"To je dobře. Nic jiného bych jako odpověď nebral." Nakloní se víc k němu a líbne jej na zarudlé tváře. Trvá to dlouho, kdy spolu na gauči leží a očividně ani jeden nemá chuť vstávat. Kamijo si jeho přítomností dokonale klidní rozbouřené emoce z dnešního dne a chce si to vychutnat ještě nějakou dobu. Pak se může vrátit domů a přemýšlet dál, co se se Senou stalo, proč se k němu chová tak odtažitě. Už je zase myšlenkami u něj a nemůže si pomoct. Potřebuje být teď na chvíli sám.
"Boo-chan, budeš tak hodný a skočíš nám pro něco k jídlu." Vyzve jej snad i trochu měkce. Počká si, až se zvedne z gauče a zmizí za dveřmi. Sám se pomalu zvedne, oblékne si kalhoty ale košili zatím nechá volně viset podél boků. Usadí se na pohovku s koleny od sebe, zapírajíc se o stehna lokty, když se mírně předkloní a promne si tváře, než vejde rukama do vlasů.
"Co se to se mnou děje?" Zeptá se sám sebe tiše. Jindy by si podobné starosti nedělala, teď jich má však plnou hlavu. Z vlastního mučení jej vytrhne až hluk vedle. Prudce vzhlédne a zamračí se, tohle se mu vůbec nelíbí. Mezitím se do clubu vrací Reita. V ruce má tašku s nákupem, který si obstaral, aby měl vůbec, co jíst. Potřebuje sílu a energii, aby mohl pracovat a vydělat na své dluhy. Zrovna prochází chodbou, když zahne za roh a pohled mu padne na Senu, který se tiskne k Boogiemu a sahá mu rovnou…No rozhodně to tak vypadá. Vidí vyděšený pohled Boogieho a je mu to rozhodně proti srsti.
"Hej, co to sakra děláš?" Křikne na něj, ale to už mu Sena něco šeptá. Co mu mohla tahle plachá myška udělat, že se k němu takto chová. Vůbec mu to nejde do hlavy. Odstrčí Natsua, který je v jejich blízkosti, div je, že to vůbec ustojí, aby se dostal k Senovu ramenu a odtáhl ho od Boogieho natlačeného na zdi. Bez váhání se postaví někde mezi ně.
"Co to kruci bylo? Osobní prohlídka? Trochu dost důkladná, ne? Co takhle to zkusit na někom, kdo se tě bát nebude a sám." Zamračí se na něj Rei. Je příliš horká hlava, než aby se staral, jaké následky by to mohlo být. Vždycky byl ochotný pomoci, když to někdo potřeboval a Boo…no rozhodně tak vypadal. Dveře od Takeshiho bývalého pokoje se prudce otevřou, když se v nich objeví Kamijo. V očích se mihne překvapení, kdo se tu všechno nachází a v okamžiku, když mu oči padnou na Boogieho slzy, jeho tvář se zabalí do ledu. Který očividně jen tak neroztaje.
"Rei-chan. Vezmi Boogieho k sobě a postarej se o něj." Zavelí nekompromisně, vtiskne mu do ruky pár bankovek, aby mohl koupit, cokoliv by si Boo řekl a probodne ho pohledem, který jasně značí, že odmítnutí bude mít katastrofální následky. Pak se krátce podívá na Boogieho a kývne hlavou. Staví se za ním později, aby zjistil, jestli mu nebylo ublíženo. Rei jen přikývne a tváří se nepřístupně, když Boogieho vezme kolem pasu a trochu jej přidržuje. Vezme ho k sobě.
"Neboj, nikoho k tobě nepustím." Ujistí ho Rei ještě a ohlédne se krátce přes rameno.
"Ty zmiz, za tohle tě neplatím." Sekne Kamijo s ledovým klidem k Natsuovi a jeho pohled by byl snad schopný vraždit. Vyhodí ho na hodinu, jestli jenom cekne.
"A ty pojď." Sevře prsty kolem Senova zápěstí a táhne jej za sebou ke dveřím své kanceláře. Na chodbě s ním rozhodně nic řešit nebude a je vidět, že s ním vnitřně cloumá vztek. Prudce rozrazí dveře a stejně tak je i zavře. V půlotočce přišpendlí Senu k nim a přiblíží se k jeho tváři na milimetry.
"Co si sakra myslíš, že děláš? Vykašleš se na mě, pošleš mě v podstatě do háje a začneš šikanovat ostatní nebo co?" Zavrčí na něj tiše ale je vidět, že už se příliš neovládá. Je na něj neskutečně naštvaný, za Boogieho taky ale prioritně za to, jak se k němu poslední dny chová. Dal mu všechno, sebe a svoje nitro a on ho poslal k čertu.
"Okamžitě mi řekni, co to mělo znamenat a co se kruci děje?" Jeho slovník už taky bere za své, když pevně svírá jeho zápěstí natisknuté na dveře a svým tělem brání tomu jeho, aby se jakkoliv pohnulo.
Boogie, Sena
Sena se prudce otočí směrem k Reitovi a kdyby jeho oči mohly zabíjet, byl by asi na tisíc plátků."To bylo naposled, co ses mě dotkl." Vyjede po něm okamžitě.
"Ještě pořád jsem tvůj nadřízený a ty si honem zjisti, kde je tvoje místo." Po Reitových dalších slovech se naježí ještě víc. Nebojí se kluků jako on jenom proto, že mají svaly a o patnáct čísel víc. Takových si kdysi užil... namachrovanci...
"Myslíš si, že nezkusím?" V očích mu zaplane a je to skoro jako šílenství. On je šílený a může za to ten vedle! Prudce otočí hlavu, když se Kamijo doopravdy objeví a jeho vzezření jen potvrdí všechno to, co už si stejně sám zjistil. Podívá se tam i Boogie, který snad poprvé v životě cítí touhu nedat se a nenechat se zastrašit, ale jeho ponížení je v tuto chvíli příliš veliké. Ještě neporozuměl tomu, co Senovi udělal, neví, že spolu ti dva žijí. Zatím se domnívá, že je to prostě jen o pracovní konkurenci. Byl Kamijův svěřenec a Sena Takeshiho. A Teď ty pokoje... Senovi samozřejmě vůbec neunikne, jak se Kamijovy oči ochladí a k tomu ten proslov, jak se o Boogieho má Reita postarat. To všechno jenom přilévá do ohně a do jeho nepříčetného vzteku. Boogie ani nepípne a nechá se Reitou odvést z toho pekla, kterým se pro něj club v tuto chvíli stal. Kde se tu Sena vzal? Nutně by se potřeboval převléct, teď, když je tu s někým jiným. Kromě toho Reita všechno viděl... Další pár očí. Přikývne na jeho slova o tom, že u něj bude v bezpečí. Sena očima ani na chvíli neucukne z Kamijovy tváře, když jdou ti dva pryč a Natsu je vyhozen, ale jakmile ho Kamijo popadne za zápěstí a neurvale, bolestivě vleče s sebou, zapře se botami do podlahy a snaží se mu všelijak vykroutit, i kdyby si tu ruku měl utrhnout.
"Nesahej na mě!" Mračí se a nadává, ale není mu to vůbec k ničemu. Hrkne, když mu ten smyk o zeď málem vyrazí dech, ale prudce uhne obličejem do strany a dolů a vší silou s ním bojuje jako aligátor se vzteklinou. Cože?
"Trvalo ti sakra málo času najít si náhradu! Stejně jsi ho celou dobu chtěl a slibovals! Jsi lhář! Lhář a podvodník!" Prská na něj.
"Trhni si!" Vzpouzí se a po zádech už mu teče pot, kdyby mohl, tak se do něj snad pustí vším, co má po ruce a uprostřed jeho hrudníku se začne lámat zoufalství.
"Trvalo ti sakra málo času najít si náhradu! Stejně jsi ho celou dobu chtěl a slibovals! Jsi lhář! Lhář a podvodník!" Prská na něj.
"Trhni si!" Vzpouzí se a po zádech už mu teče pot, kdyby mohl, tak se do něj snad pustí vším, co má po ruce a uprostřed jeho hrudníku se začne lámat zoufalství.
Kamijo
"Najednou na tebe nemám sahat?" Pokračuje sál tichým sykotem, aniž by ho pustil, byť jen o milimetr.
"Budeš tady po mě štěkat? Tak na to zapomeň." Varuje ho nebezpečně tichým hlasem a pořád se tiskne na jeho tělo. Drtí zuby o sebe a vůbec nechápe, co se to s nimi stalo. Sena byl snad první, komu se opravdu poddal, koho nechal nahlédnout víc pod svou slupku. Bylo to chyba? Kdo mu, co řekl, že se zachoval podobným způsobem a v podstatě se odstěhoval domů.
"Tak ty mě ignoruješ, hodíš mi celý víkend na hlavu a já jsem si našel náhradu?" Propaluje ho pohledem a rty se skoro dotýká jeho tváře. Vlastně spíš míří k uchu, aby ho co nejlíp slyšel.
"Je smutné, že si po tom všem myslíš, že bych tě vyměnil." Všechny pocity se mu promítnou v očích, když jeho stisk sice nepovolí, ale už není tak drtivý.
"Ano, mám svůj klenot, stejně jako otec ale on je můj. Rozumíš? Ale já jeho nikdy nebudu. Byl jsem tvůj." Jeho hlas se částečně zlomí, když začne být o něco naléhavější. Útočí na něj všechno; Senova blízkost, kterou mu teď odpíral, jeho vůně, která mu v hlavě promítá vzpomínky na chvilky u něj, u nich v domě.
"Nikdy jsem ti nelhal. Nikdy. Podívej se na mě!" Sykne nekompromisně, když se oddálí do jeho ucha a snaží se mu podívat do očí.
"Už několik dní se ke mně chováš jako k cizímu a pak se snažíš ublížit někomu, kdo za to nemůže?" Znovu se na něj zamračí.
"Tak mi konečně řekni, co jsem ti sakra udělal a přestaň kopat kolem sebe. Můžu za to já a nikdo jiný je to tak?" Nutně potřebuje vědět, co mu provedl, že se tak chová. Tušil, že si Sena nenechá nic líbit, ale že by byl až takový bezdůvodně, to se mu prostě líbit nechce.
"Sena-chan." Vysloví měkce, když se konečně nechá ukonejšit jeho blízkostí. Tolik mu scházel, nevydržel by ho nevidět snad ani den. Trpí, když ho nemá u sebe.
"Ty moc dobře víš, jak to s klenoty je, sám si jedním z nich. Ale já nechci, abys byl mým. Pro mě jsi mnohem víc, copak to nevíš? Nejsi rajda, nikdy nebudeš." Zamračí se na něj znovu. Proč to kruci nemůže pochopit? Copak to nevidí, jak mu na něm záleží? Od začátku dělal psí kusy, aby ho dostal k sobě do domu, nabídl mu společný život a teď? A pak ho prostě pustí. S očima podbarvenýma smutkem a jistou zranitelností, od něj o krok ustoupí. Teď je na něm opět vidět, že má ještě moc málo let.
"Chceš jít, tak běž. Násilím tě držet nebudu." Povzdechne si krátce.
"Pro Boogieho mám slabost, to přiznávám." Pokrčí krátce rameny. Chtěl upřímnost, má ji mít.
"Ale nikdy, nikdo nebude jako ty." Nadechne se ještě, že by něco dodal. Vážně mu po tom všem chtěl říct, že ho miluje? Asi ano. Nechává si všechny pocity uvnitř sebe, poslední dny dostává dost zabrat a je na něm znát, jak se tím moc užírá.
"Buď můžeš odejít, nebo si můžeme promluvit." Podívá se mu upřeně do očí.
"Prosím."
Sena
"Udělal bys to, i kdybychom na ten víkend jeli! Nezkoušej mi namluvit, že ne!" Při Kamijových slovech o výměně se mu znovu v mysli přehraje celý ten rozhovor z diktafonu a do očí mu vjedou slzy, ale pořád odvrací tvář, takže je celkem dobře skryje. Zkřiví se mu tvář nechutí, když musí poslouchat o tom, že Boogie už povýšil na jeden z jeho klenotů.
"Všiml jsem si, moc hezké pokojíčky!" Vmete mu hned, aby věděl, že tohle mu taky jen tak nepromine.
"Tak moc na něj žárlíš, že musíš povyměňovat všechno, co tady po něm zbylo, hn?! Shinyi už ses zbavil, teď půjdeme my!" Teď už doopravdy kope a kouše jenom proto, aby mu ublížil, někde v srdci vnímá výraz v Kamijových očích, ale nemůže si pomoct, je to jediná obrana, kterou zná. Použil minulý čas, když mu řekl, že byl jeho a to bolí. Podivně to bolí, na to jak moc se na něho zlobí. Doopravdy se na něj podívá, když si to Kamijo vymíní. Už by po něm skoro štěkl, jak to bylo s tou nahrávkou, kdyby Kamijo nepronesl svoje další slova.
"Ne, to nejsem." Poví mu něco, co Kamijo nemohl vědět. Ptal se ho stokrát, co bylo mezi ním a jeho otcem, ale Sena byl velmi diskrétní a tajnůstkářský, neprozradil by nic, dokud by si nebyl plně jistý, že to není chyba. A vzápětí uslyší něco, co ho přiměje skoro se zhroutit a rozplakat. On není rajda… Komu to chce namluvit? Nebo tomu opravdu věří? Kamijův stisk povolí úplně, pustí ho přesně tak, jak po něm Sena chtěl a on si ihned promne rozbolavělá zápěstí, zatímco mu po tvářích stečou první slzy. Skoro jako opilý se odlepí od zdi, když udělá několik trochu omámených kroků stranou a poslouchá jeho slova o tom, že může klidně odejít. Jednou dlaní se opírá o stěnu, dlouze si povzdechne v jakési ááách a pak klesne na kolena, aby se tak trochu zhroutil a zabalil do sebe. Je na čase konečně mluvit.
"Nikdy jsem s ním nespal..." Začne docela tiše, zatímco klečí na podlaze, zády k němu a i když byl před chvílí celý běsný, začíná mu být hrozná zima.
"Vůbec nikdy… V mojí smlouvě je napsáno, že nemusím ani tady, pokud si sám nevyberu." Potvrdí tím jeho slova o tom, že je asi jediná osoba v budově, která vážně není rajda. Ne v tom slova smyslu…
"Takeshi mě našel na ulici, před šesti lety, byl jsem sotva plnoletý a zapletl se do věcí, ze kterých jsem se neuměl dostat ven. Nevím, co to tehdy bylo za náhodu, že šel zrovna okolo, ten bordel bylo malé, zaplivané, neznámé místo. Nevím, jestli takhle hledal nové tváře pro ten svůj nebo šlo o něco úplně jiného." Mluví dočista tiše.
"Bylo to v noci, hrozně pršelo a těch chlapů bylo několik. Rozhodli se dát mi za vyučenou tím nejhorším způsobem. Pamatuju si jenom… že byli najednou pryč. Vzal mě do náruče, odnesl do auta…" Před zavřenýma očima se mu promítá všechno, co si z té noci pamatuje. Hlavně obličeje hnusných, nadržených mužů, kteří ho vyděsili k smrti a málem všichni znásilnili. Od té doby byl neskutečně alergický na jakékoliv omezování a když na něj někdo sahal, když nechtěl.
"Mám mu hodně být za co vděčný, Kami-chan..." To bylo vlastně hodně strohé vyprávění, ale rozvádět to může, až jestli bude proč…
Kamijo
Už se chtěl nadechnout a odpovědět mu na ty pokojíčky. Sena do toho ani vidět nemůže, neřekl mu víc, než by bylo v tu chvíli nutné. Vlastně mu neřekl nic, co se jejich rodiny týče. Jenže vidí, jak se hroutí a slzy, které mu stékají po tváři, jej neskutečně mrzí a bolí. Nikdy si neodpustí, že ho rozplakal, hrozně ho trápí pocit, že je to jeho vinou. Krátce si povzdechne, než zavrtí hlavou."Nikdy jsi jí v mých očích nebyl." Řekne mu naprosto upřímně, a už to vypadá, že pohne vstříc němu. Ale to očividně není všechno, co mu chce Sena říct. Jak se zdá, dnes se konečně dozví, jak to celé opravdu je. Neskutečně se mu uleví, když mu řekne, že s jeho otcem nikdy nespal. Nejspíš by to nakonec i dokázal skousnout, kdyby to bylo jinak, i když by nejspíš nezvládl se o něj zrovna s ním dělit. Tento příběh nikdy neslyšel. Ať si myslel o svém otci cokoliv, vždy na něm obdivoval, že neprozradil víc, než by si dotyčný přál. A to se týkalo i jeho klenotů. Nikdy se o nich doma nebavili, nesdělil jim minulost těch, kteří pro něj pracovali. Ptal se ho tolikrát, proč na ně tak drží, proč trápí jeho matku tím, že u nich tráví víc času, než doma s rodinou a teď ho vlastně svým způsobem chápe. To uvědomění je mnohem horší, než vztek a zášť, kterou vůči němu tolik let cítil. Dával mu za vinu vše, co se doma stalo, ale nedokázal dohlédnout dál, než mu jeho zatemněná mysl dovolila. Kdyby mohl, sbalí se a najde ty chlapy, co mu to udělali. Klidně je spráská na hromadu, minimálně se o to pokusí. Dostává ho na kolena, v jakém rozpoložení Senu vidí a už i on je vděčný svému otci, že ho zachránil. Vlastně těm klukům dal druhou šanci, tedy většině z nich a nepochybuje o tom, že klenoty mají podobně těžkou minulost.
"Sena-chan. Je mi to líto." Ozve se z jeho rtů jako první, když se rozejde k němu a přidřepne si vedle něj. Ohrne mu něžně vlasy z tváře, aby viděl slzy, které je ničí a zároveň mu nutí odhodlání postarat se o něj.
"Nikdo by si ničím podobným neměl projít." Vydechne podruhé, když ho pohladí po tváři a dává mu proto ucuknout.
"Nechej mě se o tebe postarat." Pokračuje dál měkce a přetočí si jej k sobě, aby ho mohl vzít do náruče.
"Nesáhnu na tebe jinak, pokud si to nebudeš přát." Ujistí ho vážně, že nemá v plánu něco na něj zkoušet nebo se momentálně vracet k provokacím, které mezi sebou vždycky měli. Ne po tom, co se dnes dozvěděl. Trochu ztěžka se zvedne, aby společně s ním odkráčel do místnosti za kanceláří. Otec tam měl monitory připojené ke kamerám, ale ty Kamijo odstěhoval do prostorů pro ochranku. Sám měl schovaných několik z nich ve velké skříni a tady si udělal svou vlastní ložnici. Odpočíval tu, když se mu nechtělo domů. Což se změnilo, když se nastěhoval Sena. Položí jej jemně do pokrývek a sám se usadí na její kraj. Všechno je stejně luxusní, jako ostatní jeho věci ale není tu nic navíc. Tady ani nic takového nepotřebuje. Znovu jej pohladí po tváři, tentokrát hřbetem dlaně.
"Bojuji s otcem už od té chvíle, kdy mi došlo, že nechci žít, jak mi říká. Denně posloucháš, jak se máš chovat a nemáš a přitom vidíš, jak se chová ke své rodině on. Nikdy jsem příliš nechápal, proč staví klenoty nad svou vlastní ženu a mě. Vyčítal jsem mu každou hádku a konejší ji, když plakala. Nikdy mě nenapadlo, že vás možná zachránil, že se o vás staral z jiného důvodu, než kvůli svým vlastním potřebám. Před rokem jsem byl donucen pomáhat mu ve firmě. Nikdy neposlechl to, co si myslím já. Byl jsem spíš jeho otrokem, než někým koho chtěl učit." Začne mu vyprávět tentokrát on a vstane, aby přešel k malému baru, kde Senovi nalije panáka a přinese i lahev s vodou. Klidně by mu zajel i pro jídlo, kdyby si přál.
"A pak přišla sázka. Daruje mi k narozeninám podnik, a pokud ho dokážu udržet a nezkrachuju, budu svobodný. Už žádné omezování, žádný jeho majetek. Vybral jsem si tohle místo a byl přesvědčený, že to dokážu." Odmlčí se krátce, když se znovu usadí a vezme jej jemně za dlaň, aby ji mohl sevřít v té své.
"Pokud prohraju, buď budu dělat do konce života pod ním nebo přijdu o všechno. A to nedovolím. Neskončím na ulici. Bylo by alibistické říct, že to všechno dělám jen kvůli tomu. Není to tak." Mluví samozřejmě o Boogiem. Něco v jeho povaze jej nutí se o něj starat. Je to zvláštní ale tomu pocitu nedokáže poručit.
"Jedno ale vím. Když jsi odešel a nechal mě tam…." Myslí u nich doma, jen říct mu to prostě nejde.
"Najednou byl celý dům prázdný, až to bylo k nesnesení, víš?" Podívá se mu upřeně do očí.
"Nechci se žádného klenotu zbavovat Sena-chan. Nemám proti nic vůbec nic, jen jim nevěřím. Tobě ano ale ostatním ne. Jsou mému otci příliš blízko a já vím, že on dokáže každé mé chyby využit. A ty to víš taky."
Sena
Trvá to docela dlouho, než se ozve Kamijův hlas za ním, že je mu to líto. Asi toho bylo hodně, co mu běželo hlavou a on ho nechával to vstřebat, zatímco se sám pokoušel přestat brečet. Nesnášel na sobě podobnou slabost a vadí mu, že ho takhle Kamijo viděl, ale v jednu chvíli už dál nešlo nést masku toho studeného a vždy povýšeného Seny. Pootočí za ním tvář, když se Kamijo ocitne vedle něj a posléze k němu zvedne i stále vlhké oči, aby se podíval do jeho. Kamijovy doteky jsou něžné a jemné a on ho nechává dělat, co chce. Pokrčí trochu rameny."Dějí se horší věci..." Zase pohled skloní. Fňuká tady, jak kdyby prožil válku nebo něco ještě horšího. Jenže i tohle se dokáže na jednom mladém klukovi podepsat, když někdo narušuje jeho intimitu a sexualitu a staví ho do té bezmocné, podřízené pozice. Honem si ty slzy setře hřbetem dlaně a znovu se na něj podívá, když mu Kamijo říká, že se o něj postará. Nečeká, že ho vzápětí zvedne z podlahy, ale omotá mu ruku kolem krku a pro sebe se pousměje, když si vzpomene na jejich milostné aféry, které byly většinou dost plamenné a divoké. O ložnici za pracovnou vůbec nic nevěděl. Trochu překvapeně se rozhlédne, aby si prohlédl postel, do které je vzápětí uložen a okamžitě na něj ze všech stran zaútočí vůně, kterou cítí, když je u Kamija doma. Trochu provinile se podívá na své obuté botky, se kterými se do postele neleze, ale zůstane ležet na zádech, aby mu to tady neokopal. A pak se rozhodne mluvit i Kamijo. O svém pohledu na všechno to, co se dělo zase u nich doma. Neposlouchá se mu to snadno. Oni svého Takeshiho na rukou nosili a při tom někde doma byli lidé, kteří strádali jejich vinou. I když chtěl původně nahrávku prozradit, rozhodne se, že ji ze svého telefonu smaže a už nikdy o ní nepromluví a neřekne mu o tom. Částečně proto, že už ta slova plně pochopil a částečně proto, aby ochránil Taijiho, který by si to neskutečně slízl, že je skoro rozeštval. Bude si s ním muset promluvit někde stranou. Další problém k řešení. A to slíbil Ju-kenovi, že zařídí, aby byl Boogie pod ochranou a ze hry. Jenže Boogieho vliv na Kamija byl obrovský. Sena naprosto věřil tomu, že v jeho očích bude "jen" klenotem, zatímco on sám něco víc a byl vychovávaný tak, aby mu to nevadilo a spokojil se s tím, ale zároveň má uvnitř pocit, že to nesnese. Je to proto, že Kamija miluje úplně jinak, než Takeshiho a zatímco se o Takeshiho dělit dokázal, tohle nejspíš nedokáže. Teď o tom ale mlčí. Byl to ukázkový případ míchání citů do práce. Neviděl příliš jinou cestu, než Boogieho nějak obratně vyštvat... Takže si bude muset promluvit i s Ju-kenem, aby rozuměl tomu, proč se k němu bude chovat odmítavě. Tohle byly intriky a pořádné, ale jemu teď šlo o toho muže vedle něj na posteli, jinak se z něj stane druhý Takeshi. A i když Sena věří, že Kamijo by z něj plačící manželku nikdy neudělal, stejně se mu ta role nelíbí. Ano, to byl celý Takeshi. Dělal věci po svém, věděl, že vyhraje, že to tak je nejlepší, ale neobtěžoval se ostatní připravit na své kroky. Oni to znali, ale oni nebyli jeho děti. Kdyby šlo o Senova syna, nechtěl by pro něj stejný přístup. Bylo to složitější, než se zdálo. A on poprvé viděl chybičky na svém neochvějném ochránci. I tohle bylo velmi těžké zjištění. Provází Kamija pohledem, když jde nalít alkohol a povytáhne se na posteli trochu do sedu. Svobodný... podnik nad vodou... klenoty... panebože... Jak má tuhle rovnici Sena vyřešit? Chce mu pomoct, ale to znamená upozadit sebe. Nechá svou dlaň v jeho, příjemně ho hřeje. Kamijova hrdost nikdy nedovolí, aby pracoval pod svým otcem a Sena nikdy nedovolí, aby někde dřel bídu. Na to mají peníze v jeho očích moc velkou váhu. A pak se řeč stočí zase na tu...+Ne mrchu, jmenuje se Boo... bože! Blé... Takže, co uděláš Sena-chan, pošleš ho do háje a budeš zase svobodný nebo vyrazíš do boje a chvíli to přežiješ?+ Kamijo ho začne ubezpečovat, že kluci o práci nepřijdou. I kvůli nim by měl zůstat, ochránit je. A ano, on ví, že to Takeshi nejen dokáže, že to prostě udělá. Celou tu dobu si pohrává s jeho prsty, než se rozhodnutí v jeho mysli přehoupne a podívá se mu do očí. A pak se něžně a upřímně usměje.
"Tak já se dneska vrátím." Řekne docela tiše.
Kamijo
Měl by ještě dnes vyřídit spoustu věcí ale ani jedna z nich není teď tolik podstatná jako Sena. Tak, jak ho viděl dneska, už ho nikdy vidět nechce. Krátký povzdech na sebe nenechá dlouho čekat, je vidět, že jsou oba dva zabráni do své vlastní hlavy ani jeden z nich dlouho nepromluví. Kamijo se po chvíli zvedne, aby udělal několik kroků po malém pokoji a mezitím si i zapne košili, na kterou doteď prostě neměl čas. Aniž by tušil, že právě Sena porovnává pohled na jeho otce, s tím co mu prozradí, tak on právě dělá to samé. Měl by mu možná konečně všechno odpustit, kdyby jen ty věci, které vnímal jako dítě. To však neznamená, že souboj mezi nimi vzdá. Sena to musí vědět, zná ho nejlíp ze všech, on ví, jak umí být paličatý, když si za něčím jde. V tomto jsou si dost podobní. Tuší, že Senovi asi trochu pozměnil pohled na svého otce, i když to tak úplně nechtěl."Sena-chan, to co je v naší rodině, se tě vlastně nějak týkat nemusí. Měj svého ochránce a zůstaň mu věrný, já to přece pochopím." Bude to těžce kousat, ale zvládne to. Pro něj je vážně ochotný udělat cokoliv. Pro něj se během pár dní společné žití stal Sena rodinou, kterou chce a po které podvědomě touží. Někdo, kdo by ho měl opravdu rád a ne jen proto, že by mu později měl vydělat. Od svého otce nikdy příliš lásky nedostal, aniž by tušil, že za to spíš může jeho matka. A pak se prostě rozhodne.
"Pojede domů hned. Spolu." Podívá se mu upřeně do očí, když svírá jeho dlaň a oplatí mu bez váhání úsměv.
"Není nic, co by se nedalo odložit a Natsu to tady jeden večer zvládne." Ujistí ho naprosto vážně, když sám vstane a vejde do kanceláře, aby si srovnal potřebné papíry a zjistil, jestli je něco potřeba zařídit, než odjedou. Rozhodně ho tu po tom všem nemá v plánu nechat a už vůbec ne nechat jet někam samotného. Vytočí ještě Natsua, aby mu sdělil, že Sena má pro dnešní večer volno, aniž by čekal, jestli s ním bude souhlasit.
"A když budeš hodný..." Začne mluvit, když vykročí zpátky.
"Stavíme se pro něco hezkého jako mou omluvu, protože vina padá na mou hlavu." Dosedne na postel a skloní se k němu, aby jej mohl políbit na čelo.
"Pamatuj si, že pro mě znamenáš mnohem víc, než kdokoliv." Podívá se mu upřeně do očí, než mu pomůže vstát a vezme jej klem pasu. V hlavě se mu objeví ještě myšlenka na Boogieho ale ten je dle jeho názoru v dobrých rukou. Nepochybuje o tom, že se o něj Rei postará, pro něj je teď prioritní Sena. Však on mu to později vynahradí.
"Přemýšlel jsem, že bych ti zařídil hezkou šatnu. Víš z toho pokoje vedle ložnice." Povídá mu po cestě k autu.
"Vybereš si, co budeš chtít hm." Šeptne tiše do růžových pramenů, než mu pomůže se usadit na místo spolujezdce, vyrazí na cestu. Pohledem ho celu tu dobu kontroluje a má v plánu strávit s ním celý den v posteli. Prostě budou jen společně odpočívat a on bude konečně klidný a spokojený, když ho bude mít po svém boku přesně tak, jak by to být mělo. Cestou se opravdu staví do toho klenotnictví a jako důkaz, že svá slova myslel vážně mu koupí náramek, ladící k náušnicím, které dostal do Takeshiho. Nechce se s ním předhánět, ale zároveň mu chce dát najevo, že se s tím umí srovnat.
"Sluší ti." Složí mu upřímný kompliment, než konečně opravdu zamíří domů…k nim domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat