(Kuchyně)
Hyde
Pozoruje bedlivě jeho tvář. Mohl se vrátit zpět k olíbávání krku a šeptání do ouška ale to by nepostřehl ty jemné záchvěvy, které mu naznačují, že v jistém ohledu je toho na Die příliš. Musí pomalu rozklíčovat vzorce chování, které má v hlavě a už zase trochu přemýšlí jako psycholog ale jak by taky nemohl, když má proti sobě někoho tak křehkého, kterému bylo tolik ublíženo. Nechá zatím dlaně položené na jeho hrudníku, nakloní hlavu mírně na stranu a přemýšlí, kde ubrat, aby mohl dál pokračovat. Ještě kousek by to určitě šlo, je o tom přesvědčený. Podvědomě od sebe oddělí dva problémy a vybere si přednostně jeden z nich. Krůček po krůčku, musí dostát svým slovům, že vlastně není kam spěchat.
"Změníme pravidla, vždycky jsem byl trochu rebel." Broukne tiše, aniž by se jakkoliv pohnul, prozatím.
"Trochu si to usnadním, jsem chlap, nedokážu myslet na dvě věci najednou. Myslím tebe a jídlo." Svede to samozřejmě na svou vlastní hlavu. Bude rozhodně lepší, když si bude Die myslet, že to dělá tak trochu kvůli sobě a ne kvůli jeho problémům.
"Prostě mě kdykoliv zastav, já se zatím budu kochat." Usměje se upřímně a krátce vyjede dlaněmi na jeho ramena a zastaví se na pažích těsně nad lokty.
"Tady je to taky hezké, hm?" Zavrní tiše a nevědomky si skousne spodní ret společně s krátkým přivřením víček. Několikrát se dlouze nadechne, aby kočíroval reakce svého vlastního těla.
"Teď ty." Pobídne ho krátce, když vezme jeho dlaně a položí si je na své vlastní boky a pak po nich zase zamíří k ramenům a pomalu zamíří u něj na to samé místo.
"Začíná mi být trochu horko, to bude asi tou kuchyní. Ale stejně bych si trošilinku přitopil." Kouká mu neustále do očí, když opět uchopí dlaně s dalším jemným pohlazením a přesune si je na vlastní zadek.
"Doteky jsou fajn." Sám se však vrátí na jeho štíhlé boky.
"Jaké je to být o krok na před?" Vydechne a je na něm celkem dost vidět, že tenhle dotek na něj působí víc, než si před chvíli dokázal představit. Odráží se mu to v očích.
Die
Jako kdyby mu Hyde dokázal číst myšlenky. Je to jeho praxí a tím, že podobných jako on už viděl desítky nebo je to proto, že je na něho citlivější, než na všechny jiné? Jemně se pousměje a v duchu zadoufá, že nezůstanou zrovna u toho jídla, ale celé dnešní Hydovo chování už mu asi mohlo jasně naznačit, čemu by rád dal sám přednost. Žaludek mu zabrní, když se jeho doufání otočí tím lepším směrem, ale také tím, ze kterého kouká víc důvěrností. Jenže se na ně taky hrozně těší. Z hrudi se Hyde posune jenom na ruce, takže se citelně uklidní, ale jak dojde na Teď ty, horečně zauvažuje, kam by směl sáhnout, aby z toho sám neomdlel. Přemýšlet vůbec nemusí, protože Hyde to vyplní za něho. Jemně sevře v dlaních jeho štíhlé boky a skloní k tomu spojení oči. Tak trošičku uvnitř sebe pocítí toho spícího jelena, protože je přece jen vyšší a je to on, kdo drží Hyda... nebylo by to hezké? Pro oba? Dlouze vydechne nosem, protože tohle začíná být silně vzrušující i pro něho. Nechá se pohladit, brzy ucítí jeho dlaně na vlastních bocích a k tomu ten komentář. Rád by mu něco odpověděl, ale asi by vychraptěl nějaký nesmysl. Jemu je totiž taky horko a neumí si představit, jak mu bude, když si tedy ještě přitopí. A pak už pod prsty ucítí i jeho sympatický zadek, na který se do teď skoro bál i podívat, aby to nebylo příliš. Napadnou ho slova, která mívají muži v hlavě o dámských přednostech, totiž, že to má akorát do ruky. Najednou se nedovede soustředit na nic jiného, než na to, kde ho drží a jak to s ním začíná lomcovat. Všechno. Tahle erotika i Hyde a jeho chování k němu. Začínají mu opravdu vážně hrozit silné city. Tohle už není jenom přitažlivost a co si pak počne? Vzhlédne k jeho očím, vidí v nich touhu, možná trochu chtíč a po jeho slovech jeho pozadí o něco víc stiskne. Chtěl by ho obvinit, že moc dobře věděl, že ho tohle zlomí, že tomu prostě neodolá, ale místo slov se skloní a nečekaně vášnivě ho políbí. Jednu dlaň posune výš, aby si ho za bedra přidržel proti vlastnímu tělu v pevném obětí, u kterého ani neví, že je ho schopen. Srdce mu z toho divoce buší, ale ani za nic s tím nechce přestat. Právě zazdili i tu studenou večeři. Sbohem terapie... vítej zpět rande...Hyde
Koutky mu nepatrně cukají, když vidí tu změnu, které se před ním odehrává a je to přesně to, čeho chtěl dosáhnout, jen potřeboval najít tu správnou cestu. Trochu přímočařejší, než měl původně v plánu ale jak se zdá, je mnohem účinnější, než nějaké zdlouhavé hry. +Můj zadek jako lék, no proč by ne.+ Proběhne mu hlavou pobaveně a víc už se do ní nevejde, protože konečně uvidí svého jelena a ten na něj zaútočí s takovou vášní, které jej donutí lehce poklesnout v kolenou. A pak, že býložravec. První ho rozhodně odrovnal jeho stisk, ze kterého je dost překvapený ale příjemně samozřejmě. Tentokrát je to ale on, kdo se nedokáže ovládnout a to přitisknutí, stejně jako polibek jej donutí spokojeně si vzdychnout do jeho rtů. A ne, teď už ani nedokáže ovládat jisté partie. Možná by se měl stydět, je o deset let starší a s tímhle by se měl umět poprat ale vůbec toho není schopný. Dlaně se mu trochu poposunou z boků dozadu a dolů, tak na půl na pozadí, kde ještě není přilepené na židličce a tentokrát je to on, kdo si neopustí mírné stisknutí, tomu by neodolal nikdo. Obratně si pohrává s jeho jazykem, vrací mu jeho vášeň, kterou mu tak hezky věnoval a dává ji osobitou hravost, aby všechno ještě vystupňoval. Je zvědavý, kam až by to mohlo zajít a podvědomě si přeje alespoň ještě kousek.
"Die-chan." Broukne trochu zmučeně, když se musí na chvíli oddálit od jeho rtů ale jen na vteřinu, aby doplnil potřebný kyslík a tentokrát je to on, kdo se mu to rozhodně vrátit i s úroky. Ruce mezitím samovolně doputují trochu dopředu na stehna, která si přitiskne ke svým bokům, aby k sobě měli snad ještě blíž. Opravdu moc by chtěl odolat pokušení sáhnout kousek dál ale natolik silný není. Poposune dlaně víc do jeho klína a jen palci zlehka přejede po látce kalhot velmi těsně od místa, kde se napínají přes jeho chloubu. Spokojeně si vzdychne potřetí, když si jeho mozek dokáže dost dobře přebrat, jak moc blízko se právě nachází. Už jen poslední krůček a překonal by pomyslnou hranici, kterou si pro dnešní večer ani nedokázal představit.
Die
Jeho obětí ještě zesílí, když začne mít pocit, že mu Hyde nějak klesá níž. Jeho sten i projev jeho těla Diemu jasně říká, z čeho to bylo a připadá mu to skoro neuvěřitelné. To ona vždycky cvičila s ním a teď je to Die sám, kdo dokáže někoho takhle rozechvět? Je to neznámý, ale moc příjemný pocit. On sám už taky není v konkrétních místech tak moc v klidu, i když se ještě neprojevují na plno. Moc daleko k tomu ale nemá. Vůbec by sám od sebe nečekal, že to nebude on, kdo bude polibek přerušovat kvůli nadechnutí, tak moc se nechal strhnout a tak moc ho nechtěl pustit. Uslyší svoje jméno, jen to a nic víc a brzy i ucítí Hydovy dlaně na stehnech, jak si je tiskne proti svým bokům. Skoro by si mohl sáhnout na Hydovo vzrušení, které je mezi nimi ve vzduchu a teď má na mysli emoce! Sám vnímá, že se blíží bodu, kdy toho asi bude moc na to, aby si dovolil jít dál, ale na druhou stranu pořád není schopný ani ochotný přestat. Jako by hledal brzdu, která tady vlastně není. Přestane ho líbat až ve chvíli, kdy se bříška Hydových prstů proběhnou po jeho tříslech opravdu skoro po jeho penisu, jenže je to proto, že ho zradí hlas a on si rozechvěle vzdychne. Jsou spolu tajně, nikdo o nich nesmí vědět, zašili se ve školní kuchyni a teď nejsou moc daleko od toho, aby došlo na mnohem víc, než jsou letmé doteky a nevinné polibky. To se snad měli skoro zamknout v tom Hydově kabinetu. Vůbec netuší, jestli si to Hyde sám stačí uvědomovat, ale přijde mu to romantické, trochu rebelské a o to víc vzrušující. Hrozně rád by věděl, jak moc silná je náklonnost, kterou k němu má. Díky těmto myšlenkám se mimoděk usměje do jeho rtů a trochu se začervená. Ani se ho nezeptal, kolik mu je, ale je mu to tak moc jedno... V těhlech prostorách nechodí nikdo krásnější a rozumnější, než je on.Hyde
Nechává se plně pohltit atmosférou a tím, co s i k němu Die dovolí. Je to víc, než čekal ale o to víc, je spokojenější. Původně to nechtěl nechat zajít tak daleko, mělo to být jen pár doteků, ne tak nevinných, jak by měly být ale tohle už je víc, než by se mu mohlo zdát. Přesto se nezdá, že by to na Die bylo příliš. Nevšiml si jakéhokoliv odmítání a ten vzdech…mohl by si ho v hlavě přehrávat snad stokrát a neměl by dost. Chce to slyšet ještě minimálně několikrát, teď a tady. A to je nebezpečné. Jsou sice krytí ubrusy ale siluety pravděpodobně vidět půjdou a hlasy budou rozhodně slyšet, i když je trochu zastírá tlumená hudba. Rozdmýchává to v něm ty správné pocity, aby neměl chuť se oddálit a ještě kousek ochutnat jeho vzrušeného hlasu. Provokativní, nebezpečné a ohrožující jeho působení na škole ale…to poslední rozhodně odsouvá stranou. Zopakuje svůj pohyb placů v tříslech a znovu se ponoří do další vlny polibků, než si dovolí přejet celou dlaní po jeho chloubě, pořád ještě kryté látkou kalhot. Nejradši by se jí zbavil. Odtáhne se udýchaně od jeho rtů, očka už má zamlžená touhou ale přece jen v hlavě pořád jasný koutek, který ví, koho proti sobě má. Tohle nesmí pokazit, hrozně by si to vyčítal.
"Takhle se mnou ještě nikdo nezamával. Jak to jen děláš?" Obviní ho měkce, když stáhne obočí nepatrně k sobě.
"Měl bych se chovat rozumně ale vůbec se mi nechce." Prohodí ještě rozverně a upřeně se mu podívá do očí, než vezme jeho dlaně a protáhne je dopředu, aby štíhlé dlouhé prsty položil na zapínání svých kalhot. Sám přesune ty své k Dieovu klínu a pozvedne koutek.
"Jen do půli stehen víc ani o kousek. Víš, stydím se." Svede to znovu na sebe, když mu naznačí, co má v plánu a dá mu možnost to celé zastavit. Nechce to hnát nikam dál, jen jim oběma dopřát první metu spokojenosti, kterou tak hezky načaly. Povolí knoflíček, znovu se přitiskne na jeho rty a dlaní pohladí jeho klín, aby mu dal času udělat to samé. Stejně to nakonec nevydrží a prsty krátce zapluje pod lem jeho prádla, jen kousek, aby ucítil hebkou kůži na té své.
Die
Pořád se procítěně líbají, když se pohyb v jeho tříslech zopakuje. Jemně sebou cukne, aniž by přestal, ale pak ho Hyde pohladí přímo v klíně, v něm vybuchne ohňostroj vzrušení a zároveň strach, že brzy udělá něco, co by jim to oběma mohlo pokazit. A to by se před Hydem asi hanbou propadl. Mimoděk se na židli zarazí trochu dozadu, ale jeho tělo si říká o přesný opak, ne - doslova si o to křičí. "Vážně?" Vypadne z něj jenom, když mu Hyde honem řekne, že ty pocity jsou vzájemné. Jemně se pousměje a na okamžik skloní oči, když mu řekne, že nechce být rozumný a pak se jeho dlaně ocitnou na zapínání Hydových kalhot. Ó, pane bože, on to myslí vážně? Měl by si dovolit ho svléknout a snad sáhnout přímo na jeho kůži? A ještě v těch místech? Okamžitě zrudne a pozoruje svoje ruce, které maličko přimrznou na místě, ale zároveň by to opravdu moc rád udělal.
"Stydíš se za svou dolní polovinu stehen a za tu horní ne?" Neodpustí si a zarazí smích kousnutím do rtu. Jenže v ten samý okamžik povolí knoflík jeho kalhot a dostane se mu dalšího pohlazení. Povzdechne si do jeho rtů, aniž by se jeho dlaně zatím pohnuly, ale pak se mu ve tváři ocitne překvapený výraz, když ucítí dotek jeho teplé dlaně rovnou v klíně a pod vším oblečením. Má pocit, že v tu chvíli odpadne na podlahu, i když zrovna sedí, ale zároveň to v něm nakopne něco nečekaného. Jako by ho v tu chvíli ovládl někdo jiný, možná ten jelen? Mírně se předkloní, když mine rty jeho tvář a dotkne se jimi jeho ouška.
"Tady ne..." Vydechne.
Hyde
"Vypadám, že je to jinak? Ty ani netušíš, jakou moc nade mnou máš. Jsem psycholog, zapoměls." Pousměje se ale v jeho očích je vidět naprostá upřímnost, a když ještě postřehne jeho povzdech nad tím, kde se ho dotýká je v sedmém nebi.
"Jasně, za tu spodní nejvíc." Potvrdí mu ale vnímá tak polovinu svých slov. Zopakuje svůj pohyb pod jeho prádlem a tentokrát je to on kdo dlouze vydechne. Mohl by trávit hodiny jen tím, že by se ho dotýkal. Jeho osobní slabost, jeho osobní závislost. Pootevře rty, když vidí tu změnu, co se promítne do jeho tváře, něco je trochu jinak. Zatají dech, jakmile se přiblíží k jeho uchu a obsah slov Die se mu pomalu probojuje až k patřičným mozkovým zákoutím, aby si to přebral. V tu chvíli mu víčka krátce klesnou a srdce se mu spokojeně rozběhne zběsilým tempem. Možná je to risk, když uváží, že by si to za tu cestu mohl rozmyslet, pokud se tak stane, tak by to stejně nebylo úplně správně. Dlaň přesune z jeho stehna na tvář a krátce jej pohladí, když se tou svou natočí stranou a otře se rty o lícní kost, které věnuje několik velmi něžných polibků.
"Tohle znělo neskutečně sexy." Vydechne touhou podbarveným hlasem ale během vteřiny mu ty kalhoty zase zapne a vezme jej za zápěstí, které nepřestane hladit bříškem palce.
"Víš, mám tu takový pěkný hm pokojíček." Broukne s nádechem pobavení a kuchyň nechá tak jak je. Po terapiích bývá nepořádek, po těch jeho určitě. Nespokojeně si povzdechne, když ho musí na chodbě pustit a kráčí těkajíc po něm pohledem ke své pracovně. Sotva se za nimi zavřou dveře, zamkne, vezme jej za to zápěstí znovu, následně i za druhé a omotá si je kolem boků. Vyhoupne se na špičky a už se znatelným chtíčem políbí jeho rty. Svým tělem jej nutí kráčet za ním a míří za jasným cílem, své malé doupátko. Udýchaně se dotáhne a koukne mu zpříma do očí.
"Pamatuj do půli stehen." Vypadne z něj vážně, možná takový náznak, že dohoda pořád platí a je to na Dieovi, jak daleko to všechno nechá zajít. Stejně jako je v tom skrytá pobídka, že teď už by mu z nich klidně mohl pomoct a on mu pak tu péči velmi rád oplatí. Pomalu přesune své dlaně na jeho zadek a se spokojeným zavrněním jej stiskne. Na té židličce to nebylo ono, teď je to mnohem lepší.
"Moc, moc pěkné." Pochválí mu ho vzápětí.
"Krásné oči, odzbrojující úsměv…mohl bych pokračovat roky a bylo by to málo."
Ještě si ani sám pořádně neuvědomuje, co že mu to vlastně řekl a jakou odvahu vlastně sebral, když se o něj otře Hydova tvář. Přivře víčka a jemně se usměje, když to vyhodnotí jako sexy projev a v další vteřině už má kalhoty zase dopnuté. Možná by ho mohlo vyděsit s jakou nedočkavostí na to Hyde zareagoval, ale místo toho se spokojeně culí. Líbí se mu to, opravdu. Rozesměje se tomu kamrlíčku, protože přesně na ten myslel, tam si připadá před školou v bezpečí. Ohlédne se po neuklizené kuchyni, ale v tomhle ohledu věří tomu, že Hyde ví, co dělá. Na chodbě jdou spořádaně vedle sebe, v tuhle hodinu už zase tolik studentů nemíjí a nepotkají ani dozor, ale zatímco se pokouší tvářit vážně a trochu spráskaně, jakože se netěší, pořád se usmívá tak říkajíc pod vousy. Hned za dveřmi už jsou ale zase v obětí a jedna část jeho mozku vidí jako velmi vzrušující fakt, že Hyde rovnou zamkl. Kráčí za ním, zatímco se líbají, nejspíš už došli až do té jeho ložničky, protože se zastavili, ale Die má oči zavřené a příliš nevnímá okolí. Hydovy dlaně se posunou na jeho pozadí a trochu ho proberou, stejně jako jeho slova. Je na řadě, tady už by to měl udělat, když si o to tak řekl a kromě toho se mu dostane dalších neskutečných komplimentů. Sám o sobě si to nemyslí, ale pokud to tak Hyde vnímá, asi by nemohl být šťastnější. Má možná něco s očima, ale to nevadí, když je to v jeho prospěch. Tím spíš by ale neměl přibrat! Zachvěje se nervozitou, ale přiměje své ruce, aby se posunuly dopředu a ten knoflíček opravdu rozeply. Celou svou osobou se soustředí na sjíždění zipu od Hydových kalhot, zatímco se u toho dlouze nadechne pootevřenými rty a pak mu je skutečně pomalu a opatrně stáhne až pod zadek. Skoro se stydí podívat, jenže mu tam ty oči hodně rychle ujedou a pak už si nedají říct.
"Hydo-san..." Vydechne, protože si pořád nějak netroufá oslovit ho takovým tím majetničtějším způsobem. Tváře má pokryté jemnou červení, ale velmi pomalu se opět skloní k jeho rtům, které políbí s neskutečnou něhou a opatrností, kterou promítne i do svého doteku v jeho odhaleném klíně. Cítit pánský klín je něco dočista jiného a v ten okamžik je ona naprosto zapomenuta. Je krásný celý... nejradši by mu to řekl, ale má příliš zaneprázdněné rty.
Je trpělivý jako celou tu dobu, když postřehne pohyb k zapínání kalhot. Skoro jako by se bál, že ho čímkoliv vyděsí a to by opravdu nerad. Nechává své dlaně na jeho dokonalém pozadí a ano, dost si to užívá. Koutek se mu zvedne, když konečně lem povolí a pak už se látka sveze pod zadek. Hlavou mu proběhne něco ve stylu osvobozující ale zatím to nějak nekomentuje, dokud nepřijde oslovení. Z jeho úst to zní vážně nádherně.
"Tohle bych si mohl nahrát a pouštět před spaním." Broukne tiše a spokojeně a pozvedne bradu, aby vyšel jeho rtům vstříc. Teprve teď se i jeho ruce pohnou a osvobodí plynulými pohyby jeho chloubu z kalhot, společně s tichým zasténáním do měkkých rtů, které si právě dokonale vychutnává. Nechá jej, ať si první krůčky co nejvíc užije, sám slastně přivírá víčka a nechá se hýčkat jeho prsty. Sám pomalu obemkne ty své kolem jeho přirození a několikrát se pohne tam a zpátky, aby mu ukázal, jak moc příjemné to celé může být. Krátce sklouzne ocelovým pohledem mezi ně, aby si ho taky řádné prohlédl, a když se jejich rty na chvíli oddálí a jazykem si přejede po tom horním v návaznosti na myšlenky, které se mu v hlavě objeví. Mohl by mu ukázat ještě kousek víc. Poskytnou mu tu nejlepší péči, kdo by na to měl být povolanější, než on sám. Ve tváři se mu objeví skoro, až ďábelské pousmání a pomalu vysvobodí svou vlastní chloubu z jeho sevření. Postupně olíbá konečky všech prstů, než si jeho dlaně položí na ramena, pomalu před něj klesne do kleku.
"Promiň, ještě jsem nevečeřel." Trochu popustí uzdu své vlastní, provokativnější části povahy. Nenechá ho ani na chvíli přemýšlet, zaváhat ani nic podobného. Několik krátkých polibků na podbřišek a pak už je na řadě jeho mužství, které si je taky zaslouží, než ho svými rty obejme celého. Snad toho Die nebude litovat…nesmí! Musí se mu o tom minimálně zdát, to je teď jeho jediný cíl, které se mu dostane do hlavy.
Je rád, že se mu to líbilo, nedrží si tím žádný odstup, jen tím projevuje, jakou úctu k němu chová. Pořád ho něžně hladí, zatímco se stále líbají a cítí, jak kalhoty opouštějí i jeho boky. Hyde už si v kuchyni sice sáhl, ale stejně mu to vhání stud do tváří. Brzy je jeho drobnější dlaň zpět a nutí jeho tělo, aby se jemně, ale pravidelně chvělo v přicházejících slastných pocitech. Právě teď ten opatrný průzkum provádějí společně a najednou a poskytují si podobné pocity a pro něj je to něco docela nového. Pohyb jeho dlaně rozproudí všechnu krev a nažene ji jen do těch konkrétních míst. Odtáhnou se od sebe a on se mu podívá do tváře, zatímco si Hyde prohlíží jeho klín. Sám to před chvílí dělal, ale i tak se cítí trochu exponovaně a těká pohledem kolem dokola, než mu Hyde začne jemně oddalovat dlaň z jeho vlastního penisu. Střelí k němu pohledem zpět a trochu vyděšeně se ho ptá očima, jestli bylo něco špatně, co neměl dělat, ale olíbávání jeho prstů mu říká něco trochu jiného. Stejně se ale upřeně dívá do jeho očí, než Hyde poklekne a v tu vteřinu ví i bez jeho slov, co to znamená. Nepokrytě pootevře pusu, protože je tam dole neskutečně krásný a žádoucí a jemu hrozí orgasmus jenom z toho pohledu, a to se snaží nevidět své jasně čnící přednosti před jeho tváří. Kruci, tohle je na jednoho kluka prostě moc. Musí se ho chytit pevně za ramena, když se jeho horké rty několikrát dotknou pokožky pod pupíkem a potom už si jdou jasně za svým cílem. Horoucí vlhkost brzy obklopí celý jeho penis a on bude mít obrovské problémy zůstat stát. Zakloní hlavu, zavře oči a v ten okamžik se jasně a zřetelně dostanou ke slovu jeho hlasivky. S čímkoliv by snad býval chtěl bojovat, nedostalo to ani na vteřinu šanci a jemu to připadá doslova nemožné. Vždyť mu ještě před pár dny ve sprše stačilo, když ho Miyavi přitlačil ke stěně a teď s ním jiný muž dělá tyto věci a on... je šťastný. Doopravdy šťastný. Několikrát se mu dostane na rty jeho jméno, zatímco slastné výrazy procházejí po jeho tváři a posléze jednu dlaň přesune na jeho tvář, po které ho něžně hladí, zatímco sám je stále uvnitř jeho úst. Diví se sám sobě, že se neudělal úplně hned, ale nestačí si ani vzpomenout na váhání, jestli by se měl sám oddálit nebo ne. Vjede mu prsty do vlasů a jemně je stiskne na spáncích, zatímco ho obklopí nebe. Návrat na zem mu rozhodně nějakou chvíli potrvá.
Jeho hravější já se ohlásí o slovo, vždyť tam někde bylo a jen čekalo, kdy dostane příležitost se projevit. Je to tady. Chvíli jen nechává, aby si užil horko jeho úst. Pár okamžiků jej trápí pomalými pohyby, než přijde na řadu i jazyk. Očima těká nahoru, aby viděl, kde je mu to příjemnější a kam se zase určitě vrátit. Nemá problém v něm číst, tohle jde úplně přirozeně. Dlaně pomalu položí na jeho boky, když plynule zrychluje tempo, jednu z nich se neubrání sjet i k jeho polovičce, tam se mu taky moc líbí. Nic víc nepotřebuje, jen aby si to pořádně užil a jak se zdá, brzo dosáhnout cíle téhle chodby, která je rozzářená jak pod halogeny. Spokojeně se nadechne nosem, když pocítí dotek jeho prsty ve vlasech, ten stisk…nic lepšího by si v tuhle chvíli nevymyslel a taky si společně s ním zasténá. Mohl by mu složit milion komplimentů ale mnohem raději mu je ukáže ve svém osobitém podání a bez obtíží přijme vše, co mu ve své nejvyšší extázi nabídne. Jen stisk na štíhlých bocích zesílí, kdyby se mu chtěl náhodou odporoučet k zemi. Spokojeně si promne rty o sebe, když se nepatrně oddálí a věnuje mu ještě několik polibků na bříško, u toho jej směřuje zády k posteli, aby ho hezky usadil. Přece jen ví, jak se v podobných chvílích dokážou kolena roztřást. Sám se ale z kleku nezvedá, jen mu povytáhne cestou kalhoty, aby se mu lépe sedělo a on se mohl napasovat mezi pevná stehna.
"Už vím, kdy se mi líbíš nejvíc ale to nesmí nikdo jiný slyšet." Narazí slovy na výraz, který při vrcholu měl. +Nesmím to říct ani tak.+ Trochu na něj dolehne síla uvědomění ale jen na vteřinu. Přiblíží se rty ke hraně čelisti, aby jí taky hezky polaskal. Teprve pak se přesune k jeho boku, kde se usadí, očividně se nestydí, protože má kalhoty pořád tak nějak v půli stehen. Zatím mu nepřekáží. Pohladí jej po tváři a jemným tlakem donutí Die podívat se mu do očí.
"Die-chan." Zavrní zblízka do jeho rtů, které momentálně trápí jen bříškem palce. Druhou už svírá jeho dlaň, kterou hezky položí do svého klína a společně se pohnou poprvé.
"Hm, začínám být závislý na našem vaření." Vydechne společně s dalším pohybem na své chloubě.
"V pátek večer nemám žádné sezení." Dostane skrze rty a tentokrát už je to doplněno a dlouhé zasténání, kdy se zvedne obě ruce, uvězní mu v dlaních tvář a políbí jej hluboce a vášnivě.
V podstatě se probere až v okamžiku, kdy mu Hyde olíbá bříško a začne ho navádět směrem ke své posteli. Ještě pořád s ním lomcuje prožitá extáze a jako by byl schopný si zpětně pořádně vybavovat, co přesně s ním dělal. Jeho tělo tohle rozhodně nezapomene, i kdyby jeho hlava nevnímala naplno. Jeho kroky jsou nejisté, ale stisk na bocích je pevný a nedovolí mu zakolísat, až do okamžiku, kdy skoro spadne na postel. Pořád dost omámenýma očima se podívá Hydovi do tváře a pousměje se jeho komplimentu. Zavře na okamžik spokojeně oči, když ho Hyde políbí na čelist a brzy se ocitne na posteli vedle něho. Nechá ho, aby mu otočil tvář za svým hlasem, je teď trochu jako poslušné štěňátko, celý krotký a příjemně unavený, ale zdá se, že spolu rozhodně neskončili, když si Hyde nasměruje jeho dlaň do klína. Pod prsty ucítí jeho měkkou kůži jinak pevného přirození a okamžitě se probere. Hyde příliš na nic nečeká, když pohne jeho vlastní dlaní, aby si udělal trošku dobře a vlastně se mu nemůže divit. Sám toho od něj zatím moc nedostal a nebylo by zrovna fér, nechat se rozmazlovat a léčit, zatímco on by přišel zkrátka. Tohle přece chtěl. Chtěl s ním být sám a chtěl ho poznat a to ze všech stránek. Musí se krátce tiše zasmát jeho poznámce o vaření, protože... no... raději nic, tahle smetana nepatří na talíř. +Ale do pusy zdá se ano...+ Projde mu hlavou něco velmi hříšného, co mu snad ani není podobné.
"Tak už ho máš." Stačí jenom vydechnut, než se Hyde přitiskne na jeho rty a on sevře pevněji svou dlaň kolem jeho mužství, teď už dočista sám od sebe. Jeho pohyby nejsou zdaleka tak zkušené, zná jenom to, co někdy zkoušel sám na sobě, ale ani se na to nestíhá soustředit a jedná velmi podvědomě a intuitivně. Jak by mohl jinak, když ho Hyde líbá tak, až se mu točí hlava? Kromě toho si právě domluvili další rande, dalších několik hodin, schovaných za jeho terapie. Co asi bude Hyde psát do jeho zprávy? Rozhodně by měl dělat pokroky dost pomalu, aby měl důvod sem chodit. Podle něj mají dokonalé krytí. Netuší, jak se to stalo, ale v dalším okamžiku už leží na zádech, zatímco se snaží nějak poskládat tak, aby se nemuseli přestat líbat a on ho nemusel pustit. Volnou dlaní nahmatá svou gumičku do vlasů a trhne za ni, aby ji uvolnil a netlačila ho, ale pak už volnou ruku položí na jeho tvář, zatímco tou druhou se mu dál snaží dělat dobře.
Moc rád by slyšel, co následovalo za tím Die-chan, ale tak jako měl Hyde plné ruce práce s jeho pokožkou pod tričkem, tak měl on plné ruce práce s jeho orgasmem. Zdálo se to tak přirozené, když přestal na cokoliv myslet a cítil se s ním v bezpečí. Jak může být jedna a ta samá věc v jeden okamžik tak neskutečně stresující a děsivá a v jiný se z ní stane to nejkrásnější na světě? Čím jsou Hydovy hlasové projevy zřetelnější, tím víc si uvědomuje, že se stává velmi závislým na barvě jeho hlasu, stejně jako na všech jeho přirozených projevech. Líbí se mu, že pro něj není přehnaně komplikovaný, že ho nechá, aby mu viděl do duše, že se mu tolik otevírá, aby se Die necítil zmatený. Alespoň si to myslí. Snaží se očima pojmout co nejvíc z jeho tváře zrůzněné slastí, zatímco se mu dlaň naplní jeho lepkavou tekutinou. Vnímá, jak ho Hyde pevně tiskne k sobě, jako by to bylo to poslední, co by měl v životě udělat a cítí se po dlouhé době chtěný a milovaný. Málokdo by si do Dieho vysoké postavy a podmračeného pohledu promítl tak citlivou povahu jako je jeho, ale je to tak. Skončí spolu tak nějak na boku, ale nakonec si Die opře tvář o Hydův prudce se zvedající hrudník a nechá se hýčkat jeho prsty, zatímco mu na rukou zasychá Hydova touha. Nevadí mu to, jen se ho pevně drží kolem pasu, vnímá jeho osobu i vůni a brzy se mu začnou oči spokojeně přivírat. Další krok už by byl na něho až moc, takhle je spokojený a zítra se bude celý den červenat, když si na to vzpomene, ale teď se jen pro sebe decentně usmívá. Nemůže tu spát, postrádali by ho v pokoji a všichni vědí, že je s Hydem, ale stejně se mu nakonec povede zabrat. Minimálně na tu chvíli, co mu Hyde dovolí.
Bříšky prstů přejíždí po jeho páteři, vdechuje vůni jeho vlasů a nedokázal by si představit krásnější chvíli. Tolik na něj působí, tolik se mu dostal po kůži a je rád za to, jak hluboko to dokázal. Nepřestává se usmívat, přidá i druhou dlaň, aby konejšila paži a k tomu vjížděla pod látku rukávu, než mírně pozvedne bradu, aby jej mohl líbnout do vlasů.
Die
Ještě si ani sám pořádně neuvědomuje, co že mu to vlastně řekl a jakou odvahu vlastně sebral, když se o něj otře Hydova tvář. Přivře víčka a jemně se usměje, když to vyhodnotí jako sexy projev a v další vteřině už má kalhoty zase dopnuté. Možná by ho mohlo vyděsit s jakou nedočkavostí na to Hyde zareagoval, ale místo toho se spokojeně culí. Líbí se mu to, opravdu. Rozesměje se tomu kamrlíčku, protože přesně na ten myslel, tam si připadá před školou v bezpečí. Ohlédne se po neuklizené kuchyni, ale v tomhle ohledu věří tomu, že Hyde ví, co dělá. Na chodbě jdou spořádaně vedle sebe, v tuhle hodinu už zase tolik studentů nemíjí a nepotkají ani dozor, ale zatímco se pokouší tvářit vážně a trochu spráskaně, jakože se netěší, pořád se usmívá tak říkajíc pod vousy. Hned za dveřmi už jsou ale zase v obětí a jedna část jeho mozku vidí jako velmi vzrušující fakt, že Hyde rovnou zamkl. Kráčí za ním, zatímco se líbají, nejspíš už došli až do té jeho ložničky, protože se zastavili, ale Die má oči zavřené a příliš nevnímá okolí. Hydovy dlaně se posunou na jeho pozadí a trochu ho proberou, stejně jako jeho slova. Je na řadě, tady už by to měl udělat, když si o to tak řekl a kromě toho se mu dostane dalších neskutečných komplimentů. Sám o sobě si to nemyslí, ale pokud to tak Hyde vnímá, asi by nemohl být šťastnější. Má možná něco s očima, ale to nevadí, když je to v jeho prospěch. Tím spíš by ale neměl přibrat! Zachvěje se nervozitou, ale přiměje své ruce, aby se posunuly dopředu a ten knoflíček opravdu rozeply. Celou svou osobou se soustředí na sjíždění zipu od Hydových kalhot, zatímco se u toho dlouze nadechne pootevřenými rty a pak mu je skutečně pomalu a opatrně stáhne až pod zadek. Skoro se stydí podívat, jenže mu tam ty oči hodně rychle ujedou a pak už si nedají říct."Hydo-san..." Vydechne, protože si pořád nějak netroufá oslovit ho takovým tím majetničtějším způsobem. Tváře má pokryté jemnou červení, ale velmi pomalu se opět skloní k jeho rtům, které políbí s neskutečnou něhou a opatrností, kterou promítne i do svého doteku v jeho odhaleném klíně. Cítit pánský klín je něco dočista jiného a v ten okamžik je ona naprosto zapomenuta. Je krásný celý... nejradši by mu to řekl, ale má příliš zaneprázdněné rty.
Hyde
Je trpělivý jako celou tu dobu, když postřehne pohyb k zapínání kalhot. Skoro jako by se bál, že ho čímkoliv vyděsí a to by opravdu nerad. Nechává své dlaně na jeho dokonalém pozadí a ano, dost si to užívá. Koutek se mu zvedne, když konečně lem povolí a pak už se látka sveze pod zadek. Hlavou mu proběhne něco ve stylu osvobozující ale zatím to nějak nekomentuje, dokud nepřijde oslovení. Z jeho úst to zní vážně nádherně."Tohle bych si mohl nahrát a pouštět před spaním." Broukne tiše a spokojeně a pozvedne bradu, aby vyšel jeho rtům vstříc. Teprve teď se i jeho ruce pohnou a osvobodí plynulými pohyby jeho chloubu z kalhot, společně s tichým zasténáním do měkkých rtů, které si právě dokonale vychutnává. Nechá jej, ať si první krůčky co nejvíc užije, sám slastně přivírá víčka a nechá se hýčkat jeho prsty. Sám pomalu obemkne ty své kolem jeho přirození a několikrát se pohne tam a zpátky, aby mu ukázal, jak moc příjemné to celé může být. Krátce sklouzne ocelovým pohledem mezi ně, aby si ho taky řádné prohlédl, a když se jejich rty na chvíli oddálí a jazykem si přejede po tom horním v návaznosti na myšlenky, které se mu v hlavě objeví. Mohl by mu ukázat ještě kousek víc. Poskytnou mu tu nejlepší péči, kdo by na to měl být povolanější, než on sám. Ve tváři se mu objeví skoro, až ďábelské pousmání a pomalu vysvobodí svou vlastní chloubu z jeho sevření. Postupně olíbá konečky všech prstů, než si jeho dlaně položí na ramena, pomalu před něj klesne do kleku.
"Promiň, ještě jsem nevečeřel." Trochu popustí uzdu své vlastní, provokativnější části povahy. Nenechá ho ani na chvíli přemýšlet, zaváhat ani nic podobného. Několik krátkých polibků na podbřišek a pak už je na řadě jeho mužství, které si je taky zaslouží, než ho svými rty obejme celého. Snad toho Die nebude litovat…nesmí! Musí se mu o tom minimálně zdát, to je teď jeho jediný cíl, které se mu dostane do hlavy.
Die
Je rád, že se mu to líbilo, nedrží si tím žádný odstup, jen tím projevuje, jakou úctu k němu chová. Pořád ho něžně hladí, zatímco se stále líbají a cítí, jak kalhoty opouštějí i jeho boky. Hyde už si v kuchyni sice sáhl, ale stejně mu to vhání stud do tváří. Brzy je jeho drobnější dlaň zpět a nutí jeho tělo, aby se jemně, ale pravidelně chvělo v přicházejících slastných pocitech. Právě teď ten opatrný průzkum provádějí společně a najednou a poskytují si podobné pocity a pro něj je to něco docela nového. Pohyb jeho dlaně rozproudí všechnu krev a nažene ji jen do těch konkrétních míst. Odtáhnou se od sebe a on se mu podívá do tváře, zatímco si Hyde prohlíží jeho klín. Sám to před chvílí dělal, ale i tak se cítí trochu exponovaně a těká pohledem kolem dokola, než mu Hyde začne jemně oddalovat dlaň z jeho vlastního penisu. Střelí k němu pohledem zpět a trochu vyděšeně se ho ptá očima, jestli bylo něco špatně, co neměl dělat, ale olíbávání jeho prstů mu říká něco trochu jiného. Stejně se ale upřeně dívá do jeho očí, než Hyde poklekne a v tu vteřinu ví i bez jeho slov, co to znamená. Nepokrytě pootevře pusu, protože je tam dole neskutečně krásný a žádoucí a jemu hrozí orgasmus jenom z toho pohledu, a to se snaží nevidět své jasně čnící přednosti před jeho tváří. Kruci, tohle je na jednoho kluka prostě moc. Musí se ho chytit pevně za ramena, když se jeho horké rty několikrát dotknou pokožky pod pupíkem a potom už si jdou jasně za svým cílem. Horoucí vlhkost brzy obklopí celý jeho penis a on bude mít obrovské problémy zůstat stát. Zakloní hlavu, zavře oči a v ten okamžik se jasně a zřetelně dostanou ke slovu jeho hlasivky. S čímkoliv by snad býval chtěl bojovat, nedostalo to ani na vteřinu šanci a jemu to připadá doslova nemožné. Vždyť mu ještě před pár dny ve sprše stačilo, když ho Miyavi přitlačil ke stěně a teď s ním jiný muž dělá tyto věci a on... je šťastný. Doopravdy šťastný. Několikrát se mu dostane na rty jeho jméno, zatímco slastné výrazy procházejí po jeho tváři a posléze jednu dlaň přesune na jeho tvář, po které ho něžně hladí, zatímco sám je stále uvnitř jeho úst. Diví se sám sobě, že se neudělal úplně hned, ale nestačí si ani vzpomenout na váhání, jestli by se měl sám oddálit nebo ne. Vjede mu prsty do vlasů a jemně je stiskne na spáncích, zatímco ho obklopí nebe. Návrat na zem mu rozhodně nějakou chvíli potrvá.Hyde
Jeho hravější já se ohlásí o slovo, vždyť tam někde bylo a jen čekalo, kdy dostane příležitost se projevit. Je to tady. Chvíli jen nechává, aby si užil horko jeho úst. Pár okamžiků jej trápí pomalými pohyby, než přijde na řadu i jazyk. Očima těká nahoru, aby viděl, kde je mu to příjemnější a kam se zase určitě vrátit. Nemá problém v něm číst, tohle jde úplně přirozeně. Dlaně pomalu položí na jeho boky, když plynule zrychluje tempo, jednu z nich se neubrání sjet i k jeho polovičce, tam se mu taky moc líbí. Nic víc nepotřebuje, jen aby si to pořádně užil a jak se zdá, brzo dosáhnout cíle téhle chodby, která je rozzářená jak pod halogeny. Spokojeně se nadechne nosem, když pocítí dotek jeho prsty ve vlasech, ten stisk…nic lepšího by si v tuhle chvíli nevymyslel a taky si společně s ním zasténá. Mohl by mu složit milion komplimentů ale mnohem raději mu je ukáže ve svém osobitém podání a bez obtíží přijme vše, co mu ve své nejvyšší extázi nabídne. Jen stisk na štíhlých bocích zesílí, kdyby se mu chtěl náhodou odporoučet k zemi. Spokojeně si promne rty o sebe, když se nepatrně oddálí a věnuje mu ještě několik polibků na bříško, u toho jej směřuje zády k posteli, aby ho hezky usadil. Přece jen ví, jak se v podobných chvílích dokážou kolena roztřást. Sám se ale z kleku nezvedá, jen mu povytáhne cestou kalhoty, aby se mu lépe sedělo a on se mohl napasovat mezi pevná stehna."Už vím, kdy se mi líbíš nejvíc ale to nesmí nikdo jiný slyšet." Narazí slovy na výraz, který při vrcholu měl. +Nesmím to říct ani tak.+ Trochu na něj dolehne síla uvědomění ale jen na vteřinu. Přiblíží se rty ke hraně čelisti, aby jí taky hezky polaskal. Teprve pak se přesune k jeho boku, kde se usadí, očividně se nestydí, protože má kalhoty pořád tak nějak v půli stehen. Zatím mu nepřekáží. Pohladí jej po tváři a jemným tlakem donutí Die podívat se mu do očí.
"Die-chan." Zavrní zblízka do jeho rtů, které momentálně trápí jen bříškem palce. Druhou už svírá jeho dlaň, kterou hezky položí do svého klína a společně se pohnou poprvé.
"Hm, začínám být závislý na našem vaření." Vydechne společně s dalším pohybem na své chloubě.
"V pátek večer nemám žádné sezení." Dostane skrze rty a tentokrát už je to doplněno a dlouhé zasténání, kdy se zvedne obě ruce, uvězní mu v dlaních tvář a políbí jej hluboce a vášnivě.
Die
V podstatě se probere až v okamžiku, kdy mu Hyde olíbá bříško a začne ho navádět směrem ke své posteli. Ještě pořád s ním lomcuje prožitá extáze a jako by byl schopný si zpětně pořádně vybavovat, co přesně s ním dělal. Jeho tělo tohle rozhodně nezapomene, i kdyby jeho hlava nevnímala naplno. Jeho kroky jsou nejisté, ale stisk na bocích je pevný a nedovolí mu zakolísat, až do okamžiku, kdy skoro spadne na postel. Pořád dost omámenýma očima se podívá Hydovi do tváře a pousměje se jeho komplimentu. Zavře na okamžik spokojeně oči, když ho Hyde políbí na čelist a brzy se ocitne na posteli vedle něho. Nechá ho, aby mu otočil tvář za svým hlasem, je teď trochu jako poslušné štěňátko, celý krotký a příjemně unavený, ale zdá se, že spolu rozhodně neskončili, když si Hyde nasměruje jeho dlaň do klína. Pod prsty ucítí jeho měkkou kůži jinak pevného přirození a okamžitě se probere. Hyde příliš na nic nečeká, když pohne jeho vlastní dlaní, aby si udělal trošku dobře a vlastně se mu nemůže divit. Sám toho od něj zatím moc nedostal a nebylo by zrovna fér, nechat se rozmazlovat a léčit, zatímco on by přišel zkrátka. Tohle přece chtěl. Chtěl s ním být sám a chtěl ho poznat a to ze všech stránek. Musí se krátce tiše zasmát jeho poznámce o vaření, protože... no... raději nic, tahle smetana nepatří na talíř. +Ale do pusy zdá se ano...+ Projde mu hlavou něco velmi hříšného, co mu snad ani není podobné."Tak už ho máš." Stačí jenom vydechnut, než se Hyde přitiskne na jeho rty a on sevře pevněji svou dlaň kolem jeho mužství, teď už dočista sám od sebe. Jeho pohyby nejsou zdaleka tak zkušené, zná jenom to, co někdy zkoušel sám na sobě, ale ani se na to nestíhá soustředit a jedná velmi podvědomě a intuitivně. Jak by mohl jinak, když ho Hyde líbá tak, až se mu točí hlava? Kromě toho si právě domluvili další rande, dalších několik hodin, schovaných za jeho terapie. Co asi bude Hyde psát do jeho zprávy? Rozhodně by měl dělat pokroky dost pomalu, aby měl důvod sem chodit. Podle něj mají dokonalé krytí. Netuší, jak se to stalo, ale v dalším okamžiku už leží na zádech, zatímco se snaží nějak poskládat tak, aby se nemuseli přestat líbat a on ho nemusel pustit. Volnou dlaní nahmatá svou gumičku do vlasů a trhne za ni, aby ji uvolnil a netlačila ho, ale pak už volnou ruku položí na jeho tvář, zatímco tou druhou se mu dál snaží dělat dobře.
Hyde
"Nic jiného jsem si ani nepřál slyšet." Broukne měkce, když zrovna nemá rty v zajetí těch jeho krásně krojených, koutky se mu nepatrně pozvednou. Mohl by s ním trávit hodiny a pořád by to pro něj bylo málo. Začíná být opravdu přesvědčený o tom, že nikdy k nikomu tak silnou náklonnost během několika společných hodin nepocítil. Nechává své drobné tělo podvolit se zatím jen společným dotekům, jakmile však ucítí pevnější stisk ve svém klíně, zapře se dlaněmi dozadu o postel s dalším spokojeným zasténáním. Die, jak se zdá, ztrácí zabrány rychleji, než by si kdy pomyslel, v tuhle chvíli je za to vděčný. Ne, že by měl problém to později dokončit sám ale...tohle je opravdu mnohem lepší, stejně by při tom na něj myslel. Nechá se dokonale strhnout další vlnou polibků a podvoluje se pomalému klesání do postele, kde se budou muset hodně přitulit, jak je malá. V tuhle chvíli si však může jen gratulovat ke svému výběru. Poskládá se pod tělo svého momentálního, slastného trýznitele a pak už pokračuje v dalším průzkumu jeho těla. Bez váhání zapluje pod látku jeho trika a užívá si každý milimetr jeho hebké kůže, které jej hřeje. Tváří se spokojeně otírá o jeho dlaň, věnuje jí několik polibků, když jeho plíce bojují o trochu kyslíku, aby jim ho vzápětí odepřel a vyměnil za Dieovy rty, které jsou pro něj teď mnohem potřebnější.
"Tahle terapie ti zdá se svědčí, mě taky…a...Die-chan." Nezvládne dokončit svou vlastní myšlenku, když se v něm začnou hromadit příjemné pocity a začíná to být k nevydržení. Velmi slastnému nevydržení. Boky se mu samovolně pohnout proti jeho ruce a ve stejnou chvíli zaboří prsty do kůže na jeho boku, snaží se ho přitisknout co nejblíže. Hlavou trhne dozadu a sevře pevně víčka, když se skrze jeho rty prodere další zasténání, jež už nedokáže tlumit a je upřímně rád za dvoje dveře, stejně se ale kousne do rtu, aby nebylo nic slyšet. Vzápětí se jeho tělo prohne v bedrech naposledy a bez váhání si jej přitáhne do dalšího hlubokého polibku, aby v něm utlumil všechno, co se v něm odehrává a vyvrcholí do jeho dlaně. Chvěje se ještě několik minut po té a vůbec se nechce oddalovat ani otvírat oči. Přinutí se jen díky tomu, aby se mu podíval do očí a přitáhne si jej do svého obětí; prsty už vyráží na svůj velmi něžný průzkum.
"Slušelo by ti mnohem hezčí místo. Třeba u mě doma." Vydechne šeptem a nejradši by ho nikam nepouštěl, nechal si ho pěkně u sebe v bezpečí.
Die
Moc rád by slyšel, co následovalo za tím Die-chan, ale tak jako měl Hyde plné ruce práce s jeho pokožkou pod tričkem, tak měl on plné ruce práce s jeho orgasmem. Zdálo se to tak přirozené, když přestal na cokoliv myslet a cítil se s ním v bezpečí. Jak může být jedna a ta samá věc v jeden okamžik tak neskutečně stresující a děsivá a v jiný se z ní stane to nejkrásnější na světě? Čím jsou Hydovy hlasové projevy zřetelnější, tím víc si uvědomuje, že se stává velmi závislým na barvě jeho hlasu, stejně jako na všech jeho přirozených projevech. Líbí se mu, že pro něj není přehnaně komplikovaný, že ho nechá, aby mu viděl do duše, že se mu tolik otevírá, aby se Die necítil zmatený. Alespoň si to myslí. Snaží se očima pojmout co nejvíc z jeho tváře zrůzněné slastí, zatímco se mu dlaň naplní jeho lepkavou tekutinou. Vnímá, jak ho Hyde pevně tiskne k sobě, jako by to bylo to poslední, co by měl v životě udělat a cítí se po dlouhé době chtěný a milovaný. Málokdo by si do Dieho vysoké postavy a podmračeného pohledu promítl tak citlivou povahu jako je jeho, ale je to tak. Skončí spolu tak nějak na boku, ale nakonec si Die opře tvář o Hydův prudce se zvedající hrudník a nechá se hýčkat jeho prsty, zatímco mu na rukou zasychá Hydova touha. Nevadí mu to, jen se ho pevně drží kolem pasu, vnímá jeho osobu i vůni a brzy se mu začnou oči spokojeně přivírat. Další krok už by byl na něho až moc, takhle je spokojený a zítra se bude celý den červenat, když si na to vzpomene, ale teď se jen pro sebe decentně usmívá. Nemůže tu spát, postrádali by ho v pokoji a všichni vědí, že je s Hydem, ale stejně se mu nakonec povede zabrat. Minimálně na tu chvíli, co mu Hyde dovolí.Hyde
Bříšky prstů přejíždí po jeho páteři, vdechuje vůni jeho vlasů a nedokázal by si představit krásnější chvíli. Tolik na něj působí, tolik se mu dostal po kůži a je rád za to, jak hluboko to dokázal. Nepřestává se usmívat, přidá i druhou dlaň, aby konejšila paži a k tomu vjížděla pod látku rukávu, než mírně pozvedne bradu, aby jej mohl líbnout do vlasů.
"S tebou je každá chvíle nádherná. Myslím, že začnu skládat." Šeptá tiše a přidá i několik dalších sladkých slůvek, které se postupně změní v tiché broukání a pak už dokáže vnímat jen jeho pravidelný dech. Hyde sám je plný silných pocitů, aniž by ho přestal hýčkat svými doteky, přemýšlí nad tím vším, co se událo od jejich prvního sezení. Nechtěl by, aby tohle celé později skončilo. Může se to stát, když Die opustí školu. Pokud uspěje, bude se moci začít rozhlížet a jeho bodne osten smutku, když si uvědomí, že by na něj třeba mohl někdy zapomenout. Nenechá se však svými myšlenkami ovládnout a znovu se pousměje, když se Die pohne a víc ho stiskne. Ne, teď nad tím nebude přemýšlet, dá mu všechno, co bude moct a pokud mu pomůže, bude opravdu šťastný. Leží bez hnutí téměř hodinu, je nejvyšší čas, aby se vrátil do postele, jinak by mohli mít oba dva problém. Odhrne pár pramenů z jeho tváře a je mu neskutečně líto, že ho musí probudit. Vypadá tak klidně, krásně…
"Watashi no hikari." Zavrní trochu hlasitěji ale stále měkce a něžně.
"Musíš se vrátit do pokoje. Trhá mi to srdce ale pak už by nám další sezení nedovolili." Pokusí si ho vzbudit, co nejjemněji. Věnuje mu široký úsměv, když se na něj podívá a sám se po jeho vzoru začne zvedat z postele. Za chvíli se sem vrátí ale bude mu připadat hrozně prázdná, stejně jako celý pokoj, i když je škola plná lidí.
"Dávej na sebe pozor. A nezapomeň…" Položí mu krátce ruku na srdce, než nakloní hlavu na stranu.
"Tady je mnohem víc." Přitáhne si jej za pas k dlouhému polibku u dveří, než jej neochotně pustí ze dveří. Na chodbě je ticho, však už jsou všichni na pokojích.
"Dobrou noc Die-chan a sladké sny." Popřeje mu s mrknutím a opírajíc se o rám dveří, jej pozoruje, než se mu ztratí za rohem.
"Já bez tebe snad spát ani nebudu." Protočí sám nad sebou očima v sloup a zapluje do své pracovny, kde si uvaří čaj a usedne za stůl s nohama na něm, hudbou tiše hrající a ponoří se do práce. Myšlenkami je stejně pořád u něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat