Aoi x Zyean - Brzy dáme dohromady Knihu džunglí. - část 2.

(Zyeanovo doupě, Aoiho apartmán)

Zyean

Může si jenom připsat bod k dobru, že Aoiho rozesmál. Další připočítává za to, že mu neucukl, neodstrčil ho ani mu nevynadal. Vlastně to tak trochu čekal, po tom, co se na něj zlobil, když pořídil onu fotku, kterou si snad vytiskne a někam vyvěsí. Ale ano, je z něj dobře mimo a ještě dlouho bude. +Mohl bys být kýmkoliv.+ Pomyslí si trochu nadneseně ale je to pravda. I kdyby byl Aoi úplně obyčejný kluk, mával by s ním úplně stejně, i když to vypadá, že snad ani neví, jak se to dělá. I tak mu to jde úplně skvěle. Upřeně mu hledí do očí, skoro ani nemrká, jak nechce propásnout jediný okamžik. Co kdyby mu třeba unikl jiný odstín v nich? To by si prostě neodpustil.
"Už to tak vypadá. Ale já se toho nebojím, ty ano?" Zeptá se jej měkce, než se krátce uchechtne. Mohl by mu na to říct milion věcí ale vybere si tu jedinou.
"Nic nepočůrám, přísahám." Další krátké pousmání a protočil by sám nad sebou očima. Zase za to může Aoi, že není schopný nic kloudnějšího vymyslet. Momentálně nezvládá víc, než odolávat pokušení se prostě přiblížit a užít si zase jeho plné rty. Mámení pekelné ale on prostě do nebe nechce.
"S tím spaním to bude horší. To už vím." Dodá ještě tiše a samozřejmě, že naráží na spaní vedle něj. Včera byl unavený a přiopilý. Vůbec nepochybuje o tom, že kdyby to byl obyčejný večer, neusnul by. Je to pro něj neskutečně dlouhý a přitom naprosto úžasný okamžik, než se Aoiho rty konečně dotknou těch jeho. Krátce si nad tím povzdechne s jasnou spokojeností vepsanou v očích a vyjde mu těmi svými vstříc. Na první políbení naváže tím svým ale pořád se usilovně brání, aby to strhl na něco, co se mu teď prohání hlavou. Další jemné prolnutí a pomalu nechává víčka klesnout a u toho hladí jeho tvář. Pomalu se přesune vedle něj a usadí se na paty. Konečně na delší chvíli rozpojí jejich rty a s jiskřičkami v očích a energií, kterou by mu rád věnoval. Musí na něj pomalu, to už ví. Zkrotit v sobě všechnu touhu a chtíč, který v něm Aoi rozdmýchává a snad si to neuvědomuje. Teď nebo nikdy, buď to celé zkazí nebo vyhraje. A on umí hrát. Nechá dlaň pomalu klouzat z jeho tváře přes hrudník až k lemu trika, který jemně sevře mezi prsty. S nic neříkající úsměvem se otírá nosem o ten jeho a sem tam jej znovu líbne střídavě na horní nebo spodní ret.
"Jenom to triko, nic víc." Šeptne mu tiše a kývne hlavou, aby ho ujistil, že dál nemá v plánu zajít.
"Věřil jsi mi včera, věř mi i dnes." Dodá ještě a začne ho pomalu hrnout nahoru, aby mu dal dostatek času se bránit.
"Chci si užít jen pár doteků víš, za odměnu. Zatím jsem přece nic nezničil a bez pochvaly mě to přece nenaučíš." Pokračuje dál ve svých slovech a jakmile se konečky prstů dotknou jeho pokožky krátce si povzdechne znovu. +To zvládneš, musíš. Přece tě nerozhází...+
"Kruci." Vyjde z jeho rtů neplánovaně, když krátce těkně očima k jeho bříšku, které právě dokonale odhalil a...Výborně asi poprvé v životě přišel o slova.
"Tohle bude sakra těžký." Neodpustí si poznámku ale trpělivě počká, než mu Aoi opravdu dovolí přetáhnout mu to triko přes hlavu.
"Příště mě varuj až si zas budu myslet, že něco zvládnu." Napomene ho pobaveně a skoro uraženě poukáže na jeho odhalený hrudník.
"Někdy si fakt moc věřím ale za zkoušku to stojí nebo ne?" Pozvedne obočí a pohladí jej dlaní od krku středem hrudníku ale jak slíbil, tak se zasekne těsně pod pupíkem a zamíří na jeho bok a pak zase zpátky. Pomalu se skloní níž a u toho mu kouká do očí dokud to jde, než začne opakovat svá gesta nosem, tentokrát však lehce klouže po hebké pokožce, která jej neskutečně hřeje.
"Co jsi říkal o tom kousání?" Zeptá se jej, jak kdyby ho prve přeslechl a velmi jemně, skoro neznatelně stiskne kůži těsně nad pupíkem mezi zuby a krátce se zasměje.
"Dostanu vynadáno? Nebo pochvalu?" A pořád se zuby nehty drží, aby si těch jeho kalhot ani nevšiml. Tam je zakázané území. Za tuhle hranici se zatím bez povolení nesmí a on...Snad poprvé v životě něco takového dodrží.

Aoi

Bál by se toho? To tedy ano! Vzhledem ke kariéře, pohlaví a tom, jak to na asijském kontinentu chodilo, kdyby to někomu moc vadilo. Na druhou stranu, snad měli oba mozek a Gazette se nedávno hodně osamostatnili. Rty proti němu zareagují v podstatě okamžitě, ale místo toho, aby se na něj Zyean vrhl, je stejně něžný a letmý jako Aoi. Dotek na tváři je Aoimu příjemný a sám si po chvilce dovolí na chvíli zavřít oči a trošku vypnout. Prostě se soustředit jenom na pocity a na to, co všechno to v něm vyvolává. To jednomu hodně napoví, jestli má smysl v tom pokračovat. Zyean se pohne, ale v podstatě z něj jenom sleze, zatímco Aoi provází očima každý jeho pohyb. Dlaň klouže z jeho tváře dolů a znovu zvedá vlnu nejistoty, ale když se zastaví na tričku, Zyean mu slíbí, že by o nic víc nešlo. Nevěřil by mu, ale když ho požádá, aby to udělal, změní to Aoiho pohled na věc. Je pravda, že včera dodržel úplně všechno, spali vedle sebe, Aoi oblečený po krk a přikrytý po nos, byl v jeho koupelně nezamčený a tak podobně...
"Dobře..." Řekne šeptem. Pocítí konečky jeho prstů na břiše pod tričkem, stejně jako uslyší jeho povzdech a sleduje u toho jeho tvář. Jeho výrazy, všechno, co s ním Aoiho přítomnost dělá. Je to svým způsobem fascinující. Vždycky se tolik diví, když mu někdo z fanoušků řekne, že jeho nejmilejší je on. Zyeanovo Kruci ho skoro zastaví, ale nakonec ho nechá, aby mu svlékl jeho vlastní tričko, které mu půjčil. Mírně se pousměje na jeho slova o varování. Kdysi to všechno vypadalo jinak, o dost líp. Ale je rád, že se to někomu tak mladému líbí. Když bylo dvacet jemu, přišlo mu, že všichni čtyřicátníci byli hrozně staří. Ten dotek po celé hrudi a břiše mu postaví

chloupky na těle do pozoru a uvědomí si, jak pozorně stále sleduje rysy jeho obličeje. Brzy ho na těle zašimrají i jeho vlasy, jak se nad ním sklání a když pocítí stisk jeho zubů, prudce ale tiše se nadechne a na chvíli zatají dech. Mimoděk se mu zvedne levá dlaň, kterou položí do jeho vlasů, pohladí ho v nich a pak je jemně stiskne. Je to jeho úplně první podobný projev, ale Zyeanovy rty jsou příliš blízko citlivé dolní polovině bříška.
"Já ani nevím..." Vydechne po pravdě Aoi znovu šeptem. Měl by mu hned vynadat, ale... vlastně ho chce spíš pochválit. Válí se mu tady v posteli, nechává se hýčkat, nemusel hnout opravdu ani prstem. Proboha vždyť se mu tu ten kluk tak jednoznačně nabízí.
"Zey-chan..." Broukne tiše a v očích začíná mít cosi nového. Ten temný, ale hřejivý plamen se rozhořívá, stejně jako jeho nitro.

Zyean

Okamžitě nechá víčka klesnout, když ucítí Aoiho dlaň ve svých vlasech. Tak tohle nečekal a je to neskutečně příjemné. Sám na chvíli přestane bloudit po jeho hrudníku a nechá se unést dotekem, který v něm probouzí to, co se snaží celou tu dobu krotit. +Jsem v pytli.+ Pomyslí si a v duchu se vysměje sám v sobě. On, aby se dokázal takhle ovládat? A to se stalo kdy? Přesto všechno má pořád v hlavě Aoiho včerejší odmítání a prostě nechce, aby se to stalo znovu. Pokud se má něco dít, udělá to Aoi sám. To si dá jako úkol a prostě to dodrží. Určuje si vlastní hranici, aniž by tušil, jestli je to správně nebo ne. Možná se bude držet příliš zpátky a tím ho odradí ale...Podvědomě tuší, že to bude mít spíš opačný efekt. Musí v to prostě doufat.
"To je dobře." Okomentuje jeho slova o tom, že neví s nádechem jisté rozvernosti. Už přestává vědět, co si myslí? No, tak to je na správné cestě. Trochu se poposune, aby se mohl líp sklonit a klesne na loket vedle jeho těla. Neoddálí se ani na milimetr a pokračuje ve svém nenápadném svádění a připravování Aoiho i o další myšlenky.
"Hmm." Broukne si hlubokým hlasem na jeho oslovení.
"Klidně to můžeš říct ještě jednou. Třeba..." Odmlčí se na chvilku a drcne nosem do jeho bradavky, o kterou se následně otře rty a pak políbí. Dlaň mezitím zase sklouzne k jeho boku a tentokrát se neubrání jej stisknout.
"Chtěl bys mi ještě něco říct?" Krátce pozvedne hlavu a to, co uvidí Aoimu v očích ho donutí na chvíli se zastavit. Všechno, co měl v plánu a co si pomyslel rázem zmizí. Další pohlazení po tváři ale teď se na ní nezastaví a vjede prsty pomalu, skoro jakoby tím sám sebe chtěl umučit, do černých pramenů a znovu se přiblíží k jeho rtům.
"Možná vydržím počkat, než..." Ne, tohle prostě zvládnout nemůže. Místo toho, aby ho nechal odpovědět se přitiskne na jeho rty znovu. Ze začátku je to stejně něžné a mazlivé jako poprvé ale postupně je začíná sotva postřehnutelně prohlubovat. Jak kdyby po každém krůčku k propadnutí čekal, jestli opravdu může. Krotí se, pořád je to Aoi, který byl do nedávné doby pro všechny tak nedosažitelný, pro něj rozhodně a teď je u něj v ložnici, do půl těla nahý a...Odtrhne se od jeho rtů, když reálně hrozí, že se tu strhne úplně něco jiného, než co mu slíbil a opře si čelo o to jeho s udýchaným pousmáním.
"Slib je slib a já ty své držím." Zavrní tiše, když ho líbne na nos a skloní se k další kapitole hýčkání Aoiho kůže. Kdyby se zdržel ještě chvíli u jeho rtů, už to opravdu nevydrží a vyjede po něm takovým způsobem, že už ho nic nezastaví. Sjíždí rty od bradavky dolů, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku, ale tentokrát mine pupík a zastaví se až těsně nad leme kalhot. Slib je slib ale to přece neznamená, že se té hranice nemůže jen dotknout? Rebélie? Jen maličko. Ještě, že Aoi nemůže vidět, jak se teď usmívá, jistě by ho odhalil dřív, než si promne rty o sebe, jemně stiskne jeho kůži mezi zuby a pak vytasí poslední eso z rukávu, které mu při omezených možnostech zbývá. Poškádlí jej špičkou jazyka, skoro to vypadá, jak kdyby jej chtěl polechtat a pak jí zajede po látku kalhot a zase rychle zmizí.
"Nechal jsem se unést. To se musí nutně stát každému." Vytočí trochu hlavu, aby se nevině koukl do jeho tváře a u toho se mazlivě otře tváří a polechtá jej vlasy na bříšku.
"Už se to nestane."

Aoi

Nediví se mu, že se mu to oslovení líbí. Mírně se pousměje a znovu se trhaněji nadechne, když dostane políbení na citlivou bradavku. Není moc upovídaný ani normálně, natož teď, to už asi Zyean zjistil, takže mu tak úplně neodpoví, ale ono to ani není potřeba, protože hned na to se na sebe podívají, Aoi ucítí ve vlasech jeho dlaň a pak už má jeho rty na svých. Nejdřív lehce a zkoumavě, ale brzy jejich polibek nabere hloubku a trochu větší intenzitu. Pořád má dlaň zapomenutou v jeho vlasech, zatímco tu druhou nechává v klidu podél těla, jako by se sám ještě pořád obával, že by tím mohl něco rozpoutat. Nakonec se od sebe však odtrhnou a on se mu zblízka podívá do očí, když si o něj Zyean opírá čelo. Po jeho slovech se Aoi domnívá, že nejspíš dojde na ten film, ale vlčí štěně se odmítá vzdát a začne s celkem důkladným průzkumem jeho hrudníku a břicha. Sleduje ho, jako by toho pořád nemohl mít dost. Jako by to jediné stačilo a vlastně je to pravda. Líbí se mu, to už ví a líbí se mu prostě jen sedět a sledovat jeho počínání. Je asi divný, ale jemu to ke štěstí stačí. Jakmile se ho jazykem dotkne pod lemem prádla, Aoi sebou cukne, trochu zakloní hlavu a tiše se rozesměje. Vezme ho za ramena a vytáhne ho odtamtud nahoru k sobě. V podstatě si ho skoro přitáhne do náruče.
"Víš o tom, že když některé věci nemůžeš mít hned, bývají pak mnohem lepší?" Broukne mu tiše, hluboce a velmi svůdně. Nechce mu to dělat, ale Zyean už probudil cosi dlouho spícího. Vlastně mu tím tak trochu říká, že by mohla být nějaká příště. Aoi si tím vlastně odepírá i jeho pro sebe, ale nebyli by si pak vzácnější a cennější? Kdo ví proč se mu začíná líbit myšlenka toho kolouška, kterého by mohl mít, jen ať je klidně divoký a když budou spolu... třeba zjihne a Aoi bude mít pocit, že má tu moc. Že je ten jediný speciální s kým je takový.
"Nechceš zkusit surfovat?" Zeptá se ho z ničeho nic.

Zyean

Je to pro něj nečekaně dráždivé, když ty hranice prostě jsou. Nikdy by si nepomyslel, že tohle vůbec dokáže a ještě se mu to bude líbit. Čím víc si uvědomuje, že dál nemůže, tím víc to prostě nechce udělat. Ne hned. Tohle mu bohatě stačí, je to ideální pokračování noci. Aoi v něm probudil něco úplně jiného. Stránku, která nechce být tak hrr a vrhat se do všeho po hlavě. Se skoro nešťastným výrazem nakopnutého štěněte natáhne ruku po jeho břichu, jak kdyby se chtěl přitáhnout zpátky a ještě chvíli pokračovat v obdivování každé linie ale velmi rychle svůj boj vzdá, když se ocitne u něj v náruči.
"Vím, právě proto máš ještě ty kalhoty na sobě." Sdělí mu s nevinným pousmáním, než se rozesměje taky.
"Víš, obvykle nesnídám ale dneska mi to nějak chutná." Pokrčí krátce rameny ale spokojeně se uvelebí u něj a věnuje mu krátké líbnutí na koutek. A ještě ten jeho tón v hlase. Začíná to na něj být vážně příliš. Vlastně může být rád, že ho Aoi odtáhl, jinak by nezaručil, co by se dělo dál. Pozvedne obočí po jeho otázce. Teď si prostě nedokáže představit, že by z té postele vstal a někam šli. Neřekne nic, jen sáhne po peřině a přikryje je oba dva, sebe až po nos. V očích mu hravě svítí.
"Teď mě chceš hnát  z postele. Víš v kolik jsem vstával, abych tu snídani vůbec stihl?" Zamumlá na oko dotčeně ale u toho se pochechtává, až se peřina jemně třese. Nakonec ji odhrne a kývne hlavou.
"Tak dobře ale jak se budu topit, chci dýchání z úst do úst, jasné?" Zarazí se, když se konečně vyhrabe zpod peřiny a usadí.
"Myslím, že se budu topit schválně." Zazubí se na něj, pohladí jej po tváři a v očích mu něco dokonale změkne. Sklouzne konečky prstů po jeho pramenech.
"Jsem pro a příště můžeme jet na víkend na ryby. Čistě z tréninkového hlediska. Mám se ještě co učit. Však víš, ti lososi." Decentně si odkašle ale začne pomalu vstávat a natáhne se po Aoiho kafi, aby mu ho podal. Nenechá jej si ho vzít jen tak, prostě ho ještě jednou políbí, než se narovná a zamíří ke skříni. Potřebuje minimálně triko.
"Na tuhle srandu nejsem vůbec vybavený ale..." Přetáhne si triko přes hlavu.
"A kam chceš jet?" Zeptá se jej a je vidět, že v jeho očích začíná růst zvědavost a touha objevit něco nového. On by se pustil po hlavě do čehokoliv. Kdyby mu Aoi řekl, že si půjdou skočit padákem, klidně mu to odkývá.

Aoi

Cosi uvnitř něj se tetelí blahem, že mu Zyean neodmlouvá a souhlasí s ním. Měl by si dávat pozor na podobné myšlenky, než se mu zalíbí až moc. Vypadá jako takový rebel a s ním... Usmívá se na něj tak vlídně a vřele jako už asi tak tisíc let na nikoho ne a stejně tak podivně příjemné mu je, držet ho u sebe v náručí.
"To je milé..." Odtuší skoro neslyšným šeptem na to o snídani, spíš nahlas vyslovuje svoje myšlenky a stále se usmívá. Když je ale Zyean přikryje, podiví se tomu, že bude nakonec z nich dvou medvídek ten aktivnější. Ne, že by mu tu nebylo dobře.
"Hm, dobře, tak... když vstaneš, můžeš usnout zase vedle mě." Povytáhne obočí pro změnu Aoi a přikývne dokonce i na slova o dýchání z úst do úst. Pozoruje ho, jak si sedá a nespustí z něj oči, ani když ho tak láskyplně pohladí po tváři a vlasech.
"Víkend na rybách... To bych rád." Jako by se od včerejška něco stalo. Konečně k sobě zase někoho trochu víc pouští. Kdy s ním proboha chtěl jít někdo na ryby??? Převezme si od něj kávu a ještě se chvíli válí, zatímco Zyean hledá oblečení.
"Hm, nevím, na pláž je docela zima. Půjčit neoprén ale můžeme. A nebo je v centru místo s umělými vlnami. Hodně lidí tam trénuje, není to vůbec špatná náhražka a tam... se určitě neutopíš." Na to by jim stačily i plavky. Aoi moře miloval, ale v tuhle dobu mohlo být velmi zrádné. Jaro teprve začínalo, i když už hodně lidí chodilo v triku, ve vlnách byla zima.
"Všechno půjčíme..." Pokrčí rameny. Pro hodně lidí nemělo smysl kupovat výbavu. Nakonec vstane z postele i on a zavolá do centra, jestli je tam vůbec nějaké místo. Sobota, ani omylem.
"Dobře, jedeme na pláž." Je rozhodnuto. Musí se převléct do svého a vzít ho s sebou k sobě domů. Pro jeho vlastní výbavu. A pak honem na pláž, aby z toho odpoledne ještě něco měli. Do metra se Aoimu ale stejně nechce a prostě jim to taxi zaplatí. V tuhle hodinu o víkendu naštěstí nebyla špička. Budova, ve které Aoi bydlí, je vysoká, ale na první pohled je jasné, že je luxusnější a je v ní málo velkých bytů. Projdou vrátnicí, kde se pozdraví s hlídačem, vstoupí společně do výtahu a ten je odveze do šestého patra. Na této chodbě už jsou jen jedny další dveře. Aoi měl rád svůj klid a soukromí a investoval do tohohle místa hodně. Opravdu dlouho sem nepřivedl nikoho cizího, ale když odemkne a pustí ho dovnitř, celkem zvědavě sleduje jeho reakce. Všude je cítit on sám. Miloval parfémy a zásoby interiérových tyčinek byly úplnou samozřejmostí. Tři stěny byly bílé, ale jednu nechal vymalovat na černo, dokonce má černou koženou sedačku, černý koberec a temně tyrkysové polštáře, ale zase si dal záležet na osvětlení. Jiný už fakt nebude.

Zyean

Ohlédne se po něm s mírně pozvednutým obočím, když zmíní, že může usnout vedle něj. Jindy by zavrtěl hlavou a pravděpodobně by se vymluvil na večerní sraz s kapelou nebo na něco podobného ale...
"Takže se večer můžu zase přitulit?" Usměje se široce a úplně zapomněl, co v té skříni ještě chtěl. Místo mikiny vytáhne spodní prádlo a se zavrcením hlavou ho zase hodí zpátky. No co, vyprané je a skládat? Možná někdy jindy.
"Tak dobře, domluveno." Kývne rázně hlavou a teď už se ho prostě nezbaví.
"Jasně, už chvíli přemýšlím, že bych se koukl k nějakému jezeru. Hodinku a půl cesty je Okutama, je tam i středisko, takže by to neměl být problém." Už si začíná v hlavě skládat,  kolik bude mít asi Aoi času a bude tohle celé reálné. Opravdu by s ním mohl strávit víkend? Jen s ním, někde na loďce a válením u břehu? Kdy si má balit?
"Takže plavky. Mám vůbec plavky?" Zarazí se uprostřed rozhazování své vlastní skříně. Není si vůbec jistý, jestli je někde v poslední době viděl.
"Pláž?" Ohlédne se po něm a vyloví jen tu mikinu a druhé, rozhodně ne domácí kalhoty. Všechno odhodí na postel. Pak si klidně před ním ty kalhoty převleče a u toho už si pomalu zapaluje další cigaretu. Za chvíli už se vypakují z jeho bytu, který pečlivě zamkne. Má tam přece svoje bicí!
"Nebude lepší metro?" Zeptá se ho, protože neví, kde Aoi bydlí a to taxi rozhodně zaplatit chce ale není si jistý, jestli by ho to opravdu nezruinovalo. Málem se s ním před jeho domem o to placení popere ale nakonec jen rezignovaně rozhodí rukama.
"Budeš si mě vydržovat?" Zeptá se ho pobaveně a chvíli jde krok za ním. První si prohlíží budovu, která se před nimi tyčí a pak sklouzne na Aoiho zadek a je v háji. +A to jsem ho pořádně ještě ani neviděl. Něco se, se mnou děje.+ Už jenom ten hlídač, který si ho zvědavě prohlíží mu dává tušit, že právě vstupuje do úplně jiného světa a taky, že se neplete. Stačí jen, aby Aoi otevře dveře a on nepřestane zírat snad už nikdy. Je to krásné, jednoduché a okouzlující. Vlastně mu to jeho tak trochu připomíná. Dokonalý obraz majitele. Zuje se a popojde dál, když se k němu otočí čelem a naprázdno otvírá ústa, jak chce něco říct. U toho jen bezmocně rozhazuje rukama, aby mu dal jasně najevo, že tohle vidí fakt poprvé.
"Já totiž..." Plácne se do čela a dlouze si povzdechne.
"Měl jsem ti u sebe zavázat oči. Můžeš na můj byt zapomenout, prosím." Vykoukne na něj, když roztáhne ukazováček a prostředníček od sebe, aby viděl, jak se tváří. Nejradši by mu to tu celé prošmejdil ale fakt se asi dvě minuty drží, než se začne kradmo rozhlížet a pak opravdu obcházet celý obývák. V očích má snad dětskou radost z toho, co vidí a sem tam se neubrání k něčemu kývnout hlavou, aby mu naznačil že tohle je v další vteřině naprostý top.
"A kde máš ložnici?" Usměje se hravě a rozverně s rukama vloženýma v kapsách. Tohle bylo tak trochu dobírání ale on by  mu do té postel klidně vlezl. Pořád má tendenci se před ním trochu krotit. Nechce, aby toho najednou bylo na Aoiho příliš.
"Jen hlavu tam strčím a hned zase půjdu." Pohodí hlavou a další zasmání na sebe nenechá dlouho čekat.

