"Proč nespíš, idiote." Povzdechne si sám pro sebe, ještě hodinu se převaluje, snažíc se svoje tělo přemluvit, že je líný vůbec vstát a chce spát. Přece jenom se přinutí a nakonec se prospí až k poledni. Vyleze z postele jen ve volných kalhotách na spaní, prohrábne si vlasy, které si stejně dělají, co chtějí a vyrazí do kuchyně, má hlad jak vlk. Otevře jednu skříň…mouka a cukr. V druhé je možná tak sáček od pečiva a ve třetí tam ani drobek nenajde. Lednička na tom není o moc lépe.
"Je na čase pořídit si ženskou, jinak umřu hlady. Až bude chvilka času." Zhodnotí si sám pro sebe ironicky a raději zamíří do koupelny, kde se dá do pořádku, oblékne se a vyrazí na oběd do restaurace poblíž budovy, kde mají zkoušku. Cestu zkouší vytočit Ricka, že by se sešli dřív, než začnou, ale marně.
"No ty si teda kamarád." Přidá si další poznámku, ale nemyslí to zle, i když se tváří pořád stejně. Je něco k druhé, když vstupuje do budovy už po vydatném obědě na sobě má přesně padnoucí tmavě šedé triko, pohodlné, trochu potrhané jeany a přes rameno batoh s nejnutnějšími věcmi. Vlasy mají nádech fialové, poslední dobou si to celkem oblíbil a spadají mu přes pravé oko. Zastaví se u schodů, aby vyšel do patra, když zaslechne dvě pracovnice, jak se baví o tom, že by se tu dneska měl objevit i sám Yoshiki. Zarazí se v půli kroku, vrátí se se zaujatým výrazem zpátky a nenápadně si vyposlechne, kde by se měl pohybovat.
"Dámy, děkuji." Sdělím jim trochu egoisticky a ony si nejspíš myslí, že to je tím jak mu nakonec uhly z cesty. +Netušíte vůbec nic.+ V očích se mu rozhodně zablýskne, snaží se vzpomenout, kudy bude nejbezpečnější se tam dostat, ale s visačkou na krku by to neměl být takový problém snad. To zvládne, klidně poleze i ventilací, hlavně ho přitom nesmí nikdo vidět. Projde bez problémů jednou chodbou, pak i druhou, když proti sobě uvidí několik mužů, vypadají, že ho zarazí do země jen pohledem. Už by tam měl skoro být. Zaváhá jen na vteřinu, když se protáhne do prvních otevřených dveří, aby se za nimi schoval. Jen pro jistotu. Vzápětí se ohlédne a zjistí, že tu stojí nádherné bicí. Neměl by tu být, je to očividně něčí vybavení, ale on se toho rozhodně nebojí. Maximálně ho vyhodí a to přežije. Bude hned pryč…a už za ně sedá a prohlíží si každý jednotlivý detail se sebevědomě pozvednutým koutkem. Ani nemrkne a už se mu v rukou objeví paličky, jak kdyby mu je tam někdo strčil a nevytáhl ty své z batohu. Pak okolí přestane existovat.
Yoshiki
"Kdo..." Stačí jenom rozhozeně zamumlat, když vezme za kliku, div neurve dveře v pantech a vstoupí. Naprosto zaraženě zírá na cizího kluka, kterého nikdy neviděl, jak bouchal do činelů s jednoznačnou zručností někoho, kdo hrát umí a tváří se u toho jako by zapomněl okolní svět. Dveře za sebou přibouchne, opře se o ně zády a založí si paže na prsou. Bradu má pozvednutou, hledí na něj skrz oponu blond nakrepovaných dlouhých vlasů a pár prsty si poupraví výstřih bílé košile s rozhalenkou. Jeho výraz by mohl znamenat naprosto cokoliv, ale celkem rád si počká na to, co udělá ten narušitel naproti. Rozhodně kolem něj nemá kudy utéct. Prohlíží si jemně nalíčenýma očima jeho účes i tvář s nic neříkajícím výrazem a pak přeostří na visačku na jeho krku. Odsud to nejde přečíst. Pohodí pyšně hlavou a pootevře nalíčené rty.
Zyean
Nic ani nikdo ho nedokáže vyrušit od hraní, je o tom přesvědčený. Vždycky se dokázal nechat dokonale pohltit a ani tentokrát to není jinak. Jeho původní plán najít Yoshikiho je zatím kousek podsunut. Bude se mu věnovat později, no vážně. Ještě pár úderů zvládne, než se ohlédne kousek stranou ke dveřím a strhne. Ještě párkrát se mu podaří vydat nějaký zvuk, takový ten okamžik, kdy nedojde obraz až do mozku a on si uvědomí, koho vidí stát u dveří. Ve vteřině si uvědomí, že tu asi vážně nemá, co dělat a velmi pomalu si odloží paličky do klína s tlumeným pozdravením."Ustup od těch bicích a ruce vzhůru?" Nadhodí možnost, co by mu chtěl říct. +Vážně se snažím být vtipný? Teď?+
"Zabloudil jsem?" Dodá i možné vysvětlení toho, proč tu je. Jenže tohle je Yoshiki krucinál. Má v batohu koncert, který si včera pouštěl, aby ho mohl poposunout klukům, ale jen půjčit! Opravdu se mu z něj klepou ruce, a tak svírá svoje miláčky víc, než je zdrávo, aby to nebylo vidět a snaží se tvářit ve stylu –vlastně tady ani nejsem-.
"Tomu nešlo odolat. Omlouvám se." Vzdá to nakonec a jde s pravdou ven, pokusí se dokonce pousmát, ale úplně mu to v téhle situaci nejde, je z něj nervózní a hodně a to se mu obvykle nestává. Sáhne po batohu, který leží vedle něj, schová do něj paličky a vytáhne koncert, který tam velmi opatrně přenášel, nesnesl by, kdyby se mu něco stalo.
"Hledal jsem vás a skončil jsem tady." Přizná se nakonec bez mučení a ten batoh si přehodí přes rameno, aby se mol začít zvedat.
"Viděl jsem ho teprve včera, třicátá třetí minuta. Je to skvělé, ale člověk musí hodně trénovat, aby to zahrál aspoň přijatelně. Tak jsem si řekl, že začnu rovnou." Přešlápne z jedné nohy na druhou, protože kolem něj neprojde. Jiná možnost úniku není, ale v hlavě si spíš přerovnává, jak mu říct o autogram, aby ho odsud nevynesli v zubech. Jestli mu sem zakážou vstup, kluci ho nejspíš odstřelí rovnou na místě, hlavně Sena. Už to úplně vidí, jak na něj bude ječet a Hyde se bude muset se svým porovnáváním jít zahrabat, protože tohle bude teprve koncert století a bude se jen modlit, aby to neodnesl i nějakou tou pěstí. Ví moc dobře, kolik ho to stálo přemlouvání, aby jim tyhle prostory sehnal.
Yoshiki
Yoshikiho úhledně upravené obočí pomalu vystoupá vzhůru, když ten kluk poprvé promluví a rovnou něco takového. Kdyby se podíval okolo bicích pořádně, našel by jeho paličky, na kterých je samozřejmě i jeho jméno. Jinak ta souprava k poznání moc není, protože ty čiré používá jen na koncertech a tady na těch není ani žádné písmeno X. U věty zabloudil jsem, se začne vracet Yoshikiho vztek na celý tenhle den, protože to by mu vážně nespolkl asi nikdo a on nesnáší, když z něj někdo dělá pitomce, takže obočí zase klesne a mírně se stáhne, zatímco se mezi nimi začne odpočítávat čas atomového výbuchu. Naštěstí se Zyean omluví, takže se mu přičte asi tak pět vteřin k dobru, zatímco Yoshiki snad ani nemrká, jak podrobuje rentgenovému pohledu každý jeho pohyb. Spustí oči z jeho tváře a ostražitě je přenese na jeho ruce, jako velmi plachá šelma, co má ale nebezpečné drápy. Může odtamtud vytáhnout cokoliv, fanoušci můžou být i šílení. A pak spatří DVD s jejich koncertem a dozví se, že tenhle kluk hledal přímo jeho. A má tu visačku. Zyeanovo nadšení se zdá naprosto upřímné a Yoshiki konečně povolí ve svém napětí a odlepí se zády ode dveří. Udělá k němu několik pružných kroků a vztáhne ruku k tomu DVD. Převezme si ho a chvíli si ho prohlíží, než se sotva patrně pousměje. Pak k němu zvedne zvláštní oči a podívá se přímo do těch jeho. Jsou asi tak stejně vysocí."A co teď, když jsi mě tedy našel?" Řekne a napadne ho něco o vážné diskuzi s manažerem ohledně ochranky, ale oči zase skloní, DVD mu vrátí a místo toho vezme do ruky visačku na jeho krku, aby si přečetl jeho jméno a zařazení. Překvapující, žádný personál ani návštěva, ale člen nějaké jiné, asi začínající kapely.
"Arigato. Za poklonu." Visačku zase upustí a nechá ji houpat na jeho krku, než se mu znovu podívá zblízka do očí.
Zyean
Nebýt to on, tak se asi pod jeho pohledem radši rychle otočí a začne utíkat, i kdyby třeba z okna. Jenže tohle je on a po většinu času úplně klidný, i když jeho tělo uvnitř metá přemety hodné olympionika. Začíná vážně uvažovat, jestli třeba znovu neusnul a nezdá se mu to. Bezděky se nenápadně štípne, ale ne, tohle fakt sen není. +Nebo mi Ricko něco přidal do toho piva od něj.+ Napadne ho ještě jedna možnost a nejradši by se nad ní ušklíbl. Místo toho se mu jen pohne ohryzek, jak polkne. Trochu nakrčí obočí, když se vydá jeho směrem, teď ho pěkně popadne za límec a odvede, určitě. Nic z toho se ale nestane a Yoshiho zajímá hlavně DVD. V tu chvíli má jedinečnou možnost si ho prohlédnout zblízka a už jen to je na zarámování v hlavě s nápisem unikátní. Nejradši by pohledem uhnul, ale ne, bude hrdina a prostě to neudělá, skoro to vypadá, jak kdyby s ním jeho přítomnost ani nepohnula. Vezme si DVD zpátky, nechá zkoumat svou vlastní visačku, třeba nebude mít problémy, když zjistí, že taky hraje. Proti němu rozhodně bídně, ale hraje!"Ehm, autogram třeba?" Vypálí na něj bez přemýšlení první, co ho napadne a musí si přiznat, že v jeho přítomnosti přemýšlení nefunguje jak má.
"Já bych měl poděkovat, už jsem taky mohl letět, v lepším případě ze dveří." Obrátí poděkování jeho směrem a mírně se mu pokloní, to je vlastně to nejmenší, co by teď mohl udělat.
"Já nevím, co bych vlastně měl udělat, tisíckrát jsem si představoval, jaké to bude, kdyby jednou třeba…a teď, když se to stalo, mám úplně idiotský nápady." Pokrčí rameny a rozhodí rukama ve stylu – vidíš, co se mnou provádíš, aniž by ses snažil.-
"Potkat svůj vzor je…někomu se to nepodaří za celý život." Sdělí mu prostě a jednoduše a trochu drzeji pozvedne to dvdčko, které pořád svírá.
"Pak třeba sednout za bicí a já můžu s klidem umřít." Uchechtne se tak nějak zvláštně, vlastně skoro nervózně. +Kruci, co to se mnou je.+ Jindy se ho nic příliš nedotkne, ale tohle? Klidně klekne na kolena a poprosí ho, aby to udělal.
Yoshiki
V lepším případě ze dveří... to ho pobavilo, i když se to projeví jen v jeho mysli, ale cosi v jeho očích už není tak studené a odtažité. Autogram je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Znovu mu to DVD sebere a přejde s ním ke stolu, kde je v kelímku několik propisek a popisovačů. Vezme jeden z nich a ten koncert mu podepíše."Jaké idiotské nápady?" Ozve se od stolu, zatímco je nad ním ještě skloněný a k Zyeanovi zády. Na ty jsou s Hidem specialisté, tak by docela rád slyšel, jestli je v tom někdo předčí nebo ne. Kdosi vpadne do dveří, ale jakmile spatří Yoshikiho, zvedne dlaně v obranném gestu. A Yoshikiho zamračený výraz, když se ohlédne, protože je rušen a nechce, asi jen tak něco nepředčí.
"Gomen nasai, netušil jsem, že máte návštěvu." Koktá člen personálu, zatímco by nebe mohly křižovat blesky ve tvaru X, protože Yoshikiho vůbec nic z toho nezajímá, ať prostě vypadne!
"Od kdy se tady ani neklepe?" Rozhodí rozčarovaně rukama, když ta osoba konečně zmizí a oni zase osamí.
"Neuvěřitelný den." Prohodí ještě svým vlastně milým hlasem s tím roztomilým přízvukem. Nakonec se vrátí k Zyeanovi a podá mu podepsané DVD. A konečně se na něj celkem mile usměje. "Co hrajete? Kolik ti je?" Začne se zajímat, komu to jde příkladem. A pak, že muzikanti jsou spodina společnosti... Usadí se polovinou pozadí v těsných kožených kalhotách na okraj stolu a vyhlédne z okna, zatímco si na prst namotává pramen dlouhých vlasů. Vlastně asi potřeboval rozptýlení. Když oči od výhledu odtrhne a krátce se na něj ohlédne, usměje se skoro plaše a pohledem zase hned ucukne.
Zyean
Tak ale teď se opravdu usměje, když mu dvdčko opravdu sebere z ruky a míří ke stolu. Byl v jedné místnosti s Yoshikim, ještě se sem vkradl, zahrál si očividně na jeho bicí a ještě dostane autogram! +Právě jsem vyhrál ve sportce.+ Usměje se na jeho záda, když loví popisovač a dělá s ním značku za milion. Takhle DVD už nikomu nepůjčí na to, ať velmi rychle zapomenou."Hm, třeba posadit vás na pojízdnou stoličku a provést celým barákem s pokřikem, mám Yoshikiho…" Plácne první kravinu, která ho napadne s krátkým pokrčením rameny, no co, chtělo to slyšet, tak to má.
"Ty nudné jsou pozvání na kafe a debatování na téma těhle krásek." Dodá ještě, když kývne hlavou k jeho bicím a už zase mu oči září. Tohle je to pravé porno pro něj. Trhne sebou, když se dveře otevřou. Tak nějak čeká, že bude vyhozen a ono se to pořád neděje. Asi zázrak nebo co? Zatváří se skoro až hrdě, když je sjet závistivým pohledem a stočí oči na Yoshikiho, tentokrát se usměje i on. Moc často to nedělá, ale tohle není úplně obyčejný den.
"To je, neuvěřitelnější, by už být nemohl." Uchechtne se a je vidět, že ví, jak oba mluví úplně o něčem jiném.
"Copak zlobí vás staff?" Kontruje svou vlastní otázkou. Trochu drzé asi, ale prostě to z něj vypadlo dřív, než by se stihl zarazit.
"Metal a je mi…" Říct svůj pravý věk anebo lhát?
"Dvacet tři." Přizná nakonec pravdu a zkoumá pohledem jeho podpis. Trvá to jen chvíli, než se podívá na něj a nakloní hlavu na stranu. Zvláštní kontrast osobnosti, přijde mu to tak. Z jedné strany, má pocit, že jeho schopný jej odsud vykopat a z druhé…křehká slečinka, až na něj musí koukat a k tomu to gesto s pramenem.
"Proč zrovna tenhle barák?" Zeptá se s pozvednutým obočím s jistým zaujetím. Netipoval by ho na někoho, kdo se objeví zrovna tady. Sebevědomě se přesune k dalšímu stolu a opře se o něj zadkem. Nevyhodil ho zatím, tak kam by dobrovolně chodil?
Yoshiki
Vyhlíží ven a pro sebe se usmívá. I toho by byl schopen, nechat se tu vozit a dělat nepořádek na chodbách, ale na to se ještě příliš málo znají. Na to o kafi záměrně nijak zvlášť nereaguje, ale pořád si u toho hraje s vlasy a teď už i jemně pokyvuje nohou, kterou nemá opřenou o podlahu. Znovu k němu otočí tvář až v okamžiku, kdy odejde narušitel a Zyean mu položí vlastní otázku."Zlobí. Vcházet bez zaklepání je neslušné pro všechny." Řekne mírně, ale pak se dozví všechny informace, které chtěl a prohlédne si ho od hlavy až k patě takovým způsobem, jako by si ho kupoval. To nejsou věkem zase tak daleko od sebe. A žánrově už vůbec ne. Nadechne se a vydá dlouhé ah, když dojde na prostory.
"To nevím a celé dopoledne na to hledám odpověď." Moc se mu nechce přiznávat, že zrovna oni byli přesunuti z jejich stávajícího působiště, protože tím dostali jasně najevo, že tam jsou největší cucáci, ale jinak už to nejde.
"Je to jen dočasné, jak mě ubezpečovali. Není možné polovinu alba nahrát s jinou technikou, než doposud." Přizná nakonec a sklouzne z desky stolu. Přejde ke své šatní tyči, ze které stáhne černou koženou bundu a nevlékne si ji.
"Víš co? Mám moc málo kofeinu v oběhu." Prohodí, když přejde ke dveřím, otevře je a naznačí mu, aby vyšli ven. Vezme ho dlaní kolem ramen, protáhne se skrz všechny, aby na sebe upoutal pozornost manažera a oznámí, že jde na přestávku. Nikdo mu nic neřekne, i když se tváří překvapeně, ale pak se mezi lidmi rozkřikne, že tedy hodinu přestávka, on se otočí na patě a trochu vleče Zyeana skrz budovu dolu ke kantýně. Ledaskdo se po nich otáčí, ale on to moc nevidí. Nemůže, protože by se někdy musel zbláznit. Vlastně po tomhle hrozně toužil, chtěl být slavný a chtěl pozornost okolí, jenže ne dvacet čtyři hodin denně. Nebylo to o nevděčnosti nebo namyšlenosti, jen... on měl hodně věcí každou chvíli trochu jinak. Projdou kantýnou a vyberou si jeden ze stolků. Posadí se do pohodlné sedačky a přehodí si nohu přes nohu.
Zyean
"Já jsem klepal." Ozve se od něj vzápětí, aby ho ujistil, že on slušný je. Kecá, ale to mu v tuhle chvíli nevadí, jen kdyby mu koutky necukaly, asi by to bylo uvěřitelnější. Trochu se přemáhá, aby se pořádně uvolnil, ale to tak funguje všude, dokud nesedne za bicí, tam už je všechno v úplném pořádku."Určitě se to brzo zase vrátí do normálu. Není to fajn, když si člověk zvykne na místo a pak ho stěhují." Prohodí, oni se stěhují pořád z místa na místo a je to většinou k vzteku a to teprve začínají, pro něj to musí být dle jeho názoru daleko horší.
"Tomu rozumím." Přikývne ještě a je trochu ostražitější, když Yoshi sklouzne ze stolu. Tak a teď se rozloučí, je o tom přesvědčený. Nadechne se, aby mu popřál hezký den a rychlé vyřešení jeho problémů, když mu oznámí, že má málo kofeinu. To on taky a vždycky. A pak ho vykolejí úplně, když ho vezme kolem ramen a už procházejí chodbou. V prvním okamžiku se trochu neklidně ošije, protože jeho si tak nikdy nikdo nevodí a ostatním by asi urval ruce, ale tohle je Yoshi krucinál, ten může všechno, teda skoro. Zavání to ale tím, že bude v jeho přítomnosti moct ještě chvíli zůstat a tak celkem poslušně jde. No taky, kdo chodí s Yoshikim na kafe?? Áno, jen on! Ego stoupne do nebes.
"Nedostatek kofeinu a ještě několika věcí, je dost vážná diagnóza." Přitaká mu, když dojdou ke kantýně. Má pocit, že má vypálené v zádech oči všech a to je neviděl nikdo z kluků, asi by ho zapíchli pohledem.
"Všichni vždycky dělají, co chcete?" Zeptá se ho s trochou dobírání, ale není v tom nic zlého, on si do pusy občas vážně nevidí. Nechá ho vybrat si jako první, sám si dá černou kávu bez cukru, prostě pořádného smrťáka, aby se probral.
"Neleze ta pozornost občas na nervy?" Nadhodí zvědavě s pozvednutým obočím. Jasně, chce hrát a být vidět, ale taky tuší, že to bude pořádný nápor na nervy, v tomhle má dost střízlivý pohled na věc.
"Z jedné strany to musí být skvělé, ale všechno má i tu černější stránku." Kývne hlavou na potvrzení vlastní slov, když se pohodlně uvelebí do křesílka, rozhodí ruce v ležérním posedu na opěry. Stačí mu několik sekund a už bubnuje prsty do polstrování. Ne, nemůže přestat ani na chvíli.
Yoshiki
Ne, není to fajn, ale mnohem víc není fajn, že oni tam měli vážnou práci a ne jen zkoušky a taky to, že jsou stále podceňováni, nicméně to si nechá pro sebe. Musí se pro sebe usmát, protože si umí domyslet ty věci, na které Zyean narážel, ale už nedovede tak docela rozklíčovat, jestli to byla nějaká konkrétní narážka nebo prostě jenom fakt. Zatváří se trochu přemýšlivě, když se ho zeptá na ty lidi a na to, jak moc ho poslouchají."Ne... úplně všichni ne..." Přizná nakonec. Už ale nepřizná, že kvůli tomu po chodbách létají tácy s obědem, je schopný rozbít polovinu hotelového pokoje a obecně si vyskákat, vyřvat a vybrečet všechno, co chce.
"Jednou ale budou." Cílevědomě našpulí neobvykle vykrojené rty a sáhne po objednávce. Musí to tak být, nesmí polevit, protože jinak nebudou mít ani polovinu svého úspěchu. Řekli jděte a buďte tvrdší a on šel a vrátil se v dámských šatech, a tak je to se vším. Vybojovat tuhle válku je nutné, aby byli nejlepší. Sám si vybere dvojité espresso, vodu a misku salátu s kuřecím masem, protože toho dnes ještě moc nesnědl (oběd na stěně a na podlaze). Pak k němu obrátí oči a pokývá hlavou ze strany na stranu.
"Někdy je toho trochu moc, jen je rozdíl mezi fanoušky a mezi lidmi, co by se měli umět ovládat... a pak je tu samozřejmě negativní pozornost. Nesnáší se to dobře, ale... děje se to. Hodně... takový je byznys." Nastíní mu tvrdost branže, když začne jít do tuhého. Konkurence, přání nahrávacích společností, klacky pod nohy... někdy je to lítý boj.
"Černější, než by si kluci, co začínají, mohli představit." Potvrdí mu jeho slova, ale má dojem, že oni ještě tak daleko nejsou. Ne, určitě by o nich už slyšel a Hide byl na talenty jako divý. Dostanou svou objednávku, on se chopí hůlek a misky a nechá si ji v dlani v klíně, když se pohodlně opře a začne jíst.
"Vy tady zkoušíte, předpokládám?" Prohodí, zatímco se oči posunou do koutků, jak sleduje jeho tvář a trochu zvláštní rysy. Působí neurčitě, možná trošičku tajemně. Jeho osobnost je ještě někde tam uvnitř, ale bude muset ven, aby se projevil. Aby byl pro lidi zapamatovatelný. Dokonce i ten vzhled je celkem střízlivý, nic extravagantního, ale možná to dožene talentem. Je to hezký kluk, nepřístupný. "Nebudou tě shánět? Nebo už máte po?" Pohrává si se soustem mezi rty, aniž by si to zvlášť uvědomoval.
Zyean
Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu přizná, že ne všichni a ještě dodá zatím. Není úplně jasné, co si v tu chvíli myslí, ale nakonec pozvedne koutek a pokývá hlavou."Budou, o tom není pochyb." Kývne na potvrzení svých vlastních slov. Poslouchá ho dál a sáhne po své lžičce, aby kávu zamíchal a pozoruje ten pohyb očima, než zase pomalu vzhlédne.
"Nejsem přesvědčený o tom, že vím, co by nás jednou třeba mohlo čekat." Odmlčí se na chvíli a stáhne obočí nad tím, co řekl.
"Věřím tomu, že nás to jednou čeká, jinak by ani nemělo smysl hrát." Poupraví své prohlášení s patrným odhodláním a pozvedne šálek ke rtům.
"Ale vím, že to bude ještě milionkrát horší, než bych si vůbec dokázal představit." Uchechtne v tomhle je trochu realista, no možná spíš pesimista. Hlavně dokáže vidět i druhou stránku věci.
"Byli jsme tu zatím jen párkrát, nejsme tu dlouho, ale rozhodně vděční za to, co se nám naskytlo, málo takových prostorů si dokážou začínající kapely zajistit. Máme hodně přesvědčivého leadera." Ušklíbne se pobaveně a ještě teď má před očima, jak šel Sena svým osobitým způsobem přes mrtvoly.
"Spíš před, ale ještě je čas. Přijel jsem dřív a vzal to dohromady s obědem, doma by mi chcípli i mravenci, ani drobek." Protočí očima v sloup.
"Když skládáte, máte před očima konkrétní vzpomínky nebo jen pocity?" Nadhodí první otázku, která jej osobně zajímá. Možná by měl být jen vděčný za to, že tu s ním může sedět, ale…nevyužít situace by byl hřích.
"Vždycky, když se o něco snažím připomíná mi to konkrétní věci, které bych si nejradši nechal pro sebe. Takové…příliš osobní ve smyslu, že hned každý pozná, o čem to celé je. Příliš psané na mě." Pokusí se mu to vysvětlit a vyhlédne z okna, než se pomalu vrátí pohledem k Yoshikimu. Nedokáže se na něj vynadívat, musí mu s tím být už otravný, ale poručit tomu? To nejde. Nikdy nepochyboval o tom, že je prostě krásný, ale teď má spíš pocit, že září přímo před jeho očima. Možná si ho staví na svůj osobní stupínek pěkně nahoru a proto mu to tak přijde. Pohodlněji se usadí, ale je vidět, že nad něčím přemýšlí.
"Vím, že se ze začátku nevyhneme chybám, ale co je to nejhlavnější, čeho se vyvarovat nebo držet?" Ano, bude to těžké, ale cenné rady by se vážně mohly hodit. Cesta nebude snadná, on ale není ten, co by se vzdával předem, právě naopak. Jakmile však může nějaký kopancům předejít, udělá to.
Yoshiki
Neví, jestli mu to Zyean potvrdil proto, že si chce před ním udělat očko nebo proto, že si to doopravdy myslí, ale rozhodně sdílí jeho názor. Pak se chápavě pousměje nad schopnostmi jejich leadra."To je dobře, takového budete potřebovat." Přikývne. Je to legrační, jak ty prostory jedněm připadají skvělé a druhým naprosto nevyhovující a to by si uměl představit úplně jiné. Ještě ho rozhodně nepřešla chuť si všechno koupit vlastní, vyčkává jen na to, jak se prodá album a potom do toho půjde. Stočí k němu oči, zatímco dojí a odkládá misku. Musí se trochu pousmát nad těmi mravenci. Jeho snem je velký a luxusně vybavený dům, ale zatím na něj nedosáhl. I tak jeho apartmán není malý a je na celkem dobrém místě. Po jeho nové otázce ale následuje další ách, když si přehodí nohu přes nohu, jen je prohodí, aby se mu sedělo pohodlněji. Obejme dlaněmi koleno a chvíli přemýšlí.
"Myslím, že vzpomínky mě ovlivňují hodně, ale když píšu, popravdě moc nevnímám svět kolem sebe. Takže jsou to vlastně spíš emoce, než konkrétní situace. Někdy to je, jako by ti melodie pronikala shora skrz temeno hlavy do rukou... víš, rovnou z vesmíru..." Dělá u toho patřičná gesta dlaní, zatímco se snaží přiblížit svoje pojetí, ale je těžké o tom mluvit, málokdo mu rozumí. Když skládá a někdo ho vyruší, vynáší dotyčné v zubech ať je to kdo je to. S ním se nedá žít. Zaujatě si poslechne jeho vlastní postoj k téhle věci a znovu pokývá hlavou.
"To se ti jenom zdá. Je to jako psaní básní. Málokdy jim rozumí i někdo jiný, než básník. To jenom nám připadá, že o nás všichni všechno vědí, ale po pravdě... kdybychom do své práce nevkládali své emoce a nechtěli je ukazovat, nemusíme tohle dělat. Hmm..." Udělá další ze svých obvyklých gest, když si znovu namotá pramen vlasů na prst a pak je několikrát prohrábne. Doopravdy přemýšlí. Vůbec by nečekal, že se tenhle rozhovor ponese na jisté profesionální vlně. "Rád bych ti poradil, aby sis dal pozor, aby vás vaše společnost a manažeři příliš nesvázali a netlačili směrem, jakým nechcete jít, ale to se v téhle zemi těžko dělá, pokud za sebou nemáš významného patrona nebo hodně vlastních peněz. Bylo by pro tebe ideální, kdyby si tě všimla jiná významná kapela a trochu tě postrčila. A pak je to samozřejmě to, co vás odliší od ostatních, ale zároveň musíte oslovit, co nejširší publikum. Být originální a při tom dostupní všem. I když je to metal, lidé si musí občas zazpívat s vámi." Usměje se a dopije svou vodu. Jejich hodina se blíží ke konci, ale všichni vědí, kde ho hledat, kdyby jim hodně scházel.
Zyean
"Asi mi opravdu jen přijde, že je to příliš vidět, cítit." Přikývne nakonec a znovu se dlouze napije, aby srovnal své myšlenky. Možná by se toho neměl tolik obávat, emoce jsou pro ně trochu složitější vody a on jimi většinou šetří. Kromě chvíle, kdy je za bicími, ale to je kapitola sama o sobě, v tomto ohledu na sobě bude muset hodně zapracovat."Z vesmíru?" Pozvedne nepatrně obočí.
"Ne všichni můžeme být vesmírem políbení, ale přiblížit se k tomu je dobrý cíl." Složí mu bez váhání kompliment, palcem a ukazováčkem protočí piercingem kousek pod rtem a pak zase zpátky. Nakloní se víc dopředu, jak moc je zaujatý jeho radami ohledně manažerů, ale má pravdu, oni si příliš vybírat nemohou. Budou rádi, když si jich opravdu někdo všimne, i když nastávající koncerty by to mohly hodně změnit, je o tom přesvědčený.
"Nebude to jednoduché, ale co je…věci, které stojí za to rozhodně ne." Mohl by zahrnout stovkou další otázek ohledně hudby, ale těch má jistě dost a dost. Popravdě by tu s ním seděl nejraději týden a jen ho klidně pozoroval, to by mu celkem stačilo. Skoro ho vyděsí, nad čím přemýšlí a zvláštně se mu zablýskne v očích.
"Se mnou by rozhodně nikdo zpívat nechtěl, tomu vážně věřím." Krátce se tiše zasměje a pohodí hlavou, přesvědčený o vlastních slovech, ale je to spíš tak trochu forma jeho humoru. Kluci mu rozumí většinou, občas ne, ale smějí se právě té situaci.
"Seděl jsem za Vašimi bicími, jak to, že ještě žiju?" Nadhodí další otázku, ale koutky mu nebezpečně cukají, začíná se v jeho přítomnosti trochu uvolňovat, i když to pořád ještě není stav, kdy jdou s kluky na pivo, vždycky mu to trvá a u Yoshikiho se k tomu přidává skoro posvátná úcta.
"Já bych asi v tu chvíli vraždil. Tedy ne, že bych nebyl rád za svůj život." Dodá ještě spěšně s rozhozením rukama v obranném gestu. Začíná mít obavy, že mu Yoshi brzo uteče a on by za chvíli měl jít taky. Něco uvnitř ho nutí vypálit myšlenku z hlavy ven, ale…je to dost přidrzlé. Měl by být přidrzlý? Když to nezkusí, bude si to do smrti vyčítat.
"Vím, že máte dost nabitý program, ale byl bych idiot, kdybych se nezkusil zeptat. Bylo by možné se s Vámi ještě někdy potkat? Kdykoliv, kdekoliv, klidně i přes půl světa." To poslední je spíš vtip, ale ne, že by toho nebyl schopný.
Yoshiki
Asi to špatně podal, podle něj jsou všichni, jen málokdo to skrz sebe nechá proudit. Otevřít se, to je pro Zyeana klíčové, ale začíná mít podezření, že to bude jeho nejtěžší životní úkol. Vlastně by sám sobě mohl začít pokládat otázku, proč se s ním rozhodl tolik mluvit a tolik se ptát, když vypadá jako někdo, kdo se radši jenom dívá? Nikdy se nepovažoval za dobrého psychologa, i když si rozuměl s tou nejkomplikovanější osobou na světě, měla růžové vlasy... Pak se rozesměje."Ne, se mnou taky ne. Rozhodně nezpívám." Už zase si hraje s vlasy. Dovede celkem schopně komandovat Toshiho, jak to má dělat, ale sám by si před publikum rozhodně nestoupl. Už před nimi není nic, co by mohli sníst nebo vypít, ale Zyean mu položí další otázku a znovu je celkem zapeklitá. Zvážní, když se mu podívá dlouze do očí a musí se vlastně zeptat i sám sebe.
"Chtěl jsem, ale... asi bych provedl to samé, kdybych si šel pro autogram nějakého mého oblíbence. Vlastně bych ti měl spíš poděkovat za přízeň." Když viděl to DVD, došlo mu, že to nebylo z drzosti. Byl to prostě jiný bubeník a podle jeho řečí takový, co se chce učit. V ten okamžik mu pípne telefon a on ví, že se bude muset vrátit. On rozhodně nemůže nechat svou kapelu čekat, když je její leader. Už by se zvedl, kdyby ho Zyean nepředběhl ještě s jednou otázkou. Znovu se mu dlouze zadívá do očí, zatímco jemně pootevře rty a přemýšlí. Neví proč, je to jako... další intuice, když se rozhodne odpovědět. "Obvykle končím dost pozdě a nemám moc ve zvyku spát. Sál 635, po desáté večer... skoč si pro mě, aspoň mě někdo přinutí poslat personál domů." Řekne nenuceně a v ten okamžik doopravdy vstane. Podá mu ruku, potřese mu s ní a během pár okamžiků je z kantýny pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat