Aoi x Zyean - Brzy dáme dohromady Knihu džunglí. - část 3.

(Aoiho apartmán)

Zyean

"Jo, jenže tohle..." Rozhodí rukama znovu a poukazuje na všechno, co kolem vidí. Prostě nemůže najít ta správná slova, aby vyjádřil, jak moc se mu tu líbí.
"Promiň, zeptej se mě na cokoliv, tak za půl hodiny. To se mi možná vrátí nějaké vyjadřovací schopnosti." Povzdechne si krátce sám nad sebou a snaží se zapamatovat si každý detail, který vidí. Čistě proto, aby ho víc poznal. Tohle je Aoiho soukromí, tady ho pozná nejvíc. Každá věc, která se někde povaluje mu ukazuje, co přes den dělá. Pomalu ho následuje do ložnice a trochu přestává dýchat. Jak kdyby měl možnost nahlédnout do nějakého zakázaného, chráněného území. Někam, kam se jen tak někdo nepodívá. První mu pohled padne na ty kytary. Vykouzlí mu to úsměv na tváři a jako druhé na dostatek prostoru kolem. +Sem by se vešly.+ Pomyslí si a skoro se nad tou myšlenkou vyděsí. Vážně přemýšlí nad něčím takovým.
"Je to vážně jako ty." Zkonstatuje nakonec.
"I když mnohem jednoduší, než bloudění ve tvé hlavě." Narazí neplánovaně na něco, co si pomyslel už na večírku, když po něm uklízel stůl. Ještě by tu rád chvíli zůstal a kochal se vším, co je k vidění. Poslušně ho však následuje do koupelny a následuje druhé kolo Zyean v rozpacích. Teď už vážně málem rudne.
"Byl jsi u mě ve sprše a..." Rozhodí rukama znovu, když zůstane stát uprostřed a těká očima ze strany na stranu.
"Aoi-chan, už nikdy tě do svého bytu nepustím, musel bych se hanbou propadnout." Zasměje se skoro vyděšeně, protože po tom, co viděl tady...Ne, na to bude už pořád myslet.
"Hraješ i tady?" Zeptá se jej, když konečně dohlédne i na tu kytaru a jeho představivost startuje na plné obrátky. Ano, tohle by chtěl moc vidět. Pomalu přejde až k černé krásce, velmi opatrně ji zvedne, jak kdyby to byl ten největší poklad na světě a přejde k Aoimu. Podívá se mu upřeně do očí a vloží mu ji do ruky.
"Zahraješ mi, prosím. Něco, co bys před nikým jiným nehrál." Usměje se něžně a pohladí jej po tváři. Tohle má chuť udělat po každé, když je u něj tak blízko. Pak se prostě usadí a kouká na něj prosebným pohledem. Skoro to vypadá, že ve vteřině umře, pokud mu to Aoi odmítne. Moc s ním chtěl jí surfovat ale to přece pár minut počká. Jak rád by naplnil představy a zalezl by si do toho luxusu a prostě jen byl. +Je ze mě romantik? No skvěle.+ Pomyslí si pobaveně na svou adresu.
"Navrhl bych ti společnou koupel ale když ty jsi tak háklivý na ty kalhoty." Popíchne jej trochu, aby se obrnil proti tomu, jak na něj všechno působí a nevypadal, že úplně vyměkl, i když je to tak.

