne ke zdi osvícené jen nouzovým světlem.
"Snad sis nemyslel, že ti tohle jen tak projde." Ozve se jeho roztoužený hlas, když je to tentokrát on, kdo ho vášnivě políbí a u toho mu sáhne mezi nohy. Ať ví, co s ním před chvílí provedl a užije si to taky.
"Takhle mě provokovat." Prohodí, když se krátce odtáhne a políbí ho podruhé, aniž by ruku stáhl. Pak od něj prostě odstoupí setře si palcem koutek a usměje se na něj.
"Asi budu muset jít nebo mi spadne pěna." Pokrčí krátce rameny a vezme piva, aby i s nimi zamířil ke dveřím. Prostě ho tam nechá, stejně jako on jeho v té kabince.

Die

Už je skoro na řadě, když se za ním ozve Reitův hlas a on se ohlédne. Musí se usmát a nenuceně pokrčí rameny.
"Do té špíny bych si neklekl..." Nevyvrátí mu to celé. Ucítí ho velmi blízko svého těla a přijde i to trhnutí, u kterého vydá tlumený povzdech, ale zrovna je na řadě a prodavačka na něj kouká jako by neuměl kloudně mluvit. Na ní mu nestačí ani sex appeal, ta je imunní. Objedná si a raději z fronty zmizí. Klukům nic nevezme, protože by to bylo podezřelé. Budou se muset podělit nebo zvednout zadky. Pak je to ale on, kdo je zatažen za dveře, diví se, že teď jdou vůbec otevřít a než se naděje, má jeho tělo na svém, stejně jako rty a jeho ruku v klíně. Sám má ruce od sebe do stran, drží v nich ty hotdogy a zvládá mu jen oplácet polibek a tiše si vzdychnout při tom, jak se mu klín staví do pozoru. Nevěřícně se na něj podívá, když mu Rei říká něco o pěně a pakuje se. Brýle mu u toho sjely na nos. Počká si až bude skoro ze dveří, než na něj houkne.
"A já myslel, že jsi milovník rychlovek!" Rozesměje se, ale vydá se za ním. Rychlovka nebo zápas, hmmm? To bylo na chlapy moc silné dilema. Nakonec si užijí i druhou polovinu zápasu, tenhle dopadne stejně dobře jako fotbal ráno a vypadá to, že den už nemůže být skvělejší. Všechno vychází, tedy až na tu bandu, která tahá Reitu do hospody. Ani se nemají, jak domluvit, protože davy opouštějí arénu a čímkoliv by prozradili, že jsou tu plánovaně spolu. Die vytáhne telefon a napíše do něj zprávu.
"Klidně jdi. Já budu večer sedět u videohovoru s Kaoru a skládat. Doufám, že máš dobrou paměť..." Za vzkazem je jeho telefonní číslo. Zatím mu ho nemá jak poslat. Co nejvíc nenápadně strčí telefon Reitovi do ruky a tváří se dokonale otráveně nad nepostupující frontou. Podle něj Reitovi prospěje, když dneska v noci nebudou zase spolu. Stejně by na něj neměl moc času. Stočí na něj svoje oči, když si telefon bere zpět. Může mu maximálně rty naznačit políbení. V tu chvíli se ale Tora otočí. Viděl to. Die zachová chladnou tvář, když mu pohled oplatí a dělá, že to byl ironický vzdušný polibek.
"Hodně štěstí při lovu dlouhonohých blondýn." Pronese Die nahlas.
"I když nevím...s tím nosem..." Řekne ještě Reitovi, než se fronta konečně pohne. Protáhne za ním ruku, pohladí ho po zadku a pak se mu naprosto cíleně ztratí v davu.