Boogie x Shinya - Chceš zkusit to lízátko? - část 2.

(Výroční párty)

Boogie

Radši na to nic neřekne, když Shinya zmíní, že tu mohl jejich basák zůstat. Vlastně by si neměl nic přát víc, než tohle, ale on by se tak moc styděl, že je pro něj asi lepší, když Toshiya odešel. Nerad by nějak vrhl špatné světlo na jejich kapelu. Ricko by ho za ty dlouhé vlasy asi pěkně vytahal, kdyby zjistil, že měl příležitost se s ním bavit, možná je nějak zviditelnit a on to neudělal. Asi bude dělat, že se to nikdy nestalo a nikdy v životě ho neviděl, ani na ty dvě vteřiny.
"Um, hai." Řekne mu s novým úsměvem a sáhne do malé taštičky, kterou má křížem přes svoje tělo, pro telefon, aby našel ukázku jejich tvorby a video. Pak se přisune úplně k jeho boku, aby Shinya v tom hluku vůbec měl šanci něco slyšet, než ho napadne vytáhnout i sluchátka a připojit ho. Jedno mu podá a klip pustí. Snaží se dělat, že vedle něj není, když jsou tam pasáže, kde je zrovna v záběru, ale zároveň je hodně zvědavý, co na to nakonec řekne. Už jenom to, že se zeptal! Video se přehraje a on displej zase zhasne. Usměje se s novým začervenáním, když mu Shinya řekne, že pro něj neviditelný není a s úklonou poděkuje.
"Vážně? A proč?" Zajímá se, proč vypadá jako adept na Senovo místo.
"Um." Vydá ze sebe jednom, když Shin řekne, že je bubeník a zatváří se jako dítě, které nesmí dostat dezert po obědě.
"Nikoho nikdy nezajímalo, kdo doopravdy jsi? To mi nepřijde reálné..." Vydechne tiše. Všichni jeho obdivovatelé to přece chtěli znát?
"Vždyť ses zeptal první na to samé?" Rozhodí rukama. Trochu zvážní a vrhne po něm zkoumavým pohledem při narážce na snídani. Tohle bylo co? To, co říkal Toshiya nebo to prostě jenom plácnul? S tím skousnutým rtem by skoro vsadil na to první, ale... je z něj naprosto zmatený a co hůř, podezřívá Shinyu, že to ví, dělá to schválně a baví ho to.
"Můžeš." Přikývne mu. On by ale kývl kde komu na kde co. Byl takový důvěřivý dobráček. Jenže ho i tahle otázka dokonale vykolejí, teď už se k němu natočí celým tělem a jasně se ho očima ptá, co to má být, než se krátce rozesměje.
"Myslím, že bylo jahodové." Odpoví mu a doufá, že se neptal spíš na jeho osobní příchuť. Kruci... Jenže ruka na stehnu ho dokonale přimrazí na místě a zároveň jím nechá proudit zvláštní horko. Hrudník se mu na několik dlouhých vteřin přestane zvedat a pak se prudce otočí zase čelem do sálu s dlaněmi na kolenou jako vzorný prvňáček a horečně přemýšlí jak si s ním má poradit. Tohle je tak zvláštní osobnost! Vůbec ho nechápe, ale vůbec. Přijde si jako účastník hry, jejíž pravidla zná jenom Shinya.

Shinya

Zvědavě se k němu nakloní a v první chvíli se dokáže jen soustředit a jeho vůni, která je velmi příjemná. Pak ale musí očka stočit na video a opře se spánkem o jeho rameno. To dělá vždycky, když ho něco zaujme, ať je to film nebo cokoliv jiného. Samozřejmě, když má někoho po ruce.
"Páni, tohle má neskutečnou energii.  Hned bych se přidal." Pochválí mu video upřímně a už už by ho zastavil, aby telefon neschovával a mohl si to pustit znovu. Boo je s basou úplně dokonalý. Mnohem lepší, než byla jeho představa.
"Hrozně ti to sluší." Složí mu upřímný kompliment a jak se zdá, když je na pódiu není tak plachý jako teď.
"Nevím, basáci mi vždycky přišli..." Odmlčí se znovu a přemýšlí, jak by je nejlíp popsal. Mělo by mu to jít samo, vždyť se zná s Toshiyou a jemu podobných dost dlouho ale...stejně se to obtížně vysvětluje. Navíc by ho třeba nerad urazil.
"Vypadáš mnohem víc křehce a elegantněji, než většina z nich." Zasměje se tiše a omluvně se na něj podívá.
"Jeden by řekl, že nebudu mít problém něco vysvětlit, ve svém věku." Mávne sám nad sebou zlehka dlaní a pomalu si dolije sklenku, kde už nic nezbylo.
"Zajímalo ale vždycky mi přišlo, že je to spíš otázka na mé soukromí, než na mou podstatu." Pokrčí rameny ale je spíš pravdou, že je byl v tomto ohledu hrozně strohý. Nikdy neprozradil víc, než musel a otázky si přebíral spíš po svém, než aby odpověděl na přímo. Možná proto to ostatní přestalo bavit. A hlavně si nikdy nemyslel, že by to někoho mohlo zajímat. Však kluci ho moc dobře znají, jak když nechce tak nic neřekne. Dneska je ale víc upovídaný, než kdy jindy. Promne si prsty obou dlaní navzájem a zatváří se jako andílek.
"Já vím, ale nečekal jsem, že mi tohle zrovna vrátíš." Drcne do něj velmi lehce ramenem a vzápětí zrudne, když konečně stáhne svou dlaň z jeho stehna. Bylo to spíš přátelské gesto, než že by v tom viděl nějaký hlubší podtext. Boogieho tím ale zdá se vyvedl z míry.
"Uhm, tohle bylo asi příliš." Uchichtne se a sáhne po svém klobouku, aby mohl žmoulat krempu. Asi bude hodně rychle nepoužitelný a jemu to pak přijde líto, teď i nedokáže pomoct.
"Ale musím tě pochválit, myslíš dobře. A uvnitř je žvýkačka stejné příchuti. Jen se k ní nemůžu pořád dostat." Upře na něj očka o chvilku déle a snad poprvé v životě by na někoho sám od sebe mrkl. No opravdu...Naštěstí v sobě nemá ještě tolik vína, aby to udělal.
"Uhm, chtěl bych tě o něco poprosit." Hodí po ně pohledem dítěte, které moc chce vánoční dárek a krátce položí konečky prstů na jeho předloktí.
"Pustíš mi ještě něco, prosím." Nevině na něj zamrká jako panenka a nahodí ten nejlepší úsměv, který svede a je u toho zase rudý jako rajče. On bez toho prostě přemlouvat neumí.
"Chci se na tebe ještě podívat...teda na vás, samozřejmě." Přeřekl se nebo to vážně chtěl říct takto a rychle to zamaskoval. On sám si není jistý, pro co by se rozhodl.

Boogie

Ještě pořád v něm vibruje to Shinyovo gesto, kdy mu položil hlavu na rameno. Vůbec netuší, proč to udělal, ale pravda byla, že mu to vlastně nevadilo, připadalo mu to roztomilé, což on asi dobře uměl a nenazval by to ani cíleným lovem. Pokud s ním chce dál mluvit, bude si prostě muset zvyknout na to, jak moc jiný proti ostatním lidem je. Upřímně se usměje a doslova u toho zazáří, když mu Shinya video pochválí.
"Opravdu si to myslíš?" Přetočí telefon v ruce jakoby to byla nějaká drahocennost a pak k němu stočí oči v dalším začervenání. Jemu to sluší? No, klukům to tam sluší. A pokud i jemu, je to dobře, ale... měl komentovat muziku, potažmo Zyeana. A pak se doopravdy rozesměje jeho představě typického basskytaristy.
"Hmm, třeba ještě vyrostu a naberu, já nevím..." Opře si ukazováček zamyšleně o rty, ale to byla blbost a s jeho povahou dvojnásobná.
"A to není totéž?" Zeptá se pro změnu on.
"Tvoje soukromí je vlastně tvoje podstata nebo není? Začínáme filozofovat. Nevím, jestli to chce víc nebo míň alkoholu." Natáhne se pro svou sklenku a upije z brčka. Chvilku ho po očku sleduje, jak si hraje s kloboukem a snaží se dostat žvýkačku z lízátka, diví se, že mu na to víno chutná. Dočista u toho zapomene, že je u toho kolem nich nějaký klub a oslava úplně jiné kapely, kterou bohužel ani nezahlédl. A se Shinyou po boku už nejspíš ani nezahlédne, protože mu věnuje opravdu veškerou pozornost.
"Ano?" Obrátí k němu oči, když ho Shinya o cosi požádá. Opravdu ho překvapí, co to je, ale už se jím necítí tak moc vyvedený z míry, takže se znovu rozesměje, přikývne a znovu mu vrátí jedno sluchátko. Chvíli v telefonu hledá a pak se rozhodne pustit něco ze zkoušky. Však těch pár klipů, co natočili, si může pustit i sám na internetu, když o to bude hodě stát. A stejně se mu nepodaří zůstat v klidu. Shin už sice poslouchá, ale jemu právě doteklo, že mu řekl, že se chce ještě dívat NA NĚHO. Vůbec se na to video nesoustředí, jenom na všechno, co tu dneska padlo za slova, na to, jak se o něj Shinya opírá ramenem, na to, jak voní jeho vlasy, když je tak blízko. Může za to on, že takhle přemýšlí, to on otočil jeho myšlení tímhle směrem. Kdyby byl alespoň někým jako jsou kluci a dovedl si s tím poradit! Nahodit ramena, zaflirtovat si... Jenže on je zoufalý.

Shinya

"Nic nenabírej, byla by to škoda." Zareaguje, když si to pořádně rozmyslí. Neví, jestli si může dovolit mu skládat komplimenty nebo by se měl držet zpátky. Ale prostě to chtěl říct, tak to udělal. Stydět se  a být rozpačitý může klidně až za chvilku.
"Takhle jsi akorát a jedinečný, oproti ostatním." Pokračuje dál ve svých slovech a najednou se mu to zdá příliš. Neměl by mu něco takového přece říkat, i když to myslí vážně. Nebo může?
"Já si myslím, že ne tak úplně. I ve svém soukromí děláme věci, který trochu přizpůsobuje ostatním. Skoro jako pocit, že tě někdo pořád pozoruje. Ale to, co máš uvnitř sebe si pečlivě skrýváš. Neukazuješ to jen tak někomu. Já úplně nevím, jestli je k pochopení. Asi opravdu málo alkoholu." Usměje se mírně ale upřímně a s radostí a očividným nadšením si od něj převezme sluchátko. Aniž by si to uvědomil, už zase se o něj opírá a u některých pasáží se na něj podívá, jak kdyby mu chtěl říct, že tohle se mu líbilo, ještě o kousek víc. Mají talent, on si to rozhodně myslí. Přistihne se, že po chvíli si poklepává prsty o stehno přesně v rytmu. V tomto se prostě nezapře a nejradši by se do té zkušebny zavřel. Stačilo by mu jen pár hodin, možná několik dní...?
"Jsi v pořádku?" Zeptá se jej, když ho už chvíli pozoruje, jak je úplně mimo. Je roztomilý, jak je vidět, že není přítomný. Video už dávno dohrálo a on ho pořád drží ve vzduchu. Vytáhne si sluchátko z ucha se starostí ve tváři se pootočí jeho směrem, aby ho jemně, něžné vzal za bradu a donutil ho odívat se mu do tváře.
"Nestalo se nic? Udělal jsem něco špatně?" Zeptá se ho s obavami, které jsou dost patrné. Třeba něco pokazil a neví o tom. To by si neodpustil. Možná by ho neměl takto svírat a nutit ho dívat se na něj. Boo je příliš blízko a jemu se to opravdu líbí. Zároveň má strach, že třeba překročil jistou hranici.
"Vlastně jsme ti chtěl navrhnout, že bychom se mohli někdy domluvit  a zahrát si spolu. Chtěl bych tě slyšet na živo." Mírně pootevře rty a pak se znovu usměje. Tentokrát mnohem víc a spokojeně přivře víčka. Doufá, že by ho Boo neodmítl.
"Klidně i s celou tvou kapelou, kdybys se mnou nechtěl být sám." Vyletí z něj dřív, než se stačí zarazit a hned jak si to uvědomí si skousne ret a podívá se někam mezi ně, směrem dolů k sedačce.
"Možná bych přemluvil i kluky, jen toho mají hrozně moc." +Já taky ale někam tě určitě nacpu, nějaká skulinka se rozhodně najde.+ Pomyslí si a zrudne ještě víc, jak kdyby mu mohl Boo vidět do hlavy.
"Ale jestli nechceš, tak to samozřejmě pochopím." Konečně si uvědomí, že jej pořád svírá za bradu. Byl to skoro motýlí dotek ale Boogiemu mohl být nepříjemný, radši si složí ruce v klíně.

Boogie

"Dobře." Odsouhlasí mu na to přibírání a cítí se potěšeně. Kde kdo by mohl říct, že pořádný kluk má být vysoký a statný, chodit do posilovny a on je rád, že to nevidí všichni úplně stejnýma očima.
"Vážně?" Zatváří se překvapeně a uvažuje nad tím, jestli doma, když je sám, skutečně dělá něco tak, aby ostatní nepoznali, že má cosi uvnitř sebe. Nepřipadá mu to tak, ale něco mu říká, že Shinya by určitě něco vymyslel, kdyby tam s ním chvíli byl a pozoroval ho. Nicméně na něho samotného to prozrazovalo, že se takové věci dějí. Skrývá něco, co neříká ani svým nejbližším? A co by takovou věcí mohlo být? Lhal by, kdyby tvrdil, že není zvědavý. Pak už se ale dívají na video a když skončí, jako by z dálky k němu dolehne Shinyův hlas. Ale než stačí rozklíčovat, co mu říká, ucítí jeho drobné prsty na bradě a poslušně za ním otočí tvář, aby se mu podíval do očí trochu měsíčním pohledem. Přítomnost se dostaví vzápětí, když okamžitě zčervená.
"Ne, ne, ty rozhodně ne!" Řekne spěšně, aby neměl pocit, že je snad něco jeho vina.
"Promiň mi, zamyslel jsem se." Řekne upřímně a je opravdu rád, že mu nebylo vidět do hlavy. A pak přijde ta nabídka. Boo nepokrytě otevře pusu, i když má na bradě pořád jeho ruku a chvíli mu hledí zblízka do očí. Těká od jednoho k druhému a nemůže uvěřit tomu, že by se spolu měli ještě někdy vidět a zahrát si. Teď by ho Ricko netahal za vlasy, teď by mu dal chlapácké plácnutí do zad, až by Boo vykašlal plíce.
"Rád." Vypadne z něj konečně a začervená se. Ať už tohle byla příležitost k čemukoliv, nenechá si ji ujít ani za nic. Ne, už zase neví, jak si má tohle vyložit. Nechtěl by je o tu možnost připravit a zároveň se s ním nebojí být sám. Takže teď má podle Shinyi dělat co? Být hodný a upřímný a pozvat je nebo to zazdít a užít si svých deset minut slávy? A to začervenání... Už zase musí přemítat nad tím, co před chvílí, když se zasekl nad videem.
"Chci, opravdu chci." Ujistí ho znovu a když jsou prsty z brady dole, najednou má pocit, jako by tam patřily a něco mu chybělo.
"Takže... si vyměníme nějaký kontakt?" Chopí se toho pro změnu on, protože jak jinak by si domluvili ten termín? Neví, jestli mu bude chtít dát zrovna soukromé číslo, ale možná nějaký email nebo kontakt na manažera? Co on ví? Zase telefon rozsvítí a najede si na seznam.
"Chceš na mě telefon?" Nadhodí jako by nic, jako by se potkali někde ve škole v lavici a vyměňovali si úkoly.

Shinya

Hodně se mu uleví, když ho Boo ujistí, že nic neprovedl. Už si opravdu myslel, že by mohl něco zkazit. Naštěstí se tak nestalo. Dokonce ho pobaví, jak ho rychle začal ujišťovat. Skoro to vypadá, jak kdyby se bál, že mu snad uteče. Jemu se rozhodně utíkat nechce. Cítí se s ním dobře, v podstatě uvolnění a líbí se mu, že Boo není z těch, kdo by jakkoliv hnal do kouta svým chováním. Pak uměl utíkat nebo vytahovat drápky. No, ty až v hodně krajním případě, ale už se to stalo. A pak přijde další ujištění a on by nemohl být spokojenější. Sice si pořád myslí, že to hlavně proto, kým je a s kým hraje ale...to taky není špatné. Je to dobrý začátek, jen ještě neví čeho. Třeba by jim pomohli dostat se kousek dál snadněji. Nebylo to v dnešní době jednoduché.
"Jsem rád, že chceš. A jestli bys měl třeba černé svědomí, můžeme se později domluvit i na větší párty." Nadhodí možný pochod Boogieho myšlenek, protože on si dokáže dost dobře uvědomit, že by s ním chtěl být taky chvíli sám.  On by asi uvažoval stejně, v tomto ohledu si možná budou podobnější víc, než by si mohl myslet. Přikývne možná až příliš rychle, když si Boo řekne o kontakt. Sám se rychle, možná až příliš, i když pořád stejně lehce a elegantně natáhne pro svou kabelku a vyloví z ní telefon bílé barvy posetý zlatými ornamenty, které si sám navrhl.
"Tak šup, sem sním. Pak tě prozvoním, ať víš, kdo ti bude volat." Usměje se na něj s hvězdami v očích a je vidět neskrývaná radost, že se opravdu domluvili. Nechá si nadiktovat číslo a vytočí jej.
"Ještě nějakou hezkou fotku. Sám nebo spolu?" Zeptá se  jej a je vidět, že nadšení ho na chvíli ovládne. Uculuje se u toho jak měsíček a vůbec mu to nepřijde zvláštní.
"Tak první tebe a pak spolu?" Zavrní rozverně, když pozvedne telefon a prostě si ho vyfotí. Mohlo by tu být víc světla, ta fotka není úplně kvalitní ale stejně na ní Boo vypadá roztomile.
"A teď..." Zarazí se, když si uvědomí, jak se zase chová. Jak dítě, které někdo vzal do hračkářství a může si vybrat, co bude chtít.
"Totiž..." Zatváří se rozpačitě.
"Hm, pochopím, když se ti do toho nebude chtít. Nechal jsem se trochu unést." Naznačí prsty jak maličko to bylo a kouká na něj pře svou ruku, jakoby se za ní chtěl schovat. Někdy se prostě neudrží a teď se to stalo znovu.
"Podívám se pak, kdy by to šlo a den předem bych ti ještě zavolal, kdyby to nevadilo. Občas se mi program mění, s tím bohužel nic neudělám ale pokusím se, aby to bylo, co nejdříve." Snaží se ho ujistit, že se opravdu sejít chce ale jeho nabitý a často se měnící rozvrh je prostě šibeniční. Dokonce jako gesto ujištění mu položí dlaň na předloktí, aby Boo věděl, že to myslí opravdu vážně a pak se opravdu podívá na svůj rozvrh a tu packu na něm zase pozapomene. S Boogiem se hrozně často zapomíná a není si jistý, jestli je to dobře nebo špatně.
"Hai, myslím, že by to šlo příští úterý, tak kolem osmé. Ve zkušebně už nikdo nebude a měli bychom mít klid." Prohodí zamyšleně a ne, teď mu vůbec nedošlo, jak to může znít. Kdyby tu byl Toshiya nebo Die asi by se z těch rýpnutí už nevyhrabal.

Boogie

Teď už se na něj dívá opravdu rozzářenýma očima, když mu Shin navrhne i variantu pro kluky, aby i tak mohli být na poprvé sami. To snad ani není možné. Že by našel nového přítele? Děje se to nějak takhle nebo mu skutečně nějak výjimečně padl do oka?
"To by bylo skvělé, myslím, že by ti za to utrhli ruce." Řekne mu a sleduje ho, jak hledá vlastní telefon. Trochu mu s tou kabelkou a svými věcmi připomíná Senu a to se mu taky líbí. Nepřipadá si tolik v neznámém terénu. Vlastně díky tréninku s jejich leadrem nekouká na Shinyu nějak divně. Je prostě zvyklý na podobné vystupování u kluka. Shin mu na sebe dává skutečný telefon a on si ho pečlivě uloží. Záplavě jeho požadavků ani nestačí vyhovovat, ale Shinya si vystačí i bez jeho souhlasu, když ho vyfotí, až má Boo blesk před očima. Nevadí mu to, směje se tomu.
"Ne to je v pořádku." Ubezpečí ho, než se k němu přikloní blíž a nechá ho, aby jim pořídil ještě společnou fotku. Nicméně ho požádá, aby mu ji poslal také a tuhle si dá k jeho kontaktu on. Jestli se mu někdy displej rozsvítí před klukama, je vážně zvědavý, co na to řeknou.
"Hai to chápu. Někdy bych si přál, abychom to měli podobně." Řekne mu. Pro ně je zatím štěstí, když vystupují na festivalech nebo společně s někým. O vlastních koncertech si zatím mohou nechat spíš zdát, i když už jich taky pár bylo. Nechá ho, aby se ho dotýkal, zatímco hledá ve svém rozvrhu místo, nepřisuzuje to ničemu zvláštnímu, spíš jakési přátelské důvěře a sám nalistuje svůj kalendář, jestli sám náhodou nic nemá.
"Odpoledne můžu. Jen mi musíš říct, kam mám přijet." Pochopí z jeho řeči, že by si představoval, aby Boogie dorazil přímo do jejich zkušebny. Jenom z toho nebude do úterka spát, protože být tam osobně, to bude něco samo o sobě. Dokonce si k tomu dni napíše do poznámky Hlavně si nezapomeň kytaru, ty trdlo. Byl by toho samou nervozitou schopný. Odpoledne... vlastně to bude spíš večer, ale to nevadí, kdyžtak si vezme domů taxi. Snad to nebude přes celé Tokyo, ale jemu by neřekl ne, ani kdyby po něm chtěl přelet do L.A. Nakonec telefon spokojeně uloží a podívá se na jeho profil. Jak byl na začátku vyřízený, tak je teď uvolněný a spokojený. Jen začíná být zvědavý sám na sebe, kdy se odlepí a laskavě se vykope jít domů. Už je hrozně moc hodin a jemu se nechce zvednout. Stejně z toho nebude spát a pak se bude bát, aby z úterka nesešlo. Co kdyby se Shinyův rozvrh měnil tak moc, že by se to odložilo hned několikrát? Může se to stát?

Shinya

Zatváří se nad míru spokojeně, když ho tím nevyděsil. Občas se stávalo, že se začal chovat nekontrolovatelně a ostatní utíkali. Boo ale zůstává sedět a to je dobře. Dokonce se s sním vyfotí a on mu s radostí tu fotku pošle. Sám ji zhodnotí pohledem a trochu se zamračí.
"Mohl jsem se tváři líp." Zazní sebekritika a byl by schopný jich udělat ještě dvacet, než by byl spokojený. Ale to je normální a  nebude tím svou dnešní společnost otravovat.
"Počkej pošlu ti adresu. Tam kdyžtak přijedete i s kluky na další střetnutí." Chvíli se hrabe v telefonu, než mu souřadnice opravdu pošle.
"Rád bych ti slíbil, že tě vyzvednu ale vážně nevím, jestli nepůjdu rovnou ze schůzky. Nerad bych, abys na mě musel čekat. Potkáme se před budovou." Omluví se mu alespoň pohledem a moc rád by byl, kdyby to měl Boo se vším všudy ale opravdu nechce nic slibovat.
"Kdybych měl víc času, zavolám ti." Ujistí ho možná až příliš rychle a je vidět, že mu na tom opravdu záleží. Club se začíná pomalu vylidňovat a ani nikoho ze své kapely už dlouho nezahlédl. Jemu se ale spát vůbec nechce. Právě naopak, je dokonale probraný. A upřímně...ani Boogieho se mu nikam pouštět nechce, Co je to zase za pocit, kterému vůbec nerozumí. No tedy rozumí ale úplně nevěří. Jak mu mohl tak rychle někdo padnout do oka, že se před ním ani tolik nečervená?
"Hm, tak mě napadá, že budou za chvíli končit." A pak ho něco napadne.
"Nemáš hlad?" Pozvedne jemně obočí a nevině se usměje. Prostě s ním chce být ještě chvilku, to snad není zločin.
"Začínám uvažovat, že se po cestě domů někam zastavím a nerad bych jel sám. S tebou to bude mnohem lepší. Přidáš se?" Ani nečeká na odpověď a vytočí číslo na taxi. Když Boo nebude chtít, prostě ho doveze domů nebo kam bude chtít a pak pojde sám. Snad se to nestane. Ještě, než se ozve hlas taxikáře hodí po něm skoro prosebný pohled a zformuje rty neslyšené prosím. Vzápětí se rozverně uculí a zvážní, když začne mluvit do telefonu a objednávat jim odvoz.
"Bude tu za dvacet minut. Ještě rychlý drink?"  Nabídne mu s pozvednutým obočím. Sám má poslední zbytek vína,  to mu vystačí, než přijede. Necítí se vůbec opilý ale je příjemně uvolněný, prostě akorát. Možná za to trochu může i Boogieho společnost. Schová telefon do tašky a natáhne se po skleničce.
"Už se vážně nemůžu dočkat úterý. Hrozně se těším. Bude to zábava." Rozzáří se zase
"Bude se ti u nás líbit, je tam spousta prostoru a taky skvělé vybavení, můžeme si i něco nahrát." Popustí uzdu svému nadšenějšímu já, když se zlehka opře vedle něj o opěrku opírajíc se o jeho rameno.
"Nevím, kde bydlíš, ale jistě po cestě natrefíme na něco otevřeného." Breptá, jak kdyby s tím už Boogie souhlasil.
"Dal bych si třeba...nějaké těstoviny. Co máš rád?" Podívá se na něj stylem, jak kdyby to bylo to jediné na čem záleží.

Boogie

Trvá to jenom chvilku, než Boogiemu pípne v mobilu nová zpráva s adresou. Vůbec neví, kde to je. Doma se bude muset pořádně podívat.
"To je v pohodě, neztratím se." Řekne mu, protože není nijak zvyklý, že by ho někde někdo vyzvedával. Vždycky se všude dopravovali sami, pokud nešlo o něco většího. I přes to ho Shinya pořád dokola ujišťuje, že udělá, co je v jeho silách, aby to pro Boogieho bylo co nejjednodušší. Vděčně se na něj usměje.
"Opravdu si se mnou nedělej starosti." Ujistí ho. Přijde mu to hrozně hezké, trochu se tím ukazuje věkový rozdíl mezi nimi, jako by měl Shin touhu nějak se postarat. Ani si neumí představit, co by s ním udělal, kdyby mu doopravdy volal. Možná by omdlel uprostřed nákupního centra. Na jeho další slova přikývne, protože klub už se vážně vyprazdňuje a když se podívá na displej, blíží se třetí ráno. Uteklo to neskutečně rychle. Při té nečekané nabídce se široce usměje. Ani jeden z nich nevypadají na typy, co by jedly v noci, ale možná se jen Shinyovi nechce samotnému domů, tak jako se nechce Boogiemu? Zítra, nebo spíš dnes, je přece sobota. Ještě ani nestačí kývnout a Shin už telefonuje. Kdo by odolal tomu jeho neslyšnému prosím, když se jeho zvláštní plné rty takto zformulují? Nikdo!!! Přikývne a počká, než to vyřeší.
"Ne, pro mě už radši ne." Odmítne alkohol, i když toho dneska vypil... no skoro nic. Vůbec nemůže uvěřit tomu, že mu tady bubeník Dir en grey vykládá, jak se těší na úterý s ním. On vlastně nemůže uvěřit vůbec ničemu z tohohle večera.
"Já taky." Řekne mu a je to vidět na jeho výrazu.
"Myslím, že mi z toho bude přecházet zrak." Ubezpečí ho a snaží se představit si kluky a jejich výrazy, kdyby jim takovou nahrávku přinesl. Shinyův požadavek na jídlo ho zaskočí. Teď v noci to je k dostání?
"Vlastně jsem myslel spíš na kebab, ale..." Prohlédne si výmluvně jeho postavu a rozesměje se. To by do pusy asi nedal. Ale je to takové post párty jídlo.
"Ale teď mě něco napadlo." Řekne mu. Pak už je čas se zvednout, odejít před klub a nastoupit do jejich vozu. Nadiktuje řidiči adresu podniku, který si našel v telefonu a je opravdu zvědavý, co na to Shinya řekne. Jedou docela dlouho, protože jeho čtvrť je na jednom z okrajů Tokya, na východ k moři. Vystoupí společně v ulici, která je velmi úzká a tradiční, přes cestu jsou natažené lampióny a kabely a jedna lampa u malého domečku svítí, takže hlásá, že je otevřeno.
"Je to úplně maličké. Otevírají vždycky před půlnocí a do rána pro lidi, co pracují v noci. Vejde se tam jen pár hostů kolem pultu a vidíš na majitele do kuchyně. Uvaří všechno, na co zrovna nakoupil suroviny." Vysvětlí mu, ale on tohle místo miluje. Musejí se sehnout pod vstupní plachetky, když odsouvají tradiční dřevěné dveře a s úklonou pozdraví. Obsadí dvě místa z boku čtverhranného baru. Jedí tu už jen dva další lidé, co si spolu tiše povídají.
"Můžeš ho požádat o co chceš, když na to bude mít věci." Broukne tiše k Shinyovi. Majitel bistra je pán přes padesát let s vráskami kolem očí, ale milým a klidným výrazem. Pozdraví je, opře se dlaněmi o pult a čeká. Žádná stálá nabídka tu není.
"Já si dám ramen." Požádá Boogie.