(Kuchyně)
Hyde
Je to tady. Hyde se už nemohl dočkat úterý a společného vaření s Diem. Měl by si konečně přiznat, že se na jeho společnost od posledního setkání neskutečně těší. Dokonce se byl podívat i na tělocvik, když byli s Reitou na hřišti. Samozřejmě úplně náhodou a úplně náhodou tam vydržel celý zápas. A ne, vůbec neležel od jejich sezení v kuchařkách a nepřemýšlel nad tím, co budou vařit. Dělal ramena, že něco určitě zvládne ale popravdě to bude experiment největšího formátu a bude opravdu rád, když celý kuchyň neshoří společně se školou. Tohle úplně nedomyslel. +Na pokusy jsi expert.+ Pochválí se v duchu a s úsměvem studuje na poslední chvíli recept, který mu padl do oka.
"Tak tohle nezvládnu." Protočí sám nad sebou očima v sloup a listuje honem dál. Ještě, aby tam přišel jako úplný idiot se slovy, že nebudou vařit, protože to prostě neumí. Anebo by se mu mohl přiznat, vzít tu kuchařku sebou a něco vyberou. Oči se mu rozsvítí, když ho právě tahle myšlenka pohltí. Ukázat mu, že se budou vlastně učit oba dva. Motivace ve smyslu jsme na tom úplně stejně, zvládneme to společně. +Jsi génius.+ Pochválí sám sebe, než si hodí kuchařku pod paži a vyrazí směr kuchyně. Nejspíš se sám úplně zbláznil, když si do hlavy pouští zrovna jeho. Student, ještě s takovou minulostí ale o to víc má pocit, že ho chce chránit, že by mu možná mohl pomoct víc, než jako psycholog. Má podezření, že není sám, kdo se potýká s něčím podobným. Troufá si říct, že dokáže odhadovat jemné odchylky v chování a ty pozoroval jak u změny v Rukiho podání po společném trestu s Reitou, tak u jejich stážisty, když se vrátil společně s Akim z městečka. Oba dva zářili na kilometry…..je si jistý, že se něco děje a nemělo by, stejně jako by neměl na Die myslet jinak, než jako svého studenta, spíš pacienta. Na škole by z něj zaplakali. Nad tou myšlenkou jen pokrčí rameny. +Plakali už tehdy.+ Ujistí sám sebe, když drcne ramenem do dveří jídelny a projde až do kuchyně. Je po večeři, poslední personál už odchází, nádobí umyté a všechno se leskne čistotou.
"Máme vůbec ráno chodit do práce?" Zeptá se ho jedna z kuchařek, když vidí, co za knížku si nese.
"Možná spíš volat pohotovost, tak za hodinu přibližně." Opáčí jí Hyde se smíchem. Bez okolků vyhoupne své drobnější pozadí na dlouhý pult a začte se do kuchařky se zaujatě opřenou špičkou jazyka v koutku.
"Hm…jahody." Zavrní si mlsně, když přelistuje na dezerty.
Die
Die vůbec netušil, že se byl Hyde podívat na jeho hodinu tělocviku, kdyby ano, asi by se z něj stal někdo hrozně nešikovný a prkenný. Takhle celkem v klidu pobíhal po hřišti, hrál jako obvykle, což nebylo úplně špatné a dokonce ho už ani nikdo neobtěžoval ve sprše. Stejně tak totiž neměl ponětí o tom, že si jistá velmi konkrétní osoba přečetla cosi o jeho minulosti v jeho osobní složce. Během dne měl hodně o čem přemýšlet, protože dostaveníčko s Hydem v jeho kabinetu se konalo teprve včera v podvečer a skončilo dost důvěrně. Stačily jim na to celé tři dny, co kolem sebe chodili víc, než dřív, totiž co se dala skupina dohromady. To byla v jeho případě přímo nadsvětelná rychlost, ale Hydova ohleduplnost zajistila, že si nepřipadal ohrožený. V sedm večer už je většina studentů na svých pokojích nebo v klubovně, zatímco on kráčí k setmělé jídelně. Svítí se jen v kuchyni a oni tam budou úplně sami. Najednou je ten velký prostor docela strašidelný. Na sobě má pohodlné oblečení a dlouhé vlasy si zrovna spíná do ohonu, když vejde a najde ho očima, jak sedí na lince.
"Dobrý večer..." Pozdraví ho melodicky, ale absolutně si netroufá navázat tam, kde včera skončili, totiž přijít k němu a dát mu třeba pusu na tvář na uvítanou. Dokončí svůj ohon a svěsí ruce podél těle, když přeostří na kuchařku v jeho rukou. Vlastně stojí skoro dva metry od něho a červená se jako školačka ze základky. Zatím se tady nic nepřipravuje ani není vyndané nebo zapnuté. On sám má k jídlu bídný vztah, takže se k ničemu iniciativně nehrne. Je odsud skrz police vidět do té tmavé velké jídelny. Ještě chvíli tam bude koukat a bude mu jedno, že je o dvě hlavy vyšší, prostě mu skočí do náruče a poručí si odnos na sympatičtější místo.
Hyde
Ještě chvíli listuje, když se znovu zasekne na jedné ze stránek a boří nos, až se jím skoro dotýká listů. Zapomněl si sebou brýle…tak to se mu vážně nepovedlo. Protočí sám nad sebou očima v sloup a snaží se rozluštit slova a popis receptu. Jde to špatně ale jde to! No aspoň, že tak. Pro sebe se mírně usmívá, Když se kuchyní rozezní Dieův hlas. Pozná ho okamžitě ani nemusí vzhlédnout. Neubrání se tomu, aby oči zvedl a hned mu věnuje jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Hrozně se mu líbí, jak ostýchavě teď vypadá ale co se mu líbí méně je, že se zakotvil tak daleko. Samozřejmě ví, že by mu neskočil hned kolem krku ale…blíž jít mohl.
"Krásný večer i tobě Die-chan. Jsem rád, že jsi přišel." Pozdraví ho na oplátku a hbitě seskočí z linky, kde vzápětí odloží kuchařku. Těkne očima ve směru jeho pohledu a pak zase zpátky. V první chvíli ho nenapadlo, co tam vidí ale netrvá dlouho, než mu to dojde.
"Dobré místo na halloweenskou párty že?" Uchechtne se krátce ale bez váhání přejde k jedné ze skříní a vytáhne z ní nakolik čistých velkých ubrusů. Mohl by rozsvítit v jídelně ale to by měli nejspíš hned několik zvědavých návštěv a to nechce. Rozklepne první, přehodí jej přes police, aby tam vidět nebylo a tak pokračuje, dokud ten výhled není úplně zakrytý.
"Mnohem, mnohem lepší." Zavrní si pro sebe spokojeně, když zkontroluje své dílo a zamíří rovnou k menšímu rádiu, které bez váhání zapne. Ne přehnaně hlasitě ale prostě tu není ticho.
"Tak a teď je na čase jít s pravdou ven." Zatváří se na oko vážně, když vykročí pomalu jeho směrem a zastaví se před Diem. Natáhne k jeho tváři dlaň ale zastaví se ve vzdálenosti několik centimetrů a s pozvednutým obočím počká na souhlas, než se opravdu dotkne. Pořád se přemlouvá, aby se nezačal usmívat.
"Umím vařit jen ten čaj. V podstatě." Pokrčí krátce rameny a teď už se opravdu rozesměje.
"Hasící přístroj je vedle, kdyby náhodou." Oznámí mu klidně a jemně jej vezme za zápěstí, aby ho sebou dovedl ke kuchařce.
"Tákže, co budeme vařit?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím, když ji otevře uprostřed.
"Přemýšlel jsem nad něčím sladkým ale když tak na tebe koukám, to nebude potřeba." Složí mu kompliment, než se vydá k ledničce a ke skříni se zásobami.
"Je tu snad úplně všechno." Oznámí mu spokojeně, když vyloví celý trs hroznů a vezme ho sebou zpátky.
"Vitamíny." Odůvodní si svůj výběr, když utrhne jednu kuličku a zastaví se s ní před jeho rty.
"Předkrm?" Zatváří se naprosto nevině.
Ten úsměv, který mu Hyde věnuje, je opravdu odzbrojující, takže ho hned trochu víc ujistí o tom, že se mezi nimi od včerejška nic nezměnilo.
"Hm." Zavrní si spokojeně, když si od něj tu kuličku vezme a krátce mu přejede palcem přes spodní ret.
Je to příjemné, poslouchat všechny ty lichotky, i když se sám drží hodně zpátky a rozhodně není takový vtipálek, je spíš na něžnosti. Když ale dojde na házení talířů, musí se rozesmát i on.
Ani se nepohne z místa, když vidí zaváhání v jeho tváři. Měl to očekávat a podvědomě věděl, že se to stane ale…vyzkoušet to musel. Ať už z jisté profesionální stránky, tak z hlediska vlivu své vlastní osoby. A ne, ještě to není tolik, aby se Die odvážil postoupit o krok kupředu. Hledí mu upřeně do očí a neuhne ani na vteřinu, až do chvíle, kdy se otočí a zamíří k oknu. Krátce sklopí pohled k zemi, když slupne kousek papriky, řádně ji požvýká a pak se pomalu a tiše vydá za ním.
Zazmatkoval, protože se znají opravdu velmi krátce, je to den, co ví o jeho náklonnosti, ale Hyde není žádné děvče, mohlo ho napadnout, že to nevydrží dlouho tři kilometry daleko. On vlastně nechce, aby byl tři kilometry daleko. Ucítí jeho malé dlaně znovu kolem pasu a nechá se pomalu otočit čelem k němu. Nakrčí trochu nešťastně čelo, když mu Hyde naznačí, že má obavu, aby to nebylo kvůli němu. Nadechne se, aby něco řekl, ale skrz rty mu vyjde jen tichý povzdech, jak ho brní pokožka na pažích.
Spokojeně si zavrní a přivře víčka, když ucítí dlaně na svých předloktích. Tohle i slova mu dodávají jistotu, že jsou na tom s náklonností stejně. Nikdy by si nedovolil udělat cokoliv, co by mu mohlo ublížit. Právě naopak, hrozně moc by si přál být tím, kdo mu pomůže. Ne jako psycholog ale jako osoba jemu blízká. Dá mu prostor, aby se sám rozhodl, jak moc by v podobném duchu chtěl pokračovat. Není z těch, kdo by na něj hodlal jakkoliv tlačit, i když ty nenásilné krůčky jsou vyloženě na něm. Vypadá však hodně spokojeně, když se pomalu přesune blíž k němu. Dlaně zatím umístí na hranu parapetu, o který se opírá a další polibek už se pokusí víc prohloubit. Pohrává si s jeho rty, než jen na okamžik popustí uzdu svému rozpoložení a vnikne jazykem mezi jeho rty. Zase to trvá jen chvilku, dávkuje mu sebe samého po kouskách, aby toho nebylo najednou příliš. Krátce shlédne pohledem k místům, kde se jejich těla potkávají a nutí se ke klidu a že ho to stojí přemáhání.
Die
Ten úsměv, který mu Hyde věnuje, je opravdu odzbrojující, takže ho hned trochu víc ujistí o tom, že se mezi nimi od včerejška nic nezměnilo.
"To ano." Přikývne, když se taky krátce zasměje. Nehne se z místa, když ho pozoruje, co to dělá a v prvních okamžicích mu to příliš nedochází, ale jakmile je jídelna zakrytá, už nic nerozptyluje jeho pozornost. Alespoň nebude mít pocit, že je ode dveří někdo pozoruje, i když siluety asi vidět budou. Brzy se prostorem rozezní i tlumená hudba, ale pak Hyde pronese něco, a v něm dokonale zatrne. Provedl snad něco, o čem neví? Nikomu nic neudělal, ani nic netají. Musí vypadat trochu zmateně, zatímco se Hyde zvolna dotkne jeho tváře. Jen tohle, nic víc... Dobře, že mu tu pusu nešel dát. Několikrát mrkne, než v jeho hlavě klikne správně na své místo, co mu tu říká, ale pak se znovu rozesměje a nechá se pomalu dovést ke kuchařce. Trochu bezradně zavrtí hlavou, že prostě neví, jenže Hyde mu složí kompliment, on znovu zčervená a uculí se. Obrací stránky, zatímco je Hyde u ledničky, ale nic mu nepřipadá dostatečně sympatické a hlavně dostatečně snadné. U slova předkrm k němu musí chtě nechtě obrátit svou pozornost a přeostří na kuličku. Jeho oblíbené ovoce to zase tak moc není, ale otevře poslušně ústa a jednu si vezme. "Nevím, opravdu nevím..." Listuje dál kuchařkou. To pečení mu přijde ještě mnohem složitější, stejně tak maso...
"Možná nějaké těstoviny?" Nadhodí a najde v seznamu ty. V podstatě záleží na druhu omáčky, jakou na ně dají, nic víc, protože na domácí pastu asi nemají ambice ani jeden.
Hyde
"Hm." Zavrní si spokojeně, když si od něj tu kuličku vezme a krátce mu přejede palcem přes spodní ret.
"Tohle bude mnohem větší výzva, než jsem čekal." Postěžuje si nahlas a promne si rty zamyšleně o sebe.
"S tou kuchařkou ti to sluší." Připojí ještě jeden kompliment, aby bylo jasné, k čemu to stěžování patří a s protočením očí v sloup si sám nad sebou krátce povzdechne, než do něj drcne bokem a sám si vloží další kuličku do úst.
"Těstoviny, že by Itálie?" Nadhodí a v očích se mu pobaveně blýskne.
"Nebudeš po mě házet talíři, že ne?" Neubrání se ještě poznámce, než mu tu kuchařku zaklapne před očima. Posouvá ji po lince, až na kraj, úplně stranou, sám se musí pořádně natáhnout, aby tam dosáhl.
"Takhle to bude asi mnohem větší legrace." Pokrčí rameny, vezme jej za zápěstí a odvede sebou ke skříni, aby mu do náruče vyskládal všelijakou zeleninu a sám popadne těstoviny, asi tři druhy, aby toho náhodou neměli málo.
"Když to nebude k jídlu, jsou tam sušenky." Prohodí rozverně, když se otočí čelem k němu, aby ho nasměroval za boky zpátky k lince a nepustí je, do chvíle, než to všechno odloží.
"Tak dle mého naprosto profesionálního názoru, by to asi chtělo nakrájet." Sám zatím sáhne po hrnci, napustí na něj vodu a dá ji vařit. Nutno dodat, že několik minut zápasí se sporákem, aby ho vůbec zapnul.
"Tenhle stroj na hezký úsměv neukecáme ani jeden." Dodá ještě na adresu sporáku ale nakonec se mu podaří ho ukecat a začne hezky hřát. +Co všechno by mohlo hřát? Hm, no nic.+ Tyhle myšlenky ho vážně za chvíli zabijí. Vrátí se k hromadě zeleniny, ze které vytáhne jako první okurek a zdlouhavě si ho prohlédne. Nadechne se ke komentáři, pootevře rty a sám nad sebou zavrtí hlavou.
"Vážně nechceš vědět, co mě napadlo." Uchechtne se, radši tuhle hříšnou zeleninu odloží a sáhne po paprice a noži, aby ji nakrájel zatím na nudličky.
"Tak šup, rajčata třeba." Pobídne ho s dalším drcnutím, než si vloží jeden kousek papriky mezi rty a otočí se k němu, opírajíc se bokem o linku. Pořád v hlavě rozvažuje, kolik si může dovolit, aby to na Die nebylo příliš ale na testování hranic on je stavěný, vždycky byl. Nakloní hlavu mírně na stranu a s blýsknutím v očích ho ukazováčkem pozve k ochutnání, tentokrát ve svém osobitém stylu.+Kde mám toho jelena?+ Třeba do něj nakonec nacpe nejvíc jídla už při přípravě, trochu změnit pohled na věc? Pokusit se o to může.
Die
Je to příjemné, poslouchat všechny ty lichotky, i když se sám drží hodně zpátky a rozhodně není takový vtipálek, je spíš na něžnosti. Když ale dojde na házení talířů, musí se rozesmát i on.
"Ne, já opravdu ne." Neví, co by se muselo stát, aby měl chuť křičet a házet kolem sebe věcmi. Byl sice nevyrovnaný v některých věcech, ale v tomhle byl zase až stoicky klidný. Zaskočeně se podívá za kuchařkou, ale zdá se, že Hyde rozhodl pro recept Naházej tam, co můžeš. To je takové hodně domácí vaření, vlastně se nic nenaučí, protože to jsou ty recepty Co zbylo v ledničce, ale možná to tak pro oba bude lepší. Pomůže mu odnést věci k lince a u toho doteku na bocích se podvědomě opět trochu napne, ale brzy ho Hyde znovu rozesměje svými komentáři o profesionalitě. Prozatím umyje všechnu zeleninu, zatímco ho po očku sleduje, jak zápasí se sporákem. Nevypadá jako ten, co mají lidé běžně doma, takže se mu vůbec nediví. Stihne svoje třetí začervenání v tento večer, když Hyde okomentuje okurku, ale on se té zeleniny nebojí. S poměrně výmluvným pohledem po ní sáhne a prostě začne loupat a krájet tu.
"Určitě se to hodí ohřívat?" Prohlédne si ji a neumí si ji představit teplou. On to zná jenom v salátu. Dlouho mu to sebevědomí ale nevydrží, protože Hyde mu zcela jasně naznačí, co má udělat se soustem, které právě drží mezi rty. Nepokrytě pootevře rty a těkne očima kolem sebe. Tak pusu na uvítanou si nedali a teď by měl hned tohle? Je to pro něj trochu jako by přeskočili předehru, velmi důvěrné a kromě toho by se měl naklonit on a prostě se přiblížit, možná ho vážně políbit. Ne, že by nebyl krásný a přitažlivý, to opravdu je... strašně moc je... kruci... Dali si jen pusu včera v kabinetu a teď má přijít blíž, sklonit se.... Ve svém věku by měl málo zkušeností i bez toho, aby mu ve všech jiných zabránila jeho macecha. Vnitřně po té jeho blízkosti opravdu moc touží, jenže...
"Promiň, já..." Zavrtí hlavou, najednou se otočí na místě a přejde k oknu, kde se oběma rukama opře o parapet. Nejradši by si nafackoval. +Jak chceš tohle všechno v sobě spravit, když neuděláš tak jednoduchý krok? S někým, komu můžeš věřit...+
Hyde
Ani se nepohne z místa, když vidí zaváhání v jeho tváři. Měl to očekávat a podvědomě věděl, že se to stane ale…vyzkoušet to musel. Ať už z jisté profesionální stránky, tak z hlediska vlivu své vlastní osoby. A ne, ještě to není tolik, aby se Die odvážil postoupit o krok kupředu. Hledí mu upřeně do očí a neuhne ani na vteřinu, až do chvíle, kdy se otočí a zamíří k oknu. Krátce sklopí pohled k zemi, když slupne kousek papriky, řádně ji požvýká a pak se pomalu a tiše vydá za ním.
"Ty se přece nemáš za co omlouvat." Broukne měkce, když pomalu protáhne paži kolem jeho břicha, aby ho za bok otočil čelem k sobě. Kouká na svou vlastní dlaň, než vystoupá pohledem po jeho těle pomalu až k očím. Z tváře mu nemizí jemný, naprosto upřímný úsměv.
"Mrzelo by mě, kdybys to nechtěl udělat, kvůli mně. Ne kvůli tomu, co máš uvnitř sebe." Nakloní hlavu mírně na stranu, když přesune bříška prstů na jeho zápěstí a velmi pomalu, skoro se ho nedotýkajíc vyjede až k jeho tváři, po které jej pohladí kloubky prstů.
"Ale tak to není, že ne?" Zeptá se ho napřímo a vlastně se může jen modlit, že se neplete. Taky si to mohl Die od včerejška rozmyslet, mohl si uvědomit, že mu to příjemné nebylo a že mu to za problémy, které by díky němu mohl mít, nestojí.
"Možná bude jednoduší, když ten prví krok udělám já a pak může klidně vyzkoušet tu papriku." Zasvítí mu v očích a na ujištění vlastně ani nepočká. Mělo by mu přijít zvláštní, že se musí vyhoupnout na špičky ale za ty roky, už si na to nejspíš zvykl. Zastaví se na několik milimetrů od jeho rtů. Dá mu potřebný prostor, aby mohl kdyžtak utéct ale opravdu doufá, že se to nestane.
"Klidně tě tím vším provedu a posvítím ti na cestu, zakrýt tmu přece není problém." Zavrní ještě sotva slyšitelně, než zruší poslední zbytek prostoru a jemně jej políbí. Je to jen krátké hodně něžné a nemá v plánu nic lámat přes koleno. Odtáhne se s dlouhým výdechem, v náznaku toho, jak moc na něj jeho blízkost působí a nevině se uculí.
"Ale kdybys mi to chtěl vrátit, bránit se samozřejmě nebudu." Občas by to chtělo zámek na pusu.
Die
Zazmatkoval, protože se znají opravdu velmi krátce, je to den, co ví o jeho náklonnosti, ale Hyde není žádné děvče, mohlo ho napadnout, že to nevydrží dlouho tři kilometry daleko. On vlastně nechce, aby byl tři kilometry daleko. Ucítí jeho malé dlaně znovu kolem pasu a nechá se pomalu otočit čelem k němu. Nakrčí trochu nešťastně čelo, když mu Hyde naznačí, že má obavu, aby to nebylo kvůli němu. Nadechne se, aby něco řekl, ale skrz rty mu vyjde jen tichý povzdech, jak ho brní pokožka na pažích.
