Aoi x Zyean - Tohle dělají většinou holky... - Část 3.

(Zyeanovo doupě)

Zyean

Nakonec musí rozhodnout on sám, kam pojedou. Nepřestává se ussmívat a s jiskrami v očích koukat na Aoiho, tedy na to, co z něj vidí. Je prostě roztomilý, nemůže si pomoct. Trochu na něj zatlačí, aby mohl za jeho tělem provléct paži a nabídnou mu tak své rameno mnohem lépe.
"Tohle byla jasná narážka na sex." Šeptne mu měkce do hebkých pramenů a spokojeně se nadechne jeho vůně. Kdyby nebyl Aoi slavný a nenaštval ho, nejspíš po něm regulérně vyjede a vůbec se nebude stydět. Mohl by ho vzít do té zkušebny a tam využít toho, že je tolik přítulný, jenže nechce. Ne takto. Povzdechne si sám nad sebou a navede taxikáře rovnou k sobě domů. Aoi už by očividně nejradši spal, a jelikož si nejspíš nepamatuje nebo spíš nedokáže vyslovit svou vlastní adresu, nic jiného mu ani nezbývá. Cesta netrvá příliš dlouho, přijde mu že jeli sotva chviličku a  on opravdu pusu nezavře. Hlavně se snaží, aby mu Aoi v tom autě neusnul. Takže do něj  jemně šťouchá, zkouší ho lechtat nebo něžně štípat, aby ho udržel při vědomí a občas mu broukne nějaký dvojsmysl, jen takový nenápadný, aby se třeba zase nezačal vztekat. Před starou budovou zaplatí taxikáři za cestu. K jeho úlevě to stačí ale bude mít, co dělat do konce měsíce, to je mu úplně jasné.+Přijdeš mě pěkně draho.+ Pomyslí si pobaveně ale sám vystoupá jako první a vezme Aoiho za ruce, aby mu pomohl z taxíku, než ho znovu podepře.
"Tak pojď, ty můj opilče, jsme doma." Dobírá si ho trochu a zároveň se nechá unést jeho přítomností. Vyjedou výtahem až do nejvyššího patra. Jsou tu jen malé byty ale ty horní mají dvě patra. Ovšem jemu to bohatě stačí, a když na to přijde, vejde se sem hromada lidí. Podaří se mu Aoiho opřít o stěnu, a než odemkne, musí ho několikrát narovnat.
"Tedy, ty nejsi moc stabilní." Houkne si pro sebe, než ho nastrká dovnitř. Do chodby se sotva vlezou, je tam vidět průchod do kuchyně, stejně jako druhý do prťavého obýváku, kde je jen gauč, vchod na balkon a obří televize na stěně.
"Odložím si tě na chvíli na pohovku a půjdu ti nachystá něco k pití k posteli, může být?" Zeptá se ho pobaveně a zamíří daným směrem. Ani se zatím nezují, to by takhle ve stoje nezvládl s Aoim rozhodně ne.
"Pomůžu tě trochu opláchnut a pak hurá do postele." Sdělí mu trochu nekompromisně a je sám zvědavý, jak ho bude soukat nahoru do schodů.  Začíná uvažovat, že roztáhne pohovku, jenže.....na to je příliš líný. Jak kdyby tažení Aoiho nahoru nebylo o dost pracnější. Nakloní se i s Aoim nad pohovku a chce ho zlehka odložit, když zavrávorá i on sám, pod ne příliš velkou ale citelnou tíhou Aoiho těla a tak tak, že na něj nenalehne. Zapírá se jednou dlaní o sedadlo a druhou o opěrku, koukajíc Aoimu upřeně do očí. Je příliš blízko a tohle prostě nedokáže snést. Alkohol mu jemně zastírá mysl a on už tomu nemůže vzdorovat, ani nechce.
"Příliš silný magnet, víš." Zavrní tiše, když se ještě o kousek skloní a jemně jej políbí, jak kdyby si sám nebyl jistý,  že to může udělat.

Aoi

Zvedne oči za jeho hlasem, který má teď tak trochu nad hlavou a jen jimi protočí, když se zasměje. Prý narážka na sex... to už snad ani neví, jak se dělá. Možná proto se tak mazlí, protože mu to podvědomě hrozně chybí, ačkoliv se lidí úmyslně straní. Jako by si nemohl vybrat, co vlastně chce. Vlastně sex je takové vyústění věcí, které ani nepotřebuje pokaždé, hlavní je pro něj to mazlení. Ne, že by neměl přemýšlet spíš nad tím, že uvažuje nad mazlením se a sexem s cizím KLUKEM. Celou cestu se trochu popichují, Aoi se snaží přemýšlet nad tím, co mu Zyean říká a najednou má pocit, že spolu takhle chodí pít minimálně několik let. Z auta vystoupí velmi vláčně, klidně se jej chytí kolem pasu a málem přepadnou dozadu, když se Aoi zakloní, aby se podíval na barák před sebou.
"To vypadal vždycky takhle?" Vypadá zmateně, ale jde, kam ho Zyean vede. Říkal přece, že jsou doma? Pořád mu to nejde do hlavy.
"Tak na pohovku nebo k posteli?" Ptá se ho, když už jsou spolu sami v jeho bytě, ale blahosklonně mu odkývá, že ten návrh je v pořádku. Minou pantofle, ve kterých se v Japonsku po bytě normálně chodí a Aoi se za nimi ohlédne, aby ho na to upozornil, ale v dalším okamžiku už si hrcne do sedačky a málem ho stáhne s sebou. Docela se lekl, ale jakmile přistane do měkkého, rozesměje se a zvedne k němu oči.
"Musím si vyndat čočky!" Naléhavě se stará o ty méně podstatné věci, když si ukazuje na jedno oko, ještě vede v patrnosti odličování, ale jinak už skoro nic. Odpověď je úplně mimo, úplně o něčem jiném a on na rtech ucítí ty jeho. Všechno okolo zvláštně ztichne, když mu políbení chvíli oplácí a pak se jemně poodtáhne.
"Co to děláš?" Zašeptá mu tiše s lehkým začervenáním, ale usmívá se u toho naprosto kouzelně a zrovna dvakrát se nebrání.
"To v tvém seznamu nebylo." Připomene mu a sehne se v pokusu zout si jednu botu. Prakticky mu při tom vtiskne vlastní vlasy do tváře a svou tvář někam do hrudi, ale zvládá u toho natahovat konečky prstů po patě.

Zyean

Usměje se do jeho rtů, když si uvědomí, jaké v tuhle chvíli má Aoi starosti. On má v hlavě jen jedinou věc a to je chuť jeho rtů, od kterých se nemůže odtrhnout ale musí.
"Líbám tě?" Nadhodí s nádech pobaveně a znovu se krátce zasměje. Má skvělou náladu a jak se zdá, jen tak neopustí.
"Tedy, snažím se o to. Já to teda měl na seznamu ale to ty nevíš." Chce se k němu sklonit znovu, aby mohl pokračoval ale Aoi má zdá se víc starostí s tím, jak se zout.
"Počkej, pomůžu ti." Protočí nad ním očima v sloup a vysouká se do jakéhosi podřepu a nakonec si kecne na zadek. Tak je asi trochu opilejší, než si původně myslel.
"Točí se mi z tebe hlava." Obviní ho pobaveně a začne mu zouvat boty. První pomalu jednu a za ní i tu druhou.
"Koupelna je nahoře. Ale mám obavy, jestli se tam dostaneme ve zdraví." Další smích, když se vyhoupne na kolena s dlaněmi na jeho jeho stehnech.
"Mám ti pomoct ještě s něčím. Víš, mám nějakou starostlivou náladu a nerad bych, aby ses mi přerazil. Když už jsem tě bezpečně dostal až sem." Odmlčí se krátce a trochu se pozvedne, aby mu byl, co nejblíž a mohl si znovu užít jeho oči.
"Přece nechceš spát v kalhotách." Pobídne ho trochu.
"Ne, že by ti neslušely ale ráno by jsi měl hrozně pomačkané a to přece nechceš." Ani neví, kde se v něm bere to odhodlání, že to celé chce dotáhnout do konce. Tedy, jeho hlavní myšlenka je dostat Aoiho do postele a trochu si ho užít. Vedle něj má prostě pocit, že to nemusí být nutně jen o tom sexu. Mohlo by ale nemusí. Dlaněmi vyjede po jeho stehnech výš, aniž by si to vůbec uvědomil a nakloní se znovu k jeho rtům, o které se jen lehce otře.
"Jsi roztomilý, víš. " Usměje se na něj něžně, než zopakuje své jemné otření ale nakonec mine jeho tvář a nosem se zaboří do jeho vlasů v blízkosti ucha.
"Jako medvídek, jen se mazlit. Řekni mi, nechceš to vyzkoušet?" Broukne tiše a věnuje mu krátce políbení na tvář.
"Jen malinko, ať se nám dobře spí. Mám velkou postel, tam se vlezeme oba dva. Vanu celkem taky. Obojí je připraveno."+A já taky, na cokoliv. Uhm.+

Aoi

"To je pěkný podraz..." Vydechne od svého snažení na to o tajném plánování, ale pustí botu, když mu Zyean nabídne, že mu s ní pomůže. Sleduje ho ze svého místa, jak mu je rozvazuje a zouvá a sám se dovede vysvléct ze saka, ve kterém je mu docela horko. Všechny šperky na něm tiše cinkají. Odloží ho stranou a rozhlédne se kolem sebe, aby se podíval, kdeže ty schody jsou. Jsou dost úzké a točité, vypadají příkré. Tohle kdyby smotali dolů, tak je snad po nich, ale zase mají po obou stranách zábradlí a snad by se tam mohli nějak přitahovat? Musí vrátit pohled zpět k Zyeanovi, když se ho dotkne na stehnech a ocitne se blíž. Jemně při tom pootevře rty a podívá se mu upřeně do očí. Šeptá mu věci, které jsou jasnou předehrou a i přes vlastní opilost vůbec neví, jak s tím naložit. Potřebuje k podobným věcem víc, mnohem víc, než je alkohol. Dokonce i sám doma nosí do postele tepláky! Dotkne se jeho dlaní svými a jemně je sevře, když se kratičce zasměje a oči sklopí rozpaky. Přesto všechno ho nechá, aby se ho znovu dotkl rty na jeho a nechá si plést hlavu řečmi o roztomilosti. Cítí se teď poněkud roztomile, třeba to doopravdy ještě umí, i když už mu není zrovna dvacet? Měl by se starat o to, aby si sehnal pořádný vztah, možná rodinu a ne o to, aby přišel mladším klukům takhle. Jenže se teď zrovna vůbec nehanbí. Jakmile ho Zyeanův obličej zahřeje na jeho, opře se o něj lící a zavře oči.
"Medvídek? Takže mi chceš říct, že mám shodit?" Chytne se toho úmyslně, ale jen si ho dobírá zpět. Ta otázka je velmi přímá a on musí oči zase otevřít a podívat se do jeho. Vůbec neví, jak to zformulovat.
"Můžeme jít nahoru do postele... ale ty kalhoty necháš tam kde jsou..." Řekne měkce a trochu opatrně. Buď ho s tím naštve, otráví, cokoliv a Zyean to vzdá a budou spát jeden tady a druhý tam s tím, že se Aoi ráno sebere a zmizí z jeho života nebo se mu rozhodne vyjít vstříc a kdo ví... třeba by se neviděli naposled? Víc druhů kluků asi stejně neexistovalo. Dost na tom, že se ráno nejspíš picne z toho, že mu dal vůbec nějakou naději. Jenže teď v tuto chvíli, mu ji chce dát. Líbí se mu, jak se k němu celý večer chová a co mu říká. Jak se postavil k té situaci u stolu v klubu. Už asi pochopil, že Aoi je trochu složitější osobnost.

Zyean

Jen se nevině uculí na ten podraz a pokrčí rameny, jak kdyby se ho to netýkalo. Nedokáže však od něj odtrhnout oči. Když se k tomu přidá ještě rozpačitý výraz je úplně v koncích. Přivírá spokojeně víčka, když vdechuje vůni jeho vlasů, k tomu ruce na jeho a je naprosto spokojený. Aoi se mu prostě nebrání, jen se drží zpátky a jemu to snad poprvé v životě nevadí. Asi ten alkohol nebo co?
"Opovaž se." Vyjede na něj naprosto vážně, když se ho zeptá, jestli by neměl shodit. Dle jeho názoru je naprosto akorát a tak se mu líbí. Dokonce se u toho zamračí, jak kdyby o kilo míň na Aoiho těle by byla ta nejhorší pohroma na světě. Ano, vzal to naprosto vážně a plácne ho po stehně, když mu dojde, že si ho dobírá.
"Jeden ti tu skládá komplimenty a ty na mě s infarktem." Vyplázne na něj špičku jazyka a začne se pomalu zvedat na nohy. Zůstane ale v jakémsi předklonu a ruce nechá tam, kde jsou.
"Tak dobře souhlasím. Ale pod podmínkou, že se tě můžu dotýkat." Určí si pravidla své vlastní ložnice.
"Protože já se chci přitulit." Zakření se na něj rozverně, než se narovná a vezme jej za dlaně, aby mu pomohl na nohy. U toho sám zavrávorá a teď si ho opravdu nechtěně přitáhne do náruče div, že oba neskončí na zemi.
"Neměl bych radši zavolat pohotovost?" Zeptá se se smíchem ale navzdory svému pobavení ho něžně pohladí po tváři. Pak ho otočí zády k sobě a jistíc ho za boky jej tlačí ke schodům.
"Půjdeš první, budu tě chytat." Pobídne ho, než pokoří prvních několik schodů. Aoi už je tak vysoko, že za pas ho jistit moc nemůže a tak mu položí dlaně na zadek a tlačí ho nahoru.
"Žádný protesty, tohle je nutnost." Odkašle si decentně ale u toho se kření a pochechtává. Má pravdu, jinak mu nepomůže, z druhé strany, kdo by si to neužil.
"A mimochodem, já v kalhotách spát odmítám." Sdělí mu své postelové preference a je mu skoro líto, když ty schody končí. Kupodivu to oba přežili ve zdraví, i když on sám se na ty poslední plazil skoro po čtyřech.
"Zajímalo by mě, kdo měl ten blbý nápad, najít si byt s takovými schody." Zavrtí sám nad sebou hlavou a bez váhání si přetáhne triko přes hlavu. Jak kdyby tu byl sám a ne s ním.
"Tak šup nebo k tomu chceš virbl?" Pohodí hlavou k bicím v místnosti.
"Už se fakt těším do postele." Udělá několik rychlých, i když ne moc jistých kroků k němu a do těch peřin do dlaněmi odešle. Následuje další smích, když ho tak na půl zalehne a dá mu pusu na nos, o který se vzápětí otře tím svým.
"Hrozně ti to trvalo, víš." Následuje další pohlazení po tváři a sjede po jeho šíji, přes klíční kost a linie těla až na bok, který jemně stiskne. Nosem pomalu sjíždí po jeho tváři, razíc si vlastní cestičku po druhé straně, než ruka, než se nečekaně odvalí bokem, tu ruku tam ale nechá a drze ho hladí, kam jen dosáhne, jen Aoiho klínu se záměrně vyhýbá. Nebude to hnát nijak dál ale  zase se nenechá jen tak odbýt. Rty se přiblíží k Aoiho profilu a následuje další pusu na tvář.
"Ale to triko jsi klidně mohl...jo já vím, už mlčím ale když..." Nahodí výraz nakopnutého štěněte na ulici, kterému mávají před očima kusem párku. Tohle je hrozné mučení ale...baví ho to, možná až příliš. Ještě pořád se musí dostat z těch svých kalhot, k tomu se snad taky dostane.+Později, až budu mít čas.+

Aoi

Skoro se ho lekne a překvapeně zamrká, když mu Zyean zakáže, aby cokoliv shazoval. Vlastně shodil nedávno a dost a rozhodně by ty kila nechtěl zpátky, ale teď je taky spokojený.
"S infarktem?" Culí se na něj po tom plácnutí. Ještě ho bez oblečení ani neviděl a už má strach, aby nevypadal jinak, než jak si vysnil? To bylo roztomilé. Stoupá očima společně s ním a srdce se mu rozeběhne rychleji, když Zyean s jeho návrhem doopravdy souhlasí. V duchu se pomodlí, aby to dodržel a nic se nepokazilo, protože teď to vypadá jako náznak začátku něčeho, o čem si myslel, že nemůže existovat.
"Přitulení nevadí." Řekne mu měkce, vstane a skoro spolu skončí na zemi, když mu přistane v náručí.
"Ne, nadýchali bychom a chtěli by nás odvézt s sebou." Brání se jako by to snad myslel vážně a vykročí s ním ke schodům. Zhluboka se nadechne, když se podívá na jejich vrcholek, ale pak se chytne oběma rukama zábradlí a statečně vykročí vstříc vrcholu. Asi v polovině už má pocit, že se nenadechne, sedne si tu a bude spát s čelem mezi tyčkami, ale Zyanovy dlaně přímo na zadku mu nedávají moc jiných možností, než pokračovat. Nebýt společného úsilí dojít do ložnice, asi by ho po nich plácl, ale teď je vlastně rád, že mu pomáhá. Zasměje se jeho poznámce o schodech a prohlédne si jeho ložnici a postel, ale ještě pořád není dost střízlivý na to, aby ji nějak víc hodnotil kromě faktu, že se do ní strašně těší. Podívá se na bicí, napadne ho, co na to asi sousedi a v další vteřině už letí rovnou do polštářů. Strašně se mu u toho zatočí hlava, musí to doopravdy chvíli rozmrkávat.
"Pomalu nebo mi budeš ukazovat ještě koupelnu." Připomene mu vlastní opilost. Fakt by nerad, aby se mu udělalo špatně zrovna teď, ale Zyean moc neslyší, protože už je u něho v gestu tak smyslném, že se z toho Aoimu postaví chloupky na zátylku. Zhluboka se nadechne, ale Zyean se posune bokem a on se musí znovu pousmát.
"Ještě sis ani nezul boty..." Připomene mu, co on už podnikl dole. A jako už po několikáté za večer si jeho společník stejně vede svou a mluví o tričkách. Obrátí tvář k němu, chvíli si ho prohlíží, usmívá se na něho a pak se v posteli posune tak, jak by být měli. Totiž hlavou na polštář. Na okamžik se posadí, aby ze sebe sundal alespoň pásek, který by ho hodně tlačil a s jistou otázkou v očích, zda smí si zaleze pod peřinu. Tu k tulení potřebuje taky, aby měl pěkné hnízdo. Ve vší nenápadnosti si co nejopatrněji prohlédne odhalenou horní polovinu těla svého - asi svého - bubeníka a radši schová úsměv za lem deky. V očích mu ale stejně zajiskří.

Zyean

"Promiň ale koupelna je tam." Kývne hlavou směrem ke dveřím nedaleko schodů. Ložnice není velká ale jemu to úplně stačí. Co on k životu potřebuje tu má.  Hlavně, že tu má svoje miláčky a díky ním může klidně dýchat. Sousedi...už si zvykli. Pak se ale zarazí, aniž by se od něj odtáhne dál a shlédne na své nohy. Aoi má pravdu, úplně zapomněl, že je ještě má. Měl v hlavě prioritně Aoiho oblečení, že na to své úplně zapomněl.
"No jo, dej mi pět vteřin." Usměje se, když boty o paty skopne. K jeh štěstí má tenisky, tak se ani nemusí zvedat, to už by asi vážně nezvládl. Pak se začne soukat jak žížala i z kalhot. Jde to taky poměrně snadno, protože jsou dost volné, takže se za chvíli válí někde u bot a vůbec mu nevadí, že na sobě má jen prádlo, on se rozhodně nestydí. Sotva se ale podívá vedle sebe Aoi už je po nos přikrytý.
"No tohle. To je podraz, jak se mám tulit, když jsi až po nos přikrytý?" Zamračí se na něj a bez váhání zvedne lem peřiny, aby pod ni vklouzl hezky za ním, i kdyby se s ním měl něžně poprat. Však to zakázané nemá. Navíc, Aoi je pořád oblečený takže toho stejně moc neudělá a...ani zas tak moc nechce. Je mu dobře tak, jak to je. Přitulí si opatrně k jeho boku ale jednu věc nedomyslel. Aoiho tělo dost dobře hřeje a jeho příliš nic nechrání a to s ním dost zamává. Stiskne víčka k sobě a usmívá se, jak kdyby nebyl myšlenkami úplně přítomný.
"Hm, možná sis ten pásek měl nechat, mohl bych se pak vymluvit, že tě tlačil on. Ale přísahám, že se budu snažit." Otevře oči a znovu se nosem přiblíží  jeho tváři. Oba dva jsou skoro po bradu zakrytí a jemu se to moc líbí. Nedokáže se však ubránit tomu, aby volnou dlaň nepoložil na Aoiho bříško a přejížděl jí jemně po látce svršku. Někdy vystoupá o něco výš, pak zas sklouzne až ke vzdálenému boku, nikdy však nepřekročí hranici, kterou mu určuje lem kalhot.
"Když se zeptám na pusu na dobrou noc, bude to bráno ještě jako tulení nebo už přes čáru?" Zeptá se nevině, jak kdyby ani nevěděl, co to znamená ale jeho ruka se nepřestane pohybovat. Sem tam vklouzne posledními články prstů pod jeho svršek ale nic víc. Vždycky zase rychle zmizí. Přece mu to slíbil a hodlá to i ke svému vlastnímu překvapení vydržet.
"Možná ještě pohádku bych prosil. Víš, s tvým hlasem se bude hned líp usínat. Třeba  tom, co se medvídkům prohání hlavou." Zavrní měkce a špičkou nosu přejede až Aoiho koutku, který opatrně políbí. Jeho tělo už vážně chce spát ale on se tomu vehementně brání. Prostě má strach z rána a to mu dochází i přes trochu podnapilý stav. To bývá dost často všechno jinak a on to prostě nechce. Skoro to vypadá, že si ho chce pořádně užít, aby měl na co vzpomínat.
"Ráno mi neutíkej, k tulení patří i snídaně do postele." Třeba ho tím naláká.

Aoi

Uculí se za dekou ještě víc, když si její lemy přitahuje k nosu a tiše se zahihňá, ale jakmile Zyean deku nadzvedne a začne si zalézat k němu, v žaludku se mu zase rozletí motýlci a neklidně se zavrtí. Neposune se dál od něj, jen je příjemně nervózní. Trošičku se k němu natočí na takový polobok a nechá ho, aby se k němu přitiskl. Spodní paži natáhne tak, aby ji měl Zyean pod krkem a horní dlaň opatrně položí na jeho bok. Opravdu opatrně, protože je skoro nahý a jeho kůže doslova rozpálená. Je to dráždivé, ale o to víc vzrušující pro něho je, že se na sebe tak bezhlavě nevrhají. Ta touha z postupného objevování mu dává prostě víc. Jen po malých krůčcích. Cítí jeho vzrušení, ani by o něm Zyean nemusel mluvit a imponuje mu. Nutí ho trochu se červenat a zároveň být spokojený sám se sebou. Podvědomě břicho trochu zatáhne, než si na ten dotek zvykne, ale je mu příjemné, když ho jenom hladí sem a tam a konejší ho. Přivírá u toho oči a konečně se s ním přestává točit svět. Dokonce si začíná uvědomovat jeho vůni a vůni jeho postele. Celého si ho bere podivný klid, jaký už dlouho necítil a tak by to přece mělo být... Zyean ho trošku probere tou otázkou a něžným polibkem na koutek, takže sotva patrně pohne hlavou a podívá se mu do očí.
"To už je let, co mi ji někdo přinesl..." Přizná se a vlastně si na nic podobného ani nevzpomíná.
"Po pravdě skoro nic a to se už opravdu dlouho nestalo. Nevíš, jak je to osvobozující a příjemné..." Řekne měkce. V jeho hlavě se dělo pořád něco a to, že ho Zyean přinutil nemyslet, je obrovská výhoda a ne naopak. Pak se sám natáhne tváří trošičku blíž a dá mu podobné, něžné políbení, jakých mu dnes Zyean věnoval několik.
"Nevyndali jsme ty čočky..." Povzdechne si, ale už se ani omylem nebude zvedat nebo pouštět jeho.
"Oyasumi, Zey-chan..." Broukne mu tiše, než sjede v posteli trošičku níž, aby si mohl zabořit nos do jeho krku pod bradou. Spánek na sebe nenechá čekat ani chviličku.