Die x Reita - Podívej se, co jsi udělal. - Část 1.

(Výroční párty)

Die

Ještě před chvílí tady měl Toshiyu, společně se škodolibě bavili na téma dnešní oslavy, toho, jak je pojatá, jak oblečení jsou členové the Gazette, jak moc trapně někdo z nich vystupuje… Pak si řekli, že se sami chovají jako pitomé coury a řehnili se tomu ještě víc. Jenže ten teď někam zmizel a nebyl v davu k nalezení. Die nějakou dobu hlídkoval na baru, protože dřív nebo později se sem vydá stejně každý, ale Toshiya nedorazil ani sem. Nezbude mu, než vzít svůj drink s brčkem mezi rty z barové desky a ladně se proplout po parketu, aby se sám podíval, kde je jaký známý nebo někdo z kluků. Dneska měl na sobě černé potrhané džíny, které dokonale obepínaly jeho dlouhé nohy, boty na nízkém podpatku do poloviny holení a dlouhý top do poloviny stehen, který však postrádal rukávy a měl pořádný výstřih. Dlouhé a velmi světlé vlasy nechal rozpuštěné a všem na odiv, protože on prostě má být na co hrdý! Na hrdle se mu houpe několik šperků na dlouhých řetízcích stejně jako ozdobná šála, se kterou si volnou rukou pohrává, zatímco se s bradou hrdě vztyčenou snaží přijít na to, co bude dělat. Mohl by vyzvat nějakou slečnu k tanci, ale on netančil jenom tak s někým. A pak se někomu připlete do cesty. Ten někdo zrovna couval a otáčel se, nemohl ho vidět a Die zas nedával dost pozor, aby se sám vyhnul. Náraz je docela tvrdý, jemu to vyrazí skleničku z ruky a polije si obsahem šálku. V tu chvíli zmrzne zeměkoule, když se na ni podívá a chvíli nevěří vlastním očím. A co hůř, vystoupá černě podmalovanýma očima k obličeji před sebou a pozná toho jejich basáka. Ani se nemusí dívat zase tolik nahoru, ha, ha!
"Vypadáš neurvale už na fotkách a teď se to jen potvrdilo. Podívej se, co jsi udělal." Nespokojeně mlaskne, když rozpřáhne trochu dlaně do stran a křiví rty nad svou šálou. Jeho hlas je však překvapivě melodický a vlastně docela měkký. Jako kdyby to byla výtka jenom na oko. Pořád si drží svůj standard Ale prosím vás, já vím, že jsem dokonalý a budu i s tímhle. Pak se mu velmi vyčítavě podívá do očí.
"V přeplněném klubu se prostě necouvá. Měli jste si zajistit větší nebo pozvat míň lidí." Vychovává ho a pak ho cvrnkne do nosu.
"Ty se nebojíš, že tě někdo vyfotí? Roztomilý pršáček..." Broukne s úsměvem, vlastně skoro mile, zatímco moc dobře ví, že Rei svůj nos neschovává jen tak a chce jednoduše odejít.

Reita

Už od začátku se náramně bavil. Však to byla jejich oslava a nic mu nemohlo zkazit náladu. To platilo do chvíle, než se objevily dámičky z Diru. No, bude je prostě muset přežít a vyhýbá se všem obloukem, hlavně Toshiyovi. Sám si moc dobře uvědomuje, že by to neskončilo hezky a to se tady prostě nesmí stát! Naprosto je ignoruje a nezapomene sdělit klukům, co že viděl v zadní místnosti, kde mají vybavení. Pak ale Uruha zmizel, prozradil mu to jeden z členů personálu a prý ani nejel sám.
"No tedy, ty se nezdáš." Prohodí si pobaveně pro sebe a narazí na Rukiho s Kaiem. Ru vypadá, že se mu něco přihodilo. Jak kdyby ho viděl po ránu anebo ve sprše. Chvíli si do něj přátelsky rýpne, než ho radši nechá být. Vypadá vážně vykolejeně a navíc je tam i Kai, ten se o něj určitě postará. Oni dva by na něj v tuhle chvíli mohli být až moc.  Radši dojde k baru pro něco k pití a vyrazí na další obhlídku clubu. Zahlédne Toshiyu, jak se usmívá a velkým obloukem ho mine. Raději na něj ještě kouká, když couvá kamsi do davu a do někoho vrazí. Otočí se a už už se chtěl omluvit, že to samozřejmě nebylo schválně. Sám si vylil trochu piva ale to mu příliš nevadí. Všechny omluvy rázem polkne, když vidí, koho se mu podařilo srazit. Klesne očima na jeho pocintanou šálu a pobaveně se uchechtne.
"Vylepšil jsem tě." Vrátí mu jeho první větu okamžitě, aniž by nad tím musel přemýšlet a věnuje mu ten nejširší úsměv. Zatím je klidný ale tak nějak ví, že mu to dlouho nevydrží. Musí si udržet pobavený výraz, nebo  ho zabije, jen co se nikdo nebude dívat. Ze všech hostů musel narazit zrovna na něj.+Fiflenka jedna.+
"Jeden by řekl, že se svou výškou a žirafím krkem toho uvidíš dost, aby se ti podobné...nehody nestávaly." Další věta na sebe nenechá dlouho čekat. jak kdyby se jeho mozek okamžitě přepnul, když mluví s někým z nich. Pořád si drží stejný výraz a nemá v plánu se jím nechat rozhodit. Jenže pak přijde citlivé téma a v očích mu ne příliš nadšeně zajiskří. Zdá se, že Die se trefil přímo do černého a to ho štve. Trhne sebou, když ho cvrkne do nosu, ožene se po jeho ruce udělá od něj krok dozadu.
"Nebojím. Ví, že mě nemají fotit a když, tak ať o tom vím. Víš, umím si to zařídit." Ušklíbne se na něj a pak za zády uslyší čísi hlas, jak mu doporučuje, aby mu to hezky vyčistil, tak se přece přátelství udržují.+No skvělé a co teď.+
"Samozřejmě, že bych to nemohl nechat jen tak být. Co bych to byl za...známého." Vyhne se přesnějšímu určení a vezme ho za tu jeho šálu a vede si jej sebou za doprovodu smíchu ostatních. Berou to jako legraci ale Dieovi se to jistě moc líbit nebude a to ho těší.
"Přece tu nebudeš chodit jako čuně." Rýpe si do něj po cestě a jsou pronásledování, ještě několika dalšími. Už by jim taky mohli dát pokoj, aby to nemusel dělat.
"No přidej trochu do kroku. Jeden by řekl, že s nohama až do nebe budeš rychlejší." Sykne na něj tiše, aby ho nikdo neslyšel.
"Mám lepší věci na práci." Utrousí, když konečně dojdou až k místnosti, kde mají vybavení. Tam ho bez okolků natlačí dovnitř a zavře z nimi dveře, aby se konečně otravných čumilů zbavil.
"Skvělý, hoď to do koše nebo si to nějak vyčisti a můžeme se konečně vrátit." Pobídne ho netrpělivě, protože tady s ním opravdu dlouho být nechce.
"Stejně s tím vypadáš spíš směšně." Vrátí mu tu narážku na nos a následuje další úsměv, jak je spokojený sám se sebou.
"Nebo to nezvládneš sám a  mám ti pomoct?"