Aoi

Je vážně roztomilý, když mu na rovinu říká, že z toho není schopný mluvit. Vlastně se nechtěl tolik chlubit, ale proč by ho neprovedl? Sám byl u něj úplně všude.
"To mi vlastně lichotí." Řekne, když mu Zyean řekne, že je mu byt podobný. Ano, jeho vybavení působilo jednoduše, Aoiho hlava nebyla. Ale stačí jeden chaos, nemusí panovat i tady. Hrozilo by mu, že se ztratí taky. Ve dveřích do koupelny se opře ramenem o futra, ale nespokojeně pohodí hlavou, když mu Zyean začne zakazovat vstup do jeho bytu.
"Ale no ták." Už se na něj opravdu mračí.
"Tím spíš, že už jsem všechno viděl." Dá si ruku v bok a nějak mu vůbec nevadí, že mu řekl Aoi-chan. Když ale dojde na kytaru, přikývne a sleduje ho, jak k ní jde a bere ji do ruky.
"Hlavně tady." Přizná se.
"Jen bych ji tu neměl nechávat, je tu vlhko..." Povzdechne si, když nakrčí čelo a poškrábe se ve vlasech. Zyean jde k němu a on se musí ve dveřích narovnat, když mu podá kytaru do rukou. Zatváří se trochu zaskočeně, ale vezme si ji a zauvažuje, co tak před nikým nehraje. Hodně věcí... Ještě ho provází očima, když si sedá na stoličku, na kterou obvykle pokládá ručníky a pak vykročí k tomu schůdku do vířivky, kam se posadí pro změnu on. Položí si kytaru na klín a chvíli přemýšlí s pohledem upřeným před sebe. Už by skoro začal, když padne ten komentář a on se po něm ohlédne. Očima mu říká Ty ale nezlob, ale pak se pousměje a zahraje mu píseň, kterou napsal sám pro sebe. Pro Gazette je nevhodná, úplně mimo koncept, ale s Uruhou měli takových dost. Po chvíli si začne pobrukovat a nakonec přidá i svůj tichý hlas. Je to pomalejší, i když rytmické a už u toho broukání bylo jasně patrné, že u hraní bývá hodně mimo. Je to okamžik, kdy dovede vypnout a zdařile ignorovat okolí. I v tomhle byl Uru lepší, v komunikaci s publikem. Když dohraje, promne rty o sebe a ohlédne se po něm. Vypadá, jako by si nebyl jistý, jestli to za něco stálo, pan velký kytarista.
"Koupat jsme se měli v moři..." Připomene mu, ale úplně zapomněli spěchat. Ne, že by ho nádrž taky nelákala, ale musel by tam nahý. Před ním! Teď? Prostě jen tak? To je na něj po jediné noci docela velká výzva. Pozoruje prázdnou nádrž před sebou jako by skládal doktorát, pak očima přeskočí na ústí vodovodní hubice a snaží se rozhodnout. Do veřejných lázní se taky lezlo bez oblečení, ale mezi nimi dvěma byla jasná přitažlivost. Musí mu něco odpovědět! +To se bojíš jednoho kluka?+ Zvedne se do předklonu, sáhne na ovládání napouštění. Stupně jdou navolit digitálně. V tu chvíli se z hubice začne valit voda, když se otočí, vystoupá ten jeden schůdek a opře kytaru o stěnu. Upře na něj celkem jednoznačný pohled.

Zyean

"Nemrač se na mě. Já za to nemůže ale..." Nedořekne to a mávne nad tím rukou. Tady by se stejně nedobrali konce. A pak se usměje, když mu Aoi řekne, že hraje hlavně tady.
"Věříš, že si to dokážu dost dobře představit." Sdělí mu jednoduše a jiskry v očích jasně napovídají, jak si ho s tou kytarou představuje. Ideálně nahého ale...to mu říkat nebude, nechce ho naštvat a slíbil, že bude hodný. Pohodlně se usadí a jen může doufat, že Aoiho k hraní přemluví, což se mu vzápětí potvrdí. Už jen to jak se usadil a jak mu to v těchto soukromých lázních sluší, ho nutí si v duchu povzdechnout. Pořád má v hlavě jasnou vizi, že tenhle den jednou skončí. Oba se vrátí ke svým životům ale pro něj už nic nebude stejné. Jistě, dost lidí Aoiho obdivovalo za jeho hudbu, za to jak kouzlí s kytarou ale on...Propadá mu s každou minout čím dál víc a už dávno to není jen o obdivu a respektu hudebníka.+Vrať se nohama na zem, bylo by na čase.+ Napomene se v duchu a snaží se v sobě zavřít všechno, na co teď pomyslel. Stačí jen první tóny a k tomu Aoiho hlas a on se nevědomky předkloní, aby se mohl zapřít lokty o stehna a položí si hlavu do dlaní. Hledí na něj s obdivem a všemi city, které v něm probudil. Tohle už z hlavy nedostane vůbec. Jak kdyby se kolem něj rozzářila jakási aura a pohltila celou koupelnu. A najednou se všechno rozplyne a on jak kdyby spadl s kilometru na zem, jak je nucený se vrátit zpátky do reality. Úplně zapomněl, co že mu to o té vaně vlastně říkal. Trhne sebou s přistiženým výrazem.
"Páni." Vyjde z jeho rtů první a je vidět, jak je pořád trochu zmatený. Tolik se jím nechal unést.
"Jsi úžasný, vážně." Je na něm vidět, jak moc upřímná jeho slova jsou a musí párkrát zamrkat a zavrtět hlavou, aby byl opravdu úplně přítomný.
"Nikdo neříkal, že se koupat v moři už nikdy nebudeme." Odtuší klidně a sleduje ho, jak pouští vodu a odkládá kytaru. Vypadá hodně překvapeně, že se to děje. Opravdu by si do ní mohli společně vlézt? A pak mu dojde, jak to asi bude vypadat a začne být nervózní. Tady dostanou jeho sliby hodně zabrat. Nestydí se před ním svléknout, udělá to bez mrknutí oka ale hrozně moc to celé nechce zkazit. A pak se podívá Aoimu do tváře a do očí a ví, že prostě neudělá nic, co by nechtěl. Ovládne se, prostě to zvládne. Zvedne se ze židličky, kterou doteď okupoval, přetáhne si klidně triko přes hlavu a vyskočí hbitě na ten schodek za ním.
"Pořád mám tvou důvěru?" Zeptá se jej, aby mu naznačil, že moc dobře pamatuje na svůj slib. Sjede očima po jeho hrudníku až k lemu trika, za který jej vezme a přetáhne mu ho přes hlavu. Tohle už viděl a stejně mu to způsobuje problémy s dalším nádechem. Čemu však neodolá je naklonit se blíž a políbit jej na vyvýšené místo klíční kosti a pak ještě jednou, jak se tím nechal unést.
"První se pomalu dostanu sem." Pohladí je po tváří a ukazováčkem mu zlehka poklepe na spánek.
"Pak si probojuju cestu o kousek níž." Pokračuje dál ve svých slovech a vůbec mu nedochází, jak to celé zní. Vypíná racionální myšlení a nechává se unést tím, co si přeje nejvíc. Poposune svou dlaň ze strany šíje až na hrudník v místě srdce.
"A pak se bude dít víc." Určí hranice, které jsou mnohem přísnější, než mu vytyčil Aoi. Mírně se pousměje a v očích se mu objeví zvláštní náznak plachosti, který napovídá, že tohle pro něj není běžné chování. To hned však obratně zamaskuje a nenechá se jí ovládnout. Klesne dlaněmi až k zapínání Aoiho kalhot a prostě je rozepne a stáhne pod boky, aby sklouzly k zemi. Opatrně položí dlaně na jeho boky, než se nakloní podruhé a tentokrát se dotkne špičkou nosu jeho šíje a krátce po ní přejede.
"Už žádný zimní spánek, Méďo." Zavrní měkce, než bez váhání zahákne prsty za lem jeho prádla a stáhne mu jej.
"A je to." Usměje se a odstoupí od něj a rukama lehce od těla. Pak teprve s pohledem upřeným do černočerných očí začne pasovat se zapínáním svých kalhot.

Aoi

Už se přestává vzpírat jeho věčným komplimentům a slovům uznání. Samozřejmě, že si nemyslí, že hraje špatně, jak by mohl s takovou kapelou, ale rozhodně si nemyslí, že je nějaká špička. Přesto ho potěší, že Zyean vypadá tak okouzleně. Výraz Aoiho očí byl zřejmě tak moc výmluvný, že je Zyean bez trička během první vteřiny. Začíná ho podezřívat, že kdyby nemusel, ani by se neoblékal, protože ho tak vidí většinu dne. Aoi to má přesně obráceně. Stačí mu jenom mlčky přikývnout, ale v tu ránu je bez trička taky. Po ranních důvěrnostech už je s tím o dost víc v pohodě, než před tím. Mimoděk si trochu přivoní k jeho vlasům, když ho Zyean políbí na klíční kost, ale pak překvapeně opětuje jeho pohled, když mu poklepává na spánek. To už se mu daří. U toho O kousek níž ale zvedne obočí a přemýšlí, jestli mu ji výchovně lísknout nebo ne. Samozřejmě, že to pochopil jako klín, ale jen do chvilky, než se Zyean dotkne jeho srdce. Mnohem víc ho ale překvapí ultimátum, které jim oběma dá. Něco takového by od někoho tak mladého nečekal.
"Ty se chceš zamilovat?" Zeptá se ho tiše a dobře si všimne toho chvilkového, zvláštního pohledu, který měl. Tolik se mu líbí, že by si přál trvalý vztah s ním? I přes jejich práci? A v jeho věku? Aoi nebyl imunní vůči lásce, to rozhodně ne, ale bylo mnohem snazší se jí vyhýbat. Sleduje z bezprostřední blízkosti jeho prsty, když rozepínají kalhoty a v duchu se připravuje na to, že o ně před ním přijde. +Je to jako když jdeš do sauny...+ Říká si nenuceně, ale není, v sauně po něm nikdo nekouká takhle. Tedy - snad?!
"Hodně kluků v tvém věku s tvým zaměstnáním vykřikuje, že se nikdy neožení, nikdy nezamiluje, nikdy... nikdy..." Škádlí ho dál, než ho po polovičkách pohladí vzduch, plnící se párou z vířivky. Usměje se na něj, když mluví o zimním spánku a on v tu chvilku vystoupí z kalhot a prádla. Čekal, že Zyeanovy oči okamžitě klesnou dolů, ty jeho to asi udělají, až bude proč, ale ovládl se a Aoi mu za to v duchu složí kompliment. On to opravdu myslí smrtelně vážně. Nechce udělat ani jednu maličkou chybičku. +Hodné štěně.+ Pochválí ho v duchu a projde kolem něj. Když ho míjí, jemně ho dlaní pohladí po bříšku, ale pak už se posadí do horké vody a na displeji navolí bublinky. Voda pořád cirkuluje, udržuje se horká a přes víření toho moc vidět není. Udělá si pohodlí u jedné opěrky. Jsou přendávací, takže mohou sedět, jak je napadne.
"Skoro jsme si sem mohli nejdřív něco nanosit." Napadne ho. Vlastně by docela ocenil lahev červeného. To bude taky asi jediná trvanlivá potravina v tomhle bytě, protože tady opravdu dlouho nebyl.

Zyean

"A kdo by nechtěl?" Pozvedne nepatrně obočí a krátkým pokrčením rameny. Samozřejmě, že jednou si to přál ale zatím to vypadá, že to přichází mnohem dřív, než by čekal. Jenže on se tomu bránit nebude. Aoi se to nejspíš snaží už pár let, tedy myslí si to, podle toho, co už o něm ví. S naprostým klidem a sebevědomím si rozepíná kalhoty a stáhne je dolů, aby z nich mohl vystoupit. U toho opravdu dodržuje, co slíbil a nespouští oči z Aoiho tváře.
"Tak jsem to říkal ale člověk přece jednou dospět musí, ne? Ne ve všem, blbosti mě budou napadat vždycky ale některé ohledy prostě stojí za to. Proč se tomu bránit?" Další pokrčení rameny a  dlouhý povzdech následuje, když ucítí dlaň na svém břichu. Tohle na něj bylo trochu moc. Zůstane k němu zády a nechá víčka klesnout, aby se pořádně uklidnil. Tohle bude něco jako zkouška, jestli je vůbec Aoiho hoden, protože nic těžšího, než sedět vedle něj, když jsou oba dva bez oblečení neexistuje. I kdyby to vydržel a prostě po něm neskočil, není si jistý, že jeho tělo na to bude mít podobný názor.
"Tak můžu pro něco skočit?" Poukáže na to, že na sobě má ještě alespoň to prádlo a nechá si poradit, kde najde láhev vína, vývrtku a sklenky. S tím vším se za chvilku vrátí do koupelny a odloží poblíž Aoiho. Přes vodu sice nejde nic vidět ale stačí jen kapky na jeho těle a...Otočí se k němu zády, vjede si dlaní do vlasů. Podívá se na svůj klín, když stáhne i prádlo a ujistí se, že to jsou zatím jen pocity a neprojevily se i někde jinde. +Že bych si ho přivázal?+ Ušklíbne se sám nad sebou s krátkým uchechtnutím. Dlouze se nadechne, když se konečně otočí čelem k Aoimu, vleze si za ním do vody a úlevně vydechne. Teď se mu klidně může nějaké nepatřičnost stát a vidět to nepůjde. Značně se mu uleví a trochu nervozity opadne, takže si s úsměvem přesune opěrku vedle něj a pustí se do zápasu s lahví.
"Nebojíš se, že ti to víno stoupne do hlavy příliš rychle?" Dobírá si jej, když se ozve typický zvuk jak korek opustí hrdlo a on rozlije do obou sklenic.
"Já se rozhodně zlobit nebudu, klidně si ten včerejšek zopakuju." Usměje se upřímně a spokojeně, když se uvelebí vedle něj a zakloní krátce hlavu s blaženým výrazem.
"Pamatuješ si, co jsem říkal o těch dlouhých sprchách? Tohle je něco podobného, budeš mě odtud tahat násilím." Oznámí mu pobaveně, než se na něj podívá a natáhne k němu ruku se skleničkou.
"Včera jsem měl na starosti přípitky já, jsi na řadě." Hodí mu to s nevinným výrazem na hlavu.
"Můžeš mi to klidně zazpívat." Dloubne jej rozverně prstem do boku pod vodní hladinou a pak se neubrání jej zlehka v těch samých místech pohladit.

Aoi

Kdo by nechtěl? Musí se zeptat sám sebe v duchu.
"Láska bolí... Na začátku je to super, ale dřív nebo později skončíš s nějakým šrámem." Řekne tiše. Třeba Uruha si v lásce liboval, miloval ten pocit, že je zamilovaný, občas o tom mluvil. Proboha, co na tom bylo tak skvělého? To probuzení, když mu dala kopačky? Pak mu však řekne, kde najde všechno k vínu a je rád, že tam šel. Dlaněmi si pohrává s bublinkami na hladině, až dokud se Zyean zase neobjeví a na rozdíl od něho, Aoi vzorný není. Počká si, až ho tak trochu mine na schůdku a nepokrytě si prohlédne jeho zadek, když už se mu nemůže dívat rovnou do klína. Jakmile jsou vedle sebe, stočí oči na jeho počínání s lahví a mírně se u toho usmívá.
"Doufám, že ne, včera jsme toho vypili trochu víc a tohle je jen jedna lahev." Je sice unavený, ale zase ne tolik. Maximálně se příjemněji naladí a to si Zyean za svůj výkon rozhodně zaslouží.
"Vlastně..." Rozhodne se být trochu otevřenější.
"Se na to víno ve vířivce a s tebou dost těším." Řekne pořád stejně tiše a krátce k němu stočí černé oči. Pak se však zasměje a pokývá souhlasně hlavou.
"Já ani nepotřebuju horkou, stačí mi, že je to voda. Je fajn nebýt jediný, kdo je ochotný se klidně rozmočit." Ryby, voda, hudba... je toho hodně, co by mohli mít společného. Vyloví dlaň z vody, když vezme sklenku za nožku a jemně s ní ťukne o tu jeho.
"Ať má přijít cokoliv, ať u toho nejsou žádné šrámy." Popřeje jim oběma a smočí ve sklence rty. Tohle je výborné víno, má ho přímo z vinice a nebylo levné. Už si začíná připouštět, že mu Zyean zkřížil cestu a jen tak z ní zase neodejde.
"Nevybral sis zrovna jednoduchý život." Mluví o sobě a jejich případném vztahu.
"V ničem." Povaha, práce, sláva... Ještě chvíli bude takhle přemýšlet a bude potřebovat zbytek stojanu s lahvemi. Znovu se na něj podívá a zakotví očima v jeho tváři výrazně déle.

Zyean

Celou tu dobu si v hlavě převrací Aoiho pohled na lásku. Přemýšlí, jestli se mu něco přihodilo, že na ni má takový názor nebo je to jen jeho temnější stránka, do které má možnost nahlédnout. Ať tak nebo tak, nebojí se do toho celého pustit po hlavě. Ostatně, tak by to být mělo. Na šrámy on je připravený, vždycky byl. Zatím na to neřekne nic, musí si pořádně promyslet, co z něj vypadne.¨
"Zas tolik toho nebylo." Dobírá si ho s úsměvem a o něco víc se rozšíří, když se mu Aoi přizná, že se na společné koupání těší. No co by mohlo být lepší?
"Upřímně. Já mám radost z čehokoliv s tebou a postupně se to zhoršuje." Prozradí mu, jak to celé vnímá a jak si užívá společné chvilky. Aoi to už minimálně tuší, takže na sebe neprozradil vlastně nic navíc. Jeho přípitek mu odkývá a napije se krátce po přiťuknutí.
"Je vážně skvělé. Nejsem úplně fanoušek vína, ale tohle je fakt dobrý." Pochválí mu tohle pití. On byl vždycky víc na pivo ale...někdy je potřeba vyzkoušet něco nového a tohle bude sakra dobrá zkušenost.
"Voda je nejlepší místo, kde si člověk odpočine. Vypneš, srovnáš si myšlenky. A někdy umí všechno špatné dost dobře odplavit, když jí to dovolíš." Pousměje se s nádechem zamyšlení a překvapeně se po něm ohlédne hned vzápětí. Vážně tu naráží na něco, na co už nějakou tu chvilku myslí? Krátce sklopí oči kamsi k bublinkám u své ho břicha, promne si rty o sebe a pak vzhlédne a podívá se na něj. První místo slov vztáhne dlaň k jeho tváři a s hlavou mírně na stranu jej pohladí.
"Víš, kdybych chtěl jednoduchý život, nesnažím se v kapele. Kdybych chtěl jednoduchý život, zůstanu doma u rodičů a nebydlím sám." Pokračuje dál a jeho hlas se stává tišším, když se pomalu přiblíží k jeho rtům těmi svými.
"Jednoduchý život je nuda. A já nudu nesnáším." Odmlčí se a pobaveně se ušklíbne.
"Nechceš mi ho pořádně zkomplikovat?" V očích se mu blýskne a je jasné, že se prostě nevzdá. Ať si Aoi klidně myslí, že toho zažil ještě málo. On mu s radostí dokáže, jak některé věci umí myslet vážně.
"Nebudu tady říkat, že se nám šrámy nevyhnou, to by byla blbost, to nemůže vědět nikdo ale já jsem ochotný to vyzkoušet. Co ty?" Nadhodí poslední otázku, než se rty otře o ty jeho a políbí jej. Další myšlenky patří Aoimu a tomu, že je opět vděčný za bublinky. Tahle blízkost a polibky jsou něco, co dokonale probouzí jeho tělo a to úplně porušuje to, co slíbil

Aoi

"Ale bylo." Oponuje mu měkce. Za celý večer až až a v posledních hodinách s ním taky požehnaně, obzvlášť u té hry na odhady, ve které byl Aoi úplně hrozný. Musí se pro sebe usmívat nad Zyeanovým přiznáním. Ani on není takový ignorant, aby si toho nevšiml, ale teď, když s tím přestal bojovat, je všechno trochu růžovější. Tedy spíš světle šedé, aby nebyl moc mimo vlastní koncept. Přikývne na pravdu o víně a zamyslí se nad jeho slovy o vodě.
"Hm, a taky si vždycky najde cestu. I skrz kámen..." Odtuší známé pořekadlo a pak si uvědomí, že ten kámen by mohl být on sám a tady ta voda vedle něho... Stočí k němu oči, zatváří se zaskočeně a pak se rozesměje. Odpověděl si sám sobě. I Zyean se tváří překvapeně, když začne takhle mluvit a dávat mu naději. Aoi je dokázal překvapit oba dva najednou. Nechá se od Zyeana pohladit a ani o kousek mu neucukne, když se k němu nakloní blíž pro polibek. Jen si vlastně o dost víc opře rameno o jeho rameno, jak se taky sám nakloní. Fakt tu sedí nahý ve vířivce s klukem... V mnoha ohledech to ale bylo o tolik jednodušší. Jemu nebude nikdy muset nic vysvětlovat, protože je ze stejného světa. Zyean bude nezávislý, nebude nešťastný, že není dost doma, nebude chtít, aby se o něj staral a věnoval se mu, když to není zcela možné, ničím z toho mu nebude nikdy ubližovat a navrch se nebude motat v labyrintu jeho emocí, což se mu u žen stávalo. Pro člověka s Aoiho životním stylem by to vlastně mohlo být to pravé řešení. A kdo jim navenek dokáže, že nejsou skvělí přátelé? Hodně muzikantů bydlelo společně... V tu chvíli to jeho mysl dokonale upokojí. Na prvotní řešení skvělé.
"Dej si pozor na to, co si přeješ." Pousměje se, ale cítí se klidně a usmívá se. Vypadá to, že se v jeho životě formuje nový vztah. Nepotřebuje k tomu okamžitá plamenná vyznání a slova o nehynoucí lásce... Líbí se mu, jak přirozeně se to všechno vyvíjí. Mohou to zkusit. Ano, teď už si umí říct, že mohou. Pomalu přikývne.
Ten den už z jeho bytu neodejdou. Na surfování je stejně pozdě a když se rozhodli vylézt z nádrže, zjistili, že se v ní máchají bezmála dvě hodiny. Povídání bylo uvolňující, poznávající, s občasnými něžnostmi... Aoi si nakonec ještě vzal do ruky kytaru a nakonec si objednali večeři a pustili ten film. Jen ne v posteli na notebooku, ale na kožené pohovce ve velké televizi. Zbytek večera se hrabali v Aoiho kytarách a věcech, co nasbíral po světě, prohlíželi CDčka a jeho počítač plný skladeb a jeho postupů a spát šli zase pozdě... společně. Do té obrovské, skoro prázdné ložnice. Už ale zase tolik prázdná nebyla...