Aoi

U toho taxíku mu jenom stačil říct, že nejspíš bude. Nemohl si pomoct, byl takový. Hodně platil za druhé, udělal nějakou laskavost, když mohl, trochu tím vyvažoval svou častou nevrlost a protivnost. Kromě toho sám začínal, ví co to je řešit každé taxi a on to on už nějaký čas nemusí, i když není rovna milionář. Zyean už se okolo něho naběhal až dost. Taky se zuje a popojde za ním do nitra bytu, zatímco ho měkce sleduje, jak rozhazuje rukama a usmívá se na něj. Jemně pokrčí rameny zpět.
"Nebylo to hned..." Broukne, protože podobný byt si může dovolit až v poslední době. Zyeanovi je ale vidět na očích, že se mu moc líbí, i když je ten jeho o dost světlejší a to Aoiho těší. Pak nad ním zavrtí hlavou.
"Co blbneš, co bych za takový byt dřív dal?" Řekne mu, ale odhodí klíče na stolek a popojde za ním do obýváku s rukama v kapsách. Nechává ho, aby se porozhlédl. Aoi umí být docela bordelář, takže se tu po různu povaluje hodně jeho věcí a i když v kuchyni není vysloveně bordel, nějaké nádobí ve dřezu je. Prostě tady žije a není to sterilní klec. Někdo si na to potrpěl, on ne. Uculuje se pokaždé, když se Zyean u něčeho zastaví dýl a když se ho zeptá, kde je ložnice, prostě k ní vykročí. Už mu věří dost na to, aby si nemyslel, že to je proto, aby ho v další vteřině mohl hodit do postele. Otevře dveře do poměrně velkého, ale dost stroze zařízeného prostoru, kterému vévodí postel s černošedým povlečením, velké okno s černými závěsy a kovové doplňky. Je tu taky pohodlné lehátko, které láká snad ještě víc, než ta postel. Nad čelem postele je velká prázdná stěna a na ní visí Aoiho kytary, na které zrovna nehraje. Podlaha je i tady z tmavého dřeva, na ní skoro nic a u protější zdi je jeho stůl, počítač a takové maličké studio. Takové, aby se tu dalo pracovat, ale na větší projekty musí do pořádného studia. Uruha má mnohem lepší, celou místnost, ale on taky skládá úplně jinak. Mnohem líp...
"Vlastně mám nejradši koupelnu." Připustí. Byl prostě lachtan, v moři, na vlnách, na rybách, tady...
"Trávím tam tolik času, že jsem si ji vymyslel trochu jinak." Prozradí mu na sebe a kývne bradou, aby ho odvedl i k té. Žádná vana ani sprchový kout, ale malé lázně. Zapuštěná nádrž s podhlavníky a zenovými kamínky po obvodu. Je to samozřejmě i s vířivkou a voda se napouští z velké a široké hubice, připomínající trochu vodopád. U schůdku leží černá akustika. Když skládá nebo jen hraje tak dost často tady. Je to tady trochu tak, jak odsud vypadl.