Aoi x Zyean - Brzy dáme dohromady Knihu džunglí. - část 1.

(Zyeanovo doupě)

Zyean

Podle toho, jak prosvítají paprsky skrze závěsy, už je slunce dost vysoko. Zyean si vůbec není schopný uvědomit, jak dlouho spal. Jedno ale ví jistě, za celou noc se ani nepohnul. Tolik se jeho podvědomí líbilo v jedné posteli s Aoim. Přijde mu to jako sen a opravdu nechce otvírat oči, aby se nemusel probouzet. Zkusmo zamžourá první jen jedním okem, a když zjistí, že vedle něj Aoi opravdu je, klidně otevře i to druhé. Vypadá opravdu spokojeně a jemu to vykouzlí úsměv na tváři a to se po ránu, hlavně po večírku málokdy stává. +Dáme si dlouhý zimní spánek, Medvídku?+ Zeptá se v duchu a trochu sebou trhne, jak se chce uchechtnout. Neodpustil by si, kdyby ho vzbudil. Pomalu se tedy vysouká z postele a rozhlédne se po ložnici. U postele se válí jeho boty, kalhoty, kousek dál triko. Skoro to vypadá, že se tady dělo mnohem víc. Ohlédne se zpátky na klidně spícího Aoiho a prostě ty věci nechá tak. Takový menší vtípek, třeba si nebude nic pamatovat a bude trošičku zmatený. A zase bude hrozně roztomilý, to už ví. Další kradmé rozhlédnutí a pak dostane nápad. Usadí se ke stolku, kde je blok a několik fixů a dá se do kreslení. Je to jen barevný náčrtek ale snad to bude stačit k tomu připíše Kocourek x Méďa a udělá mu tam hezké čtverečky, aby zaškrtl správnou odpověď na to, jak mu má říkat. Sáhne po plyšovém medvědovi, kterého dostal kdysi od Seny a připevní obrázek na něj, než ho usadí k čelu postele, tak aby koukal na Aoiho.

Pak se vytratí do koupelny, vezme si s sebou čisté prádlo a dá se dohromady. Našlapuje tiše, když schází ze schodů, má na sobě volné tepláky a zamíří rovnou do kuchyně a k lednici. Slíbil mu přece snídani do postele. Problém je v tom, že tahle kuchyň je v podstatě nepoužitá. On prostě nevaří. Vypadá trochu zoufale, když se rozhlíží, jestli má vůbec pánev. Tohle moc nedomyslel. Možná by mohl zavolat někomu z kluků. Ale když si vzpomene na Senův vtípek s čokoládou s příchutí wasabi radši to hodně rychle zavrhne. Otevře lednici, aby zjistil, co v ní je. Kromě piva, tam nic moc není. Nakonec vytáhne vajíčka, mléko a pak už sahá po telefonu. Jestli na youtube nebude žádné video, jak se dělají lívance, tak je vážně v koncích. A co když Aoi není na sladké?
"Jeden by kvůli tobě skočil z okna." Protočí sám nad sebou očima v sloup. Ale s odhodláním se do toho pustí. První várka lívanců jde s tichým nadáváním do koše a musí otevřít okno, aby trochu vyvětral. Další už dopadne mnohem lépe a dokonce se mu podaří vylovit i nějaké ovoce.
"Hm, a pak že to nepůjde." Pochválí sám sebe s úšklebkem, než se rozhodne ještě udělat nějaké volské oko. Tak přece toho nenechá, když už mu to tak pěkně jde. Za tichého nadávání putuje další pokus do koše. Když kráčí ke schodům, nese na táce ony lívance s ovocem, volské oko, přikryté poklopem ale i kávu a čaj v menších termo hrncích, aby mu to náhodou nevystydlo. Odloží připravenou snídani na stůl kousek do postele a zmizí zase dolů, kde si pustí hudbu, rozvalí se na pohovku a připálí si. Kouká, že mu kluci volali, tak jim napíše smsku, že teprve vstal z mrtvých a že to včera přehnal společně s omluvou, to snad pochopí. A jak si dopije kafe a dokouří cigaretu, půjde se kouknout, jestli je Aoi vzhůru a jak se mu líbí jeho starost o něj. Jakmile si naposledy potáhne, típne cigaretu a nechá protočit jeho vrchní část, aby nedopalek zmizel. Párkrát si zabubnuje na stehna, než se vydá zase po schodech nahoru a zůstane s rukama v kapsách stát opřený o zábradlí.
"Dobré ránko."

Aoi

Únava i opilost. Oboje mu dalo dost co proto, aby zůstal spát jako do vody hozený, i když už byl Zyean dávno vzhůru. Ložnice nad schody vlastně nebyla izolovaná dveřmi a stejně ho neslyšel a neprobudil se. To teprve vůně jídla a především kávy ho přiměje zvolna otevřít oči a začít si uvědomovat realitu. Oči ho trochu pálí vinnou stále nasazených kontaktních čoček, ale brzy si uvědomí, na co přesně se dívá. Má před nimi plyšovou hračku a ta drží vzkaz. Nebo spíš obrázek. Dokonce je u toho na polštáři fixa kvůli odpovědi. Pozná sám sebe okamžitě a proti svému obvyklému já, zvedne koutky nahoru. Je to vážně moc roztomilé a povedené. Vymotá ruku z pod peřiny a natáhne se po tom, aby si obrázek prohlédl blíž. V ten okamžik už ví, že není doma a začíná si vybavovat téměř všechny detaily včerejšku. Rozhodně ty, kdy seděli u stolu a povídali si, než se stihl opít jak zákon káže. I z toho si pamatoval dost, ale ne všechno, co si říkali. Když se pohne tak, aby se přetočil na záda, uvědomí si, že má na sobě svoje kalhoty i košili. Najednou mu to hrozně vadí, protože jsou cítit klubem. Takhle by se mu tady válet neměl. Nejspíš by se mu tady neměl válet vůbec. Obrátí pomačkanou tvář směrem ke snídani a oči se mu naplní jakousi něhou. Splnil to, co mu v noci sliboval, opravdu ji přinesl a jakou. Než se ale stačí posadit a natáhnout po ní ruce, Zyean na něj od schodů promluví. Vůbec si ho nevšiml! Podívá se do jeho tváře, trochu mu závidí tu vymydlenost a vytáhne se do sedu. Opře se o čelo postele, zívne si a protáhne se. Asi vážně zůstanou u toho medvídka, i když mu ty kočičí uši sluší víc. Dívá se na něj hodně ospale a usměje se.
"Dobré ráno." Broukne tiše a ochraptěle. I po ránu a s nezastřenou myslí si musí přiznat, že mu to sluší. Ještě aby ne, je o hodně mladší, než Aoi sám. I když si právě trošičku prohodili role.
"Promiň mi za to všechno." Omluví se jako první, protože dovolil, aby ho viděl v podobném stavu a ještě se o něho musel celou dobu starat.
"Neskutečně rychle si skočím do koupelny, nevadí? Nemohl bych jíst takhle..." Udělá na něj obličej, ale nemá tady ani kartáček, natož čisté triko. Potřebuje extrémně rychle proletět sprchou, vyčistit si zuby a vyndat ty čočky, ideálně obléct něco čistého, než ta káva vystydne. A taky musí čůrat, prostě musí. Naštěstí mu jeho zachránce poskytne i tohle všechno a on je skutečně do deseti minut venku i s mokrými vlasy. Jsou podobně vysocí, takže oblečení je jak na něho, jen není černé. Podívá se na vyhřátou postel a prostě do ní zahučí zpátky. Znovu omluvně pokrčí rameny a s otázkou v teď už hlubokých, černých očích, který hrnek je jeho, se natáhne po své kávě. Je pořád horká, ale rovnou k pití.

Zyean

Cukají mu koutky, když si ho prohlíží. Nemůže se na něj přestat dívat, jak mu to sluší, když je tak hezky ospalý a rozcuchaný.+Tolik k jednorázovým akcím.+ Proběhne mu hlavou s jasným pobavením nad sebou samým a v duchu si nad tím mávne rukou. Tohle určitě není to, co by si Aoi představoval. Užijí si ráno a tím to skončí. Na tohle je prostě až moc velký realista a umí si dát dohromady Aoiho kariéru a svou vlastní osobu. Tohle by stejně nikdy nešlo dohromady. To však neznamená, že se nebude snažit a nedodrží svůj slib.
"Možná jsem s tou snídaní měl ještě chvilku počkat, aby ses pořádně prospal. A ne, nemáš se vůbec za co omlouvat. Já si to užil, už dlouho jsem se tak skvěle nevyspal." Uchechtne se, když koukne na svůj vlastní výtvor a kývne k němu hlavou.
"Chtěl jsem tě nechat vybrat ale když tě teď vidím, tak ten Méďa je mnohem lepší." Zazubí se na něj mile.
"Jasně, je to tady." Pohodí paží směrem ke dveřím.
"Dej mi minutku, nachystám ti to. Nemusíš vůbec spěchat. Účet za vodu ti pošlu poštou, aspoň mi budeš muset dát adresu." Dělá si z něj legraci samozřejmě ale s tou adresou...No, nebránil by se. Odejde do koupelny a pak zaloví ve své vlastní skříni, aby mu půjčil oblečení. On mu ho klidně i dá, jen představa, že zrovna Aoi bude mít jeho věci, se mu fakt líbí. Sám se usadí na postel a počká až přijde. Nejradši by si sedl za bicí ale ty teď na chvíli odsune stranou a jen si dlaněmi poplácává po stehnech v rytmu, který se line z obýváku.
"Hm, jako nový." Okomentuje jeho výzor a opravdu důkladně si jej prohlédne.
"Už i ten medvěd se před tebou stydí." Chytne plyšáka a strčí mu hlavu pod polštář. Nechá Aoiho usadit se na druhou polovinu postele a prostě se přes něj natáhne, aby mu ten hrnek vtiskl do ruky.
"Hezky voníš, kde nakupuješ?" Zavtipkuje ještě, když se mu zblízka podívá do očí. Sám si podá svůj a  usadí se do tureckého sedu.
"Jen se pořádně najez. Kuchyň měla premiéru a větrat budu ještě týden ale mělo by to být k jídlu." Pokrčí nenuceně rameny a znovu se usměje, než se napije.
"Vypadáš, jak kdyby se pořád za něco omlouval. Ale podívej se na mě. Vypadám snad nespokojeně nebo otráveně, že tě tu mám? Za nocleh jsem dostal odměnu včera pod jednou peřinou a za snídani..." Nedořekne a jen pokrčí rameny.
"Máš speciální techniky i na tulení ráno, Méďo?" Zeptá se jej pobaveně, než se natáhne do nočního stolku odkud vyloví cigarety a zpod postele vytáhne čistý popelník. Tady kouří jen málokdy ale dneska je přesně ta pravá chvíle, kdy může.
"S radostí druhou půlku postel půjčím i na měsíc. Víš, ještě ji neokupoval nikdo tak..." Krátce se nadechne a naoko zamyslí.
"Ne, to bych asi říkat neměl, abych tě nenaštval jako včera." Nepokrytě na něj mrkne a pohodlně se opře o čelo, než se dlouze napije svého kafe.
"Jez." Pobídne jej měkce.
"Budeš to mít studené a já musím napsat komentář na youtube, podle toho, jak ti to bude chutnat." Přizná se mu s klidem ke své vlastní neschopnosti udělat lívance bez receptu.

Aoi

Ještě není vzhůru ani deset minut v kuse a Zyean už je zase tam, kde byli včera. Na ty jeho poznámky si asi bude muset nějak zvyknout. Generuje je rychlostí kulometu a je jich vážně spousta. S lehkým úsměvem zavrtí hlavou nad tím jeho vyspáním a na to o medvídku ani nemůže oponovat. Určitě tak vypadá, minimálně se tak cítí a kromě toho, je proti němu asi tak stokrát rozvážnější a tišší.
"Za to ty jsi jako vlčí štěně... Brzy dáme dohromady Knihu džunglí." Souká se z postele. +Ale radši bych byl Baghíra, než Balú.+ Ještě není ani v koupelně a už se jede nová vlna s účtem za vodu a adresou. Povzdechne si nad ním, ale vděčně si všechno půjčí. Zpět v posteli se skoro lítostivě podívá na plyšáka pod dekou. Chudáček.
"Cítím se o něco nověji." Přizná Aoi. Chladná voda, mýdlo, to všechno ho probralo a osvěžilo. Před tím si připadal hrozně použitě. Jejich pohledy se velmi zblízka střetnou, když mu Zyean podává kávu, ale poznámka číslo tisíc, kde nakupuje?
"Já tě plácnu..." Začíná se na oko zlobit. Stočí oči na jídlo. Vůbec nevypadalo jako by Zyean vařil poprvé, podle vzhledu mu to nevěří. Sáhne po talíři a rozhodne se hřešit. Pustí se rovnou do sladkého, musí načerpat nějakou energii. Zyean se mezi sousty stará o další konverzaci a když se na něj Aoi tak dívá, musí přiznat, že opravdu nevypadá nešťastně za všechny ty problémy, které mu způsobil. Jenže to poslední prohlášení ho přiměje bezděky trochu zčervenat. Zrovna má vidličku v puse a zapomene polknout. Trochu se zakucká a zapije to pořádně kávou. On je vážně neskutečný...
"Proč jsou všichni bubeníci jako motorové myši...?" Vzpomene si na jejich Kaie, to není totiž o nic lepší. Mohl by je seznámit, ocenil by to Zyean? Jako odškodnění? Nebude nic slibovat, dokud se Kaie nezeptá, ale dá si to za úkol. Zvědavě sleduje jeho počínání s cigaretami a popelníkem. Jestli bude kouřit on, tak Aoi rozhodně taky.
"Nikdo tady nikdy nespal? To má jaký důvod, nastěhoval ses před týdnem?" Vůbec nevěří, že by kluk jako on nikdy nikoho nepřivedl domů. Proboha v jeho věku by to dělal každý den, mladší už nebude! +Ne, že bys to teď nemohl dělat a nevykašlal ses na to!+ Připomene si a musí uznat, že jeho podvědomí nemluví zase tak z cesty. Vážné vztahy byly v jejich případě skoro nemožné. Leda by plánovali trochu ubrat jako některé jiné kapely a mít jen pár koncertů do roka. Vůbec si není schopný vybavit, že se na něj včera zlobil a za co. Na čele se mu z toho udělá malá vráska a dál u toho celkem hladově porcuje lívance. Káva došla. Jemu by mohli přistavit i cisternu. Měl hodně zlozvyků. Kafe a cigára byly hlavní z nich. U toho youtube musí zavrtět s úsměvem hlavou.
"Musíš si udělat vlastní vlog o tom, jak jsi je dělal a jak chutnaly. Přece neudělám reklamu někomu cizímu." Odloží prázdný talíř zpět na tác.

Zyean

"Ne, že bych to měl na seznamu preferencí ale klidně si plácni. Něco snesu." Následuje další úsměv, když se zatváří naprosto nevinně. Aoi si holt bude muset zvyknout, že cokoliv řekne může být použito proti němu.
"Ale to vlčí štěně se mi líbí. Tohle je celá taková džungle." Pokrčí rameny, když si pořádně rozmyslí, co by mu to odpověděl a přebere si to tak stokrát v hlavě.
"I když možná spíš už vlk, než štěně." Hodí po něm rádoby zamračeným pohledem, který mu vydrží přesně pět sekund a už se zase usmívá. Aoi to neskutečně bagruje a jemu to prostě dělá radost. Pořád u toho vypadá ale kouzelně a on začíná mít opravdu velký problém. Ne, že by ho neměl už včera ale s alkoholem mu to tolik nedocházelo. Jak by taky ne, když jeho skoro první pokus o snídani někdo tak ocení. Uměl být po ránu mrzutý, když nebyl vyhajaný do růžova ale s Aoim po boku to prostě nešlo. Jindy potřeboval dvě hodiny nikoho nevidět ani neslyšet, než si v klidu vypil kafe a dal pár cigaret ale dneska to vůbec neplatí. Střelí pohledem k bicím a zamyšleně protáčí piercingem mezi prsty.
"Všiml sis někdy, jak vašemu Kaiovi jedou nohy. Jak by to mohlo být jinak? Potřebujeme hromadu energie, a když ji nemáme kde vybít, jedou nám pusy." Vysvětlení mu nakonec nedělá vůbec žádný problém. A další otázka. Aoi je asi zvědavější, než se zdá nebo mu tím prostě nahrál? Asi.
"Jen papej, hezky se u toho na tebe kouká." Prohodí jako první, jak kdyby se mu do odpovědi příliš nechtělo.
"No, když se ptáš." Pokrčí rameny, jak kdyby to celé byla Aoiho vina, co se právě chystá říct.
"Neřekl jsem, že nikdo...řekl jsem, že tu nespal nikdo tak...roztomilý a sexy ale to slyšet nechceš." Složí mu kompliment, když si vloží cigáro do koutku a hledá zapalovač.
"Navíc, už se, se mnou dlouho nikdo tak hezky netulil, tak se pak nediv. Ale to taky slyšet nechceš." Další pokrčení rameny ale u toho se jemně uculuje.
"Většinou tu ale spíš spí kluci, když si dáme párty nebo dáváme do kupy hudbu. Není tu moc místa ale poctivě se střídáme." Je pravda, že svoje jednorázovky sem tahá jenom, když je to nezbytně nutné. Prostě jeho hnízdo, jeho soukromí a hlavě jeho postel, kde se má ve zvyku hrozně válet a roztahovat. Odmítavě zavrtí hlavou na ten vlog.
"Nee, na to nemám buňky. Na videa je expert Sena, ten toho má mraky. Make-up a tak." Odmávne to rukou. On by do toho prostě nešel.
"Skočím ti ještě pro kafe." Típne cigáro, když dokouří a poposune mu krabičku blíž, aby se neostýchal. Vůbec neví, kde skončily ty Aoiho, možná je tam opravdu zapomněli nebo mu vypadli v taxíku? Nebo dole?
"Kouknu se po tvých, možná budou dole na pohovce." Sdělí mu jednoduše a ne, samozřejmě, že nemůže z postel lézt druhou stranou. Prostě se přes něj začne soukat a následuje další pohled do očí a je ztracený.
"Páni, ty máš kukadla." Vypadne z něj úplně neplánovaně, než přenese váhu na úpravou rukou a tou levou jej pohladí po tváři. Tyhle gesta obvykle v repertoáru nemá ale dneska...nic není nemožné.
"Uhm, co jsem to chtěl?" Stáhne obočí, jak si to nemůže uvědomit a pak mu bez přemýšlení dá pusu na špičku nosu.
"Už vím, tulit nebo to nebylo ono?" Těkne očima do strany.
"Jo, kafe." Vzpamatuje se nakonec ale se smíchem mu tu pusu věnuje ještě jednu a už se hrabe na nohy, aby mu na chvíli zmizel z očí. Ty cigarety opravdu najde a s sebou vezme i svůj notebook.
"Jak jsi na tom s časem?" Zeptá se ho, když se objeví zase nahoře.
"Mě se z postele vůbec nechce, tak co nějaký film?" Pozvedne obočí a odhodí laptop na postel. Pak vytáhne z kapsy kalhot krabičku Aoiho cigaret a v očích se mu hravě zablýskne.
"Co za ně?" Uvězní špičku jazyka mezi zuby a zkušeně ji protočí mezi prsty v druhé svírá Aoiho hrnek s další várkou kávy.

Aoi

Ani on to nemá zrovna na seznamu preferencí, ale z toho, co vidí, o výdrži nemá pochyb.
"Ne, štěně." Zavrtí jemně hlavou, zatímco si stojí na svém, aby ho taky trochu poškádlil.
"Ještě ti není ani třicet, že ne?" Řekne nevinně a nastaví mu tím hranici dospělosti.
"Ahá..." Odtuší potom, když se pohodlně opře, překříží nohy v kotnících a spojí dlaně v klíně.
"Asi bych ti měl představit Shinyu, tvoje teorie dost utrpí." Jak se obě kapely nemusely, s tím klukem si Aoi dost rozuměl. Asi proto, že nebyl tak hr, dokázal být tichý a uvědomělý a vůbec se nechoval jako pitomec. Byli oba takové zvláštní exempláře svých skupin. Býval by mu rád oponoval, ale přistihne se, že už vůbec neví, jak ta věta byla. Raději sklopí oči, když dostává nové komplimenty a nic na to neříká. Pro jistotu. Usměje se na slova o klucích.
"Když jsme začínali, neměli jsme na hotely a spávali jsme v náklaďácích s technikou. Někdy i skoro všichni v jedné posteli. Hrozně jsme nadávali Uruhovi, který se tiskl jako kdyby to bylo to nejpříjemnější na světě." Vzpomene si z ničeho nic a vřele se usměje. Tyhle vzpomínky... Nejcennější věci, co má. Když uváží, že málem odešel... Ne, nebude na to myslet, přepadla by ho deprese.
"Díky." Řekne na kávu i cigarety. Rozhodne se počkat, kdyby skutečně našel ty jeho, pak si když tak dovolí nabídnout. Jakmile se ale Zyean začne soukat z postele přímo přes něj, musí dlaně rozpojit a s pootevřenými rty se mu znovu podívá zblízka do očí. Nadechne se, aby ho napomenul, ale nestihne to.
"Cože?" Hlesne jenom tiše, když mu Zyean pochválí oči, ale najednou je celý krotší a plašší, než po celý čas. Odmítá si přiznat, jak mu u toho cuklo uprostřed hrudníku. Několikrát zamrká, když ho Zye políbí na nos a znovu zmíní tulení. Zamrká podruhé, když dostane ještě jednu pusu a sleduje jeho záda, jak mizí na točitém schodišti. Na chvíli zůstane v ložnici sám, slyší zespodu šramot, ale musí přemýšlet nad tímto setkáním. Zyean je v cuku letu zase zpět a Aoi se dlouze nadechne. Ani neví, kde má telefon. Asi v kalhotech a ty jsou támhle přes židli.
"Ne, vlastně asi ne..." Vydechne zaskočeně. Na tuhle otázku nebyl připravený. Ale na dnešek měli všichni domluvené volno, vždyť měli po oslavě. Kdy naposled prostě jenom proležel den v posteli a na něco koukal? Přeostří na laptop a z něj na svoje cigarety. Povytáhne obočí, když se Zyean začne domáhat oplácení svých činů a místo odpovědi s očima upřenýma do jeho hmátne po jeho krabičce a bezostyšně si zapálí.
"S tím kafem to bude horší, co?" Vydechne dlouhý obláček kouře, když si opře temeno o zeď za sebou. Nahodí u toho pohled, který by mohl být dost dobře flirt. Zas tak nezkušený není.

Zyean

"Tak štěně." Odsouhlasí mu s naprostým klidem a je vidět, jak si to užívá. Co by taky ne, když na to má opět ideální odpověď ve svém vlastním stylu a ne, rozhodně si ji nenechá pro sebe.
"Štěňata má každý rád a jsou roztomilejší." Broukne klidně.
"Shinya je světlá výjimka mezi námi." Krátce si povzdechne, protože s ním se chtěl taky potkat, stejně jako s Kaiem.
"Ani jednoho z nich jsem nestihl ale..." Vztyčí ukazováček.
"To je cena za to, jakou star jsem si donesl domů." Dobírá si jej zase trochu s tím nošením. Tak to nebylo ale...prostě to nešlo říct jinak. Aoi ale nevypadá, že by mu jeho narážky vadily. Oproti včerejšku už si na ně nejspíš zvykl. Možná je nebere vážně ale jistě na to brzy přijde a on mu k tomu milerád pomůže. Pořád to nevypadá, že by mu chtěl utíkat a toho on hodlá co nejvíc využít. Třeba si chce jen odpočinout, musí mít spousty práce. Další uvědomění, které ho zahřeje. Má očividně den volna a nespěchá od něj. Může být na výsost spokojený.
"Tak v tom případě si klidně můžeš vybrat. Mám toho tam dost." Pokrčí rameny a kývne bradou k počítači na posteli. Chce ho otevřít a pak si poslechnout jeho nabídku, po které mu ty cigarety dá ale přijde o ně rychleji, než by kdy čekal.
"Hej, tohle není fér. Já ti je našel a zůstanu bez odměny?" Našpulí vzdorovitě rty a nafoukne tváře, když to kafe odloží na zem a dost daleko od postele.
"No počkej, já ti ukážu cenu za kouření a kafe v posteli." Odtuší a pak se rozesměje.
"Tak to je snad poprvé, co jsem to tak nemyslel." Zavrtí nad sebou hlavou.
"Ale za to taky určitě můžeš ty. Protože tohle byl jasný flirt." Obviní ho, než si po posteli přeleze k němu, jak rychle se nechal přivábit. Přehodí nohu přes ty jeho, opírajíc se dlaněmi o postel vedle jeho boků.
"Chci svou odměnu." Zavrní dotčeně, když se s pohledem upřeným do jeho očí začne pomalu sklánět.
"Jen si v klidu vychutnej cigaretu a nenech se rušit." Prohodí nenuceně, když se špičkou nosu dotkne jeho břicha přes látku trika asi pět centimetrů od lemu kalhot. Nic víc, jen dotek špičkou nosu. Žádné rty, žádné polibky.
"Chci totiž svého medvídka, který se mě snaží sbalit a ..." Povyjede nosem kousek výš, až je tak v půli hrudníku.
"A dost dobře se mu to daří. To víš, my údržbáři se necháme tak snadno zlákat." Dodá ještě a zase kousek vystoupá nahoru a zastaví se těsně pod ohryzkem. Musel trochu do strany ale to mu v nejmenším nevadí.
"Ještě kousek a pak budu možná hodné štěně a nebudu kousat." Uchechtne se krátce, když se ocitne na hraně spodní čelisti a znovu se mu povídá zespodu do očí. V těch jeho jsou patrné hravé jiskry, kterým se nedokázal ubránit.
"Už jsi vybral ten film?" Zeptá se ho, jak kdyby mu v tom celou tu dobu nebránil.
"Budeš mít studené kafe." Oznámí mu znovu, i když to byl on, kdo ho odložil tak daleko.
"Víc krásy už přece nepotřebuješ." Šeptne tiše, když se mírně odtáhne a na tu hranu jej krátce líbne. Ale ani teď se neodtáhne. Jen se víc přiblíží, aby se těmi nosy dotýkali.
"Chvějí se mi ruce, mlátí mi srdce a asi mám halucinace. Tomu se říkají abstinenční příznaky, víš. A já už asi tuším, na co mám závislost." Vydechne si zmučeně ale pořád nic víc neudělá. Tohle celé je na Aoim, ten poslední krok může udělat jen on anebo ho klidně poslat do háje. Unese to ale bude z toho smutný.
"Co s tím, Méďo? Necháš svoje štěně trpět?" Pozvedne pravý koutek.

Aoi

Jedno je jisté... Poslouchat pořád dokola, jaká je hvězda, je rozhodně příjemné a ruku na srdce, něco takového už asi potřeboval, aby přestal v jednom kuse nad vším pochybovat.
"Já jsem tě pro ně přece neposlal, nabídl ses sám." Rozhodí rukama zvolna do stran, ale ostražitě ho sleduje, proč pokládá jeho kávu na zem a ještě tak daleko. Zamračí se, rozplete kotníky a podvědomě se připravuje minimálně na skok na postel, protože jinak si nedovede vysvětlit, proč u toho nemá být tekutina. Zyeanova slova to jenom potvrzují a on se zamračí ještě víc, když dojde na ten dvousmysl, ale skok se tak úplně nekoná.
"To tedy nebyl. Jen přesvědčovací technika, abys mi ho dal. Rád slyším, že byla účinná." Přeskočí podmračenýma očima ke kafi na zemi, protože nebyla!!! Jinak by ho měl přece v ruce. Jenže to už se matrace zhoupne a Zyean se začne přesouvat od Aoiho kotníků podezřele vysoko. Jakmile se začne sklánět nad jeho břichem, Aoi ho prudce zatáhne a stiskne rty. Není naštvaný, je zaskočený a rozčarovaný. Mohl by se ho zeptat, co to dělá, ale to přece vidí, co dělá. Cože? Má kouřit, zatímco on... Je to štěně... Stačí se podívat, jak se chová a jak ho to baví. Tahá ho za uši a snaží se ho probrat ze zimního spánku. +A ten byl dost dlouhý...+ Povzdechne si Aoi. Vydá něco mezi uchechtnutím a jakýmsi tsss, když mu Zyean řekne, že ho Aoi cíleně balí, ale cigareta mu hoří v ruce a tak tak, že popílek nespadne rovnou do peřin. Trhne sebou a típne ji, ale má pozornost u něj a u toho, co dělá svým nosem na jeho břiše. Probouzí jeho tělo a Aoiho hlava začíná ve velínu mačkat červené tlačítko. Už ho má na hrudi, cítí jeho vlasy a blízkost, tepelné sálání jeho těla, tak jako v noci. Zavrtí se na místě, ale žaludek se mu svírá jako na rande. V duchu marně zauvažuje, jestli mu někdy v noci řekl, že je údržbář, je tak zapomnětlivý, ale pak mu dojde ta scénka s rozebíráním odpadu a musí se tiše rozesmát. V další chvíli už si zblízka hledí do očí. Jedna otázka, druhá otázka, kompliment a pak klesne očima na jeho rty, zatímco ho obličej citelně brní z toho, jak se jejich nosy téměř dotýkají. Zyean mu začne popisovat svoje pocity, je to roztomilé a milé a v Aoim všechno hraje jako už dlouho ne. Je přece jenom taky jenom muž a k tomu si všechny podobné věci opravdu dlouho odpíral. A teď má v posteli mladé, krásné maso, které mu od včera neříká nic jiného, než jak moc ho chce a jak to Aoimu sluší. Mohl by to dělat kvůli tomu, kým Aoi je, ale ne po tom, co s ním měl tolik starostí.
"Moje štěně?" Broukne tiše.
"Štěňata ničí věci, počůrávají se na koberec a nikdy nespí." Dělají všechny věci, které Aoi nemá rád. Tenhle bude taky. A přesto se z ničeho nic sotva patrně pousměje a skoro neznatelně se dotkne plnými rty těch jeho. Taky je mají všichni rádi... Úplně všichni...