Die

Jistě, co jiného by od něho mohl čekat, rozhodně ne taktní omluvu. Jen si povzdechne nad tím, že Rei se chová jako malé dítě a svou neurvalost ani neskrývá. Žirafí krk???
"Jeden by řekl, že když do něj někdo vrazí a způsobí mu nepříjemnost, zaslouží si alespoň pokus o omluvu..." Nedopustí, aby někdo na veřejnosti slyšel, jak by s ním dokázal mluvit, kdyby byli sami. Musí si udržet dokonale elegantní a zdvořilé já, aby když tak lidi pomlouvali jeho. To dá rozum. Jak Gazette opět nerespektují svoje hudebně starší a lepší kolegy.
"Uhm..." Prohodí jenom nezaujatě na jeho frflání ohledně fotografů a přemýšlí, jestli by byla hodně velká prasečina, kdyby ho tady cvakl někdo z nich a pak to prodal bulváru. Ne, takhle se nesníží. Místo toho se okázale dívá někam přes jeho hlavu, když s ním musí mluvit a koutky se mu nepatrně zvednou zadostiučiněním, když i nějaký kolemstojící uzná za vhodné, že by mu měl Reita s tou skvrnou pomoci. Právě dosáhl svého. On je slušný a Rei naopak! Pak však překvapeně zvedne obočí, když ho Reita popadne za šálu jako za vodítko a chce ho někam odvést. Odloží skleničku na nejbližší stolek a nechá se jenom tak dlouho, dokud je za nimi ta skupina, ale jakmile jsou jim z dohledu, šálu mu vytrhne.
"Díky za kompliment." Řekne mu na to o nohách až do nebe.
"Jistě, vrážet do lidí, chovat se jako hulvát, možní popíjet a pak se chovat ještě jako větší hulvát." Okomentuje jeho další větu. Čekal, že spolu půjdou na toaletu, ale když uvidí místnost s nástroji - aniž by tušil, kdo tu byl ještě před chvílí a co tu dělal - neubrání se trochu zvědavému pohledu. Už se podle všeho dost vzmohli, není to vůbec špatné, ale Die musí chtě nechtě věnovat pozornost prioritně Reitovi.
"A jak se čistí šála v místnosti s technikou?" Tady žádná toaleta není.
"Mám si na ni nalít další drink z minibaru?" Prohrábne si dlaní dlouhé vlasy, když se znovu rozhlédne, založí si paže na hrudi a přešlápne. Tohohle gesta se nedokáže zbavit, pořád se svých vlasů musí dotýkat, v každou volnou chvíli. Pousměje se a stočí k němu pohled supermodelky, nad kterou slintá průměrný občan.
"Na to nejsi dost šikovný." Broukne a pošle mu vzdušný polibek.
"Proč jsi mě sem vedl?" Vykročí rovnou k jeho base a bez dovolení ji stáhne ze stojanu, aby si ji prohlédl blíž. Má svoje cesty jak ho dráždit, aniž by to muselo být slovně.

Reita

"Vidíš, jak jsem hodný.Ještě tě pochválím. Jen dávej pozor, aby se ti nezamotaly." Doporučí mu a vlastně si z jeho slov moc nedělá. Jen nad tím pokrčí rameny.
"Víš, ono je někdy lepší se bavit a ne nad všemi ohrnovat nos. Omluvil bych se ale ty sis začal." Ušklíbne se na něj a dojde k jedné ze skříní odkud vytáhne lahev, která tu jako jediná je. Je to nejspíš něco sladšího ale očividně dost dobré. Možná s kapkou medu. Ano, už to vidí. Je to medová whisky. Jeden kluk z personálu mu o ní řekl a teď toho využije. Beze slova rozlije do dvou skleniček, než sáhne po jedné z tašek, kterou tu mají. Jsou tam věci všech, takové ty praktické, co se vždycky hodí a on sází na to, že Ruki tu bude mít přesně, co potřebuje.
"Uvidíme, kdo je na co dost šikovný." Řekne si tiše pro sebe a krátce se uchechtne. Ať si myslí co chce ale on nikdy zlý nebyl. Toshiya ho štve a proto se do něj naváží a Die, ten mu vlastně ani nedal na výběr tím, jak se chová. Však on mu ukáže. Pomalu se narovná, když s sebou nese dvě sklenky v jedné dlani, do kterých rozlil a v druhé kapesníčky a obyčejnou, bílou, malou lahvičku.
"Víš co, co kdybys pro jednou mlčel a nechal se překvapit." Pozvedne pravý koutek s mírně pozvednutým obočím, když dojde až k němu. Nabídne mu jednu sklenku a sám se napije z té druhé, než ji odloží vedle na stůl.
"A na tu basu nesahej, buď tak hodný. ještě mi ji rozbiješ." Popustí uzdu svému já, které si nemůže odpustit poznámku.
"Já vím, že se ti líbí a chtěl bys ji ale tuhle ti nedám." Podívá se skoro zasněně na svou lásku a pak otevře lahvičku, aby nalil trochu tekutiny na kapesník a přitáhne si Die blíž za tu jeho šálu.
"Jeden by řekl, že budeš na podobné nehody vybavený." Rýpne si ještě trochu, když sjede celou jeho postavu od hlavy až k patě a začne tu skvrnu opravdu čistit. Jde to snadno, tenhle přípravek je k tomu přesně určený a Ruki bez něj nikam nechodí. Někdy to má výhodu znát se jako vlastní boty.
"Pak můžeš poděkovat ty mě." Prohlásí, když zvedne oči k těm jeho a krátce se pousměje. Je fakt moc hezký, tohle mu upřít nemůže a asi by se za ním otočil, kdyby to byl někdo jiný.  Jsou věci, které neví ani kluci a on se jim s nimi nesvěřil. Jemu totiž na pohlaví nikdy příliš nezáleželo.