"Iie, tak to není." Šeptne a jemně se pousměje, ale Hyde se nehodlá vzdát tak snadno, přesně, jak si prve myslel. Znovu se mu zachvějí všechny vnitřnosti a on se začne opravdu přibližovat proti němu. Pořád mu hledí do očí a posléze i na rty, když jsou ty Hydovy jen maličký kousek od jeho a vysloví něco tak velmi jednoduchého, co se jemu osobně zdá jako neřešitelný problém. Zoufale potřebuje svoje světlo, někoho takového, kdo to dokáže a ví, že on by mohl být ten pravý. Zavře oči a neucukne mu, když se jejich rty něžně dotknou. Po chvilce zvedne intuitivně dlaně a jemně se ho dotkne nad lokty. Ta zvláštní energie a atmosféra mezi nimi mu připadá úplně neuvěřitelná, ale kolik lidí si asi myslelo to samé, když před nimi stál někdo tak krásný jako je on? Zvolna oči zase otevře a opře se zadkem o parapet za sebou, takže se trochu sníží. Musí, jinak by z toho všeho asi upadl. Musí se začervenat a na chvíli sklopit oči při té pobídce, ale Hyde se nevzdaluje a on už taky neutíká. Voda se v hrnci vesele vaří, už by tam mohli dát ty těstoviny, ale teď má pozornost jenom pro jeho oči. Trošičku víc sevře jeho paže a přitáhne si ho v sotva patrném náznaku proti sobě. Stejně vůbec nechce jíst, ani nic podobného. Brzy se jejich rty dotknou úplně stejně jako před chvílí a on už zase zavírá oči, nechává se obklopit jeho vůní a potlačuje v hlavě všechny špatné vzpomínky na podobné situace. Kolena se mu trochu zachvějí, když je dá jen trošku od sebe a pustí ho tak blíž ke svému tělu.
Hyde
Spokojeně si zavrní a přivře víčka, když ucítí dlaně na svých předloktích. Tohle i slova mu dodávají jistotu, že jsou na tom s náklonností stejně. Nikdy by si nedovolil udělat cokoliv, co by mu mohlo ublížit. Právě naopak, hrozně moc by si přál být tím, kdo mu pomůže. Ne jako psycholog ale jako osoba jemu blízká. Dá mu prostor, aby se sám rozhodl, jak moc by v podobném duchu chtěl pokračovat. Není z těch, kdo by na něj hodlal jakkoliv tlačit, i když ty nenásilné krůčky jsou vyloženě na něm. Vypadá však hodně spokojeně, když se pomalu přesune blíž k němu. Dlaně zatím umístí na hranu parapetu, o který se opírá a další polibek už se pokusí víc prohloubit. Pohrává si s jeho rty, než jen na okamžik popustí uzdu svému rozpoložení a vnikne jazykem mezi jeho rty. Zase to trvá jen chvilku, dávkuje mu sebe samého po kouskách, aby toho nebylo najednou příliš. Krátce shlédne pohledem k místům, kde se jejich těla potkávají a nutí se ke klidu a že ho to stojí přemáhání.
"Na chvíli bych ti půjčil svoje oči, abys viděl, jak tě vidím já." Neodpustí si prosté konstatování a koukne mu zpříma do očí. Dlaně umístí na jeho tváře, jemně je palci pohladí, než sklouzne i na šíji, ramena a v lehkém pohlazení doputuje až k bokům. Znovu s povytáhne trochu výš, opře se tváří o tu jeho a donutí ho trochu uhnout stranou, aby se dostal až k oušku.
"Jen klidně zavři oči Die-chan. Zapomeň na všechno." Brouká mu svým melodickým, sametovým hlasem.
"Nech mě trochu si tě rozmazlit, jak si to zasloužíš. Já to vím a ty taky. Někde v koutku duše to víš a já si k tomu najdu cestu." Pokračuje dál ve zdolávání temné cestičky a rozsvěcování pochodní na jejím okraji. A tu cestičku si rovnou i vydláždí dotekem rtů a ochutnáváním jeho kůže. První jen lalůček, pak hezky pod ouškem. Hrozně ho to baví a tak pokračuje dál. Mohl by si tahle hrát klidně celou noc a sám moc dobře ví, že nebude problém vydržet jen u toho. Dostane se rty až k lemu jeho trika, kde se na chvilku zastaví a mírně odtáhne.
"Teď bych se měl omluvit asi já. Slíbil jsem, že tě nakrmím a zatím ochutnávám jenom já." Povzdechne si sám nad sebou.
"Ale neboj, k té večeři se taky dostaneme." Ujistí ho naprosto vážně, když se ohlédne přes rameno a všimne si hrnce.
"Uhm, asi by to něco chtělo. Nikam mi neutíkej." Usměje se široce, když ten sporák odejde prostě vypnout. Přitáhne vysokou židli k lince, kde je pořád hromada zeleniny. Dojde i pro nějaké pečivo, není toho moc ale jim to bude stačit; k tomu sýry a prostě s tím obskládá celý jejich původní pracovní prostor. Teprve pak se vrátí pro Die, vezme jej jemně za zápěstí a usadí na židli. Sám se vyhoupne zadkem na desku.
"Čert vem vaření. Je tolik dobrých restaurací." Mávne nad tím rukou, když si stočí plátek sýru mezi rty a nakloní se k němu s mrknutím. Po tom všem, už ho snad přemlouvat nebude muset.
Překvapí ho, že Hyde umístil své ruce zrovna na parapet a ne na něho, ale zároveň ho to uvnitř hrozně potěší a zahřeje, protože to je známka toho, jak moc k němu chce být ohleduplný a citlivý a že i v této chvíli má na paměti, co mu straší v hlavě. Přijde mu to hodně něžné a příjemné, když se Hydovy rty jen tak otírají o jeho a hrají si s nimi, skutečně se mu podaří vypnout všechen okolní svět a soustředit se jen na ně. Jazyk v ústech ho překvapí, ale jen mu z toho stačí naskočit husí kůže a příjemné chvění. Pohledu mezi ně si nevšimne, otevře oči až ve chvíli, kdy Hyde promluví a podívá se do těch jeho. Plaše se pousměje, ale nechá se důvěrně pohladit. Začíná být do toho celého vtažený a asi by jen tohle vydržel opravdu dlouho. Začít někomu věřit, nechat se hýčkat a zároveň se nebát, co z toho bude... Jemně se zachvěje, když se Hyde zase dostane blíž a uhne tváří do strany. Bojí se zavřít oči, bojí se, aby za nimi neviděl to, co se stalo. Mnohem raději by se díval na něho a připomínal si, že tu stojí on a ne ona, ale poslechne ho. Nemá pocit, že by si to zasloužil, jak mu Hyde říká, nedokázal se bránit, ale dál poslouchá jeho slova a znovu se pousměje. Jeho tělo odpoví silným zachvěním, když mu Hyde podráždí citlivý lalůček a posléze odkloní bradu ještě víc. Kdyby tam to tričko nebylo, možná by se probudil až někde u bradavky, ale jakmile se mu přestane dostávat pozornosti jeho rtů, otevře oči, ale musí se tlumeně rozesmát.
Trpělivě vyčkává, co se bude dít a ani o milimetr se nepohne. Je to pořád trochu sázka do loterie, pořád tak trochu testuje jak blízko se může přiblížit k jisté hranici. Měl by v tom mít praxi, jenže se od toho vždycky dokázal víc odprostit a teď je tu někdo na kom mu záleží víc, než aby mělo. Dokáže si to v hlavě dost dobře srovnat, i když to není správné. Nebyl by nic z toho cítit a vlastně by tím mohl víc ublížit, než aby pomohl ale…nedokáže si poručit. Koutky se mu nepatrně zvednou a v očích mu spokojeně zajiskří, když se přece jen pro ten plátek nahne a dokonce to dožene až k polibku, který mu bez váhání stejně něžně a obezřetně vrátí. Jakmile se jejich rty od sebe oddálí, vztáhne konečky prstů k jeho tváři a s patrným zalíbením ji jemně pohladí.
Die
Překvapí ho, že Hyde umístil své ruce zrovna na parapet a ne na něho, ale zároveň ho to uvnitř hrozně potěší a zahřeje, protože to je známka toho, jak moc k němu chce být ohleduplný a citlivý a že i v této chvíli má na paměti, co mu straší v hlavě. Přijde mu to hodně něžné a příjemné, když se Hydovy rty jen tak otírají o jeho a hrají si s nimi, skutečně se mu podaří vypnout všechen okolní svět a soustředit se jen na ně. Jazyk v ústech ho překvapí, ale jen mu z toho stačí naskočit husí kůže a příjemné chvění. Pohledu mezi ně si nevšimne, otevře oči až ve chvíli, kdy Hyde promluví a podívá se do těch jeho. Plaše se pousměje, ale nechá se důvěrně pohladit. Začíná být do toho celého vtažený a asi by jen tohle vydržel opravdu dlouho. Začít někomu věřit, nechat se hýčkat a zároveň se nebát, co z toho bude... Jemně se zachvěje, když se Hyde zase dostane blíž a uhne tváří do strany. Bojí se zavřít oči, bojí se, aby za nimi neviděl to, co se stalo. Mnohem raději by se díval na něho a připomínal si, že tu stojí on a ne ona, ale poslechne ho. Nemá pocit, že by si to zasloužil, jak mu Hyde říká, nedokázal se bránit, ale dál poslouchá jeho slova a znovu se pousměje. Jeho tělo odpoví silným zachvěním, když mu Hyde podráždí citlivý lalůček a posléze odkloní bradu ještě víc. Kdyby tam to tričko nebylo, možná by se probudil až někde u bradavky, ale jakmile se mu přestane dostávat pozornosti jeho rtů, otevře oči, ale musí se tlumeně rozesmát.
"Víš, jak to mám s jídlem... mě to... vyhovuje." Řekne a začervená se. Udělá obličej Ale né, když mu Hyde večeři stejně slíbí a odejde ke sporáku. Vypínání vody vypadá nadějně, ale barovku u linky v prvním okamžiku nepochopí. Zvědavě vyčkává, co z toho bude, pokukuje po kupícím se jídle, které nemá s vařením nic společného a musí se pro sebe culit. +Tohle není terapie v kuchyni, tohle je prostě rande.+ Proběhne mu hlavou, zatímco ho Hyde vede za ruku k židli. Vyhoupne se na ni, sledujíc ho, jak se on vysadí na linku, takže mají tváře v podobné úrovni.
"Je to výhoda, začít si něco s učitelem... tohle si studenti nezařídí..." Prohodí rozverně a znovu se rozesměje té restauraci. +Ještě terapeut... hodně výmluv...+ Stočí oči za jeho dlaní, která bere ten plátek. Očekává, že je pro něj, jen si myslel, že to bude rukou. Ale je to jako prve... Opravný test. Usměje se a skutečně se předkloní, aby si od něj ten sýr mohl vzít. Znovu u toho nechá víčka klesnout a na okamžik s ním rty spojí v jemném políbení.
Hyde
Trpělivě vyčkává, co se bude dít a ani o milimetr se nepohne. Je to pořád trochu sázka do loterie, pořád tak trochu testuje jak blízko se může přiblížit k jisté hranici. Měl by v tom mít praxi, jenže se od toho vždycky dokázal víc odprostit a teď je tu někdo na kom mu záleží víc, než aby mělo. Dokáže si to v hlavě dost dobře srovnat, i když to není správné. Nebyl by nic z toho cítit a vlastně by tím mohl víc ublížit, než aby pomohl ale…nedokáže si poručit. Koutky se mu nepatrně zvednou a v očích mu spokojeně zajiskří, když se přece jen pro ten plátek nahne a dokonce to dožene až k polibku, který mu bez váhání stejně něžně a obezřetně vrátí. Jakmile se jejich rty od sebe oddálí, vztáhne konečky prstů k jeho tváři a s patrným zalíbením ji jemně pohladí.
"Budu jen doufat, že tu budeš považovat za výhodu hodně dlouho." Opáčí mu tiše s jemným zavrněním, v závislosti na tom, jak moc na něj jeho přítomnost působí.
"Klidně takhle můžeme večeřet častěji, všechno to záleží jen na tobě." Pokračuje dál ve svém velmi obezřetném svádění, než si na jazyk položí kousek papriky, schová ho mezi svými rty a sjede konečky prstů na jeho šíji a pomalu, očekávajíc jakoukoliv reakci si ho přitáhne ještě o kousek blíž a tentokrát ho políbí mnohem hlouběji, aby mu ten kousek mohl předat. Není to nic agresivního ani přehnaně vášnivého ale rozhodně to je o trochu jiné, než do teď.
"Die-chan, chtěl bych ti ukázat, jak tohle všechno může být hezké. Ale potřebuju, abys mi řekl, až to bude příliš." Nadechne se krátce s dalším přívětivým pousmáním.
"Máme spoustu času a já ti ho hodlám věnovat, co nejvíce." Mrkne na něj upřímně, když tentokrát odlomí kousek pečiva a umístí ho mezi své rty. Tohle hraní ho vážně baví, vždycky byl takový a ani tentokrát se nezapře. Sáhne pomalu po jeho dlaních a umístit je na svou šíji, když se skloní, abys ještě trochu nakrmil. Jakmile jsou zase blízko, trochu s dlaněmi pohne a sjede z krku na hruď, pak zase zpátky nahoru.
"První světýlka jako doteky." Broukne měkce, když mu po jeho pažích velmi lehce sjede konečky prstů s pohledem opřeným do tváře před sebou, hledajíc v ní jakýkoliv náznak odmítnutí.
Samozřejmě moc dobře vnímá jeho povzdech, po kterém následuje ujištění. Podívá se mu do očí a pousměje se. Ten polibek byl asi naprosto v pořádku. A pak přijde návrh. V prvním okamžiku se trochu narovná a zpozorní, protože to upozornění je taky docela výmluvné, ale už je příjemně načatý na to, aby chtěl utíkat. Hyde se spustí z linky, on musí chtě nechtě celkem slušně rozkročit a brzy ucítí jeho pas proti svému. Jen to ho přiměje k prudkému nádechu, u kterého víc sevře jeho šíji v dlaních a poplašeně zatěká pohledem po jeho tváři, ale ani teď z toho neuteče. On by to asi ani nestihl, když ho Hyde hned jemně líbne a taky to náležitě okomentuje. Napětí v jeho nitru se ještě vystupňuje, když ho Hyde připraví na to, že se chystá udělat věci, které by nemusel snést. Pravidla té hry se mu moc nezdají, protože on nechce jíst a pokud by to nepříjemné bylo, rozhodně nestačí nutit jíst jeho, protože prostě uteče, ale odkývá to. Právě se rande otočilo zpět v terapii. U toho prohlížení vlastního těla už je jako struna těsně před prasknutím a vědomí jídla mu to vůbec neusnadňuje. Hydovy ruce se posunou po jeho hrudníku níž, ale jen se nervózně zachvěje a drží dál. Snaží se soustředit na to, co ještě před několika minutami. Na to, jak jsou jeho doteky příjemné a konejšivé, ne na to, že si má vybírat nějaká sousta nebo cokoliv dalšího.
Die
"Budu doufat, že budeš trpělivý hodně dlouho." Oplatí mu s jemným úsměvem, když ukloní hlavu mírně k rameni a přikývne. On by řekl, že to záleží na mnoha faktorech jako třeba možnosti být chvilku o samotě, ale pokud by šly podobné věci zařídit, proč ne? Raději takhle zobat a z poloviny zapomenout, než se mučit v jídelně. Musí se pousmát sám nad sebou, když mu dojde, že Hyde asi míří na jiné přednosti podobné večeře. Krásná ukázka toho, kdo to má v hlavě pomíchané a toho, kdo myslí jako normální chlap. Sleduje papriku mizející v jeho ústech, zatímco mu po tváři sklouzne Hydova dlaň a trošku zhypnotizovaně se nechá opět přitáhnout blíž. Musí pootevřít pusu o něco víc a nebát se jeho jazyka, ale jakmile ucítí i papriku, pousměje se do jeho rtů a celkem elegantně se mu podaří si ji převzít, aby to bylo taky trochu sexy a ne jen srandovní. Vyžaduje to zase o něco víc důvěry a otevřenosti, ale je teď přesně v tom rozpoložení, kdy to funguje. Pozorně ho poslouchá a znovu přikývne.
"Hai, dobře. Jen nechci... nechtě bych, aby tě to... nějak odradilo..." Snaží se mu vysvětlit z čeho má obavy. Co kdyby to s ním bylo víc složitější, než by oba chtěli?
"Dobře." Řekne nakonec, když mu Hyde slíbí, že mají čas. Naprosto nechápe, proč zrovna on, proč se mu ze vší té nabídky krásných kluků a vyzrálých mužů chce zabývat právě jím. Další úsměv následuje, když si Hyde vloží do úst pečivo, ale tentokrát to vyžaduje i Dieho ruce. Udělá, co Hyde chce a trochu se mu u toho třpytí oči očekáváním. Už se skoro dotýkají rty, když se Dieho ruce pohnou níž, podvědomě se na vteřinu zastaví, ale pokračují dál. Ucítí pod nim jeho hruď, naslouchá jeho slovům a hlasu a uvědomuje si, jak moc je to vzrušující. Podvědomě nakloní tvář mírně do strany a znovu se natáhne pro sousto, které spolkne a prováže ho s novým polibkem, který ale není schopný okamžitě přerušit. A je to on, kdo s rukama zpět na jeho krku protahuje něžný dotek jejich rtů, až dokud se nemusí nadechnout.
Hyde
Chtěl mu ještě říct, že z toho obavy mít nemusí ale znatelně ho překvapí, když polibek prodlouží a nechá se do něj bez problémů vtáhnout. Nedokáže se ubránit tomu, aby si potichu nevzdechl do jeho rtů a vůbec se mu nechce otvírat oči, je to až příliš příjemné a velmi bojuje se sebeovládáním.
"Hm, z toho opravdu mít obavy nemusíš." Vydechne, když se mu špička jazyka proběhne po horním rtu a teprve v tu chvíli oči otevře.
"Něco vyzkouším Die-chan. Pořád to je jen na Tobě." Ujistí ho naprosto vážně, když nechá jeho ruce na své šíji a seskočí z linky, než se pomalu přesune mezi jeho stehna, aby mu byl co nejblíže. Nespustí přitom pohled z jeho očí a vezme jeho tvář do dlaní, aby si mohl krátce uzmout rty a jemně, hravě popotáhnout ten spodní.
"Promiň, tomu nešlo odolat." Pokrčí rameny s nevinným výrazem ve tváři a uculí se.
"Vlastně Tobě nejde vůbec odolat. Do čeho jsem se to pustil." Zkonstatuje a v očích se mu neskutečně blýská, je jasné, že to nemyslí zle ale taky je vidět, jak moc na něj celá jeho osoba působí. Hydovy ruce sklouznout z tváře na ramena, kde se na chvíli zastaví.
"Budu trochu drzý a dotknu se tě na pár místech. Když to bude příjemné, vybereš si jakékoliv sousto. Pokud ne, vybereš ho pro mě. Co ty na to?" Odmlčí se na pár okamžiků, než se rozverně pousměje.
"Můžeš si to vyzkoušet taky. Na mě…přísahám, že se bránit vůbec nebudu." Ještě, aby se bránil, musel by být úplně padlý na hlavu a to rozhodně není.
"Tak začínám." Prohlédne si celé jeho tělo a zamyslí se, kde by bylo nejvhodnější začít. Nakonec jen sjede jemně dlaněmi na jeho hrudník a trochu zatne prsty do látky jeho trika.
"Tady se mi celkem líbí. A Tobě?" Počká si na reakci a i na výběr sousta, snad bude hezky papat Die a nezůstane u toho, že by se celou tu dobu cpal jen on.
Die
Samozřejmě moc dobře vnímá jeho povzdech, po kterém následuje ujištění. Podívá se mu do očí a pousměje se. Ten polibek byl asi naprosto v pořádku. A pak přijde návrh. V prvním okamžiku se trochu narovná a zpozorní, protože to upozornění je taky docela výmluvné, ale už je příjemně načatý na to, aby chtěl utíkat. Hyde se spustí z linky, on musí chtě nechtě celkem slušně rozkročit a brzy ucítí jeho pas proti svému. Jen to ho přiměje k prudkému nádechu, u kterého víc sevře jeho šíji v dlaních a poplašeně zatěká pohledem po jeho tváři, ale ani teď z toho neuteče. On by to asi ani nestihl, když ho Hyde hned jemně líbne a taky to náležitě okomentuje. Napětí v jeho nitru se ještě vystupňuje, když ho Hyde připraví na to, že se chystá udělat věci, které by nemusel snést. Pravidla té hry se mu moc nezdají, protože on nechce jíst a pokud by to nepříjemné bylo, rozhodně nestačí nutit jíst jeho, protože prostě uteče, ale odkývá to. Právě se rande otočilo zpět v terapii. U toho prohlížení vlastního těla už je jako struna těsně před prasknutím a vědomí jídla mu to vůbec neusnadňuje. Hydovy ruce se posunou po jeho hrudníku níž, ale jen se nervózně zachvěje a drží dál. Snaží se soustředit na to, co ještě před několika minutami. Na to, jak jsou jeho doteky příjemné a konejšivé, ne na to, že si má vybírat nějaká sousta nebo cokoliv dalšího.
"Ano." Přikývne, ale na talíře se ani nepodívá. Chtěl by mu udělat radost, tuhle bitvu musí nějak vyhrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat