Boogie x Ju-ken - Tohle máš jako prémie? - část 1.

(Boogieho byt)

Ju-ken

Večírek se jim opravdu vydařil. Dostat Reitu do auta nebyl ten nejjednodušší úkol, i když mu v tom Aoi zdatně pomáhal. Sám měl, co dělat, aby vůbec šel rovně, i když na tom byl pořád z těch co pili nejlépe. Taky trochu díky jeho konstituci a přece jen už pár pořádných večírků zažil. Prohodil s Aoim ještě pár slov a nakonec se rozloučili, aby se konečně mohl vrátit k Boogiemu nahoru. Těšil se, že budou pokračovat v konverzaci, kterou začali při tom, jak se k němu na klíně tulil. Už zase se spokojeně usmívá, když se snaží trefit klíčem do zámku, aby si otevřel. Zuje se, vejde do kuchyně spojené s obývákem a musí se krátce uchechtnout. Z další konverzace nebude nic, protože Boogie už spokojeně spinká v posteli. Zavrtí nad ním hlavou a přesune se na kraj postele, kde se usadí, aby ho mohl svléknout. Sám už se cítí příjemně unavený a těší se, až do té postele zaleze za ním. Svlékne se do prádla a přitáhne si drobné tělo do náruče a políbí ho do vlasů. Po přání dobré noci mu trvá přesně dvě vteřiny, než odpadne taky.

Ráno je první vzhůru. Nechce ho budit, proto se pomalu a opatrně vysouká zpod něj a přikryje ho, aby mu náhodou nebyla zima. Ještě pár minut jej pozoruje, než se vydá ke kuchyni a začne šmejdit v lednici, aby jim připravil něco lehkého k snídani. Na pošramocený žaludek by to chtělo nějakou dobrou polévku, ideálně vývar. Lednici zase zavře a proběhne sprchou, aby se mohl obléknout a vyběhnou na pár minut ven do nejbližší restaurace. Za chviličku je zpátky a nese sebou průhlednou tašku. Ani nestihne dvě porce vyskládat, když někdo zazvoní. Zamračí se, protože reálně hrozí, že Boogieho vzbudí a s naštvaným výrazem jde dotyčnému vynadat, co si to vůbec dovoluje.
"Co chceš?" Vyjede po dotyčném, když prudce otevře dveře a pak mu dojde, že zírá do tváře pošťáka, který rudne snad ještě víc, než když si uvědomil, co za balíček má předat. Pomalu shlédne na nákup v průhledném balení a i jeho tak trochu polije horko.
"Tohle bude asi nějaký..." Chtěl říct omyl ale oči mu padnou na adresu, která ho ujišťuje, že tohle chyba nebude.
"Ehm." Zmůže se jen na nějaké nesrozumitelné zamumlání a radši mu ten balík vytrhne z ruky a už už se chystá zmizet za dveřmi, když mu poslíček připomene, že to není všechno.+Do hajzlu, já někoho vážně zabiju.+ Nadává si v duchu pro sebe a nakonec dovnitř přesune další dva objemné balíky.
"Co to do háje má znamenat?" Ptá se sám sebe, když se prohlíží z uctivé vzdálenosti obsah, než se usadí na židli a promne si tvář.
"Tohle je hodně blbej vtip." Dodá ještě, než začne otvírat první balík a vytahovat sbírku vibrátorů, za které by se nemusel stydět ani ten nejvyhlášenější erotický obchod.
"A ještě tohle k tomu." Mumlá si spíš pro sebe, když z toho samého balíku začne tahat krajkové prádlo. Očima těkne krátce k Boogiemu a jeho fantazie pracuje na plno.
"Kruci." Neví, jestli má rudnout, krotit sám sebe nebo nadávat ještě víc. +Kdo mu to má, co posílat a vůbec..od koho to je?+ Snaží se najít zpáteční adresu ale nic. Podvědomě tuší, kdo v tom má prsty a to ho dost naštve.
"Prostě ho zabiju a bude." Zapře se o stůl s úmyslem se zvednout a jít Kamijovi minimálně rozbít hubu.

Boogie

Spinkal jako nemluvně. Už si opravdu velmi zvykl na Jukenovu přítomnost, když zrovna nepracovali a většinu těch nocí se k němu tulil, že by mezi nimi nikdo nenašel milimetr místa. Když se však probudí, je už slunce vysoko na obloze. Včerejšek byl pro něj tak neskutečně vyčerpávající, že ho neprobudilo ani Ju-kenovo šramocení a odchod pro snídani - oběd. Nákupy, Kamijo, Sena, kluci... Kolik se toho dá vtěsnat do jednoho dne? Zvonek u dveří ale spolehlivě trhne i s ním. Leží zrovna na břiše, cosi zamumlá a podvědomě ví, že by měl vstát a otevřít, ale není toho schopný. Přes to se k jeho vědomí probojuje Ju-kenův hlas, něco si tam říká. Odlepí pomačkaný obličej od polštáře, musí se nadzvednout na předloktí, aby na něj přes pultík v čele postele viděl a hlava ho docela bolí. Ospale mžourá na to, jak cosi loví v několika taškách. Nakonec se tiše jako myška posadí a shodí nožky z postele. Přehodí si vlasy dozadu na záda a vstane. Ju-kenova ramene se dotkne přesně ve chvíli, kdy chce sám vstát a říká, že někoho zabije.
"Co to máš?" Zazní jeho hlas těsně za jeho zády, když se skloní, aby ho políbil na tvář a pak očima přeskočí na to, co Ju-ken zrovna drží v rukou. Ve vteřině ví všechno, i to, co je uvnitř, do posledního kousku. Zbledne ještě víc, než přirozeně je a docela pomalu se narovná v zádech. Chvíli na to hledí jako by to nikdy nebylo jeho a opravdu se bojí podívat na Ju-kena. Jeho šílený život nemá skončit, zdá se. Kromě toho... ty tašky jsou průhledné. Všichni, kdo s nimi přišli do styku, si jasně prohlédli, co je uvnitř, takže minimálně jeho doručovatel bude už navždy vědět, co si Boo objednává. Tedy on ne, ale... Vezme ten kousek prádla něžně z Ju-kenových dlaní a protočí ho mezi prsty, než k němu velmi opatrně stočí oči.
"To je... " Začne.
"Do práce..." Vysouká ze sebe to slovo hodně pomalu a hodně opatrně a nejradši by odešel zpět do postele, kde by si peřinu přetáhl přes hlavu a už nevylezl... Odkašle si s dlaní před ústy a začne nabírat sytě rudý odstín ve tváři, zatímco očima těká kolem sebe.
"Já..." Vůbec neví, co má říct, ale zmerčí krásný černofialový podvazek, pro který se rychle sehne.
"Páni, tohle je hezký, co?" Usměje se, než mu dojde, co udělal, znovu zbledne a vzápětí znovu zrudne.
"Totiž..." Teď existuje jen jediná cesta, jak z toho ven. Ukázat Ju-kenovi, že on je doopravdy ten jediný, na kom záleží.
"Co kdybys mi ho oblékl?" Stočí k němu pomaličku oči, ve kterých se zračí nejistota, ale je jenom v prádle a tričku, jak ho Ju svlékal. Zvedne pravou nožku a chodidlo si opře o jeho stehna, aby mu ji nabídl. Tohle přece umí... Cítí neskutečné rozpaky nad celou situací, ale zároveň...

Ju-ken

Vlastně ho trochu přeslechne, jak začíná vidět rudě. Tohle už Kamijo opravdu přehnal a ne, vůbec nepochybuje o tom, čí je to práce. Teď už si je úplně jistý. Jak se snažil tohle vidět s chladnou hlavou, teď mu to vůbec nejde a mít ho po ruce, prostě ho jednou dobře mířenou ránou sundá k zemi a ani se nad tím nepozastaví. Dost na tom, že se snaží všechno přehlížet. Tohle mu vážně dělá schválně. Jak kdyby Kamijo mohl vědět, že tu bude s ním, když mu tohle doručí. Kecne si zase zpátky na zadek, když  ucítí rty na své tváři a mírně se ohlédne na Boogieho a jen mávne dlaní k tomu, co je na stole neschopen slova. Trochu se na něj mračí ale nezlobí se na něj, pořád je přesvědčený o tom, že tohle by si sám rozhodně Boo nevybral. Prostě to nedokáže vidět jinak.
"Do práce?" Vyjede po něm trochu a pak si promne dlaněmi tváře. Tohle se mu fakt jenom zdá. Jak má s tímhle vším zůstat klidný a nemyslet na to, co se v clubu děje. Do práce? Tohle nemyslí vážně? Ne, že by si nepředstavoval, jak by na něm všechno to prádlo vypadalo ale..Ne, na tom teď přece vůbec nezáleží, on se zlobí!
"Děláš si ze mě srandu?" Trochu se na něj utrhne, když se v něm trochu povolí nahromaděný vztek a ne, vůbec se nepodívá, jak si ten kousek prohlíží. To už by se totiž tak tvářit nedokázal.
"Tohle máš jako prémie nebo ?" Pozvedne obočí a nadechne se, aby mu řekl, kam se chystá a že mu v tom rozhodně nezabrání. V hlavě mu běhají obrázky, jak kuchá Kamija čajovou lžičkou a pletou se mu do toho představy, jak si Boo obléká něco z těch kousků.+Už jsem se úplně zbláznil.+ Proběhne mu hlavou, když se opře do židle a zavře oči. A pak je musí zase rychle otevřít. Asi se přeslechl? Ne, tak ne, to už má totiž Boogieho nožku na svém stehnu a skoro má pocit, že se mu propaluje skrz, jak je mu horko.+Kruci, to máš z toho, že si začínáš s o dost mladšími.+ Dá to za vinu sám sobě  a s už trochu hladovým výrazem stoupá po jeho nožce, až k tomu, co svírá v ruce. Hlasitě polkne a snaží se přemluvit sám sebe, že by měl být naštvaný a ne se natahovat po tom titěrném kousíčku a brát jej do ruky.
"Pořád se zlobím." Sdělí mu, i když se tak už vůbec netváří a navíc jemně pozvedne jeho nožku, aby mu ho začal pomalu navlékat. A čím je podvazek výš, tím úplně zapomíná, co že to chtěl před chvílí udělat.
"Tohle fakt není fér." Sdělí mu skoro zoufale, protože tohle je na něj prostě moc a moc dobře cítí, jak mu začínají být kalhoty těsné. Jak mu má kruci odolat? No co, zlobit se taky může později...mnohem později. Usadí podvazek na to správné místo a dlaní pokračuje ještě o kousek výš, než  němu zvedne oči a to dokonalé stehno stiskne.
"Co bys chtěl ještě vyzkoušet?" A je po rozbíjení cizích obličejů a kuchání čajovou lžičkou.

Boogie

Uvnitř se silně chvěje, když se na něj Ju-ken rozzlobí. Asi to neměl říkat, ale byla to pravda. Jenže svou nožku nestáhne z jeho klína dolů. Ne, dokud nezačne být úplně zle. Vůbec totiž neví, co jiného by měl udělat. Hádat se s ním nechce, na to prostě není stavěný a zároveň by si přál, aby věděl, že jeho srdce je u něj. Bez ohledu na ty tašky.
"Jako specializaci." Řekne upřímněji, než by asi měl a čeká úplně všechno, především Ju-kenův odchod a následnou beznaděj, ale copak by mu byl schopný o čemkoliv lhát? Je to asi tvrdé, když to takhle říká, ale nebylo to lepší, než kdyby se snažil mlžit a cokoliv skrývat? Už takhle skrývá... no to je jedno. Sleduje ho, jak obrací pozornost k jeho noze a tomu podvazku a zvolna mu ho předá. Tohle asi není úplně fér, ale jak jinak má zkrotit medvěda?
"Já vím." Hlesne na jeho slova o tom, že se stále zlobí. Nepočítá s tím, že se z toho vykroutí tak snadno, ale počítá s tím, že ho kvůli tomu neopustí a nezmizí. Do dneška ani neví, kde bydlí. Nikdy tam nebyli. Přichytí se ho za rameno kvůli rovnováze, když mu Ju nohu trošku pozvedne, aby mu mohl začít navlékat podvazek.
"Já vím." Hlesne po druhé, když Ju broukne, že to od Boogieho není fér.
"Promiň mi to." Dodá ještě, zatímco se podvazek usazuje na místo a když je tam a Ju k němu zvedne oči, oplatí mu Boogie dlouhý pohled do očí. Tváří se trochu provinile, ale taky důvěřivě a nepatrně smyslně. Nepatrně se pousměje jeho poslední otázce a nožku pomalu položí na zem. Sehne se nad tašky a trochu prohrábne jejich obsah. Nad některými věcmi rudne, ani si nepamatuje, že by je tam viděl, nejspíš ani netuší, k čemu jsou. Neplánovaně vytáhne jakýsi páseček, ze kterého jdou kraječky na boky a celé se to má upnout nespíš na punčošky... ta věc je něco jako prádlo s otvorem na styk, aby nemusel být zcela nahý... Někoho to dráždilo. Možná je na čase udělat mu jeho vlastní představení podle pravidel clubu. Teď hned. Bez snídaně...
"Hm..." Sbírá odvahu na to, co chce udělat. Ale s kým jiným, než s ním?
"Zatáhni tady... a vyber si, co tě zajímá." Zašeptá. Mluví o všech těch hračkách, pomůckách a doplňcích.
"A dej mi chviličku." Vezme tašku s oblečením a prostě s ní odejde do koupelny. Musí proletět hodně rychlou sprchou a čištěním zubů, vlasy jen spěšně učeše, i když to vlastně nepotřebují a pak na sebe ty punčošky a to "prádlo" opravdu obleče. Sešněruje se do černého korzetu, z pod kterého vykukuje temně fialová krajka, aby mu to ladilo k podvazku, natáhne ty punčošky, honem nasadí modré čočky a cákne na sebe parfém a celé to skryje pod župan, protože to prádlo... neskrývá nic, jen boky a to by se asi hanbou propadl, až by k němu šel. Několikrát se nadechne, protože má vážně trému a pak potichoučku vyjde z koupelny. Dojde za jeho záda, položí mu jednu dlaň na rameno a druhou na lopatku a pomalu ho otočí čelem k sobě. Stočí oči ke stolu, jestli má vybráno a plaše se pousměje. Pak se mu ale vzdálí a začne couvat k posteli, zatímco nespouští oči z jeho a jemně pootevře rty. Popotahuje se za pásek, ale nic nerozváže.

Ju-ken

Střelí po něm očima, když se mu Boo rozhodne prozradit i zbytek. A málem ho v tu chvíli odvezou. Je to tady. To, čeho se nejvíc bál a nic s tím očividně neudělá. Nezměnil jeho názor ani tím, že je tu s ním. Kamijo mu to říkal, že to stejně nedokáže a měl pravdu. Má dvě možnosti, buď se na to vykašlat a říct, že to nezvládne nebo to prostě nějak překousnout.  Nadechne se, že by mu k tomu něco řekl ale pak přijde i omluva a Boogieho pohled ho posílá do kolen. Jak se na něj má kruci zlobit? Jak by ho mohl nechat jít, i přes to všechno?+Prostě se s tím smiř, nejsi jediný na světě.+ Povzdechne si v duchu. Následuje další pohled do Boogieho tváře a je to on, kdo se pousměje.
"Tohle je vydírání, víš o tom?" Napomene ho tiše ale jeho oči jsou hřejivé a je jasné, že mu prostě odolat nedokáže. Po očku sleduje, jak prohrabává tašky a nevědomky natahuje krk, aby viděl, co z nich loví. Už jen to, že se do toho tak pustil mu způsobuje nemalé problémy. Pochybuje, že by ho to necháváao chladným, i kdyby s ním byl deset let. Už jen ten obsah, který viděl! A to si radši ani nedomýšlí, co všechno uvnitř je. S mírně pozvednutým obočím sleduje ten titěrný kousek prádla, který vytáhl a tentokrát už opravdu hlasitě  polkne.
"Boo, co mi to děláš?" Zeptá se jej, když se tak na půl zhroutí na židli a hlasitě si povzdechne. Začíná mít pocit, že se nemá šanci ovládnout.
"Cože?" Střelí po něm překvapeným pohledem, když se na židli zase narovná ale to už Boo zmizí v koupelně a on tam zůstane s tím malým erotic city sám. No skvěle. Poškrábe se rozpačitě ve vlasech a první jen opatrně nahlédne do další z tašek. S mírně staženým obočím a trochu pochybovačným pohledem  a jako první vytáhne návlek proti vyvrcholení. Radši ho zase rychle hodí zpátky a otře si ruce o stehna. Jak si z tohohle má proboha něco vybrat?
"Tak dobře druhý pokus." Místo toho, aby se hrabal v taškách dál, dojde k oknu a zatáhne, aby dovnitř neproudilo téměř žádné světlo. Pak se pokusí dodat si odvahu a opravdu se k taškám přiblíží znovu. Na podruhé vytáhne vibrátor takových rozměrů, že začíná přemýšlet, co by s tím kdo dělal a krátce se uchechtne.
"Nepotřebuju tě zabít." Zavtipkuje si pro sebe a za chvíli už se v taškách hrabe a očividně se u toho dobře baví. Nakonec přece jen pár věcí vybere a nastrká je spěšně pod polštář, aby Boo do poslední chvíle  nevěděl, co mu nakonec bylo po chuti. Chce si hrát, tak ať to stojí za to. Stihne se tak akorát vrátit ke stolu a dělá, že se dál hrabe v taškách. Poohlédne se na něj a nechá se otočit směrem k němu.
"Ještě uvidíme, co se mi nakonec bude líbit." Okomentuje to, že na stole nic zatím není a v očích se mu hladově blýskne, když si celého prohlédne. Ví, co si bral sebou a dokáže si dost dobře představit, co pod tím župánkem má. Provokuje to jeho fantazii a touhu mnohem víc, než kdyby sem nakráčel jen tak.+Učíš se až moc rychle.+ Povzdechne si v duchu ale na něj se vlastně ani zlobit nedokáže, to ví. Sleduje ho celou tu dobu, kdy se vzdaluje k posteli a podvědomě ho následuje. Cestou  si přetáhne triko přes hlavu, aby mu nepřekáželo a zahodí ho někam do prostoru. Zastaví se až těsně před ním, když ho vezme za boky a tentokrát je to on, kdo se s ním pootočí, aby se mohl usadit na postel a pomalu si ho přitáhne obkročmo na svůj klín. Dlaněmi pomalu vyjíždí po nožkách až ke stehnům a následuje ten pohyb očima. Musí se prudce nadechnout, když se látka župánku odsune kousek stranou a  odhalí, jak moc pásky kontrastují s bledou pokožkou. A pak se ho rozhodne trochu potrápit. Své pracky nechá položené na štíhlých stehnech, které opatrně sevře a podívá se mu do očí.
"Svlékni si ho." Broukne měkce a nepatrně se pousměje. Jeho hlas začíná napovídat, jak moc na něj působí.

Boogie

Celou dobu, co byl v koupelně, přemýšlel nad jeho slovy o vydírání. Bylo? Snad ne... možná spíš manipulace. Nechtěl, aby to došlo tak daleko, že to bude aplikovat na svého přítele, ale má z toho vzejít něco pro Ju-kena moc příjemného, ne naopak. Myslí to v tom nejlepším slova smyslu a věří, že Ju to chápe. Boo, co mi to děláš... +Jen samé příjemné věci... miláčku.+ Pomyslí si v duchu. A pak už stojí před postelí a sleduje ho, jak ani na chvíli nezaváhal. Jde k němu, svléká si tričko a v Boogiem všechno hraje jako by to mělo být poprvé. Zase tolik toho nestihli a už vůbec ne v podobném ražení. Všechno bylo pomalé, něžné, dalo by se říct klasické a teď...? Nic si nevybral? Nelíbí se mu to, není na hračky? Hodně to zaměstnává Boogieho hlavu, ale to nevadí. Třeba se mu bude líbit alespoň to oblečení. Musí zaklonit hlavu, když se Ju-ken zastaví až před ním a nechá se jím pootočit. Nechá se jím stáhnout na jeho klín a v podstatě okamžitě tak dosedne nahým klínem pod župánkem na jeho kalhoty. Způsobuje tím problémy a trápení spíš sobě, než jemu. Docela tiše si vzdychne, zatímco se ho přidržuje za ramena a dívá se mu dlouze do očí. Na stehnech cítí jeho velké dlaně, stoupají výš od konce punčošek až k okraji lemu županu a pak přijde ta hrdelní pobídka. On sám? Pootevře rty, ten spodní se mu nepatrně zachvěje a rychle zauvažuje, jak to udělat, aby to nebylo tak všední. Pomalu zatáhne za jeden konec, ale uzel se ještě nerozváže a vloží ho Ju-kenovi mezi rty. Pousměje se a strčí ho dlaní do hrudi, aby se trochu zaklonil a zubama pásek rozvázal úplně. Látka se rozestoupí, ale ne příliš, takže si pravou dlaní zajede na levé rameno a shodí ji dolů. Pořád na něm zůstává viset za to pravé. Odhaluje kousek toho korzetu, ale ne o moc víc. Pak znovu uchopí konec pásečku, vytáhne ho z poutek a podrží mezi nimi napnutý. Trochu se na něm nadzvedne, protáhne si ho mezi nohama a naznačí něco hodně necudného, než ho odhodí stranou. Tváře mu u toho zčervenají a nesměle sklopí oči, ale jen na chvíli, když se na něj podívá znovu, shodí župan i z druhého ramene a nechá ho klesnout tak, že má klín pořád přikrytý. No co, úkol splnil!

Ju-ken

Koutky se mu nepatrně zvednou, když si Boo vzdychne. Tohle úplně nebylo v plánu ale není to nic, co by vlastně nechtěl.  Nemůže přestat těkat očima nahoru a dolů, jak moc by chtěl z něj ten župan servat a užít si celé jeho tělo. Teď opravdu posunuje hranice svého ovládání a ani netušil, že je toho tolik schopný. Nechce to ale zkazit, ne tak rychle. Vyčkává trpělivě, co Boo nakonec vymyslí a překvapeně se na něj podívá, když mu skončí pásek mezi zuby. Musí stisknout víčka k sobě a spokojeně si zamručí, jak moc sexy mu to přijde. Mává s ním neskutečně a pořád se u toho tváří, jak kdyby ani nevěděl, co dělá. Jenže on už ho nějakou chvíli podezřívá, že to moc dobře ví. Zase vidí o kousek víc, když se mírně zakloní, jak jej pobídne a jeho stisk na stehnech zesílí, stejně jako musí Boo nutně cítit, jak moc je z něj vzrušený. Měl si sundat i kalhoty, no vážně! Prostě se ho rozhodl trápit a to potvrzuje i jeho gesto s páskem, na které zírá pomalu s otevřenými ústy a teď to on, kdo si zmučeně povzdechne. Pravá ruka vyjede po stehně o kousek výš a jakmile se zvedne zamíří na polovičku, kterou stiskne. Ještě chvíli to možná vydrží. opravdu se k tomu  snaží přemluvit. Neví, jestli se vůbec dokáže nadechnout. Všechno je to až příliš provokativní a on úplně zapomíná na to, co měl rozmyšlené, že udělá.
"Boo-chan." Zamručí trochu ochraptělým hlasem, když dlaněmi mapuje celou plochu jeho v korzetu zahalené hrudi.
"Přemýšlím, co za dobrý skutek jsem udělal, že si zasloužím takovou odměnu." Svěří se mu bez zaváhání a je jasné, že z nějakého naštvání už vážně nic nebude. Rudé tváře, klopení pohledu a on odhazuje veškeré své zábrany a poslední zbytky sebekontroly. Už to nevydrží ani vteřinu. Protáhne paži kolem jeho pasu a plynulým pohybem jej pošle do peřin a přesune se nad něj. V očích má nepopsatelnou touhu a prostě nedokázal odolat skoro zvířecí chuti na tělo před sebou. Tolik v něm probudil jen tím málem. Pro něj to bylo prostě až příliš. Zatím je spíš bokem vedle něj, když sáhne po jeho štíhlém stehně a dá jej trochu stranou. To samé zopakuje i u druhého a očima sleduje, jak se látka postupně odsouvá stranou a odhaluje víc a víc
."Jednou mě zničíš. Možná, že už dneska." Zamručí vzrušeným hlasem, když se naléhavě vpije do jeho rtů a u toho popotahuje pásek uchycený na pravé punčošce a pak mu za ni tu nožku pozvedne a dlaní sjíždí po spodní straně stehna níž a níž, zastavíc se až několik milimetrů od vchodu do jeho nitra. Pak prostě přestane a konečně sáhne pod ten polštář, než vytáhne malou tubu, kterou si tam předtím schoval. Nepřestává jej líbat, jen kromě chvil, kdy se musí nadechnout ale je jasné, že tentokrát to rozhodně nebude pomalé ani romantické, na to je příliš vydrážděný. Věnuje štědrou dávku gelu Boogieho chloubě,  po které jej rozetře několika pohyby své velké dlaně a pak zamíří i kousek níž, kde se hodlá zdržet dost dlouho, aby mu vrátil všechnu jeho provokaci.

Boogie

Ucítí jeho dlaň v podstatě na holém pozadí a silně se zachvěje. Tu druhou má na svém hrudníku a jemně se pousměje.
"Dobrý skutek? Neopustil jsi mě..." Řekne mu naprosto po pravdě to, co cítí. Po tom, co dnes přišlo za tašky a co mu řekl k čemu jsou, by se něco takového mohlo hravě stát. V dalším okamžiku ale trochu vypískne a jeho tělo dopadne do měkkých peřin, když ho Ju-ken jako nic složí pod sebe. Ještě chvíli se tiše směje s pěstičkami vedle tváře, ale vydrží mu to jen do chvíle, kdy mu Ju začne dávat nohy od sebe. Už jenom na tomhle je něco nesmírně provokativního a on se dlouze nadechne nosem. Stydí se a ne že ne. Jeho oči jsou důvěřivé a ty Ju-kenovy doslova hladové. Vidí mu to ve výrazu tváře. Kdyby byl pro něj cizí, asi by prostě utekl. Chtěl by mu na jeho slova něco říct, ale Ju-ken ho umlčí svými rty a zároveň mu u toho začne popotahovat jednu nožku výš. Pokrčí ji, zatímco pokládá ruce kolem jeho krku a jeho vlastní stisk zesílí, když se Ju-kenova dlaň protáhne dolů a hladí ho po té citlivější straně. Zachvěje se mu z toho celé tělo a tiše si vzdychne do jeho rtů, začíná sám sebe připravovat na to, kam mu Ju-ken sáhne, ale zaregistruje i pohyb do strany a otočí za ním oči, aby viděl, co to dělá. Hledá něco pod polštářem? On si tam skutečně nakonec něco přinesl. No kruci! A co?! Jakmile pocítí nejistotu z neznámého, dostaví se ještě silnější vzrušení a v ten okamžik přestane být pánem situace. Moc dlouho mu to nevydrželo, ale v podstatě mu dal sám sebe na hraní a to se teď stane. Znovu se políbí, je to rychlé, začíná to být agresivní a Ju-ken mu tím spolehlivě odvádí pozornost i veškeré myšlenky. Trhne sebou, když rovnou v klíně ucítí

chlad gelu, ale Ju-kenova dlaň ho začne rychle zahřívat. Na co je ho potřeba tolik zrovna tam? Tiše vzdychá mezi jednotlivými polibky, jak se jeho velká ruka pohybuje nahoru a dolů a když zamíří rovnou dozadu, pokrčí trochu i druhou nohu a mírně se propne v zádech. Jeho tváře hoří studem a touhou, ale přestává si vládnout. Brzy mu to začne být vidět ve výrazu obličeje a v tom, jak nepřítomně se dívá. Tohle prožívá vždycky hodně silně.