Die

"Ahá, já jsem si začal tím, že jsi mě polil..." Prostě toho nemůže nechat. On se umí bavit, ale některé věci mu prostě směšné nepřijdou. Třeba jako když jedli tu polévku z kuřecích hlav a kluci se řehnili jako malí, zatímco jemu bylo spíš špatně a nechápal, co je na tom směšného. Po očku ho sleduje, jak nalévá dvě sklenky. Usmíření? Omluva? Zatím na to nic neříká a radši si dál prohlíží basu, než do ní zkusmo drnkne. Je zapojená a připravená. K čemu asi? Půlnoční překvapení? To už bylo... Po slovech o šikovnosti se pro sebe nepatrně pousměje, ale zároveň s tím je napomenut, že nemusí mít vždycky poslední slovo. To bude těžké... hodně těžké... Pohodí vlasy a stiskne rty, ale jednu sklenku si převezme a tu kytaru doopravdy odloží zpět.
"Co bych s ní dělal, nevíš? Asi sis nevšiml, že moje pozice je trochu někde jinde?" Samozřejmě, že lead kytarista je ten nejdůležitější! To on je vede, když hrají. To bylo samozřejmě diskutabilní a proto to neřekl nahlas. Ale může si něco podobného alespoň na truc pomyslet. Trochu skepticky si čte nápis na etiketě, když vidí, že se Reita chystá tu chemii použít na jeho drahocennou šálku, ale dovolí mu to a zblízka si prohlíží jeho tvář. Může, protože je Rei skloněný a on je vyšší, než on, takže ho nepřistihne.
"Podobné nehody se nestávají víš, obvykle nejsi v dosahu." Řekne tiše a nad jeho hlavou upije nový alkohol. Je to slaďoučké. Jeden by z toho byl opilý raz dva. Po poznámce o poděkování se jejich pohledy setkají a Die v nich má maličkou otázku, ale Rei se kupodivu velmi mile usměje a najednou mu to docela sluší.
"Díky." Řekne mu doopravdy bez jakýchkoliv dalších rýpanců, protože skvrna je skutečně pryč. Stačí, aby to místo uschlo a nikdy nebude poznat, že se tohle stalo.
"Chybí vám tu kytary vašeho lead kytaristy..." Jeho bystrým očím neujde, že jedny nástroje už jsou sbalené a někdo je odnesl. Aby si nevšímal toho, na co sám hraje... Dlouhým krokem se vydá k pohovce, na kterou se posadí a přehodí nohu přes nohu. Znovu pročeše prsty vlasy a zastaví se na něm pohledem. Jeho výsost Die si zrovna prohlíží vybavení konkurence.
"Opravdu roztomilý nos. Takový nezvyk..." Nedá mu to, ale uculí se spíš hravě.

Reita

Protočí očima, když toho Die nenechá. Tohle už snad nikdy lepší nebude ale nemůže říct, že se nesnažil. A to si myslel, že se můžou chvíli bavit normálně ale jak se zdá, moc to nefunguje. +Dobré skutky jsou očividně spíš na škodu.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení ale on má za tenhle rok splněno. Pozvedne k němu oči a v nich má něco ve smyslu. To jako vážně? Proč se vůbec snažím? Ale zatím jen mlčí.
"Dokud jsi byl ticho, vpadal jsi celkem k světu." Neodpustí si nakonec prohlásit a ano, částečně to měl být kompliment. Ale jen částečně! Protože to prostě pravda je a to mu nikdo upřít nemůže.
"Co já vím, co bys s ní dělal, třeba netoužíš po ničem jiném, než to vyzkoušet." Konečně se mu podaří dočistit skvrnu a věří tomu, že nic nebude poznat. Ruki by ho zabil na místě, kdyby věděl, komu jím čistil oblečení a nejspíš by tu lahvičku spálil na uhel.  A pak opravdu přijde poděkování a on jen překvapeně vzhlédne. Tak tohle fakt nečekal.
"Nemáš za co." Ujistí ho s kývnutím hlavou a odejde vrátit lahvičku do tašky, aby někdo nemohl říct, že si ji půjčil.
"Jo ten už jel, není to tak dlouho. Měl.." Odmlčí se a přemýšlí, jak to nazvat, aby si Die nic nedomyslel. Nebo je to jedno? Asi s tou informací nejde nějak špatně naložit.
"Řekněme, že měl ještě práci." Odpoví mu nakonec neurčitě a přemýšlí co tu kruci budou vůbec dělat. Die nevypadá, že by se mu chtělo zpátky a jemu se nechce ho tu nechávat s jejich vybavením samotného. Prostě se vydá jeho směrem a usadí se vedle něj na pohovku, společně s lahví a sklenkou. Kolena má od sebe a opírá se předloktími o stehna těsně nad koleny. A je to tu zase. Podívá se na Die s mírně pozvednutým obočím a sáhne do kapsy, aby vytáhl pásku. Prostě tyhle řeči fakt nemá rád. Odloží sklenku a  začne si ji zavazovat mezi prameny.
"Už je to lepší a necháš ho na pokoji?" Hodí po něm s protočením očí v sloup.
"Byl bys mnohem hezčí, kdybys nebyl takový." Rýpne si do něj s úšklebkem a nemá problém mu to říct narovinu. však to ví všichni kolem, takže neprozrazuje nic navíc. To, že se jemu možná zamlouvá víc, než by měl...To si rozhodně nechá pro sebe. A ne, není to poprvé, co si to myslí.
"Nebo snad nemáš, co říct, když přestaneš popichovat?" Pozvedne obočí, když se pohodlně opře a pozvedne sklenku na jeho zdraví.
"To jste vážně s Toshiyou jeden jak druhý?" Optá se jej s mírně pozvednutým obočím a nepřestane se na něj dívat. Po očku si ho prohlíží a přemýšlí, jak by asi Die vypadal, kdyby byl milejší. A o co se tu vůbec snaží? Namluvit sám sobě, že Die takový není. Ale je. Určitě, tohle ví přece všichni. Nejspíš. Sáhne bez dalšího slova po lahvi a natáhne i s ní ruku k němu, aby mu dolil.
"Jsem zvědavý, kdo z nás dýl vydrží." Uchechtne se celkem uvolněně.
"Vážně bych se bavil, vidět tě neschopného se zvednout z pohovky." Opravdu se snaží s ním normálně bavit?+Kam jsi dal rozum??+

Die

Trochu zkoumavě si ho prohlédne, když obdrží ten kompliment. Zdá se, že jsou na konec oba trochu smířlivější, než někteří jiní členové jejich kapel.
"Není nic jednoduššího, než vzít ji Toshiyovi." Prohodí a pozvedne obočí nad tou neodkladnou prací, ale ať už si pod tím domyslí cokoliv... nejspíš chápe.
"Udělal to nejlepší, co mohl..." Odtuší a jemně se usměje. Oni byli tady a dohadovali se a Uruha tam a nejspíš souložil, dokud to postel vydrží. To by do něj jeden neřekl. Ještě mu snad začne závidět nebo co...? Reita se dojde posadit vedle něho, ale vidí mu spíš na rameno, když je takhle předkloněný, než do tváře. A pak ho vyhecuje tak moc, že si tu věc skutečně zaváže. On ji doopravdy nosí s sebou v kapse? Mimo jakékoliv vystoupení? Tomu se říká parádní komplex, ale on by měl mlčet. Jeho souboj s váhou a posedlostí svou postavou byl taky dost známý.
"Nemyslím si, že bych toho chtěl nechat, s páskou nebo bez." Zatváří se miloučce a pak se doopravdy rozesměje.
"Jaký jsem?" Broukne škádlivě a zavrtí hlavou.
"Nemám. Neznáme se a nemáme se rádi, takže netuším, co bych ti měl vyprávět jiného." I on zvedne sklenku k přípitku, zatímco opře loket o opěru za sebou a tou dlaní si hraje s vlasy. Trochu se napije a znovu se zasměje, ale oči z něj nespouští.
"Vlastně ne... víš on má černé, krátké vlasy a já..." Vydechne a nastaví mu skleničku, aby Rei mohl dolít i jemu.
"Někde jsem četl, že tobě stačí jedno pivo... Tak mám strach, že dole budeš ležet ty." Řekne něco, co by mohlo být pochopeno různě a v duchu ho začíná obdivovat, že se jím vlastně nenechá

tak moc vyvést z míry. Až na tu pásku Reita pořád udržuje jakýsi přátelský podtón mezi nimi a Die rýpe taky spíš pro zábavu, než že by chtěl být zlý a útočný. A že to svede. Odlepí záda od opěry, přiblíží se tak moc, že mu naruší prostor a zblízka si prohlédne jeho bodliny z vlasů a část tváře, než ho zatahá za šňůrky a pásku zase rozváže. Zadržuje smích jen stěží, když Reitovi spadne do klína.
"Nemůžu si pomoct, dráždí mě to." Broukne tiše.

Reita

"To jsem si mohl myslet." Odtuší si pro sebe, když je očividně, že toho nenechá. Jak by taky mohl, když mu k tomu dal pádný důvod už jen tím, jak se brání. Mírně se na něj ohlédne, když se ho zeptá jaký je.
"Dost často namyšlený, občas určitě panovačný. A k mé smůle i dost hezký." Pokrčí rameny a očividně si nic nedělá z toho, že mu prozradil o cosi víc. Zatváří se jako by řekl, že venku prší a nechá to být. Však mu nikdo nedokáže, že něco takového řekl, a když, tak bude rozhodně zapírat. Kluci z kapely by mu to stejně nevěřili, je o tom přesvědčený. Po očku jej pozoruje. Hlavně, když se opře o opěru a pohrává si s vlasy. To by mu měl někdo zakázat, aby se taky mohl koukat někam jinam. Skloní hlavu k zemi a pro sebe se podruhé pousměje. Měl by si začít dávat pozor i na své myšlenky. Anebo by je měl popustit víc na světlo? Nakonec by to třeba mohl svést na to, že do něj jen osobitě rýpal.
"Ne, vzhledově rozhodně ne. O něj bych si neopřel ani kolo." Ujistí ho po chvilce a sám se znovu napije. Jen hezky lok po loku, aby opravdu za chvíli nebyl opilý. To už by byl až příliš upřímný.  Možná, že i o dost přímočařejší.
"Nemůžeš věřit všemu, co se kde píše. To jsi ještě nezjistil." Rýpne si do něj na oplátku.
"Já bych o to neměl strach. Klidně budu dole a věřím, že se mezi tvoje stehna vlezu." Zazubí se na něj a v očích se mu hravě zablýskne. Začal si s tím, tak proč by mu to nevrátil. Jeho sebevědomí mu vydrží přesně do chvíle, než uvázání pásky povolí a ona mu spadne do klína. Zamračí se na něj ne moc pobaveně a jen si dlouze povzdechne.
"Jeden by řekl, že začínáš mít pěknou obsesi na můj nos." Opravdu se snaží, aby na něm nebylo vidět, jak moc s ním jeho blízkost zamávala.  Místo toho, aby cokoliv dalšího řekl mu dlaní vjede mezi dlouhé prameny, využívají toho, že je tak blízko a podívá se mu ze vzdálenosti několika milimetrů do očí.
"Tak tebe to dráždí? Mám ti říct, co dráždí mě hm?" Usměje se vypočítavě a v duchu si počítá do dvaceti, aby neudělal nic, čeho by později mohl litovat.
"V první řadě tvoje nohy." Prohodí tiše, když sevře jeho prameny mezi svými prsty ale ne příliš silně. Během toho odloží sklenku a vyjede dlaní po jeho stehně nebezpečně vysoko. V jeho tváři není příliš poznat, jestli si z něj dělá legraci  a chce mu to vrátit nebo to myslí vážně.
"Tvoje boky, jsou tak...úzké." Pokračuje dál a ten vzdálenější stiskne, když se k němu svým tělem ještě o kousek přiblíží.
"A pak tvoje oči. Možná, že v nich je daleko víc, než celá tahle hra na princezny." Zasměje se krátce a tiše, než ho palcem pohladí o líci. Troufá si na něj, však co, kdo neriskuje nic nedostane a on si umí stát za tím, co by chtěl.
"A pak rty, chybí mi od nich jen kousíček a stejně se bojím, že když to vyzkouším, už toho nenechám." Přejede mu palcem i po nich a krátce těkne očima nahoru a dolů k nim.
"Uděláš to sám nebo máš strach, že se ti to bude líbit?" Popíchne jej měkce a nakonec překoná tu vzdálenost. Dotkne se jich však jen nepatrně ale několikrát po sobě, spíš se o ně otírá, aniž by přestal sledovat výraz jeho tváře. Je zvědavý, co to s ním udělá. Počítá, že vypískne jako ustrašená holka a prostě uteče. A Reiovi to bude líto a zároveň se bude náramně bavit.

Die

Reita nebyl první, kdo mu řekl, že je namyšlený a ke smůle všech okolo, s tím Die vlastně docela souhlasil. Proč by nebyl a co je komu po tom? Byla jeho věc s kým se bavil a s kým ne... To, že je hezký, se ale dneska dozvěděl už po druhé a ještě k tomu k jeho smůle? Asi se plácne přes ruku, ale levou dlaní, co má blíž k němu se sotva patrně dotýká špiček jeho vlasů, zatímco si ho tak zblízka prohlíží. Musí protočit očima, protože Toshiya je podle něho taky moc krásný, ale zdá se, že tam sahá nevraživost mnohem, mnohem dál. Jejich pohledy se střetnou, když si ho Rei představí rovnou na koníčku a Die na něj trochu přivře oči. Musí si ho celého prohlédnout, ale je to spíš proto, že hodnotí, jestli by ho dokázal dostat do podřízené pozice nebo ne, než že by mu chtěl dát najevo, že si o něm myslí málo.
"Začínám..." Připustí.
"Ale ještě nevím, jaký podtext má." Škádlí ho dál. Odplata přijde vzápětí, když se k němu Reita otočí úplně a vjede mu dlaní do vlasů, které tak pečlivě a dlouho česal a rovnal! Neuhne mu, ale v první chvíli se mu to moc nelíbí, čistě proto, že neví, co čekat a vlasy jsou prostě koruna na jeho hlavě. Oplácí mu dlouhý pohled do očí. I ty nohy už mu dneska chválí vlastně podruhé. Die si uvědomuje, že odkládá skleničku, ale vzápětí se prudce nadechne, rychle ho za dlaň chytí a přibije ji na místě, aby se už nedostala dál. Přesto ho pustí, když se dlaní pohne ještě výš a sevře jeho bok. Sotva postřehnutelně pohne tváří pod jeho palcem těžko říct, zda chtěl ucuknout nebo spíš naopak. Jsou to dlouhé chvilky, opravdu se protahují, jako by vteřiny byly spíš minuty a ještě víc. Reita ho vyzve k polibku a on je myšlenkami ještě pořád u všech těch komplimentů a provokací. Vlastně na to není schopný vymyslet dost dobrou a pohotovou odpověď krom otázky, jestli to myslí doopravdy vážně? Protože jestli něco poslouchá rád, pak jsou to ódy na jeho osobu. Na jeho poslední větu nestihne ani pustit myšlenku dál do hlavy a ucítí jeho rty na svých. Dívají se u toho jeden druhému do očí ze vzdálenosti asi dvou milimetrů, pořád se navzájem kontrolují, co ten druhý na to, ale Die je přesvědčený i o umění vlastních polibků a rozhodne se ho vyhodit ze sedla právě tím. Ještě se uvidí, koho z nich tohle doopravdy smete. Vrátí mu dlaň ve vlasech, když sevře pro změnu ty jeho, nevybíravě si ho přitiskne blíž, možná to trochu bolí, zavře oči a velmi smyslně ho políbí. Nechává rty prolnout hluboce, ale ne rychle a jakmile ho alespoň trochu zmate, dostane se jazykem i dál do jeho úst. Hraje si s ním jako kočka s miskou smetany a nakonec ho plynule pustí a trochu do něj drcne dlaní, aby se Rei vzdálil. Olízne si rty a zase se pohodlně opře. V očích má také jistý smyslný podtext.
"Zapomínáš, že mi je víc, než tobě. Potřeboval bys mnohem víc, abys mě vystrašil." Řekne mu měkce. Je mu úplně jasné, o co Reitovi šlo. Možná před dvaceti lety.